Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 604 - Instantní karma!

Maggie Friedman, překlad: Petr Říhánek


[Natáčení. Dawson a Todd jdou po place a Dawson si zapisuje Toddovy poznámky do notesu.]

TODD: Všechno špatně! Horší by to moh bejt jedině, kdybych jim zaplatil, aby to bylo takhle špatný a oni to zvorali! V obýváku je DVDéčko! Zábavný... když se ten film má odehrávat v sedmdesátejch letech!

DAWSON: Postarám se o to, taky se zbavím těch CDéček a laptopu.

TODD: Zatracený idioti! [popadne cigaretu] Oheň?

DAWSON: Promiň, ne.

TODD: Cos mi to řek?

DAWSON: Tvůj děda umřel na rakovinu plic. Trvalo ti šest měsíců, než jsi přestal. Říkal jsi, abych tě za žádných okolností nenechal kouřit, bez ohledu na to, nakolik bys žebral či podplácel.

TODD: Jen jsem si dělal prču, kámo.

DAWSON: Promiň, nemůžu to udělat.

TODD: Dám ti dvanáct tisíc dolarů.

DAWSON: Uh-uh.

TODD: Peklo. To jsem dostal za upsání se tomuhle buranskýmu projektu. Právě teď jsem moh v Paříži režírovat klip pro jednu z těch homosexuálních odrhovačskejch skupin, víš Instep nebo Backdoor Boys nebo tak. Ale ne -- já si musím vybrat umění. Takže chci fakt detailní záběr na Natashiny bradavky. Postarej se, ať mrzne, aby byly hezky vidět, jo?

DAWSON: Klasika.

TODD: Jasně. A možná víš nebo nevíš, že půvabná Natasha může bejt trošku...

DAWSON: Kvítko.

TODD: Chtěl jsem říct osina v zadku, ale dobře. Takže se postarej, ať je spokojená.

DAWSON: Jasně.

TODD: Jakýmakoli prostředkama. Bude to velkej večer. Je to důležitá scéna... takže musí všechno dokonale klapnout.

DAWSON: Klid. Je první den. Uvolni se, chlape. Bude to zábava.

TODD: Jo. Tvá představa zábavy je mý osobní peklo. Jasně. Pošli Natashu do mýho přívěsu. Je čas na proslov šílený primadony, sdělující režisérovi svůj pohled na scénu, abysme mohli předstírat, že na jejím názoru skutečně záleží.

DAWSON: Uf. Natasha tady ještě není.

TODD: Říkáš mi, že natáčení začíná za hodinu a naše hlavní herečka-

DAWSON: -je na letišti, kde jí vyzvedává Phil z P.A.

TODD: Ne, není.

DAWSON: Ano, je.

TODD: Ne. Phila z P.A jsem vyhodil. Tohle odpoledne.

DAWSON: Proč bys vyhazoval Phila z P.A.?

TODD: Protože Phil z P.A. se fakticky urazí, když po něm lidi házej svý mobily, protože koupil špatný baterky.

DAWSON: Tys po něm hodil mobil?

TODD: O to nejde. Jde o to, že... ta naše rozhodně náročná hlavní herečka, zatímco tu my mluvíme, sedí na letišti a nikdo pro ní nejel! A natáčení začíná za padesát sedm minut!

DAWSON: Dostanu jí sem.

TODD: Běž! Běž, běž, běž, běž, běž, běž, běž!

[Dawson odběhne.]



[Úvodní titulky.]



[Pekelná kuchyně. Joey sedí za barem a čte si nějakou knížku. Objeví se Eddie.]

EDDIE: Není to na pondělní přednášku?

JOEY: Zmlkni.

EDDIE: Á, páni. Stránka 109... radši bys sebou měla hodit.

JOEY: Panebože. Moh by ses laskavě ztratit?

EDDIE: Promiň- takže... co si zatím myslíš?

JOEY: Když ti to řeknu, necháš mě bejt? Myslím, že je děsná.

EDDIE: Cože?

JOEY: Co? Jen to, že si každá kvazibohémská existence troufá položit Kerouaca na oltář literární brilantnosti, znamená, že já bych měla taky?

EDDIE: Ne.

JOEY: Je prostě nudná. A točí se v kruhu. A není v ní žádnej příběh. Je to jedna dlouhá nekonečná věta. Je šovinistická a misogynická.

EDDIE: Hmm.

JOEY: Promiň?

EDDIE: Nic jsem neřek.

JOEY: Ale ano, řek. Řek jsi 'hmm'.

EDDIE: Vážně?

JOEY: Ano, vážně. Velmi významným tónem, můžu dodat.

EDDIE: No, o nic nejde. Jen se... o tobě učím.

JOEY: A co to jako sakra znamená?

EDDIE: Nic. Klídek.

JOEY: Jen proto, že se mi nelíbí nějaká knížka, jsem nějak méněcenná?

EDDIE: Ne, ne. Jen jsem si myslel, že je tvůj názor zajímavej.

JOEY: Hele, nepotřebuju, aby ses nade mě povyšoval.

EDDIE: Panebože. Proč jsi tak navztekaná?

JOEY: Nejsem navztekaná!

EDDIE: Ale ano, jsi.

JOEY: Ne. Nejsem na nikoho navztekaná.

EDDIE: Neříkal jsem na někoho navztekaná. Říkal jsem jen navztekaná.

JOEY: No, to nejsem.

EDDIE: Je v tom nějakej kluk? Je-je v tom kluk? Jsi navztekaná na nějakýho kluka?

JOEY: Jo, jasně. Protože tak je to vždycky, že jo? Nelíbíš se mi, takže to musí bejt proto, že mi ňákej kluk zlomil srdce. Nemůže to bejt zkrátka proto, že jsi protivnost sama.

EDDIE: Vážně? Já se ti nelíbím?

JOEY: Víš co? Musím se vrátit k práci, takže moh bys mě laskavě přestat otravovat?

[Zvoní telefon.]

EDDIE: Páni. Ať už je ten kluk kdokoli, musí mít to bejt někdo důležitej.

JOEY: Víš co, Eddie? Teď jsi překročil-

[Zvoní telefon.]

EDDIE: Jo, jo, jo, jo. Jasně. Pekelná kuchyně. Jo, děláme donášky. Jo, no, jo... to je, uf... to je dost velká objednávka. Mrknu na to. Dobrá.

[Eddie položí telefon a zamíří do zadní místnosti. Joey se vrátí ke čtení.]



[Paceyho práce. Pacey sedí za stolem v prázdné kanceláři a čte si nějaké materiály. Zazvoní telefon a Pacey ho zvedne.]

PACEY: Audrey.

AUDREY: Jak jsi věděl, že jsem to já?

PACEY: No, jsem nadanej.

AUDREY: Máš zpoždění.

PACEY: Jo, já vím. Hele... pochybuju, že to zvládnu.

AUDREY: Ne! Ne, ne, ne, ne. Pacey, nemůžeš se na mě vykašlat! Neviděla jsem tě dny - jako skutečně dny. A dneska to máme pořádně rozjet a už to tady vypuklo, takže radši pronto pohni svým zadkem a nechci slyšet žádný z tvejch planejch výmluv.

PACEY: Musím se učit.

AUDREY: Ne, Pacey, dneska večer musíš bejt se svou holkou. Začínám zapomínat, co je to vlastně sex. Možná si budu muset zasouložit s nějakým cizincem, aby mi to připomněl.

PACEY: Dobře, hele, zejtra večer... slibuju ti celonoční Witter-Liddellová souložící festival epickejch rozměrů. A... udělám to věc, co máš ráda... víš, s tou, uf...

AUDREY: S tou věcí?

PACEY: Ano. S tou věcí.

AUDREY: Dohodnuto. Ale víš, tenhle stupidní soubor sedmnácti-

PACEY: Sedmi.

AUDREY: Ať si. Bude lepší, když brzy skončí, protože vyzrálej, odpovědnej Pacey... ten je jak nějaká obrovská, masivní přítěž.

PACEY: Řádně zaznamenáno.

AUDREY: Dobrá. Vyvlík ses. Vrať se k učení a nudě, lásko.

PACEY: A ty ke zhýralosti a pošetilosti a promluvíme si ráno. Miluju tě.

AUDREY: Jo, jo.



[Pekelná kuchyně. Zatímco Audrey telefonovala, Jen a Jack hráli šipky.]

AUDREY: Hele, lidi? Myslím, že půjdu domů.

JEN: Cože? Zbláznila ses? Nemůžeš jít domů! Dnešek je den největší a nejlepší párty roku. Nemůžeš odejít! Nemůžeš nejít! Jacku, podpoř mě.

JACK: Ehm, víš...

JEN: Co to říkáš?

JACK: No, říkám, že jsem trošku unavenej a dneska večer dávaj na kabelu Kate a Leopolda.

AUDREY: Vážně?

JEN: Kate a Leopolda?

JACK: Jo. Hugh Jackman je k sežrání.

JEN: Ne! Ne, lidi, celej tejden jsem fakt dřela. Zasloužila jsem si tuhle noc zhýralosti a.... Chci se opít, chci se pomuchlovat s cizincem a bude to na draka, když tam u toho nebudete a nebude si ze mě dělat ráno srandu.

JACK: Dobře!

JEN: Fakt? Audrey?

AUDREY: Jo, jdu do toho.

JEN: Jo! Tak dobře. Uděláme dohodu. Dneska to rozjedem. Budem tancovat na stole. Budem kříčet "jů jó". Zkrátka budem pařit jako by byl devadesátej devátej. Takže pojďte... [napřáhne ruku a Audrey a Jack přiloží své ruce na její] jů jó!

AUDREY: Jů jó!

JACK: Jó.



[Letiště. Dawson v běhu hledá po letišti Natashu a nakonec jí najde, jak netrpělivě čeká na jedné z lavic.]

DAWSON: Natasho.

NATASHA: Nesmysl. Naprosto mě nevadí to hodinu dřepět. Můj zadek není ani trochu otlačenej.

DAWSON: [vydechne]



[Dawsonovo auto. Dawson veze Natashu na natáčení.]

DAWSON: Takže... hele...

NATASHA: Potřebuju minerálku a mentolky.

DAWSON: Mám je. V luxusním balení. [Natasha se na něj ušklíbne.] Takže... dneska je ta velká scéna, co? Nervózní?

NATASHA: Ne. Chápej, uf... že ten herec mě nebude fakticky škrtit, Dawsone. Je to... je to jen předstíraný.

[Natasha se napije z jedné z těch malých letištních flaštiček alkoholu.]

DAWSON: Ty... piješ?

NATASHA: Jsi chytrej.

DAWSON: Vážně si myslíš, že bys měla-

NATASHA: Jsem v pohodě. Když uvidíš květinářství, zastav. Chci Toddovi koupit ňáký lilie.

DAWSON: Nemyslím, že po cestě nějaký je.

[Projedou kolem nějakého květinářství.]

NATASHA: Přímo tady, přímo tady! Zastav.

DAWSON: Máme fakt zpoždění-

NATASHA: Chceš mě naštvat? Protože, když se objevím na place naštvaná...



[Paceyho práce. Pacey se stále učí, když tam vejde Rich a ještě pár lidí.]

RICH: Dělej. Jdem zmáknout pár klubů. Jdeš s náma. Pojďme.

PACEY: Nemůžu. Musím se učit.

RICH: Promiň, znělo to jako otázka?

PACEY: Cože?

RICH: Jdem zmáknout pár klubů. Jdeš s náma. Pojďme.

PACEY: Ne. Myslím to vážně. Fakt se musím učit.

RICH: Vidíš ty lidi? Všim sis, že tady ani jeden z nich s váma začátečníkama nemaká? Protože jsou to tvý šéfové. Ne spolupracovnící, ne kolegové. Mají tvou budoucí kariéru v rukách, takže dobře přemýšlej, Pacey, než řekneš ne.

PACEY: No, měl bych zavolat svý holce.

RICH: To je milý. Udělej to pozdějc. Popadni kabát. Jdem.

[Vrátí se k ostatní.]

RICH: Připraveni, pánové?



[Natáčení. Právě se tam objevili Dawson a Natasha. Natasha má v ruce obrovskou kytici lilií. Zamíří k Toddovi, který na ně netrpělivě čeká na režisérské židličce.]

NATASHA: Panebože! Koukni na všechny ty světla!

DAWSON: Kolik jsi toho vůbec vypila?

NATASHA: Á, Donalde, nebuď takovej suchar. Měla jsem jenom kapinku.

DAWSON: Proč mi pořád říkáš Donalde?

NATASHA: No, myslím, že jsme oba souhlasili, že Dawson je hloupý jméno. A k tomu navíc vypadáš na Donalda. Nebo bys dal přednost... Ronaldovi?

[Dojdou k Toddovi.]

NATASHA: Todde!

TODD: Vítej v Bostonu! Vypadáš božsky, drahá! Jdeš pozdě!

NATASHA: Donald zabloudil.

[Podá mu lilie.]

TODD: Jsou překrásný. Jsi připravená na tu scénu?

NATASHA: Rozjedem to!

TODD: Bezva. Jsme maličko pozadu s plánem, takže co kdyby ses skočila převlíct?

NATASHA: Jistě!

[Natasha se vydá na odchod]

TODD: Tudy ne, lásko.

NATASHA: Jasně.

[Natasha zamíří na opačnou stranu.]

TODD: Co je to s ní, sakra?

DAWSON: Je unavená.

TODD: No, dohlídni na to, ať se převlíkne, a přines jí kafe!

DAWSON: Jasně.



[Před šatnou. Natasha skoro upadne a Dawson jí chytí, aby jí pomohl se udržet na nohou, ale Natasha mu ruku odstrčí.]

NATASHA: Přestaň mě omakávat! Nemůžu uvěřit, že jsem fakt nechala tyhle ruce, aby se mě dotýkaly. Nahý! Díkybohu, že tu nikdo neví, že jsem s tebou fakticky chodila!

DAWSON: Natasho, koukni-

NATASHA: Takže, co ta "stará kámoška", kvůli který jsi mi dal před pár tejdnama kopačky? Ani si nemůžu vzpomenout na jméno. Moment -- je to holka, že jo?

DAWSON: Má se fajn. Myslím.

NATASHA: Neříkej mi, že ti už dala kopačky. To je... tak smutný.

DAWSON: Natasho, koukni, mrzí mě, co jsem ti udělal. Neviním tě, jestli mě nenávidíš.

NATASHA: Nenávist není to správný slovo. Já tě lituju.

DAWSON: No, nech mě ti pomoct. Co kdybych ti přines kafe nebo tak něco?

NATASHA: Ty mi chceš pomoct? Ty mi chceš pomoct? To je tak sladký! Dobře... řeknu ti, jak mi můžeš pomoct. Táhni k čertu, Dawsone!

[Natasha vejde do šatny a zavře za sebou dveře.]



[Natáčení. Natáčí se první scéna. Natasha běží ulicí a křičí, zatímco jí hodí nějaký muž v masce.]

NATASHA: [vzlyká] Ne! Pomozte mi někdo, prosím! Ne! Pomozte mi někdo, prosím! Pomozte mi někdo, prosím! Ne! [Ten muž jí začíná škrtit.] Aarrrhhh... [Natasha propukne v záchvat smíchu.] Ha ha ha ha ha! Já se snad počůrám!

TODD: A střih!

NATASHA: Já--já se omlouvám, Todde.

TODD: V pohodě, lásko. Sjedem to znova. Tentokrát, pamatuj... děs.

NATASHA: Mm-hmm.

[Začnou znovu natáčet.]

NATASHA: Ne! Ne! Prosím... pomozte mi někdo! [Zahnou za roh a Natasha zakopne a upadne.] Au, mý prsa!

TODD: A... střih.

[Natasha se směje.]

[Po dalších neúspěšných pokusech.]

NATASHA: Ne... ne, prosím! Ne! Ne. Bože-

[Zastaví se a náhodou praští toho muže mezi nohy.]

HEREC: Au!

NATASHA: Jé! Já tě praštila do... jé!

HEREC: Todde! Takhle nemůžu pracovat!

TODD: Střih. Je opilá?

[Herec naštvaně odejde.]

DAWSON: Ne.

TODD: Dawsone?

DAWSON: Možná trochu.



[Před nějakým klubem. Rich a Pacey jdou spolu s ostatními do dalšího klubu. Rich se směje.]

RICH: Musím přiznat, žes na mě udělal dojem, Wittere.

PACEY: A čím jako?

RICH: V posledním klubu se tě pokoušely sbalit tři sexy kočky a tys každou odmít. Pochybuju, že bych moh bejt nějaký holce takhle věrnej. Bez ohledu na to, jak je sexy. Jsi lepší člověk než já.

PACEY: Máš pravdu, ale myslím, že jedna z těch holek byla kluk.

RICH: Jo, ale já myslel, že na to si ty potrpíš.



[Před Pekelnou kuchyní. Jen, Jack a Audrey míří na párty.]

AUDREY: [směje se] Dobře, takže ještě jednou, kamže to jdem?

JACK: Na house párty.

AUDREY: Jasně. Jasně. A... ta je přesně kde?

JEN: Ty to nevíš?

JACK: Já to nevím.

AUDREY: Já zcela jistě taky ne.

JEN: No, je někde v Bostonu.

JACK: Ách tak. Jo, to nám pomůže.

AUDREY: Úžasný!

[Chvíli jdou.]

AUDREY: Ó, lidi, lidi, právě jsem si vzpomněla! Je to na Waverlyjský vedlo toho supermarketu s jídlem zadara!

JACK: Bezva. Pojďme. Je mi zima!

JEN: S jídlem zadara?

AUDREY: Vždyť víš, maj tam takový ty plastový misky s jídlem, s kterých můžeš jíst, zatímco nakupuješ.

JEN: Ne. Do těch misek si máš nandat jídlo a pak za něj zaplatit.

AUDREY: Vážně?

JEN: Jo.

[Zahnou za roh a narazí na Riche, Paceyho a ostatní.]

RICH: Hej, kdo má chuť zajít do toho strip klubu ve Walthamu?

AUDREY: Panebože.

PACEY: Hele, Audrey, zkoušel jsem ti volat z pr-

[Audrey naštvaně projde kolem něj a Pacey jí chytne za ruku.]

AUDREY: Nedotýkej se mě.

PACEY: Nemůžem to prodiskutovat v klidu, prosím?

AUDREY: Co diskutovat? Tady není co diskutovat. Lhal jsi.

PACEY: Nelhal jsem. Učil jsem se a pak se objevila tahle pracovní záležitost.

AUDREY: Odkdy se skupinka pitomců v oblecích strkajících dolary za kalhotky považuje za práci?

PACEY: Nemůžeš pochopit, jak je důležitý, že mě tihle lidi pozvali s sebou. Nemoh jsem odmítnout.

AUDREY: Už ani nevím, kdo jsi, Pacey. Jsi jak nějakej suchej makléř. Staráš se jenom o svou stupidní práci.

PACEY: Protože... si nechci po zbytek svýho života vydělávat v rychlým občerstvení a tak to bude, když nepohnu zadkem a nebudu hrát podle jejich pravidel. Přál bych si, abych moh dál ignorovat realitu, ale nemůžu, protože my všichni nežijem v Audreylandu.

AUDREY: Jasně. A já jsem jenom nějaká blbá, bohatá nána, co to nechápe.

PACEY: To neříkám.

AUDREY: Já si ve skutečnosti myslím, že přesně to říkáš.

PACEY: Tak se omlouvám... jo? Omlouvám se. Jde jenom o to, že tahle práce je pro mě důležitá a líbí se mi a jsem v ní dobrej a upřímně, přál bych si, abys byla trošku chápavější.

AUDREY: Myslím, že to chápu dokonale. A doufám, že se bavíš, Pacey. Dělejte, vy dva. Jdem.

PACEY: Audrey, no tak!

AUDREY: Nepřibližuj se ke mně!

[Vezme Jen a Jacka a nechají Paceyho samotného. Přistoupí k němu Rich.]

PACEY: Kašli na to, chlape.



[Před Pekelnou kuchyní. Joey a Eddie nakládají do auta spoustu jídla.]

EDDIE: Velká dodávka, co? [žádná odpověď] Spousta jídla. [opět žádná odpověď] Takže... jak ti jde čtení?

JOEY: Fajn.

EDDIE: Na jaký jsi stránce?

JOEY: Kdyby ti to nevadilo, mohli bysme mlčet?

EDDIE: Dobrá. Ale myslím, že jsem konečně přišel na to, proč jí tak nesnášíš.

JOEY: Sláva.

EDDIE: Jo, pomyslel jsem si, jak by moh někdo se zdravou myslí nesnášet takovou nádhernou knížku? A pak jsem si uvědomil, že je to proto, že jsi z ní nervózní.

JOEY: Vážně?

EDDIE: Jo. Jo, protože je o lidech, kteří nejdou po většinový cestě. O lidech, kteří se prostě řídí svými impulsy a to je spoustě lidí nepříjemný.

JOEY: Nudným lidem? Lidem, co nenásledujou svý impulsy?

EDDIE: Neřek jsem nudným, jen... opatrným.

JOEY: Nic o mně nevíš.

EDDIE: Kromě toho, co si myslíš o knížkách nebo filmech nebo hudbě. To říká spoustu.

JOEY: Abys věděl, já následuju spoustu svých impulsů. Vlastně jsem si tohle léto z vrtochu s téměř žádnýma pěnězma na účtě koupila letenku do Paříže.

EDDIE: Vážně? Letělas do Paříže? Jak tam bylo?

JOEY: No, ne, já-- jde o to, že jsem to mohla udělat.

EDDIE: Takže jsi neletěla.

JOEY: Ne. Ale jde o to, že jsem mohla.

EDDIE: Á. A já myslel, že život je o věcech, který člověk dělá, ne o těch, který by moh udělat. Má chyba.

[Joey se otočí zpět k baru.]

EDDIE: Kam jdeš?

JOEY: Zpátky do práce. Už je to všechno.

EDDIE: Jo, ale ty jedeš se mnou.

JOEY: Ne, nejedu.

EDDIE: Jak si myslíš, že dostanu všechno to jídlo z auta?

JOEY: Může s tebou ject Wendy.

EDDIE: Ne. Wendy za mě zaskakuje u baru, což ty dělat nemůžeš. Promiň. Jedem.



[Párty. Jen a Jack sedí na gauči a na židli a naslouchají Audrey. Vidíme, že je to moc nezajímá, ale přesto naslouchají.]

AUDREY: Jako by nestačilo, že lhal, ještě bude radši trávit čas s těma lidma než se mnou, to... panebože. Promiňte, lidi. Pořád o tom mluvím, co?

JACK: Ne, to je v pohodě. V pohodě.

JEN: Jenom trochu.

AUDREY: Promiňte! Zapomněla jsem na naší dohodu. Máme se bavit.

JEN: V pohodě.

AUDREY: [vydechne] Jde jenom o to, že... víte, z takovýhlech lidí si člověk dělával srandu. Už se mnou nikdy nechce sexovat.

[Jack a Jen se nad tou myšlenkou nahrbí.]

AUDREY: Doslova spolu spíme třikrát tejdně.

[Jack a Jen se znovu nahrbí a Jen vstane.]

JEN: Jé, ehm, potřebuju pivo. Hned jsem zpátky.

[Vyrazí k baru.]

JEN: Můžu dostat pivo?

KLUK: Se vsaď. Tady.

JEN: Díky.

[Otočí se a vrazí do toho kluka z poradenského centra z úvodní dvojepizody 6.série a vyleje na něj pivo.]

JEN: Ó! Panebože! Koukni, co jsem vyvedla!

C.J.: V pohodě. Byla to má vina.

JEN: Ach ne, ježíš, ani jsi--ty jsi-- [Začne mu nějakými ubrousky utírat pivo z trička.] Ani nepiješ a jsem si jistá, že je studený a smrdí, a já se tě dotýkám a nechám toho.

C.J.: Ahoj.

JEN: Dobře. Načapals mě. Jsem opilá. Jo, jsem opilec unikající realitě. To jsem já. Ale víš co? Tohle je párty a na párty lidi pijou a možná, že tě to trápí, možná si myslíš, že je to slabost, ale neměl bys chodit na párty, kde budou opilý lidi, protože to se na párty stává. Je na nich pití. To je fakt.

C.J.: Myslíš si, že jsem ten nejsušší a nejtupější člověk na Zemi, co?

JEN: Ne! Ne, vůbec ne. Jsem si jistá, že jsi... děsně zábavnej. Půjdu.



[Střih na Jacka a Audrey. Audrey se stále vypovídává a Jack přemýšlí, jak by jí unikl.]

AUDREY: Vždyť mám přece telefon, ne? Celou dobu je přímo tady v mý kabelce, ale pokusil se mi zavolat? Ne.

[Jack si všimne, že na párty přišel profesor Freeman. Jack na něj chvíli hledí a pak se rozhodne k němu vyrazit.]

JACK: Panebože! Uf... jo. Uf-- jo. Jo.

[Vstane ze židle a zamíří k Freemanovi.]

JACK: Zdravím.

FREEMAN: Ahoj. Moc se mi ulevilo, že vidím známou tvář.

JACK: Co tady děláte? Můj bože... ne, že bych vás nerad viděl. Myslím, že je suprový, že jste se tu objevil, ale nečekal jsem, že-

FREEMAN: Víš, když vidí, že učím , co je obvykle považováno za suprové, zábavné téma, jednou za čas mě nějaký student pozve. Jsem si jistý, že obvykle v žertu. Nikdy si nemyslí, že bych se opravdu ukázal.

JACK: No, když už jste tady, co kdybychom si dali pivo?

FREEMAN: Tak ano. To zní jako plán.

JACK: Bezva.



[Natáčení. Joey a Eddie dorazí na natáčení. Joey si náhle uvědomí, kde jsou.]

JOEY: Nevezem to jídlo náhodou na nějaký natáčení?

EDDIE: Jo. Je to nějaká vyvražďovačka, myslím.

JOEY: Skvělý.



[Párty. Jen a Audrey sedí na gaučích s ještě pár kluky a hrají nějakou hru s pitím a čtvrťáky. Audrey je očividně opilá. Jen pozoruje, jak Audrey zaboduje.]

JEN: Jo! Jů! Teď chci já.

KLUK 1: Hezký.

KLUK 2: Teď se musíš napít.

AUDREY: Dobře, dobře, dobře.

[Zvoní mobil.]

AUDREY: Áách! To jsem já, to jsem já! Haló! Jo, co--vydrž vteřinku, prosím. [vydechne] Pacey... já--ne. Já jen-- řeknu jenom tohle. Chci, abys věděl, že jsem... tak bohatá, jsem taková... blbá... bohatá nána, že jsem schopná udělat tohle! [Hodí mobil do sklenice plné piva.]

JEN: Panebože! Ha ha ha! Tys právě totálně utopila svůj telefon!

AUDREY: Já vím. Totálně utopila.

JEN: Panebože.

[Smích.]

[Audrey začne pít se své sklenice a jeden kluk na gauči se k ní přisune blíže a pije s ní.]

JEN: Zpomal. Audrey, vážně.

AUDREY: Dobře. Kdo je další? Udělalas to? Myslíš, že to spraví? Ha ha ha!



[Natáčení. Joey a Eddie právě vyložili všechno jídlo. Joey by očividně ráda co nejdříve odjela.]

JOEY: Pojedem?

EDDIE: Ne.

JOEY: Proč ne?

EDDIE: Protože nám nejdřív musí zaplatit.

JOEY: Fajn.

[Joey dojde k jedné z žen, co tam pracují.]

JOEY: Promiňte. Ahoj. Přivezli jsme jídlo.

ŽENA: Á, bezva! Umírám hlady.

JOEY: Vlastně jsem přemýšlela... kde dostanem zaplaceno?

ŽENA: Ach, promluvte si s Dawsonem. Je... přímo... támhle.

JOEY: Skvělý.

[Dojde k Dawsonovi, který je překvapen, že jí vidí.]

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Co tady děláš?

JOEY: Taky tě ráda vidím.

DAWSON: Jen jsem překvapenej, to je celý.

JOEY: Já jsem... přivezla nějaký jídlo a nevěděla jsem, že je to sem, dokud jsme sem nepřijeli. Věř mi, kdybych to věděla, ne-

DAWSON: Dobrá. Dobrá. V pohodě.

JOEY: Já jsem se neomlouvala.

DAWSON: Ne, proč taky?

JOEY: Co to má znamenat?

[Objeví se Natasha a Todd.]

NATASHA: Dawsone, co děláme?

TODD: Jen rychlovku. Musíš se nalíčit na příští scénu. Čau, lásko. Rád tě zas vidím.

JOEY: Ahoj, Todde.

TODD: Uf, Natasho, znáš se s Dawsonovou kámoškou - Joey, že?

NATASHA: Panebože. To je ona, že jo?

DAWSON: Natasho-

NATASHA: Ty máš tu drzost si jí sem dneska přivést, holku, kvůli který si mi dal kopačky po tom, co jsem ti poskytla nejlepší sex tvýho života?

DAWSON: Můžeme-

NATASHA: Jenom tě cituju, Dawsone. Promiň... je ti trapně? Protože bych nechtěla ztrapnit Dawsona Leeryho s jeho rytířskou povahou a och-tak-poklidnou důstojností. Jo, Dawson je ten druh kluka, co doprovodí holku domů, víte, ten co jí pomůže přes kaluž. Skutečnej gentleman. Pak se s ní vyspí, řekne jí, že byla nejlepší, co kdy měl, a rozejde se s jejím záznamníkem. Tak ráda jsem tě poznala. Budu ve svým přívěsu, kdybyste mě potřebovali.

[Natasha naštvaně odejde a zanechá tam Dawson s Toddem a Joey. Dívají se jeden na druhého a neví, co říct. Joey odejde a Todd se střídavě dívá za ní a za Natashou, pak pohlédne na Dawsona s úšklebkem ve tváři.]



[Před domem, kde se koná párty. Jack a profesor Freeman se procházejí a pak se posadí na schody.]

FREEMAN: Myslím, že má oblíbená je ta, kde zlegalizovali hazard a Marge do toho spadla. Ačkoli ta, kde Homer řídil rychlodráhu, je také úžasná.

JACK: Jo. Má oblíbená je ta, kde si Selma vezme Troye McClura.

FREEMAN: Ha ha ha! Klasika. Klasika.

JACK: Nemůžu uvěřit, že vedu takovýhle rozhovor se svým profesorem. Minulý rok jsem ani nevěděl, kdo moji profesoři jsou!

FREEMAN: Vážně?

JACK: Jo, to... já jsem... to flákal. Alespoň, co se vzdělání týče.

FREEMAN: No, jsem překvapený, že to slyším. Myslím, že tvé práce jsou vynikající. Ta poslední esej, co jsi napsal, se mi skutečně moc líbila.

JACK: Á, no-

FREEMAN: Byla skvělá, Jacku. Skvělá. Máš přirozený talent pro věci skryté pod povrchem a odhalování skutečné podstaty. To u mnoha studentů nevidím. Měl bys být hrdý.

JACK: Díky. Ale... mně se fakt, uf... moc líbí vaše přednášky.

FREEMAN: Díky. [zasměje se] Víš, svou ženu jsem potkal na takovéhle párty, když jsem chodil na vysokou. Měla fialové vlasy až po pas. Připadá mi to jako před milionem let. Je těhotná. Řekla mi to včera. Je na jedné konferenci ve Filadelfii. Nemohl jsem v tom bytě sedět sám. Já se tak... já nevím. Všechno mi připadá... až trochu příliš skutečné. Možná, že proto jsem sem dnes přišel. Hele, omlouvám se. Neměl bych ti to všechno říkat.

JACK: Ne, ne, to--to je v pořádku. Je to v pořádku. Mně to nevadí.

FREEMAN: Jen mi připadá směšný, že tu jsem.

JACK: Cože? Směšný? Je směšný, že vám to připadá... směšný.

[Oba se zasmějí.]



[Striptýzový klub. Pacey se zkouší dovolat Audrey na mobil, ale nedaří se mu to. Nakonec zavěsí, a když se otočí, spatří, že k němu jde Rich.]

RICH: Dobrá. Budu ti muset ten mobil vzít? Hele, je to blbá situace, ale támhle jsou nahý holky, Pacey, kroutí se na pódiu a hladoví po našich bankovkách. Spousta z nich jsou možná svobodný matky nebo chudý studentky. Nechceš jim pomoct vydělat na živobytí?

PACEY: Jistě. Ale právě jsem to fakticky zvoral se svou holkou-

RICH: Já vím. Byl jsem tam. Hele, můžem si na chvilku vážně promluvit... bez těch šovinistickejch, konkurečně-kolegiálních řečiček?

PACEY: Jistě.

RICH: Dobrá. Jde o tohle. Vidím, že jí miluješ. Všechno na tobě prakticky křičí: "Jsem zamilovanej idiot" a poznal jsem to, protože kdysi jsem taky byl zamilovanej idiot. A ublížil jsem jí, stejně jako ty. Ne. Hůř než ty. A pak jsem strávil celou noc pokusama se jí dovolat, vybrečel jsem si oči jak malej kluk. Nezvedla to, takže víš, co jsem udělal?

PACEY: Co?

RICH: Objevil jsem se u ní doma a zaklepal na dveře. Neměl jsem žádný kytky, žádnej šperk v krabičce. Šlo jenom o mě a o ní. A já se na ní podíval a ona se podívala na mě a nemusel jsem nic říkat, protože jsme oba věděli, že jí miluju a že je mi to líto. Proto si myslím, že by sis z toho neměl dělat těžkou hlavu. Jestli jí miluješ a je ti to líto, bude to vědět, kámo.

PACEY: Richi... jsi... plnej takovejch neuvěřitelnejch kravin!

RICH: Ale jdi, to bylo úžasný!

PACEY: A to si fakt říkáš obchodník?

RICH: Fajn. Ale v jedný věci mám pravdu. Nic víc teď udělat nemůžeš a oba potřebujete čas na vychladnutí a ty jsi tady, takže by ses taky moh pobavit, nemyslíš?

PACEY: Jo, jistě.

RICH: Dobrá! Tak pojďme omrknout nějaký striptérky!

PACEY: Koukneš jí do očí a prostě budeš vědět?

RICH: Přesně tak. Podíváš se na ní...



[Párty. Audrey je na gauči sama s tím klukem z dřívějška a je skutečně řádně opilá. Je skoro úplně mimo. Ten kluk jí dá vlasy z tváře a přisune se k ní blíže.]

JASON: Jsi fakt hezká, víš to?

AUDREY: Ha. Ano. Jsem ale taky... fakt blbá. A taky bohatá.

JASON: To mi nevadí.

AUDREY: Jsi sladkej, myslím. Co-

[Políbí se, ale pak to Audrey zarazí.]

AUDREY: Promiň.

JASON: Hej, hej!

AUDREY: Jo?

JASON: Co kdybysme si našli nějaký místečko, kde můžem bejt sami?

AUDREY: Dobře. To zní fajn.

[Na schodech Jen mluví s kamarádem toho kluka, co je s Audrey.]

JEN: Jo, ehm... myslím, že jsou v pohodě, ale dávám přednost The White Stripes.

[Vidí, jak Jason odvádí Audrey z toho gauče.]

JEN: Audrey.

[Jen se pokusí získat Audreyinu pozornost, když kolem ní procházejí po schodech.]

JEN: Audrey! Hej, Audrey. Omluvte nás. Co to děláš?

JASON: Jdeme do ložnice.

JEN: Nemyslíš si, že je trochu opilá?

JASON: Nemyslíš si, že by sis měla hledět svýho?

AUDREY: Ahoj. Budu v pohodě.

JEN: Počkej chvíli. Počkej, počkej, počkej. Zadrž. Počkej--co-

[Jasonův kamarád, s kterým mluvila, jí zastoupí cestu, aby nemohla jít za Audrey nahoru.]

JEN: Co to děláš?

PŘÍTEL: Neboj se o ně. No tak, mluvili jsme o muzice.

JEN: Půjdu si promluvit se svou kámoškou.

PŘÍTEL: Tvá kámoška je v pohodě. Je s mým kámošem. Je to hodnej kluk.

JEN: Co kdyby ses mi klidil z cesty?

PŘÍTEL: Uklidni se. Bavíme se tu.

JEN: Jestli se mi neklidíš z cesty do pěti sekund, přijdeš o svý genitálie.

[Za Jen se objeví C.J.]

C.J.: Hej, nějaký problém?

JEN: Tenhle kluk mě nenechá projít. Jeho kamarád právě zatáh Audrey nahoru do ložnice a ona o sobě neví.

PŘÍTEL: Dobře. Tak to není. To jen tady ta tvá psychotická kámoška blázní.

C.J.: Tak to nebude žádnej problém, když to půjdu omrknout, že?

[C.J. ho popadne a odstrčí ho z cesty. Pak jdou s Jen nahoru.]



[Ložnice. Jason otevře dveře a zavede Audrey dovnitř. Audrey má problémy byť jen zůstat na nohou. Jen vběhne do pokoje a vezme Audrey za ruku.]

JEN: Pojď. Jdeme.

JASON: No tak, nech jí bejt!

[Jason se pokusí Jen zastavit, ale do pokoje vejde C.J. a odstrčí ho stranou tak, aby Jen mohla odvést Audrey z pokoje.]

JASON: Hej, hej, hej, klídek!

C.J.: Holky, co kdybyste odsud zmizely?

JEN: Panebože. Pojď. Pojď. Pojď. Pojď. Je to v pohodě. V pohodě.



[Natáčení. Todd s ustaraným výrazem ve tváři přijde za Dawsonem.]

TODD: Musíme si promluvit.

DAWSON: Dobře.

TODD: Právě jdu z přívěsu Natashy.

DAWSON: Jo.

TODD: Hele, nevím, jak jinak tohle říct. Zvorals to, kámo. Nevyjde ven, dokud nezmizíš. Což mi nedává jinou možnost, než udělat to, co nechci udělat, protože ty jsi ten nejlepší asistent, kterýho jsem kdy měl, a jsi vlastně jedinej na place, kterýho nechci vyhodit. Ale pro dobro toho filmu je to přesně to, co musím udělat.

DAWSON: Chápu.

TODD: Hele, je mi z toho na nic, zas kouřím.

DAWSON: Neměl bys.

TODD: Jo, máš pravdu.

[Silně popotáhne z cigarety.]

TODD: Do příštího záběru máme spoustu času. Co kdyby ses tu rozloučil a sbalil si věci? A chci s tebou zůstat v kontaktu. Možná při mým příštím filmu-

DAWSON: Jo, jo.

TODD: Budeš mi chybět, kámo.

[Todd odejde a Dawson se rozhlédne po place.]



[Pokoj Joey a Audrey. Jen a C.J. vedou Audrey do jejího pokoje. Dojdou ke dveřím a otevřou je. Jen zavede Audrey dovnitř a pak se otočí k CJovi.]

JEN: Můžeš jít. Myslím, že tu dneska zůstanu.

C.J.: Jsi si jistá?

JEN: Jo.

C.J.: Dobře.

[Jen zavře dveře a Audrey, která si mezitím vlezla do postele, má v očích slzy.]

JEN: Můžu ti donést sklenici vody nebo něco?

AUDREY: Odejdeš odtud?

JEN: Audrey...

AUDREY: Vážně, Jen... jdi.

JEN: Ráno ti zavolám.

[Jen odejde z pokoje a zjistí, že CJ moc daleko nedošel.]

JEN: Pořád jsi tady.

C.J.: Jo, já jsem se... uf... chystal odejít každou minutou.

JEN: Promiň. Asi jsem k tobě byla tenhle večer nejdřív hrubá, co?

C.J.: Ne, ani ne.

JEN: Víš... to, co se dneska stalo Audrey... to se mi předtím stalo... víc než jednou a... koukat na to... koukat, jak tím prochází, bylo... prostě divný. Teď vím, jak špatně na tom jsem.

C.J.: Nemyslím si, že jsi na tom špatně.

JEN: No, tak to jsi dneska nedával moc dobrej pozor.

C.J.: Ne. Víš... Jen, ty jsi dneska nic špatnýho neudělala. A ať už jsi udělala v minulosti jakýkoli chyby, jsou pryč a očividně z tebe udělaly empatičtějšího a soucitnějšího člověka a já si nemyslím, že je to špatná věc.

JEN: No, to zní moc hezky, i když to není pravda.

C.J.: Je to pravda. Jenom se tomu musíš naučit věřit.



[Natáčení. Dawson přijde za Joey se šekem v ruce. Natasha sedí na židli a maskérka jí dělá makeup a vlasy. Natasha je dost blízko na to, aby slyšela vše, co si Dawson a Joey řeknou.]

DAWSON: Joey.

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Měl jsem ti zaplatit za jídlo. Neudělal jsem to, takže... tady.

JOEY: Díky.

DAWSON: Takže, koukni, já... myslím, že se vrátím do Kalifornie. Protože tady už nepracuju.

JOEY: To mě mrzí, Dawsone.

DAWSON: To se stává.

[V autě čeká na Joey Eddie.]

JOEY: Měla bych nejspíš... jít.

DAWSON: Můžu se tě na něco zeptat?

JOEY: Jistě.

DAWSON: Myslíš, že bysme to spolu zvládli, kdybych -- kdybysme -- kdyby se to odehrálo jinak?

JOEY: Já nevím. Chci říct, že takoví my jsme. Nikdy nám to nevychází, že?

DAWSON: Ne. Asi ne.

JOEY: Já myslím, že... jistým způsobem... je to dobře. Možná to je jediný způsob, jak jsme se konečně mohli postavit na vlastní nohy. Víš... ublížit si navzájem natolik, že nemáme jinou možnost než od sebe odejít. Možná, že bysme to jinak nikdy neudělali.

DAWSON: Jo. Možná, že ne.

JOEY: Měla bych jít.

DAWSON: Já taky.

[Natasha je sleduje, jak od sebe odcházejí, a ve tváři se jí objeví smutný výraz.]



[Před Jackovým bytem. Freeman odvezl Jacka domů.]

FREEMAN: Tady?

JACK: Jo, jo. No, díky za odvoz.

FREEMAN: Jistě. Díky za soucit a že jsi se mnou strávil celý večer.

JACK: To nebylo ze soucitu.

FREEMAN: Já vím. Byl to jen vtip.

JACK: Ach. Ha ha.

FREEMAN: Ale bavil jsem se dneska.

JACK: Jo, já taky.

FREEMAN: A potřeboval jsem to. Pochybuji, že jsem se za celý svůj život cítil zmatenější. Jsem ženáč, má žena je těhotná a, uf... a já se ukážu na párty jen proto, že doufám, že narazím na, uf... jistého studenta. [Jack si náhle uvědomí, že mluví o něm.] Šokoval jsem tě, že? Jsi šokovaný.

JACK: Jo, to ano.

FREEMAN: No, víš, můžeš o tom, ehm... popřemýšlet... jestli chceš a já, uf... já prostě bude nadále učit a uvidíme se na přednášce.

JACK: Jo, uf... já -- uvidíme se tam.

FREEMAN: Jistě.

JACK: Dobře. Nashle.

FREEMAN: Dobře.

JACK: Sbohem.

FREEMAN: Sbohem.

[Jack vystoupí z auta a Freeman odjede.]

JACK: Panebože.



[Pokoj Joey a Audrey. Pacey přijde ke dveřím a zaklepe. Než Audrey otevře dveře, chvíli to trvá.]

PACEY: Ahoj tady.

AUDREY: Čau.

PACEY: Takže... můžem si promluvit? Dobře, no... [povzdechne si] Můžu ti ráno zavolat? [Audrey neodpoví] Audrey, já nevím, co chceš, abych ti řek. Fakt je mi to líto, ale-

AUDREY: Možná... možná bys moh jít dál a držet mě.

PACEY: Jo, to bych moh.

[Vejdou do pokoje a vlezou si do postele. Audrey se zavrtá do Paceyho náručí.]



[Natáčení. Před odchodem se Dawson naposledy rozhlédne po place. Ve tváři má smutný výraz. Otočí se k odchodu, když k němu přiběhne Natasha.]

NATASHA: Dobře. Dawsone, počkej. Nechoď. Já, uf... máš práci zas zpátky. Chápej, já byla předtím, uf... trošku mimo. Já, ehm... viděla jsem tu holku a vybuchla jsem. Z části možná proto, že jsem byla opilá... a, chápej, byla jsem opilá, protože... jsem věděla, že tě dneska uvidím. A bále jsem se, že... že... no, uf... fakt jsi mi ublížil, Dawsone. Fakticky ublížil. Moc ses mi líbil a pak ses se mnou rozešel skrz záznamník-

DAWSON: Já vím. Je mi to moc líto.

NATASHA: Jo. Ale to není důvod, proč jsem ti vrátila práci.

DAWSON: Aha... tak proč?

NATASHA: Protože... jsem tě viděla, jak s ní mluvíš. Viděla jsem tvou tvář, když jsi jí sledoval odcházet a uvědomila jsem si, že... že ti ublížila mnohem víc, než jsi ty kdy ublížil mně. Ale stejně jsi mně ublížil. Hodně.

DAWSON: Já vím.

NATASHA: Já vím, že víš.

[Na chvíli se mezi nimi rozhostí ticho.]

NATASHA: Pojď. Todd říkal, že když nebudeš na place do pěti minut, tak tě zas vyhodí.



[Pekelná kuchyně. Joey a Eddie na konci dne uklízejí.]

EDDIE: Takže, uf, ten kluk z natáčení... Dawson?

JOEY: Jo.

EDDIE: Takže on je, uf...

JOEY: Není to nikdo. Jen starej kámoš.

EDDIE: Promiň. Nechtěl jsem vyzvídat. Já jen...

JOEY: Můžu ti položit otázku?

EDDIE: Jistě.

JOEY: Proč se ti ta knížka líbí? To nemůže být jen tím, že je o lidech, co následujou svý impulsy, protože pořád nemá žádnej příběh, točí se v kruhu a je tak nějak misogynická.

EDDIE: Jo. Jo, máš pravdu. Ve všem. Ale já ti nevím, chci říct, že... když jsem jí čet poprvý, tak mě -- prostě dostala. Je to... jako oslava šílenosti lidí, kteří se nebojí, kteří se chápou šance, lidí, kteří opravdu žijí. A já jsem asi vždycky... chtěl jedním z těhlech lidí bejt, víš?

[Joey ho políbí.]

EDDIE: Co to bylo?

JOEY: Jen následuju impuls.

EDDIE: Ne, nenásleduješ.

JOEY: Promiň?

EDDIE: Je to ten kluk. Z toho natáčení. Máš na něj vztek a on ti ublížil a takhle ses s tím rozhodla vypořádat.

JOEY: Ó, díky, pane Freude.

EDDIE: Řekni mi, že se mýlím.

JOEY: Mýlíš se.

EDDIE: Ne. Ne, nemýlím. Hele... nevadí mi, když mě políbíš, protože mě chceš políbit. Ale ne kvůli pomstě nebo abys zapomněla na někoho jinýho. Ať už se mezi váma stalo cokoli, budeš se s tím muset vypořádat. Sama. Jen--jen ty.

[Chvíle trapného ticha.]

EDDIE: Hele, uf... odvezu tě domů, jo? Jen si... jen si vezmu kabát.

[Eddie si odejde pro kabát a Joey tam jen sedí a přemýšlí.]



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]