Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 608 - Pavučiny

Gina Fattore, překlad: Petr Říhánek


(Epizoda se jmenuje podle jedné písně kapely No Doubt.)

[Pekelná kuchyně. Dawson sedí u stolu s Jen, Jackem a Davidem. Pijí kolu a čekají na jídlo.]

DAWSON: Takže to řeknu přímo. Pacey a Audrey se rozešli, ale Joey a Audrey se hádají.

JEN: Ano, v podstatě. Dawsone, musíš volat častějc.

JACK: Zadrž na chvilku, jo? Za á. Ten kluk toho měl zjevně dost na práci, jasný? A za bé. Chci říct... ona-ona-ona přehání, protože nikdo ještě nikomu nehtík nezlomil.

DAVID: Spíš si od sebe udržujou odstup.

DAWSON: Díky.

DAVID: Žádnej problém.

JEN: Jsem si jistá, že kdybysme je dostali do jedný místnosti, v pohodě by si to vyřešili.

DAWSON: Joey a Audrey?

JEN: Ne, Pacey a Audrey. Jasně.

[Ke stolu přijde Emma s tácem s jídlem. Začne jídlo servírovat.]

EMMA: Tady máš.

JEN: Uf, ne-

[Emma dá hamburger, který téměř dala Jen, Davidovi.]

EMMA: Promiň mi to. A co ty, lásko? [k Dawsonovi] Chceš něco přinést?

DAWSON: Uf, ne, dík. Nezdržím se tu.

[Emma vypadá trochu zklamaně. Pak odejde.]

JACK: Och. Á jo, nech mě hádat. Uf... ona dneska nepracuje, jestli tě to zajímá.

JEN: Jo, proč nezůstaneš a nedáš si cheeseburger? No tak, Dawsone, už tě vůbec nevídáme.

DAWSON: Vážně musím jít.

JEN: Dawsone.

DAWSON: Nemůžu, vážně. Musím se vrátit. Todd si myslí, že teď vyřizuju ňákou posílku, což technicky vzato... vyřizuju.

[Dawson vyndá z kapsy obálku a podá jí Jen.]

JEN: Co je to?

DAWSON: To je dárek.

JEN: Á, ty se cítíš špatně, že nevoláš, taks nám koupil dárky.

DAWSON: Prostě to otevři. Neodčiňuju vinu. Použil bych je sám, kdybych moh.

[Jen otevře obálku a najde v ní několik lístků na koncert.]

JEN: Panebože! To jsou lístky na koncert No Doubt. Dawsone, to je úžasný. Je tu asi tak deset lístků. Jsi si tím jistej?

DAWSON: Jasně. Todd je dostal zadarmo. Myslím, že se zná s kapelou nebo tak.

JACK: Víš co? Co kdybys dala, uf--dala tady tomu klukovi šanci změnit názor?

DAWSON: Prostě tam jděte a užijte si to. Pobavte se. A, uf, dejte mi vědět, co se stane, až dostanete Paceyho a Audrey ve stejnej čas do stejný místnosti.

JEN: Mockrát díky.

JACK: Díky, chlape.

[Dawson se vydá na odchod a ve dveřích narazí na Joey, která právě vcházela do baru.]

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Promiň. Já právě, uf-

JOEY: Á, neomlouvej se. Ehm... jsou-

DAWSON: Jo, jsou tam. Jack a Jen...

JOEY: Fajn. Zatoužila jsem po nějaký společnosti. Jak se ti vede?

DAWSON: Skvěle. Fakt skvěle. Měl jsem spoustu práce.

JOEY: Bezva.

DAWSON: Slyšel jsem, že jste se s Audrey pohádaly.

JOEY: Jo... to se nejspíš stává. Lidi se hádají.

DAWSON: Jo. Fajn, no, nechci tě zdržovat.

JOEY: Dawsone, jsou to i tví přátelé.

DAWSON: Jo, já vím. Já prostě--musím jít.

JOEY: Ráda jsem tě viděla.

DAWSON: Já tebe taky.

[Dawson odejde a Joey vypadá trochu zklamaně.]



[Úvodní titulky.]



[Pekelná kuchyně. Joey a Eddie sedí za stolem a povídají si. Joey se ho pokouší přemluvit, aby jeli na ten koncert.]

EDDIE: No Doubt?

JOEY: Jo. Hele, já vím, že je to otrava tahat se do Worcesteru, ale oni jsou na živo úžasní a ty máš auto.

EDDIE: Worcester?

JOEY: Jo, je to odtud jenom hodinku.

EDDIE: Já vím, já vím. Takže ty chceš, abych tě na naše dnešní rande odvez do Worcesteru?

JOEY: Přesně tak.

EDDIE: A až ta přijedem, budou tam všichni tvý kámoši.

JOEY: No, ne všichni.... dobře, většina.

EDDIE: A to má bejt jako rande?

JOEY: Bude to rande, protože tam budu já... a budeš tam ty. A když to nezvořeš, tak na konci večera možná dostaneš polibek.

EDDIE: Polibek?

JOEY: Jo, tak obvykle dle tradice první rande končívají. Víš, doprovodíš mě ke dveřím, políbíš mě a odejdeš.

EDDIE: Ale já už polibek dostal. Vlastně dva. A já nevím, nevím, jestli jsem připravenej jet celou cestu do Worcesteru pro, co? Pro možnost nějaký letmý pusy na dobrou noc?

JOEY: Večer můžem zakončit i jinak.

EDDIE: Ano?

JOEY: Doprovodíš mě ke dveřím, potřesem si rukama a já ti dám peníze na benzín.

EDDIE: Hezký.

JOEY: Tak jdeš do toho nebo ne?

EDDIE: Jdu do toho.



[Natáčení. Todd a Dawson jdou spolu po place a Dawson se pokouší poukázat na to, že nic nedělají.]

TODD: Zdá se mi to, nebo je na dnešku něco divnýho?

DAWSON: Ehm, fakt, že jsme všechnu práci skončili před obědem a teď platíme všechny tyhle lidi, aby tu až do západu slunce postávali a nic nedělali?

TODD: Á, nechceš se zdekovat, že ne?

DAWSON: Ne, ale rozhlídni se. Všichni jsou unavený, včetně tebe. Nakonec na nás dolehlo všechno to celonoční natáčení.

TODD: Á, chápu. Takže říkáš, že bych se měl vzdát dvou nočních exteriérů, který fakt potřebuju, aby to moh štáb v pátek zabalit o čtyři hodiny dřív?

DAWSON: O čtyři hodiny a pětatřicet minut dřív by bylo ještě lepší.

TODD: Tady probíhá nějaká zatracená sázka?

DAWSON: Velká sázka. Přemýšlej o tom. Upřímně, odpískáš to dneska dřív a v pondělí přijdou všichni čerství jako rybičky.

TODD: Všichni, včetně tebe?

DAWSON: Ovšem.

TODD: A Natashy?

DAWSON: Ovšem.

TODD: Chápu. Takže všechny ty sympatie se štábem byly jenom výmluva, abys měl volnej večer a moh jí vzít na ten koncert?

DAWSON: O peníze se s tebou rozdělím.

TODD: [zasměje se] To nebude nutný.

DAWSON: Už jsem vyhrál pětistovku v sázce "Kdy to daj Dawson a Natasha zas dohromady."

[Todd vyndá z kapsy obálku a podá jí Dawsonovi.]

TODD: Tady.

DAWSON: Co je to?

TODD: Mý lístky. Jsou mnohem lepší než ty, co jsem dal tobě. A myslím, že zahrnujou i přístup do zákulisí.

DAWSON: Ty jít nechceš?

TODD: Mezi tebou a mnou? Jsem starej... a unavenej, a pokud to zabalíme o čtyři hodiny a pětatřicet minut dřív, chci jen jít domů a prospat se. Užij si to, tygře.



[Obchod s CDčky. Jen a Audrey tam nakupují nějaká CDčka a Audrey zvedne nové album No Doubt "Rock Steady".]

JEN: Takže jdeš, jo? Chci říct, že jestli ta kapela může překonat svý komplikovaný romantický zádrhele a pořád zůstat přáteli, to nejmenší, co můžem udělat mi, je strávit jeden večer pohromadě.

AUDREY: Dobrá, jsem ochotná uznat, že je docela karmický vidět poprvý bejvalýho kluka na koncertu No Doubt.

JEN: Vymlouzváš se.

AUDREY: Nevymlouvám se.

JEN: Ale no tak, já vím, že chceš jít. Silná žena. Neuvěřitelnej módní styl.

AUDREY: Předpokládám, že Mojo Jojo půjde taky.

JEN: Ale no tak, když s ní můžeš bejt v tom vašem malinkatým pokoji, mezi čtrnácti tisícema cizinců to bude oddychovka.

AUDREY: Vezme s sebou toho kluka, že jo?

JEN: Mm-hmm, ale nemusíme sedět vedle nich. Použijem zábavu jako přehradu mezi vychovaností a hořkostí.

AUDREY: Takže co? Oni spolu teď jako choděj?

JEN: Koukni na sebe. Tak toužíš po klevetách, až tě to zabíjí.

AUDREY: Já netoužím po klevetách. Já jen... já nevím -- chci slyšet, že má beďara nebo tak něco. Chci, aby existovala jedna malinkatá štěrbina v její zbroji dokonalosti. Chci říct, udělala vůbec ta holka někdy nějakou chybu? No?

JEN: Vlastně jo, stejnou jako ty. Dala Paceymu kopačky.

AUDREY: To je srandovní. Víš, tak jak jsem to slyšela já, dal on kopačky jí.

JEN: No jo no. Kdo ví? Koho to zajímá? Upřímně, důležitý je, že jsou pořád kámoši... jako my.

AUDREY: Myslíš to vážně?

JEN: Ano, myslím.

AUDREY: [povzdechne si]

JEN: Tak jdeš?

AUDREY: Jdu.

JEN: Jó! Jsem moc ráda. Nebudeš toho litovat. Prožijem neuvěřitelnej večer.

[Zatímco Audrey míří k pokladně, Jen ustoupí a vrazí do nějakého kluka, s kterého se vyklube CJ.]

JEN: Panebože. Moc mě to mrzí. Ahoj.

C.J.: Ahoj. Ahoj.

AUDREY: Ahoj.

[Audrey rychle odejde k pokladně.]

JEN: Čau. Promiň, já jsem jen... nedávala pozor, kam jdu.

C.J.: Jo, vypadalas dost nadšeně.

JEN: Jo, no, my dneska jdem na koncert No Doubt.

C.J.: Bezva. Užijte si to. No, zatím.

[Otočí se, aby se podíval na nějaká CDčka.]

JEN: Hele, já nechci předstírat, že se mezi náma nic nestalo a... a taky nechci rozmazávat to... nic, co se mezi náma stalo. Ehm... tady, jestli chceš jít.

C.J.: Ty mi dáváš lístek na koncert No Doubt?

JEN: Jo, jde Jack a jde David a jdeme všichni, fakt, takže to-- to není jako rande.

[CJ pohlédne na Audrey, která od něj odvrátí zrak.]

C.J.: Ne, to jsem si nemyslel.

JEN: Bezva. Bezva. No, ehm... jak jsem řekla, jestli chceš, tak přijď. [k Audrey] Fajn, vyzvednu tě v sedm. Užijem si to, jo?

[Jen odejde a CJ si jde promluvit s Audrey.]

C.J.: Takže, chystala ses mi někdy zavolat zpátky?

AUDREY: Myslím, že odpověď je dost zřejmá.

[Rychle odejde z obchodu a CJ jí následuje.]

C.J.: Neudělali jsme nic špatnýho.

AUDREY: Ne, ovšem, že ne. Byli jsme skvělý. A nejspíš vyhrajem nějakou cenu za morální statečnost a řádný použití ochrany.

C.J.: Nechápu, o co tady jde. Vždyť to přece není má holka, ne?

AUDREY: Jo? No, já taky ne. Já jsem... já jsem idiot.

C.J.: A tak co? Prostě budeš předstírat, že se nic nestalo?

AUDREY: Ano, a pokud nechceš, abych tě zabila, tak ty taky.



[Koncert No Doubt. Joey a Eddie čekají ve frontě a všimnou si dvojice, která se ve frontě muchluje.]

KLUK: Lístky.

JOEY: Nechutný, co? Když lidi ze sebe nemůžou sundat ruce.

[Eddie se chystal dát kolem Joey ruce, ale rychle si to rozmyslí.]

JOEY: Jo. Jo, jo.

KLUK: Lístky. Lístky, prosím.

JOEY: Mám je. Fakt. Musím je mít.

KLUK: To říkají všichni.

JOEY: Ne. Když jsem odcházela, dala jsem si je do kapsy u kabátu a... vzala si jinej kabát.

KLUK: Módní tragédie. Další.

JOEY: Sakra!

KLUK: Lístky.

EDDIE: Dobře, ale jsi si jistá, žes je nenechala v autě nebo tak?

JOEY: Ano, jsem si stoprocentně jistá. Jsou... jsou v tom druhým kabátu, kterej leží na posteli v mým pokoji.

EDDIE: No, nepanikař. Prostě se pro ně vrátíme.

JOEY: Ty bys dobrovolně jel zpátky?

EDDIE: Hele, ty platíš za benzín.

JOEY: Ne, zabere nám to hodinu jen dojít zpátky k autu.

EDDIE: Takže?

JOEY: Takže tohle a doprava... když se sem vrátíme, tak už budou končit.

EDDIE: A co chceš dělat? Chceš to tu odpískat?

JOEY: Ne. Já nevím.

EDDIE: Hele, ty fakt chceš na ten koncert jít, že jo?

JOEY: Ano. Přiznávám, že tuhle kapelu miluju.

EDDIE: Tak teda půjdem.

JOEY: Eddie, zabere nám to-

EDDIE: Ticho... než dostanu rozum a rozmyslím si to. Pojď.



[Koncert No Doubt. V jiné frontě se líbají Dawson a Natasha a zdržují frontu.]

ŽENA: Jdete, nebo co?

NATASHA: Promiňte. To je tak nevkusný, když ze sebe lidi nemůžou na veřejnosti sundat ruce.

DAWSON: Promiňte.

ŽENA: Lístky, prosím.

DAWSON: Tady.

ŽENA: Špatnej večer, Romeo.

DAWSON: Promiňte?

ŽENA: Tyhle jsou na sobotu.

DAWSON: Ne, to není možný. Tyhle jsou--sakra.

ŽENA: Ale dobrý sedadla. Fakt by na tvou holku udělaly dojem. Další!

DAWSON: Nemůžu tomu uvěřit. Tohle--já--já bych měl mít víc rozumu, než abych věřil Toddovi. Ten chlap si nejspíš myslí, že je dneska sobota.

NATASHA: Ale stejně máme přístup do zákulisí, ne?

DAWSON: Jo, ale dovnitř se s těmahle nedostanem. Potřebujem lístky.

NATASHA: Uf, zadrž. Pro to mám speciální kvality.



[Koncert No Doubt. Jen a Pacey míří ke svým sedadlům.]

JEN: Nebudeš toho litovat, slibuju. Jsi tu a nejsi v obleku. To je dobrý. To je moc, moc dobrý. Kde jsou ostatní?

PACEY: Jsou u vchodu. Jack a Emma a, uf... ten kluk a jeho kámoš.

JEN: Jo, no, jmenuje se David, což by sis měl nejspíš zapamatovat. Myslím, že ho budem vídat.

PACEY: Ty teď máš parapsychologický schopnosti nahlížet do budoucnosti vztahů?

JEN: Ano, jen ne svých vlastních.

PACEY: Á. Tak kde jsou vůbec ty sedadla? Jsou tam, kam teď jdem?

JEN: Jo. Jsou--jsou támhle. Chci říct, že jsou někde támhletím směrem.

PACEY: Bezva.

JEN: Dobře, ehm... a když tím směrem půjdeš...

PACEY: Ano?

JEN: Narazíš--narazíš na někoho, kdo si s tebou chce popovídat.

PACEY: Ale no tak. To jste mi neudělali.

JEN: Jo, udělali, ale z lásky. Věř mi, když se za touhle událostí za pár let ohlídneš, budeš moc vděčnej, protože ses zachoval jako dospělej.

PACEY: [povzdechne si]

JEN: No tak. Jdi. Víš, že chceš.



[Střih k jejich sedadlům. Pacey tam přijde a všimne si, že Audrey už tam sedí.]

AUDREY: Překvapení.

PACEY: Čau. Volal jsem ti, víš?

AUDREY: Já vím. Došla jsem k závěru, že bych s tebou neměla mluvit, dokud tě přinejmenším nebudu o krapet míň nenávidět.

PACEY: No jo... jak se ti daří?

AUDREY: Daří, jo. Problém je, že se teď tak trochu nenávidím, ale...

PACEY: Audrey, mohli bysme si jít někam promluvit? Možná někam, kde je to trošku tišejší a trochu soukromější, než vypukne to šílenství?

AUDREY: [zasměje se] Jsi sto let za opicema, víš to? Jistě.

[Pacey přikývne]

AUDREY: Dobře.

[Vstanou a odejdou.]



[Před zadním vchodem do stadiónu. Stojí tam Eddie a Joey a Eddie mluví s mužem, který ty dveře hlídá.]

EDDIE: Hele, říkám vám, že se nepokouším proklouznout do zákulisí, jasný? Nejsem nějakej vyšinutej fanoušek. Jenom musím mluvit s někým, kdo tu pracuje.

MUŽ: Jsem to já?

EDDIE: Ne, ale moc vtipný.

MUŽ: Sbohem.

EDDIE: Ne, jenom si musím s někým promluvit-

[Ten muž zabouchne dveře.]

JOEY: Jenom abys věděl, můžem toho kdykoli nechat.

EDDIE: Ale jde to tak dobře.

JOEY: Jo, to vidím. Hele, nemusíš trápit nějakýho chudáka jenom proto, abys na mě udělal dojem. Stejně je to celý má vina.

EDDIE: Věř mi, když to vyjde, neudělám na tebe dojem.

[Eddie si všimne, že k nim někdo jde.]

EDDIE: Hele, víc lidí. To je dobrý. Uf, to je dobrý. Půjdu se jich zeptat-

JOEY: Ach ne. Ne, nepůjdeš!

[Joey se ohlédne a spatří, že je to Dawson a Natasha. Rychle popadne Eddieho za ruku a zatáhne ho za nějaké krabice, aby jí Dawsone neviděl.]

NATASHA: Dobře, tohle zcela jistě vyjde, ale musíš mi věřit. Půjde to líp, když budeš předstírat, že jsi můj brácha nebo tak.

[Natasha si rozepne několik knoflíčků od halenky.]

DAWSON: To určitě nemyslíš vážně.

NATASHA: Chceš se tam dostat nebo ne?

DAWSON: Budu dokonale spokojenej, když se vrátíme k autu-

NATASHA: Hej! Máme volnej večer. Jdem.

[Zaklepe na dveře. Ten muž vyjde ven a okamžitě si všimne poodhalené hrudi Natashy.]

NATASHA: Ahoj.

MUŽ: Ahoj.

[Eddie se mezitím pokouší zjistit, proč se schovávají.]

EDDIE: Ne, že by mi na tom záleželo-

JOEY: Pššt! Uvidí nás.

EDDIE: Kdo? To je ten kluk z natáčení?

JOEY: Ano.

EDDIE: A ten kluk z natáčení je ten kámoš, co ti dal ty lístky?

JOEY: Jo, tak nějak.

EDDIE: A teď se schováváme. Proč?

JOEY: Já nevím. Instinkt.

EDDIE: Tohle je směšný. Pojď. Pojď.

JOEY: Počkáme, dokud-

EDDIE: Ne, ne, pojď, pojď!

[Eddie si všimne, že už Dawson a Natasha ve dveřích nejsou. Dveře se pomalu zavírají a Eddie k nim přiběhne ještě než se stačí zavřít.]



[Uvnitř stadiónu. Zatímco Dawson a Natasha čekají, ten muž spolu ještě s dalším kontrolují seznam hostů. Eddie a Joey kolem nich proklouznou.]

DAWSON: Jo, pokud, uf... je to dnešní seznam, měli bychom na něm být.

NATASHA: Carr, Todd Carr, Damage, inc. Velkej videorežisér. Víte, vy jste ho nejspíš hledali pod "K".

MUŽ: I když vám to nerad říkám, dámo, když nejste na seznamu, tak nejste na seznamu.

NATASHA: No, a neexistuje ještě jinej seznam?

MUŽ: Ne, dnes ne.

NATASHA: No jo, tak to možná zvrtali a dali nás na zejtřejší seznam. To by se mohlo stát, je to možný, ne? Proč bysme jinak měli ten přístup do zákulisí?

MUŽ: To není můj problém.

NATASHA: Ne--ugh! Nemůžem to nějak vyřešit?

MUŽ: Obávám se, že ne.

[Vytlačí je oba ze dveří.]



[Koncert No Doubt. Jen a CJ jdou spolu ke stánku s občerstvením.]

C.J.: Nevěděl jsem, že se Audrey s někým schází.

JEN: No, právě se rozešli, proto byla poslední dobou tak šílená. Myslím, že to těžce nese.

C.J.: Jo, to může být těžký. Chceš něco?

JEN: Ne, v pohodě.

C.J.: Jen jednu kolu. Díky. Víš, abych byl upřímný, myslel jsem, že nikoho nemá.

JEN: Proč? Kvůli tý noci na párty?

C.J.: Jo, to a další věci.

JEN: Víš, jenom byla zmatená. To se stává i nejlepším z nás.

C.J.: Jo, to stává.

JEN: Víš, na dva lidi, co se nevídaj, končíme spolu sami strašně často.

C.J.: Jo, víš, napadlo mě, že bychom si o tom možná měli promluvit.

JEN: Ne, já--já si nemyslím, že je to nutný.

C.J.: Ne, protože já mám špatný pocit a nechci, aby se to ještě zhoršilo. Chci říct, že máš ze mě očividně mylný dojem.

JEN: Ne. Ne, po tom, cos mě odmít políbit, nezbylo žádný místo pro dvojsmysly, takže-

C.J.: Dobře, dobře, zadrž. Nechci, aby sis myslela, že si s tebou pohrávám nebo tak něco.

JEN: Protože nepohráváš?

C.J.: Ne, nepohrávám. Já vlastně... mám zájem o někoho jinýho.

JEN: Á, chápu, takže celý to o tom, že nejsi připravenej randit... to sis jen vymyslel.

C.J.: Ne, Jen, myslel jsem to vážně. Fakt. Nejsem připravený na vážný vztah. Ta druhá dívka... mě tak nějak překvapila. Prostě se to tak nějak stalo. Byli jsme na špatným místě ve špatnou dobu a eskalovalo to.

JEN: Ty ses s ní vyspal? [CJ má jen podivný výraz ve tváři.] Páni, takže spaní s lidma neporušuje tvý morální principy, ale randění jo.

C.J.: Jen, něco ti vysvětlím-

JEN: Ne, už se stalo. Fakticky dobře jsi to vysvětlil. A pro budoucnost, když to s nějakou holkou eskaluje, tak to obvykle znamená, že má o tebe zájem.

C.J.: Jo, vyjma případů, kdy už má kluka. Jen, myslím si, že jsi skvělá. Myslím si, že jsi skvělý člověk. Jsi očividně Audrey dobrou kamarádkou, všech dobrou kamarádkou.

JEN: Co... co má Audrey... panebože. Byla to Audrey. Ty ses vyspal s Audrey.

C.J.: Není to tak, jak si myslíš, ona--vymklo se mi to.



[Koncert No Doubt. Pacey a Audrey se vrací na místa s koupeným tričkem.]

AUDREY: Takže, díky za tričko.

PACEY: No, to je to nejmenší, jak můžu odčinit, že jsem se choval jako prase.

AUDREY: Tys nebyl prase. Tys byl jen... kluk.

PACEY: Rád bych si myslel, že jsem trošičku víc než to. Možná lidskej kluk.

AUDREY: Není to na tobě, abych byla šťastná, Pacey. Je to na mně.

PACEY: No, budu upřímnej. V tom se ti poslední dobou moc nevedlo, Audrey.

AUDREY: Chybíš mi, dobře?

PACEY: Ty mě taky chybíš.

[Pacey jí obejme.]

PACEY: A upřímně, nevím, kolik tvý pokleslosti můžu ještě zvládnout.

AUDREY: Jo, no, a co s tím uděláš?

PACEY: Budu ti muset zlepšit náladu, ne? Pokud to bude nutný tak i násilím.

[Začne jí lechtat.]

AUDREY: Ááá! Pacey, žádný důvěrnosti na veřejnosti!

PACEY: Kdo je teď sto let za opicema, hm?

AUDREY: Vážně, asi jsme se ztratili. Myslím, že jsme měli za sebou nechávat popkornovou cestičku nebo něco.

PACEY: Nemůžem se ztratit. Tohle je stadión. Když o tom mluvíme, támhle je Jen. Jen!

AUDREY: Jen!

JEN: Čau.

PACEY: Už to začíná?

JEN: Jo, skoro.

PACEY: No, výborně. Tak pojďme, protože pokud jde o mě, já nechci zmeškat ani jednu jedinou vteřinku z...

AUDREY: No Doubt. Je to na tom tričku.

PACEY: Jasně. No Doubt. Tak pojďme.

JEN: Vadilo by ti, kdybys šel napřed, my si s Audrey zatím trošku pokecáme.

PACEY: Jo, jasně. Holčičí věci. Uvidíme se tam.

[Pacey odejde.]

AUDREY: Co je?

JEN: Jenom jsem ti chtěla říct, že vím, co se stalo mezi tebou a CJem.

AUDREY: Jen... nevěděla jsem, že se ti tak moc líbí. Myslela jsem, že se ti líbí, ale-

JEN: Nechci o tom mluvit. Jenom jsem chtěla, abys věděla, že to vím.

[Jen se vydá na odchod.]

AUDREY: Jen, ne, vážně, počkej. Pro-promluvme si o tom. Já nevím, křič na mě, udělej něco -- já si to zasloužím. Byla to chyba. Mrzí mě to. Byla to velká chyba.

JEN: Jo, byla to chyba.

AUDREY: Tak na mě teda křič.

JEN: Já na tebe nechci křičet. Víš, poslední dobou jsem se držela zpátky, protože mi tě bylo líto. Myslela jsem si: "Audrey - ta je jenom zmatená. Neví, co dělá." Ale tak to není. Jsi jenom smutná.



[Koncert No Doubt. Vidíme, že už kapela začala hrát. Pak je střih na Eddieho a Joey, kteří jsou někde v zadních částech stadiónu a slyší, že koncert už začal.]

JOEY: Není teď vhodná doba na přiznání, že jsme se ztratili?

EDDIE: My jsme se neztratili.

JOEY: Eddie, jaksi se vzdalujem od hudby.

EDDIE: Á, takže říkáš, že mi nevěříš.

JOEY: No, existuje nějakej důvod, proč bych měla? Udělal jsi něco, abys demonstroval, že jsi přinejmenším důvěryhodnej?

EDDIE: Páni. Problémy s důvěrou. Hádám, že se o sobě dneska večer učíme, co?

JOEY: Chceš říct, že se ty učíš o mně.

EDDIE: Dobře, tady počkej.

JOEY: Ach ne, ty mě tady nenecháš samotnou. Jsem si jistá, že druhej domov Freddyho Kruegera je hned za rohem.

EDDIE: Dvě vteřinky, jo? Dvě vteřinky, přísahám. Promiň, Jo, ale v tomhle mi prostě budeš muset věřit.

JOEY: Fajn.

[Eddie vejde do nějaké místnosti a Joey přes skleněné okénko dveří sleduje, jak se baví s nějakým mužem. Když spatří, že se vrací, rychle od dveří odstoupí.]

EDDIE: Dobře. Je to zařízený.

JOEY: Řekneš mi, co se teď děje?

[Ze dveří vyjde muž, se kterým Eddie mluvil.]

OTEC: Dobře, mládeži, připraveni?

EDDIE: Uf, jo. Joey, tohle je můj táta. Tati, Joey.

OTEC: Jo. Rád--rád tě poznávám.

JOEY: Já taky.

[Eddieho otec je někam vede a Joey má na tváři široký úsměv.]

EDDIE: Co?

JOEY: Nic.



[Před stadiónem. Dawson a Natasha stojí před stadiónem a čekají na někoho, kdo by chtěl prodat lístky.]

NATASHA: Takže jak to celý kšeftaření vůbec funguje?

DAWSON: Já nevím. Myslím, že když tu budu stát dost dlouho s šesti stovkama v ruce, někdo k nám přijde a zamumlá "lístky".

NATASHA: Ha ha! No, mně je zima. Kdes vůbec přišel k tolika prachům?

DAWSON: Co, jen proto, že jsem jenom asistent režiséra, si myslíš, že si nemůžu dovolit vzít svou dívku jednou za čas do města?

NATASHA: Panebože. Tys vyhrál tu sázku, že jo?

DAWSON: No...

NATASHA: Ne, počkat. Tys tu sázku zfixloval. Jsi mnohem prohnanější, než si o tobě lidi myslej. Víš, začínám si myslet, žes měl dobrej nápad, když ses tady na to chtěl vykašlat.

DAWSON: Děláš mi nabídku, kterou nemůžu odmítnout, nebo je ti jenom zima?

NATASHA: Ehm, obojí. Kromě toho je randění na draka. To, co děláme my je mnohem větší zábava.

DAWSON: Co, tajný scházení se na place?

NATASHA: Myslela jsem, že se ti líbí tajný scházení se na place.

DAWSON: Á, líbí, ale nikdo nám na to neskáče.

NATASHA: Jistě, že skáče. My na to skáčem, čímž je to celý tak neuvěřitelně nebezpečný. A sexy. A zábavný.

[Začnou se vášnivě líbat a mazlit na kapotě nějakého auta, když za nimi zastaví policista na koni.]

[Kůň zařehtá] NATASHA: Panebože, to je Černá kráska. Hele!

POLICISTA: Máte jiný důvod tu být, než ten očividný, mládeži?

DAWSON: Uf, ne, pane. No, jo, vlastně máme. Mysleli jsme, že máme--no, měli jsme lístky, ale-

POLICISTA: Ale prodali jste je?

DAWSON: Ne, to ne-- my je neprodali. Ukázalo se, že--že jsou na zítra a my si popletli datum.

POLICISTA: A to vysvětluje, proč máš u sebe takový balík peněz?

DAWSON: Promiňte?

POLICISTA: Máš tam pár stovek dolarů, synku.

DAWSON: Ne--jo, mám, ale to je, to není za to, to je pro-

NATASHA: Pro mě. To je pro mě. Pokoušel se mě vzít na hůl, ale já mu řekla: "Ani náhodou. Na tomhle parkovišti tě ani náhodou neudělám za míň než šestset babek."

POLICISTA: Tohle je pro vás nějaká hra, slečno?

DAWSON: Ne, není. Není to tak, jak-- koukněte, můžu--můžu to vysvětlit, opravdu. Můžu.

POLICISTA: A uděláš to na stanici. [do vysílačky] Potřebuju auto na jihozápadním rohu. Přepínám.

DAWSON: Vy nás zatýkáte?

POLICISTA: Ne, beru vás sebou. Jestli ta slečna řekne ještě slovo, zatýkám vás.

NATASHA: Bezva!

[Přijede policejní auto.]

NATASHA: Pojďme. [dětským hlasem] Ahoj, koníčku. [popadne Dawsona] Pojď sem.



[Koncert No Doubt. Kapela hraje druhou píseň. Všichni diváci poskakují na hudbu. Střih na chodbu před hledištěm. Audrey vyjde ze záchodků a čeká tam na ní CJ.]

AUDREY: Ztrať se!

C.J.: Musím s tebou mluvit.

AUDREY: No, já s tebou mluvit nechci. Nechápeš to? Byla to chyba, gigantická chyba.

C.J.: Proč jsi mi neřekla, že máš kluka?

AUDREY: Jeho z toho vynech, jo?

C.J.: Ne, pojď sem, pojď sem.

AUDREY: CJi.

C.J.: Pojď sem.

AUDREY:CJi, přestaň!

C.J.: Jo, no, týká se ho to, ať už se ti to líbí nebo ne.

AUDREY: No, víš co? Netýká! Nemá s tím nic společnýho.

C.J.: Aha, a tu noc jsi šla se mnou domů, protože jsi s ním nepředstavitelně šťastná.

AUDREY: Ugh!

C.J.: Promiň. Nesnažím se ti nadělat zmatek v hlavě. Já jen--mám tě rád, Audrey, a jsi jediný důvod, proč jsem sem dneska šel.

AUDREY: No, tak to asi byla tvá první chyba.

C.J.: Vím, že je to komplikovaný, ale musíš pochopit, že jsem nic takovýho už dlouho k nikomu necítil.

AUDREY: Ne, už dlouho jsi s nikým nespal a jsi neskonale vděčnej, protože máš v hlavě zmatek, což mělo bejt očividný od první sekundy, cos potkal Jen, protože obvykle lidi, který pomáhaj druhejm, jsou na tom desetitisíckrát hůř, než ti, kterým pomáhaj.

C.J.: Víš co? Máš nejspíš pravdu. Ale to nemění fakt, že tě mám rád.

AUDREY: Musíš s tím přestat. Jsem si jistá, že jsi uvnitř hodnej kluk a jenom se mi pokoušíš pomoct, ale co se mezi náma stalo, je jen-- je to prostě způsob, jakým funguje svět, jasný? Holky pořád pobíhaj kolem a cítí se ohledně sebe špatně. Jsou buď příliš slabý, nebo příliš hloupý, aby šly domů sami. Takže někdy kluci prostě vyhrajou v loterii. Tak je to. Nic to neznamená.

[Přijde k nim Pacey.]

PACEY: Hej, bylas pryč celou věčnost. Co se děje?

AUDREY: Nic. Promiň.

PACEY: Máte-máte tu nějakej problém?

AUDREY: Ne. Sotva se známe.

C.J.: Jo, jasně.

PACEY: Promiň?

C.J.: Nic. Jenom si myslím, že kdyby ses o svou holku trochu líp staral-

PACEY: Kdybych co?

AUDREY: Nic. Nic neřek. Ztrať se, CJi.

C.J.: Fakt chceš, abych tě tu nechal samotnou s klukem, kterej tě učinil tak nešťastnou?

AUDREY: Ano. Hned.

PACEY: To je vtip? Fakt mi to právě řek?

AUDREY: CJi, prosím tě, pokud to, cos o mně říkal, byla pravda, o tý noci, tak prostě odejdeš.

PACEY: Moment. O jaký noci?

C.J.: A co když ne?

AUDREY: CJi, odejdi, hned!

C.J.: Fakt si myslíš, že budeš šťastnější s ním, než jsi očividně byla se mnou?

[Pacey CJe praští a pak se začnou prát.]

AUDREY: Kluci!

[Přibíhá bezpečák a odtrhne je od sebe.]

BEZPEČÁK: No tak, nechte toho, nechte toho. No tak, nechte toho.



[Koncert No Doubt. Kapela hraje další píseň a Joey a Eddie je sledují z plošiny nad pódiem.]

JOEY: Tvůj táta mi připadá milej.

EDDIE: Řek ti čtyři slova a myslí si, že se jmenuješ Josie.

JOEY: Mně to nevadí.

EDDIE: On je... milej. Víš, těžce pracuje, nosí jídlo na stůl, nepodvádí mámu, je spolehlivej, stálej, vždycky nablízku.

JOEY: Zdá se naprosto dokonalej.

EDDIE: Jo. Jo, jenom není moc dobrej na povzbuzovací linii. Nedá na vyšší vzdělání.

JOEY: A to vysvětluje, proč jsi nešel na vysokou.

EDDIE: Ale já chodil na vysokou.

JOEY: Fakt?

EDDIE: Jo, jeden semestr. Odešel jsem. Všechny věci se ti v životě musí udát ve správný okamžik, jinak nemají cenu.

JOEY: Nemají cenu?

EDDIE: Jo. Je to tak. Jako právě teď. Chci říct, že by se to mohlo stát včera a nemělo by to cenu. Ale teď má, ne?

JOEY: Ano, má.

[Eddie a Joey se chytnou za ruce.]



[Před stadiónem. Emma a Pacey jsou sami na parkovišti. Emma sedí na nárazníku auta, zatímco Pacey přechází sem a tam.]

EMMA: Prostě jsi musel zařídit, aby nás vykopli, že jo? Nemoh jsi počkat, až bude po akustickým kousku?

PACEY: Klidně se tam kdykoli vrať, protože tady tě nikdo fakt nepotřebuje.

EMMA: No, přišlo mi, že můžu ulehčit situaci dalšímu z vaší party, kterej se buď s někým vyspal, nebo se s někým popral.

PACEY: Ty si nemyslíš, že jsem měl právo toho kluka praštit?

EMMA: Už to není tvá holka, kámo! Ne že by to bylo v pořádku, i kdyby byla.

PACEY: Využil jí! Viděl, že je na tom špatně, a zneužil toho, což z něj dělá podlý prase.

EMMA: Jasně, jasně, tak to musí bejt, protože holky jsou jenom bezmocní idioti, který zaboha nemůžou udělat informovaný rozhodnutí o tom, s kým se vyspí, viď?

PACEY: Znám Audrey. Tohle není ona. Nemůžu uvěřit, že by se s tím klukem vyspala.

EMMA: Je pro tebe tak těžký přiznat, že ti ublížila? Nebo že se můžeš cítit trochu provinile za to, jak to skončilo, nebo možná, bez ohledu na tvý místopřísežný prohlášení, že tu holku chceš pořád zachránit?

PACEY: Samozřejmě, že je to těžký. Prostě je.



[Garáže na stadiónu. Jen přikládá CJovi na tvář pytlík s ledem.]

JEN: Přestal bys skučet? Máš štěstí, že se s tebou teď vůbec bavím.

C.J.: Tohle ti přináší řádný uspokojení, co?

JEN: Vlastně ani ne.

C.J.: Ty si teď neříkáš, že si to zasloužím?

JEN: Ne. Ty i Audrey jste dospělí a já tu nebudu sedět a aplikovat nějakej dvojí metr, jen proto, že přišly k menší úhoně mý city.

C.J.: To mě mrzí. Přál bych si, aby se to nestalo.

JEN: Jo, já vím. Víš, všechno to, co jsi říkal, konečně začíná dávat smysl, všechno, cos mě o sobě říkal, a hádám, že pokud je to pravda, tak to máš právě teď nejspíš fakt těžký, protože bez ohledu na to, jak pohromadě si myslíš, že jsi, jestli snad toužíš začít s Audrey chodit, tak je možný, že to tak nezůstane. A víš co? Kdybych si někdy usmyslela, že budu dělat to, co děláš ty - pomáhat lidem, byla bych v tom zatraceně mnohem lepší, než jsi ty.



[Jinde v garážích. Jack a David se baví o uplynulém večeru.]

JACK: Fakt ti teda nevadí zavést Audrey domů?

DAVID: No, jistě, že vadí, ale má vnitřní hysterka respektuje její odmítání vyjít ze záchodků, dokud Jen a Pacey neodjedou.

JACK: Ha ha ha! Díky, chlape. Jenom v tom nechci nechat Jen samotnou, víš? Nemyslím si, že jí ten večer vyšel, jak si plánovala.

DAVID: Hmm. Jo. Ten pocit znám.

JACK: Takže nám, uf, nám to moc dobře nejde, co?

DAVID: No, zábava byla skvělá. Ale randění? Myslím, že se dá říct, že když dva gayové jdou na rande a každý pak domů odjede se sexy blondýnou, tak je něco zcela jistě špatně.

JACK: Jo.



[Policejní stanice. Natasha a Dawson vyjdou ven a Natasha skočí Dawsonovi na záda.]

NATASHA: Rychle, uháněj, než se tu objeví!

DAWSON: Nemůžu--nemůžu--ty to pořád nebereš vážně.

NATASHA: Nezatkli nás. Jenom nás varovali.

DAWSON: Směli jsme si jenom jednou zavolat.

NATASHA: Bavili se, jako my. Ale no tak! Celej večer byl zábavnej, od začátku do konce, a ty to víš.

DAWSON: Ano, byla to zábava. Začínám si myslet, že jsi možná šílená, ale-

NATASHA: Ale co? Se šílenou holkou sis předtím nikdy nevyrazil?

DAWSON: Ne, vyrazil, jen... ne v dobrým.

NATASHA: Mmm.

[Začnou se líbat, když se tam objeví Todd.]

TODD: Dobře, vy vtipálci, do auta! Jdem! Honem, honem! Nebo vás oba budu muset polejt studenou vodou?

DAWSON: Myslím, že se zlobí.

NATASHA: Fakticky zlobí.

TODD: Aby bylo jasno, nikdo nemůže říct, že Todd Carr nemá rád zamilovaný lidi. Myslím, že jak mý filmy, tak můj život odrážejí mou hlubokou náklonnost k dvěma dobře vypadajícím mladým lidem, co se sčuchnou a sem tam se pobaví. Ale... jak Leery zatraceně moc dobře ví...

DAWSON: Jsi taky člověk, co se rád vyspí.

TODD: Do auta. Hned.

OBA: [potlačují smích]

NATASHA: [imituje Todda] Do auta.

OBA: Ha ha ha!



[Kolej. Eddie a Joey přijdou ke dveřím jejího pokoje.]

EDDIE: Takže... je to tu?

JOEY: Jo.

EDDIE: Jo.

JOEY: Jo.

EDDIE: Konec večera.

JOEY: Jo.

EDDIE: Ha ha ha.

[Natáhne k ní ruku. Joey si myslí, že si s ní chce potřást, ale on jí odvede k lavici před pokojem.]

EDDIE: Nikdy jsi mi neřekla, jakej je tvůj.

JOEY: Můj táta?

EDDIE: Jo. No tak. Ukázal jsem ti svýho.

JOEY: Hmm. Řekněme, že je to opak tvýho a nechme to tak.

EDDIE: Opak. Jako nespolehlivej a flákač.

JOEY: Ehm... je velkej fanda do nevěry. Ehm, určitě to není ten typ, co by pětadvacet let ohýbal hřbet, když se dají peníze vydělat snadněji v méně zákonných odvětvích ekonomiky.

EDDIE: Zní to, jako by to byl kriminálník.

JOEY: No, tak mu říkají právní zástupci.

EDDIE: Hmm.

JOEY: Stejně ale na něj myslím jako na tátu.

EDDIE: Páni. No, víš, musel něco udělat správně.

JOEY: Proč? Protože jsem se tak dobře vyvedla?

EDDIE: Co? Ty si myslíš, že fakt, že se můžeš procházet v těhlech posvátných chodbách, se rovná tomu, že ses dobře vyvedla?

JOEY: No, je to začátek, ne?

EDDIE: Budu na tobě muset pracovat víc, než jsem si myslel.

JOEY: Ty si myslíš, že je na těhlech posvátných chodbách něco špatnýho?

EDDIE: Ne. Ne když jsi tu ze správných důvodů.

JOEY: No, můj táta... když s náma byl, byl moc dobrej v takovým tom povzbuzování "sni vysoko, holčičko, můžeš být čímkoli chceš."

EDDIE: Chápu. A čím chceš být, holčičko?

JOEY: Hmm, já nevím. Asi na tom ještě pracuju.

[Začnou se líbat.]

EDDIE: Dobrou noc.

JOEY: Dobrou noc.

[Eddie vstane a odejde. Joey ho při odchodu pozoruje a následuje zatmívačka.]

[Závěrečné titulky.]