Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 605 - Podvodníci

Gina Fattore, překlad: Petr Říhánek


[Pekelná kuchyně. Joey netrpělivě čeká u baru, zatímco se na jeho druhém konci baví Eddie s několika dívkami. Nakonec se Joey naštve a praští s táckem o stůl. Bez efektu. Objeví se vedle ní Emma a Eddie jí pošle dvě piva.]

JOEY: Pomoc.

EMMA: No, možná by se tě všimnul rychlejc, kdybys, ehm, trošičku zapracovala na svým tričku. Pár rozparků, pár děr. Nediv se svýmu dýšku.

JOEY: Mýmu co?

EMMA: Tvýmu dýšku. Tvýmu zpropitnýmu. [zasměje se] Co sis myslela, že jsem řekla?

JOEY: Nic!

[Emma vezme pití a odejde.]

EDDIE: Ano?

JOEY: Á, konečně. Moh bys mě příště nechat čekat o trošku dýl?

EDDIE: Promiň, já, uf... asi se tě teď trošku bojí, když ses mi pokusila strčit jazyk do pusy.

JOEY: Potřebuju dva drafty, jeden boilermaker a myslela jsem, že jsme souhlasili, že o tom už nikdy nebudem mluvit.

EDDIE: Tak na ten rozhovor si teda nevzpomínám.

JOEY: Nesouhlasili. Vyplynulo to. Konvenční společenskej diktát říká, že když se stane něco trapnýho, všichni v tichosti souhlasíme, že o tom už nikdy nebudem mluvit. To nám pomáhá jako společnosti přežít. To... a alkohol.

EDDIE: Jo, no, já ne.

JOEY: Ty ne co?

EDDIE: Nesouhlasím.

JOEY: Víš ty co? Fakt nemám náladu zabřednout ohledně toho do filozofický diskuse.

[Emma se vrátí pro další pití.]

EMMA: Ach dobrotivej bože! Nehádáte se zase, že ne?

EDDIE: Ne, ne. Zdá se, že vedem jakousi... uf, filozofickou diskusi.

EMMA: Á, bezva. Protože já mizím. Jdu na zkoušku, kde na mě doufejme pořád čeká pár lidí z kapely, uf, abych je vyhodila před tím naším zejtřejším velkým debutem v Pekelný kuchyni.

EDDIE: Hele, jestli chceš, tak rozvěsím pár těch letáků. Beze všeho.

EMMA: Jsi zlatej, víš to?

[Nakloní se přes pult a políbí Eddieho na tvář.]

EMMA: Mmm! Ach, a máme tu pěknej nával, takže kdybyste se vy dva prostě políbili a usmířili, jsem si jistá, že by to zákazníci ocenili.

[Emma odejde.]

JOEY: Tys jí to řek.

EDDIE: Náhoda. Co? Proč bych jí to říkal?

JOEY: Abys mě ztrapnil.

EDDIE: No, to vcelku dobře zvládáš sama.

[Joey vezme pití a odejde.]



[Úvodní titulky.]



[Hotelový bar. Dawson vejde do baru, rozhlédne se a spatří Todda a Natashu, jak pijí a povídají si. Potřese hlavou a zamíří k nim.]

TODD: Už ti někdo řek, jak jsi hezká?

DAWSON: Ahoj.

NATASHA: Ahoj. Uf... víš co? Je pozdě. Měla bych jít do postele. Zejtra je velkej den.

TODD: [opile] Se neboj. Budeš báječná, lásečko.

[Natasha odejde a nechá je samotné.]

TODD: Kdybys to se ženskýma tak nevoral, moh by ses teď vyplížit za ní. No, pokračuj.

DAWSON: Zadrž. Nemůžeš se mě zbavit takhle rychle.

TODD: Jak jsem očekával, nejsi tu, abys po hlavě zapad do všeobecný zhýralosti. Jsi tu, abys mě nudil nějakýma titěrnýma pracovníma detailama.

DAWSON: Deset lidí chce vědět, jakej je páteční plán B.

TODD: Řekni jim, že žádnej plán B není.

DAWSON: Musíš se aspoň ozvat Heather Tracyový. V posledních dvou dnech volala asi tak šestkrát.

TODD: Leery, tvá neschopnost relaxovat mě vytáčí.

DAWSON: Jsme tři dny za plánem, za každej den tenhle tejden platíme pokutu. Zejtra natáčíme finále a nemáme natáčecí rozpis. V pátek je sedmdesáti procentní šance, že bude pršet, a my podle všeho nemáme plán B. A to si nemám dělat starosti?

[Za Toddem se objeví Heather - ta z úvodní epizody 5.série.]

HEATHER: Tři dny? Myslela jsem, že čtyři.

TODD: Heather!

HEATHER: Todde. Netvař se tak překvapeně. To máš za to, že mi neodpovídáš na telefony.

TODD: Ne. Je to báječný. Tak rád tě vidím. Vzpomínáš si na Dawsona?

HEATHER: Jo. Příjemnosti můžem odložit na pozdějc, zlato. Právě teď budu potřebovat, abys mi sehnal lepší pokoj. Ta holka na recepci říkala, že to není možný, ale jsem si jistá, že můžeš předvést trochu ze svý magie.

TODD: [naznačí ústy "pomoc"]

[Dawson chytí klíč, který mu Heather hodila, a nechá je s Toddem samotné.]



[Byt Emmy. Pacey a Audrey sedí v obýváku a učí se. Audrey má při tom nasazená sluchátka a poslouchá nějakou hlasitou hudbu. Pacey vzhlédne od své knihy a usměje se.]

AUDREY: [křičí] Co je?!

PACEY: [křičí] Nic! [Audrey si sundá sluchátka a vypne hudbu.] Je dobrá?

AUDREY: Co je dobrý?

PACEY: Ta knížka.

AUDREY: [posměšně] Zlato, je povinná. Jak může bejt dobrá?

[Audrey vstane a zamíří do kuchyně.]

PACEY: No, víš, je to první knížka, kterou jsem tě viděl tenhle semestr louskat.

[Audrey otevře ledničku a nahlédne dovnitř.]

AUDREY: Tu zelenou věc ve skutečnosti nepije, že ne?

PACEY: Hej! Audrey!

AUDREY: Co?

PACEY: No, pokouším se s tebou mluvit.

AUDREY: Jasně, já poslouchám.

PACEY: Bezva. Tak bys mi mohla říct, co tě celej tejden trápilo.

AUDREY: Nic mě netrápilo.

PACEY: Vážně? Protože musím říct, že ses chovala trošku divně.

AUDREY: Dobře, Pacey. Definuj divně.

PACEY: Fajn. "Divně" je snaživě. "Divně" je tiše.

AUDREY: Cože? Takže já se pro změnu chovám jako Joey a najednou jsem divná? Dobře, fajn.

PACEY: Hele, jen chci vědět, jestli jste se s Jen náhodou nedostaly na tý párty minulej tejden do nějakejch trablů.

AUDREY: Ne. A víš co? Na dřívější rozmařilou holku ta holka ani neví, co trable jsou.

PACEY: Protože, víš, mluvil jsem s Jackem a on říkal, že vás v jistou chvíli ztratil a tys byla možná trošku vyplašená.

AUDREY: No, jo. Pacey, byl tam nával a Jen narazila na někoho, koho znala.

PACEY: Á, vážně? Na kluka?

AUDREY: Jo. Milýho kluka. Řádnýho rytíře v zářivý zbroji.

PACEY: Jo, tím jsem si jistej. Jako já, co?

AUDREY: Ano, zlato. Přesně jako ty.

PACEY: Víš, to je zábavný. Dneska jsme tu úplně sami.

[Pacey jí začne líbat, ale Audrey to po chvilce zarazí.]

AUDREY: Ehm... jo. Promiň.

PACEY: Och.

AUDREY: Óch. Ne, jde jenom o tom, že jsem fakt unavená a-

PACEY: Jo, v pohodě. Jsi unavená.

AUDREY: Ne, protože bysme mohli-

PACEY: Ne, ne, ne, ne, ne. Já jen--o nic nejde. Jen... pššt... ne. Já jen... [zasměje se] Je to v pohodě.

[Pacey se vrátí k učení.]



[Byt Emmy, následující ráno. Pacey usnul při učení. Emma přijde dolů a chce si nalít z konvice kafe, ale konvice je prázdná. Natáhne se pro pikslu s kafem, ale ta je také prázdná.]

EMMA: [povzdechne si a zhluboka se nadechne] Hmm. Pacey! [Pacey se ani nehne, stále spí] Pacey!

PACEY: Ano! Co je? Já to neudělal.

EMMA: Zase jsi zůstal vzhůru celou noc, že jo?

PACEY: Ano.

EMMA: A spotřeboval jsi všechno kafe.

PACEY: [mluví rychlostí tisíc slov za minutu] Ach! Dobře, ano. Ale je ho tu víc. Máme ho plno. A víš, je to fakticky divný. Všichni říkaj, že je těžký zůstat celou noc vzhůru -- to fakt není. Dostává tě jenom hodina mezi čtvrtou a pátou. Ale byla bys překvapená, jak se tvá mysl ve skutečnosti drží. Vím všechno o možnostech trhu, vyrovnanejch účtech, nekonvertibilních měnách, ale...

EMMA: Pacey!

PACEY: Ano?

EMMA: Kafe!

PACEY: Mám ho.

[Sáhne do skřínky a vyndá novou pikslu kafe. Pak zaslechnou zvuk puštěné sprchy.]

EMMA: To v koupelně není zas ta tvá zatracená holka, že ne?

PACEY: Ne. To je Jack.

[Náhle zaslechnou ze sprchy zpěv Audrey.]

AUDREY: [zpívá] All the leaves are brown the leaves are brown and the sky is gray.

PACEY: [směje se]

EMMA: Máš tušení, jak dlouho tam bude?

PACEY: Uf, no, to záleží na tom, jak máš velkou nádrž z vodou.

EMMA: Nemluvili jsme o tom?

PACEY: Ano, mluvili.

EMMA: Je tu furt.

PACEY: Ano, je. Ale víš, co by byl skvělej nápad? Kdybyste to spolu probraly, já šel do práce, a až bych se vrátil, řekla bys mi, jak jste to vyřešily. Jo? Jo. Čau-čau. Přeju hezkej den. Čau.

[Pacey rychle zmizí. Emma si jde do koupelny promluvit s Audrey, ale zarazí se a začne naslouchat jejímu zpěvu.]

AUDREY: [zpívá] All the leaves are brown, the leaves are brown ok. And the sky is gray and the sky is gray I went for a-- I went for a walk on such a winter day.



[Přednáška profesora Freemana. Usazená Jen čeká, až začne přednáška, když se objeví Jack a posadí se vedle ní.]

JEN: Čau. Tak, co se stalo?

JACK: Kdy?

JEN: Na párty, když jsme zmizeli.

JACK: A kam jste vůbec šli?

JEN: Nikam.

JACK: Jo, jasně.

JEN: Hele, nezkoušej na mě změnu tématu. Chci detaily.

JACK: [povzdechne si] Dobrá, hele, nic se nestalo. Jo? Chci říct, co by se mohlo stát? Ten člověk je hetero. Víš? I kdyby se jednoho rána probudil a zázrakem z něho byl najednou gay, těžko bych se s ním moh skutečně zaplést. No tak.

JEN: Nemoh?

JACK: Ne. Bože, ne.

[Objeví se profesor Freeman a zamíří na pódium.]

FREEMAN: Zdravím. Promiňte, že jdu pozdě. Ale vidím, že se dostavily exponáty A, B, C a D, čímž samozřejmě myslím mé asistenty, kteří se nyní mohou pustit do svízelnýho úkolu vracet vám vaše oznámkované práce. Pokud byste ovšem nedali přednost tomu, že byste tu padesát minut seděli a zírali na ně, zatímco já bych tu vytruboval o znázornění svobodného otce v před- a povětnamské americké televizi.

[Smích.]

FREEMAN: Ne? To jsem si myslel. Jak víte, tyto práce představují dvacet procent vaší závěrečné známky. Jsem připraven se vypořádat se všemi plačtivými historkami, které na mě spustíte. Jenom, prosím vás, buďte tvořiví. Není to poprvé, co jsem slyšel tu o tom, jak vám dva mínus zničí vaše šance na...

[Jen otočí svou práci a vidí, že dostala dvojku.]

JEN: Otoč to.

[Jack otočí svou a vidí, že dostal tři mínus. Je zmatený.]

FREEMAN: ...přijetí do pořádné právnické školy.

[Smích.]



[Worthington. Joey jde kolem stěny s plakáty a vidí, že na ní Eddie dává letáky kapely Emmy. Joey jde dál, ale po chvilce se zastaví a zamíří k němu.]

EDDIE: [zasměje se] Měla bys pokračovat.

JOEY: Pomůžu ti.

EDDIE: Ne. Zvládnu to.

JOEY: Jen se pokouším bejt milá.

EDDIE: No, nedělej to. Líbila ses mi mnohem víc, když jsi byla nevrlá.

JOEY: Já nejsem--hele, já myslím, že jsme se oba od toho incidentu chovali trochu nedospěle.

EDDIE: Já se choval nedospěle?

JOEY: Já vím, že já ano.

EDDIE: Nedělej to. Nevracej se zpátky. Když to uděláš dneska na přednášce, Heston tě sní zaživa.

JOEY: Chápu, a kdy nás na přednášce oblažíš svou prezentací ty?

EDDIE: Víš, jestli si myslíš, že jsem pitomec, tak mi to prostě řekni.

JOEY: A jak nám to pomůže spolu líp vyjít?

EDDIE: To--to nepomůže, ale nepředstírejme, že je všechno hezký, když není.

JOEY: Není?

EDDIE: Ne. Při tom, uf, "incidentu", jak to klinicky nazýváš, jsi mě políbila na ústa s nějakým pokřiveným úmyslem, kterej si ještě musíme vyjasnit. Příjemný ano, ale sotva hezký.

JOEY: Takže my se teď jako musíme ponořit do nějaký sémantický debaty?

[Zastaví se u vchodu do knihovny.]

JOEY: Tak jdeš nebo co?

EDDIE: Cože, do knihovny?

JOEY: Jo. Tam jsme šli.

EDDIE: Tam jsi šla ty. A jestli si pořád hraješ na "milou", tam bys tam mohla tyhlety rozvěsit.

[Podá jí nějaké letáky a odejde.]



[Natáčení. Dawson přijde za Toddem, který sedí na režisérské židličce, a oba sledují, jak kolem projde Heather a křičí na někoho do mobilu. Dawson má tác s jídlem.]

HEATHER: Jo, no, chce novýho člověka a chce ho hned. Není ani poledne a už vyhodila lidi na třech kontinentech.

TODD: Třívajíčková omeleta?

DAWSON: Jedno vejce, dva bílky.

TODD: Jdem na to.

[Jdou k Heather, která stále křičí do mobilu.]

HEATHER: Jo? No, kdybych to věděla, tak bych byla asistentka. Poslouchej, zlato, musím jít.

TODD: Snídaně je naservírovaná, lásko.

HEATHER: Nebudu chodit kolem horký kaše, Todde. Jak tady ten tvůj přítelíček včera večer poznamenal, jste pozadu za plánem a překročili jste rozpočet, s obojím bysme mohli žít, kdyby byl natočenej materiál snovej. Ale my tu holku nesnášíme.

TODD: Natashu?

HEATHER: Natashu, Natalie, Nadiu, jakkoli. Tu s tou hezkou postavičkou. Já vím, že jsi říkal, že s ní můžeš pracovat, ale došli jsme k závěru, že my platíme, my přeobsazujem.

TODD: Sakra, zadrž minutku! Ano, je možná trochu nezkušená, ale přece nemůžete zastavit celou produkci.

DAWSON: Ona tu práci zvládne. Aby takovejhle hororovej film fungoval, musí být hrdinka sexy i inteligentní. Natasha taková je.

HEATHER: Proč bych se měla starat, co si myslí?

TODD: On je cílová skupina.

DAWSON: Ukaž jí nějaký sestříhaný záběry. Něco dáme do odpoledne dohromady.

HEATHER: Fakt si myslíš, že to změní můj názor?

TODD: Neublíží to.

[Zvoní mobil.]

HEATHER: Jo?

[Odejde a Dawson a Todd na sebe pohlédnou.]



[Freemanova přednáška. Přednáška skončila a všichni odcházejí. Jack a Jen stále sedí na svých místech a koukají na své oznámkované práce.]

JEN: Dobře, no, tohle musí bejt nějakej omyl. Mám lepší známku než ty.

JACK: Vypadá to tak.

JEN: A tys celej semestr fakt tvrdě dřel.

JACK: Jo, no, podle všeho ne dost tvrdě.

[Jack zamíří k Freemanovi, který právě domluvil s jedním studentem.]

FREEMAN: Skutečně hezká práce.

JACK: Zdravím.

FREEMAN: Ale, ale, další nespokojený zákazník.

JACK: Já--já se jen, ehm... chci zeptat na svou známku. Uf, tři mínus je trochu špatná na práci, která se vám moc líbila.

FREEMAN: To jsem říkal, že?

JACK: Jo, to jste tuhle večer říkal.

FREEMAN: Samozřejmě. Uf, měl jsem na mysli, že se mi moc líbil obsah. Na druhou stranu, tvá stylistika je jen na základní úrovni. Mohu ti doporučit pár knih, které ti s tím mohou pomoci. Ale teď musím jít na další přednášku.

JACK: Jo, jistě.

[Jack se vydá na odchod.]

FREEMAN: Víš, tři mínus není zas tak špatná známka, Jacku. Sám jsi říkal, že jsi nebyl moc motivovaný student.

JACK: No, asi jsem myslel, že si tenhle semestr vedu líp.

FREEMAN: No, možná byla tvá očekávání příliš vysoká.

JACK: [povzdechne si]



[Natáčení. Todd sedí za pojízdnou kamerou a nějaký muž jí pomalu postrkuje.]

TODD: Pomaleji. Pomaleji. Střih!

MUŽ: Konec zkoušky.

TODD: Můžete mi někdo najít Leeryho, prosím?

[Dawson k němu přiběhne.]

DAWSON: Tady. Přímo tady.

TODD: Takže, je pryč?

DAWSON: Odešla před patnácti minutama směrem k nejbližší tělocvičně. Setkáme se s ní a střihačem při polední pauze.

ŽENA: Natasha je nalíčená. Čekáme jenom na kameru.

DAWSON: Díky.

TODD: Přesně šance, na kterou jsem čekal.

DAWSON: Co uděláš?

TODD: Co myslíš, že udělám? Oblíbenou část svý práce, kámo.

DAWSON: Ty to tak nemyslíš.

TODD: Samozřejmě, že myslím. Nic není taková švanda jako vysvětlování přeplacený krasavici, jak jsou všechny děsně snadno nahraditelný.

DAWSON: Myslel jsem, že jí máš rád.

TODD: Mám. Ne tolik jako ty, samozřejmě, což by mohlo vysvětlit tvůj postoj.

DAWSON: Chápu, ale k čemu pomůžu, když na ní budeš křičet? Když nabouráš její jistotu, nepohnem se o nic rychlejc.

TODD: Hele, kámo, prozradím ti jedno malý tajemství. Hororový filmečky, co utnou během prvního tejdne, vždycky znova nenastartujou. A jako někoho, kdo pro mě pracuje, by tě možná mělo trochu zajímat, jestli si tu práci udržím.

DAWSON: Takže ty bys jí jen tak vyhodil.

TODD: Kdybych si měl vybrat mezi sebou a jí. To by bylo zatraceně jednoduchý, ne?

[Přiběhne k nim nějaký muž.]

MUŽ: Todde, potřebujou tě u kamery.

TODD: S tímhle rozhovorem jsme ještě neskončili.

[Vracejí se na plac a nechají Dawsona samotného.]

TODD: Omluv mě.



[Šatna. Dawson vejde dovnitř a zpoza jedná zástěny vyjde Natasha nahoře bez. Rychle se zakryje, dojde k židli, vezme si podprsenku a zapne si jí.]

NATASHA: Myslela jsem, že mám ještě pět minut. Óóch!

DAWSON: Ehm--promiň.

NATASHA: Ha ha ha! Černá podprsenka, bílý tričko. Pokaždý blbej nápad. Takže, ehm... slyšela jsem, že se mnou chce mluvit Todd.

DAWSON: Uf, jo. O, uf... o tomhle záběru.

NATASHA: Je komplikovanej nebo co?

DAWSON: No, on... rád hejbe kamerou.

NATASHA: Jo, toho jsem si všimla. Takže, ehm... kdo byla ta ženská, s kterou jste ráno mluvili?

DAWSON: Ona je, uf, výkonná producentka. Má starost ohledně toho zpoždění.

NATASHA: Bezva. Děje se něco, Dawsone?

DAWSON: Ne, nic, až na to, že když jsem vešel, tak jsi byla nahá.

NATASHA: Jsi tak prudérní. Jestli spolu máme pracovat, budeš se muset naučit takovýhle věci přehlížet.

DAWSON: Dobrá. No, ty se budeš muset naučit, jak neutéct z každý místnosti, do který vejdu.

NATASHA: Dobře, takže oba máme co zlepšovat.

[Konečně se rozhodne, které tričko si vezme, a začne si ho oblékat.]

NATASHA: Vím, že jsem v rejži.

DAWSON: Proč si to myslíš?

NATASHA: Hele... Todd není zrovna sdílnej a není to zrovna moc citlivej člověk. To už jsem poznala. Proto musím dneska při té velký scéně fakt zaválet. Pomůžeš mi? Má nejlepší kámoška umírá a já nevím, co si mám myslet.

DAWSON: Nemysli. Tvá nejlepší kámoška umírá. Co uděláš?

NATASHA: Já nevím. Zachráním jí? Utěším jí?

DAWSON: A když to nebude fungovat?

NATASHA: Zachráním sebe?

DAWSON: Přesně. To--nemysli. Jen hraj. A když tě Todd požádá, abys skočila...

NATASHA: Zeptej se jak vysoko.

DAWSON: A jak daleko. Vždycky si buď vědomá, kde je kamera. Takhle s ním komunikuješ.

NATASHA: [povzdechne si] Fakt si myslíš, že to bude fungovat?

[Nějaké žena nakoukne dovnitř.]

ŽENA: Jsou připravení, Natasho.

DAWSON: Ručím za to.

NATASHA: Díky.



[Paceyho práce. Pacey sedí u stolu a mluví s nějakým klientem.]

PACEY: Děláte si srandu, že jo? Hele, Stane, já přespříliš riskuju, ale vy to prostě vzdáváte. V-vy ani nemyslíte na inflaci a, Stene, všechno, o co žádám, je trocha vašeho zájmu a já... [Pacey vzhlédne a spatří, že do kanceláře vešla Audrey, což ho trochu zmate.] Uf... víte co, Stane? Budu vám kvůli tomu muset ještě zavolat, ale budem v kontaktu, protože mi věřte, že z toho bude slušnej zisk. [Vydá se k Audrey.]

AUDREY: Á! Tady jsi. Konečně! Ta zlá recepční byla-

PACEY: Audrey. Co tady děláš?

AUDREY: Žádnej pozdrav? Žádná pusa? Pokouším se ti říct, že mi trvalo věčnost dostat se přes...

PACEY: Zlato. Tohle tady nemůžem dělat.

MUŽ: Najdi si pokoj, Wittere.

PACEY: To je skvělej nápad. Díky za tip. Dobře, pojďme do zasedačky.

AUDREY: Sbohem, všichni.

[Jdou do zasedačky.]

PACEY: Audrey, fakt si sem nemůžeš jen tak zaskočit.

AUDREY: No, a co mám jako dělat, Pacey? Telefon mi nezvedneš.

PACEY: Protože jsem v práci. A když jsem v práci, jsem na telefonu, takže je pro mě dost těžký přijmout další hovor. Vlastně bych tu teď neměl bejt. Měl bych bejt venku... na telefonu.

AUDREY: Chápu. Dobře, nebuď na mě naštvanej. Prosím. Prosím. Stala se ta absolutně nejlepšejší věc na světě a nepřišla bych sem, kdyby to nebylo úplně bombový.

PACEY: Jak bombový?

AUDREY: Emma mě právě požádala, abych se přidala k její kapele. Já. Fakticky. Chci říct, no, je to jenom na zkoušku, protože mě v podstatě pořád nemůže vystát a myslí si, že jsem snědla všechnu její oblíbenou rejži nebo co, ale zkoušeli jsme celej den a večer budem vystupovat v Pekelný kuchyni.

PACEY: To je skvělý.

AUDREY: Já vím! Je! Proto jsem musela přijít a donutit tě, abys večer přišel. Zlato, potřebuju tě tam. Je to pro mě něco jakou zkouška a z toho, co jsem vyrozuměla, je Emma trošičku nekontrolovatelnej blázen, když přijde na její kapelu. Mírně řečeno. Přijdeš?

PACEY: Přijdu, pokud-

AUDREY: Já jdu. Jo. Čau.

[Pacey jí sleduje odejít a pak se vrátí do práce.]



[Hestonova přednáška. Joey má prezentaci před celou třídou.]

JOEY: Zápasy pokračují a samozřejmě vrcholí vysvětlením kryptogramatické hádanky.

HESTON: Přestaň. Nudím se tak, že tu ztrácím puls, Potterová. Když byl Hubert odvolán kvůli neodkladnému hovoru, vrátil se a shledal, že Lolita dělá s Clare Quiltyovou co?

JOEY: Hraje tenis.

HESTON: Jaký tenis?

JOEY: Dobrý tenis?

HESTON: Potterová! Zklamala jsi mě. Jak se máme dnes něco naučit, když ta osoba, co nás má učit, tu knihu ani nečetla? Někdo? Kdokoli?

[Nikdo ruku nezvedne až na Eddieho.]

HESTON: Eddie. Samozřejmě. Eddie. Eddie vždycky ví. Zřídkakdy se přihlásí, ale vždycky ví. Takže, prosím tě, pouč nás.

EDDIE: Čtyřhru.

HESTON: Říkal jsem to. Vždycky ví. A díkybohu, že to vzal za slečnu Potterovou, která... se teď může vrátit k nudění nás k smrti.

EDDIE: Hele, víte, kdybyste jí nechal dvě sekundy být, tak by možná nebyla tak nervózní.

HESTON: Co to bylo? Menší kritika mých vyučovacích metod? Protože musím říct, že jsem se vždycky považoval za dost shovívavého, ochotného přehlédnout jisté věci, které by jiní, více tradiční učitelé literatury postupující podle příruček neocenili.

EDDIE: Ať si.

HESTON: Á, ty nesouhlasíš? [zasměje se] Jsem připravený na toto téma zabřednout delší diskusi, kdykoli budeš připravený ty. Vlastně jsem už byl připravený týdny.

JOEY: Učím tu já nebo co? Protože... to s tou čtyřhrou je ve skutečnosti moc důležitý.

HESTON: Já vím. Proto jsem to taky nadhodil. Dám ti další šanci se vykoupit. Kolem roku 1940 velmi známý ruský emigrant a spisovatel Vladimír Sirin přestal existovat. Proč?

[Joey začne procházet kartičky s poznámkami, co má v ruce.]

HESTON: S-I-R-I-N. Nic ti to neříká? Možná by ses měla zeptat svého vždy mnohem lépe informovaného kolegy. Eddie?

EDDIE: Protože vůbec nikdy neexistoval.

HESTON: Nikdy neexistoval! Chceš říct, že to byl stín? Možná dvojník? Někdo vydávající se za někoho jiného?

EDDIE: Jo, tak by se to dalo říct, nebo byste mohl prostě říct, že to bylo umělecké jméno.

HESTON: Mohl, ale přesto je to tajná identita. Promiň. To ti asi přijde trochu... mimo téma?

EDDIE: Ne. Jen říkám, že chápu.

HESTON: Á. Ale co ostatní?

EDDIE: Musejí?

HESTON: To mi řekni ty.

EDDIE: Osobně si myslím, že je to nepodstatné. Ale jestli vás to opravdu tolik obtěžuje, půjdu.

[Eddie si vezme svůj batoh a odejde.]

HESTON: No, nestůj tam tak, Potterová. Pokračuj.

JOEY: Za minutku.

HESTON: Řekla jsi právě, co si myslím, že jsi řekla?

JOEY: Ano.

[Joey projde kolem Hestona a vyjde za Eddiem ze dveří.]

JOEY: Hej. Počkej.

EDDIE: Á, ty taky odcházíš?

JOEY: Ne, ty se vracíš. Hele, nevím, co se tam právě stalo, ale nemůžeš ho nechat, aby-

EDDIE: Máš pravdu. Nevíš, co se tam právě stalo, takže v tom případě by sis měla laskavě hledět svýho.



[Pekelná kuchyně. Emma uklízí stůl a Joey s ní při tom mluví. Je dopoledne a moc lidí tam není.]

EMMA: No, není tady. Dneska musí mít volno.

JOEY: Pracuje každej den.

EMMA: No, tohle je asi výjimka.

JOEY: No, ty náhodou nevíš, kde bydlí, co?

EMMA: V nějakým bytě. Asi tak dvě hodiny odtud městskou hromadnou.

JOEY: Ty chceš říct, že nebydlí na koleji?

EMMA: Na jaký?

JOEY: Worthington?

EMMA: No, proč by bydlel na Worthingtonský koleji?

JOEY: Ehm, jen tak.

EMMA: Nemyslíš si, že je to student, že ne? Chci říct, že vím, že čte spoustu knížek.

JOEY: Jo, to čte. Ehm... ty nevíš, jestli nemají jeho adresu vzadu v kanceláři, co?

EMMA: Nejspíš jo.

JOEY: Dík. A vrátím se to sem zavřít a hodně štěstí při dnešním vystoupení.

EMMA: Díky. Vlastně mám pro tebe menší překvapení

JOEY: Fakt?



[Natáčení. Dawson, Todd a Heather sledují ve střižně scénu z filmu.]

NATASHA: [ve filmu] Pomoc!

[Buší na dveře.]

NATASHA: [ve filmu] Pomozte mi někdo, prosím! Pomoc!

[Zastaví scénu.]

HEATHER: No... celkem pokrok. Přiměřenej místo propastnýho.

DAWSON: To není fér.

HEATHER: [do mobilu] To si zkus Chatsworthe. [k Dawsonovi a Toddovi] Ale jděte. Má se takhle dívat na zem, nebo zrovna neví, kde má svý značky? [do mobilu] New York, L.A., Mně je to fuk!

[Heather odejde.]

DAWSON: Sotva na to vůbec koukala.

TODD: Jo, to jsem viděl, ale čí práci se to tu jako snažíš zachránit?

DAWSON: Všech. Hele, v nejhorším to tu zastaví. Že? Takže jí musíš donutit, aby se na to koukla znova, a tentokrát to chce Natashiny silný stránky místo jejích slabostí. Použij detail. A změň hudbu.

[Todd na Dawsona pohlédne a pak se obrátí na Scotta.]

TODD: Udělej to. Rychle. [Scott začne pracovat a Todd se otočí k Dawsonovi.] A... ty tu zůstaň. Teď potřebujem krapet prvotřídní profesionality.

DAWSON: Jasně.

[Todd jde za Heather.]

HEATHER: Dobrá. Fajn. Počkám.

TODD: Heather, lásko.

HEATHER: Ano?

TODD: Co kdybysme to racionálně prodiskutovali než pošleš k šípku tisíce metrů filmu?

HEATHER: Racionálně? Racionálně jako tenkrát, když jsi měl vzal na Bermudy a dal mi kopačky kvůli exotický taneční instruktorce?

TODD: Hele, není důvod to brát osobně. Víš co myslím? Jsi teď zasnoubená.

HEATHER: Pracovat na filmu, kterej má bejt zastavenej... mnou a s velkou pravděpodobností, že nikdy znova nezačne. [do mobilu] Pořád čekám.

TODD: Hele! Tys ty holku odsouhlasila, ne? To nebyla jenom nějaká noční můra, co mi vlezla na mozek!

HEATHER: Pro tvou informaci jsem tu holku odsouhlasila, protože jsem si myslela, že bys z ní moh něco vymáčknout.

[Připojí se k Dawsonovi a Scottovi, kteří stříhají film.]

DAWSON: Udělal to. To jsi ještě neviděl. Scotte?

[Pustí nový sestřih.]

NATASHA: [ve filmu] Pomozte mi někdo, prosím! Pomoc! Pomozte mi! Pomoc! Pomozte mi někdo! Prosím! Prosím! Pomozte mi někdo, prosím!

DAWSON: Lepší, ne? Předtím to bylo celý o lokaci, kdežto teď jsme tam s ní a jejích strachem sami.

TODD: Co si myslíš? Tvá práce by taky mohla bejt na vážkách, víš?

HEATHER: No, myslím, že tady ten tvůj přítelíček má celkem pravdu.



[Před Freemanovou kanceláří. Jack čeká venku, až Freeman dokončí schůzku s jiným studentem. Je velmi nervózní.]

JACK: No tak. [zhluboka dýchá]

[Dveře se otevřou a vyjde z nich ten student.]

FREEMAN: Jacku. Promiň. Nevěděl jsem, že je tu ještě někdo.

[Jdou do kanceláře.]

JACK: Jo. To, uf... to chvilku zabere, než skončíte se všema svýma milujícíma fanouškama.

FREEMAN: Takže, mohu ti s něčím pomoci?

JACK: Koukněte, přemýšlel jsem o tom celý den. Už se vás ohledně té práce musím zeptat jen na jedno.

FREEMAN: Jistě.

JACK: Kdybych nebyl tak šokován tím, co jste mi tuhle v noci řekl, byla by ta známka lepší?

FREEMAN: Rána na slepo.

JACK: Jo, protože, víte, jen se tu pokouším učinit informovaný rozhodnutí, a jestli jde o tohle, sakra, zeptejte se mě znova, protože tentokrát můžu říct ano.

FREEMAN: Já nevím, co říct. Ehm... někdy si toho lidi příliš mnoho domýšlejí.

JACK: Příliš mnoho? Co takhle příliš málo? Protože já jsem zcela odhodlanej se s tím poprat. Chápu to. Chápu, o co vám jde. Víte, jedna věc je být vystrašený teenager, strachovat se o--o svý přátele, svou rodinu, strachovat se, co o si o vás lidi, co potkáváte, můžou myslet a říkat. Víte, to můžu odpustit. Sakra, to můžu očekávat. Ale vy, vy jste dospělý. Někdo je za vás provdaný. Vy-vy si ničíte život v mnohem větším měřítku.

FREEMAN: Co mohu říci? Ne všichni jsou ochotní se obětovat pro nějakou politickou agendu. Ne všichni jsou ochotní strávit život jako součást opovrhované menšiny.

JACK: Jo. [zasměje se] No... to je pravda. Ale možná byste se měl zeptat sám sebe, kdo jí opovrhuje. [Jack odejde z kanceláře a na stole nechá svou práci.]



[Pekelná kuchyně. Audrey je v zadní místnosti a nervózně čeká, až dojde na vystoupení, když za ní přijde Jen. Audrey si nasazuje falešný kroužek do nosu a rtu.]

AUDREY: Takže ses mrkla. Je tam, že jo?

JEN: No, nejsem si úplně jistá. Je-je tam trochu narváno.

AUDREY: Jak narváno?

JEN: Děsně narváno. Proč? Nebojíš se, že ne?

AUDREY: Ne! Bože, ne. Proč bych se bála?

JEN: Já nevím. Jenom-jenom vypadáš trochu napjatě.

AUDREY: Jsem v pohodě.

JEN: Hele, ehm... o tý noci.

AUDREY: Jaký noci?

JEN: Když jsme se fakticky opily.

AUDREY: Víš ty co? Abych k tobě byla naprosto upřímná, Jen, vůbec si na ní nevzpomínám, takže-

[Vejde Emma.]

EMMA: Dobře, dámy, konec kontrolování makeupu. Myslím, že davy jsou už řádně zpitý.

AUDREY: Znamená to, že jdem na to?

EMMA: Znamená.

[Emma a Audrey se vydají na pódium a Jen se vrátí mezi diváky.]

EMMA: Hele, ten piercing vypadá dost dobře, mimochodem.

AUDREY: Díky!

EMMA: Zvorej to a já tě zabiju.

AUDREY: Dobře. Jasně.

[Audrey přistoupí k mikrofonu a začne představovat kapelu.]

AUDREY: Ehm... ahoj, všichni. Jsme Pekelný zvonky a mysleli jsme, že bysme vám teď zahráli pár songů, víte, něco... uklidňujícího, něco pomalýho, něco... [Emma začne rytmicky hrát na bubny a Audrey začne zpívat punkovou píseň.]

AUDREY: [zpívá] All the leaves are brown and the sky is gray! I've been for a walk on a winter day I'd be safe and warm, warm, warm if I was in L.A.! California dreamin' on such a winter day! California dreamin' on such a winter day!



[Před nějakým bytem. Poté, co Joey zkontroluje adresu, kterou si napsala na kousek papíru, přistoupí ke dveřím. Chystá se zaklepat, když se za ní objeví Eddie.]

EDDIE: Co tady sakra děláš?

JOEY: Bože, tys mě vyděsil.

EDDIE: Jo, to je vidět. Na něco jsem se tě ptal.

JOEY: Jen jsem s tebou chtěla mluvit o tom, co se dneska stalo na přednášce.

EDDIE: Jo, no, vzhledem k tomu, že já už tam jaksi nechodím-

JOEY: Hele, já to vím. Chápu to, jo? Došlo mi, že ve skutečnosti nejsi student.

EDDIE: Takže tobě to došlo, co?

JOEY: Jo. Chci říct, že úplně nechápu, o co tady jde, ale--víš, mám za sebou dlouhou cestu. Možná bys mi moh nabídnout sklenici vody nebo tak.

[Jdou dovnitř.]

JOEY: Takže, po tom, cos odešel, šla má prezentace dobře. Prostě jsem tam vešla a-

EDDIE: Mm-hmm. Gratuluju, Joey. Jsem za tebe šťatsnej. Jo. Jsem si jistej, že jsi jenom kousíček od prolomení Hestonovo tvrdýho zevnějšku, od zasloužení se jeho nehynoucího respektu a červenýho diplomu. Nebo by sis mohla spoustu problémů ušetřit a vyspat se s ním.

JOEY: Je to jenom můj dojem, nebo takhle mile reaguješ na každýho, kdo se ti pokouší pomoct? Co? Žádná odpověď?

EDDIE: Budeš mi muset dát vteřinku. Jen se pořád pokouším uchopit tu blahosklonnou představu, že tu někdo mluvil o pomoci.

JOEY: Ty si nemyslíš, že je možný, že bych tomu mohla rozumět?

EDDIE: Ne, nemyslím. Hele, Joey, mrzí mě, že nejsem tím, kým sis myslela, že jsem, ale víš co? Asi nejsem dost chytrej, abych tolik investoval do lidí, který sotva znám.

JOEY: Já do tebe nic neinvestovala.

EDDIE: Vážně? Tak proč jsi tu? Hele, připadá mi, že mrháš drahocenným časem, kterej bys měla věnovat tomu, aby ses dala zase dohromady s tím tvým přítelíčkem, jestli tě bude chtít.

JOEY: Víš co? Vzpomínáš si, jak jsi mi říkal, že ti mám říct, když se budeš chovat jako pitomec?

EDDIE: Jo. Mohla sis ušetřit spoustu problémů, kdybys nejdřív zavolala.

JOEY: Á. Asi to na problémy nevypadalo.



[Pekelná kuchyně. Audrey stále na pódiu zpívá. Jen jí z publika povzbuzuje, když do baru vejde Joey.]

AUDREY: [zpívá] I come home in the morning light my mother says what, you gonna live your life right? Oh, mother dear, we're not the fortunate ones and girls, they want to have-- oh, girls just want to have fun the phone rings in the middle of the night my father says what you gonna do with your life? Oh, daddy dear, you know you're still number one but girls, they want to have-- oh, girls just want to have-- that's all they really want some fun when the working day is done oh, girls, they want to have-- oh, girls just want to have fun.

[Joey nakonec zahlédne Jen a vydá se k ní.]

JOEY: Čau.

JEN: Čau! Začínala jsem si myslet, že už tu nepracuješ.

JOEY: Je to-

JEN: Á, Audrey. Jo. Přidala se ke kapele Emmy.

AUDREY: [zpívá] Just wanna they just wanna just wanna they just wanna just wanna they just wanna just wanna girls just want to have fun oh girls just want to have fun.

LIDI: Jo!

JEN: Jo, Audrey!

LIDI: Jo jo!



[Pekelná kuchyně, zadní místnost. Kapela právě dokončila vystoupení a Audrey a Emma vejdou do místnosti a usadí se na židle. Audrey popadne láhev vody a jednu hodí Emmě.]

AUDREY: Panebože, to bylo úžasný!

EMMA: Jo, no, nebylo to špatný!

AUDREY: Ale jdi! Dostalo je to! Zbožňovali nás! Přiznej to. Zbožňovali nás.

EMMA: Dobrá. Jo. Zbožňovali nás.

[Vejdou tam Joey a Jen.]

AUDREY: Joey, zlato, zvládlas to!

JOEY: Ano. Neviděla jsem to celý, ale byli jste skvělý!

JEN: Byli jste víc něž skvělý. Byli jste úžasný.

AUDREY: Vidíš? Vidíš to? Byli jsme úžasný. Kde je Pacey?

[Nikdo neodpoví a Audrey posmutní.]



[Natáčení. Dawson stojí u židle, na které čeká Heather. Objeví se Todd s Natashou.]

TODD: Heather, rád bych tě s někým seznámil. Natasho, tohle je Heather Tracyová ze studia.

HEATHER: Ahoj. Panebože! To je tak skvělý... [letmo políbí Natashu na tvář] ...tě konečně poznat! Máš úžasnou pleť.

NATASHA: Uf... díky.

HEATHER: Taková profesionálka. Jsme moc šťastní, že tě máme v týmu. Skvělá práce v tý dnešní scéně, mimochodem.

NATASHA: Díky. Dneska jsem se rozhodla nemyslet.

TODD: Heather, půjdem?

HEATHER: Jasně. Nemůžu se dočkat.

TODD: Zatím nashle, mládeži.

[Todd a Heather společnou odejdou.]

NATASHA: Nesnáší mě, že jo?

DAWSON: To bych neřek.

NATASHA: Obvykle není dobrý znamení, když režisér odejde na oběd s někým, kdo právě přijel z LA. Co jste dělali, kupovali boty? Zvažovali mou náhradu?

DAWSON: Uf... to první.

NATASHA: Nejsi dobrej lhář, Dawsone. Vlastně jsi naprosto příšernej lhář. No tak. Můžeš bejt ke mně upřímnej. Vím, že tahle práce byla šťastná náhoda.

DAWSON: Dostala jsi tuhle práci, protože jsi na tu roli nejlepší a protože jsi hrozně talentovaná.

NATASHA: Jo, jasně. Nebo mám jen z pekla štěstí.

DAWSON: Myslím, že takhle se ohledně úspěchu cítí každej. Každej s duší.

NATASHA: A ty jí pořád máš, že jo?

DAWSON: [povzdechne si] Řek bych, že jo.

NATASHA: Myslím, že možná proto jsme skončili spolu, ty a já. Když jsme se potkali na tom večírku...

DAWSON: Mm-hmm.

NATASHA: Měla jsem ze sebe strašnej pocit. Myslela jsem, že jsem nejspíš idiot, že se pokouším tohle dělat a že bych to měla vzdát a, já nevím, být učitelkou v mateřský školce, jak mi máma vždycky říkala.

DAWSON: Tvá máma chtěla, abys byla učitelkou v mateřský školce?

NATASHA: [směje se] Jo.

DAWSON: Ha ha!

NATASHA: O mých pubertálních letech toho spoustu nevěděla.

DAWSON: Ha ha!

NATASHA: Nicméně... pamatuju si, jak jsem si myslela, že jestli si ke mně přisedne ještě jeden pracující herec a začne si stěžovat na svůj život, budu křičet. Doslova vylítnu z toho křesla a křičící vběhnu do California Pizza Kitchen, seknu s prací a vrátím se domů. A pak ses objevil ty. Proč jsi to vůbec udělal?

DAWSON: Upřímně?

NATASHA: Mm-hmm.

DAWSON: Byla jsi jediná sexy holka v místnosti, která vypadala, že někdy v průběhu svýho života mohla fakt přečíst nějakou knížku.

NATASHA: A hned jsi věděl, že se na tu roli hodím.

DAWSON: Po tom, co jsem si s tebou chvilku povídal, jo.

NATASHA: Takže jsi mě jenom neukecával?

DAWSON: Á, já tě ukecával.

NATASHA: Vážně?

DAWSON: Jo, jo. Ale myslel jsem, že říct ti o velký roli by neublížilo.

NATASHA: Jo. A já to zvládla. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Bože, to byl skvělej den. Měla jsem pocit, že mě konečně upustila má smůla.

DAWSON: Opustila.

NATASHA: Ano, opustila. No, měla bych se jít převlíct.

DAWSON: Dobrá.

NATASHA: Ale možná bysme si mohli večer v baru, já nevím, zahrát stolní hokej nebo zaházet šipkama.

DAWSON: To bych rád.

NATASHA: Já taky.

[Natasha jde do svého přívěsu a Dawson se jen usměje a odejde.]



[Před bytem Emmy. Emma a Audrey jdou po jejich vystoupení v Pekelné kuchyni k ní do bytu.]

AUDREY: To je docela bombový, že je ten bar přímo přes ulici.

EMMA: Pár věcí to fakt zjednodušuje.

AUDREY: Víš, fakticky bych ti měla poděkovat.

EMMA: Za co?

AUDREY: Žes mi dala šanci a takový ty kraviny.

EMMA: Punk-rock se zas nedá úplně zvorat, víš?

AUDREY: Já vím, ale stejně to bylo pro tebe důležitý a tys mi věřila a...

EMMA: Žádný objímání nebo něco takovýho. Tvůj prasáckej kluk by si to nejspíš užil.

AUDREY: To teda užil.

[Vejdou do bytu a najdou Paceyho, který vsedě usnul na gauči.]

EMMA: Ježíš. Chudák hlupák. Víš, zůstal vzhůru celou včerejší noc a byl na odpis. No jo. Nashle zejtra. Dobrou noc.

AUDREY: Dobrou noc.

[Emma jde nahoru a Audrey přistoupí za Paceyho a začne s ním třást.]

PACEY: Uff!

AUDREY: Čau.

PACEY: A sakra. Prošvih jsem to, že jo?

AUDREY: Jo.

PACEY: Audrey, přišel jsem se převlíknout a chtěl jsem-

AUDREY: Moc daleko ses nedostal, co?

PACEY: Dobře. Řekni mi, čím to mám odčinit. Prosím. Cokoli chceš. Jsem úplně, totálně, naprosto tvůj, k tvým službám.

AUDREY: Já vím, že je tak trochu pozdě a všechno, ale myslíš, že bys mě moh zavíst domů?

PACEY: Jo, jasně. Samozřejmě.

AUDREY: Dneska prostě tak nějak chci spát ve svý vlastní posteli.

PACEY: Beze všeho. Žádnej problém.

AUDREY: Dobře. Zajdu si pro svý věci.

PACEY: [zívne] Dobře. Já-- já počkám tady. [povzdechne si]



[Pekelná kuchyně. Je po zavírací době a Joey uklízí, když tam vejde Eddie.]

JOEY: Co tady děláš?

EDDIE: Věděl jsem, že budeš zavírat, a myslel jsem, že by se ti šikla trocha pomoci.

JOEY: A jak bys mi moh jako pomoct?

EDDIE: Dobrá. To bylo fér.

JOEY: Nemluvě o to, jak blahosklonná je domněnka, že fakt potřebuju pomoct.

EDDIE: Dobře, chápu. Už jsi skončila?

JOEY: Jenom na chvíli.

EDDIE: Byla to náhoda. Poprvý, co jsem to udělal.

JOEY: Jak sis náhodou sed na nějakou přednášku a předstíral, že jsi student?

EDDIE: No, mám polední přestávku, sedím pod nějakým stromem a přijde nějakej studentík a začne vykládat o "skvělých knihách", ať už sakra blábolil o jakýkoli, a začne mluvit o Shakespearovi.

JOEY: A tys ho zrovna ten den čet?

EDDIE: Ne. Čet jsem Moby Dicka. Shakespeara jsem čet pozdějc.

JOEY: Celýho?

EDDIE: Nemá smysl dělat věci na půl, ne?

JOEY: Chápu, a jelikož to bylo tak snadný, tak jsi v tom pokračoval.

EDDIE: Uchránilo mě to procházení ulicemi a metodickýho shazováním klobouků kolemjdoucích.

JOEY: Moby Dick, že?

EDDIE: Hele, možná nejsi tak hloupá, jak si Heston myslí.

JOEY: Uvidíme. Hele, možná si myslíš opak, ale já jsem dneska šla k tobě, abych se omluvila. Měla jsem pocit, že to byla tak trochu má vina, že tě dneska načapali.

EDDIE: Jakto?

JOEY: Heston by tě nevytáh, kdybys ses ke mně nepokoušel bejt tak milej.

EDDIE: Milej? Ty sis myslela, že se k tobě pokouším bejt milej?

JOEY: Jo. Zdálo se to očividný.

EDDIE: Špatně.

JOEY: Špatně?

EDDIE: Ano. Nebyl jsem milej. Předváděl jsem se. Víš, zklamala jsi mě, Potterová.

JOEY: Vážně?

EDDIE: Ano.

JOEY: Jak jen jsme se mohli dneska něčemu naučit, studenti?

EDDIE: Nepřipravila sis podklady, že ne?

JOEY: Ne, nepřipravila.

EDDIE: Ne, nepřipravila.



[Kavárna na Boston Bay. Jack si právě objednal šálek kávy. Za ním se objeví profesor Freeman a položí na pult jeho práci. Známka je změněná na dvojku.]

JACK: Co je to?

FREEMAN: Včera jsi jí zapomněl u mě v kanceláři.

JACK: A to má dát všechno do pořádku?

FREEMAN: Koukni, možná jsem nechal své emoce ovlivnit tvou známku. Pokud ano, je to neomluvitelné.

JACK: Cítím, že přichází omluva.

FREEMAN: Nemáš ponětí, jak moc se změnil svět, viď?

JACK: Koukněte, pokud se svět změnil, je to proto, že jsou lidé ochotní vstát a být upřímní a neskrývají se za tím, co je jednodušší.

FREEMAN: Když jsem vyrůstal, když jsem byl -jak jsi to řekl- vyděšený teenager, nebyli na MTV gayové, co se přišli svěřit rodičům.

JACK: Jo, a jedinej gay v Americe byl Jack Tripper, že?

FREEMAN: Myslíš, že kulturní odlišnost nic neznamená? Možná, že jsi skutečně nedával na mých přednáškách pozor, Jacku.

JACK: Jen mi prokažte laskavost a od teď známkujte mé práce poctivě, prosím.

FREEMAN: Žádný problém.

[Freeman odejde a objeví se Jen.]

JEN: Ách, hezký. Malá soukromá konference s učitelem. O co šlo?

JACK: Jen se urovnala ta záležitost s mou prací.

JEN: Á, jo? Je to?

JACK: Urovnaný? Jo. Dokonale.

[Společně odcházejí a následuje zatmívačka.]

[Závěrečné titulky.]