Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 609 - Všechno se hroutí

Maggie Friedman, překlad: Petr Říhánek


[Natáčení. Natáčí se scéna na diskotéce.]

[Hraje disko hudba.]

TODD: Dobrá. Konec zkoušky.

DAWSON: Tady máš.

TODD: Á, jsi můj zachránce.

DAWSON: Dobře, tohle je dneska už počtvrtý. Myslím na to, že zasáhnu.

TODD: Od tý doby, co mě jistej idiockej asistent přesvědčil, abych přestal kouřit, se ze mě stala mašina na jídlo.

DAWSON: Já ti nevím, tohle není nikotinovej Jones Todd, tohle je spíš nervózní Todd.

TODD: Nervózní Todd?

DAWSON: Jedna z mnoha tváří Todda. Existuje opilej a hádavej Todd, střízlivej a hádavej Todd, děsivě nadrženej Todd. Nejvzácnější ze všech je milej Todd, ale ten je obvykle doprovázenej Toddem se skrytýma úmyslama.

TODD: Díky za ta milá slova, kámo. Upřímně. Zásah.

DAWSON: Víš... je to depresivní, že i ty blázníš jenom kvůli tomu, že si přijede nějakej kluk střihnout cameo.

TODD: Vzpomínám si na jistýho asistenta, kterej se celej zpotil a málem sesypal jen proto, že přepojil telefonát od... pana Spielberga.

DAWSON: Dobře, to bylo úplně něco jinýho. Spielberg je filmovej bůh. Max Witter je jenom tuctová filmová hvězdička.

TODD: Jo, no, ta takzvaná tuctová filmová hvězdička by mohla pro tenhle projekt udělat to, co Janet Leighová pro Psycho nebo Drew Barrymoreová pro Vřískot. M-máš tušení, čím jsme prošli, abysme ho získali, Dawsone? Máme obzvláštní štěstí, že to vyšlo, kámo.

MAX: Todde Carre, ty zatracenej génie! Konečně s tebou můžu pracovat a oni mě zabijou v prvních patnácti minutách?

TODD: Sotva, posměváčku, v sequelu tě přivedem zpátky jako masožravou zombie.

MAX: To zní dobře, ale na řadě je Spielberg.

TODD: Vskutku. Vskutku.

MAX: Ahoj. Já jsem Max.

DAWSON: Ahoj. Dawson, Toddův asistent. Ty-ty fakt budeš točit se Spielbergem?

MAX: Jo, konečně jsme uzpůsobili naše plány. Takže, až skončíme s natáčením, tak mi musíte ukázat, kde se tu dá pobavit. Co říkáš, Dawsone?

DAWSON: Jistě.

MAX: A, uf, co moje filmová partnerka?

TODD: Rozkošná Natasha.

MAX: Ano. Budu s ní určitě muset prohodit slovíčko. Vždycky rád poznávám ty, s kterýma pracuju.

TODD: [zasměje se]

[Todd pohlédne z Maxe na Dawsona a spatří v jeho tváři zlobu.]



[Úvodní titulky]



[Pekelná kuchyně. Joey sedí za barem a učí se, když k ní přijde Eddie.]

EDDIE: Čau.

JOEY: Čau. Ty už jsi tady?

EDDIE: Jo, přišel jsem před deseti minutama. Nechtěl jsem tě vyrušovat od učení.

JOEY: Nevyrušoval bys mě víc, než ta stupidní písnička. Moh bys, prosím tě, zabít toho, kdo si jí nechal v jukeboxu zahrát?

EDDIE: To budu já.

JOEY: Ach. Promiň. To-to jen, že se pokouším učit a je to má poslední zkouška a je to na Hestonovo přednášku, takže mám makačku a chci dostat dobrou známku, víš, a ta--ta písnička. Já-

EDDIE: Tak proč se neučíš v knihovně?

JOEY: To jsem zkoušela. Je tam narváno. Lidi sedí i na podlaze na záchodě.

EDDIE: A co kolej?

JOEY: Samá párty. Většina lidí už má zkoušky za sebou. Když jsem odcházela, klouzali se po chodbě nějaký naháči.

EDDIE: Mmm. Mmm.

JOEY: Ha ha.

EDDIE: Mmm. Ha ha. No, mohla by ses... mohla by ses učit u mě.

JOEY: Ale, ale, ale. To zavání chatrným pokusem dostat mě do své postele, pane Dolingu.

EDDIE: No, klidně si můžete vlézt do mé postele, jestli chcete, slečno Potterová, ale já naneštěstí budu tady. Pracuju až do zavíračky. Ale můžeš se učit, jak dlouho budeš chtít, a až budeš odcházet, prostě nechej klíče pod rohožkou.

[Joey začne rychle balit všechny své knihy.]

JOEY: Jsi úžasnej.

EDDIE: No, víš...

JOEY: Ten nejlepší.

EDDIE: Klíče.

JOEY: Díky. Ten nejlepší.

EDDIE: Bav se.



[Byt Emmy. Emma zlostně umývá záchod, když do koupelny vejde Pacey oblečený do práce.]

EMMA: [pro sebe] Stupidní mužskej spolubydlící. Prasáckej, slizkej, nechutnej-

PACEY: Emmo. Tady jsi. Páni. Musím ti říct, že dneska vypadáš úchvatně.

EMMA: Ale já tě přesto nevidím, protože jsi průhlednej. Co chceš, Pacey?

PACEY: Velice intuitivní. Vskutku potřebuji menší laskavost.

EMMA: Dobře, ale nejdřív mám na tebe otázku, když tu tak drhnu naší společnou špínu.

PACEY: Spusť.

EMMA: Slyšel jsi někdy o štětce na záchod?

PACEY: Ano. To je ta štětka, se kterou drhneš záchod.

[Emma po něm štětku hodí.]

PACEY: Aáá! Au, ha ha, dobře. Dobře, já--já si to zasloužím. Fajn. A ta laskavost, o kterou jsem tě žádal, vlastně není až zas taková laskavost. Je to spíš takovej návrh, což, jak myslím, že budeš souhlasit, je mnohem svůdnější slůvko.

EMMA: Ty laciný řečičky si nech, Pacey, a vyklop to. Za hodinu mám zkoušku s kapelou.

PACEY: No, na tu záležitost, o níž ještě uslyšíš oslňující detaily, budeš potřebovat nový šaty a já jsem ochotnej tě vzít do luxusního domu módy a koupit ti ty šaty, který se stanou tvýma nejoblíbenějšíma. Vlastně se stanou tvými nejbombovějšími a to se podtrhne, až je předvedeš zítra večer na mým velkým pracovním večírku.

EMMA: Ne. Chápej, sedět v zářivkovým světle v nějaký kanceláři s bandou deprimovanejch, upjatejch páňásů, opíjet se a předstírat, že jsem vdaná, dokud mě jeden z nich nezatáhne ke kopírce, zní zajímavě, Pacey, ale určitě ne jako zábava.

PACEY: Ve skutečnosti bych si typnul, že zářivky vypnou a rozsvítí takový ty blikací řetězy, protože oslavujou a je to sváteční večírek.

EMMA: A má odpověď je pořád ne.

PACEY: Dobře, fajn. Zaplatím ti pětadvacet babek.

EMMA: Takže teď jsem prostitutka.

PACEY: [směje se] Ne, jistě, že ne. Uděláme dohodu. Budu dva tejdny umejvat koupelnu a drhnout tyhle mísy.

EMMA: Šest měsíců!

PACEY: Cože?! [odfrkne si] Jeden měsíc.

EMMA: Dva měsíce, nebo žádná dohoda.

PACEY: Á, jo. Snažíš se hrát tvrdě. Uh-uh.

[Pacey se otočí a vydá se na odchod, ale rychle se vrátí.]

PACEY: [mumlavě] Dobře, fajn! Dohodnuto!

EMMA: [směje se] Dobrý, no, já půjdu na zkoušku. Pozdějc se vrátím a ty mi můžeš koupit ty nový šaty. Zatím.



[Přívěs Natashy. Natasha a Dawson sedí spolu na gauči.]

NATASHA: Panebože. Já se setkám s Maxem Winterem! Já budu hrát s Maxem Winterem.

DAWSON: Má spoustu vlasů, ten kluk.

NATASHA: Já se budu líbat s Maxem Winterem.

[Zaklepání na dveře.]

NATASHA: Ah.

MAX: Ahoj. Já jsem Max.

NATASHA: Mm-mmh.

MAX: Myslím, že spolu budem pracovat.

NATASHA: Mm-mmh.

MAX: Přemýšlel jsem, jestli by sis nechtěla projít text.

NATASHA: Mm-mmh.

MAX: Bezva.

[Max vejde dovnitř a spatří na gauči Dawsona.]

MAX: Á, znovu zdravím.

DAWSON: Čau, Maxi.

MAX: Hele, jestli vás vyrušuju, lidi, tak-

NATASHA: Ne. Posaď se. Projedem text. Bezvadný.

[Začnou číst dialog ze scénáře.]

MAX: Jedem. "V tomhle městě je zabiják na útěku, baby. Ulice nejsou pro holku jako ty bezpečný."

NATASHA: "Jsem dospělá žena a ničí baby."

[Max se odmlčí a otočí se k Dawsonovi.]

MAX: Hej. Ehm... nevadilo by ti, kdybys nás nechal o samotě? Chápej, když zkouším, cítím se fakticky... zranitelnej.

DAWSON: Jistě, samozřejmě, já-já vás tu nechám o samotě.

MAX: Díky. Dawson, že?

DAWSON: Ano.

MAX: Díky, Dawsone.

[Dawson odejde]



[Obchod se šaty. Emma a Pacey pro ní nakupují šaty na večírek. Emma si prohlíží různé šaty a Pacey je netrpělivý.]

PACEY: A co tyhle?

EMMA: [směje se] Ty by se vzala ledatak má babička.

PACEY: Maj rozparek až do půlky stehen!

EMMA: No jo no. Má babička je sexy dáma.

PACEY: Fajn, hele, jsme tu přes hodinu. Mohla by sis, prosím tě, jedny vyzkoušet?

EMMA: Jenom nechápu, co je špatnýho na mým obvyklým oblečení.

PACEY: Tvý obvyklý oblečení drží pohromadě díky spínacím špendlíkům.

EMMA: Dbám o svou vizáž. Říká se tomu individualita. Znáš?

PACEY: A tomuhle se říká "Kupuju ti nový šaty, tak si přestaň stěžovat." Znáš? Teď si, prosím tě, tyhlety zkus. Díky.

EMMA: [zasténá]



[Kabinka. Pacey čeká před kabinkou, zatímco si Emma zkouší ty šaty.]

EMMA: Já jen-- nechápu, co je tak velkýho na nějakým kancelářským večírku.

PACEY: Víš, je tu jistý malý doznání, co bych ti asi měl o tom kancelářským večírku sdělit. Protože to není obyčejnej kancelářskej večírek. Spíš, uf, ně-

[Emma vyjde z kabinky v černých sexy šatech a Pacey ztratí řeč.]

EMMA: Co?

PACEY: Sakra.

EMMA: Já vím. Vypadám směšně. Cítím se směšně.

PACEY: Ne, ne. To je ono. To jsou ty šaty.

EMMA: Jsi si jistej? Stojej 300 dolarů.

PACEY: Dobře, no, stojej za každej dolar. Vypadáš úžasně Emmo. Tyhle si musíš dneska večer vzít.



[Byt Eddieho. Eddie přijde domů a najde Joey spící v jeho posteli. Přikryje jí a lehne si vedle postele na podlahu.]

[Následující ráno. Joey stále spí v posteli. Kamera se posune na hodiny a vidíme, že je 6:20, pak spatříme Eddieho, který se se šálkem horké kávy posadí k posteli, nakloní se, dá Joey vlasy z tváře a šeptem jí probudí.]

EDDIE: [šeptá] Joey. Joey. Ahoj.

JOEY: [směje se] Vidíš, říkala jsem ti, že si najdeš způsob, jak mě dostat do svý postele.

EDDIE: Všechno to byla součást mýho ďábelskýho plánu.

JOEY: Věděla jsem to.

EDDIE: Tady. Já vím, že je brzy, ale nechci, abys prošvihla test. Víš, neznám tvou ranní rutinu. Možná ti chvíli trvá, než se úplně probereš a tak všechno.

JOEY: Velice ohleduplné, pane Dolingu, ale já jsem připravená. Fakt, znám všechno tak dobře, že vyloženě zazářím.

EDDIE: Věděl jsem, že to zvládneš, tygřice.

[Joey ho políbí.]

EDDIE: Za co to bylo?

JOEY: Žes mi řek tygřice. To se mi líbí.

EDDIE: [zasměje se] Takže, když jsi skončila s učením, využila jsi řádně zbytek času v mém skromném příbytku?

JOEY: Co tím myslíš?

EDDIE: Vždyť víš, hledání paklíčů ve skříních, hlubokých temných tajemstvích ukrytých v šuplících.

JOEY: Jakej člověk by tohle udělal?

EDDIE: Všichni.

JOEY: Dobrá. Lékárničku a šampon na lupy proberem pozdějc, ale prakticky jsem zakopla o tvý brusle. Co s nima máš?

EDDIE: Á, já-já hraju hokej.

JOEY: Jsou krasobruslařský.

EDDIE: Dobře, tak možná trochu krasobruslím. Víš, já náhodou mám jistej mužskej půvab.

JOEY: Ty si myslíš, že z toho vyklouzneš, viď?

EDDIE: No, tak tedy budu asi muset přijít na způsob, jak tě umlčet.

[Začnou se líbat. Joey to po chvíli zarazí.]

JOEY: Musím ti něco říct.

EDDIE: Tak takovouhle větu každej kluk v takovýhlech chvílích moc rád slyší.

JOEY: [zasměje se] Ne, to jen, víš, ehm, Eddie-- já--já-- [povzdechne si] Já nejsem typ holky, co se vyspí s klukem po jedný schůzce.

EDDIE: Fakt? Protože já obvykle spím s holkama po jedný schůzce, minimálně jednou tejdně.

JOEY: Ne. Říkám jen, že... mám jistej přístup k sexu. Ehm, dlouhý, ochranný, napětím naplnění období čekání. Víš, plný dramatickýho budování, který taky může trvat roky-

EDDIE: Joey, já--já jsem nic neočekával. Měl nevadí to brát pomalu.

JOEY: To je milý, ale to jsem na mysli neměla. Chápej... říkám ti o tom, protože... když jsem se ráno vzbudila, natáhla jsem ruku přes postel a tak trochu jsem si přála, abys minulou noc nespal na podlaze. A, ehm... ležela jsme tu a pokoušela jsem se přijít na jeden důvod, proč s tebou neporušit tradici, přímo tady, a na žádnej jsem nemohla přijít. Teď bys měl něco rychle říct, než samýma rozpakama umřu.

[Eddie jí políbí.]

EDDIE: Co tohle? Je to tak v pořádku?

JOEY: To jde. To jde.

[Oba se zasmějí.]

[Začnou se muchlovat, pak jí Eddie položí na postel a následuje zatmívačka.]



[Eddieho byt. Později. Eddie a Joey po sexu spí v posteli, Joey se vzbudí a pohlédne Eddiemu do očí. Eddie se rovněž vzbudí. (pozn. překladatele: Joey má na sobě červenou mikinu, kdežto před sexováním měla hnědé triko, asi se u toho dovádění stihla i převléct :o).]

EDDIE: Ahoj.

JOEY: Ahoj.

EDDIE: Bylo by to klišovitý, kdybych ti řek, jak nádherně právě teď vypadáš?

JOEY: Ano, a úplně nevhodný, protože plánuju, že už ti nikdy nezavolám.

EDDIE: No, tak ti aspoň udělám francouzskej toast na rozloučenou a popřání hodně štěstí.

JOEY: No, to by bylo dobrý, ale jenom, když mi při jídle pomůžeš s učením.

EDDIE: To by, myslím, šlo. Kolik máš času?

JOEY: Zkouška začíná v devět, a když jsi mě probudil, sotva svítalo, takže nemůže bejt o moc pozdějc, ne?

EDDIE: Jo. Chceš snad říct, že to bylo krátký?

JOEY: Nic takovýho. Kouknu se. [natáhne se a zvedne hodinky] Jedenáct! Panebože! Je jedenáct!

EDDIE: Moment. Jsi-jsi si jistá?

JOEY: Jak jsi mě moh nechat usnout?

EDDIE: Nenechal. Chci říct, nechal, ale oba jsme jaksi odpadli a bylo to hezký.

JOEY: Bylo to hezký?

EDDIE: Jo, bylo. Hele, možná jsem hloupější, než průměrnej kluk. Dobře, mrzí mě, že jsem tě nechal usnout, ale nevěděl jsem, že ti musím dělat chůvu.

JOEY: Takže předpokládám, že je to má chyba, že jsem neřekla: "Hele, Eddie, nenech mě zaspat na monstrózně důležitou zkoušku." Ano, byla to hezká chvíle, ale mohli jsme si jí užít pozdějc, než se mi rozpad život. Proč jsem tu spala? Na co jsem sakra myslela?

EDDIE: Dobře, uklidni se, jo?

JOEY: Z tříhodinový zkoušky mi zbývá hodina. Jsme dvacet minut od školy a ty mi říkáš, abych se uklidnila?

EDDIE: Dobrá, pojď. Dostanu tě tam za deset minut. Pojďme.

JOEY: Dobře, dobře, dobře, dobře.



[Eddieho auto před Worthigtonem. Eddie zastaví, ale Joey už předtím začne otvírat dveře.]

EDDIE: Joey, hej, Joey, Joey!

[Joey ho ignoruje a vyběhne z auta. Vběhne do třídy, kde už všichni pracují na testu. Rychle se posadí a otevře test.]

INSTRUKTOR: Je to půlhodina. Na dokončení zkoušky máte třicet minut.



[Paceyho práce. Pacey sedí o samotě a čeká na Emmu, když k němu přijde Rich s atraktivní ženou po boku.]

RICH: Wittere. Dovol mi, abych ti představil rozkošnou Candace, mou společnici na dnešní večer.

PACEY: Rád vás poznávám.

CANDACE: Nápodobně.

RICH: A kdes nechal svou?

PACEY: Je na cestě.

RICH: Hmm.

[Vejde tam Emma. Šaty si poněkud upravila - zkrátila je a přidala nějaké spínací špendlíky.]

EMMA: Á! Bože. Promiňte. Ahoj, Pacey. Skoro jsem tě nemohla najít. Je to tolik paňásů, je to jak hledat jehlu v kupce sena. Ahoj. Já jsem Emma.

RICH: Ahoj. Rich Rinaldi. A tohle je Candace. To jsou ale báječné šaty.

EMMA: Díky. Ty mi koupil Pacey. Samozřejmě jsem musela provést pár úprav. Doufám, že to nevadí.

PACEY: Á, ne, ne. Vůbec ne. Ehm, mohli byste nás na chvilku omluvit? Emmo, mohla bys na slovíčko? Hned se vrátíme.

RICH: [směje se] Mm-mmh.

[Pacey vezme Emmu do zasedačky.]

PACEY: Cos to s těma šatama provedla?

EMMA: Tobě se to nelíbí?

PACEY: Nelíbí? Utratil jsem za ně 300 dolarů a stejně tak jsem ti moh koupit krabici hadříků.

EMMA: Hadříků? Děláš si srandu? Sáhni si na tu látku. Je to dobrej materiál. Kuchyňský nůžky tím projely, jak nůž máslem.

PACEY: Já-já ani nevím, co na tohle říct.

EMMA: Budu u punče. Když se budeš chtít hádat, najdeš mě tam.



[Natáčení. Natasha a Max natáčí scénu na diskotéce.]

[Hraje disco hudba.]

NATASHA: Takže, chceš si celej večer povídat nebo chceš tancovat?

MAX: Hezky popořadě, baby.

[Začnou tancovat.]

TODD: Á... střih! Překrásný! To bylo sexy! Parádní! Mají skvělou chemii, nemyslíš?

DAWSON: Uf, jasně. Jo.

MAX: Jo. Ten poslední záběr byl bombovej, co?

NATASHA: Úplně jsem se do toho ponořila.

[Střih na Dawsona, který je slyší skrz sluchátka.]

MAX: Jo, já taky. Takže, tvůj kluk asi není odvázanej z toho, že mě líbáš.

NATASHA: Já nemám kluka.

MAX: A ten kluk z přívěsu? Vy-

NATASHA: Kdo? Dawson? Bože, ne, to je jenom asistent.

MAX: To je bazvadný. Takže, nechceš si znova projít ty taneční pohyby?

NATASHA: Jistě.

MAX: Tam... a zpátky.

[Vidíme Todda, který stojí za Dawsonem a mluví k jiným členům štábu, ale také má sluchátka a rovněž všechno slyší. Dojde k Dawsonovi a dá mu pro útěchu ruku na rameno.]

TODD: Dawsone.

DAWSON: Jo.

TODD: Moh bys mi donést šálek kávy, kámo?

DAWSON: Jistě.



[Před Hestonovým domem. Joey přistoupí ke dveřím a zaklepe. Heston otevře a není překvapen, že tam Joey vidí.]

HESTON: Á, bezva, doufal jsem, že jsi to ty.

JOEY: Omluvám se, že vás ruším doma. Šla jsem do vaší kanceláře a do vaší učebny. Nemohla jsem vás najít a opravdu s vámi musím mluvit.

HESTON: Jo, ne, já vím, té situace jsem si byl díky sedmadvaceti vzkazům, co jsi mi nechala na záznamníku, vědom.

JOEY: No, koukněte, tak jako na váš test jsem se ještě na nic v životě neučila. A vím, jak moc jsem ve vašich přednáškách pokročila, to jen, že--no, ztratila jsem pojem o čase a-

HESTON: Znovu hledíš do propasti své budoucnosti?

JOEY: Nechte mě ten test zopakovat.

HESTON: Ne.

JOEY: Učila jsem se celou noc! Usnula jsem a pak se vzbudila ještě před východem slunce. Pak jsem zase usnula a byla jsem dezorientovaná, nebyla jsem ani ve svém-

HESTON: Nebyla jsi ve svém čem?

JOEY: Nebyla jsem ani v svém pokoji.

HESTON: Hele... je to tvá zodpovědnost přijít na test včas a jelikož ses nedostala přes první otázku, je to automaticky za pět a celkově to za tento semestr dá pěknou čtyřku. Takže vidíš, není to tak zlý. Stejně jsi prošla. Dobrou, Potterová.

JOEY: Pane profesore, bez ohledu na osobní antipatie, nemůžete být takto mstivý.

HESTON: Dobrá, právě v tom se mýlíte. Nejde o mstivost. Jde o racionalitu. Ke všem svým studentům musím mít stejný přístup, jinak by to nebylo fér. Nejde o nic osobního. Máš to těžký, holka. Cítím s tebou.

[Heston zavře dveře a Joey se posadí na schody vedoucí k domu, dá si hlavu do dlaní a začne plakat.]



[Natáčení. Diskotéka. Max leží na podlaze a krvácí. Natasha klečí vedle něj a pláče. Zbytek lidí stojí kolem nich a sleduje je.]

NATASHA: Nenechám tě umřít.

MAX: Pro mě je příliš pozdě, baby. Jen mi slib jedno. Tancuj dál.

NATASHA: Neeeeee!

[Střih na Dawsona a Todda, kteří sledují záběr prostřednictvím monitoru na stole před nimi.]

TODD: A... střih! To bylo nádherný! Max válí! Hezky všichni Maxovi pogratulujme k dobře odvedené práci, jo?

[Potlesk]

TODD: Nerad tě ztrácím, kámo. Předved jsi vynikající práci.

MAX: Já vím.

TODD: Jasně.

[Todd a Max odejdou a Natasha přiskočí k Dawsonovi.]

NATASHA: Čau!

DAWSON: Čau.

NATASHA: Ty na můj výkon nic neřekneš?

DAWSON: Jo, bylas--bylas skvělá. Vždycky jsi skvělá. Jsi--skutečná herečka, Natasho.

NATASHA: Jo, ušlo to, ale nebyl Max úžasnej?

DAWSON: Jo, je fakticky dobrej.

NATASHA: Ehm, hele, já vím, že jsme si dneska plánovali vyrazit, ale Max mě pozval na skleničku. Víš, jako takový rozloučení. Taky můžeš přijít, jestli chceš.

DAWSON: Víš, na co jsem si právě vzpomněl? Uf, Todd chtěl, abys si prošel zítřejší natáčecí plán.

NATASHA: Dobře, ale možná bys moh zaskočit pozdějc... až se vrátím?

DAWSON: Jo, jistě.

NATASHA: Bezva. Čau.



[Paceyho práce. Večírek je v plném proudu.]

EMMA: [směje se] Panebože. Měl bys ochutnat ty vepřový nožičky.

PACEY: Očividně jsi je nepásla tak jako já.

[Emma pohlédne na Paceyho a rozesměje se.]

PACEY: Co?

EMMA: Nespecializoval ses na kuchyni pro fajnšmekry nebo podobnej nesmysl, před tím, než se z tebe stal zuřivej ochodníček?

PACEY: A jde ti o co?

EMMA: Nemusíš to okusovat, použij ruce, Pacey.

PACEY: Jo, jasně, ale to by nebylo tak zábavný a nebylo by to tak působivý.

EMMA: Á, chápu. To má jako zabírat na holky, že jo? Jak delikátně to ožďibuješ.

PACEY: Na tebe to nezabírá?

EMMA: [zasměje se] Fakt chuťovka.

PACEY: Dobře, přiznej to. Ty se bavíš.

EMMA: Nic nepřiznám, mám prostě závrať z toho všeho jídla zadarmíko.

PACEY: A z tvýho okouzlujícího a galantního společníka, samozřejmě.

EMMA: Nic mi nepodsouvej, Pacey.

PACEY: To nedělám. Jen říkám, že...

[Přijde k nim Rich.]

RICH: Čau, Emma, že? To jsou skvělý šaty.

EMMA: Díky.

RICH: Jsou tak módní a jedinečný, co-cos to udělala s těma všema špendlíkama?

EMMA: Á, chápu. Vy si děláte šoufky, že jo?

RICH: Prosím?

EMMA: Děláte šoufky. Smějete se na můj účet, protože si myslíte, že jsou mý šaty stupidní, a jste pitomec s malým mozečkem, kterej je bez pochyby... malej i v jinejch oblastech.

PACEY: [zasměje se] Emmo, nechceš si jít zatancovat?

RICH: Páni. Ona taky tancuje. No, jsi prakticky členkou Faganova gangu, viď?

EMMA: Jak rozkošně blahosklonný, Dicku.

RICH: Richi.

EMMA: Já vím. Teď mi povězte, když jste se ráno probudil a vybíral si obleček, pomyslel jste si: "Hmm, chci vypadat jako po penězích lačnící ňouma bez představivosti", nebo to byla jenom šťastná náhoda?

PACEY: No, to je jedna z životních záhad, který dneska nerozřešíme, takže, půjdem?

RICH: Zmlkni, Wittere. Tvá speciální kámoška dělá [britským přízvukem] vynikají práci v ničení tvýho obrázku sama o sobě.

EMMA: Víte co? Skočím si na záchod, než řeknu něco, čeho by Pacey litoval.

[Emma je nechá samotné.]

RICH: Oh, oh, oh, Wittere.



[Pekelná kuchyně. Posmutnělá Joey přijde do baru a Eddie jí podá zástěru.]

JOEY: Díky.

EDDIE: Takže jsem přemýšlel... bude to v pořádku. Jenom si budeš muset promluvit s Hestonem, zdůvodnit mu to. Jsem si jistej, že... že to pochopí.

JOEY: To už jsem zkusila. Ehm... překvapivě mu to bylo jedno. Úplně. Přijdu o svý stýpko. Je konec.

EDDIE: No, k melodramatičnosti není důvod.

JOEY: Melodramatičnosti?

EDDIE: Já--já jen říkám, aby ses uklidnila, jo? Myslím, že vyšilovat kvůli nejhoršímu možnýho scénáři není nutný. Možná zapomínáš na to podstatný.

JOEY: A co je podstatnější, než vyhození ze školy?

EDDIE: Vidíš? Už jsi přešla ze ztráty stýpka k vyhazovu ze školy. Bereš to všechno moc vážně.

JOEY: Á, a o tobě jsem se nejspíš naučila, že nebereš vážně nic.

EDDIE: Ne, jen se soustředím na to důležitý.

JOEY: A co je pro tebe důležitý, Eddie? Protože pro mě je Worthigton únik z předchozí neexistence! Víš, já nevím, o čem sníš ty, takže nevím, jak ti to mám vysvětlit. To--víš, když o tom přemýšlím, ve skutečnosti o tobě nevím vůbec nic.

EDDIE: No, já ti nevím. Obvykle mě odhaduješ dost přesně.

JOEY: Jo. Všechno, co o tobě vím, jsem si prakticky sama domyslela.

EDDIE: No, možná jsou tvý deduktivní schopnosti obzvlášť dobrý.

JOEY: Víš co? Možná jsem se měla držet svýho původního přístupu.

EDDIE: Á, jo, protože ten tě činil tak šťastnou.

JOEY: No, aspoň jsem věděla, do čeho jdu. Všechno nový, co zkouším, se mi bortí.

EDDIE: Takhle lidé dospívají, Jo. Učí se ze svých chyb.

JOEY: Jo, no, nejspíš se učím, že vyhnout se míň prošlapaný cestě je pro Joey Potterovou nejspíš chytřejší volba.

EDDIE: Hele... mrzí mě, žes prošvihla ten test... ale já nechci, aby pro tebe bylo to, co se stalo minulou noc, chybou. Ale asi bylo.



[Ženské záchodky. Emma je v kabince, zatímco si dvě ženy před zrcadlem povídají.]

ŽENA 1: Mám to v kapse.

ŽENA 2: Já ti nevím. Dneska vypadám dost sexy.

ŽENA 1: Hele, a co to punkový střeštidlo? Co ta tu vůbec dělá?

ŽENA 2: Já nevím. Všimla sis jejího přízvuku? Totálně falešnej.

ŽENA 1: Já vím, a slyšela jsem, že byla fakticky hrubá k Richovi.

[Emma vyjde z kabinky.]

EMMA: Proč bych neměla? Je to debílek.

ŽENA 1: Jo, ale ty nechceš vyhrát?

EMMA: Vyhrát co?

ŽENA 2: Ty chceš říct, že nevíš, o co na týhle párty jde?

EMMA: Promiňte, o čem to mluvíte?

ŽENA 2: Je to soutěž. Kdo si přivede nejpřitažlivější společnici, vyhraje tisíc babek.



[Večírek. Pacey čeká, až se vrátí Emma, a mezitím k němu přijde Rich.]

RICH: Kde je ta tvá šílená pseudopunkerka, Wittere? Doufal jsem v další kolo.

PACEY: No, překvapivě tu teď bejt nechce. A já nemůžu říct, že se jí divím.

RICH: Tak proč jsi vůbec přišel, hm?

PACEY: To, jak ses k ní choval, nebylo nutný, Richi. Emma není holka, která se bude chovat podle tvýho zastaralýho stereotypu slabšího pohlaví. Vlastně je to nejspíš nejvýmluvnější a nejvášnivější člověk, kterýho jsou za moc dlouhej čásek potkal, a má mnohem víc půvabu, než aby se snížila k hrátkám na tvým hřišti.

RICH: To bylo moc pěkný, Wittere. Mrzí mě, že jsi svůj dojemný proslov promarnil na mně.

PACEY: Žádnej problém. Promarnil jsem větší část večera hraním týhle patetický hry.

RICH: Když to považuješ za takovou ztrátu času, mohli bysme to napravit úderem pondělního rána. Je to všechno bezva a fajn, tyhle přestřelky, ale ty, jak se zdá, zapomínáš, nebo ses nikdy nenaučil, že já jsem tvůj šéf. Ty pro ně nic neznamenáš. Vlastně jsi na tenkým ledě. Dávej si bacha, když si na mě otvíráš hubu, Wittere. Já nejsem tvůj kámoš. Já jsem člověk, co má v rukách tvou budoucnost, která se moc zářivá právě teď nezdá. Takže-



[Hotelový bar. Dawson a Todd popíjejí a procházejí natáčecí plán.]

TODD: Pak s ní uděláme ten záběr v koupelně. A tím budem hotový.

DAWSON: Bezva.

TODD: Takže, když už na to přišla řeč, co máte vy dvě hrdličky v plánu na dnešní večer?

DAWSON: Nic. Nic. Ona, uf--ona je venku... s Maxem.

TODD: Aha. Takže ty...

DAWSON: Já tu sedím a přemýšlím o způsobech, jak bych ho moh zabít.

TODD: Produktivní.

DAWSON: Já nevím, co dělám, Todde. Tohle se mi nepodobá. Já... lhala o našem vztahu a já jí slyšel ve sluchátkách. Měl jsem šanci si s ní o tom promluvit a neudělal jsem to. A teď je s ním. Vlastně je s ním právě teď a já na to neřek ani slovo. Tak co to zatraceně dělám?

TODD: Děláš to, co je chytrý. Hele... když jí řekneš, že víš o tý malý nevinný lži, je pravděpodobný, že se nesmírně naštve, žes jí tajně poslouchal, a máš s postelovýma privilegiema do konce natáčení po ptákách. Kašli na to. Kašli na to a jen si užívej zbytek času, co spolu máte. Hele, je dost možný, že jsi Natashyna životní láska. Ale bohužel nemáš prostě a jednoduše vliv na její příští filmovou nabídku. Takže na to prostě zapomeň. O nic nejde.

DAWSON: Takže to je tvá rada? Prostě to zamést pod koberec, jako by se nic nestalo?

TODD: Jo, to je má rada, ty zvíře.

DAWSON: To je příšerná rada.

TODD: Ale dobrá rada v případě, že si chceš s Natashou dál užívat.

DAWSON: Arrgh! Kéž by nade mnou neměla takovou moc. Je to jako -- někdy se na ní podívám a... a zapomenu svý jméno. Jako by to jediný, na co můžu myslet, byl-

TODD: Sex?

[Všichni v baru ho zaslechnou a otočí se k nim.]

DAWSON: Jo.

TODD: Vidíš? A ony to vědí. A tak s náma mávaj.

DAWSON: A nejsi to náhodou ty, kdy v těhlech situacích mává?

TODD: Á, to by ses divil. Věř mi, ani nechtěj, abych se rozpovídal.

DAWSON: Jo, ona mě prostě dostává. Já nemůžu--neošálím sám sebe. Vždycky jsem byl k lidem upřímnej.

TODD: Jo. Dej mi vědět, jak ti to funguje.

DAWSON: Už na to nemůžu myslet.

TODD: Jasně. Proč myslet, když můžem pít? Uf, barmane, dvě whisky a Dawsonovi přines cokoli bude chtít.



[Pekelná kuchyně. Joey roznáší jídlo, otočí se k jednomu ze stolů, aby přijala objednávku, a spatří, že tam sedí Heston.]

JOEY: Co si dáte?

HESTON: Dám si burger a pivo -- Guinness, prosím. A hranolky, prosím, a sklenici vody, pokud ti to nevadí, s ledem.

JOEY: Můžu se vás na něco zeptat?

HESTON: Jistě.

JOEY: Jak tu můžete sedět a objednávat si a předstírat, že se nic nestalo? Proč tady vůbec jste? Vy-vy se mě pokoušíte mučit? Ano?

HESTON: Zaprvé, to byly asi tak čtyři otázky, ale to je fuk. Odpovědi na první otázku, jak tu můžu sedět a objednávat si, jako by se nic nestalo, jsou dvě. Za á-- z mé perspektivy se skutečně nic moc nestalo. A za bé-- mám hlad. Vůbec mě nenapadlo, že to má co dělat s tebou.

JOEY: Ne, jenom s mým nicotným životem, kterej se kolem mě hroutí, díky vám.

HESTON: Díky komu?

[Joey jde vyřídit jeho objednávku.]

HESTON: Hej, počkej, počkej, počkej, Joey. Víš co? Změnil jsem názor.

[Joey se otočí zpět s mírným úsměvem ve tváři.]

HESTON: Nechci hranolky. A do burgeru hodně cibule.

[Naštvaná Joey odejde a Eddie vyjde zpoza baru si s Hestonem promluvit.]

EDDIE: Pane profesore.

HESTON: Skvělé, skvělé, skvělé. Dobře, nech mě hádat. Uf, ty jsi v téhle hře rytíř v zářivé zbroji a já jsem zlý drak.

EDDIE: Koukněte, musíte jí dát druhou šanci. Nebyla to její vina. Byla to má vina. To kvůli mě přišla na ten test pozdě.

HESTON: Hele, Eddie, pokud je to vůbec tvý skutečný jméno, mně je to fuk. Mně je fuk, jak moc se učila. Mně je fuk, jak jí to mrzí. Mně je fuk, jak byl sex skvělej. Můžeš si to ušetřit, chlapče. Jdi si sundat nějaký koťátko ze stromu nebo něco.

EDDIE: Co máte za problém, chlape? Nemůžete pro jednou zkusit bejt za člověka?

HESTON: Pověz mi, kam si vůbec myslíš, že tvůj vztah s Joey směřuje?

EDDIE: Opravdu si nemyslím, že vám do toho něco je.

HESTON: Protože já to vidím. A věř mi, není to pěknej obrázek. Slečna Potterová je - no, její dnešní extempore u zkoušky vyjímaje - holka, co uspěje, dostane se tam, kam se ty nikdy nedostaneš, Eddie. Tam, kam nikdy nemůžeš doufat, že půjdeš. Neříkej mi, že z toho trošku nešílíš, když víš, že ona má přesně ten život, kterej ses ty pokoušel předstírat. Chci říct, kdo ví? Možná jsi jí nalákal do svýho bytu úmyslně, hm? Možná ses pokoušel její zkoušku sabotovat, hm? Ale to ti nepomůže, Eddie. [Vidíme, že Eddie začíná mít vztek a zatíná ruku v pěst.] Stejně tě prohlídne. Stejně odejde a ty stejně budeš uvězněnej tady. Víš, je fakt skvělý, že ti ta zástěra tak sluší, protože-

[Eddie odrovná Hestona jednou ránou pěstí a naštvaně odejde z baru. Joey tím vypadá potěšená. Dojde s úsměvem k Hestonovu stolu a položí na něj tác.]



[Před pekelnou kuchyní. Joey sedí na kapotě auta, když z baru vyjde Eddie.]

EDDIE: Čau.

JOEY: Čau.

EDDIE: Co tady děláš?

JOEY: Sedím tu a čekám na tebe.

EDDIE: Och. No... právě mě vyhodili.

JOEY: To mě mrzí.

EDDIE: No, Heston souhlasil, že mě nezažaluje, takže to není tak špatný.

JOEY: Eddie, hele, mě... mě to předtím fakt moc mrzí.

EDDIE: Joey, Joey-

JOEY: Ne, já jen--mám tendenci-

EDDIE: Ne. Nemusíš to dělat. Rozumím. A omlouvám se, že jsem tě nazval melodramatickou.

JOEY: No... mám tendenci přehánět a ty máš tendenci nebrat nic moc vážně. Ale... někde uprostřed něco mezi náma pořád dává smysl. Kdybych nezaspala a nezvorala tu záležitost s Hestonem, nikdy bych neviděla tuhle tvou novou stránku.

EDDIE: Takže méně prošlapaná cesta Potterové není tak špatná?

JOEY: Možná drsnej začátek, ale teď už je to hezký. Skvělej pravej hák, bijče.

[Eddie jí políbí.]

JOEY: Za co to bylo?

EDDIE: Žes mi řekla bijče. To se mi líbí. Hele, mám nápad -- něco nás může myšlenek na tohle všechno zbavit.

[Joey se na něj pohlédne s jiskrou v oku.]

EDDIE: Ne. Ne to, ty hříšnice. Něco jinýho, co by nás myšlenek na tohle všechno zbavilo. Pojď.

[Zasmějí se.]



[Hotel. Dawson jde do svého pokoje a spatří vycházet z pokoje Natashy Maxe. Natasha ho vyprovází.]

MAX: ...moc dobrý.

NATASHA: Ach, Maxi.

MAX: Panebože. Zbožňuju jí. Má šestnáctinu sexepílu, co máš ty.

[Natasha zavře dveře. Dawson pokračuje v chůzi a mine Maxe.]

MAX: Čau, chlape.

[Dawson vejde do svého pokoje a krátce po té, co zavře dveře, někdo zaklepe.]

NATASHA: Čau, jsem ráda, že jsi tu. Chyběl jsi mi.

DAWSON: Jo. Bavila ses?

NATASHA: Bylo to dost nudný. Napili jsme se a pak jsem se u sebe na pokoji koukala na televizi. Ale myslela jsem na tebe celej večer. [Začne ho líbat, ale Dawson jí polibek nevrací.] Dawsone, no tak. Stojím před tebou a žádám o puštění dovnitř. Fakt mě pošleš do tý chladný noci úplně samotnou?

[Dawson ožije a začne jí líbat. Zavře dveře a následuje zatmívačka.]



[Byt Emmy. Emma sedí na gauči, když do bytu vejde Pacey a sedne si vedle ní.]

PACEY: Co se ti stalo?

EMMA: Odešla jsem.

PACEY: Toho jsem si všimnul. Aniž ses rozloučila, nebo mi dala vědět. Hele, jestli jde o Riche, z toho by sis fakt neměla nic dělat. Je to prostě blbec. Emmo.

EMMA: Tak vyhrála jsem teda?

PACEY: Cože?

EMMA: Řekla jsem: "vyhrála jsem teda"?

PACEY: O čem to mluvíš?

EMMA: Jo, nejspíš ne. Bylo tam asi tak dvacet holek, co byly mnohem přitažlivější než já, že jo?

PACEY: Někdo ti řek o tý soutěži.

EMMA: Fakt chytrý, Pacey.

PACEY: Můžu jenom říct, že mě to mrzí. Neexistuje žádná noblesní řeč, kterou to můžu odčinit. Pořádně jsem to zvoral a omlouvám se. Vydal jsem se na bezpáteřní, obchodnickou cestu a... někde během toho jsem nejspíš zapomněl, že mám na výběr.

EMMA: Vždycky máš na výběr, Pacey.

PACEY: To je pravda. Ačkoli v kanceláři ten pocit vždycky nemám.

EMMA: Tak vyhrála jsem teda? Nechápu, proč jsi mě tam vůbec vzal, Pacey. Věděls přesně, o co v tý soutěži jde. Pokoušel ses mě ponížit, nebo-

PACEY: Bože, ne! Ne, Emmo, vzal jsem tě tam, protože jsem si myslel, že vyhraješ. Bylas daleko nejkrásnější žena v tý místnosti a nedělám si šoufky, nebo jak tomu vy bláznivý Angličani říkáte.

EMMA: Ne?

PACEY: Ne, vůbec ne. Jen, že jsem tam s tebou, byla desetkrát větší odměna, než jsem kdy dostal od těch... obchodnickejch pomatenců bez duše, s kterýma pracuju. Takže mě to--mě to mrzí.

[Začnou se líbat, ale oba zaslechnou otvírané dveře a rychle poodskočí na opačné strany gauče. Do pokoje vejde Jack a posadí se na gauč mezi ně. Začne jíst sandwich, který si přinesl.]

JACK: Čau, lidi.

EMMA: Čau, Jacku.

JACK: Neviděli jste ovládání?

EMMA: Tady.

JACK: Á, dík.



[Nějaký ovládací panel. Eddie otevře panel a začne mačkat různé knoflíky.]

JOEY: Co se děje, Eddie? Začínám trochu šílet.

[Rozsvítí se světla a začne hrát hudba. Joey se otočí a vidíme, že jsou úplně sami na hokejovém stadiónu.]

JOEY: Nemůžu uvěřit, že nás sem tvůj táta takhle dostal. To je suprový.

EDDIE: Dolingovi mají konekce.

JOEY: Irská mafie-- věděla jsem to.

[Začnou bruslit. Eddie dělá kolem Joey kolečka.]

JOEY: Chceš vědět, co ještě?

EDDIE: Co ještě?

JOEY: Máš jistej mužskej půvab.

EDDIE: Ano, říkal jsem ti to.

JOEY: Moc hezký.

EDDIE: Ano.

JOEY: Pojď sem. Pojď sem. Díky za tohle... za všechno.

EDDIE: Bylo mi potěšením, Joey Potterová.

JOEY: Pojď!

EDDIE: Dobře. Dobře, teď pozpátku.

JOEY: Pozpátku?

EDDIE: Ano. Ne, to je dopředu.

JOEY: To byla otočka.



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]