Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 607 - Ego klopýtající v branách pekla

Anna Fricke, překlad: Petr Říhánek


[Pekelná kuchyně. Eddie sedí za barem a čte si nějakou knížku, když se objeví Joey se školním batohem v ruce a popadne svůj kabát. Je teprve odpoledne a v baru téměř nikdo není.]

EDDIE: Hej. Jdeš pryč?

JOEY: Jo. Ve škole mě čekaj jistý povinnosti.

EDDIE: Ve tři? Jo, vím, kdy je Hestonovo přednáška, Joey.

JOEY: Já vím. Jenom jsem nechtěla, aby ses cítil blbě nebo tak. Víš, bez tebe to není zábava. Nikdo s vrčením nenapadá mý názory. Začínám mít pocit, že jsem chytrá nebo tak.

EDDIE: Jo, no, zkoušky by měly zase usadit to otravný ego tam, kam patří.

JOEY: Nemůžu uvěřit, že už je skoro konec semestru.

EDDIE: Já vím.

JOEY: Pojedeš na svátky domů?

EDDIE: Co by mohlo bejt domáčtější než tohle čistý, prosvěcený místečko?

JOEY: Vážně. Odkud jsi?

EDDIE: Je to důležitý? Odkud jsi ty?

JOEY: Z Capeside.

EDDIE: [zasměje se]

JOEY: Co je?

EDDIE: Nic. To jen, že... z Capeside. Myslím, že to celkem sedí.

JOEY: K čemu sedí?

EDDIE: Hej, klídek. Nemáš se zač stydět.

JOEY: Ty už jsi v Capeside někdy byl?

EDDIE: Takhle daleko na východ se člověk jako já nedostane.

JOEY: No, díkybohu, že k našim bojůvkám máme neutrální půdu.

EDDIE: Jo. Jo. Jsme jak Sam a Diane, já s drsným šarmem, ty s chytrou knížkou v ruce.

JOEY: Víš, úplně se ve mně mýlíš, Eddie Dolingu. Jsem holka z druhý strany trati. Se mnou se zaplést nechceš, věř mi.

EDDIE: Já ti nevím. Tak nějak se mi líbí, když na mě štěkáš. To nikdo tak neumí.

JOEY: Víš co? Máš velký štěstí, že mám teď přednášku, ale připrav se na večer.

EDDIE: Já tu budu. Mám dneska dvojitou šichtu. A ty nemáš ve volnej večer nic lepšího na práci, než se poflakovat kolem místa, kde pracuješ?

JOEY: Víš, tak se nějak přihodilo, že tu dneska Pekelný zvonky totálně rozboří barák.

EDDIE: Mmm.

JOEY: Jak Cibulový plátky.

EDDIE: Zatím, Joey.

[Joey odejde na přednášku.]



[Úvodní titulky.]



[Přednáška profesora Freemana. Jen a Jack právě vešli do posluchárny a jdou si sednout na svá obvyklá místa.]

JEN: Tak co máš s tím kamarádíčkem Davidem?

JACK: Drž se svýho pokradnýho tápání, děkuji mnohokrát.

JEN: Á, Jacku.

JACK: Ne, o to nešlo. Chci říct, že šlo o--šlo o kafe, o mluvení... a nechci o tom mluvit.

JEN: Proč se tak stydíš? No tak, někdo si musí užívat. Bože. Rozlousknutí toho CJovo případu se ukazuje až příliš obtížným na tak jemnou dívku jako jsem já.

JACK: Klídek, klídek. Tvá sexuální frustrace ti čouhá z nosu. Nicméně, po přednášce se sejdem v restauraci.

JEN: Můžu přijít? Nejspíš tam bude CJ.

JACK: Jen, nemyslíš, že už jsi tomu dala dost šancí? Tolik námahy je pod tvou úroveň. Samas to říkala, ne?

JEN: Nemůžeš proti mně používat ultimáta zhýralý Jen. Měla jsem paruku. Byla jsem šílená.

JACK: Dobrý. Hele, povím ti co. Přiveď taky babičku.

JEN: Možná to udělám.

[Do posluchárny vejde profesor Freeman.]

FREEMAN: Dobré odpoledne, studenti. Dnešní přednášku bych chtěl začít oznámením, že mě po zkouškách už nebudete vídat. Opublikování mých kritických esejí mi zajistilo akademické místo v Chicagu. Takže na konci semestru odcházím z Boston Bay. Vzhledem k tomu, že je náš čas omezený, chtěl bych vás všechny pozvat na autogramiádu, která se bude konat dnes večer ve Winthorpově sále. Byli jste skvělý studenti, jedni z mých nejoblíbenějších.

JEN: Věděl jsi o tom?

JACK: Ne. Neměl jsem ani ponětí.



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey má po posteli rozloženu většinu svého oblečení a vybírá si z něj.]

AUDREY: Ách. [povzdechne si]

[Joey se vrátí z přednášky.]

JOEY: Dobře, dobře. Rozhodla ses požehnat sirotky, Betsy Johnsonová?

AUDREY: To těžko. Probírám se oblečením a nic se mi nelíbí. Kam se poděly všechny mý sexy šatečky? Pacey Witter mě připravil o můj vkus.

JOEY: Chceš říct, že fakt existujou šaty, který by ti ještě víc odhalovaly hruď?

AUDREY: Ano. A docela upřímně, holky maj v kalhotách. Kapela hraje dneska večer v tý tvý putice a chci, aby zazářily.

JOEY: Já vím. Nenechala bych si to ujít za nic na světě. Vlastně dneska ani nepracuju. Takže budeš mýt mou plnou pozornost.

AUDREY: Ách, no, to může bejt hezký, když tentokrát fakticky ukážeš svou tvářičku. Já vím, obvykle za nic nestojím a tak všechno.

JOEY: Tak daleko bych nezacházela. Kromě toho si myslím, že byste s Paceym ocenili soukromí.

AUDREY: Jo, no, to byla skvělá pomoc. Paceymu jsem dala kopačky o čtyři měsíce pozdějc, než jsem měla, a nepřežily žádný nestydatý šaty. Ani jedny, povídám ti.

JOEY: Cože? Kdys dala Paceymu kopačky?

AUDREY: Haló? Uprostřed životní krize, díky za bdělost. Ježíši, Joey, zabilo by tě mít otevřený oči?

JOEY: Koukni, Audrey, mrzí mě to. Já byla-- moment, kdy se to stalo?

AUDREY: O tom hororovým Halloweenu. Kašli na to. Nechci o tom mluvit.

JOEY: Audrey, jakto, žes mi o tom neřekla? Hele, vím, že jsem byla často pryč, ale mohla jsi za mnou zaskočit do práce.

AUDREY: Já nevím. Asi jsem myslela, že už jsi to slyšela od Paceyho v nějakým tom rozhovoru "jak ti šel po mně život".

JOEY: Ovšem, že ne. Bydlíme spolu. Jen to, že mám honičku, neznamená, že na tebe nemám čas.

AUDREY: Jo, no, hele, tehdy by bylo skvělý vyslechnout si tvý moudra bejvalý holky, ale teď už to mám za sebou. Jo?



[Restaurace. Jen a Jack jdou ke stolu, kde na ně čeká David.]

JEN: Jacku, už sis všim, jak moc váš byt vypadá jak ten v "Otec a otec"? Myslím, že je to tím točitým schodištěm.

DAVID: No, nevím, jestli se s Paceym hádáte, čí sperma za to může, ale nechtěl by sis se mnou dneska večer vyjít, Jacku?

JEN: Nemůžu uvěřit, co jsi právě udělal.

DAVID: A co?

JEN: Žadný zamlžování, žádnej podtext. Žádný příšerný slovní hříčky. Gayové to maj tak jednoduchý. Normální kluci nejsou nikdy takhle... normální.

JACK: Moc rád.

DAVID: Bezva.

JEN: Jo, a víte co? Dneska hrajou Emma a Audrey.

JACK: Jo, to je fakt. To je fakt. Měli bysme tam zajít. Šlo by to? A pozdějc podniknem něco jinýho.

DAVID: Jo.

JEN: Dobře, počkat, počkat. Věnujte mi chvilku pozornosti, ehm, než se sem dostane CJ. Takže půjdem omrknou hrát krásný holky. Můžem požádat CJe, aby se k nám na tenhle... tenhle naprosto nevinnej společenskej výletík přidal.

JACK: Ale jdi, proč se obtěžovat s jemnostma? Můžem mu dát prostě přes palici a odvlíct ho s sebou.

JEN: Jacku, pomoz mi s tím.

DAVID: Ne, ne, ne. Určitě by měl jít s náma. Bude to zábava, když půjdem všichni. To jen, že, uf... no, CJ vlastně nerandí.

JEN: Cože? Prostě jde rovnou na věc? Od kafe ke kondomům? O čem to tu mluvíme?

DAVID: Ehm, ne. Víš, on nerandí vůbec. No, jeho život je trochu komplikovanej. On, ehm... ne, fakt bych se o to s tebou neměl bavit.

JEN: Ať už je to cokoli, jsem si jistá, že to není tak zlý. No tak, ven s tím.

JACK: Prosím tě, Jen, přestaneš už s tím využíváním ústních partií mýho kámoše? Uf, jo. Z-z-zapomeňte, že jsem to řek. [odkašle si] Tady je C.J.

JEN: Á, čau.

C.J.: Čau.

JEN: Ehm, hele, je to na poslední chvíli, ale asi bys ses s náma dneska večer nešel kouknout, jak hraje naše kámoška v kapele, co?

JACK: Je to Audrey. Znáš Audrey. Ta, s kterou je vždycky švanda.

C.J.: Vzpomínám si. Jo, to z ní bezvadně.

JEN: Výborně.

[Jen si všimne, že k nim míří Freeman.]

JEN: Jacku. Ehm, přichází brzy zmizivší Freeman a zdá se, že po tobě kouká.

DAVID: Myslím, že si s tebou chce asi promluvit.

JACK: Jo. Uf, omluvte mě. Omlouvám se. Hned jsem zpátky.

JEN: Posadíš se?

C.J.: Jo.

[Jack si jde promluvit s Freemanem. Vejdou ven.]

FREEMAN: Omlouvám se. Nechtěl jsem tě a tvé přátele vyrušit.

JACK: To je v pořádku. To je v pořádku. Já, uf--na jídlo mám spoustu času. Tak co ta dnešní přednáška?

FREEMAN: Ehm, Jacku... pořád myslím na ten náš první rozhovor, když jsi mi řekl, že je to poprvé za dlouhou dobu, co máš motivaci. Nerad bych si myslel, že tě připravím o vysokoškolské zkušenosti, které si zasloužíš.

JACK: No, budu se motivovaný udržovat sám.

FREEMAN: Koukni, ehm, příští týden máte volno na učení a pak jsou zkoušky a pak, no... budu pryč. Znamenalo by to--znamenalo by to pro mě hodně, kdybys večer přišel, Jacku.

JACK: Budu o tom přemýšlet.



[Paceyho práce. Pacey sedí za svým stolem, když tam vejde Rich se svazkem letenek v rukách a začne je rozdávat.]

RICH: Doufám, že jste si ráno zabalili kondomy a zubní pastu, protože vyrážíme na menší výlet. Všichni jste prošli zkouškama, někteří přímo excelovali, vy chytrý krasotinky. Takže dneska oslavujem.

PACEY: New Orleans?

RICH: Co s ním, hm? Ano, jsme tak nechutně bohatý, že si tam poletíme na čtyřiadvacet odpornejch hodin užít všechny jeho potěšení. Jen přiznej, že první třída, hotelový pokoje zadara a starý dobrý jižanský holky, co se naučily pít ještě předtím, než sis hrál s Nintendem, jsou příliš dobrý, než aby sis to nechal ujít. Sbalte se, gentlemani. Logane, za hodinu.

MUŽ: Jo, baby. [Zasměje se.]



[Bar v New Orleans. Rich sedí na jednom konci baru a objímá nějakou dívku, zatímco Pacey sedí na opačném konci a mluví s nějakou velmi přitažlivou ženou.]

ŽENA: Takže vy jste tu na víkend, co?

PACEY: Vlastně jenom na noc.

ŽENA: Á, to je moc špatný. Dá se tady užít spousta zábavy.

PACEY: Jo, to vidím.

ŽENA: Mohla bych ti to tu ukázat.

PACEY: Víš, já tu vlastně už předtím byl.

ŽENA: Ach.

PACEY: Jo, s mou holkou jsme tudy v létě projížděli.

ŽENA: Takže máš holku.

PACEY: Ach, ne. Ne, ne. Dala mi kopačky.

ŽENA: Ha ha. No, myslím, že na mě čekají kamarádky, ale ráda jsem tě poznala, Percy.

[Odejde a Pacey se otočí a sleduje jí odcházet, pak si všimne jiné přitažlivé ženy, co sedí u baru blízko něj.]

PACEY: Ahoj.

ŽENA: Odkopnutý kluci mě neberou.

RICH: Wittere, chlape. Jsi patetickej a já si myslel, že mi budeš dělat konkurenci. Takhle je to příliš snadný.

PACEY: No, hele, Rinaldi, bylo by to jiný, kdybych se fakticky zapojil, což jsem se nezapojil, protože ženám se ve skutečnosti líbí citlivý typy.

RICH: Jo, aha, protože právě to mi funguje. Chápeš?

[Rich se zasměje.]



[Pekelná kuchyně. Joey sedí u baru, zatímco se tam všechno chystá na vystoupení kapely. Eddie jí nalije nějaké pití.]

EDDIE: Všechno to vypadá báječně, když to vidíš z druhý strany, viď?

JOEY: Způsob, jakým nalejváš pití, je ohromující.

EDDIE: Díky. Jaká byla přednáška?

JOEY: Jako obvykle. Končíme "Gravitační duhu" a Heston strávil dobrejch pět minut trváním na to, že experimentální text nikdy nepochopím.

EDDIE: No, to je hloupý. Diane Chabersová se čte moc dobře. Jsem si jistej, že by mohla Hestona vyškolit.

JOEY: Víš, celý to s tím Samem a Dianou je moc slabý. On očividně vydělával víc než ona.

EDDIE: Jo, a já vydělávám víc, než tvý Worthingtonský spolužáci, který nepotřebujou práci, ale to nás nestrká do stejný škatulky, nebo jo?

[Audrey přiběhne k baru a zastaví se vedle Joey.]

AUDREY: Čau, hezkej barmane. Nalej mi, jo? Třesou se mi ruce. [Obejme Joey] Ty seš tak báječná, že jsi se na mě přišla mrknout, kup rundy pro budoucí kluky Ameriky.

[Vezme si své pití a hodí na pult nějaké peníze, pak se vrátí k několika klukům.]

AUDREY: Mmm. [zakucká se] Á, bože. Á.

[Joey a Eddie pozorují, jak se jí ti kluci ujímají.]

EDDIE: Bože, koho její rodiče podplatili, aby se dostala na Worthington?

JOEY: Jsi dneska zatrpklejší víc než obvykle, jestli je to možný. Je všechno v pořádku?

EDDIE: Jo. Promiň. Já jen--nesnáším dvojitý šichty a -- nerad pracuju se Samem.

JOEY: Nemáš s kým flirtovat, co?

EDDIE: Jo, nebo se urážet, jak je ti libo.

JOEY: No, vrátím se pozdějc. Právě teď musím jít pohladit Audreyino ego.

EDDIE: To zní lákavě.

[Joey jde za Audrey.]

[Kluci se smějí.]

JOEY: Čau.

AUDREY: Ahoj, zlato.



[Autogramiáda. Jack vejde do knihkupectví, obhlédne velké množství lidí, kteří přišli, a všimne si Freemana, které sedí u stolu, na němž je jeho kniha, a mluví s nějakým mužem.]

FREEMAN: No, díky, že jsi přišel. Ehm, doufám, že se ti bude líbit.

[Jack přistoupí k Freemanovi.]

FREEMAN: Jacku, přišel jsi.

JACK: Jo. Já, uf... je škoda, aby jídlo zdarma přišlo na zmar.

FREEMAN: No, ať už to bylo z jakéhokoli důvodu, jsem rád.

JACK: Vypadá to, že spousta lidí vaše rozhodnutí podporuje.

FREEMAN: Á, možná se toho dneska zrovna moc neděje. S takovým projektem jako je tato kniha nikdy nevíš. Vždy se najdou lidí, kteří si myslí, že je na dvě věci, ale já se vždy držel naivní víry, že jeden nebo dva čtenáři by za prostými kulturními odkazy mohli najít něco stimulujícího.

JACK: Jo, někteří z mých přátel se domnívají, že vaše přednášky byly jen taková zábava, něco jako Entertainment Weekly, myslím.

FREEMAN: A ty máš ten pocit?

JACK: Všechno stranou, vypadal jsem snad někdy nezaujatý? [Jack se všimne, že mu Freeman hledí hluboko do očí.] Ehm, v-vaše žena, ehm... asi není moc nadšená z toho, že se má takhle přes zimu stěhovat do Chicaga.

FREEMAN: Ona se mou vlastně nepojede.

JACK: To je mi líto.

FREEMAN: No, to-to nemusí. Mohu tancovat kolem toho, kde jsem udělal chybu, ale nějaká Maudlin Freemanová nám ani jednomu nepomůže.

JACK: Jo.

FREEMAN: Takže se musím zeptat. Proč ses rozhodl přijít? Nemáš být někde jinde?

JACK: Ehm. Ne, ne. Já-- mám volnou chvilku.

FREEMAN: To je skvělé. Rád bych tě představil pár lidem.



[Pekelná kuchyně. Jen, CJ a David sedí u stolu, mluví spolu a čekají, až se objeví Jack.]

JEN: Nemám tušení, co Jacka zdrželo, Davide. Jsem si jistá, že--že to má něco společnýho s účesem.

DAVID: V pohodě. Myšlenka, že každý opatrně rozhozený pramínek může být pro mě, mi lichotí.

JEN: Ách.

DAVID: Půjdu k baru. Chcete něco?

C.J.: Ne, to je dobrý.

JEN: V pohodě.

[David jde k baru a nechá je samotné.]

JEN: No, jsem ráda, že jsi dneska přišel. Já vím, že na tohle ty asi nejsi.

C.J.: Jak jsi na to přišla? Nemám nic proti dobrý společnosti... a o kvalitě hudby ještě asi mluvit nemůžu, ale...

JEN: Á, no, Audrey je výborná zpěvačka.

C.J.: Jak se jí poslední dobou vede?

JEN: Audrey?

C.J.: Jo.

JEN: Skvěle. Fajn.

[Pohlédnou stranou a vidí Audrey, jak si s těmi kluky dává dalšího panáka, zatímco jí Joey sleduje.]

JEN: No, možná ne nejlíp, jak to jde, ale určitě to ujde. Proč se ptáš?

C.J.: No, připadá mi, jako by byla trochu v depresi.

JEN: Nevypadá deprimovaně.

C.J.: No, je snadný nevypadat deprimovaně, když si to odmítáš připustit.... nebo když necítíš nic, když na to přijde.

[David čeká u baru na své pití, když mu zazvoní mobil.]

DAVID: Haló?

JACK: Uf, Davide, čau. Uf, to jsem já. Hele, moc mě to mrzí.

DAVID: S tím si nedělej starosti. Jsi na cestě?

JACK: Uf, ne, ne tak úplně.

DAVID: Neměl bych brnknout na policii? Nemůžeš mluvit před únoscema?

JACK: Přijdu. Slibuju. Jenom jsem pohlcenej ve strašlivým akademických klábosení. Musím říct asi tak ještě dvě hlubokomyslný poznámky a padám odtud. Přísahám.

DAVID: Hele, nedělej si s tím starosti. Je tu CJ a všichni tvý přátelé dokonale zvládaj umění zdvořilostní konverzace. Takže se uvidíme, až se uvidíme.

JACK: Dobrá, bezva. Zatím.



[Bar v New Orleans. Rich a Pacey projdou kolem nějaké ženy, která sedí sama u stolu. Rich se u ní zastaví a osloví jí.]

RICH: Jak se daří?

DENISE: Bezvadně.

RICH: Neptal jsem se, jak vypadáš, ale jak se ti daří.

PACEY: Á, no tak, Richi. I já tě musím po tomhle zarazit. Kdo tohle říká?

DENISE: Jak se zdá, tak tvůj kámoš.

PACEY: Á, ne. On není můj kámoš.

RICH: Tak, tak. Jsem jeho šéf. Rich Rinaldi.

DENISE: Já jsem Denise.

RICH: To je překrásné jméno pro překrásnou dívku. Myslím, že Denise pochází z řeckého výrazu pro drama a já musím říct, Denise, že máš ňadra, co si volají po doteku.

DENISE: Á, to je náhoda, protože ty máš podle všeho kulky, co si volají po kastraci.

RICH: Tak dobře. Vezmu je někam jinam.

DENISE: Buď tak laskav.

[Rich odejde a Pacey ho při tom sleduje.]

PACEY: Víš, myslím, že Rich pochází z původního výrazu pro slizouna, ale musel bych se na to mrknout do knih.

DENISE: Jak se jmenuješ?

PACEY: Já jsem Pacey a fakt mě to mrzí, ačkoli jsem si jistej, že jsi zvyklá, že ti chlapy říkaj takový věci v jednom kuse.

DENISE: To ano. Ale nejsem zvyklá, aby po sobě zanechávali své značně atraktivnější a sympatičtější kamarády.



[Pekelná kuchyně. Eddie nalévá za barem pití a přijde k němu Joey.]

JOEY: Chyběla jsem ti?

EDDIE: Jak bys mohla, když jsem na tebe a tvý přátele čekal celej večer?

JOEY: Máš pravdu. A co děláš pak?

EDDIE: Dneska?

JOEY: No, jo, chci říct, že když vypadnu z práce já, není nic depresivnějšího, než si jít hned lehnout s vizema tancujících opilců v hlavě, takže... myslela jsem, že by bodnul nějakej druh společenský aktivity.

EDDIE: Já ti nevím.

JOEY: Mohli bysme...

[Audrey přiklopýtá k baru a postaví na bar prázdnou láhev od piva.]

AUDREY: Hej! Na pódiu potřebuju další pivo.

EDDIE: Ne, nemůžu tě nechat si ho vzít nahoru.

AUDREY: No tak, oba tu pracujete, jako by na tom někomu záleželo.

EDDIE: No, mně vlastně ano a připadá mi, že už máš dost.

AUDREY: No, a čí je to vina?

EDDIE: Uf, tvoje.

AUDREY: Jo, no, to tys mně nalejval, pitomče.

EDDIE: Jo, a teď jsem přestal. Vypadá to, že budeš muset zpívat střízlivá. Promiň.

JOEY: No tak, Eddie, chci říct... vždyť nebude řídit. To jen, že-- je nervózní.

EDDIE: Nikdy tě nenapadlo, že by ses mohla dostat do maléru kvůli obsluhování lidí pod zákonem? Nebo jsi to dneska vytěsnila z hlavy, protože nepracuješ?

JOEY: O čem to mluvíš? Tohle je bar pro vysokoškoláky. Nikdy předtím ses o to nestaral.

EDDIE: Jo, no, starám se, když se nějaká holka pod zákonem opije a demoluje mi to tu před očima. Už jí nenaleju. A basta.

AUDREY: Á, někdo si potřebuje zasexovat.

JOEY: Audrey.

AUDREY: Hele, očividně bere svou práci až moc vážně. Řekni mi něco, Eddie. Kolik už máš za sebou vloupaček?

[Joey se otočí a probodne Audrey pohledem.]

AUDREY: Ty mi dáš další pivo, že jo, zlato?

JOEY: Myslím, že ne.

AUDREY: Ježíši! Tenhle bar snad vedou Donna Reedová a pan Rogers.

[Znovu praští láhví o bar a ta se rozbije.]

EDDIE: Dobrá, odveď jí odtud.

AUDREY: Nebyls právě svědkem mý parádní síly?

[Rychle k nim přijde Emma.]

EMMA: Jo. Audrey, neslyšela jsi, že nás volaj nahoru. Myslíš si, že to děláme pro srandu králíkům? Maž nahoru.

AUDREY: Miluju tě, ty šílený kačátko!

EMMA: Hele, to si nech na pódium, Courtney Love. Jo? Pojď.

AUDREY: Jo! Jdem, jdem, jdem.

[Odejdou.]

JOEY: Já nejsem její chůva.

EDDIE: Ne, ve skutečnosti je to horší. Jsi její kámoška.

[Audrey doklopýtá na pódium a chopí se mikrofonu.]

[Ovace a potlesk.]

AUDREY: Hej, jak se dneska vede? Jsme Pekelný zvonky a jsme tu, abysme vrhly na tu fašistickou obsluhu. Zdá se, že establishment nechce, abysme se bavili. Kdo mu chce natrhnout zadek?

[Audrey začne zpívat píseň "One Way Or Another". Je při tom značně agresivní, skopne držák na mikrofon, vráží do ostatních členek kapely apod. Emma sice dál hraje, ale celou dobu vrtí hlavou. Audrey sejde do publika a proklestí si cestu k baru. Vyleze na něj, skopne z něj skleničky a chce si natočit pivo. Eddie jí to nedovolí. Joey na Eddieho omluvně pohlédne a Eddie si schová tvář do dlaně. Audrey sleze z baru, přičemž vrazí do zářivek u stropu. Stále zpívá. Roztrhne tričko a publikum souhlasně vykřikne. Audrey se skloní a vytrhne jednomu klukovi z rukou pivo, lokne si a mrští láhev přes celou místnost. Jen, CJ a David se rychle sehnout a láhev se roztříští o zeď za nimi. Všichni její přátelé se na Audrey zklamaně dívají a následuje zatmívačka.]



[Záchodky v Pekelné kuchyni. Audrey zvrací do záchodové mísy a Joey jí přidržuje hlavu.]

AUDREY: Jo, dobře. Myslím, že je to všechno. Myslím, že vidím nějaký vnitřnosti.

JOEY: Dobře. Co kdybysme ti skočili pro vodu? Kolik jsi toho vypila?

[Joey sleduje, jak Audrey dojde k umyvadlu a napije se z kohoutku vody.]

AUDREY: Nepamatuju se.

JOEY: Pila jsi v šatně? Protože u baru jsi toho zas tak moc nevypila.

AUDREY: Říkala jsem, že si to nepamatuju. Tohle-

JOEY: Audrey, nechci znít jako školní poradkyně, ale tohle nejsi ty.

AUDREY: A co jsem já? Víš, vzorná holčička už nejsem od šesti.

JOEY: To jen-

AUDREY: Je mi fajn! Ty ses nikdy předtím neopila?

JOEY: Jo, to opila a obvykle proto, že mě něco žralo, takže... hele, jen by mě zajímalo, co tě žere.

AUDREY: Nemám náladu na oduševnělou výměnu názoru o tom, jak jsem špatná a ty jsi dobrá, jestli myslíš tohle.

JOEY: Tam jsem nesměřovala.

AUDREY: Jó, jasně, že ne. Víš co? Strč si to za klobouk, Joey. Nekrm mě těma svýma kravinama o tom, jak k zábavě nepotřebuješ pití a drogy, protože jsem o tom přemýšlela a víš co? Nikdy jsem tě neviděla, že by ses bavila. Kromě toho zpívání a to jsi jenom imitovala mě.

JOEY: Dobře, víš co? Možná bysme si to měly nechat na ráno, protože nechceme říct nic, čeho bysme litovaly.

AUDREY: Bože! Přestaneš mě už ochraňovat?! Je mi špatně z života v tomhle malým antiseptickým vesmíru, kterej jste si všichni stvořili. Furt jenom posedáváme a pijem minerálku a kecáme o tom, jak jsme rádi, že jsme všichni přátelé, což je směšný, Joey, protože co je to za kámošku, když neví, že jsem se rozešla se svým klukem?

JOEY: Víš co, Audrey? Říkala jsem, že mě to mrzí.

AUDREY: Víš ty co? Mě je to šuma fuk. Jenom nechci, aby někdo, kdo se na můj život úplně vykašlal, ho náhle odsuzoval. Všimla sis vůbec, že mám depku, před tím, než jsem naštvala tvýho přítelíčka z chudinský čtvrti?

JOEY: Eddie není můj kluk.

AUDREY: Jasně. Myslím, že je fakt patetický, že to je jediná věc, kterou jsi měla potřebu okomentovat.



[Autogramiáda, venku. Jack odchází a Freeman se k němu připojí.]

FREEMAN: Ať už jdeš kamkoli, tak hezkou zábavu.

JACK: Abych byl upřímný, nevím, jestli mám ještě kam jít.

FREEMAN: Nechtěl jsem tě tu zdržovat svým nudným učeným brebentěním.

JACK: Ne. Ne, já se nenudil. Proto vzdoruju společenskýmu malomocenství.

FREEMAN: Jsem rád, že jsi přišel. V mé knize je jedna část, kterou jsem napsal po přednášce na začátku tohoto semestru, učinil jsi při ní poznámku o asexualitě filmových klaďasů. Nebylo to zase tak podstatné, ale zapálilo to něco, a já myslel, že už to nikdo nedělá. Zapaluje něco. Měl jsi pravdu. Nejen při té přednášce. Měl jsi... měl jsi pravdu o spoustě věcí.

JACK: Nečekal jsem, až mi tohle řeknete, jestli si myslíte, že to je důvod, proč tu v té zimě stojím.

FREEMAN: Tak proč?

JACK: Je to smutné... jste tu nejspíše nejpopulárnější profesor, nejvíce inspirující, a přece máte pocit, že musíte skrývat tu svou část, která je skutečná. Ale víte co? Ať už vám trvalo dosáhnout tohoto okamžiku jakkoli dlouho, dosáhl jste ho. A proto tady stojím v té zimě.

FREEMAN: Před týdnem jsem byl beznadějně ženatý muž. Existovalo šest různých verzí, kterými jsem se prezentoval světu. Nyní existuje jen... tahle. A teď bych si přál, abych si toho všiml dříve. Nebo abych si všiml tebe. Možná je příliš pozdě. Řekni mi to ty.

[Freeman se ho pokusí políbit, ale Jack ho zarazí.]

JACK: Nemůžu. Promiňte, nemůžu. Celý večer jsem nechal čekat někoho, s kým bylo načasování skutečně správné. Je pozdě. Musím jít. Jo, musím jít.



[Pekelná kuchyně. Jen, CJ a David uklízejí střepy rozbité láhve, kterou Audrey roztříštila o zeď.]

JEN: Asi jsi měl s tou Audrey pravdu.

C.J.: Chceš říct, že její vystoupení nejsou obvykle takhle inspirující?

JEN: Uf, ne žádná Jennifer Jason Leigh v Georgii, ne.

[Přijde k nim servírka s tácem.]

SERVIRKA: Děkuju vám.

JEN: Audrey je jedna z mála lidí, co znám, který byli vždycky nad věcí. Vedle ní jsme všichni vypadali hysterický.

C.J.: Je těžký se takhle chovat, jakmile to od tebe lidi očekávají. Víš, ráno se vzbudíš a necítíš se zas tak skvěle, takže potřebuješ něco, co by to spravilo. To jsem dělával. Když jsem se dostal na střední, neuplynulo poledne, abych nebyl opilý. Takže radši, než abych se zamyslel nad tím, že to nemůže být normální, jsem dál pil. Takhle jsem prošel těma těžkýma teenagerovskýma rokama. Je těžký se toho zbavit.

JEN: Jo. Jo, ale udělal jsi to. Takže jsi musel něco udělat správně.

C.J.: Jo. Jo. Došel jsem na okraj. Jistý způsob, jak se něčeho zbavit, je vzbudit se ze zapomění a uvědomit si, že ty jsi ten kluk na párty, který každému řekl přesně to, co nechtěli slyšet, a pak si odcizil jediného člověka, na kterém mu záleželo. Proto už nerandím.

JEN: Já fakt--já si nemyslím, že k sobě musíš být takhle tvrdý. Já--všichni něco zvoráme.

C.J.: Jen, fakt toho nechtěj o mně moc vědět, věř mi.



[Před Paceyho hotelovým pokojem. Pacey a Denise se vášnivě líbají a vrazí do dveří. Pacey rychle hledá klíč od pokoje.]

PACEY: Uf, nejspíš budem potřebovat klíč.

DENISE: Ten by se šiknul. Kam jsi ho dal?

[Sáhne dolů a chytne ho v rozkroku. Pak mu sklouzne rukou do kapsy a vytáhne klíč.]

PACEY: Uf, počkej vteřinku.

DENISE: V čekání nejsem moc dobrá. Tady.

PACEY: Dobře.

[Pacey rychle otevře dveře a vejdou s Denisou do pokoje.]



[Pekelná kuchyně. Eddie uklízí nepořádek, který po sobě zanechala Audrey, když se objeví Joey a začne mu pomáhat.]

JOEY: To byl večer, co?

EDDIE: Jo.

JOEY: Mrzí mě to... mrzí mě ten opileckej a zpívací debakl. Nevěděla jsem, k čemu to povede.

EDDIE: To nebyl tvůj problém, ne? Nepracovala jsi, tak proč by ti záleželo na to, že to tu tvý kámoši rozmlátěj.

JOEY: Vždyť to neudělali schválně.

EDDIE: O to ve skutečnosti nejde, Joey.

JOEY: No, zasvětil bys mě, o co teda jde?

EDDIE: Proč bys tu měla stát a poslouchat mý žvásty, když máš jistě lepší věci na práci? Omluv mě.

JOEY: Proč tě dneska tak pálí, že s tebou ztrácím čas, když pokaždý, co jsem za tebou přišla, jsem si chtěla promluvit?

EDDIE: Možná s tebou bylo těžký mluvit, protože nemůžu přijít na to, s kým mluvím. Je to Joey Potterová, má kámoška z baru, nebo je to Joey Potterová, členka Worthingtonský elity?

JOEY: To je zábavný. Myslela jsem, že v tom bylo víc.

EDDIE: Hele, o lidech se toho spoustu naučíš, když je vidíš s jejich přáteli.

JOEY: Viděl jsi mě tady s mýma kamaráda po celou dobu. V čem je rozdíl?

EDDIE: Rozdíl je v tom, když se tvý přátelé navážej do státních protialkoholickejch zákonů a uráží mě do tváře.

JOEY: Hele, to mě mrzí, jo? Když ti to pomůže, hezky zostra jsem to tam Audrey nandala.

EDDIE: Pomohlo by mi, kdybys mě bránila. Kdyby ses nějak projevila, Joey, to by bylo milý.

JOEY: Eddie, byla opilá. S takovýma lidma se vypořádáváme celou dobu.

EDDIE: Máš pravdu, Joey. Proč bych se měl cítit blbě, že tu nechávám tvou kámošku řešit se svý problémy vyšší třídy? Už bych na to měl bejt zvyklej, že jo? Má chyba, že jsem si myslel, že jsi jiná než ostatní.

JOEY: Jak to můžeš říct, když ses to ani nepokusil zjistit? Já nevím, možná se jenom cítíš ohroženej, protože jsem se pokoušela o tobě něco zjistit, ale to jsem dělala jenom proto, že jsem se ti pokoušela pomoct.

EDDIE: Já vím, o co ses pokoušela, Joey, a nemyslím si, že by ses měla obtěžovat. Myslím, že ani jeden z nás by neměl, protože jsem o tom přemýšlel a ten náš taneček není víc než to. Je to jenom flirtování.

JOEY: Ty si nemyslíš, že je v tom víc?

EDDIE: Nemyslím si, že jde o něco dobrýho.



[Paceyho hotelový pokoj. Pacey a Denise se stále vášnivě líbají, Pacey se posadí na postel a začne rozepínat Denise šaty.]

DENISE: Můžu se tě na něco zeptat?

PACEY: Jasně.

DENISE: Není to tvé poprvé, že ne?

PACEY: Fakt jsem tak špatnej?

DENISE: Ne. To jenom, že většina kluků se neobtěžuje s povinnou předehrou. Čehož si sice velice vážím, ale mě máš jistou.

PACEY: Dobře, no, pokusím se nehledět na tvý potřeby, ale za nic nemůžu ručit.

[Začne jí znovu líbat.]

DENISE: Vážně, tohle už jsme chvíli prováděli a tvůj přítel nezaplatil za celou noc. [Zatlačí ho zády na postel a vleze si na něj.] Mm... bylo to od něj hezký. Měl by sis to užít. Ale já fakt...

[Pacey jí zarazí, když si uvědomí, že je to prostitutka, a sleze z postele.]

PACEY: Nemůžu. Nemůžu. Promiň.

DENISE: Nemusím odejít.

PACEY: Ne. Určitě nemusíš odejít. Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít, ale... já--já jen... nemůžu to udělat. Myslel jsem si, že jsi krásná žena, kterou jsem potkal v baru. A že... že mezi náma něco malýho bylo, ale to očividně nebylo. A to je fajn. Ale teď si musím jít s někým promluvit, takže ty tu zůstaň a... fakt mě to mrzí.

[Pacey odejde a nechá jí v pokoji samotnou.]



[Před Pekelnou kuchyní. Jen a CJ vyjdou ven a povídají si.]

JEN: Takže jsi si jistej, že nebude Davidovi vadit tam pobejt sám?

C.J.: Á, ne. Ne. Říkal, že tam zůstane ještě půlhodinky a pak to odpíská.

JEN: Bože, nevím, co má Jack za problém, ale nakopu mu zadek.

C.J.: No, David je naštěstí velmi trpělivý člověk.

JEN: Víš, jsem fakt ráda, že jsi dneska přišel. Bála jsem se, že nebudeš chtít.

C.J.: Víš, pořád to opakuješ. Jen to, že nepiju, neznamená, že nejsem společenskej.

JEN: Ale nerandíš.

C.J.: Ne.

JEN: Jednou jsi mi řek, že bych měla na sebe změnit názor a myslím, že ty bys možná měl udělat to samý.

[Jen se ho chystá políbit, ale CJ jí zarazí.]

C.J.: Jen. Nemůžu, promiň, to... to nemá s tebou nic společnýho, přísahám. Ty jsi... ty jsi překrásná a jsi skvělá. Já ale fakt nemůžu.

JEN: Dobře.

C.J.: Seženu ti domů taxík, jo?

JEN: Dobře.

C.J.: Budeš v pořádku?

JEN: Jo. V pohodě. Nic, co by nevyléčila trocha spánku..

C.J.: Dobrou noc.

JEN: Dobrou noc.

[Jen nastoupí do taxíku a ten odjede. CJ pohlédne přes ulici a spatří Audrey, která sedí na obrubníku a kouří. CJ k ní dojde a sedne si vedle ní. Když ho Audrey spatří, cigaretu típne.]

AUDREY: Měla jsem jenom pár šluků, přísahám.

C.J.: Je mi jedno, jestli kouříš.

AUDREY: Ne, to je šokující. Protože jsem si najisto myslela, že na mě spustíš nějaký mravokárný řeči, po kterejch mě odsoudí všichni na kilometry daleko. Víš, zajímalo by mě, jestli je v pohodě cukr, protože mám v kapse nějaký sladký dortíky a nebojím se je sníst.

C.J.: Lidi na tebe byli dneska dost tvrdý, co?

AUDREY: Víš, zábavný je, že když jsem byla opilá, bylo všechno skvělý. Bylo to přímo suprový. Teď jsem střízlivá a všechno to šlo k čertu.

C.J.: Víš, tvý přátelé se ti jenom pokoušeli dát najevo, že mají starost. Možná na to nešli dobře.

AUDREY: Já nejsem opilec, víš? Bože, jsme na vysokejch, no ne? Neprožil si každej nějakej ten příšernej tejden a nechtěl na něj zapomenout?

C.J.: A cítíš se líp... když... piješ?

AUDREY: Necítím nic, což je ideální.

C.J.: Jak dlouho v tom hodláš pokračovat?

AUDREY: Já nevím. Já nevím.

C.J.: Jestli si chceš promluvit nebo...

AUDREY: Nemusíš tu se mnou sedět, fakticky.

C.J.: Nemusíš to říkat. Kdybych tu nechtěl být, už bych odešel.

AUDREY: Dobře. Tak tu budem sedět. Teď zrovna mluvit nechci.

[Audrey se zachvěje. CJ vyndá z kapes rukavice a dá jí je.]



[Bourbon Street. Rinaldi a skupina chlápků a dívek jdou ulicí a smějí se, když k nim přiběhne Pacey.]

MUZ: Dlužíš mi dvacet babek, Rinaldi.

PACEY: Richi! Hej, Rinaldi! Pojď sem.

RICH: Co máš za problém, Wittere?

PACEY: Můj problém je ten malej podvůdek, co ses na mě pokusil sehrát.

RICH: Kněžky lásky nejsou proti tvejm morálním principům, že ne?

KATZ: Ty vole, Witter vojel děvku!

PACEY: Vlastně nevojel, Katzi, ale mluv dál. Sleduj, jak rychle tvá noc skončí.

RICH: Tys to neudělal? Máš tam dole nějakej problém, Wittere, nebo máš trable shodit to tvý kvádro?

PACEY: Tobě to připadá vtipný? Protože já se nesměju.

RICH: O tom mi povídej. Ne. Jenom jsem chtěl, aby ses pobavil. Věř mi. Nebyla laciná.

PACEY: Na to jsem zapomněl. Pro tebe je všechno o penězích. Kupuješ si kamarády, kupuješ si ženský, kupuješ ženský pro kamarády. Takhle je to čistý, je to snadný. Žádný city, že? No, řeknu ti, Richi, že jediná laskavost, co od tebe chci, je, abys mě vyškrt ze svýho charitativního seznamu. Protože jsi patetickej, kámo.

RICH: Upřímně, kámo, já to nechápu. Pár bezva hodin s fakt sexy holkou, který už nemusíš nikdy zavolat, a ty děláš drahoty? Musíš bejt fakticky blbej, protože to vypadá, že mi něco dlužíš.

PACEY: Máš pravdu. Dlužím. Zcela jistě.

[Pacey popadne Riche za kabát.]

RICH: Jak se opovažuješ?!

PACEY: Jsem nasranej!

RICH: Mě fakt sere tvá morálka. Není třeba sahat k násilí. Kdy si uvědomíš, že žádná rvačka za to nestojí?



[Před Pekelnou kuchyní. Davida unavilo čekání a vyjde z baru, když vedle zastaví taxík a vystoupí z něj Jack.]

JACK: Hej, Davide. Davide, moc mě to mrzí. Já--já nemůžu uvěřit, že tu pořád jsi.

DAVID: Tys doufal, že už budu pryč?

JACK: Ne! Ne. Ne. Samozřejmě, že ne. Jsem rád, žes zůstal. Jenom mi pořád unikalo okýnko příležitosti se odtamtud dostat.

DAVID: To muselo bejt zlý.

JACK: Jo. Nejsem moc přesvědčivej, co?

DAVID: Hele, Jacku, nejsem tak naivní, abych čekal, že tu nebude žádná přítěž. Nemůžeš se skutečně pustit do novýho vztahu, dokud nevíš, že ten starej už nikdy nevzplane. Takže udělej, co musíš udělat.

JACK: Udělal jsem to. Chci říct, neudělal. Já... nemusel jsem.

DAVID: Nemusíš o tom se mnou mluvit.

JACK: No, máš pravdu o tý přítěži. To jen, že to není... než jsme začali tohle, chtěl jsem se jenom ujistit, že už jsem skončil s opakováním svých starých chyb. A skončil.

DAVID: To rád slyším.

JACK: Bezva.

DAVID: Jo. Bezva.

JACK: Tak proč ses vůbec obtěžoval tady zůstat?

DAVID: Hele, nemysli si, že jsem čekal na pomatence jako jsi ty-

JACK: [zasměje se]

DAVID: Bavil jsem se a tys prošvih parádní výstup.

JACK: Fakt?

DAVID: Ano. Byla to jedna z těch magickejch nocí, co se nikdy nevrátí.

JACK: Takže tu bude těžký překonat.

DAVID: To je strašně troufalý předpokládat, že si znova vyjdem.

JACK: Och, ha! To vidím. To vidím.



[Bourbon Street. Pacey jde následujícího rána ulicí a přemýšlí.]



[Pokoj Joey a Audrey. Joey se vzbudí, pohlédne na postel Audrey. Vidí, že v ní Audrey není a vypadá jako den předtím. Joey má trochu starost.]

[O něco později. Joey sedí u stolu, čte si a znovu pohlédne na prázdnou Audreyinu postel.]

[Zaklepání na dveře.]

EDDIE: Páni! Takže takhle si žije druhá polovička.

JOEY: Co tady děláš?

EDDIE: Uf, tvá kámoška včera v baru zapomněla kabelku. Neumím si představit, jak na ní mohla zapomenout, s tím opileckým výstupem, zvracením a tak.

JOEY: Díky.

[Vezme si od něj kabelku a chce zavřít dveře, ale Eddie jí zarazí.]

EDDIE: Počkej chvíli. Počkej, Joey. Včera večer jsem řek spoustu věcí, který jsem tak nemyslel.

JOEY: Jo, jako jaký věci?

EDDIE: Hodně věcí. Mohlo by to být tím, že mám nějaký neidentifikovatelný vztek na společnost, který s tebou nemá nic společného.

JOEY: To je dobrý

EDDIE: Jo, chvíli jsem na tom dělal.

JOEY: Skoro to připomíná omluvu.

EDDIE: No, víš, přemýšlel jsem o tom celou noc.

JOEY: O čem?

EDDIE: O tomhle. O mně a o tobě. Neměl jsem dobrej pocit.

JOEY: Z jaký části?

EDDIE: Že jsem to nenechal být.

JOEY: Víš, uf... když chceš něco nechat být, tak tu obvykle musí něco být.

EDDIE: Prosím tě, Joey, rád bych se dostal do bodu, kdy tě nebudu moc vystát, jenom mi dej příležitost.

JOEY: V tomhle nemůžeme pokračovat.

EDDIE: V čem?

JOEY: V tomhle. V říkání věcí, který tak nemyslíme. V tancování kolem tématu. Nedohání tě to k šílenství?

EDDIE: No, jo, ale o tý nechuti jsem to myslel vážně. Dobře. Dobrá, chápu, o čem mluvíš. Takže, co bys řekla, kdybys měla mluvit vážně?

JOEY: Ráda bych si s tebou vyšla na rande. Skutečný rande. Bez malých holek a opilých spolubydlících. Co bys říkal?

EDDIE: No, rád bych tě poznal a dokázal si, že se mýlím.

JOEY: V čem?

EDDIE: Že reprezentuješ všechno, co nesnáším. Myslím, že bys mohla reprezentovat všechno, co postrádám. Páni, dobře, takže... je to rande. Zatím, Joey.

[Potřesou si rukama. Pak se Eddie otočí k odchodu a Joey mu zamává.]

[Zatmívačka a závěrečné titulky.]