Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 612 - Správné volby

Maggie Friedman, překlad: Petr Říhánek


[Pekelná kuchyně. Jen, Jack a Pacey sedí společně u stolu a baví se, když se k nim přidá Joey s mísou s popkornem. Žertují a smějí se.]

JEN: Jo, jo, a kdybych řekla--kdybych řekla-- kdybych řekla něco takovýho, celá ta záležitost by byla jako, ááá!

[Všichni se smějí.]

JEN: A další věc na blbejch šéfech-

[Do baru přijde Audrey, rozhlédne se, spatří je u stolu a ostýchavě se k nim vydá.]

JOEY: Och.

AUDREY: Takže... no, jde o tohle. Ehm, zvorala jsem to a fakticky se omlouvám... za to mý šílený chování v posledních pár měsících, za jakoukoli bolest či starost, kterou jsem vám mohla způsobit, za... za to, že jsem vás od sebe odstrčila, když jste se jenom pokoušeli být mí přátelé. Takže jde o to, že po tom celým vánoční debaklu jsem odjela domů do Los Angeles a... jedný noci, jedný příšerný noci jsem shledala, že jsem na plážový párty v Malibu... plný neznámých lidí. A pak vyšlo slunce a... byla jsem tak zpitá a... pamatuju si, že jsem se rozhlídla a pomyslela si: "Víš co? Možná ten problém není Joey... nebo Pacey nebo... Jen nebo CJ. Nebo Jack nebo Dawson nebo kdokoli jinej. Možná... jen možná jsem to já." Neočekávám, že mi okamžitě odpustíte, protože si uvědomuju, jak moc jsem to zvorala a... já jen... kdybyste mi někdy zavolali, víte, jen říct: "Ahoj", bylo by to fakticky skvělý. Protože já vás mám fakt ráda a chybíte mi a je mi to fakt moc líto.

[Všichni vstanou, a než může Audrey odejít, tak jí zarazí.]

JOEY: Audrey.

JEN: Audrey.

PACEY: Hej, pojď sem. Vrať se.

JOEY: Audrey. Audrey.

JOEY: Hej. Chyběla jsi nám.

AUDREY: Jo. Ty mě taky, zlato.

JEN: Je to v pohodě.

[Všichni Audrey postupně obejmou.]

AUDREY: Ach bože! Ha!



[Úvodní titulky]



[Pekelná kuchyně. Emma se opírá o kulečníkový stůl a zírá na nového barmana, když ze zadní místnosti vyjde Joey. Joey Emmu spatří a rozhodne se zjistit, co to Emma dělá.]

JOEY: Co to děláš?

EMMA: Jenom jsem fantazírovala o tom novým barmanovi. Byli jsme venku v uličce a dělali to u zdi mezi odpadkovýma košema.

JOEY: Zajímavý. Protože u mě je to jisto jistě kulečníkovej stůl.

EMMA: Joey Potterová, jsem šokována!

JOEY: Co je? Nejsem povznesená nad příležitostný sexuální fantazírování, které mě pomáhá v jinak mrazivém chodu pracovního dne. Věř mi. Nenech se ošálit tím upjatým zevnějškem. Po ním jsem ve skutečnosti... míň upjatá.

EMMA: [směje se] Á, když už mluvíme o barmanech se zadečkama k nakousnutí, copak se stalo s Eddiem?

JOEY: Co myslíš? Vyhodili ho.

EMMA: No, to vím. Ale ani si nepřišel vyklidit skříňku.

JOEY: A co tě vede k tomu, že já vím, kde je?

EMMA: No, vy dva jste-

JOEY: Á. Měli jsme menší aférku. Takovou bezvýznamnou aférku. Chci říct, že nešlo o... nic.

EMMA: Asi jsem to teda špatně pochopila.

JOEY: Jo. Já a Eddie, vzdálená minulost. Skončilo to ještě dřív než začalo.

EMMA: Dobře, fajn. Takže to by ti nejspíš nevadilo vyklidit mu skříňku. Požádal mě o to šéfík a fakticky jí potřebujem. Udělala bych to sama, ale tak nějak jsem doufala, že to zapíchnu dřív a půjdu na zkoušku.

JOEY: Jo, jasně. To není problém.

EMMA: Fajn. Dobře. Myslím, že to můžeš klidně všechno vyházet do koše. Kdyby z toho něco mělo nějakou cenu, tak jsem si jistá, že by se pro to už vrátil.

JOEY: Jasně.

EMMA: Jsi poklad. [Projde kolem nich nový barman, Emma mu shlédne na zadek a mrkne na Joey.] Á. Měj se fajn, Joey.



[Paceyho práce. Rich udílí pokyny svým makléřům včetně Paceyho.]

RICH: Takže stále dávejte pozor, jestli dojde k fůzi. Mezitím nabádejte klienty ke zdrženlivosti. A poslední poznámka. Rád bych vám připomněl, abyste nepřestali tlačit na Stepatech industries. Je to sázka na jistotu. Až v pondělí schválí ten jejich nový lék, všichni, co mají jejich akcie, budou moc, moc bohatý. A nemusím vám připomínat, že sám Stepatech je naším klientem a rádi bychom, aby byli nadále spokojení, takže to stále považujte za prioritu. Dobrá, pojďme tam a vydělejme nějaký prachy.

[Všichni odejdou. Než může odejít Pacey, Rich se k němu otočí.]

RICH: Wittere, moh bys na chviličku? Prosím. Jde o tohle. Vím, že jsme v minulosti měli problémy, ale nemysli si, že bych kvůli tomu nechal tvou dobrou práci nepovšimnutou či neodměněnou.

PACEY: Richi, prosím tebe, ty obrovitánský provize už jsou mi dostatečnou odměnou.

RICH: Tak se mi to líbí. Takže mám pro tebe v zásobě extra odměnu. Zítra večer se u Rogera Stepaviche koná velkej mejdan. Víš kdo je Roger Stepavitch?

PACEY: Jasně, že jo. Zakladatel a ředitel Stepatech industries.

RICH: Velmi dobře. Požádal mě osobně, abych na tenhle konkrétní mejdan přived svýho nejnadanějšího prodejce, což mě dostalo do tak trochu obtížný situace, protože, no, jsi to ty, Pacey. Ty jsi můj nejlepší prodejce. Už je to tak. Máš pro to nějakej přirozenej talent, talent, kterej se naneštěstí měří jen s tvým neuvěřitelným egem a přístupem. A já si nevím rady, protože na jednu stranu v tobě vidím záblesky velikosti a na druhou stranu mám pořád před očima, jaks na mě uprostřed francouzský čtvrti v New Orleans vyletěl, nebo jak najednou předstíráš, že je ti zle a vykašleš se bez zjevnýho důvodu na několik dní na práci. Takže jak vidíš, jsem tak trochu na rozpacích. Chci tě vzít na tu párty, Pacey. Ale nejdřív musím něco vědět. Umíš bejt týmovej hráč?

PACEY: Páni, Richi, já-- já, uf, ha ha. Nevím, co na to říct. Je mi ctí.

RICH: Jo.

PACEY: Jsem poctěn tou důvěrou, kterou ve mě vkládáš, a vím, že jsme se v minulosti nepohodli. Ale měl bys vědět, že teď jsem stoprocentně oddanej týhletý práci a všemu, co s sebou přináší. A plně si uvědomuju, jakou ohromnou příležitost mi nabízíš, když mě s sebou vezmeš na tu párty, takže-

RICH: Wittere, nemusíš mi vykládat svůj životní příběh. Prostý ano či ne by stačilo.

PACEY: Jasně. No, v tom případě ano, definitivně. Můžeš se mnou na sto procent počítat. Jsem týmovej hráč.

RICH: Fajn. Tak je to ujednáno. Jdeš na tu párty.

PACEY: Já-já si toho vážím. To je--to je fantastický.



[Před bytem Emmy. Audrey zahne chodbou k bytu Emmy a spatří před jejími dveřmi frontu dívek. Vyhne se jim a zaklepe na dveře. Emma je otevře a je překvapena, že tam Audrey vidí.]

EMMA: Promiňte, že vás tu nechávám čekat. Já--ach. Ahoj.

AUDREY: Hele, co je to tady s těma všema Courtneyma Love? Vypadá to jak nějakej konkurs na Audrey.

EMMA: Ehm, ano, no, co kdybys šla dál a já ti to vysvětlím.

AUDREY: [povzdechne si] Hej. Hele, holky, co je? Proč na mě koukáte, jako by někdo umřel?

EMMA: Nevím, jak to říct. Ehm, ty holky tam venku? Jsou tam, protože se uchází o místo zpěvačky v kapele.

AUDREY: Ale my už máme zpěvačku, ne?

EMMA: Ano, měly jsme zpěvačku. Naneštěstí to flákala tak příšerně, že jí musíme nahradit. Víš, strašně se opila, zvorala výstup, prošvihla pár zkoušek a pak zmizela do Kalifornie bez jedinýho telefonátu, obvyklý věci, po kterejch zpěvačky vylétávaj z kapel. Ale jde o to, že zejtra večer máme vystoupení, jakože faktický vystoupení. No, jsme až třetí v řadě, ale děláme předkapelu pro předkapelu, která dělá předkapelu pro fakt dobrou kapelu. Vlastně úžasnou kapelu a... mohlo by to pro nás potenciálně bejt fakt velký a nemůžem si dovolit to zvorat.

AUDREY: Pro jakou kapelu?

EMMA: Hlasitý mlíko.

AUDREY: Á. Tu kapelu zbožňuju.

EMMA: To my všichni a hrajem v Bent Elbow.

AUDREY: To místo je jakože známý.

EMMA: Já vím. Je to celý dost kolosální, a proto potřebujem novou zpěvačku, nějakou s talentem bez toho dramatu.

AUDREY: Dobře. Chápu to, ale... jde o to, že... byste měly vědět, že tady byla ta zpěvačka, ta, co to příšerně flákala, zvorala to a zaslouží si padáka, ale, chápejte, ta zpěvačka -- ona je pryč. Protože zažila okamžik prozření na pláži v Malibu a uvědomila si, že to všechno její pití a ponocování a -- a celková hýřivost jí stály to, co pro ní bylo v životě nejdůležitější, jako její přátele a... tuhle kapelu. Holky, mrzí mě to. Fakt mě to mrzí, protože tahle kapela je jedna z mála věcí, na kterých mi na tomhle stupidním světě záleží! Dobře, a -- a musíte uznat, že já můžu bejt částečnej důvod, proč jste se dostaly k tomu vystoupení. A víte, že žádná z těch holek venku nebude ani z polovina tak dobrá jako já, když jsem dobrá! A slibuju vám, že když mi dáte další šanci, budu lepší než dobrá. Budu nejlepší. Prosím. Hele, dejte--dejte mi další šanci, prosím.

[Emma pohlédne na ostatní členky kapely a ty na souhlas přikývnou.]

EMMA: Dobře. Ale přísahám, že jestli toho budu litovat, tak tě zabiju.

AUDREY: Ne, nebudeš, nebudeš, nebudeš!

[Audrey přiskočí k Emmě, obejme jí a společně se skácí na gauč.]

EMMA: Áááá!



[Zadní místnost v Pekelné kuchyni. Joey vyklízí Eddieho skřínku. Odhodí pryč nějaké papíry a košili, které ve skřínce nechal. Sáhne dovnitř a vyndá velkou obálku, která je adresována Eddiemu na adresu jeho rodičů. Joey jí otevře a vytáhne z ní dopis a nějaký rukopis. Přečte si dopis. Je to odmítavý dopis z nějakého nakladatelství. Pohlédne na rukopis a je na něm "Pozdravy z Worcesteru, krátké povídky od Eddieho Dolinga". Rozhodne se ho nevyhodit.]



[Bent Elbow. Kapela Audrey a Emmy zkouší před mnoha lidmi z jiných kapel a všem se jejich hudba líbí. Audrey zpívá píseň "Bad Times" a nyní, když je střízlivá, to zní lépe.]

[Dokončí píseň a skončí se zkouškou.]

EMMA: To fakticky znělo moc dobře. Dobrá. Takže se sejdem zas tady v 8:15?

AUDREY: Dobře. Jasně.

[Audrey vejde do zadní místnosti a narazí na člena jiné kapely, co tam hraje.]

MUŽ: Čau.

AUDREY: Ahoj.

MUŽ: Válíte, holky.

AUDREY: Á. No, díky.

MUŽ: Takže, ehm... bavíš se ráda?

AUDREY: Asi jo.

MUŽ: No, já tu jsem s jinou předkapelou, Satanův tampon. Už jsi o nás slyšela?

AUDREY: [směje se] Neřekla bych.

MUŽ: Jasně. No, ve-- ve výjezdním autobusu se pak koná párty, jestli máš zájem.



[Kolejní pokoj Joey. Joey a Harley sedí na posteli a Joey pomáhá Harley s geometrií.]

JOEY: Dobře, Harley, stačí jenom použít ten vzorec. Je to jednoduchý. Á na druhou plus bé na druhou rovná se cé na druhou.

HARLEY: [odfrkne si] Zapomeň na to. To nikdy nepochopím.

JOEY: Ale ano, pochopíš. Jen použij ten vzorec.

HARLEY: Vzorec sem, vzorec tam. Ten vzorec mi může políbit můj sněhobílej zadek.

JOEY: Moc hezký. Tys tou pusou políbila otce?

HARLEY: Ééé, fuj. Proč bych líbala svýho tátu?

JOEY: Víš co? Fajn. Co kdybysme si daly přestávku? Chceš limču?

HARLEY: Radši bych si dala vodku.

JOEY: Á, promiň. Došla nám.

[Joey jí hodí plechovku limonády a Harley na ní jen upřeně hledí.]

JOEY: Co je?

HARLEY: Jen přemýšlím, jak se držíš.

JOEY: Jak se držím?

HARLEY: Hele, mohly bysme tu celej večer sedět a předstírat, že nevím, co vím, o tobě a Eddiem, nebo by sis mohla uvědomit, že bych mohla bejt dobrá důvěrnice nebo rameno na vyplakání. Mohly bysme o tom mluvit.

JOEY: Té nabídky si vážím, ale fakt není o čem mluvit.

HARLEY: Jak to myslíš, že není o čem mluvit? Ten kluk právě bez vysvětlení zmizel. Zlomil ti srdce. Umíráš uvnitř, chceš vědět, co se mu stalo.

JOEY: Díky za shrnutí.

HARLEY: Joey, poslouchej, možná jsem patnáctiletej idiot, ale... ale jsem taky tvá kámoška a rozumím tvý situaci s Eddiem líp, než by sis myslela.

JOEY: Ty jsi má kámoška?

HARLEY: Jo. My jsme kámošky. Nebo snad ne?

JOEY: Jo, asi jo.

HARLEY: Bezva. Tak jak jde pátrání? Nějaký nový stopy?

JOEY: Jaký pátrání? To si mám jako najmout soukromýho detektiva, aby našel kluka, s kterým jsem dva měsíce chodila a kterej mě očividně už nikdy nechce vidět?

HARLEY: Jak víš, že tě nechce vidět? Možná se jenom praštil do hlavy a teď trpí ztrátou paměti. Nebo ho možná unes mezinárodní gang zlodějů šperků. Jde o to, že musíš bejt sama detektivem.

JOEY: No, teď když jsi to nakousla, a nevěřím, že ti to říkám, ale... jaksi jsem našla jeden jeho rukopis. Byl tam telefon a adresa do Worcestru, kde bydlí jeho rodiče, a oni nejspíš vědí, kde je-

HARLEY: Tak na co čekáš?

JOEY: A to jim mám jako zavolat a zeptat se?

HARLEY: Ano!

JOEY: Nemyslíš si, že -- že je to trochu zoufalý a patetický?

HARLEY: Je to romantický a od srdce.

JOEY: Nikomu by takový zavolání asi neublížilo. Aspoň budu vědět, kde je. Víš, že je naživu.

HARLEY: Jdi. Volej.

[Joey vytáčí číslo.]

HARLEY: Co se děje?

JOEY: Á, je to všechno tak vzrušující. Ten telefon fakticky vyzvání.

HARLEY: [směje se] Zmlkni.

[Střih na zvonící telefon. Eddie ho zvedne z bedny s nářadím u auta, na kterém pracuje.]

EDDIE: Haló?

[Joey zavěsí a Eddie vypadá na chvilku zmateně, pak se vrátí k práci na autě.]



[Večírek. Rich a Pacey tam právě dorazili. Spatří je nějaký muž a přijde k nim, aby je přivítal.]

RICH: Vítejte do velké ligy, přátelé. A prosím vás, nezahanběte mě.

CARL: Rich Rinaldi.

RICH: Ahoj.

CARL: Čau. Jak je? Rád tě vidím.

RICH: Nápodobně.

CARL: Blahopřeju k vedení účtu. Támhle Roger pěje samou chválu.

RICH: Toho si samozřejmě vážíme, Carle. Snažíme se. Tohle je Carl Rosen, výkonný ředitel marketingu ve Stepatechu. Už se znáš s Pacey Witterem, jedním z našich neslibnějších mladých prodejců? Mám pocit, že v budoucnosti o něm ještě hodně uslyšíš.

CARL: Těší mě, že vás poznávám, pane Wittere.

PACEY: Také mě těší, že vás poznávám, pane.

CARL: No, pánové, jen tak dál. Bavte se.

PACEY: Díky.

RICH: Dík.

[Rich spatří na druhé straně místnosti nějakou ženu.]

RICH: Á. Omluv mě. Vidím někoho, koho musím okouzlit. Zvládneš to tu na chvilku sám?

PACEY: [zasměje se]

[Rich odejde a Pacey přistoupí ke švédskému stolu. Začne ujídat, když se k němu rychle přitočí velmi pohledná žena.]

ŽENA: Zachraň mě.

PACEY: Promiňte?

ŽENA: Támhle je jeden osmadevadesátiletej dědek, co nemůže dát ruce z mýho zadku. Takže jen dokud nepřestane okounět, předstírej, že konverzujem.

PACEY: Dobře. [zasměje se] Ahoj.

ŽENA: To je ono? To je ono? To je všechno, co dostanu? "Dobře. Ahoj."?

PACEY: Dobře. Ahoj, já jsem Pacey Witter.

ŽENA: Á. Takže to ty jsi Pacey Witter.

PACEY: Vy jste o mě snad slyšela?

ŽENA: Jen řekněme, že tě tvá pověst předběhla. No, slyšela jsem, že jsi vycházející talent, skutečnej zázračnej hoch.

PACEY: A kdepak jste to slyšela?

ŽENA: Řekněme, že vědět takové věci, je součástí mé práce.

PACEY: Takže vy teda pracujete pro Stepatech?

ŽENA: Ne-e.

PACEY:Takže...

ŽENA: Musí to být skutečná pocta, že sem Rich dnes vzal zrovna tebe.

PACEY: Chápu. Znáte Riche. No, ať už děláte cokoli, nevěřte ani slovo z toho, co vám ten chlap o mně napovídal.

ŽENA: Tak mi něco pověz, Pacey. Jsi v tomhle nový, že?

PACEY: Mm-hmm.

ŽENA: Mm-hmm. Těžká práce. Spousta žraloků.

PACEY: Á, není to tak zlý.

ŽENA: Proč tohle. Chytrej kluk jako ty by měl být na vysoký. Jsou v tom peníze nebo-

PACEY: Ne. Ne. Ani ne. No, to je lež. Ze začátku šlo určitě o peníze a pak to bylo napětí z lovu, adrenalin, a teď je to asi nějaká kombinace obou. A co vy? Co děláte?

ŽENA: Ááá. Asi už je pryč.

PACEY: Moment, to je celý? Vy prostě odejdete?

ŽENA: Mm-hmm.

PACEY: Ale já ani neznám vaše jméno.

ŽENA: No, na to budeš muset máknout o trošku víc. Zatím, Pacey.



[Pekelná kuchyně. Joey sedí na konci baru a čte si Eddieho povídky. Do baru se přižene Hetson a okamžitě zamíří k Joey.]

HETSON: Kde je?

JOEY: Kdo?

HETSON: Kdo? Ona se ptá kdo. Ty víš zatraceně moc dobře kdo!

JOEY: Harley?

HETSON: Harley, okamžitě odtamtud vypadni!

JOEY: Harley tady není.

HETSON: Nemusíš jí krýt, Joey. Volali ze školy. Už se zase ulila. Tenhle měsíc čtyřikrát. Harley? Pojď, vím, že se schováváš. Neboj, dostaň odtamtud ten svůj zadek, abych ti ho moh nakopat do bezvědomí.

JOEY: Víte, nerada přerušuju vaše extrémně efektivní rodičovský techniky, ale obávám se, že tu skutečně není.

HETSON: A kam myslíš, že šla? Chci říct, je--je nejspíš v pořádku, viď? Chci říct, ty -- myslíš si, že je v pořádku, že jo?

JOEY: Co to do vás vjelo?

HETSON: Koukni, Joey, já--já uznám, že jsem dosud nebyl nejzainteresovanější rodič, ale někdy -- já nevím, v jednu chvíli to bylo jak Barney a Elmo a teď, no, jaksi si začínám uvědomovat, že můj malý mazlíček je možná mladistvej delikvent.

JOEY: Dobrá. Uklidněte se. Ona není mladistvý delikvent. Jo, pusa jí fakticky jede a občas se možná uleje ze školy, ale... je to jenom vzdor. Věřte mi.

HETSON: To pořád nemění skutečnost, že se ztratila. Má holčička se ztratila.

[V baru se objeví Harley.]

HARLEY: Čau, tati.

HETSON: Harley. Kde jsi byla, mladá dámo?

HARLEY: Měla jsem pochůzku... ve Worcesteru.

[Za Harley se objeví Eddie.]

EDDIE: Čau.



[Párty v autobusu. Je tam spousta lidí a Audrey sedí na jednou z gaučů a zdá se trochu mimo.]

MUŽ: Velký vystoupení, co?

AUDREY: Jo.

MUŽ: Jsi nervózní?

AUDREY: Ne. To je lež. Jo, ve skutečnosti strašlivě. Takhle střízlivá jsem to ještě nikdy předtím nepodnikla.

MUŽ: No, v tom případě- [Muž jí podá láhev alkoholu.]

[Audrey se podívá na láhev a zavrtí hlavou.]

AUDREY: Přestala jsem.

MUŽ: Přestala?

AUDREY: Překopávám svůj život nebo tak něco.

MUŽ: Neblbni.

AUDREY: Jo.

MUŽ 2: Jo, copak se stalo tý holce ve Filly?

[Audrey to nakonec vzdá a rozhodne se napít.]

AUDREY: Víte co? Vlastně, mohla bych si... loknout?

MUŽ 2: Jo. Jasně.

AUDREY: Díky.

[Jeden z mužů drží na dlani tři pilulky.]

MUŽ: Chceš jednu?

AUDREY: Dobře.

[Audrey si jednu vezme a zapije jí z láhve, kterou má stále v ruce.]

AUDREY: Ugh. Tady máš.



[Pekelná kuchyně. Joey se pokouší prací vyhnout Eddiemu, ale ten jí všude následuje.]

EDDIE: Myslíš, že bys mě mohla přestat ignorovat a mohli bysme někam jít a promluvit si?

JOEY: Á, promiň. Já tě ignorovala?

[K baru přijde Hetson a zastaví se před Joey s dvěma prázdnými sklenicemi a prázdným talířem v ruce.]

HETSON: Mé komplimenty kuchaři za řádně propečená žebírka. Dnes byly vynikající.

JOEY: Neměl byste být doma a trestat jí?

HETSON: Já jí trestám. Musí tu sedět a jíst se svým otcem. Mimochodem, došlo nám zázvorový pivo.

JOEY: Řekněte barmanovi.

HETSON: Hej. Díky, že jsi jí odvez zpátky, ale prokaž mi laskavost. Příště, až tě má dcera přijde navštívit do stoky, zabouchni dveře, zalez a drž se od ní sakra dál.

[Otočí se od Eddieho a Joey a odejde najít barmana.]

EDDIE: Tak takhle to je? Prostě se mnou nebudeš mluvit?

JOEY: Jestli máš něco na srdci, ven s tím.

EDDIE: Fajn. Hele, Joey, jsem--jsem tu, protože to vím a chci ti s tím pomoct. Chci říct, že je to taky můj problém.

JOEY: Cože?

EDDIE: Hele, Harley mi to řekla. Jo? Vím to.

JOEY: Co víš?

EDDIE: O... o celý tý, víš, celý tý záležitosti s těhotenstvím.

JOEY: Á. Ty myslíš celou tu předstíranou záležitost s těhotenstvím, kterou si vymyslela, aby tě sem nalákala pod falešnou záminkou. Tahle celá záležitost s těhotenstvím.

EDDIE: Takže, uf, počkej chvilku. Počkej chvilku. Ty nejsi -- ty říkáš, že-- že nejsi těhotná?

JOEY: Ne.

EDDIE: Díky bohu.

JOEY: I kdybych byla, určitě bych to neřekla Harley.

[Joey zvedne tác, který ležel na povídkách, které předtím četla.]

EDDIE: Hele, to je moje, uf--kdes k tomu přišla?

JOEY: Jen jedna z bezcenností, cos tu nechal, aby je po tobě někdo uklidil.

EDDIE: Á, chápu. Opustil jsem tě, a proto jsi za mnou poslala svou malou přisluhovačku, aby mě nalákala zpátky.

JOEY: Ale možná, že když jsi nechtěl bejt nalezenej, Eddie, tak jsi měl možná za sebou zamést stopy o trošku líp.

EDDIE: To ty--tys mě včera volala domů a zavěsila?

JOEY: Ne.

EDDIE: Páni. Víš, dává to smysl. Jsi očividně naštvaná kvůli tomu, jak to mezi náma skončilo.

JOEY: A víš ty co? V tom se mýlíš, protože mezi náma to ve skutečnosti nikdy neskončilo, Eddie. Ty ses jenom zved a přestěhoval ses do Worcesteru bez zjevnýho důvodu a aniž bys mi to řek, což pro mě, pokud chceš znát můj názor, není žádnej konec, nebo snad je? Je mi to jedno. Teď, když vím, že jsi naživu, je záhada vyřešena. Můžeš jít.

EDDIE: Joey, odešel jsem, ale napadlo tě někdy, že jsem to možná udělat pro tebe?

JOEY: Ty umíráš, Eddie?

EDDIE: Ne.

JOEY: Držíš státní tajemství? Unes tě mezinárodní gang zlodějů šperků? To je ono? Protože jinak jedinej člověk, pro kterýho jsi to udělal, jsi ty. Byl to hezkej, nenucenej odchod. Chápu to. Víš ty co, tys to pochopil. Jsi mimo.

EDDIE: Myslíš si, že to bylo tak snadný? Bylo to to nejtěžší, co jsem kdy udělal.

JOEY: Vážně?

EDDIE: Víš co? Zapomeň na to, jo? Nezáleží na tom. Prostě půjdu.

JOEY: Fajn.

EDDIE: Fajn.

JOEY: Fajn!

[Eddie se otočí a odejde. Joey si vezme kabát a jde za ním ven.]

JOEY: Tak proč, Eddie?

EDDIE: Proč? Proto, jasný?

JOEY: Proto?

EDDIE: Proto. Protože jsem se ti ani nemoh podívat do očí. Jasný? Protože jsem se styděl.

JOEY: Styděl? Za co styděl?

EDDIE: Za co styděl? Joey, ani jsem nemoh sehnat práci. Neměl jsem na nájem. Vypnuli mi elektriku. Po rukou mi lezly šváby.

JOEY: Ale proč by sis myslel, že to pro mě něco znamená, Eddie? Já jsem přece taky chudá, pamatuješ? Jsem stejná jako ty.

EDDIE: Ne, jasný? Ty nejsi jako já, protože ty máš budoucnost. Před tebou čeká život.

JOEY: Před tebou taky.

EDDIE: Ne! Ne, nechápeš to? Proto jsem tenkrát praštil Hetsona, protože měl pravdu a já to věděl. Proč jsi jediná, kdo to nevidí? Joey, já jsem nula. Jsem jenom kluk bez práce, bez peněz na účtě, bez vyhlídek, bez vzdělání, bez talentu, s ničím. Sakra, dokonce jsem dostal odmítavej dopis, kterej to potvrzuje.

JOEY: Stálo tam, že jsi slibnej.

EDDIE: No, to píšou každýmu, koho odmítnou.

JOEY: Jo, ale v tvým případě je to pravda.

EDDIE: Hele, oceňuju ty sladký řeči a všechno, vážně. Ale přiznejme si fakta. Ty a já, míříme k dvěma naprosto rozdílným budoucnostem. A pravda je, Joey, že... že si zasloužíš být s tím nejlepším klukem v místnosti, ne s tím, co jen sbírá drobky. V životě budeš mít všechno, co chceš, Joey.

JOEY: Chtěla jsem tebe.

EDDIE: Ne. Ne, chtěla jsi toho kluka z přednášek angličtiny. A to já nejsem. Musím jít.



[Bent Elbow. Kapela Emmy začíná na pódiu hrát, když tam přiklopýtá Audrey, dá si hlt alkoholu, popadne mikrofon a začne zpívat, mnohem hůře než předtím.]

[Publikum tleská]

AUDREY: Jak je, Bent Elbow?!

[Začne zpívat píseň "Love Is All Around."]



[Večírek. Pacey naslouchá hovoru dvou chlápků.]

MUŽ: No, zvládnul jsem to levou zadní. Měl jsem instinktivní tušení.

MUŽ 2: Instinkt nebo štěstí?

MUŽ: Když přijde na peníze, na štěstí nevěřím.

MUŽ 2: Ti šťastní nikdy ne.

[Pacey se rozhlédne a spatří ženu z dřívějška, jak mluví s nějakými lidmi, když vtom k němu přijde Rich.]

RICH: Pojď, máme nějakou prácičku.

PACEY: Znáš jí?

RICH: Koho?

PACEY: Jí.

RICH: No, podle zadní části hlavy bych řek, že nemám sebemenší tušení. Teď by ses ke mně možná rád připojil v soukromé pracovně Rogera Stepavitche a můžeme se pustil do rozborů toho, jak se my dva můžem přiblížit k svýmu prvnímu melounu.

PACEY: To můžu.

RICH: Fajn.



[Soukromá pracovna Rogera Stepavitche. Rich a Pacey se posadí naproti Rogerovi na gauč.]

ROGER: Takže, Pacey, Rich mi tvrdí, že jsi talent od přírody.

PACEY: Vše, co jsem se naučil, jsem se naučil do Riche.

ROGER: No, vážím si vší tvé tvrdé práce. Pomohl jsi nám prodat spoustu akcií Stepatechu.

PACEY: Jen proto, že ve vaší společnost věřím, pane.

ROGER: Pověz mi, Pacey, byl jsi překvapený, když ti Rich řekl, že jsme se rozhodli, že bys měl hrát významnější roli ve spravování účtu Stepatechu?

RICH: Vlastně, Rogere, ještě jsem se mu o tom nezmínil.

ROGER: Och.

PACEY: A je mi to moc líto, pánové, ale neřekl bych, že vám rozumím. Co myslíte tou významnější rolí?

RICH: Je to jakože povýšení, Pacey. Tvůj titul zůstane stejný, ale dostaneš řádně přidáno. A od této chvíle bude tvé jméno na všech transakcích, které pro Stepatech dojednáme.

PACEY: To je--to je fantastický. Ale upřímně, myslíte si, že jsem na něco takového připravený? Právě jsem dokončil zkoušky a jsem tak nějak zelenáč, ale jinak, víte, pokud si myslíte, že to zvládnu-

ROGER: Myslel jsem, že tohle řekneš, ehm-

RICH: Mně tvůj postoj vlastně trochu překvapuje, Pacey.

PACEY: Omlouvám se. Fakt se omlouvám. Myslím, že mi to ujelo. Je to fantastická příležitost pro takhle mladýho člověka. Trošku mě to zaskočilo. Ale nikdy nemůžete říct, že Pacey J. Witter není nakročený do budoucnosti, což, pokud se nemýlím, je slogan vaší fajnové společnosti.

RICH: To půjde.

ROGER: Vynikající. Vítej na palubě, mladý muži. Řekl bych, že budoucnost pro tebe chystá skvělé věci.

PACEY: Díky, pane. A doufám, že vaše očekávání naplním.

ROGER: O tom nemám pochyb.



[Pekelná kuchyně. Joey uklízí stůl, u kterého sedí Harley.]

HARLEY: Ty se na mě zlobíš, viď?

JOEY: Ne.

HARLEY: Ale ano. Já vím, že jsem to zvorala. Promiň, bylas tak smutná, jenom jsem myslela, že bych mohla pomoct.

JOEY: Já vím, Harley. Jde jen o to, že v budoucnu bys možná mohla chtít vyslovenej písemnej souhlas, než si odletíš říct nějakýmu klukovi, že jsem těhotná. Nebo, když o tom tak přemýšlím, bys to možná neměla dělat vůbec, jo?

HARLEY: Nebudu. Slibuju.

JOEY: Díky.

HARLEY: Tak co se stalo?

JOEY: Je pryč. Právě odešel a vzdává to a strašný na tom je, že jsem ty povídky četla a jsou fakticky dobrý a on s nima nikdy nic nepodnikne. Bude nejspíš po zbytek svýho života hnít ve Worcesteru a já s tím nemůžu nic udělat.

HARLEY: Hele.

[Harley ukáže na svého otce, který stojí u baru a platí účet.]

JOEY: A?

HARLEY: Haló?

JOEY: Ne.

HARLEY: Proč ne?

JOEY: Protože já... já nepožádám tvýho tátu, aby si ty povídky přečet. Chci říct, že by mu nikdy nepomoh, a i kdyby chtěl, Eddie by ho nenechal.

HARLEY: Za pokus nic nedáš, ne? Pokud se nebudou tátovi líbit, Eddie se to nikdy nemusí dozvědět, a když se mu líbit budou, možná mu může pomoct. Je to lepší, než aby navěky hnil ve Worcesteru.

[Joey dojde k Hetsonovi s rukopisem, který sebrala na baru, v ruce.]

JOEY: Pane profesore, ehm... přemýšlela jsem, jestli byste si nemohl přečíst tyhle povídky a říct mi, co si myslíte.

HETSON: Jsi si vědoma, že jsem natolik upřímný, až je to brutální?

JOEY: Ano.

HETSON: A že jsem zašlapal do země literární ambice nejedné rádoby Sylvie Plathové? Stále jsi ochotná mi poskytnou šanci s tvými?

JOEY: Ve skutečnosti to nejsou moje ambice.

[Hetson se na rukopis koukne a spatří Eddieho jméno.]

HETSON: Ne.

JOEY: No tak. Musíte si je přečíst. Jsou vážně dobré. Vlastně jsou úžasné.

HETSON: To je mi jedno.

JOEY: Jste jeho poslední šance, pane profesore. Vím, že máte konekce. Kdybyste mu mohl alespoň poskytnou nějaké povzbuzení?

HETSON: Hele, slečno Potterová, něco si vyjasníme. Nejenže tvůj pan Doling není zapsaný na Worthingtonu, nejenže se pokusil vetřít do naší posvátné univerzity, nejenže unesl mou jedinou-

JOEY: On jí neunesl. Odvezl jí domů.

HETSON: Mně je to fuk. Jde o to, Joey, že to všechno bych mu moh odpustit, kdyby nebylo jedný osudový chyby. Praštil mě do tváře. Moh mě zohyzdit, zlomit kosti. Mluvíme o seriózním znetvoření jedné z mých nejopečovávanějších částí a to dle mého není dobré. Pojď, Harley. Musíme jít.

[Hetson se otočí k odchodu. Harley si vezme kabát a Joey vezme z ruky povídky.]

HARLEY: Neboj. Zapracuju na něm.

JOEY: Nezapomeň si tu batoh.

HARLEY: Pššt.



[Bent Elbow. Audrey stále zpívá s kapelou a je to s ní horší a horší. Má problémy s textem a zatímco zpívá, potácí se po pódiu. Členky kapely na sebe jen hledí a kroutí hlavami, ale nadále hrají.]

[Audrey zpívá dohromady spletené písně "Bad Times" a "Love Is All Around".]

[Skočí do publika. Drogy začínají působit a začne se jí rozmazávat pohled. Opře se zády o pódium a zvedne mikrofon, který jí upadl.]

AUDREY: Ááá, jé! Chci být královna ještěrek!

[Audrey se zhroutí.]

MUŽ: Bů!

[Diváci bučí]

ŽENA: Je děsná!

[Diváci bučí.]



[Zákulisí v Bent Elbow. Audrey sedí na židli a opírá se o zeď, aby nespadla. Přijde tam Emma a podá jí láhev vody.]

EMMA: Už je ti líp?

AUDREY: Jo.

EMMA: Fajn. V kapele končíš.

AUDREY: Ne. Emmo, nemůžeš mě vykopnout. Nemůžeš. Můžu to zvládnout líp, protože jsem měla ten okamžik prozření na pláži v Malibu a vím, že musím jít to sebe a můžu-

EMMA: Nechci to slyšet, Audrey. Končíš. Zavolám ti taxíka. Jdi domů a vyspi se z toho.



[Pekelná kuchyně. Joey uklízí bar, když se dovnitř přiřítí Hetson a dojde k ní.]

HETSON: Ano, ano, jsem zpátky. Věříš tomu? Harley tady "zapomněla" batoh.

JOEY: Á, no, ehm, dojdu vám pro něj. Je hned za barem.

HETSON: Takže váš malý plán fungoval. Harley mě dohnala k přečtení pár povídek pana Dolinga-

[Podá jí rukopis.]

JOEY: Vážně?

HETSON: Ano. A zatímco jsem je celkově shledal možná trošku těžkopádné a nepůvodní, v jádru ukazují spisovatele s potenciálem.

JOEY: Vážně? Vy si myslíte, že má potenciál?

HETSON: Znova už to říkat nebudu.

JOEY: No, chci říct, musí být něco--něco, jak mu můžete pomoct. Možná byste mohl ty povídky ukázat nějakému nakladateli.

HETSON: Na to není připravenej.

JOEY: No, možná byste mohl zatahat za pár provázků na Worthingtonu.

HETSON: Ne.

JOEY: No tak, musí být něco, co můžete udělat, cokoli.

HETSON: Dobrá. Znám někoho, kdo učí na Kalifornském spisovatelském workshopu.

JOEY: Myslíte to vážně? Myslíte, že ho tam můžete dostat?

HETSON: Myslím, že Eddie by tam moh Eddieho dostat, s mým doporučením.

JOEY: No, a není to místo tak nějak, jakože, prestižní.

HETSON: Tak nějak, jakože, mm-mmh.

JOEY: Nemá na to ani potřebné vzdělání.

HETSON: Jo, ne, já vím. Stejně si myslím, že má šanci. Dej mi vědět, co na to řekne.

JOEY: Á, jo, no, víte, vlastně, pane profesore, myslím, že by to raději slyšel od vás.

HETSON: Joey, ten kluk mě praštil. Pokusím se ho dostat do toho programu, ale tak nějak si myslím, že to je až až.

JOEY: Jo, ale, chápejte, pane profesore, jde o to, že on to jaksi... vzdal, a neřekla bych, že mi bude naslouchat. Já vážně... nejsme na tom nejlíp.

HETSON: To je fascinující sága. Řeknu ti co. Je to na tobě. Ty ho chceš přesvědčit, řekni mu, že napíšu doporučení, ale jinak je to na tobě. Míč je na tvý straně kurtu, holka. Hele, já padám. Musím Harley připoutat k topení.

[Joey na něj šokovaně pohlédne.]

HETSON: Vtip, Joey. To nemáš smysl pro humor?



[Večírek. Pacey se hotoví k odchodu a čeká, až mu dovezou auto, když k němu zezadu přijde záhadná žena z dřívějška.]

ŽENA: Takže hádám, že máme hezký večer.

PACEY: Víte, nikdy vám nebudu moc zavolat, když mi neřeknete své jméno.

ŽENA: Byl to tam pro tebe velký večer, co?

PACEY: Jo, myslím, že jo.

ŽENA: Jo. Takže, ehm, viděla jsem tě s Richem, jak jste šli do Rogerovi soukromé pracovny.

PACEY: Prosím?

ŽENA: Nech mě hádat. Stoupáš po žebříčku, možná ti nabídl povýšení? Velký zvýšení platu?

PACEY: Vy jste reportérka?

ŽENA: Koukni, jen si myslím, že by ses měl ptát sám sebe, proč to bylo tak snadný... nebo jestli to není příliš dobrý, než aby to byla pravda. Hodně štěstí, Pacey.

[Žena nasedne do auta, které jí přivezli, a odjede.]



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey tam vejde, hodí kabát na podlahu a posadí se na postel. Po minutě nebo tak vstane, dojde ke skříni, vyndá láhev alkoholu a řádně se napije. Pak se na láhev podívá a jde do koupelny, kde vyleje zbytek do umyvadla. Láhev jí pak upadne na podlahu a rozbije se. Audrey jde zpět k své posteli a zhroutí se na ní.]



[Před domem Eddieho rodičů. Joey se před domem zastaví a podívá se z rukopisu, který má v ruce, ke dveřím domu.]

JOEY: [nadechne se]

[Jde nahoru a zaklepe na dveře. Eddie je otevře.]

EDDIE: Čau.

JOEY: Čau.

EDDIE: Co tady děláš?

JOEY: Myslela jsem, že bys tohle měl mít. Nepatří to do koše.

[Podá mu rukopis a Eddie vyjde ven a zavře za sebou dveře.]

EDDIE: Díky.

JOEY: To nic. Dala jsem to Hetsonovi a, uf, on říkal, že by ses možná dostal do Kalifornského spisovatelského workshopu.

EDDIE: Tys to dala Hetsonovi?

JOEY: Jo, tak je to.

EDDIE: O co jde, Joey? Nevezmou mě tam. A i kdyby vzali, nemůžu si to tam dovolit.

JOEY: Možná mají stýpko, jasný? Nebo finanční výpomoc. Jde o to to alespoň zkusit. Tohle je šance, Eddie, skutečná šance. Navrhuju ti, aby ses jí chopil. Dobře, víš ty co, jestli jsi zbabělec ohledně našeho vztahu a utíkáš ode mě, tak fajn, ale nebuď zbabělec ohledně tohohle. Chci říct, je to tvůj život. Nevzdávej se tak snadno. Asi bych měla jít.

[Otočí se k odchodu, ale pak se zarazí a otočí se zpět.]

JOEY: Víš co? Vlastně nepůjdu, protože to je přesně, co chceš, abych udělala. Koukni, kdysi dávno jsi mi řek, že chceš být jedním z těch lidí, co to zkoušejí, co skutečně žijí, ale to asi byly jenom takový řeči, co? Protože podle mýho se jenom bojíš mě, sebe, skutečnýho žití svýho života.

EDDIE: Máš pravdu.

JOEY: Tak teď co? Co s tím uděláš? Budeš tu jen sedět a hnít ve Worcesteru?

EDDIE: Ne.

[Eddie jí políbí, ale Joey ho odstrčí.]

JOEY: Špatná odpověď.

EDDIE: Jenom dělám to, cos mi řekla, abych udělal.

JOEY: To jsem tím nemyslela. [Povzdechne si] Na tohle je příliš pozdě, Eddie. Já... musím jít.

EDDIE: Počkej, Joey, počkej. [Povzdechne si] Miluju tě. Prosím tě, Joey, ne-nechoď. Nechci, aby bylo příliš pozdě.

JOEY: Taky tě miluju. Sbohem.



[Pokoj Joey. Joey vejde do pokoje, vidí Audrey složenou na posteli a sundá si šálu. Spatří na podlaze Audreyin kabát, sehne se, aby ho zvedla, podívá se do koupelny a spatří tam rozbitou láhev. Rychle se otočí, přižene se k posteli a zkouší Audrey probudit.]

JOEY: Audrey. Audrey. Audrey, vstávej. Audrey! Audrey.

[Audrey se nevzbudí. Joey se rychle přižene k telefonu a vytočí číslo záchranky.]



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]