Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 615 - Trosečníci

Gina Fattore, překlad: Petr Říhánek


[Večírek. Pacey a Joey jsou na společenském večírku, Pacey mluví s dobře vypadající dívkou vedle sebe, zatímco se Joey, která sedí na druhé straně vedle něho, velmi nudí. Začne zkoušet si přitáhnout nohami boty, které si předtím zula a jsou někde pod stolem. Nakonec to vzdá a vleze si pod stůl. Když jednu botu najde a chce s ní vylézt, všimne si, že ta dívka má ruku na vnitřní straně Paceyho stehna, a překvapením bouchne hlavou do stolu..]

JOEY: Ááá.

[Pacey vidí, že Joey vylézá z pod stolu.]

PACEY: Omluvila bys mě na vteřinku?

DÍVKA: Jistě.

PACEY: Drahá, nechci vyzvídat, ale... nevadilo by ti říct mi, cos to tam dole k sakru dělala?

JOEY: To záleží. Nevadilo by ti říct mi, co dělala ruka tý holky v tvým klíně?

PACEY: Prosím?

JOEY: Slyšel jsi mě. Nebo bys možná rád zasvětil celý stůl, protože jsem si jistá, že jejího společníka by to přinejmenším trošičku zajímalo.

PACEY: Dobře, bezva. Řeklas to jasně. A co jsi vlastně řekla jasně?

JOEY: Pacey... Chci jít domů. Hned. Jsem utahaná, jsem ospalá a vím, žes nečet podmínky naší jednodenní dohody, ale končí přesně za pětatřicet minut, takže bys možná moh přeskočit ty řeči okolo a říct si o telefon.

PACEY: Klídek, ségra. Všechno bude fajn.

JOEY: Ona si myslí, že jsem tvá sestra?!

PACEY: Budeš to hrát?

JOEY: Och!

PACEY: Zmínil jsem se ti, jaká je tohle pro mě úžasná společenská příležitost?

JOEY: Ano. Tak jsi mě vůbec ukecal, abych šla, ale víš co? Společenský kontakty jsme navázali, a pokud mě nevezmeš domů, jakože hned, tak bych řekla, že táhle ta tvá slečinka nebude mít takovej zájem, až uvidí, jak se tvá sestra nakloní přes stůl a dá ti francouzáka tvýho života.

PACEY: Pět minut. Odcházíme za pět minut.

JOEY: Díky.

PACEY: Bezva.

[Otočí se zpět k dívce, se kterou mluvil. A Joey si vleze pod stůl pro druhou botu.]

PACEY: No, dole se zdá všechno v pořádku. [zasměje se] Sestry. Víš?

DÍVKA: Jo, a ten kluk, s kterým tu jsem, je ve skutečnosti můj bratr.

PACEY: [zasměje se] Vážně?

DÍVKA: Ne.

PACEY: [zasměje se] Á. Jasně.

DÍVKA: No, hele, nechci chodit kolem horký kaše. Vypadáš jako milej kluk.

PACEY: Takže by ti nevadilo, kdybych ti brknul?

DÍVKA: Jistě. Moh bys mě brknout, já bych mohla brknout tobě, nebo bych se mohla vykašlat na svý rande a ty by ses moh vykašlat na svou... sestru.

PACEY: [zasměje se]

DÍVKA: A mohli bysme se tu sejít za hodinu a jít ke mně. Hele, jestli to nechceš udělat, jestli jsi fakt s tou holkou...

PACEY: Tou holkou?

DÍVKA: S tou pod stolem-

PACEY: Á, s touhle holkou. S touhle holkou. Ach... ne. Ne, ne, ne. S touhle holkou zcela určitě nejsem.

DÍVKA: Takže... máme rande?

PACEY: Ano. Sejdem se tu za hodinu.

DÍVKA: [zasměje se]

[Dívka odejde a Joey znovu vyleze z pod stolu.]

JOEY: Konečně. Mám svou botu. Byla až na druhý straně stolu.

PACEY: Vážně, jo? Bezva. Problém tedy vyřešen, ať už to bylo cokoli. Měli bysme nejspíš jít. Jo?

JOEY: Počkat, Pacey. Musím si jí nazout.

PACEY: Pospěš, Popelko.

JOEY: [povzdechne si] Máš rande nebo co?

PACEY: Ne, ale překrásná žena mi právě nabídla sex bez závazků.

JOEY: Jsi moc roztomilej, když fantazíruješ.



[Úvodní titulky.]



[V Paceyho autě. Joey a Pacey právě odešli z párty a jedou domů. Joey se na sedadle ošívá.]

JOEY: Pacey... mám jen jednu otázku.

PACEY: Spusť.

JOEY: Co se to sakra právě teď děje s mým zadkem?

PACEY: To je vyhřívání sedadel, což je standardní vybavení všech luxusních německých automobilů.

JOEY: Můj spodek ti děkuje za takový vzestup na společensko-ekonomickém žebříčku.

[Minou výjezd z dálnice.]

JOEY: Pacey, nebyla ta odbočka, kterou jsme minuli, cesta z těchto bohem zapomenutých končin?

PACEY: Ano, byla, ale uděláme si menší nákup.

JOEY: Nákup? Ach ne. Možná jsem ti dostatečně nezdůraznila důležitost toho, abych byla doma, v posteli a venku z těhlech směšných šatů a to co nejdřív. Musím si před Hestonovou přednáškou přečíst celou knížku.

PACEY: Dobře, klídek. Zdrží tě to asi tak na dvě minuty.

JOEY: A co vůbec potřebuješ?

PACEY: Potřebuju?

JOEY: Jo. Důvod pro nákup? Věc, bez který nemůžeš přežít do zejtřejšího rána?

PACEY: Uf, prášek na praní.

JOEY: Prášek na praní?

PACEY: Ano. Prášek na praní.

JOEY: Pacey, tak dlouho, jak tě znám, pochybuju, že sis vůbec někdy pral.

[Zastaví na parkovišti před K-Martem. Vystoupí z auta a Pacey se vydá k obchoďáku. Joey ho rychle následuje.]

PACEY: Nemusíš chodit se mnou. Můžeš počkat v autě.

JOEY: Vážně čekáš, že tady venku počkám, zatímco si budeš procházet největší obchoďák na světě?

PACEY: Jistě.

JOEY: Špatně! Je zima, je tma a pokud to musíš vědět, musím na záchod.

PACEY: Jakto, že musíš na záchod, když jsi před dvěma minutama ani nechtěla zastavit?

JOEY: Chceš se o tom hádat, nebo budem pokračovat v patnáctikilometrový štrece k ochoďáku?

[Nakonec k obchoďáku dojdou.]

JOEY: Proč jsme vůbec museli zaparkovat tak daleko?

PACEY: Právě jsem utratil dvou a půl měsíční plat, aby z ní odstranili ty škrábance od Dawsonova domu. Myslíš, že jí nechám v rukách těhlech fajnových, poctivých občanů?

[Ukáže na dva kluky, kteří na parkovišti blbnou s vozíky. Zastaví se u automatických dveří, ale ty se neotevřou.]

PACEY: Neee.

JOEY: Bezva. Je zavřeno.

PACEY: Nemůže bejt zavřeno. Vevnitř jsou pořád lidi.

[Jedny z vedlejších dveří se otevřou a bezpečák pustí zákazníky ven.]

BEZPEČÁK: Dobrou noc. V pořádku dojeďte.

[Bezpečák sleduje lidi odcházet a pak si všimne, že se blbnoucí kluci přiblížili k jeho autu.]

BEZPEČÁK: Hej! Co to tam sakra vy mentálové děláte?! Monte Carlo! Pozor na Monte Carlo!

[Odběhne. Pacey předstírá zívnutí a zarazí dveře, ještě než se můžou zavřít. Rychle s Joey vejdou dovnitř.]

JOEY: Ehm, já půjdu-

PACEY: Já vím, kam půjdeš.



[Uvnitř K-Martu. Joey spatří cedulku k záchodkům, zatímco Pacey zamíří jiným směrem. Dojde k regálu s kondomy a začne si vybírat, když k němu přijde nějaký zaměstnanec obchoďáku.]

PACEY: [povzdechne si]

ZAMĚSTNANEC: Ehm... brzy zavíráme.

PACEY: Jasně.

[Pacey popadne tři balení Trojanů.]

PACEY: [ztrapněně se zasměje]

ZAMĚSTNANEC: Moc hezký.



[U pokladem. Pacey jde k pokladnám, aby zaplatil za kondomy, když v tom k němu přiběhne Joey. Než může Joey ty kondomy spatřit, Pacey je rychle schová do kapsy kabátu.]

JOEY: Tady jsi. Pojď. Dělej-

PACEY: Uf--já--vydržela bys vteřinku?

JOEY: Ne. Potřebuju tě.

PACEY: Potřebuješ mě... na co? Nemůžeš si sama dojít na záchod?

JOEY: Ano. Přesně tak.

PACEY: Cože? Dobře. M-můžeš jenom počkat-

JOEY: Ne. Nemůžu. A proč nemáš prášek na praní?

PACEY: Dobře. Pojďme.

JOEY: Díky.

PACEY: Není zač. Jenom musíš řádně požádat. Víš?

JOEY: Jsi tak panovačnej.



[Před záchodky. Pacey sedí před záchodky pro pány, protože ty pro dámy jsou mimo provoz a Joey je na pánských. Joey vyjde ven a Pacey vstane.]

PACEY: Je tvůj smysl pro dobrodružství fakt tak nicotnej, žes nemohla použít tyhle záchodky sama?

JOEY: Pacey, venkovní dveře nejsou zamčený. Někdo moh kdykoli vejít dovnitř.

PACEY: A?

JOEY: Takže... tlachání z prkýnka na prkýnko s cizím chlapem na veřejných záchodcích není životní zkušenost, kterou musím okusit, díky.

PACEY: Kdo sem přijde? Nikdo tu není. A stejnak za pět minut zavíraj.

[Začnou zhasínat světla.]



[Dveře obchoďáku. Joey a Pacey k nim přiběhnou, ale jsou zavřené. Vidí, jak venku nastupují do aut zaměstnanci a ten bezpečák.]

JOEY: Panebože. Ještě jsou tu. Křič. Křič. Křič.

PACEY: Hej!

JOEY: Hej! Pane! Pane!

PACEY: Hej! Hej!

JOEY: Haló! Pomoc!

[Bezpečák nastoupí do auta, aniž by je zahlédl.]

JOEY: To snad není možný. Řekni mi, že sním.

PACEY: V pohodě. Všimne si auta.

JOEY: Pacey, zaparkovali jsme skoro v jiný čtvrti.

PACEY: Dobrá, když chcem začít ukazovat, měli bysme nejspíš ukázat na tu duši, která nás do týhle situace dostala.

JOEY: Odjíždí.

PACEY: Vidím, díky.

JOEY: Koukni. Nastupuje do auta a nechává nás tu zamčený.

[Bezpečák odjede.]

JOEY: [povzdechne si] Dobře. Žádnou paniku.

PACEY: Kdo panikaří?

JOEY: Já panikařím, Pacey. Právě teď bych měla být úplně jinde. Musím-

PACEY: "Musím si přečíst celou knížku." Já vím. Kdy to tak není? A jen abys věděla, já z tohohle taky nejsem odvázanej.

JOEY: No, hele, už do sebe nešijme.

[Pacey se pokusí otevřít dveře násilím, ale bezúspěšně.]

JOEY: Dobře. Víš co? Musíme myslet logicky.

PACEY: Správně.

JOEY: No... tyhle jsou zamčený.

[Vrátí se do obchoďáku.]



[Pokladny. Joey je v jedné z pokladem a zkouší telefon, který tam je. Pacey k ní přijde ze zadní části obchoďáku.]

PACEY: Čau. Mělas štěstí?

JOEY: Nemaj tu žádný skutečný telefony.

PACEY: Co tím myslíš, žádný skutečný telefony?

JOEY: [přes interkom] Ukliďte uličku 4. Ukliďte uličku 4. [povzdechne si] Jsou to jenom interkomy. Můžem zavolat do skladu, ale nemůžem komunikovat s venkovním světem. Prosím tě, řekni mi, žes našel nějaký zadní dveře nebo tak.

PACEY: Ne. Žádný, který můžem otevřít, ale napadlo mě, že je tu přece tvůj vždy přítomný mobil.

JOEY: V kabelce.

PACEY: Bezva.

JOEY: V autě.

PACEY: Hmm.

OBA: Telefonní automaty!

JOEY: Myslím, že jsou-

PACEY: Jo.



[Zaměstnanecká šatna. Joey mluví s policisty, zatímco Pacey sedí na stole blízko telefonu a čeká.]

JOEY: Ne, důstojníku. Ne uvízlí jakože ve sněhu, uvízlí jakože zamčení uvnitř. [povzdechne si] Ne. Ničí život není v ohrožení. Ale prosím vás, nepřepojujte mě zpátky na-

PACEY: [povzdechne si] Tak fajn. Je to tu. Prostě zavěs. Zavoláme 911.

JOEY: Nemůžem zavolat 911.

PACEY: Proč ne? Uvízli jsme, ne?

JOEY: Pacey, uvízli jsme v obrovitánský budově s ohromným množstvím jídla, oblečení a všeho nejmodernějšího videovybavení. Jak se to rovná případu nouze? Jsme snad v nějakém druhu nebezpečí, jehož si nejsem vědoma?

PACEY: Ano. Jsme v nebezpečí, že se dostaneš domů pozdě a to přece nejde, ne?

JOEY: Odkdy se staráš?

PACEY: O co?

JOEY: Abych dojela domů včas.

PACEY: Odjakživa. Nechci, abys zanedbávala svá studia. Čeká na tebe důležitej domácí úkol, kniha k přečtení. Kterou že to čteš?

JOEY: Strach a hnus v Las Vegas.

PACEY: Strach a hnus? Platíš 35000 dolarů ročně, aby ti řekli, aby sis přečetla Strach a hnus v Las Vegas? Tos mohla udělat ve svým volnu. Já to moh udělat ve svým volnu.

JOEY: Zmlkni. Něco se děje. Zvoní to.

PACEY: Dobře. Fajn. V cukuletu jsi doma.

JOEY: No, jsme v Prčicích. Přepojilo mě to na nějakej automatickej odpovídací systém. "Stiskněte jedničku pro stížnost ohledně hladinu zvuku. Stiskněte dvojku pro dopravní přestupek." Tady. Poslouchej.

[Podá Paceymu sluchátko a začne si uvědomovat, že je jí zima.]

JOEY: Dáš mi svůj kabát? Mrznu. Je tu děsná zima.

PACEY: Můj kabát? Co je v nepořádku s tvým?

JOEY: Můj jen hezky vypadá. Nemá člověka zahřát, zvlášť když si vezme jenom tenký hedvábí.

PACEY: Dobře, fajn. Podrž to na chvilku.

[Dá kolem ní svůj kabát a pak si vezme zpět sluchátko.]

PACEY: Lepší?

JOEY: Díky. Myslím, že bys měl stisknout nulu, možná můžem dostat zpátky na drát skutečnýho člověka. Nemáš rukavice, co?

PACEY: Ne, nemám ru--haló! Ano. Koukněte, uvízli jsme v gigantickým K-Martu. Ano, už jste s námi mluvil předtím. Haló? Ne, prosím vás, nepřepojujte mě zpátky na... čekání. Bože!

[Joey sáhne do kapsy Paceyho kabátu a místo rukavic najde kondomy. Zatímco Pacey znovu čeká, poklepe mu na rameno.]

PACEY: Co je?

JOEY: Ty jsou tvoje?

PACEY: Tyhle?

JOEY: Jo. Tyhle ochrany, co jsem ti našla v kapse.

PACEY: [odkašle si] Á. Tyhle. Uf, jo. Vlastně jsou. Ale, hele, měli bysme se nejspíš soustředit na ten telefon.

JOEY: Proto jsme zastavili? Pacey, uvízli jsme tu, protože jsi zatoužil po kontrole početí?

PACEY: Ano. Jasný? Protože tak odpovědnej já jsem. Ale jelikož to nevypadá, že se odtud v brzký době dostanem, je to tak trochu diskutabilní, takže pokud- [Zaslechne něco v telefonu.] Haló? Haló. Haló. Ano. Haló. Dobře. Ne. Ne, to je v pořádku. Pokud byste se mohl, prosím vás, ujistit, že nám skutečně zavolají zpátky. Číslo je 617-555-0189. Díky za- [Kdy když mu dojde, že člověk na druhé straně drátu už zavěsil, rovněž zavěsí.]

PACEY: Dobře. No, alespoň jsme se pohli kupředu.

[Joey na něj jen hledí.]

PACEY: Co je? Na co koukáš?

JOEY: Je to ta holka z párty, že jo? Byl jsi se mnou na schůzce a sbalil jsi jinou holku s pochybným vkusem a pak ses chystal vrátit k ní.

PACEY: Jéje, jéje, jéje. Klídek. My neměli schůzku. Což je jen první z řady věcí, co byly na tý větě špatně.

JOEY: Pacey, mám zničenej celej večer.

PACEY: No, můj večer taky nejde podle plánu.

JOEY: Zničenej! Kvůli tomu, aby sis užil?

PACEY: Dobře, trochu... to... zvolněme, protože ty a já... my nevedem tenhle rozhovor.

JOEY: Proč? Protože se se mnou nechceš bavit o sexu?

PACEY: Ha! Ty se se mnou chceš bavit o sexu?

JOEY: No, ne, ale... já se obvykle o sexu nebavím s nikým.

PACEY: Díky, žes mě podpořila. Kdybysme to mohli nechat bejt, řek bych, že by náš večer byl mnohem, mnohem příjemnějším.

JOEY: Až mi řekneš, proč se se mnou nechceš bavit o sexu.

PACEY: Dobrá, člověk by řek, že je to očividný, ale fajn. Možná to má co dělat s tím, jak klidná a pohodová a neodsuzovačná kolem celý tý záležitosti jsi.

JOEY: Víš ty co? Nesouhlasím. Jo? Trvám na tom. A odmítám tu sedět a předstírat, že je všechno fajn, protože to je směšný.

PACEY: Slyšíš se? Nic s tím neuděláš! Proto se nebavíme o sexu. To je vlastně tajemství celýho našeho přátelství.

JOEY: V tom moři zájmen jsem se ztratila.

PACEY: No dobrá. Jsme přátelé. Jo?

JOEY: Ano.

PACEY: A jaké je tajemství našeho dlouhotrvajícího a poklidného přátelství? Co je ta věc, která trvá rok a rok a rok za rokem?

JOEY: Jsme děsný v navazování nových známostí.

PACEY: Špatně. My se za žádných okolností nebavíme o sexu. Já to můžu dělat, ty můžeš myslet na to, že to děláš, ale neprobíráme to. Tak se vyhýbáme nepříjemnosti a vyhýbáním se nepříjemnosti jsme schopní udržet naše přátelství. Chápej, je to preventivní opatření. Řeší to problém, ještě než začne.

JOEY: Ale, Pacey... pokud jsme takoví dobří přátelé, proč by vůbec existovala nějaká nepříjemnost?

PACEY: Protože to není tak dávno, co jsem byli víc než jen dobří přátelé, no ne?

JOEY: Jo, ale tak už to není.

PACEY: Ale na tom nezáleží. Škoda už je napáchána.

JOEY: Takže pokud jde o tebe, spala jsem s tebou a pak jsem jakože vstoupila do kláštera?

PACEY: V mý hlavě? Ano.

JOEY: Á, takže jsem nikdy nespala s Eddiem nebo Dawsonem.

PACEY: Řek jsem ti, že o tom nechci slyšet.

JOEY: Dobře, takže ty v podstatě říkáš, že můžeme být nadále přátelé, jen pokud si budeme lhát o svých sexuálních životech... pokud vezmeme tuhle gigantickou stránku našich životů a budeme předstírat, že neexistuje?

PACEY: Pro vás s Dawsonem to fungovalo.

JOEY: Cože?! Cos to řek?

PACEY: Řek jsem, že-

JOEY: Slyšela jsem, cos řek, jen nemůžu tak docela uvěřit svým uším.

PACEY: No, je na tom prohlášení něco hluboce nepravdivýho?

JOEY: N- [zasměje se] Ne.

PACEY: Ne. Tak v čem je problém?

JOEY: Pacey, nenapadlo tě někdy, že takhle svůj život žít nechci.... že jsem možná dospěla?

PACEY: A dospěla?

JOEY: Co to má znamenat?

PACEY: Znamená to jednoduše řečeno, že je ti jedno, s kým spím. Moh jsem se vyspat s tou ženskou na stole hned vedle tebe a ty bys ani nemrkla okem

JOEY: Pacey... celej rok jsi spal s mou spolubydlící. Řekla bych, že je trošičku pozdě, abych začala... vyvádět kvůli tobě a jiným ženám.

PACEY: Nechtěj, abych to řek přímo. Fakt nechápeš, o čem mluvím?

JOEY: Ne. Nechápu. Fakt nechápu. A ty jo? Protože jsem trochu zmatená. Chci říct... zlobíš se, protože... se já zlobím? Zlobíš se, že... se nezlobím? Zlobíš se, že se nezlobím dost? My jsme se rozešli, Pacey... šli dál. Měla jsem strávit zbytek života nešťastná kvůli tomu, jak to mezi náma skončilo?

PACEY: Dobře. No, víš co? Teď, když jsi to nadhodila, ano. Pár měsíců tady a tam by fakt nezaškodilo. Já tě nežádám o celej život, kterej jsi věnovala trápení kvůli Dawsonovi, jen o pár týdnů.

JOEY: Neuvěřitelný! Pacey! Nemůžu vyhrát, co? Asi ne. Jako bych házela hrách na stěnu. Chci říct, kdo si víc zasexoval? Kdo byl s kým dýl? Neexistujou nějaký klučičí počty, kterýma můžete zjistit, kdo vyhrál, a vynechat mě z toho?

PACEY: Jasně, protože bůh mi odpusť, že jsem teď začal o nás dvou.

JOEY: Nejsme žádní "my dva", Pacey. Šli jsme dál a promiň, že jsem se nerozpadla na tisíc kousků, když ses se mnou rozešel, ale víš co? Život jde dál, bez ohledu na to, jak to může být nemilý pro tvý mužský ego.

PACEY: Tady nejde o mý ego.

JOEY: Ne? Vážně. Tak o co jde? Proč se k tomu chceš vracet? Proč by ses chtěl vracet po tý dlouhý cestě, která končí naší hád-

PACEY: Já vím, kde ta cesta končí.

JOEY: Tak co z toho může vzejít dobrýho? Pověz mi. Proč chceš zčistajasna zase nadhodit... něco, co by bylo líp nechat...

[Zazvoní telefon.]

JOEY: No, zvedneš to, nebo dokončíme tohle?

PACEY: Mohli bysme žít tisíc let a nikdy bysme to nedokončili.

[Pacey zvedne telefon.]

PACEY: Haló? No, ano. Očividně jsme stále tady. Ne, ne. Nemáme kudy odejít, nebo snad jo?



[Pacey stále telefonuje s policií.]

PACEY: No, ano, důstojníku, uvědomuju si, že jsme nejspíše hluboko na vašem seznamu priorit, ale-- no, ne, nebyl jsem si vědom mrznoucího deště. Jsem si jistý, že způsobil řadu nehod. Dobře. No, budeme tu nadále pěkně sedět. Pokud byste sem mohl, jak jen to půjde, někoho poslat, bylo by to skvělé. Díky. Vám taky.

[Zavěsí.]



[Pacey a Joey si procházejí prázdný obchoďák. Joey narazí na bednu plnou knih a začne se jimi prohrabávat. Pacey je mezitím v oddělení elektroniky a při pohledu na všechny ty televize a videokamery dostane nápad. Při prohledávání knih narazí Joey na "Deník Bridget Jonesové" a něco jí napadne. Jde k regálu s DVD a nakonec tam najde "Strach a hnus v Las Vegas", který si měla přečíst.]

INTERKOM: Joey Potterová nechť se dostaví do oddělení elektroniky. Joey Potterová do elektroniky, prosím.

[Joey tam vyrazí a na všech televizích tam spatří Paceyho tvář.]

PACEY: Je to zaplý? Dobře, no... jedem. Čau... to jsem já... očividně. Pokud bys mohla pokročit krůček dopředu a neboj se, neublížím ti. Přicházím v míru. Hele.... my dva... chvíli tu ztvrdnem. Podle všeho delší chvíli. Takže myslím, že by bylo nejlepší, kdybysme se dohodli na nějakým příměří. A pro usnadnění toho příměří jsem ochotný ti přiznat na kameru, že ano, skutečně jsem pitomec, což už nejspíš víš. Líp než většina lidí. A možná líp než kdokoli na týhle planetě. Ale to jsem odbočil. Má nabídka je taková: Necháme minulost v minulosti, kam stejnak patří a pokusíme se z týhle špatný situace vydolovat to nejlepší a nebudem se hádat. Něco jsem ti koupil. No, ve skutečnosti jsem ti nic nekoupil. Opatřil by možná bylo lepší slovo, ale... nicméně chápeš. Je to tam na pultu. [Joey se rozhlédne a spatří na pultu pyžamo a bačkory.] Velikostí si už nejsem moc jistej, protože je to nějaká doba, ale... vždycky to můžem vyměnit. A pokud mou nabídku přijmeš, budeš mít po omezenou dobu právo přinutit mě udělat jednu věc, kterou udělat nechci. Ne že bys tu schopnost neměla vždycky, ale nějak mi došlo, že takhle celej tenhle pokelnej večer začal. Udělala jsi pro mě něco, co jsi udělat nechtěla... od čehož jsou přátelé. Dobře. Končím.

[Pacey vyjde zpoza rohu.]

JOEY: Já vím, co chci.

[Vydají se uličkami. Joey něco hledá a Pacey se s ní snaží držet krok.]

PACEY: Neměl bych z tebe shodit ty šaty?

JOEY: Později.

[Joey prochází z uličky do uličky, stále něco hledá.]

PACEY: No, mohla bys mi říct, kde to-

JOEY: Později.

PACEY: Myslel jsem, žes říkala, že tě tyhle boty zabíjej.

[Joey nakonec narazí na regál s holením a zastaví se.]

PACEY: Děláš si srandu, že jo?

JOEY: Řek jsi "jednu věc", Pacey.

PACEY: Řek jsem "jednu věc, co ti pomůže". Jak ti pomůže změna mýho fyzickýho vzhledu?

JOEY: Věř mi, pokud se už nebudu muset na tu věc na tvý tváři dál koukat, pomůžu si. Tady.

[Podá mu holení]

PACEY: Ty mě k tomu fakt přinutíš.

JOEY: Jo.

PACEY: Hmm. Konec konců prošli jsme lecčíms. Takže tady to končí, co? Dobře. [Povzdechne si.] Ale chci, abys věděla jedno. Nevzdám se bez boje.

JOEY: Prosím.

[Pacey se rozeběhne.]

JOEY: Ááá! Pacey! Pacey. Pacey!

[Ztratí ho a rozhlédne se.]

JOEY: Pacey?

[Pacey se vyplíží z uličky za ní.]

JOEY: Pacey! Jenom oddaluješ nevyhnutelný.

[Pacey se rozeběhne a narazí do věšáku.]

PACEY: Och-

JOEY: Víš, jenom si to zhoršuješ. Hodně zhoršuješ. Až tě chytím, kdo ví, který jiný části těla tě přinutím si oholit. Pacey.

[Joey se zastaví v oddělení s auty a dostane nápad. Bouchne do výlohy, což upoutá Paceyho pozornost.]

JOEY: Au! Myslím, že jsem narazila do výlohy! Á... p-pomoc mi. Myslím, že krvácím.

[Pacey se zastaví a pomalu se otočí, aby se ujistil, že je Joey v pořádku.]

JOEY: Ulička 3-b! Přines lékárničku!

PACEY: [povzdechne si]



[Oddělení s auty. Pacey tam přijde s lékárničkou v ruce a rozhlíží se po Joey, ale nikde jí nevidí. Otočí se, když v tom se k němu Joey zezadu přiblíží a míří na něj pěnou na holení.]

JOEY: Já bych...

PACEY: Och!

JOEY: ...se bejt tebou ani nehla.

PACEY: To se neodvážíš.

JOEY: Ale ano. Vyloženě se mi nelíbí, co máš na sobě. Kolik to stálo? Pět dolarů, šest set dolarů?

[Začne ho tlačit před sebou.]

JOEY: Dělej. Hezky ustupuj.



[Pánské záchodky. Pacey se u zrcadla připravuje na holení, když v tom Joey vyjde z jedné kabinky. Je převlečená do pyžama.]

JOEY: Řekla jsem ti, abys na mě počkal.

PACEY: Čekám.

JOEY: Dobře. Jdi.

PACEY: Dobrá, tohle je tvá poslední šance si to rozmyslet.

JOEY: Pacey. Jsou to vousy. Zase narostou. Ne že by měly. Co je vůbec na tom?

PACEY: No, víš, že si během vítězný série hráči nemění ponožky?

JOEY: Ne.

PACEY: No, nemění, protože k ní mají úctu.

JOEY: A ty si myslíš, že máš nějakou vítěznou sérii.

PACEY: Ano.

JOEY: Kvůli tý věci na tváři.

PACEY: Ano.

JOEY: Fajn. Vzdávám to.

PACEY: Vzdáváš to? Vzdáváš se moc snadno.

JOEY: Jo. Když to pro tebe tolik znamená, Pacey. Netoužím znesvětit nějakou sportovní tradici z minulýho století. Nechci, abys přišel o... vavřínovej věnec. Jen jsem zase chtěla vidět tvou tvář. Je to zločin?

PACEY: Ne. To je... konec příběhu. Hotovo, uděláno.

JOEY: Jo. Ale budeš si muset vyměnit ponožky.



[Později. Joey a Pacey hrají lodě.]

PACEY: Řek jsem B-3.

JOEY: Dobře, fajn. Potopená. V týhle hře jsem oficiálně děsná.

PACEY: No, všichni bejt mistry strategie nemůžem, ne? Tak co dál? Sázky? Člověče? Co chceš?

[Joey se na něj jen dívá.]

PACEY: Co?

JOEY: Můžu se tě na něco zeptat?

PACEY: Jo. Hbitě do toho.

JOEY: Jsi šťastnej?

PACEY: Já?

JOEY: Jo. Myslím opravdu šťastnej, ne nějak povrchně.

PACEY: Proč? A ty?

JOEY: Mmm... jo. Řekla bych, že jo. Což je divný, protože se v mým životě teď nic zvláštního neděje. To jen, že... [povzdechne si] Já nevím. Asi se cítím jinak. Jako... vždycky jsem měla sklon předpokládat, že když přijde změna, může být jen k horšímu. Víš co? Poslední dobou má pocit, že to není pravda.... jakoby cokoli, co na mě čeká... nebylo tak špatný. A i kdyby bylo... tak nevědět o tom... by mohlo bejt fakt dobrý. Mmm... já nevím. [zasměje se] Nevím, jestli to dává nějakej smysl.

PACEY: Zní to, jako by ses pokoušela říct... že toho kluka máš fakticky ráda.

JOEY: "Toho kluka"?

PACEY: Jo. Toho Eddieho.

JOEY: Jo. To měla. Ale... minulost, jak se říká, je minulost. A to pořád nemění skutečnost, že jsi mi neodpověděl na mou otázku.

PACEY: Ve skutečnosti nemusím. Jak bych moh bejt nešťastnej? Vidělas mý auto?

JOEY: Pacey!

PACEY: [zasměje se]

JOEY: Skutečnou odpověď, prosím.

PACEY: Skutečnou odpověď? Tak fajn. Skutečná odpověď je tahle. V poslední době mám ve svým životě všechno, co bych vůbec moh chtít. Kromě jedný věci.

JOEY: A to je co?



[Restaurace v obchoďáku. Pacey je za pultem a plní si mísu chipsama (pozn. Petra: plní si jí Nachos with Cheese, což netuším, co je, a jelikož jsem tu epizodu neviděl, nemohu to ani popsat). Joey se na něj jen dívá, potřásá hlavou a upíjí limonádu.]

JOEY: Chipsy? Prosím tě, řekni mi, že se tím ve skutečnosti nebudeš ládovat.

PACEY: No, odmítla jsi můj nápad každý svého zmrzlinového poháru strůjcem.

JOEY: Jo, je trochu příliš zima na zmrzlinu.

PACEY: Nikdy není příliš zima na zmrzlinu.

JOEY: Pacey, proč se vždycky musíš cpát během klíčových okamžiků našeho vztahu?

PACEY: Já nevím. Tohle je klíčovej okamžik našeho vztahu?

JOEY: No, byl by, kdybys mě nechal odstranit ti tu věc z tváře.

PACEY: Takhle to necháváš bejt?

JOEY: Co je? Už jsme se dohodli, že téma večera je otvírání starých ran.

[Joey mu podá skleničku.]

JOEY: Ještě jednou, prosím. Tentokrát míň ledu.

PACEY: Míň ledu. Víš... myslím, že jsem prošvih svý skutečný životní označení.

JOEY: Pitomec?

PACEY: Mm-hmm.

JOEY: Myslela jsem limonádu.

PACEY: Vím, cos myslela. Není to ale celý tak zábavný. Takže... můžu ti nabídnout ještě něco? Trochu cukrový vaty?

JOEY: Uhh! Fuj.

PACEY: Chceš preclík?

JOEY: Ne. Řekla bych, že byly upečený, ještě když jsem byla panna.

PACEY: Á, jo. Starý dobrý časy. Ale máš pravdu. Měli bysme přestat. Neměli bysme se nacpat, než se vrhnem na regály s cukrovím.

JOEY: Pacey, nemůžem jíst takhle pozdě večer sladký. Zkazíme si zuby.

PACEY: Tak si je pak vyčistíme. A když budem chtít bláznit, je tu zubní nit. Protože chápej, to je na zamčení v K-Martu skvělý. V K-Martu můžeš dělat cokoli. Můžeš se nacpat cukrovím. Můžeš dohonit svou zubní hygienu. Vlastně se mi začíná ta myšlenka tak líbit, že možná nikdy neodejdu.

JOEY: Panebože. Domácí úkol. Pojď. Počkat. Přines popkorn.



[Oddělení elektroniky. Joey a Pacey sedí před jednou z projekčních obrazovek a sledují "Strach a hnus v Las Vegas", který běží i na všech ostatních televizích. Pijí limonádu a jí popkorn. Film skončí.]

[Oba se zasmějí]

JOEY: Myslela jsem, že to má bejt o americkým snu.

PACEY: Co by mohlo bejt američtějšího než zahořklá, křiklavá, přebujelá paranoia a ožralý mizerové?

JOEY: Tak co mám říct, až mě Heston zejtra vyvolá?

PACEY: Použij slova "postmodernistický" a "subjektivní" v jedný větě. Zvládneš to.

JOEY: Začínám chápat, proč jsi tak dobrej ve svý práci.

PACEY: Á, jo? A pročpak?

JOEY: Protože jsi plnej-

PACEY: Uf! To není vůbec nutný. Z mýho zdroje příjmu si legraci neděláme. Pojď. Jdem.

JOEY: Proč?

PACEY: Protože mě to posedávání unavilo. Pojď zkusit něco aktivního.

JOEY: Ne.

PACEY: Ne? S výběrem jsem na řadě já, ne?

JOEY: To už jsme probrali. Žádný kola, žádný kolečkový brusle a žádný střílení puků na mou hlavu.

PACEY: Ale jdi ty. To nebyly skutečný hokejový puky. To byly neškodný plastikový.

JOEY: Pacey, řekla bych, že cílem večera by mělo být vyhnutí se zraněním hlavy.

PACEY: [povzdechne si] Tak fajn. Ale stejně pro nás něco mám.



[Jinde v obchoďáku. Joey usazuje Paceyho do křesla.]

JOEY: Slibuju, že to nebude bolet.

PACEY: Jak bys mohla tohle slíbit ohledně toho, co se chystáme udělat, když jsi to předtím nikdy nedělala?

[Vyndají na stolek holící krém, strojek a misku vody.]

JOEY: Jen to, že jsem to nikdy nedělala, neznamená, že v tom nebudu dobrá. V sexu jsem dobrá byla, ne? Promiň. Zapomeň na to. Bolavý místo. Nicméně.... víš, jestli se tak bojíš potenciální ztráty krve, vždycky bys to moh udělat sám.

PACEY: No, řek bych, že už jsem vysvětlit, že já-- já na to nemám dostatek potřebný odvahy.

JOEY: Fajn. Dobře. Takže... důležitý je se nehejbat. A nemluvit.

[Joey vytáhne ručník a dá mu ho kolem krku. Zakloní mu hlavu a vezme si nůžky.]

PACEY: Ajajaj.

JOEY: Poslední příležitost vycouvat.

PACEY: No, je jaksi těžký ti říct, že chci vycouvat, když nesmím mluvit, ne?

JOEY: No tak dvakrát mrkni nebo něco.

PACEY: To není žádný řešení. To předpokládá, abych přestal mrkat. Kdo přestane mrkat? Fakt, to je-

JOEY: Fajn. Sklapni.

[Joey mu začne nůžkami zkracovat bradku.]

[Později ho otočí a vezme ze stolku dvě pěny na holení.]

JOEY: Obyčejnou... nebo mentolovou?

PACEY: Kouříme nebo holíme?

JOEY: Pacey Wittere-- příteli žen. Citlivá pokožka bude, myslím, lepší.

[Začne mu jemně potírat tváře.]

JOEY: Fajn.

PACEY: Mmm... to je v pohodě. Nestyď se.

[Joey přidá pěny.]

PACEY: Mmm. [zasměje se]

JOEY: Fajn...

PACEY: [zasměje se]

[Joey vezme strojek a zamíří k Paceyho tváři.]

PACEY: Do toho.

JOEY: Dobře. Tohle je těžší než nohy. Ačkoli ne nepodobný.

[Přejede mu po tváři a náhodou ho řízne.]

PACEY: Mhhh!

JOEY: Na kolena. Promiň.

[Joey si políbí si prst a přiloží ho na ranku.]

PACEY: [zasměje se]

JOEY: A je to. Ahoj, tváři. Jsi zpátky.

PACEY: [zasměje se] No... nikdy jsem vlastně pryč nebyl.

JOEY: Vážně?

PACEY: Mm-mmm.

JOEY: Tak trochu to tak vypadalo.

[Hluboce si pohlédnou do očí a pak se Pacey nakloní a políbí jí. Zatmívačka.]



[Scéna pokračuje tam, kde skončila. Pacey a Joey se stále líbají, pak se Pacey pomalu odtáhne a Joey na něj trochu šokovaně pohlédne. Očividně si to ale užila.]

JOEY: Co to bylo?

PACEY: Já nevím. Ale... vzpomínáš, jak jsi říkala, že jsi ochotná se nechat překvapovat budoucností?

JOEY: Jo.

PACEY: Překvapení.

JOEY: Jakto, že nevypadáš překvapeně?

PACEY: No... možná proto, že jsem tě chtěl políbit od chvíle, co jsem tě v tý garderobě spatřil.

[Joey shlédne na své pyžamo.]

PACEY: Ne. Ehm... ne v týhle. Tý... uf... tý před-- no, chci říct, že ne-

JOEY: Počkat, počkat, počkat.

PACEY: [odkašle si]

JOEY: Tys mě chtěl políbit celej večer?

PACEY: Ano.

JOEY: I když jsi na mě křičel?

PACEY: [zasměje se] Zvlášť když jsem na tebe křičel.

JOEY: I když jsi flirtoval s tou druhou holkou?

PACEY: Jo. Tehdy taky.

JOEY: Takže... to je... nějakej... náhlej zvrat ve tvým životě?

PACEY: Chtít tě líbat? Ne. To je jaksi stálý.... jako... White Noise, nebo... tajná služba, nebo hrozba jaderný války, když na to přijde. Prostě něco, na co si zvykneš.

JOEY: A... ty z toho vůbec neblázníš?

PACEY: No, ano i ne.

JOEY: Tak co, Pacey?

PACEY: Hmm. Ano.

JOEY: Vysvětli.

PACEY: Nevím, jestli můžu.

JOEY: Zkus to.

PACEY: Dobře. No... [zasměje se] Bylo by fér říct, že jsem k tobě v poslední době necítil čistě jen přátelství.

JOEY: Cítil jsi víc než přátelství.

PACEY: Ano.

JOEY: A moh jsi to vyjádřit jenom tím, že ses se mnou pohádal.

PACEY: Řek bych, že odpověď by mohla znít... rovněž ano.

JOEY: Proč to vlastně?

PACEY: Já nevím.

JOEY: Něco musíš vědět.

PACEY: [povzdechne si] Vím, že... že my dva jsme byli jedna z mála věcí, možná jediná věc... která mi kdy v životě dávala naprostej a úplnej smysl. To vím.

JOEY: Víš, bezustání jsme se hádali.

PACEY: Á, jako bych to nevěděl.

JOEY: A existujou důvody, proč nám to nevyšlo. Podstatný důvody. A-a... to... můj život je konečně-

PACEY: Takovej, jakej ho chceš mít. Já vím. Je to šílený, co?

JOEY: Pacey, já nevím, co říct. Ehm... jsem polichocená. Jsem... zmatená. Jsem zaražená.

PACEY: Přála by sis, abych nic neřek?

JOEY: Ne. Jenom se musím... můžu se na to vyspat?

PACEY: Jo. Řek bych, že to půjde.



[Oddělení s turistickými potřebami. Pacey a Joey leží na umělém trávníku. Joey leží ve spacáku a Pacey leží na jiném a zírá do stropu.]

JOEY: Hele, Pacey, ty-

PACEY: Vrátil všechny věci? Jo. Ačkoli za něco budem muset zaplatit, jako to oblečení.

JOEY: [povzdechne si] Pacey, ty-

PACEY: Jestli to další, co ti vyjde z úst, bude "vynes koš", budu mít oficiální představu, jaký by to bylo bejt s tebou ženatej.

JOEY: A?

PACEY: Není to hezký. [zasměje se]

JOEY: Chtěla jsem říct... že... víš ty co?

PACEY: A co mám vědět?

JOEY: Že to byl splněnej sen.

PACEY: Která část?

JOEY: Úplně celý.

[Otočí se, aby na sebe pohlédli.]

JOEY: Když jsme byli na lodi... snívala jsem o tom, že jsme někde ztroskotali. Víš... na nějakým typickým tropickým ostrově s plážema s bílým pískem a... obrovitánskýma hvězdama nad hlavou. Neměli jsme žádný šaty a... celej den jsme se šplouchali v příboji. A pak v noci... Měsíc byl... no, taky obrovitánskej. A byl pořád úplněk.

PACEY: Ta fantazie se mi líbí. Chytal bych ryby holýma rukama... zapaloval oheň bez zápalek.

JOEY: Já bych zapalovala oheň.

[Pacey na ní pohlédne.]

JOEY: Kdo dával pozor při přírodovědě?

PACEY: Dobře. Dobrá poznámka.

JOEY: Kromě toho je to má fantazie. A asi jsem ti o ní předtím nikdy neřekla, protože... to je... [usměje se] trapný. Víš? Chci říct... úplně neoriginální.

PACEY: No, myslím, že v jedný věci jsi měla pravdu.

JOEY: V jaký?

PACEY: Existuje tisíc důvodů, proč by nám to nikdy nemohlo vyjít.

JOEY: V kolonce pro je jedna věc.

PACEY: Jaká?

[Joey vyleze ze svého spacáku a přijde se přitulit k Paceymu. Políbí ho.]

JOEY: Neznamená to, co si myslíš.

PACEY: No a co to teda znamená?

JOEY: No... znamená to, že.... no, je mi zima.

PACEY: Och.

[Pacey jí přikryje.]

JOEY: A... pořád o tom přemýšlím... a chybíš mi, Pacey.

PACEY: Taky mi chybíš.

[Znovu se políbí a pak se k němu Joey přitulí a usíná. Pacey si jí k sobě přitáhne a rovněž zkouší usnout.]



[Následující ráno. V ochoďáku jsou nyní rozsvícená světla a Pacey se vzbudí. Joey je k němu stále přitulená.]

PACEY: [zívne]

ZAMĚSTNANEC: Ty vole... tohle teda jako ne.

[Pacey vzhlédne a vidí, že se na ně dívá zaměstnanec z předchozího večera.]

PACEY: Ehm... Joey? Vstávat!

JOEY: Ještě pět minut.

PACEY: Ne, ne. Ne. Teď by to bylo dobrý.

JOEY: Proč?

[Joey se přetočí, spatří zaměstnance a rychle vstane.]

ZAMĚSTNANEC: No... chci říct, že... můžete... jakože testovat zboží... ale vedoucí bude... jakože úplně vyšilovat.

PACEY: Tohle... není třeba volat vedoucího, protože jsme právě byli na odchodu.

[Pacey vyskočí a začne balit jejich věci.]

ZAMĚSTNANEC: Čau.

JOEY: Čau.

ZAMĚSTNANEC: Takže, tohle je jakože... tvá holka?

JOEY: Ne. Jen spolu čas od času spíme. Máš s tím problém?

[Joey kolem něj projde a zaměstnanec se otočí k Paceymu se širokým úsměvem.]

ZAMĚSTNANEC: Moc hezký.



[Pokladny. Pokladní namarkovává Paceymu a Joey věci a neví, že byli v ochoďáku celou noc.]

PACEY: Takže je to tu.

JOEY: Ano, je.

POKLADNÍ: Na tomhle nebyly bezpečnostní štítky?

JOEY: Ne. Měli byste se na to nejspíš podívat.

[Joey jí podá DVD z uplynulé noci.]

JOEY: A tohle.

POKLADNÍ: A DVD je... rozbalené.

[Pacey jí podá rozbalený strojek.]

PACEY: A, uf... tohle taky.

POKLADNÍ: A strojek je... rozbalený.

PACEY: [povzdechne si]

POKLADNÍ: Celkem to dělá 98.15.

JOEY: Vrátím ti to. Kabelku mám-

PACEY: Zaplatím to. Připadá mi to jako malá cena za splněnej sen.

POKLADNÍ: Doufám, že jste pro dnes našli vše, co jste hledali.

PACEY: No... ne vše, ale našli jsme, co jsme potřebovali, což, jak jistě víte, je někdy stejně tak důležité. V duchovním smyslu. Protože když člověk dnes najde vše, co potřebuje, proč by se zítra budil, aby to vše podstoupil znovu? To by nemělo cenu.

JOEY: Nebojte. Je na jednodenní propustce z blázince. Ale... se vší upřímností, měla byste vědět, že napíšu do sídla vaší společnosti dopis.

POKLADNÍ: Vážně?

JOEY: Jo. Protože tenhle obchoďák... je dokonalý, jaký je. Nic neměňte.

[Pokladní jí podá tašku.]

JOEY: Díky.

POKLADNÍ: Není zač.

[Pacey a Joey se vydají na odchod.]

PACEY: Domů?

JOEY: Domů. Víš, moh by ses nabídnout, že něco z toho poneseš.

PACEY: Jasně.

JOEY: A necháš mě řídit auto. Jo?

PACEY: Řídit? Mý auto? Ha ha! Vypadá to, že jsem ztratil vědomí? Protože jedině tak bych tě nechal řídit svý auto.

JOEY: Tenhle problém bys neměl, kdybys mě nenaučil řídit.

PACEY: Ale chápej, já nemám problém, protože-

JOEY: Uvidíme, Pacey.

PACEY: Pomažeš na zadní sedačku, když toho nenecháš.



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]