Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 610 - Černé vánoce

Tom Kapinos, překlad: Petr Říhánek


[Výloha hračkářství. Kamera přejíždí miniaturní městečko ve výloze. Nakonec se přesune před výlohu a vidíme, že do ní koukají Joey a Eddie.]

HLAS JOEY: Před dávnými časy v jedné galaxii, ne nepodobné té naší, žila, byla dívka. Nebyla nijak pozoruhodná. Byla úplně obyčejná, ale přesto byla prokletá. Její milostný život byl jedna katastrofa za druhou. Chlapci se do ní zamilovávali příliš, příliš rychle, nebo vůbec ne. Myšlenky funkčního vztahu se vzdala již dávno, a proto byla překvapená, když v zimě svého devatenáctého roku, shledala, že je ve společnosti chlapce, s nímž měla pocit, že kletba byla zlomena... i kdyby jen dočasně.

JOEY: Ha ha ha. Takže... čokoládová nebo vanilková?

EDDIE: Čokoládová.

JOEY: Dort nebo koláč?

EDDIE: Koláč.

JOEY: Cola nebo Pepsi?

EDDIE: Pepsi.

JOEY: Vánoce nebo Halloween?

EDDIE: Halloween.

JOEY: Je to jasný. Nemáme vůbec nic společnýho.

EDDIE: No, sex je dobrej.

JOEY: Prosím tě, líp jsem si užívala na základce.

EDDIE: Dobře. Už jsme s Cosmo testem kompatibility tohohle měsíce skončili? Mohli bysme se vrátit do reality?

JOEY: Mm! Ne tak rychle. Mám ještě jednu otázku.

EDDIE: Dobře, spusť.

JOEY: Vánoce v Bostonu v tvém zanedbaném bytečku nebo vánoce v Capeside s tvou drahou polovičkou?

EDDIE: Ha ha ha.

JOEY: Řekla jsem to nahlas, že jo?

EDDIE: Jo, tak nějak.

JOEY: Páni. Právě jsem vstoupila do světa, kde holky tlačí na svý kluky, aby s nima trávili víc času a pak-- jsem tě označila za svýho kluka. Přeskočilo mi. Omlouvám se.

EDDIE: Omluva přijata.

JOEY: Víš... vlastně... to beru zpátky, Eddie. Chci, aby ses seznámil s mou disfunkční rodinou. Chci, abys mě pomoh přesvědčit mou opozdilou sestru, že bysme měli porušit tradici a vyhodit náš stupidní umělej vánoční stromeček a pro změnu si pořídit opravdickej. Je--je to špatný?

EDDIE: Takže, zaprvý - mám svou vlastní disfunkční rodinu, takže nebudu oslavovat u televize pod holou žárovkou, jestli se toho bojíš. A zadruhý - nemyslím si, že je to zrovna dobrej nápad.

JOEY: Proč ne?

EDDIE: Příliš mnoho, příliš brzy.

JOEY: Tak jsem teda vyrovnaní.

EDDIE: Co to znamená?

JOEY: [zařehoní se] Znamená to, že já jsem zcela očividně typická holka a podle toho, cos právě řek, jsi ty parádně typickej kluk.

EDDIE: Hele, setkání s rodinou je velká věc, zvlášť v tuhle dobu. Nejspíš bych si musel vzít nějakej svetr. Víš, sváteční svetr. A řeknu ti, že svetry nesnáším. Vypadám v nich stupidně.

JOEY: Vsadím se, že v nich vypadáš moc hezky.

EDDIE: Dobrá, napiš si mě na prezidenskej víkend. Budu tam. Slibuju.

JOEY: Fajn. Ale nemysli si, že spolu budem ještě někdy spát.

EDDIE: Ha ha ha!

JOEY: Co je?

EDDIE: Typická holka, používá sex jako zbraň.

JOEY: Zmlkni.

EDDIE: Jsi moc hezká? Už jsem ti to řek?

JOEY: Lichotky ti nepomůžou.



[Úvodní titulky]



[Pokoj Joey a Audrey. Joey si balí tašku, když do pokoje vejde Audrey. Joey je překvapená.]

AUDREY: Já jsem naprosto úděsná.

JOEY: Co se stalo?

AUDREY: Prošvihla jsem let, což se dle mýho nejlepšího vědomí stává jenom ve filmech, ale jak se zdá, tak ne. Zdá se, že se to stává i ve skutečným životě, zvlášť když strávíš přespříliš času v letištním baru a necháváš si kupovat pití od nějakýho oslizlýho Willy Lomana.

JOEY: Není trochu brzy na vysedávání u baru, Audrey? I na tebe?

AUDREY: Když jde o lítání, nikdy není brzy. Víš, když mám vzlítnout do oblak, tak se musím vždycky přiopít. Pomáhá to utišit hlasy v mý hlavě, který mi říkaj, že mě od smrti dělí jenom chvilička.

JOEY: Já ti nevím, Audrey. Měla by sis dávat bacha. Mohla bys taky strávit příští semestr na odvykačce.

AUDREY: Ne, odvykačka, odvykačka je pro sraby.

JOEY: Dobře, tak jakej je plán?

AUDREY: No, sehnala jsem další let až na zítra. Vánoce v letadle. Prostě paráda.

JOEY: Tak se mnou pojeď domů.

AUDREY: Ne. Fakt ne, nemůžu. Budu v pohodě.

JOEY: Audrey, nenechám tě strávit většinu Štědrýho dne pitím v letadle s pestrým osazenstvem smutných pasažérů.

AUDREY: Abych ti řekla pravdu, zní to mnohem líp, než se vecpat na svátky k někomu jinýmu.

JOEY: Nikam by ses necpala. Věř mi. Dawsonova máma pozvala všechny na vánoční večeři, což... zní jako recept na katastrofu, ale přinejmenším budem všichni spolu.

AUDREY: Já ti nevím, Joey. Zdá se, že jediná věc, který jsem tenhle semestr dosáhla, je, že jsem si každýho odcizila. A teď jsem pro tebe najednou pitomej vánoční charitativní případ. A nezapomínej, že už jsem Capeside omrkla a docela upřímně - je to tam nebetyčně nudný.

JOEY: No, v tom se s tebou přít nebudu, ale stejně jedeš se mnou.

AUDREY: Já ti nevím.

JOEY: Bude tam můj táta.

AUDREY: Můžu se ho zeptat na vězení?

JOEY: Když chceš.

AUDREY: Dobře, ukecala jsi mě.

JOEY: Bude to zábava, slibuju.

AUDREY: Dobře. To doufej.

JOEY: Hned se vrátím.

[Joey zajde do koupelny a Audrey vytáhne z tašky láhev alkoholu a rychle se napije.]



[Před domem Witterových. Pacey zastaví před domem v novém BMW kabrioletu. Doug je venku a nevěří vlastním očím.]

DOUG: Pacey, jsi to ty?

PACEY: Veselý vánoce, Dougie.

DOUG: Jo, nápodobně. Pokud by ti to nevadilo, mohl bys mi říct, cos udělal s mým bráškou?

PACEY: Toho skunka jsem zabil a jeho tělo zahrabal na skládce v Centerville.

DOUG: Jo, to rád slyším. No, vypadáš, uf...

PACEY: Bezvadně, úžasně, hetero?

DOUG: Chtěl jsem říct slizce, ošuntěle a teple, ale jistě.

PACEY: Dobře. Na druhou stranu je tvá sexualita stále nejistá jako vždy. Rád vidím, že se nějaký věci nemění, Dougu.

DOUG: Co se stalo s mustangem?

PACEY: Obětován na protiúčet. [Otevře kufr a ten je plný dárků.] A myslíš, že bys mi moh s tímhle vším pomoct?

DOUG: Ježíši, Pacey! Neříkej mi, že se někdo fakticky pomát a svěřil ti kreditku?

PACEY: No, brácho, zdá se, že zapomínáš, že já si fakticky vydělávám na živobytí.

DOUG: Jo, jasně. Takže ses nakonec vykašlal na kuchtění a přidal se k nějakýmu menšího kokainovýmu kartelu.

PACEY: Kdyby to jen bylo tak okouzlující. Ne, makám tak tvrdě jako ty. Kromě toho, že když se večer vrátíš domů a cítíš hřejivý uspokojení z toho, že jsi ze světa udělal bezpečnější místo, já mám jenom velký, tlustý, páchnoucí svazky bankovek. Není ten život skvělej?

DOUG: Ha ha ha!



[Dawsonův dům. Dawson zdobí stromeček, když se k němu nakloní Natasha a políbí ho.]

DAWSON: Za co to bylo?

NATASHA: Musíš se ptát na můj každej impuls, každej romantickej vrtoch? Když to musíš vědět, bylo to prostý poděkování.

DAWSON: Za co?

NATASHA: Že jsi mě vzal hluboko do země tradičních amerických vánoc, že jsi mě představil své matce, která je, musím říct, docela číslo, a že ty jsi ty. Mám velký štěstí, Dawsone.

DAWSON: Už tě máma přestala opejkat na rožni?

NATASHA: Ani ne, ne. Myslím, že je zvědavá na mý úmysly.

DAWSON: Cos jí řekla?

NATASHA: No, řekla jsem, že kromě prosexování se do novýho roku s jejím jediným a milovaným synem, se o nic víc nestarám.

DAWSON: Hezky řečeno.

NATASHA: Mm-hmm.

DAWSON: Ha ha! Myslíš, že je tam s Toddem v bezpečí?

NATASHA: Neřekla bych, že s opilým a nadrženým Toddem je kdokoli v bezpečí. Půjdu je omrknout.

DAWSON: Díky.

[Natasha odejde do kuchyně a Gale z ní vyjde.]

GALE: No, ta Natasha je docela číslo.

DAWSON: Jo, tak se na to dá taky koukat.

GALE: Tak jak to s vámi dvěma je?

DAWSON: Co tím jako myslíš, matko?

GALE: No, je to vážné? Je to tvá dívka, nebo tady jde jen o nezávazný sex?

DAWSON: Zaprvý, tohle je nechutný. Jo-- a zadruhý, nemám tušení. Nevím. Jsem ve vztahu a nemám tušení, kam směřuje, nebo jak ho definovat.

GALE: Hmm. A to ti vyhovuje?

DAWSON: Nemám v podstatě na výběr. Takhle...

GALE: Co? Takhle se to dělá v Kalifornii?

DAWSON: Jak se zdá, tak jo.

GALE: Hmm. No, kdyby mi někdo řekl, že přijde den, kdy si můj syn na vánoce přivede domů svou Hollywoodskou dívku a známého režiséra, vysmála bych se mu do tváře.

DAWSON: Jo, já nejspíš taky.

GALE: Víš, kdo by si tohle báječně užil, viď? Tvůj otec.

DAWSON: Jo. Bože, zbláznil by se radostí.

GALE: Ačkoli si nemyslím, že by si užíval, jak mě tvůj šéf balí.

[Připojí se k nim Todd a Natasha. Todd nese tác se skleničkami vaječného koňaku, který připravil.]

TODD: Chopte se vaječňáku.

GALE: Vezmu je.

TODD: Oblíbenej recept mý mámy. Tady, okoštuj. [Dawson se napije a pozná, že Todd udělal koňak opravdu silný.] Zatraceně, Leery, nenaučil jsem tě pít líp než takhle?

GALE: No, pokud mě omluvíte, musím jít skouknout večeři.

NATASHA: Potřebujete pomoct, paní Leeryová?

GALE: Ne, ale mohla bys mi dělat společnost a říct mi vše o tom Maxi Winterovi. Je tak úžasný ve skutečnosti jako...

[Gale a Natasha zajdou do kuchyně.]

TODD: Když mluvíme o úžasným věcech, tvá matka je překrásná žena, Leery. Vadilo by ti, kdybych jí sbalil?

DAWSON: Cože?



[Montáž scén. Dawson, Gale, Lilly, Todd a Natasha sedí v obýváku u krbu. Jen a babička spolu sedí v prázdném kostele. V Potterovic penzionu sedí u krbu Joey, Bessie, Alexander, pan Potter a Bodie, zdobí vánoční stromeček a dávají pod něj dárky. Audrey sedí osamoceně u okna a sleduje je. Pak pohlédne z okna do temnoty.]



[Pokoj Joey. Joey spí na posteli, když do pokoje vběhne Alexander a začne s ní třást.]

ALEXANDER: Teto Jo, teto Jo. Jsou vánoce.

JOEY: Ufff. Alexandře. Zlato, já vím, že jsi natěšený a všechno, ale na otevření dárků je ještě moc a moc brzy.

ALEXANDER: Neeee.

[Nadále s ní třese.]

JOEY: Buď na tetičku Joey hodný. Je moc unavená. Její šílená kamarádka Audrey jí nedovolila celou noc zamhouřit oko.

[Do dveří vejde pan Potter, zastaví se a sleduje Joey a Alexandera. Alexander pak odběhne do jiného pokoje.]

PAN POTTER: Joey.

JOEY: Já vím. Už jdu. Co tady musí člověk udělat, aby se vyspal?

PAN POTTER: No, tobě taky veselé vánoce, zlatíčko.

JOEY: Promiň, tati. Veselé vánoce. No, myslím, že bysme na to měli teda vlítnout. Nikdo nevyvádí tak jako čtyřleté dítě ráno o vánocích.

PAN POTTER: Ne tak rychle. Někdo na tebe u dveří čeká.

JOEY: A kdo jako?

PAN POTTER: Já nevím. Kdybych byl tebou, nenechal bych ho o moc dýl čekat. Vypadá trochu nervózně.

[Joey vstane a pan Potter odejde. Joey se natáhne, vezme si svetr a zamíří ke dveřím. Po cestě pohlédne na umělý stromeček. Otevře dveře a vidí, že venku stojí u svého auta Eddie. Na autě má opravdický stromeček. Na tváři Joey se objeví široký úsměv.]



[Potterovic penzion. Audrey v koupelně prochází lékárničku, pak jí zavře, pohlédne na sebe do zrcadla a opět si lokne ze své, nyní již téměř prázdné, láhve alkoholu. Pak vyjde z koupelny.]

AUDREY: [povzdechne si] Nikdo tě nemá rád. Jsi nula. A nezapomínej na to.

[Zamíří do předsíně a potká pana Pottera. Z toho jak Audrey mluví, můžeme usoudit, že je opilá.]

AUDREY: Nazdar! Kde je Tony a Maria?

PAN POTTER: Na verandě.

AUDREY: Ááá. Už jsem zase opuštěná kvůli klukovi.

PAN POTTER: Co o tom klukovi víme, Audrey?

AUDREY: Hmm. Takovej pán z nemanic. Já nevím. Joey se podle všeho líbí.

PAN POTTER: Je to vážný?

AUDREY: No, jak infarkt, protože chápejte, Eddie v sobě zahrnuje všechny nejlepší komponenty z Paceyho a Dawsona, takže na poli lásky je jak terminátor T-1000.

PAN POTTER: Zajímavý.

AUDREY: Protislužba, pane Pottere. Co mi můžete říct o vězení?



[Na verandě.]

JOEY: Měla jsem pravdu, víš?

EDDIE: O čem?

JOEY: Ve svetru vypadáš moc hezky.

EDDIE: Jo. No, stejně je nesnáším.

JOEY: Tak co tě přimělo změnit názor?

EDDIE: Chyběla jsi mi.

JOEY: Chyběl jsi mi. No, teď můžeš jet. Nechtěla bych, aby ses do 'příliš mnoho, příliš brzy' zaplet na moc dlouho.

EDDIE: Á, zmlkni. Pojď sem.

[Objeví se pan Potter.]

PAN POTTER: [odkašle si]

JOEY: Ha ha ha. Ahoj, tati.

PAN POTTER: Sestra potřebuje pomoct v kuchyni.

JOEY: Myslela jsem, že od toho je Bodie. Zvládneš to tu?

EDDIE: No, pokud tvůj otec slíbí, že na mě bude mírný.

PAN POTTER: Budu laskavý, slibuji.

EDDIE: Zvládnu to.

JOEY: Dobře.

[Joey vejde do domu a nechá je samotné. Ve vzduchu je cítit napětí.]

EDDIE: Není venku hezky?

PAN POTTER: Jo, to je. Pověz mi něco o sobě, Eddie.

EDDIE: Jistě. Co chcete vědět?

PAN POTTER: Uf... na jakou školu chodíš?

EDDIE: Vlastně na žádnou.

PAN POTTER: Už jsi promoval?

EDDIE: Ne. Nikdy jsem na vejšku nešel. Víte, vejška a já, to nejde dohromady.

PAN POTTER: Jo, chápu. Tak čím si vyděláváš na živobytí?

EDDIE: No, v této chvíli zrovna ničím. Nějaký čas jsem dělal barmana, ale nevyšlo to. Takže teď si asi dopřávám takovej oddych, abych zjistil co dál.

PAN POTTER: Chápu.

EDDIE: Víte, vaše dcera je skvělá, pane Pottere.

PAN POTTER: Ano, to je.



[Dawsonův pokoj. Dawson se dívá na fotky na zdi, když do pokoje přijde Natasha.]

NATASHA: Tvá matka je v kuchyni, tvá sestřička spinká, Todd zkolaboval v obýváku a zbytek hostů se tu ještě hodinku neukáže. Jdem na to, Dawsone. Máš tu práci.

[Položí ho na postel a vyleze si na něj.]

DAWSON: Kam to jdem?

NATASHA: Do nebe a pekla a zase zpátky. Zasexujem si v tvým dětským pokoji, na místě, kde jsi nejspíš měl sex jenom sám se sebou.

DAWSON: Je to tak zřejmý?

NATASHA: Nemusíš k tomu bejt Einstein.

DAWSON: Ha ha ha. Myšlenka na dělání to v tomhle pokoji tě ani trochu neděsí?

NATASHA: Bože, ne. Rozpaluje mě to. Pojďte, občane.

[Začne ho líbat na krku, ale když tam Dawson jen tak leží, přestane.]

NATASHA: [povzdechne si] Co je s tebou?

DAWSON: Nic.

NATASHA: Necítím přiměřenej stupeň nadšení. Zdá se, že nemám tvou plnou pozornost. Jde o tenhle pokoj? Protože jsem myslela, že by to byl prima zážitek, ale nemusíme to dělat.

DAWSON: Ne, o to nejde.

NATASHA: Tak o co jde?

DAWSON: O Maxe Wintera.

NATASHA: No, tak to se nedivím, že tu se mnou nejsi. Ty bys neměl přemýšlet o ženských sexy idolech, Dawsone. Nepokoušíš se mi něco říct o svý sexuální orientaci?

DAWSON: Ty víš, o čem mluvím.

NATASHA: [povzdechne si] Ano, vím. A i když je tvá žárlivost sladká a vůbec, nemusíš se ničeho bát. Max Winter už je dávno pryč.

DAWSON: Lhala jsi mi.

NATASHA: O čem to mluvíš?

DAWSON: Lhala jsi mi. Říkala jsi, že ses ve svým pokoji o samotě dívala na televizi.

NATASHA: Jo.

DAWSON: Viděl jsem ho od tebe odcházet.

NATASHA: A o co ti jako jde?

DAWSON: Jde o to, že mě to trápí. Hele, já-já-já si myslel, že tu hru můžu hrát a mlčet, ale nemůžu, jasný? Takovej já nejsem. Musím vědět, co to sakra děláme.

NATASHA: Užíváme si, Dawsone. Přinejmenším... jsem si to myslela.

DAWSON: Blbost. Kdyby šlo jenom o zábavu, nebyla bys tak naštvaná, když jsi zjistila to o Joey.

NATASHA: Jenom jsem byla dramatická.

DAWSON: Ale jdi. Tomu nevěřím ani na okamžik.

NATASHA: Věř tomu. Jde o ego, Dawsone. Žádná holka nechce dostat kopačky od kluka, s kterým se pustila do malýho nezávaznýho sexování, zvlášť když je to asistent režiséra.

DAWSON: Takže tohle to pro tebe je -- malý nezávazný sexování.

NATASHA: Ugh! Máš snad teď svý dny, Dawsone?

DAWSON: Jen jsem předtím neměl jasno, ale teď mám. Ty--chápu to. Máš nějaký zvrácení potěšení z pomoci přes postel.

NATASHA: Víš ty co? Ha ha. Dostáváš mě, Dawsone, protože tady stojíš a pronášíš ty neuvěřitelně vznešený, neuvěřitelně sebezveličující řeči o tom, jak nechceš hrát tu hru, ale pravda je, že tos ty mě přived na vánoce domů a nemůžeš mi říct, žes neměl zvrácený potěšení z toho, že mě ukážeš kámošům a rodině. Je to fakticky škoda, Dawsone, protože přijde den, kdy budeš starej a šedivej a ani viagra ti už nezabere a rád by ses ohlídnul za dobou, kdys ve svým dětským pokoji dováděl s tou herečkou, která tenkrát ještě vypadala k světu. Ale tohle asi dostáváš, když myslíš mozkem, zatímco bys měl myslet - no, myslím, že víš čím.

[Natasha za sebou práskne dveřmi.]



[Před Dawsonovým domem, později ten večer. Joey a Eddie přicházejí k verandě.]

JOEY: Díky.

EDDIE: Není zač. Takže to je ten kluk z koncertu No Doubt, kterej je taky ten kluk z toho natáčení?

JOEY: Dawson. Jo.

EDDIE: Dawson. Jasně. Jo, a ještě jednou, proč jsme tady?

JOEY: Zvládneš to?

EDDIE: Jo, neporvu se s ním, a když se on bude chtít rvát se mnou, tak myslím, že bych ho moh dostat.

JOEY: No, nemyslím si, že to dojde takhle daleko, ale ráda to slyším.

EDDIE: Otázka zní: pro tebe to nebude divný?

JOEY: No, bude. Takhle to prostě je. Tak to vždycky bude, ale hele, neboj. Dáme si příjemnou, poklidnou vánoční večeři a pak odtud vypadnem.

EDDIE: Cože, žádnej zákusek? Zbožňuju koláče, víš?

JOEY: Vzpomínám si. Doufala jsem, že nějakej čas bysme dneska večer mohli strávit o samotě.

EDDIE: Jo, no, víš, musím strávit nějakej čas se svou rodinou, ale přemýšlel jsem, jestli-

JOEY: Ráda.

EDDIE: Ani nevíš, co jsem chtěl říct. Taky bys mohla souhlasit s nějakými orgiema.

JOEY: Takže tys mě nežádal, abych s tebou jela domů.

EDDIE: Ne, žádal.

JOEY: No, jak jsem řekla, ráda.

EDDIE: Bezva. A slibuju, že má rodina bude mnohem méně zastrašující.

JOEY: Co tím myslíš?

EDDIE: Nic. To jen... je tvůj otec vždycky tak tvrdej na tvý nápadníky?

JOEY: Proč? Co ti říkal?

EDDIE: Nic, jen tě škádlím. Zapomeň na to.

JOEY: Ani náhodou. Eddie, jestli byl k tobě táta hrubej, chci o tom vědět.

EDDIE: Víš co? Nebyl vůbec hrubej. Připadal mi jako fakticky skvělej člověk.

[Vejdou dovnitř.]



[Před Dawsonovým domem. Zastaví tam Paceyho nové auto. Řídí Doug. S Paceym zůstanou uvnitř a povídají si.]

DOUG: [zasměje se] Bezva šlape, Pacey. Díky za testovací jízdu.

PACEY: Kdykoli. Není ten navigační systém úžasnej?

DOUG: Jo, máš pravdu. Je úžasnej.

PACEY: Hele, myslíš, že se tátovi ten dárek líbil? Protože nevypadal zas tak potěšeně.

DOUG: No, myslím, že byl trochu zaskočenej, Pacey. Všichni jsme byli.

PACEY: Hele, chtěl jsem ti dát ještě něco. [Vyndá nějakou krabičku.] Nechtěl jsem to vytáhnout před celou rodinou, ale omrkni to.

DOUG: Pacey, byl jsi dostatečně štědrej. Nic dalšího nepotřebuju.

PACEY: Ale jdi. Otevři to. Bude se ti to líbit.

[Doug otevře krabičku a najde v ní velmi drahé hodinky.]

DOUG: [vydechne] Pacey, to--to je fakt moc.

PACEY: Jo, a teď se můžeš zbavit těch, co máš od Reaganovo vlády.

DOUG: Hele, ty hodinky zbožňuju, jasný? Světelnej displej a všechno.

PACEY: Jistě. Ale můžeš mi říct, kolik je v Portugalsku? Neřek bych.

DOUG: Pacey, můžu se tě na něco zeptat?

PACEY: Jistě.

DOUG: Tahle tvá práce, je tip ťop?

PACEY: "Tip ťop"? Mluvíš jako padesátiletej stařík, Dougu. Jako táta.

DOUG: Podívej se na to z mýho pohledu, Pacey. Přijedeš domů s novým autem, máš nový oblečení, pro celou rodinu drahý dárky. Promiň, jestli mi to připadá jako trochu až příliš dobrý, než aby to byla pravda.

PACEY: Jasně, jasně. Zapomněl jsem. Další důvod proč nechtít bejt Witterem, protože ty za mě nemůžeš bejt šťastnej. Nemůžeš prostě, já nevím, říct, že jsi na mě hrdej. Ve skutečnosti mě musíš obvinit ze zapletení se do nějaký ilegální aktivity.

DOUG: Pacey, já tě z ničeho neobviňuju. Jenom přemýšlím, kolik toho o svým zaměstnání víš, toť vše.

PACEY: O co jde, chlape? Měl bys za mě bejt šťastnej. Žárlíš nebo co? Jde o to, kolik vydělávám?

DOUG: Já nevím. Možná máš pravdu, Pacey. Možná žárlím, já nevím. Nebo mám o tebe možná jenom starost.



[Koupelna u Dawsona doma. Audrey prochází lékárničku, nejde nějaké prášky na předpis a vezme si jeden. Zapije ho vodou.]

AUDREY: [zpívá] Santa Claus přijíždí do města...

[Dojde do jídelny, kde už všichni jsou. Během chůze opile vrávorá.]

AUDREY: Tak kde je sakra Jack?

JEN: Jsi opilá?

AUDREY: Ano, ale to nevysvětluje, kde je Jack.

JEN: V Evropě se svým tátou a Andie.

AUDREY: Fýha.

[Posadí se na židli, kam se právě chystala usadit babička.]

GALE: Evelyn, nechtěla byste říci modlitbu?

TODD: Rád se toho ujmu, Gale.

[Todd je řádně opilý.]

GALE: No, to by bylo skvělé, Todde. Díky.

TODD: Drazí milovaní, sešli jsme se tu dnes, abychom oslavili narození našeho syna. Teď jsem v nevýhodě. Žádnýho z vás neznám, jsem si jistej, kdo jsem já. Já jsem filmař, oslovovaný na mnoha kontinentech, ale vás neznám, což je parodie, protože lidi jako vy, řádní lidé, jste má cílová skupina.

[Upře zrak na Jen na druhém konci stolu.]

TODD: Kromě tebe, blondýnko. Mám silnej pocit, že tě znám.

JEN: Jednou jste mě balil v-- v letadle z Bostonu do New Yorku.

TODD: Vyspali jsme se spolu?

JEN: Ne.

TODD: Jsi si jistá? Protože si na nějakou sexuální aktivitu v ovzduší mlhavě vybavuju.

JEN: [zasměje se] Ne, to jsem já nebyla.

TODD: Fajn, protože to by bylo trapný.

[Pohlédne zpět k ostatním.]

TODD: Kde jsem to byl? Ó, ano, narození Krista. Začnu tím, za co jsem vděčný. Jsem vděčný Gale... že nás pozvala do svého půvabného domova. A jsem jí vděčný, že porodila Dawsona. Porodila. Porodila. Porodila Dawsona. Ten kluk byl neocenitelnou součástí mýho týmu. Pomoh mi projít jedním z nejtěžších natáčeních známých Bohu a člověku a já ho miluju. Strašně ho miluju. Dawsona. A sranda je, že se dokázal dostat do sexuálního vztahu s překrásnou ženou, což mi připomíná můj první film, až na to, že byla to, čemu se říká pod zákonem, takže o tom nemluvíme.

DAWSON: Todde?

TODD: Ano, Dawsone?

DAWSON: Už jsi skončil?

TODD: Odpusť. Odpusť, Gale.

PAN POTTER: Já musím říct, že na mě udělalo ohromný dojem, co jsi se svým životem dokázal, Dawsone. Chci říct, že znám toho kluka od doby, co tu pobíhal kolem a natáčel filmy s videokamerou. Je opravdu úžasné vidět, jak daleko ses dostal.

DAWSON: Děkuji, pane Pottere. Moc to pro mě znamená.

PAN POTTER: Možná byste mohli pomoct tady Eddiemu.

DAWSON: Ty hledáš práci, že, Eddie?

TODD: Eddie se mi líbí. Phila z ochranky jsme nikdy nenahradili, že ne?

EDDIE: Jo, no, na filmy já moc nejsem, ale díky, že na mě myslíte, pane Pottere.

PAN POTTER: A na co jsi, Eddie?

JOEY: Tati.

PAN POTTER: Co je? Jsem zvědavý.

JOEY: Ne, nejsi. Chováš se jak pitomec.

PAN POTTER: Joey.

AUDREY: Pane Pottere?

PAN POTTER: Ano, Audrey?

AUDREY: Můžu vám položit ještě jednu otázku o vězení?

PAN POTTER: Jistě, Audrey.

AUDREY: Jo. Takže... proč si nemyslíte, že je Eddie dobrej pro vaší dceru?

JOEY: Audrey. Nepleť se do toho.

AUDREY: Co máš za problém, princezno? Zastávala jsem se toho tvýho ubožáka.

PACEY: Tohle neskončí dobře.

AUDREY: Sklapnul bys laskavě, Pacey?

PACEY: Plácáš, Audrey.

AUDREY: Jasně, že jo. Někdo si rejpne do tý, o kterou jsi přišel, a ty hned vystartuješ, co?

JEN: Audrey.

AUDREY: Á, bezvadný. Další známej hlásek. Co máš za problém, Lindleyová?

JEN: Myslím, že ten problém máš ty.

AUDREY: Ďábelsky vychytralý, Jen. Ach, zlatíčko, ty jsi pořád naštvaná, že jsem si užila s klukem tvejch snů? Protože mě to mrzí.

JEN: Co tady vůbec děláš?

AUDREY: Prošvihla jsem let, mrcho, což je fakticky hrozný neštěstí, protože jestli si myslíte, že strávit vánoce tady je má představa zábavy, tak jste všichni stejně nadraný jako jsem právě teď já.

GALE: Audrey, co kdyby sis šla lehnout?

AUDREY: Dík za nabídku, Gale, fakticky, ale myslím, že jsem tady teprv začala. Má někdo z vás představu, jak neuvěřitelně pokrytecký celý tohle malý shromážděníčko je? Možná jsem přiopitá tím potěšitelně potentním koktailíkem vodky a prášků proti bolesti - mimochodem, za ty dík, Gale, za ty prášky - ale vypadá to, že to tu vidím o krapet zřetelnějš než kdokoli z vás. Dawsone a Pacey, vy dva se nenávidíte, že jo? Nikdy nebudete schopný zacelit tu díru, co mezi váma existuje, tak proč se obtěžovat s tou šarádou? A Dawsone a Joey [Audrey se zasměje], tady jste, oba dva. Celí vyzrálí a tak sebou potěšení, každej se svou drahou polovičkou po boku, a i když vám uznám, že je to moc pěkný pokoukáníčko, pravda je, že jste se spolu konečně vyspali a nikdy jste se s tím nevypořádali. A ani jeden z vás nebude schopnej mít s nikým jiným vztah, dokud se jednou provždy s těma vašema kravinama nevypořádáte. A co se týče tebe, Pacey, fakticky mě mrzí, že ti kdysi dávno ta Audrey Hepburnová vedle tebe zlomila srdíčko a to ti brání, aby ses kdy naplno ponořil do nějakýho vztahu, ale víš co? Už dospěj. Veselý vánoce, vy nuly. Mějte se.

[Zvedne se a odejde z pokoje.]

DAWSON: No, byla to sranda.

TODD: Veselý vánoce.

[Audrey ze stolku u dveří sebere Paceyho klíče a vyjde ven. Když se snaží dostat do Paceyho auta, několikrát klíče upustí. Nakonec ho odemkne a nastartuje.]

DOUG: Pacey, není to tvý auto?

[Audrey projede autem stěnou domu těsně vedle jídelny, kde všichni sedí.]

[Audrey vyleze z auta. Všichni se k ní ženou, aby zjistili, jestli je v pořádku. Jen jí trochu krvácí ret.]

AUDREY: Jo. To asi nebyla zpátečka.

[Dojde ke gauči a složí se na něj.]



[Před Dawsonovým domem na verandě. Doug a Pacey vyjdou ven, aby si o samotě promluvili.]

DOUG: Pacey, máš ponětí, o co mě žádáš?

PACEY: Ano, žádám tě, abys jí nezatahoval do problémů a nechal to bejt.

DOUG: Poslouchej, tvá holka už v problémech je. Potřebuje vážnou pomoc.

PACEY: Hele, už to není má holka a právě teď mě nenávidí, takže nebude poslouchat nic, co jí řeknu. Můžu jí pomoct jenom takhle, Dougu.

DOUG: Napadlo tě, že by pro ní mohlo být lepší, kdyby se kvůli tomuhle do problémů dostala?

PACEY: To je směšný. Žádám tě tu o laskavost a za celej svůj život jsem tě o moc věcí nežádal, ale žádám tě o tohle. Dougu, udělej to pro mě, jo? Nech to bejt. Prosím, Dougu.

DOUG: Ty jsi ochotnej vzít všechnu vinu na sebe?

PACEY: Ano, absolutně.

DOUG: [zasměje se]

PACEY: Co? Co se tak směješ?

DOUG: Ne, nic. Nic. To jen, že, ehm... víš, nasadil sis masku, viď, Pacey? Nechal sis narůst vousy, máš skutečnou práci, hezký auto, drahý oblečení, ale jsi pořád stejnej starej Pacey. Pořád se snažíš všechno rychle napravit, viď? Chceš, abych to zamet pod práh? Fajn, udělám to. Nevím k čemu to bude dobrý, protože Audrey se jednoho dne zase opije a sedne za volant. A víš co? Příště to nemusí dopadnout takhle šťastně. Když se někdo zeptá, udělal jsi to ty. Jo? Nový auto, vymklo se kontrole, jsi blbec, lidi ti uvěří. Věř mi.

PACEY: Díky. A zaplatím veškerou škodu.

DOUG: Jo, přihoď na stůl peníze, protože ty všechno spraví.

PACEY: No tak, Dougu. Co ode mě chceš?

DOUG: Já jsem skončil. Možná jsem ti to nikdy neřek, Pacey, a jestli ne, tak mě to moc mrzí, ale minulej rok, když jsi dělal v kuchyni, jsem byl na tebe hrdej. Byl jsem za tebe šťastnej. Fakticky jsem tě obdivoval, Pacey. Já nevím, bylo v tom něco upřímnýho, skoro vznešenýho. Asi ti to nevyhovovalo, co?



[Dawsonův pokoj. Audrey leží na Dawsonově posteli a Jen tam stojí a sleduje jí.]

JEN: [povzdechne si] Jak se cítíš?

AUDREY: Jak vypadám, Lindleyová?

JEN: Naprosto a úplně příšerně.

AUDREY: [odfrkne si] No, hezkej popis, díky.

JEN: Chceš, abych zavolala vašim?

AUDREY: Ne. Jen, jestli to uděláš, jestli -- přísahám, že si za životní cíl vezmu dokopání tě zpátky do New Yorku.

JEN: Dobře. Proč jsi tak naštvaná, Audrey?

AUDREY: Dobře, doktorko Melfiová, je tohle nějakej smutnej pokus udělat dojem na CJe? Protože podle toho, co vím, tu není.

JEN: Ne, já se ti jenom pokoušela pomoct.

AUDREY: No, odpusť si to. Jo? Jen... předstírej, že tu vůbec nejsem, což stejně není tak daleko od pravdy. Já jen--chci bejt o samotě, Jen. Už vás mám po krk. Všichni říkáte, že chcete pomoct, ale všechno je to jenom... přetvářka, protože nikdo z vás si až do dneška nevšim, jak špatně na tom jsem. Kdo s takovýma přátelama, potřebuje nepřátele?

[Jen odejde.]



[Schodiště před dveřmi do domu. Natasha sejde v kabátu a s taškami v rukách dolů. Chce dát na stolek u dveří vzkaz, ale Dawson vyjde zpoza rohu a spatří jí.]

DAWSON: Čau.

NATASHA: Čau.

DAWSON: Kam jdeš?

NATASHA: Vracím se do LA. Můj manager mě dostal na poslední volnej let.

DAWSON: Ty se prostě jenom takhle vytratíš? Jenom takhle? Hele, Natasho, všechno mě to mrzí.

NATASHA: To nemusí. Měl jsi ve všem pravdu. Vyspala jsem se s Maxem Winterem.

DAWSON: To je velkolepý.

NATASHA: Jenom jsem upřímná. To jsi chtěl, ne? Jo.

DAWSON: Ano. Upřímně, to je skvělý. To je-

NATASHA: Hele, Dawsone, mrzí mě, jestli jsem byla bezohledná vůči tvejm citům. To jsem nechtěla. Myslela jsem, že si užíváme. Já tě--já tě nemiluju. Nikdy jsem tě nemilovala. Byla to zábava. Když jsem s tebou spala, cítila jsem se sexy a krásná, a abych byla upřímná, nikdy jsem si nemyslela, že by to pokračovalo i po skončení natáčení.

DAWSON: Jo. No... víš co? Já tě taky nemiluju.

NATASHA: Samozřejmě, že ne, hlupáčku. Hele, ty jsi nebyl stvořenej pro takovýhle vztahy. A to je na tobě úžasný. Jsem příliš mladá a příliš sobecká, než abych se zapletla do něčeho tak vážnýho, a pokud jsem já příliš mladá, ty jsi ještě mladší. Víš, jednoho dne vyplníš nějaký holce její sny, velkolepým způsobem, a proto to teď musím zarazit, než ti zlomím srdce a udělám z tebe zahořklýho cynika.

DAWSON: Nelichoť si.

NATASHA: [šeptá] Jo. Veselý vánoce, Dawsone. Jo, a Todd zkolaboval v koupelně. Jsem si docela jistá, že pořád dejchá, ale radši to zkontroluj, jen tak pro jistotu.

DAWSON: Díky.

NATASHA: [šeptá] Sbohem.



[Před Dawsonovým domem. Joey a Eddie vyjdou z domu a zastaví se na schodech na konci verandy.]

EDDIE: Takže takhle vypadaj všechny tvý vánoce, Joey Potterová?

JOEY: Ehm, ani ne. Obvykle kouříme crack a vzýváme Satana. Tohle nic nebylo.

EDDIE: Uf. No...

JOEY: Co?

EDDIE: Nemyslím si, že by ses se mnou měla vracet, Joey.

JOEY: Proč?

EDDIE: Protože toho tady máš spoustu nedořešenýho.

JOEY: Proč v tom cítím podtext?

EDDIE: Víš, tvůj táta se dneska choval jako pitomec, ale--zase se ve mně tolik nemýlil. Víš, nejsem nejvyrovnanější kluk pod sluncem, Joey.

JOEY: Kdo tě žádá, abys byl? Kdo vůbec ví, co to znamená?

EDDIE: Znamená to, že jsem měl věřit svýmu tušení. Neměl bych tu být.

JOEY: Proč?

EDDIE: Protože to bylo -- bylo to příliš mnoho a příliš brzy. Neměl bych se potýkat s otcem, co si myslí, že jsem nula. Neměl bych se potýkat s všema těma přízrakama minulejch vztahů. Je toho příliš. Víš, já--já--musíme to udržet tady a teď.

JOEY: Dobře. No, pak to teda uděláme. Odteď to bude jen tady a teď, slibuju. Jo?

EDDIE: Víš, stejná věc by se stala, i kdybys byla u mě. Setkala by ses s mou rodinou, udělal bys na ně velkej dojem, ale taky bys vzbudila velký podezření, protože jsi tak zatraceně krásná a oni by se ptali: "Co sakra dělá s Eddiem?" A potom, až bys odešla... by si mě vzali stranou a ptali by se: "Co to sakra děláš, chlapče? Ta holka ti zlomí srdce."

JOEY: Eddie, já nemám v úmyslu ti zlomit srdce.

EDDIE: Jo. Veselý vánoce, Joey.

[Eddie jí políbí na čelo a pak odejde. Joey ho sleduje. Pak se otočí a všimne si, že na konci mola stojí Dawson.]



[Molo. Joey přijde k Dawsonovi, který stojí na konci mola, opírá se o zábradlí a hledí na vodu.]

JOEY: Nevyspala jsem se s tebou jednou a pak už s tebou nikdy nepromluvila?

DAWSON: Jo, myslel jsem si, že jsi to byla ty.

JOEY: Tak mi to promiň.

DAWSON: S tím si nedělej starosti. To se mi stává pořád.

JOEY: Takže... to byl večer, co?

DAWSON: Jo. Jo. Dává věci tak nějak do perspektivy.

JOEY: Jak přesně?

DAWSON: No, víš, kdyby nám to všem dneska Audrey v tom výbuchu nenandala, nelíbila by se mi myšlenka, že poslední vážněj rozhovor, kterej jsme spolu my dva vedli, byl ten u tebe na koleji.

JOEY: Mmm. Jo. V jedný věci ale měla pravdu.

DAWSON: V jaký?

JOEY: Nikdy jsme se nevypořádali s tím, co se stalo. Nevím, jak ty, ale já to všechno zavřela do malý krabičky a odstrčila jí daleko, daleko od sebe.

DAWSON: Já strávil spoustu času pokusama přijít na to, jak se to všechno tak pokazilo.

JOEY: Já strávila spoustu času pokusama zapomenout, že jsme pro sebe kdy vůbec něco znamenali.

DAWSON: To je fér. Myslím, že si to zasloužím.

JOEY: Ne, nezasloužíš, a jde o to, Dawsone, že to nikdy nefunguje. Takovýhle večer opravdu dává věci do perspektivy. Chápej... občas je pro mě snadný tě tak nějak nenávidět, protože vím, že tam někde jsi, a kdyby se mi někdy něco stalo, nebo kdybych tě někdy opravdu potřebovala, pomohl bys mi.

DAWSON: To je pravda.

JOEY: Dawsone, pokud je to pravda, tak proč si navzájem vždycky jenom ubližujeme?

DAWSON: No, právě teď si neubližujeme.

JOEY: No... právě teď je ale iluze. Právě teď je příměří. Ale já tu chci teď stát a povídat si s jediným člověkem, která mi může pomoct přijít na to, jak jsem se sem dostala. K nenávidění jeden druhýho se můžeme vrátit ráno.

DAWSON: To zní jako plán.

JOEY: Víš, ve skutečnosti k tobě necítím nenávist.

DAWSON: Já k tobě taky ne.

[Dawson dá kolem Joey ruku a ona si opře hlavu o jeho rameno. Společně pozorují, jak začíná sněžit.]



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]