Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 613 - Na dně

Tom Kapinos, překlad: Petr Říhánek


[Pokoj Joey a Audrey. Joey balí tašku, zatímco se jí Audrey snaží zarazit.]

AUDREY: Já nechci na odvykačku.

JOEY: Škoda, sestřičko. Jedeš.

AUDREY: Joey, musím ti něco říct. Četla jsem brožury a nevypadá to na zábavu.

JOEY: Audrey, vzpomínáš, jak jsem tě tuhle večer našla v bezvědomí?

AUDREY: No tak jsem byla v bezvědomí.

JOEY: Vzpomínáš, jak ten doktor říkal, žes mohla umřít?

AUDREY: Nemyslíš, že by jenom krapet dramatickej? Chci říct, že jsem si jistá, že nejsem první vysokoškolák, co okusil temnou stránku alkoholu, a jsem si dost jistá, že nebudu poslední.

JOEY: Audrey. Máš problém. Velkej problém. Potřebuješ pomoct. Potřebuješ být s lidmi, kteří tě mají rádi a záleží jim na tobě.

AUDREY: Jasně. A ty lidi jako jsou?

JOEY: Tví rodiče?

AUDREY: [odfrkne si] Jo. A mimochodem, díky, žes jim zavolala, protože to byl moc příjemnej hovor.

JOEY: Bylo mi potěšením. Hele, chceš tenhle?

[Joey zvedne svetr.]

AUDREY: Mmm... ne. Do mučírny se moc nehodí.

JOEY: Audrey, jedeš do odvykačky. Myslím, že by ses měla víc soustředit na to, aby ti bylo líp, než abys zaskórovala.

AUDREY: Nechápu, proč by holka nemohla dělat obojí. Co když tam bude Ben Affleck? Je to ten nejvíc sexy chlap na světě, víš? Á, to mi připomnělo. Zabalila jsi mi Jane? Zatímco jsem byla mimo, prošvihla jsem asi tak pět čísel.

JOEY: Jo. Jsou tam spolu s hromádkou In Style a kazetou plnou Trading Spaces, kterou jsem ti nahrála.

AUDREY: Joey Potterová... ty jsi poklad. A nezapomínej na to.

JOEY: Nebudu.

[Zazvoní telefon]

JOEY: Haló. Á. Ehm, jo. Hned bude dole. Díky.

[Joey zavěsí a otočí se k Audrey.]

JOEY: No, tvůj taxík je tady.

AUDREY: Ježíš.

JOEY: Pevně mě obejmi. Ať je ti brzy líp. Jo?

AUDREY: Jo, jo, jo.

JOEY: Zvládneš to.

AUDREY: Bla, bla, bla. [povzdechne si] Můžu si dát na letišti panáka?

JOEY: Ne.

AUDREY: Jenom jeden lok?

JOEY: Promiň.

AUDREY: Mrcho!

JOEY: A jestli se vyspíš s Benem Affleckem, zavolej mi. Chci slyšet, jaký to je.

AUDREY: Určitě zavolám. Dobře. Já se vrátím. A až se vrátím, budu čistá, střízlivá a příšerně nudná.

JOEY: Nemůžu se dočkat.

AUDREY: Vážně, Joey... díky za... za všechno-- žes to se mnou nevzdala a tak vůbec. Tak nějak tě za to mám ráda.

JOEY: Jsi vážně číslo a já tě mám taky ráda. Dobře. Zvládneš to. [zhluboka si povzdechne] Hodně štěstí.

AUDREY: Jo, jo.

[Obejmou se, Audrey si vezme tašku a odejde. Na rohu chodby se zastaví a opře se o zeď.]

AUDREY: [povzdechne si]



[Úvodní titulky]



[Pokoj Joey. Joey někam chvátá a tiskárna jí nechce dostatečně rychle tisknout. Joey je v kabátu, přes rameno má tašku a ráda by už odešla.]

JOEY: No tak, dělej.

[Dokument se dotiskne, Joey ho rychle popadne a dá do tašky.]

JOEY: Tak.

[Otevře dveře a spatří tam stát Eddieho.]

EDDIE: Čau.

JOEY: Čau.

EDDIE: Jak je?

JOEY: Co chceš, Eddie?

EDDIE: Nezdržím tě. Já... jen jsem se chtěl rozloučit.

JOEY: Fakticky? Protože to není tvůj styl, že? Čemu vděčím za tu poctu?

EDDIE: [zasměje se] Bože, vždycky mě na tobě dostává, Joey, že jsi desetkrát víc sexy, když se zlobíš. A na mě se, zdá se, zlobíš strašně moc. To se mám.

JOEY: Jo. No, ráda jsem tě viděla. Zůstaň v kontaktu.

EDDIE: Počkej. Hodně jsem přemýšlel o tom, co jsi ten večer říkala. O zkoušení, víš? O... o tom, že to se sebou nemáš vzdávat. Měla jsi ve všem pravdu, Joey. Bál jsem se.

JOEY: A tohle mi jako říkáš proč?

EDDIE: Já... jedu do Kalifornie. Jo. Bydlí tam má sestra. Mám pohovor na tý škole.

JOEY: To je skvělý.

EDDIE: Jo. A věř mi nebo ne, Hetson mi napsal doporučení. Vypadá to, že by se tam pro mě mohlo najít stýpko. Sice nevím, jestli z toho něco vzejde, ale... půjdu za tím, víš? Dám tomu šanci.

JOEY: To jsem ráda.

EDDIE: Jo. Já taky.

JOEY: Takže... kdy odjíždíš?

EDDIE: Dneska večer. Auto už mám napakovaný. Víš, jen já a dálnice. Ehm... nechám tě jít na přednášku. Víš, já jen... jen jsem ti chtěl poděkovat... za všechno. Spoustu ti toho dlužím, Joey Potterová.

JOEY: Zlom tam vaz.

EDDIE: Jo. Poslechni... vím, že mě nenávidíš... ale myslíš, že by nás zabilo menší objetí?

JOEY: [povzdechne si]

[Obejmou se. Objetí si užívají, aniž o tom ten druhý ví, pak jí Eddie políbí a zazvoní telefon.]

[Zvoní telefon.]

JOEY: Omluv mě. Haló? Á, zdravím, paní Liddellová. Cože?! Kde tedy je? Dobře, uf... mrknu na to a zavolám vám zpátky.

EDDIE: O co jde? Co se děje?

JOEY: Pamatuješ, jak jsi říkal, že mi toho spoustu dlužíš?

EDDIE: Jo.

JOEY: Vyberu si to mnohem dřív, než jsem si myslela.



[Natáčení. Dawson natáčí přetáčky Toddova filmu. Točí scénu s Natashou, kterou honí a lechtá její kluk z filmu.]

NATASHA: Žádný lechtání! Řekla jsem.... žádný lechtání. Ne! Ha ha ha ha!

DAWSON: A střih! Báječný. Sbalte to. Jedem dál.

FRANK: A kam jako jedem?

DAWSON: Na další scénu.

FRANK: Chápu. Tak tos asi sehnal větší rozpočet.

DAWSON: Ehm, promiň. Řek jsem--byl jsem mimo. Ne na další scénu. Na další záběr.

FRANK: Což je?

DAWSON: Myslel jsem na honičku.

FRANK: [zasměje se] Jak zajímavý. Protože já myslím... že to nepůjde. Nemůžem to nasvítit. Co máš ještě?

DAWSON: Dobře. C-co bys navrhoval?

FRANK: Já nevím. Pár let filmový školy, možná. Ta židle z tebe nedělá režiséra, chlapče.

[Frank se zasměje a odejde, pár další členů štábu se rovněž řehoní. Dawson zavrtí hlavou, když vtom k němu přijde Natasha.]

NATASHA: Můžu se tě na něco zeptat?

DAWSON: Jistě.

NATASHA: Tahle scéna...

DAWSON: Jo?

NATASHA: Proč je tak děsná?

DAWSON: [povzdechne si] Tobě se nelíbí?

NATASHA: Ani trochu. Kdo ten blábol napsal?

DAWSON: Já.

NATASHA: Á. No... nemoh bys náhodou přijít na způsob, jak říct něco z toho chytřejš?

[Dawsonovi zazvoní mobil.]

DAWSON: Ehm... moment.

[Dawson přijme hovor]

DAWSON: Haló? Mami.

[Zasměje se.]

DAWSON: Čau. Jo. Víš, moh bych ti brnknout pak? Teď se mi to fakt nehodí. Já--uf, jo. Já-já se řádně stravuju. Dobře. Jo. Čau.

[Zavěsí a vidí, že se mu Natasha směje.]

NATASHA: Tak jak se má máma?

DAWSON: [povzdechne si] Skvěle. Tak kde jsme to byli? Mluvili jsme o tom, jak jsem děsnej. Správně?

NATASHA: Správně. Tyhle stránky, spolu s celkovou pitomostí, naznačujou, že se Claire musí svlíct.

DAWSON: Jo. Studio chtělo něco málo nahoty. Ale neboj. Mám v plánu to natočit vkusně.

NATASHA: Á. To ráda slyším, Dawsone. Ale já se nesvlíknu.

DAWSON: Co tím myslíš?

NATASHA: Nahotu nedělám.

DAWSON: Ale-

NATASHA: Žádný ale. Já se nesvlíknu. Ne znamená ne. Chápeš?

DAWSON: [povzdechne si]



[Před domem babičky Jen. Babička vystoupí z auta a práskne dveřmi.]

BABIČKA: No, to nikdy!

[Objeví se Jen a vidí, že je babička rozrušená.]

JEN: Jéje. Babi? Hej. Hej, hej. Co se děje? O co jde?

BABIČKA: Myslím, že jsme se právě s Cliftonem Smallsem rozešli.

JEN: Ne! Myslela jsem, že to máte napořád. Co... co se stalo?

BABIČKA: Chtěl, abych-

JEN: Co?!

BABIČKA: Abych...

JEN: Jde o sex? Chtěl, abys udělala něco-

BABIČKA: Ne, ne, ne. V tom ohledu je vše v pořádku. [Zhluboka se nadechne.] Každá narážka na příjmení pana Smallse je... nepříhodná, tak to nechme tak. (pozn. Petra: small = malý :o))

JEN: Och!

BABIČKA: Chtěl, abych konvertovala.

JEN: Cože? Na co konvertovala?

BABIČKA: Na judaismus.

JEN: Clifton Smalls je žid?

BABIČKA: To zcela jistě je. Jennifer, to nemůžu udělat. Nemůžu se otočit ke své víře zády.

JEN: Velkej brácha Ježíš by měl záchvat. Promiň. Rouhání, já vím. No tak! Zasloužíš si mnohem víc než to. Clifton Smalls je potrhlej.

BABIČKA: No, o to jde, Jennifer. Clifton Smalls není potrhlý. Clifton Smalls... je úžasný člověk.



[Nějaký dům. Joey a Eddie přijdou ke dveřím číslo 34 a zaklepou.]

JOEY: Audrey, otevři. Vím, že jsi tam. Audrey.

[Otevře nějaký chlápek a na chodbu vyvane silný kouř.]

BOB: Kde je jídlo? [Zakašle]

JOEY: Kdo jsi?

BOB: Já jsem Bob.

JOEY: Audrey, Audrey! Kde je sakra Audrey?

BOB: Á, to je ta blondýnka?

JOEY: Audrey. Ty jsi strávil noc s mou kamarádkou a ani nevíš, jak se jmenuje?

BOB: No, my jsme si moc nepovídali, jestli víš, co myslím. My si užívali.

JOEY: Audrey. Kde je?!

BOB: Je v koupelně. Už je to nějaká chvilka.

[Joey dojde ke dveřím od koupelny a otevře je. Eddie jde s ní. Spatří Audrey ležící bez hnutí ve vaně.]

JOEY: Á!

[Audrey se vzbudí a rychle se zakreje.]

AUDREY: Á!

JOEY: Á!

AUDREY: Á!

EDDIE: Á!

AUDREY: Á!

JOEY: Audrey! Co to děláš?!

AUDREY: Koupu se! A usnula jsem! Co asi tak dělám?! [Joey jí podá župan a Audrey vyleze z vany.] Co tady sakra dělá on? Myslela jsem, že jste si dali sbohem a šáteček.

JOEY: Taky tě ráda vidím, Audrey. Neukázala ses na odvykačce.

AUDREY: Víš, máš fakt dobrý oko na detaily. Jak dlouho jste ve sboru, detektive?

JOEY: Co se stalo?

AUDREY: Hele, je tam pořád ten kluk?

JOEY: Bob?

AUDREY: Tak se jmenuje? My jsme si moc nepovídali, jestli víš, co myslím.

JOEY: Kdes k němu přišla?

AUDREY: Předváděla jsem karaoke v jednom baru, zpívala jsem písničku od Guns'n'Roses a ten kluk na mě začal pět ódy.

JOEY: Hele, dost. Už jsem slyšela až až. Jo? Sbal si tašky. Jdeme.

AUDREY: Kam?

JOEY: Eddie jede do LA. a já tě vezmu na odvykačku.

AUDREY: [Audrey si odfrkne] Joey... nezkoušej na mě teď ten extra školní speciál. Je to milý a všechno, ale jaksi mě z toho mrazí v zádech. Já nepůjdu na odvykačku. Budeš ses s tím prostě muset vyrovnat.

JOEY: Fajn! Fajn. Nechoď tam. Ale alespoň pojď s náma. Vyčisti si hlavu nebo tak. Fakt se chceš schovávat-

BOB: [kašle]

JOEY: S takovým...

BOB: [kašle]

[Bob vejde do koupelny.]

BOB: Můžu si ulevit?

AUDREY: Dobře. Půjdu pod jednou podmínkou. Bob půjde taky.

JOEY: Ani náhodou!

AUDREY: Fajn. Tak teda zůstávám tady..

JOEY: Ani se ti nelíbí.

AUDREY: Jistěže líbí. Je mu jednadvacet. Může kupovat pití. Bob, abys věděla, je skvělej v posteli.

BOB: Fakt?

AUDREY: Ano, Bobe, fakt.

BOB: Slyšelas, Veroniko? Betty si myslí, že jsem skvělej v posteli. Chceš to zkusit?

JOEY: Fajn. Bob může s náma. Sbal si věci. Budem v autě.

[Joey a Eddie je nechají samotné.]

BOB: Mmhh. Tak kam frčíme, baby?

AUDREY: [povzdechne si] Frčíme do LA.

BOB: Bezva. Tam bydlí Ozzy. Víš, máš fakt krásný kozy. A někdo by ti to měl říkat každej den.

[Pohlédne na Audrey, která si maže ruce nějakým pleťovým krémém.]

BOB: [hlasitě kašle] Mazání krému.



[Eddieho džíp. Joey, Eddie, Audrey a Bob vyrazili na cestu. Audrey a Bob spí na zadním sedadle, zatímco Eddie řídí a Joey v tichosti zírá z okénka. Joey si všimne, že po ní Eddie pokukuje.]

JOEY: Co je?

EDDIE: Nic. Jenom že jsi asi tak čtyři hodiny nepromluvila ani slovo.

JOEY: Co chceš, abych řekla?

EDDIE: No, co třeba pro začátek "díky, že mi s tím vším pomáháš"?

JOEY: To tys říkal, že mi toho spoustu dlužíš. A kromě toho to pro tebe není žádná zajížďka ani nic takovýho.

EDDIE: No, ve skutečnosti je to víc o prostý lidský slušnosti, Joey.

JOEY: Á, tohle říká kluk, co vypad z mýho života bez sebemenšího pasivně-agresivního e-mailu? Jak tohle zapadá do tvý definice "prostý lidský slušnosti"?

[Audrey se probudí.]

AUDREY: Mmmhhh... kde jsme?

JOEY: Někde v Severní Karolíně.

AUDREY: Á, mami! Jih zase povstane. Dobře, lidi... [hlasitě zívne] Tenhle výlet je nuda! Pro začátek to chce trochu klasickýho roku. A zadruhý, nezastavili jsme za zábavou. Vždyť nikam nespěcháme! Měli bysme zastavit a přivonět ke kytičkám!

[Ticho přeruší hlasité prdnutí.]

JOEY: Ach můj bože.

JOEY: Och!

EDDIE: Och!

AUDREY: Och!

EDDIE: Ach bože!

AUDREY: Bože! Co to je?

[Začnou otvírat okénka.]

EDDIE: Bože! To já nebyl. Já ne-

AUDREY: Já se pozvracím. [zacpe si ústa]

[Náhle se probudí Bob.]

BOB: Co je, cukroušku?

AUDREY: Och!

BOB: Och! Co to je?

AUDREY: To ty, ty pitomečku!

BOB: Och. Promiňte. Můj... můj zadek odpočíval, zatímco jsem spal.

[Bob si znovu uprdne.]

JOEY: Och! Och! To je tak odporný!

AUDREY: Bobe! Nevěřím, že jsem s tebou spala!

BOB: Já tomu taky nevěřím, víš. Hele, chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit, jo? Víš, až skončíš celý to s tím odvykáním, jestli toužíš po nový návyku, znám drogu, co se jmenuje B-O-B.

[Zasměje se.]

BOB: Ale já, víš, já říkám, že chci, aby to mezi náma klapalo, to říkám.

AUDREY: Dobrá, uvidíme, co s tím, kámo.

BOB: To je bezva. To je fakt bezva.

AUDREY: Víš, budem muset něco podniknout ohledně tý sexuální záležitosti-

BOB: O čem to mluvíš? Ty-tys jí říkala, že jsem skvělej v posteli.

AUDREY: Eh... bylo to trochu krátký. Nemyslíš?

BOB: No... víš... to ty--ty--ty--tys stanovila tempo. Víš, já na to šel hezky a pomalu a tys na mě vlítla. Nemůžu-- to nemůžu.

AUDREY: Och! Takže je to má vina!

BOB: No, jsi prostě-- jsi prostě příliš dobrá. To je to.



[Natáčení. Dawson skrz prsty kontroluje scénu a pak pohlédne do poznámek. Chce si zatelefonovat, když k němu přijde Heather.]

HEATHER Dawsone! Jak je?

DAWSON: Skvěle.

HEATHER Nelži mi.

DAWSON: Prosím?

HEATHER Nelži mi. Jsi pozadu, dosavadní záběry nestojej za nic, měly to bejt tři dny dotáček, teď to vypadá na pět. Je to na tobě, Dawsone. Jak si poradíš s tímhle určí tvou kariéru. Jinak úspěšně pokračuj, cukroušku.

[Nechá ho o samotě a Dawson popadne telefon a vytočí číslo.]

DAWSON: Todda Carra, prosím. Tady Dawson. Leery. Leery. Zaučil jsem tě, vzpomínáš? No, můžeš brknout na jeho mobil? Prosím? [povzdechne si] Dobrá, tak ne.

[Zavěsí a Natasha, která ho slyšela, k němu přijde.]

NATASHA: Tak snadný to nebude, co?

DAWSON: Co myslíš?

NATASHA: No, očividně jsi doufal, že se tu Todd zjeví a zachrání tě.

DAWSON: Hele, Natasho, mám pocit, že jsme včera nezačali dobře. Co můžu udělat, aby byl dnešek příjemnější?

NATASHA: No, místo toho, abys mi našel skutečnýho režiséra, se spokojím s tím, že mi vysvětlíš tu scénu.

DAWSON: Co chceš vědět?

NATASHA: No, pro začátek jsi napsal Clair ten ohromně vysvětlovací proslov.

DAWSON: Protože je třeba. Musíme vysvětlit všechno to, co jsme vystřihli.

NATASHA: Och. No, to je skvělý a všechno, Dawsone, ale já bych řekla, že... na všechno, co tu natáčíš, stačí jeden pohled.

DAWSON: Pohled?

NATASHA: Mezi Claire a zabijákem.

DAWSON: Pohled?

NATASHA: Jsi retardovanej, Dawsone? Protože teď mi trošku retardovanej připadáš.

DAWSON: Ne. Jen si nemyslím, že to bude fungovat.

NATASHA: No, měl by sis na ten nápad radši zvyknout, protože já nic z toho neřeknu.

[Naštvaně odejde a k Dawsonovi zezadu přijde Frank, který obhlíží záběr, který má Dawson připravený.]

FRANK: Takže takhle to chceš snímat?

DAWSON: Jo. Co myslíš?

[Frank se zasměje a odejde, zatímco na něj nějaký starší asistent podivně pohlédne a pak zpět na Dawsona, který si povzdechne a zavrtí hlavou.]



[Benzínová pumpa. Joey a Eddie jsou venku z auta. Eddie nese tašku a tác s kávami. Audrey stojí na kapotě džípu.]

EDDIE: Hele, myslíš, že bys mohla slézt?

AUDREY: Proč?

EDDIE: Protože je to nebezpečný. Nemluvě o tom, jak je to neuctivý.

AUDREY: O čem to mluvíš? Tohle auto stojí za starou belu.

EDDIE: Jsem si jistej, že bledne při srovnání s moderní BMW, co na tebe čeká na 90210, ale nic jinýho nemám.

AUDREY: No, tak to hádám, že to máš zlý, co?

EDDIE: Holky se nemlátěj, viď?

JOEY: Bohužel ne.

EDDIE: To jsem si myslel. Jen se ptám.

AUDREY: Hele, víš, Eddie, vsadím se, že při tankování ti to sekne. Možná by to měla bejt tvá další kariérní volba.

JOEY: Audrey, nejsi vtipná.

[Audrey seskočí z džípu.]

AUDREY: Jsem spoustu věcí, Joey Potterová, ale nevtipná do nich nepatří.

JOEY: Fakt bys mu měla dát pokoj. Vím, že si to teď neuvědomuješ, ale on ti prokazuje velkou laskavost.

AUDREY: Hele, odkdy se tak ženeš do obhajovávání chudáka Robbyho? A neodhalil v podstatě sám, že je pitomec první třídy, s tím svým zmizeníčkem? Vykašlal se na tebe. Tak se nejlepší kluk na světě nechová, viď?

[Eddie položí kafe a tašku na auto, zatímco si Joey zandá zpět do kapsy mobil.]

AUDREY: S kým jsi mluvila?

JOEY: Kdy?

AUDREY: Teďka mobilem.

JOEY: Och. Jen jsem kontrolovala vzkazy.

AUDREY: No, můžu si ho půjčit? Musím si zavolat.

JOEY: Jistě.

[Audrey si vezme mobil a vyvolá poslední hovor.]

AUDREY: Chycena při činu, Joey.

JOEY: Cože?

AUDREY: Mluvila jsi s mou mámou.

JOEY: Má o tebe strach, Audrey.

AUDREY: Nepůjdu na odvykačku, jasný? Už jsem ti to řekla. A jestli se o mě tak bojí, tak kde sakra je? Přiletěla snad sem, když slyšela, že mám potíže? Ne. Do letadla hnala mě. A chceš něco vědět? Ty nejsi o nic lepší.

JOEY: Cože?

AUDREY: Tenhle tvůj nápad s výletíkem ti přišel vhod jako fajnová výmluva pro strávení času se svým pracujícím klasáckým hrdinou, že je to tak, Joey?

JOEY: Víš co? V tom se úplně mýlíš.

AUDREY: Neřekla bych. Ty--proč nemáš odvahu říct mi pravdu? Přestaň to zaobalovat ušlechtilýma účelama, protože tady o mě nejde... očividně. Jde o něj.

[Audrey otevře dvířka od auta.]

BOB: Hele, neurvi kliku. Neurvi kliku!

[Audrey nastoupí do džípu, zatímco Joey přistoupí k Eddiemu, který stále tankuje.]

JOEY: Omlouvám se. Audrey je mimo. Já... začínám si myslet, že to možná nebyl takovej dobrej nápad.

EDDIE: Nedělej si s tím starosti. Kromě toho je to zatraceně o moc zajímavější, než kdybych jel sám.

[Ozve se zvuk startujícího motoru.]

EDDIE: Á!

[Audrey a Bob v džípu odjedou a Joey a Eddie tam jen v šoku stojí.]



[Linka pomoci. Jen a CJ čekají na telefonáty, ale žádné nepřicházejí. Aby zabil čas, CJ si čte knihu, ale Jen se očividně nudí.]

JEN: Co se děje?

CJ: Nic. Co máš na mysli?

JEN: Telefony nezvoní. Šílím z toho.

CJ: Proč? Nemůžeš si pro změnu užít pokoj a klid?

JEN: Možná zavolá má babička.

CJ: Jak je jí?

JEN: Ráno jsem jí našla, jak zírá na telefon, poslouchá Lionela Ritchieho a čeká, až telefon zazvoní. Láme mi to srdce.

CJ: To znám. Můj, uf, strejda Bill, jeho žena zemřela před rokem, byl na dně. Byli jak Ozzy a Sharon.

JEN: Vídá někoho?

CJ: Ne. Ne. Právě objevil Internet. Takže mu většinu času zabírá množství porno nabídky.

JEN: Ha ha. Jasně. Měli bysme je dát do kupy.

CJ: Ha ha. Jo, jasně.

JEN: Směješ se. Já to myslím vážně.

CJ: Jo. Směju se. Protože můj strejda Bill, on není, uf, není jako většina lidí.

JEN: To má babička taky ne. Je trhlá. Je dokonale roztomile trhlá, ale stejnak je trhlá. Ale no tak, bude sranda. Zavolám babičce, ty strejdovi Willovi.

CJ: Billovi.

JEN: Billovi.



[Na krajnici. Eddie a Joey jdou po silnice a Eddie se snaží stopnout auto. Joey jde pomalu za ním.]

EDDIE: Hej. Hej, hej, hej, hej, hej, hej.

[Auto projede, aniž by zpomalilo.]

EDDIE: Díky. Víš, možná bys to měla zkusit ty.

JOEY: Nebudu natřásat zadkem, jenom abych se svezla.

EDDIE: Neříkal jsem, že musíš, ale pokud bys na sebe ten úkol vzala, taky by to bylo fajn.

[Blíží se další auto]

EDDIE: Hej! [hvízdne]

[Auto opět nezastaví.]

JOEY: Jak můžeš v týhle chvíli žertovat?

EDDIE: Co čekáš? Co uděláme? Tohle je přece směšný. Pokusíš se někomu pomoct, ukradnou ti auto a jdeš po krajnici s někým, kdo tě nenávidí.

JOEY: Já k tobě necítím nenávist, Eddie, jasný? Tohle prostě nebylo v plánu. Chci říct, že mezi náma měl bejt konec, ty a já, hotovo. Kaput.

EDDIE: Á, chápu, takže ty říkáš, že to neskončilo.

JOEY: Nechci o tom mluvit. Chci mluvit o Audrey.

EDDIE: Fajn. Mluvme o Audrey.

JOEY: Nemůžu přijít na to, jak jí pomoct. Zkoušela jsem to ze všech stran, ale zdá se, že nic nezabírá.

EDDIE: Nemůžeš jí pomoct, Jo. Ta holka ničí pomoc nechce.

JOEY: Asi máš pravdu. Jen je těžký nechat jí jít. Víš, věř mi nebo ne, nebyla takhle mimo. Jo, vždycky byla mimo, ale v dobrým slova smyslu.

EDDIE: No, jsi dobrá kámoška. Proto jsi tady. To pro sebe přátelé dělají, ne?

JOEY: A co z toho máš ty?

EDDIE: Není to jasný? Můžu strávit nějakej čas s tebou.

JOEY: Nevím, nevím, to s tím přátelstvím. Možná má Audrey pravdu.

EDDIE: Co myslíš?

JOEY: No, myslí si, že... že na tomhle výletě vůbec nejde o ní. Jde o mě.

EDDIE: Aha. A jakto?

JOEY: Protože tebe mám taky problémy nechat jít.

EDDIE: Jo-

JOEY: Což je--což je vlastně stupidní a fakticky smutný, protože tys dal jasně najevo, co ke mě cítíš. A stejně oddaluju nevyhnutelný, dobrovolně se trápím.

EDDIE: No... asi jsem nedal najevo, co k tobě cítím. Tohle bude nejspíš znít kýčovitě, ale... nikdy mi na nikom tak nezáleželo jako na tobě. Ale je příliš pozdě. Zvoral jsem to. Ale co k tobě cítím? Já tě miluju, Joey.

JOEY: Máš pravdu. Znělo to kýčovitě. Protože víš ty co, Eddie? Protože já za boha nemůžu přijít na to, jak se někoho milovat rovná nechat ho za sebou.



[Natáčení. Dawson přijde ke koši na odpadky, nakloní se nad něj a vypadá to, že bude zvracet. Natasha nedaleko kouří cigaretu a Dawson jí nevidí.]

DAWSON: [zhluboka dýchá]

NATASHA: Tobě je snad špatně nebo co?

DAWSON: [povzdechne si] Tebe to nezajímá, Natasho, tak se ani neobtěžuj ptát-

NATASHA: Nikdy jsem nechtěla, aby sis z toho všeho vyzvracel vnitřnosti.

DAWSON: No, to se asi stává, když ti tvý celoživotní ambice mizí před očima.

NATASHA: Hele, předtím jsi už režíroval, ne?

DAWSON: Jo, ale to se tomuhle zážitku ani trochu nepodobalo.

NATASHA: Přesně. Nejsi doma a nenatáčíš nějakej hloupoučkej filmeček se svýma hloupoučkýma kámošema. Tohle je úplně jinej svět s vlastním vzorcem chování. Tady tě nikdo předem nerespektuje ani neobdivuje. Musíš si to zasloužit. Jsi vinnej, dokud neprokážeš opak. Chováš se jak osvětlenej jelen na silnici, srazí tě. Tak to prostě je. A celý tohle zvracení, to je... to je nepřijatelný. Jo? Když se tě někdo zeptá, řekni, že máš chřipku nebo tak.

DAWSON: Díky.

NATASHA: Jo, no... neděkuj mi. Jen se dej do kupy.



[Luxusní restaurace. Jen, CJ, babička a Bill sedí za stolem a čekají na jídlo.]

BILL: Takže... Evelyn, čím se taková... překrásná žena jako vy baví?

BABIČKA: No... čas do času si ráda zajedu na Las Vegas.... a hraju.

BILL: Vynikající. Vegas zbožňuju.

BABIČKA: Hmm. Je rozkošné, že? Víte, každý měsíc či tak pořádá má farnost výlet.

BILL: Á.

BABIČKA: Co?

BILL: Nic. To jen--to jen... neříkejte mi, že jste jedna z těch pánbíčkářských ženštin.

BABIČKA: No, já, uf, já bych se označila za nábožensky založenou, ano, ale ocenila bych, kdybyste o mě nemluvil jako o ženštině.

BILL: Proč ne?

BABIČKA: Je to znevažování žen.

BILL: Ale ne, není. Takhle jsem svou ženu oslovoval přinejmenším dvakrát denně po dvaačtyřicet let.

BABIČKA: Jak milé.

[Jen se pokusí zmírnit napětí.]

JEN: Viděl jste někdo nějakej dobrej film?

BILL: Svatej Mojžíši!

CJ: Cože?

BILL: Myslím, že mám v polívce chlup z rozkroku. Koukněte na to. Připadá vám to jako chlup z rozkroku?

CJ: Strýčku Bille, jen, uf..

BILL: Dobře, možná, že ne, ale určitě je to nějakej chlup. Antisociální zvrhlíci.

BABIČKA: [mumlá] Odporné.

BILL: Dobrá, dámo, co máte za problém?

BABIČKA: Prosím?

BILL: No, jste pěkná schazovačka. Sedíte si tu, díváte se do svý polívky a jednou začas zamumláte nějakou posměšnou poznámku, zatímco byste si měla zajít k doktorovi.

BABIČKA: O čem to mluvíte? Proč bych si měla zajít k doktorovi?

BILL: Aby vám odstranil tu polární čepičku, co vám hnízdí v zadku.

BABIČKA: Och...

[Babička svěsí hlavu.]

JEN: Babi?

[Jen si myslí, že babička pláče, ale ta se ve skutečnosti směje, což se ukáže, když propukne v záchvat smíchu. Ostatní jí následují.]



[Natáčení. Dawson přijde na plac a spatří Franka za kamerou, jak se dívá na scénu, a všimne si, že se změnila. Rozhlédne se kolem sebe a vidí, že se na něj všichni dívají, včetně Heather. Dawson dojde ke kameře a zamává před objektivem, aby získal Frankovu pozornost.]

DAWSON: Hej.

FRANK: Co potřebuješ, chlapče?

DAWSON: Tohle není ten závěr, o kterém jsme mluvili.

FRANK: Já vím. Záběr, o kterým jsem mluvili, byl blbej. Tenhle je bombovej.

[Asistent kameramana se zasměje.]

DAWSON: Hele, hleď si svýho.

[Dawson spatří asistenta, který dříve pozoroval jejich první hádku s Frankem.]

DAWSON: Můžu se tě na něco zeptat? Zvlád bys to natočit?

MUŽ: Cože?

DAWSON: Zvlád bys to natočit?

MUŽ: No, teoreticky jo.

DAWSON: Výborně. Franku!

FRANK: Jo?

DAWSON: Máš padáka.

FRANK: Cože?

DAWSON: Slyšel jsi mě. Máš padáka.

FRANK: Děláš si srandu, že jo?

[Asistent kameramana se znovu zasměje.]

DAWSON: Ty jsi další. Ještě někdo chce padáka? No? Nikdo? Dobrá, začněme od začátku. Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Dawson Leery a jsem tady režisér. Pokud s tím má někdo problém, ať odkud kouká padat a přestane plýtvat mým časem. Natasho, tohle je scénář. Obeznam se s ním, protože pokud nechceš zdržovat všechny tyhle hodný lidi od jejich rodin, řekneš každý jednotlivý slovo, co na těch stránkách je, a je mi úplně jedno, jestli s nima souhlasíš nebo ne. Je to jasný? Fajn. Dobrá, lidi, jedem! Protože já vás vyhodím, já vás ponížím, a udělám to dobře, protože jsem se učil od mistra.

[Dawson se důrazně posadí na režisérskou židličku a přijde k němu Heather.]

HEATHER: Nemáš tušení, jak blízko jsi byl k vyhazovu.



[Bar u silnice. Audrey je na pódiu a zpívá karaoke. Bob omdlel u jednoho ze stolů.]

AUDREY: [zpívá] ...A time there was light in my life but now there's only love in the dark there's nothin' I can do a total eclipse of my heart.

[Potlesk.]

[Audrey sejde k Bobovi a spatří, že už nemá žádné pivo.]

AUDREY: Á, Bobe, z tebou je to těžký.

[Dojde si k baru pro další. Nějaký chlápek u baru tam na ní zírá.]

AUDREY: Hej, můžu dostat ještě jedno, prosím?

MUŽ: To bylo dobrý, baby.

AUDREY: No, díky. To je fakt dobrej sestřih, co máš na hlavě, pokud ti nevadí, že to říkám.

MUŽ: Jo. Kočky po něm jedou. Odkud jsi?

AUDREY: Nejsem zdejší.

MUŽ: Bezva. Hele, nechceš se mrknou na mou káru?

AUDREY: Dobře. Ale chci, abys věděl, že jdu jenom proto, abych o tom pak mohla povyprávět támhle svýmu klukovi.

MUŽ: Perverzní.

[Jdou ven. Muž tam má obří tahač.]

AUDREY: No, to je sakra kára, šéfe. A musím ti přiznat, chlape, že se pěkně nedržíš u země. Jen tak dál, kámo.

[Audrey se otočí k odchodu, ale ten muž jí zastaví.]

MUŽ: Hej, hej, hej, kam jdeš? Co kdybys sis vlezla dovnitř a jukla na stereo? Mám novou Metallicu.

AUDREY: No, to je lákavá nabídka, ale fakt bych se měla jít mrknout na svýho kluka.

[Audrey se znovu otočí k odchodu a muž jí chytne za ruku.]

MUŽ: Ale no tak. Nech toho chudáka spát.

AUDREY: Ne, neřekla bych.

MUŽ: Jen mi dej jednu malou pusu, hm? Jednu malou pusu?

AUDREY: Víš, jsi fakt okouzlující, vážně, ale já vlastně nemůžu. Protože ve skutečnosti fakt blbě líbám. Víš? Nejhůř. Jakože jsem ve všech učebnicích.

MUŽ: Z toho, jak jsi tam na pódiu natřásala svůj stroječek na peníze, je mi sakra jedno, jak líbáš.

AUDREY: Dobře, teď jsi hrubej.

MUŽ: Hele, jde mi jenom o to, abych tě svlík.

AUDREY: Ne tak rychle.

[Audrey se pokusí odtáhnout, ale muž jí nenechá. Audrey ho tedy nakopne mezi nohy a muž se zhroutí na zem, kde do něj Audrey nadále kopá. V té chvíli se objeví Joey a Eddie a spatří to.]

JOEY: To je Audrey?

EDDIE: Bože!

[Doběhnou k ní.]

AUDREY: Co si myslíš, že ti dává právo mi tohle dělat?!

[Eddie Audrey od toho chlápka odtáhne.]

EDDIE: To by stačilo.

JOEY: Audrey! Audrey!

AUDREY: [vzlyká] Je mi to moc líto, Joey.

[Joey si Audrey přitáhne k sobě.]

JOEY: V pohodě. Je to v pohodě. Neboj.

AUDREY: Řekla bych, že jsem připravená na nástup na odvykačku.



[Před domem babičky. Jen, babička, CJ a Bill jdou po společné večeři k domu.]

BILL: Evelyn, nevím, jak vy, ale já ještě nejsem připravený tento večer odpískat.

BABIČKA: No... co byste řekl na procházku s jedním starým bláznem?

BILL: Jistě. Moc rád.

[Babička a Bill společně odejdou.]

JEN: Páni.

CJ: Nevím, co říct.

JEN: Možná jsem přece jen neměla až tak špatnej nápad, hm?

CJ: Jo, to ti musím přiznat, Jen Lindleyová. Jsi génius.

JEN: Mmm.

CJ: Ne, vážně, roky jsem neviděl toho staříka se takhle bavit.

JEN: Kdybych tak jen byla geniální i ve zbytku svýho života.

CJ: Co tím myslíš?

JEN: Jak jsem si jistá, že už dávno víš, nejsem ani z poloviny tak dobrá v uspořádání svýho milostnýho života.

CJ: Ale jdi, není to tak špatný.

JEN: Poslední kluk, co se mi líbil, se vyspal s mou kamarádkou.

CJ: Víš, můžu k tomu říct jen to, že kdybych tě znal tehdy, tak jako tě znám teď, nestalo by se to.

JEN: Jakto?

CJ: Protože bych nesnes myšlenku, že ubližuju někomu takhle úžasnýmu.

JEN: Ty si myslíš, že jsem úžasná?

CJ: Naprosto.

[Zkusí jí políbit, ale Jen se odtáhne.]

CJ: Jo. Zasloužím si to. Jo. To je, uf...

[Jen se usměje]

JEN: Jenom jsem si dělala srandu.

[Políbí ho a pokračují v líbání, zatímco se kamera vzdaluje.]



[Natáčení. Dokončí natáčení příslušné scény a Dawson vstane z režisérské židličky.]

DAWSON: A střih! Sbalte to. Všem děkuju za skvělej den! Jsme hotový!

[Znovu se posadí a lidé začnou odcházet. Zezadu k němu přijde Natasha a začne mu masírovat ramena.]

DAWSON: Mmm. Promiň, že jsem na tebe musel křičet.

NATASHA: Neomlouvej se. Vlastně mě to tak nějak dostalo do nálady. Takže, nechceš zajít na panáka nebo tak?



[Před domem Audrey. Eddie zastaví džíp a na okamžik všichni upřou zrak na dům.]

JOEY: Audrey, neměla jsem tušení.

AUDREY: Jo. Nic moc, já vím. Ten v Malibu je mnohem hezčí.

[Vystoupí u auta a Eddie jí vyndá tašky.]

AUDREY: Á. Takže, poslechni, dala bych ti dýško, ale mám jenom stovky, takže.... dobře, tehdy jsem si dělala srandu.

EDDIE: Narozdíl od ostatních čtyři sta padesáti případů?

AUDREY: No, to jsem jenom byla mrcha. Mimochodem, mrzí mě to. Tohle nebyl zrovna nejlepší rok pro to, aby se se mnou obeznámili nový lidi.

EDDIE: Jo, no, jakmile se dostaneš za tu nepříjemnost a jemnou kousavost, nejsi tak špatná, víš? Jsi vlastně zábavná, Audrey.

AUDREY: No, taky nejsi tak špatnej, Eddie Doolingu.

EDDIE: Támhle ta tvá kamarádka si to nemyslí.

AUDREY: Žertuješ? Samozřejmě, že ano. Proč myslíš, že je to pro ní tak těžký? Nemusí ti poskytnou uspokojení z toho, abys to věděl, ale budeš zapsanej v učebnicích jako jedna z velkých životních lásek Joey Potterový, což není vůbec špatný, věř mi.

EDDIE: Není. Určitě ne.

[Joey pohlédne na dům a pak zpět na Audrey, která k ní přijde.]

JOEY: Chceš, abych šla s tebou?

AUDREY: Ne. Měla bych čelit eskadroně v plný polní sama. Takže... poslouchej. Řekla bych, že ti děkuju a za všechno se omlouvám, ale to už jsem říkala předtím a nechci tě urazit prázdnýma slovama, takže se prostě pokusím převezmout nad touhle záležitostí kontrolu. Víš? Bude to těžký, protože nejdřív musím přijít na to, proč jsem tak zatraceně nešťastná.

JOEY: Pojď sem. [Obejmou se] Prosím tě, vzpomeň si při tom, jak tě všichni v Bostonu maj k smrti rádi.

AUDREY: [zasměje se]

JOEY: Co?

AUDREY: Nic. To jen, že... kdo by si pomyslel, že ta vyzáblá, upjatá prudérka, s kterou jsem se seznámila na začátku prváku, bude má nejlepší kámoška na celým světě? Teď co se týče tebe, mladá dámo...

JOEY: Jo?

AUDREY: Je čas, víš. Joey, musíš ho nechat jít. Pojď sem.

[Obejmou se a Eddie k nim přijde.]

EDDIE: Tak zůstáváme, nebo jedeme? Protože já mám pohovor v tý škole.

AUDREY: Ne, jedete, všichni.

[Audrey se otočí a vzbudí Boba, který spí na zadním sedadle.]

AUDREY: Bobe.

[Bob se praští o střechu auta.]

BOB: Už jsme tam?

AUDREY: Ano, Bobe, jsme tu.

JOEY: Co si s ním počnem?

AUDREY: Já nevím. [náhle Audrey dostane nápad] Á! Počkat, mám nápad. Pojď, Bobe, máš nějakou prácičku. Stavili jsme se ve Vegas a vzali se.

BOB: Fakt?

AUDREY: Ne, ale tohle řeknem mým rodičům. Budou šílet a nebudou myslet na to druhý.

BOB: Můžem si zas zasexovat?

AUDREY: Ne.

BOB: Co je tohle za líbánky? Musím se něčím zabavit, cukroušku.

AUDREY: Dobře, možná. Nic neslibuju.

JOEY: Hodně štěstí.

AUDREY: Díky.

EDDIE: Čau, lidi.



[U Dawsona. Dawson přijde po sprše do ložnice a vidí, že si Natasha balí tašku.]

DAWSON: Čau. Mizíš?

NATASHA: Jo, mám konkurs.

DAWSON: Aha. Zlom vaz... a tak.

NATASHA: Díky. Uplynulých pár dní bylo skvělých, Dawsone, ale mám před sebou konkursy a schůzky, a...

DAWSON: Nedělej si s tím starosti.

NATASHA: No, možná, že za pár týdnů, až nebude takovej shon, můžem-

DAWSON: Natasho, to je dobrý.

NATASHA: Vážně?

DAWSON: Jo. Nebuďme ty lidi, co si dávaj falešný sliby, když oba známe pravdu.

NATASHA: Což je?

DAWSON: Že jsi měla úplnou pravdu. Že jde o sex, což není ta nejhorší věc na světě. Jenom jsem na to nebyl zvyklej. Všechny vztahy, který jsem měl, jsem bral tak zatraceně vážně, řek bych, že jsem zapomněl, jak si užívat.

NATASHA: No, jsem ráda, že jsem ti to mohla připomenout.

DAWSON: Já taky.

NATASHA: Ještě se setkáme, víš?

DAWSON: Jo?

NATASHA: Jo. Budeš režírovat nějakej velkej film a budeš tak hodnej, že mi prokážeš laskavost a obsadíš mě, pak budem mít další báječnou aférku, která nám totálně zvoře obě naše manželství, ale bude stát za to.

DAWSON: To sedí, až na tu část, že jednoho dne budu režírovat velkej film.

NATASHA: Dostaneš se tam, Dawsone. Cítím to v tobě. Což mě přivádí k myšlence, jestli jsem se v nás nemýlila. Protože toho dne, dívat se, jak přebíráš kontrolu nad filmem, neřekla bych, že bych na někoho ve svým životě byla takhle hrdá. Ale taky jsem mohla být vzrušená z tvýho vulgárního projevu autority. Bylo to moc hezký. Díky.

DAWSON: Bylo mi potěšením.

NATASHA: A jen abys věděl, přijdou další herečky. Ale já byla první a na to nezapomínej.

DAWSON: Nezapomenu. Slibuju.



[Pláž před Eddieho školou. Joey a Eddie po ní jdou ruku v ruce a obdivují překrásnou scenérii.]

JOEY: Tak co myslíš?

EDDIE: Je to překrásný. Je to úžasný. Je to... šílím z toho.

JOEY: Proč?

EDDIE: Musíš pochopit, Joey, že tenhle svět je neskutečně vzdálenej od toho, co znám, že ani nemůžu-- ani to nemůžu uchopit.

JOEY: To neznamená, že sem nepatříš.

EDDIE: Jasně, takže bych asi měl ignorovat nutkání naskočit do auta a vrátit se do Bostonu?

JOEY: Ano.

EDDIE: Ano?

JOEY: Ano. I když fakticky chci, abys to udělal. Povedeš si skvěle, Eddie. Otvírá se ti celý nový svět. A když to nevyjde, můžeš se vždycky vrátit k předstírání, že jsi student. EDDIE: Víš, přemýšlel jsem o tom, cos říkala, o tom, jak je těžký dát sbohem a napadlo mě, no, že bychom si možná sbohem dávat neměli.

JOEY: A jak to uděláme?

EDDIE: Naplánujeme si, že se někde sejdeme.

JOEY: Kdy?

EDDIE: Ehm, já nevím. Řekněme tak za rok?

JOEY: Víš, za rok se toho může spousta stát. Nejspíš potkáš nějakou krásnou blonďatou básnířku a než se naděješ, Joey Potterová bude jen jedna hysterka, kterou jsi znával.

EDDIE: Ne, to se nestane.

JOEY: Ne?

EDDIE: Ne.

JOEY: Tak kde se sejdeme?

EDDIE: Co takhle v Paříži, hm? Nikdy jsi v Paříži nebyla, že?

JOEY: Ne.

EDDIE: No, musíme s tím něco udělat. Paříž je něco, co by měl člověk jednou podniknout.

JOEY: Je to moc hezký sen.

EDDIE: Víš, nemusí.

JOEY: No, pane Doolingu, pokud, ehm... pokud se něco stane a s tou Paříží nám to nevyjde... chci, abys věděl, že na tebe nikdy nezapomenu. Budeš to nejmilejší, nejhezčí překvapení, který se mi kdy událo. Hádám, že to je můj způsob, jak říct... že tě taky miluju. Pokud dovolíš, budu tě milovat tak dlouho, jak to jen půjde.

[Na dlouho se obejmou a pak se vášnivě a velmi dlouze políbí. Začíná se stmívat a kamera se od nich nakonec začne vzdalovat.]

[Zatmívačka a závěrečné titulky.]