Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 603 - Neber to tak vážně

Anna Fricke, překlad: Petr Říhánek


[Pokoj Joey. Joey sedí před svým počítačem a zkouší napsat Dawsonovi e-mail. Dosud dokázala napsat jen "Milý Dawsone" a předmět e-mailu "Incident". Neví, jak má dál pokračovat. Dlouho dobu přemýšlí, čím má e-mail začít, ale na nic nepřichází.. Do pokoje se vrátí Audrey.]

JOEY: [povzdechne si]

[Otevřou se dveře.]

AUDREY: Panebože! Pořád tady, tys tu zapustila kořeny.

JOEY: Napsat dobrej e-mail je těžký.

AUDREY: Ano, zvlášť, když je to obrovská chyba.

JOEY: Zmlkni.

AUDREY: Joey, myslím to vážně. E-maily jsou metla moderního věku. Díky Internetu je až příliš snadný se vyjádřit. Máš letmou myšlenku. Pošleš jí. S dusotem skončí v nepodezíravým mailboxu nějaký osoby. Řečená osoba si jí přečte, naštve se, protože jenom opakuješ, co už jsi jednou dejme tomu řekla. Nenamáhá se odpovědět. Je ti do breku. Ale jestli jsi jeden z těch patetickejch pasivně agresivních e-mailovejch typů, kdo jsem já, abych tě od toho zrazovala. Co zatím máš?

JOEY: No... měla jsem "Milý Dawsone" a pak jsem to smazala.

AUDREY: Proč? Myslím, že je to dobrej začátek.

JOEY: Zdálo se mi to chladný.

AUDREY: Pravda. Právě jsi s tím klukem prováděla nahotinky. Á, promiň, nebo jste to dělali skrz díru v prostěradle? Protože to by mi na vás dva dost sedělo.

JOEY: Ještě jednou, zmlkni.

AUDREY: Promiň. Dobře, tak co mu chceš říct?

JOEY: Já nevím. Že se mi nelíbí, jak to skončilo, a že chci, aby věděl, že mi na něm záleží, ale taky si chci udržet svý spravedlivý rozhořčení.

AUDREY: To zcela určitě. No, proč prostě nezvedneš telefon a nezavoláš mu?

JOEY: Bojím se, že zas zapadnem do našich starejch tanečků. Věř mi, e-mail je v tuhle chvíli daleko bezpečnější alternativa.

AUDREY: Dobře, když to musíš udělat, tak se dej do díla. Víš, buď rozhořčená a buď rozpačitá, ale hlavně, buď svá, Joey. Napiš všechno to, co mu nemůžeš říct do tváře, hezky naplno.

JOEY: Máš pravdu. Radši se dám do práce. Ale... díky, Audrey.

AUDREY: Žádnej problém, řádová sestro.

[Joey se vrátí k psaní e-mailu a konečně z ní začnou padat slova. Psaním e-mailu stráví hodiny. Audrey jí chvíli pozoruje a pak si jde lehnout. Joey dokončí e-mail dlouho v noci, klikne na adresář a najede na Dawsonovu adresu. Zívne, a když klikne, náhodou vybere adresu Campus@Worthington.edu, která byla hned nad Dawsonovou adresou, a pošle ten e-mail celé škole.]



[Úvodní titulky.]



[Byt Emmy. Jack se právě probudil a sejde po schodech dolů do kuchyně, kde sedí Emma a pije nějaký poněkud zvláštního a našedlý koktail.]

JACK: To je nechutný.

EMMA: Je to nechutný. Jo. Myslela jsem, že budeš víc...

JACK: Citlivej? Pečovatelskej? Vzhůru v šest s podivnym koktailem v ruce?

EMMA: Pro začátek.

JACK: A já myslel, že budeš větší...

EMMA: Potížistka? Usrkávačka čaje? Pojídačka ovesnejch vloček?

JACK: [směje se] Jo. No, to je servis, kterej poskytujem těm, co jsou míň obeznámený s naší kulturou -- ty a já... my je necháváme tápat.

[Pacey sejde dolů. Na sobě má oblek a kravatu.]

JACK: [uchechtne se]

PACEY: Dobře, dobře. Nechte si to, děti, protože takhle se tu budu objevovat každý ráno. Ve vší svý formální nádheře. Někteří z nás musí tvrdě makat.

JACK: Á, chudáček Pacey Witter má práci, kterou by chtěli miliony a pro kterou nemá absolutně žádnou kvalifikaci.

PACEY: Á, nech si to.

JACK: Co to máš s vlasama, chlape? Proč vypadaj... jak vypadaj?

PACEY: Moc laku?

EMMA: Jsi si jistej, že je ta tvá bloncka na modely, Pacey?

PACEY: Emmo, víš, když se nemůžeš vypořádat s mou láskou [plácne Jacka po zadku], nemyslím si, že to bude fungovat.

EMMA: To mi nepřipomínej. A vím, že máš tu skvostnou práci a všechno, ale stejně budeš muset před odchodem dávat nádobí do dřezu.

PACEY: Právě proto jsem tady.

EMMA: A ty, Jacku, včera večer jsi nechal odemčený dveře, to těžko pasuje k tomu, co jste my vy dva říkali o bezplatný bezpečnosti.

JACK: To já nebyl. To byl on. [Pacey na něj za jeho zády ukáže.] Já jsem úplně nekonfrontační. Dobrá, dobře. Dobrá, řádně zaznamenáno. Bože, mezi oblekem a výčitkama si připadám jak ve starý dobrý americký rodině.



[Pokoj Joey. Je ráno a Joey se probudí. Dojde k počítači, aby se koukla, jestli jí Dawson odpověděl, a když si otevře mailbox najde na svůj e-mail stovky odpovědí. Klikne na odeslanou poštu a zjistí, že ten e-mail poslala celé škole. Začne bláznit.]

JOEY: Audrey!

AUDREY: Co?

JOEY: Audrey, vzbuď se.

AUDREY: Co je?

JOEY: Ten e-mail.

AUDREY: Co s ním?

JOEY: Poslala jsem ho všem, ne jako všem z party -- nespočítaně cizincům, všem z celý širý školy.

AUDREY: No, zlato, proč bys něco takovýho dělala?

JOEY: Byl to omyl. Byla jsem unavená. Klikla jsem na špatnou adresu.

AUDREY: Vidíš? Říkala jsem ti, že to není dobrej nápad.

JOEY: To je všechno, co mi řekneš?

AUDREY: Já nevím. Jsi chudinka?

[Audrey znovu ulehá ke spánku.]



[Paceyho práce. Pacey právě přišel do práce a shledal, že je to tam už v plném ruchu. Vypadá trochu zmateně. U jednoho ze stolů si všimne Riche a zamíří k němu.]

RICH:Wittere!

PACEY:Rinaldi.

RICH: Je to "pane", dokud mi nekoupíš kytky, Wittere. Kde jsi byl?

PACEY: Fakticky se omlouvám. Jenom jsem měl takovej dojem, že tu nemám bejt před devátou.

RICH: Á, "nemáš bejt". No, to je roztomilý. Oblíkáš se sám, nebo tvá máma chce, abys vypadal jak maceška? Rozhlídni se. Vidíš ty lidi? Jak se zdá, tak tihle lidi myslí za sebe. Jelikož musíš ještě dospět, budeš se probírat tímhle.

[Podá mu tlustý svazek spisů.]

PACEY: A co to všechno je?

RICH: Je to sbírka asi tak třiceti studených dní v pekle: Bohatý lidi sedící na balících peněz tak vysokejch, že jejich dcery prodávaj vlastní děti na černým trhu, jen aby na ně dosáhli. Nikdy jsme jim nebyli schopný prodat akcie a oni si je od liknavců jako ty jistě nikdy nekoupí. Radši se chop telefonu. Máme plno práce. A ty lidi na tvým seznamu neví, jak jsi zasněnej, takže bych do hlasu vložil spoustu šarmu. Přestaň na mě kulit oči.

PACEY: To je nějakej trest?

RICH: Jen se tě pokouší donutit k odchodu. Nemám dost stolů.

[Rich odejde.]



[Přednáška Populární kultury. Jen chce zajít do řady, ale Jack jí zarazí, aby mohl jít první.]

JACK: Ne, Jen. Jen, můžu sedět uprostřed? Chci sedět uprostřed.

JEN: Už jsme hotoví se škatulata hejbejte se?

JACK: Jen chci vidět na tabuli.

JEN: Neurážej mě těma svýma chytráckýma výmluvama. Jen chceš dobře vidět na Freemana.

[Sednou si a vedle nich se zjeví Audrey.]

AUDREY: A proč ne? Mami, smím?

JEN: Audrey, ne že bysme neměli radost, že tu jsi, protože máme, ale nemáš svý vlastní přednášky?

AUDREY: Worthingtonský půvaby mě už nelákaj.

JEN: Zmeškáš ještě jeden tejden a možná tě vykopnou.

AUDREY: Bezva.

JACK: Lidi, pššt!

JEN: Dobře, to jsem ti zapomněla říct. Tohle je snaživej Jack, ne popletenej za zábavou se honící Jack. Z Freemanovo přednášky mu nesmí uniknout ani slovo, takže by ses to měla pokusit ztišit.

AUDREY: Tak mi něco pověz. Mezi mnou a babičkou, jak si během přednášek zdřímnout?

FREEMAN Dobře, studenti...

JEN: Ty ne...

JACK: Pššt! Pššt! Lidi, lidi, lidi.

FREEMAN Než začneme, chtěl jsem vás informovat, že pro ty z vás, kteří jsou skutečně zapálení pro naší pokroucenou kulturu, mám dnes speciální úkol navíc. A zlomí mi to srdce, jestli se nikdo neukáže. Budu vás však po zbytek semestru v tichosti odsuzovat. V centru je jedno kino, kde uvádějí dvojpředstavení, které dokládá naší kulturní posedlost krásnou dívkou, která hraje ošklivku. Prosté dívky, které vezmou na milost obálky Cosma v tentýž měsíc, kdy se objeví v kinech jejich filmy.

JEN: Ach ne. Snaživej Jack bude chtít, abys se znova dívala na Slečnu drsňáka.

AUDREY: Ten film zbožňuju.

JEN: Eh-heh!

FREEMAN Takže, po přednášce vám sdělím detaily.



[Hestonova přednáška. V místnosti vládne velký ruch a vidíme, že si všichni procházejí vytištěné kopie Joeyina e-mailu a smějí se. Joey znovu na přednášku dorazí pozdě a všichni se zarazí a pohlédnou na ní, včetně Hestona, který má v ruce nějaký papír. Joey projde skrz místnost a posadí se.]

HESTON: Dobře, hoši a děvčata, uklidněte se a posaďte se. Možná si vzpomínáte, že jsme minulý týden uzavřeli poněkud mravně pochroumanou diskusi o Portnyho nemoci. Bohužel se už nebudeme šplouchat v Rothových sexuálních řekách plných chytrých obratů, ale osud nám minulou noc dopřál díky e-mailu dalšího čtení. Myslím, že jste ho dostali všichni, tak proč ne? Diskutejme něco, co jste možná skutečně četli. "Milý, Dawsone, nevím , kde začít."

JOEY: Uf, pane profesore-

HESTON: Nikdo nemá rád přerušování, Potterová. Toho podstatnýho jsi nedosáhla po několik odstavců, takže pokročím vpřed. "V tom okamžiku, kdy jsme se dotkli, jsme možná dosáhli místa, kde je růže nadevše, ale pak jsme se vrátili a myslím, že jsme možná narazili."

STUDENTI: [smích]

HESTON: Proč, když přijde na téma sexu, se z toho pokouší tolik autorů vyvléct? Sexualita a všechny její dysfunkčnosti jsou podstatné pro lidskou zkušenost, možná jedna věc, která se nás všech na konci dne týká -- no, neuróza a ta dobrá věc stranou. A důvod, proč nás Ruth svedl a tady slečna "Ráno po té" ne, je, že zatímco Roth se nebojí si celkem doslova zašpinit ruce rychlopalným smyslným popisem, tady naše e-mailová autorka se od toho skutku vzdaluje skrze vágní metafory. Řeky nemohou být plné chytrých obratů, když je pozorujete ze břehu... že ano?

[Heston zamíří k Joey a ta dělá, co může, aby všechny a celou tu záležitost ignorovala.]

HESTON: Ano.

[Joey se rozhlédne a vidí, že se jí všichni smějí.]



[Paceyho práce. Pacey zkouší prodávat po telefonu akcie.]

PACEY: No... ne. Chci říct, zajisté, tu logiku chápu, pane... "Engele." Ale říkám vám, pokud neinvestujete do těch akcií hned teď, vaše cena, chci říct, jejich-- bude dvojnásobná... nakonec. Ty akcie? No, ty akcie-- ty akcie jsou pevný. Chci říct, jestli -- procentní sazba? No, jo. Nejspíš se dočkáte dobrých patnáct -- haló?

[Ten člověk zavěsí.]

RICH: Smůla, Wittere.

PACEY: Ten chlap mě prostě přistih nepřipravenýho.

RICH: Hele, přestaň si vymýšlet výmluvy. Dneska ráno jsem tě v tom telefonu slyšel. Myslíš, že lidi budou věřit hodnýmu hošánkovi z jihu?

PACEY: Z Capeside.

RICH: Ať si. Pořád to páchne bílým plotem a černým psem. Mluvíš s těma lidma, jako by sis zkoušel sehnat rande na páteční večer. "Já jsem Pacey. Jsem citlivej. Starám se o vaše potřeby." Tohle je přístup člověka, co se pokouší prodat noviny. Nedávej jim pocti, že jsou nejhezčí holka v místnosti. Dej jim pocit, že jsou tu hlupáci, když pochybujou o tvý finančnický erudici.

PACEY: Takže vy po mně vlastně chcete, aby mi zavěsili?

RICH: Ne. Chci, aby ti věřili, což se nikdy nestane, dokud do toho nevložíš kus srdce, Wittere.

PACEY: Dobře, fajn. Jak jim mám prodávat akcie? Ani nevím, co ta zatracená věc je.

RICH: Ztotožni se s nima. Staň se jima. Staň se tím, čím chtějí být. Mysli těma odsuzovačnýma, rasistickýma, sexistickýma, stereotypníma částma svýho mozku, který ses tak usilovně snažil potlačit. Věř mi, nikdy nezvikláš chlapa jako je Topper tím, že si budeš hrát na hodnýho kluka.

PACEY: A kdo je ten Topper?

RICH: Pan Eli Topper je další člověk na tvým seznamu, fantasticky tvrdej oříšek. Bydlí v malým bytě na periférii Bostonu, nechce platit městu daně. K penězům přišel v osmdesátejch a teď na nich prostě sedí.

PACEY: Proč se trápit se všema těma problémama se sehnáním peněz, když je člověk nepoužije na zlepšení svýho života?

RICH: Lidi jako Topper věří, že jim vykoupí místo v nebi. Vzhledem k tomu, že oba víme, že tam neskončíme, popadni svý klíče. Mizíme odtud.

[Rich vyrazí z místnosti a Pacey se žene za ním.]



[Pekelná kuchyně. Joey přišla první den do práce a Emma jí dává pokyny.]

EMMA: Dobře, takže si pamatuj, technicky vzato nemůžeš nalejvat alkohol, přinejmenším ne, když tu budu já. Bestie z emigračního tu nepotřebuju.

JOEY: Bez urážky, Emmo, ale v restauraci jsem už předtím pracovala. Viděla jsem je to zkoušet. Viděla jsem je se spálit, ne že bych s tím měla něco společnýho.

EMMA: Fascinující, v takovýhle putyce jsi ještě nemakala, nebo jo? Tak pojď. Skoč ke trojce.

DÍVKA 1: Já jen vím, že bych dlouho a usilovně přemýšlela, než bych poslala takovejhle e-mail klukovi, s kterým jsem se právě vyspala.

DÍVKA 2: Jo, já vím. Pokud ovšem o tom klukovi už nikdy nechceš slyšet.

JOEY: Víte, co si dáte?

KLUK: Ale jděte. Všichni kluci nejsou takoví.

DÍVKA 1: Jo, jasně, Miku.

DÍVKA 2: Ty jsi gay.

DÍVKA 1: Můžeš mi přinést quesadillu a světlý pivo?

KLUK: No, možná, že je ten kluk taky gay a proto jí to proved.

DÍVKA 1: Dobře, hele, ona očividně hladoví po pozornosti, takhle to dá všanc veřejnosti? Vážně, co tím myslela? Pokud není v reality show nebo tak.

JOEY: Víš, možná - a je to jenom výstřel do tmy - neměla v úmyslu to dát všanc klevetám. Možná se jen pokouší o osobní uzavření vztahu, nikdy nesnila o tom, že bude tématem psychoblábolení svých vrstevníků, co nemaj nic lepšího na práci. Takže chcete něco k jídlu, nebo bych vám měla přinést hezkej tácek s bonbónama, abyste si mohli hačnout a čučet na bednu?

DÍVKA 2: Eh-ha ha! Možná pozdějc.



[Boston Bay. Jack, Jen a Audrey míří ke kinu, aby shlédli ten film, o kterém mluvil Heston.]

JEN: [směje se] Boston Bay není oddychová škola, Audrey.

AUDREY: Ušetři mě svých lží, Jen. Já se nevrátím do ďáblova doupěte náročnýho učení. Přesně tady se mi líbí.

JACK: Hele, polední pauzy ti po pár semestrech zevšední, věř mi. [Před vchodem do kina si všimne profesora Freemana.] Řeknu vám co, sejdu se s váma uvnitř. Půjdu si promluvit s profesorem Freemanem.

JEN: Nemyslíš si, že se ztrapníš? Ani neví, kdo jsi.

JACK: Jistě, že ví. Přihlásil jsem se a mluvil při přednášce dost často. Všimnul si. Určitě.

JEN: Dobrá... posluž si. [Jack zamíří k Freemanovi.] Někdo si musí s tím klukem promluvit o jeho lásce k heterosexuálům.

AUDREY: Pff. Je naprosto úžasnej.

JACK: Zdravím. Moc lidí tu není, co?

FREEMAN Ne, ehm, zdá se, že ne.

JACK: Asi ne všichni jsou tak nadšený z ošklivky jako my.

FREEMAN Jasně. Promiň, známe se?

JACK: Uf, ne. Promiňte. Jack McPhee. Chodím na vaše přednášky z Populární kultury.

FREEMAN Ach, promiň, Jacku. Ty přednášky jsou nabité, je těžké si zapamatovat tváře.

JACK: To se vsadím. Uvidíme--uvidíme se uvnitř.

FREEMAN Dobře.



[Pekelná kuchyně. Joey dělá za barem spolu s Emmou.]

EMMA: Jsi si jistá, že jsem neudělala kolosální chybu... bydlet s těma dvěma?

JOEY: Ne-e. Jsem si jistá, že se nebudeš nudit.

EMMA: No, to je chabá útěcha.

[Joey vzhlédne a spatří do baru vejít Hestona.]

JOEY: To musí bejt nějakej vtip.

EMMA: On? Jo, ten sem chodí furt.

JOEY: Á, jasně že jo. Očividně má za úkol zničit mi život a vypadá to, že je odhodlanej to udělat v rekordním čase.

EMMA: Hele, nezalejzám pod peřiny pokaždý, když se mi nad hlavou zformuje temnej mrak. Takže navrhuju, abys to zničila v zárodku. Je celej tvůj.

[Joey dojde k Hestonovi.]

HESTON:Chápu, proč bylo tohle místečko mnohem víc lákavý než uvěznění v oddělení angličtiny: Všechno to ticho, všechny ty knihy.

JOEY: A pak samozřejmě to vaše neustálé pozitivní povzbuzování.

HESTON: Jo. Správně. Po chvíli by se to stalo fakt nepříjemným. Čekáš, až si objednám, nebo mi musíš něco říct? Protože se ti ve tváři zračí nevyřízenej vroubek.

JOEY: A jak byste vy věděl, jak takovej výraz vypadá?

HESTON: Pár věcí znám. Dám si jenom tuňáka a pivo.

JOEY: Jistě. [Odvrátí se, aby mu přinesla objednávku, ale pak se otočí zase zpět.] Pane profesore...

HESTON: Á, je to tady.

JOEY: Jo, je to tady. Koukněte, jsem si jistá, že vám vaše tvrdost fakticky funguje. Jsem si jistá, že si s ní zasluhujete respekt a jsem si jistá, že se toho ve vašich přednáškách hodně naučím. Ale po dnešku bych si fakticky přála, abyste mě poslal pryč, když jste měl tu možnost.

HESTON: Myslel jsem, že budeš polichocena uvedením pod světla ramp. Tohle pro lidi moc často nedělám.

JOEY: I když si to asi nemyslíte, nejsem idiot, pane profesore, a jsem si dost jistá, že dvacet minut, který jste strávil posmíváním se mýmu stylu, bylo duchaplnou skratkou ke kompilaci moderní literatury. A já bych jen ráda věděla, jestli mě to dnešní totální pitvání očišťuje do, řekněme, listopadu, nebo jestli vám tenhle způsob veřejnýho zesměšňování poskytuje neurčitý potěšení?

HESTON: Proč? Já nevím. Chci říct, že se dostáváme k pikantnostem Joyceho a Woolfa a tvoje práce poskytla takový kontrast. Hele, Joey... myslíš si o sobě, že jsi spisovatelka, že?

JOEY: Jo, mohl byste tomu říkat koníček.

HESTON: Takže jsem si jistý, že už jsi poznala, že kromě svých neuróz a sebepochybovačtsví musejí spisovatalé čas od času snést i veřejný ponížení. To ty jsi vešla do mý kanceláře a slíbila mi nebojácný akademický ego, ale ještě ho musím vidět. Jestli si nemůžeš s mými přednáškami poradit - a bezpočet jich pohořel - proč prostě neodejdeš?

JOEY: Já se snadno nevzdávám.

HESTON: To lidé rádi říkají. Jako by to viděli v nějakým filmu a líbilo se jim, jak to zní.

JOEY: Já to jen tak neříkám, jasný? Zapsala jsem se na vaše přednášky, protože jsem se chtěla něco naučit, a chtěla jsem tvrdě pracovat, ale nechtěla jsem při tom být zesměšňovaná.

HESTON: Tvá srdceryvná zpověď tomu jak se jen jmenuje dokázala dobře přispět k tématu. Psát sexuální látku je těžký, což jsi sama dokázala. A pokud bys čirou náhodou někdy dokázala svý psaní dostat za zdi školy, vždycky se najde nějaký popudlivý autor, který bude požadovat, abys psala líp. Možná jsi neměla v úmyslu, aby se to dostalo do světa. Ať si. To je minulost. Vyhlaš vítězství a jdi dál.

JOEY: Kde je v tomhle scénáři nějaký vítězství?

HESTON: Třeba, že dokážeš vstát a otřepat se z prachu. A jestli zůstaneš na mých přednáškách, začni dokazovat, že to má cenu... alespoň pro jednoho z nás.



[Paceyho auto. Pacey a Rich kamsi jedou a Richovi se nelíbí stav Paceyho auta.]

RICH: Bože, nespíš v tomhle autě, že ne?

PACEY: Už ne. Právě jsem se přistěhoval do novýho bytu.

RICH: Dobře, protože nechci, aby mi tě začalo bejt líto. Tyhle typy už moc na silnici nevidíš.

PACEY: Ale jděte, chlape. Tohle je skvělý auto. Jistě, dá spoustu práce, ale stojí za to.

RICH: Jo. Hned se můžeš dát na dealerství.

PACEY: Cože? Dáme si testovací jízdu?

RICH: Ha ha ha! Takovýhle sbližování nás minulo. Ne. Tohle je podepsaný a zaplacený. Jen si ho vyzvednout.

[Dojedou k obchodu a za oknem vidí velmi drahé auto.]

PACEY: Musíte si dělat srandu. Určitě nemůžete mít zet osmičku.

RICH: Hezký, co?

PACEY: Hezký? Jak si vůbec můžete takovýhle auto dovolit? Nejste o moc starší než já.

RICH: Jasně, ale jsem o moc chytřejší. Nedělej si s tím hlavu. Možná, že když zvládneš Toppera, než se naděješ, bude všechno tohle tvý. Hezký auto. Odvezu si ho.

PACEY: Hele, náhodou se mi mý auto líbí, děkuji mnohokrát.

RICH: Jo. Můžeš se v něm vozit, ale všechno je to o tom, co o tobě tvý auto říká.

PACEY: Dobře, a co o mně mý auto říká?

RICH: Že jsi pořád sentimentální, pošetilej kluk. Jsi přílišnej slaboch na skutečný auto, takže se spokojuješ s tím, co jakž takž ujde. Obklopuješ se dobrejma věcma, ale ne dost dobrejma. Nechceš dospět, takže nechodíš do školy a půjčuješ si obleky a nechal sis narůst vousy. To je fajn, ale proč se vůbec obtěžovat chodit do ringu, když nedáš ani jednu zatracenou ránu?

PACEY: Cože?

RICH: Budeš každej den chodit do kanceláře a sledovat, jak lidi vydělávaj svý peníze, abys tomu moh věnovat duchaplnou kapitolu ve svých pamětech?

PACEY: No, možná, že o to se já nestarám. Možná si jen zkouším vydělat na nájem.

RICH: Ale jdi, Pacey. Vidím, že se tu něco děje. Nevisíš na mě, protože se ti líbá má kravata. Jsi hladovej. Tak už přestaň přešlapovat a už si pro to jdi.



[Paceyho práce. Pacey je ve srovnání s těmi předchozími uprostřed velmi úspěšného telefonátu.]

PACEY: Hele, já vás slyším, pane Toppere. Když můj otec potřeboval srdce na dlani, ani jsem nesáh na svý úspory. Dostal se do toho sám, může se z toho dostat sám. Správně? Ale koukněte, vy i já jsme velmi zaměstnaní chlapíci, a jestli nechcete o těch akciích slyšet dneska, tak fajn. Prostě zavolám někomu z našich aktivnějším kupců. No, ano. Ten... ten soubor informací, který vám naše společnost poslala, je jistě hodný pozornosti... ale není to nic ve srovnání s tím, co mi tohle dopoledne leží na stole. Ale, koukněte, vy a já... oba víme, že nejste jeden z našich aktivnějších kupců, takže když o to nemáte zájem, tak fajn. Jen mi to stačí říct, ano? Ušetřte mě hezkých řečí, protože já s váma na ples nepůjdu. Prostě zavolám někomu jinýmu. Minulej tejden jsem s ním udělal skvělej obchod. Jsem si dost jistej, že bude šťastnej, až mu zavolám. Ano? Dobře, takže jde o tohle. Obchodní nákupčí si právě teď dávaj načas. Ale když se ráno vzbudí, budou nahraný, doslova, protože kupní cena bude dvojnásobná. A jestli do toho půjdete hned teď, rozsekáte ty chlápky, co se ráno vzbudí, pamatujte, mají jenom pár a že postupka je dobrá, Eli. A ten hlupák na ulici nikdy nepozná tu radost jako vy, protože tím, že jste si pospíšil, jste vydělal desetkrát tolik, co on, a to je něco, co mu budete moct vmíst do tváře pokaždý, když vytáhnete svý papíry. Ach. V tu chvíli, co jste zved telefon, jsem věděl, že jste chytrej člověk, Eli. [směje se] Ehm, teď vás přepojím na svou asistentku a té můžete dát všechny informace. Bylo mi potěšením s vámi obchodovat.

[Pacey vejde do zasedačky, kde Rich právě dokončil schůzi.]

RICH: Díky, lidi. Lathame, tu tabulku mi dej do tří. [Lidi odejdou ze zasedačky.] Ty neklepáš, Wittere? Nemám polední přestávku.

PACEY: Já myslel, že ano. Nicméně, hádejte co. Vlastně, víte co? Nehádejte. Zničíte mi to. Já jsem právě dostal Toppera.

RICH: Děláš si srandu?

PACEY: Ne, můj příteli, nedělám. Dostal jsem Toppera. Zkusil jsem na něj finty jak z filmu z osmdesátejch a on na ně skočil. Počínal jsem si jak profík. Úplně jsem z dechu toho chlápka cítil laciný pivo. Radši by koupil ty akcie dneska a ptal se zejtra, jen pokud je tenhle tejden nejbohatší chlápek ve svý čtvrti. Je to úžasný. Já prodávám, on kupuje. Je to takhle snadný. Věříte tomu?

RICH: Víš co? Nevěřím. Člověče, Wittere, věděl jsem, že jsi zatracenej parchant, ale nemyslel jsem si, že to dokážeš. Ne dneska. Pojď sem. Obejmi mě.

PACEY: Myslíte to vážně?

RICH: Ne. Ale dojdi k ledničce a vyndej nám nějaký vychlazení pití. Jsem na tebe pyšnej, synku.

PACEY: Jdu na to.



[Kino. Film právě skončil a Freeman se loučí s několika studenty. Jack, Jen a Audrey vyjdou z kina. Jack si všimne Freemana a vyrazí k němu.]

FREEMAN [povzdechne si] Tak ať je to jak chce, uvidíme se v úterý.

[Studenti odejdou.]

JACK: Zdravím, pane profesore.

FREEMAN Ahoj. Jack, že?

JACK: Jo.

JEN: Jo. To je Jack. Já jsem Jen. Taky chodím na vaše přednášky.

FREEMAN To je fakt. Viděl jsem vás seděl vedle sebe.

AUDREY: Mm-hmm. Ahoj.

FREEMAN Ztrácím paměť? Ty taky chodíš na mé přednášky?

AUDREY: Ne! Ne, jen jsem fakticky velká fanynka vaší práce. Víte? A ta -- a ta práce... překrásná, všude ošklivky, a já se-- já se fakt... zajímám o tuhle naší čistou kultury a... jo, takže... lidi, nechcete navštívit Joey v práci a dát si něco k snědku? Pane profesore, jste víc než vítán, abyste se k nám připojil, jestli vám nevadí takový to překračování hranic.

JACK: Víte co? To zní skvěle. Řeknu vám co. Skočte pro auto a sejdem se na rohu.

JEN: Ty mě necháš řídit Saaba?

JACK: [zasměje se] Samozřejmě, Jennifer. Proč by ne? Takže si vy dvě dejte odchod a sejdem se za vteřinku.

[Dívky odejdou a oba muži se zasmějí.]

FREEMAN No, tak to tedy máme. Přinejmenším vím, kdo není zapsaný na mé přednášky. Že?

JACK: Jo.

FREEMAN Zapomněl jsi uvnitř něco, Jacku?

JACK: Och. Ne. Uf, ne. Koukněte, já nečekám, že si budete pamatovat, kdo jsem. Jen jsem vám chtěl říct, že, uf, že se mi vaše přednášky opravdu líbí.

FREEMAN Och.

JACK: A o školu jsem se nějakou chvíli moc nestaral. Vlastně jsem se nějakou chvíli nestaral vůbec o nic. Ale, víte, když vidím to úsilí, které jste vložil do svých přednášek, a vidím učitele, který je během vyučování tak zajímavý a dynamický a nezkouší jen proplout dalšími padesáti minutami, to pro mě prostě, víte, fakticky... hodně znamená. Nevěděl jsem, co si zvolím za hlavní obor, ale teď, já nevím, jestli to je to tím, jak o věcech mluvíte, nebo samotnou látku, ale... odcházím z přednášek a stále o tom přemýšlím a--a, víte, prostě se těším na příště a, uf... přemýšlel jsem, jak bych se mohl více... zapojit. Víte?

FREEMAN [zasměje se, ale není mu to zrovna příjemné] Mluvíme o přednáškách, Jacku, nebo mluvíme o mně?

JACK: C-co--ne. Ne. Ach. Ehm...ne, tak jsem to nemyslel. Jde jenom o tom, že-- já--já chci říct, že nejsem, no, jsem, ale...

FREEMAN S tím si nedělej starosti. Ehm... koukni, jsem rád, že se ti přednášky líbí. A, uf... a myslím, že se to na tvé práci tento semestr projeví. Já-já půjdu tudy. A ty?

JACK: Jo. Jo.



[Paceyho práce. Pacey zkouší zpracovat dalšího klienta, ale tentokrát nemá takové štěstí.]

PACEY: Ale, pane Ickee, říkám vám, že je to jenom jednou-- haló? Bastard jeden.

RICH: Měls štěstí?

PACEY: Uf, ne, s tímhle ne.

RICH: Jo, věděl jsem, že jednou zazáříš a zhasneš.

PACEY: To by se vám líbilo.

RICH: Tady, sportovče. Kup si ňákej oběd.

[Dá mu nějaké drobné.]

PACEY: Děláte si srandu?

RICH: Ne, zasloužil sis to, do toho, udělej to rychle. Nikdo jinej dneska oběd nedostane. Budou si myslet, že měknu. Pět minut.

[Pacey jde do místnosti, kde se jí, a tam spolu mluví několik mužů.]

MUŽ: Slyšel jste to někdo?

MUŽ 2: Ne, kámo, ale Johnson říkal, že ho totálně vyřídil.

MUŽ: Jo?

MUŽ 2: Jo. Říkal, že ucítil krev a nepřestal, dokud jí neochutnal.

MUŽ: [všichni se zasmějí] Je zatraceně dobrej.

PACEY: Co se děje?

MUŽ: Tys to neslyšel?

PACEY: Proto se ptám.

MUŽ: Rinaldi, kámo. Dostal Toppera.

[Všichni se zasmějí.]

PACEY: Cože?

MUŽ: Říkalo se, že to nejde.

MUŽ 2: Ten chlap je jako můj osobní bůh.

MUŽ 3: [všichni se smějí] Hele, brzdi, Hendersone, už ti z jeho zadku čouhá jenom noha.

MUŽ 2: Hele, myslíte, že za to dostane partnerství?

MUŽ: No, něco dostane.

[Pár mužů odejde. Pacey stojí před automatem a promluví na něj muž za ní.]

MUŽ: Vybereš si něco nebo ne?

PACEY: Uf, ne, kámo. Uf... hele, vlastně tentokrát je to na mě. Ať ti chutná, jo?

[Pacey mu dá drobné a odejde.]



[Pekelná kuchyně. Joey jde k baru, kde se právě objevil Eddie, který přišel do práce. Eddie zamíří za bar a nandá si zástěru.]

EDDIE: Čau. Dneska začínáš?

JOEY: Jak se zdá, tak jo. Uf, potřebuju dvě piva a vodku s tonikem. Ehm, Emma je vzadu.

EDDIE: Ach, jo, jasně, nemůžeš nalejvat pití. No, to by měla bejt zábava... hlídat tě navrch k všemu tomu ostatnímu.

JOEY: Co to jako mělo znamenat?

EDDIE: Nenabrušuj se hned, jo? Víš, dneska nemám náladu na tvůj vztek vůči světu. Jsem si jistej, že zejtra budeš citlivost sama.

JOEY: Á, chápu. Chceš mě vidět vybuchnout, co? Nekončící hrůzy dne nemaj cenu, pokud nevedou k nervovýmu kolapsu?

EDDIE: Co to, tys měla blbej den nebo co?

JOEY: Jako bys to nevěděl. Velká škoda, že ses dneska neobjevil na přednášce a neslyšel Hestonovo brilantní kritiku mýho e-mailu. To bylo nejhorší, myslím, ačkoli jsem si užila i všech těch šeptajících a smějících se lidí, kdykoli jsem vešla do místnosti, a není nic lepšího, než roznášet pití a dostávat nevyžádaný sexuální rady od cizinců.

EDDIE: Fascinující. Promiň, že jsem to zmeškal.

JOEY: Víš, navzdory populární názoru jsem ten e-mail neposlala, abych dostávala rozumy od tebe a všech ostatních a tak nějak jsem myslela, že když jsem byla zesměšňovaná po lepší část dne, tak bys mě možná moh ušetřit a soustředit se na chvíli na svý vlastní neštěstí.

EDDIE: Víš, je to divný, ale předtím než... jsi na mě spustila tu bláznivou zpověď, tak jsem přesně to dělal. Nepřemýšlel jsem, jak tě nejlíp potrápit. Chápej, my nemizíme v nezmámu, když se ti ztratíme z pohledu. Někteří z nás mají vlastní životy a o tobě vůbec nemluví. Takže mě mrzí, že si nějaký brutální vysokoškoláci dělali dneska srandu z tvýho e-mailu. Abych ti řek pravdu, na Internet moc nejsem, takže mi bohužel unik další aspekt tvýho úžasnýho života. Ale jestli nemůžeš pití nalejvat, můžeš ho aspoň roznášet?

[Podá jí drinky.]

EDDIE: Díky.



[Paceyho práce. Končí pracovní doba a Pacey sleduje, jak všichni odcházejí, zatímco on čeká na Riche. Rich popadne svůj kabát a všimne si, že tam na něj Pacey čeká.]

RICH: Ááá... Witter. Myslel jsem, žes šel domů.

PACEY: Jo, napadlo mě, že čekáte, abyste se moh vyplížit zadníma dveřma. Ale já mám na vás otázku, kterou musím položit a--a, prosím vás, udělejte mi laskavost a ušetřte mě lacinýho proslovu o tom, jakej jsem hlupák, dokud neskončím, jo?

RICH: Nemůžu ti slíbit nic.

PACEY: Jo, to chápu. Já jen--jen jsem chtěl vědět, proč se obtěžujete s tím hraním, s celým tím -- "pojď kámo, ukážu ti to tu"? Protože vy ve skutečnosti nechcete, abych uspěl, co? Vlastně se modlíte, abych pohořel. Tak vám ubude ovečka ze stáda, že? A když uspěju, budu váš přítel? Ne, budete si dál brát peníze, který jsem si zasloužil já a považovat je za vlastní.

RICH: Potřebuješ mě tady u toho, nebo...

PACEY: No, jen chci vědět, proč se obtěžujete! Proč si odpíráte čas ze svýho nabitýho dne, abyste někoho povzbudil a dal mu pocit, že má cenu, když mu stejně nakonec ukradnete všechny zásluhy?

RICH: To je byznys. Tohle ráno jsem se nevzbudil, abych hledal nějaký ptáče, co bych schoval pod křídla. Přišel jsem sem dělat svou práci, stejně jako každej den. Dřel jsi? Jo, to je má práce. Zpívání tvejch modliteb není. Zvládnutí Toppera byla šťastná náhoda. Geniální náhoda, ale stejně náhoda. Takovýhle obchody nenecháváme malým klukům. Ani jsi ještě nesložil zkoušky. Pro budoucnost je to slibný, ale dnes? Neznamená to nic.

PACEY: Takže, co, prostě na to mám zapomenout? Mám vás poplácat po zádech, pogratulovat vám k dobře odvedený práci jako zbytek vašich patolízalů? Ne, kámo! Proto jsem sem nepřišel.

RICH: Dělej si, co chceš. Možná bys dal přednost setrvávání ve statusu quo. Možná chceš bejt mnou a to je tak děsivý, že nemůžeš jasně myslet. Takže odejdi, Wittere. To ty děláš. A tohle dělám já a jsem v tom zatraceně dobrej. Přál by sis, abys byl takhle dobrej, a proto to zkoušíš. Myslíš si, že někdo přesně to samý neudělal mně? [zasměje se]



[Pekelná kuchyně. Jen, Audrey a Jack sedí u stolu, když k nim přijde Joey s podnosem. Dá na stůl džbán a každému dá sklenici.]

JACK: Jako pravá profesionálka.

JOEY: Spíš jako permanentní děvče od baru.

JEN: Mrzí mě, žes měla tak blbej den, Jo.

JOEY: Co nadělám? Tyhle záležitosti se moc snadno neukončujou.

AUDREY: Víš, jestli ti to pomůže, sotva jsem o tom e-mailu slyšela co je den dlouhej.

JOEY: Audrey, celej den jsi nebyla ve škole.

AUDREY: Detaily, Joey!

JEN: Ví o tom vůbec Dawson?

JOEY: Ne, o to jde. Jemu jsem ho ani neposlala. Má důvěrná zpověď byla diskutovaná na přednášce angličtiny, ale Dawson si jí nikdy nepřečte.

JEN: No, možná, že to není tak špatný, protože takhle je mezi váma o trochu víc prostoru a, uf, technicky vzato máš pořád čistej stůl.

JACK: Jo, vážně, chci říct, že osobní ponížení by mohlo bejt mnohem horší než veřejný.

JEN: Jo.

AUDREY: V jakým vysněným světě to vy dva žijete? [Uvědomí si, že se pokoušeli Joey utěšit.] Ó... jasně. Promiň. Dobře, takže já mám nápad, budu jako tvá vrba a příště, až se budeš chtít sebevyjádřit, můžeš prostě zavolat mně.

[Do baru vejde Pacey.]

JOEY: Čau.

AUDREY: Pacey! [Audrey mu skočí do náruče.]

PACEY: Ááá! Och, drahá, bože.

AUDREY: Ááá! Dnešek byl příšernej! Nikdy už nechoď do práce, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy!

PACEY: Nepokoušej mě.

AUDREY: Ááá, ty víš, že budu!

PACEY: Čau, lidi.

JEN: Zdravím, pane Wittere. Nepijem, přísaháme.

JACK: Drsnej den?

PACEY: Á, to nevíte ani půlku. Můžete mi podržet místo? Půjdu se opláchnout.

AUDREY: Jo.

[Pacey zamíří dozadu na záchodky.]

JOEY: Je v pohodě?

AUDREY: Nevím, ale není to má vina, přísahám.

[Jen si všimne Eddieho za barem.]

JEN: Joey, kdo to je?

JOEY: Eddie.

JEN: Vypadá jak drsnej snílek.

JOEY: Nese na ramenou těžký závaží, jehož tíha soupeří pouze s tím na mých ramenou. Je v pohodě.

JACK: Emma je pořád tady?

JOEY: Ne, odešla asi před hodinou. Myslím, že šla domů.

AUDREY: Jak se vám s ní bydlí? Běhá po bytě ve spodním prádle a prosí vás, abyste jí ho zapnuli?

JACK: Sranda. Vlastně jsme si tohle ráno dali všichni tři společnou koupel.

JEN: A já myslela, že společnou koupel sis dopřával jenom s babičkou.

[Pacey se vrátí a otočí se k Audrey.]

PACEY: Hele, můžem se na chvilku jít nadejchnout čerstvýho vzduchu?

AUDREY: Jasně, zlato.



[Před Pekelnou kuchyní. Audrey a Pacey se opírají o jeho auto a mluví o jeho těžkém dni v práci.]

AUDREY: Pacey, to je strašný! Nemůžeš z toho nechat toho chlapa vyklouznout. Bude v tom pokračovat!

PACEY: Nemám pochyb o tom, že bude, ale nemyslím si, že naříkání si bude k něčemu dobrý. Takhle to prostě dělaj. Nevěděl jsem to, když jsem tam přišel, ale teď to vím. Jedinou otázkou zůstává, jak to tam přežiju.

AUDREY: No, to nezní jako ten nejskvělejší způsob života. Pacey, je ti dvacet a už necháváš čas jen tak plynout. Zlato, proč neodejdeš?

PACEY: Protože to není tak jednoduchý.

AUDREY: Ale ano, je! Pacey, tohle maj bejt ty nejjednodušší dny tvýho života. Chci říct, že máme bejt uvnitř s našima kámošema, víš, hrát směšný pijácký hry a navzájem se rozesmívat. Myslím, že jsme všichni tak nějak došli k závěru, že skutečnej svět je dost na nic, tak proč se do něj hnát?

PACEY: Protože ti dřív nebo pozdějc dojdou místa ke skrejvání. Audrey, zdá se, že ty žiješ s představou, že můžeš dělat cokoli se ti líbí, a to prostě nemůžeš! Udělal jsem velkou chybu schováváním se za záclonama a teď nemůžu předstírat, že si myslím, že pohádka je totéž co realita. K tomu přidej, že jsem zabíjel čas až příliš dlouho. Chci si pro sebe něco vybudovat, ať už je to jednoduchý nebo ne.

AUDREY: Ne, promiň, že máš pocit, že jsem byla kolosální ztráta tvýho času.

PACEY: Tak jsem to nemyslel a ty to víš. Ty a já pocházíme z rozdílnejch světů, víš to, že jo? Ani si nemyslím, že jsem si uvědomoval nakolik rozdílnejch, dokud jsem neodjel do LA. S tebou tohle léto.

AUDREY: Můj táta je starej hlupák bez srdce stejně jako tvůj. Jenom si oblíká dražší obleky, to je všechno.

PACEY: Ano, to je pravda. Nevyjadřuju se moc dobře, co? Pokouším se říct, že... že potřebuju respekt.

AUDREY: Já tě respektuju!

PACEY: Já vím, že mě respektuješ a já tě za to miluju, ale o tom nemluvím. Potřebuju respekt od světa. A možná se musím vydat po jiný cestě, než jsem myslel, že půjdu, ale c'est la vie. Jediná věc, co teď vím najisto, je, že se... potřebuju vyspat!

AUDREY: Mmm.

PACEY: Mmmm-hmmm. Takže když spolu teď půjdem domů, budem spát, že jo?

AUDREY: Můžem dělat cokoli chceš. Vždycky to bude takhle?

PACEY: Já nevím. To nemůžu říct.

[Políbí se.]

AUDREY: No, nemluvíme o okamžitým spánku, že ne, baby?

PACEY: Ne.

AUDREY: Bezva!

[Zasmějí se.]



[V Pekelné kuchyni. Je pozdě a Jen a Jack jdou domů. Joey právě uklízí stoly.]

JACK: Joey. Díky. Jdem domů.

JEN: Dobrou noc.

JOEY: Čau, lidi.

[Odejdou a Joey doklidí jeden stůl. Pak dojde k Eddiemu, který přepočítává nějaké peníze.]

EDDIE: Tady je tvůj podíl. [Podá jí peníze.]

JOEY: Díky. Hele, Eddie, ohledně toho dřívějška...

EDDIE: S tím si nedělej hlavu. Hele, nezmeškal jsem na dnešní přednášce nic velkýho, že ne? Teda kromě toho e-mailu.

JOEY: Ne.

[V jukeboxu začne hrát píseň, na kterou Joey čekala v předchozí dvojepizodě a na kterou s Dawsonem pak tancovali. Eddie vidí, že to není Joey příjemné.]

EDDIE: Holka, tuhle písničku nesnáším.

JOEY: Jo, já taky.

[Eddie dojde k jukeboxu a nakopne ho. Písnička poskočí.]

JOEY: [směje se]

[Eddie nakopne jukebox ještě jednou a začne hrát jiná písnička.]

JOEY: Děkuju ti.

[Společně pokračují v poklízení baru.]



[Ráno. Byt Emmy. Emma znovu pije podivný šedivý koktail. Jack znovu sejde dolů.]

EMMA: Uf, dík za nádobí.

JACK: Myslím, že to byl Pacey. Slyšel jsem ho vstát někdy před úsvitem.

EMMA: No, uklidil a odešel, než jsem se vzbudila. To je víc, než můžu říct o svým posledním klukovi.

JACK: [zasměje se] Holka, dneska se mi na přednášky nechce.

EMMA: Proč? Teda kromě typický lenosti?

JACK: Jo. Á, jde o--jde o mýho profesora. On prostě... [povzdechne si] Zapomeň na to.

EMMA: Ne, co?

JACK: No... já nevím. Chci říct, že my--my jsme včera prožili fakt divnej okamžik, kdy to vypadalo, že jsem do něj udělanej.

EMMA: No, jsi do něj udělanej nebo ho totálně zbožňuješ?

JACK: Jo, totálně ho zbožňuju, ale nechci, aby to věděl.

EMMA: [zasměje se] No, možná byl polichocenej.

JACK: Nebo možná byl... ženatej?

EMMA: No, měl by bejt polichocenej.

JACK: Jo, víš co? Dej mi--dej mi ochutnat.

EMMA: Jo... dobře...

[Jack si usrkne z jejího pití a okamžitě ho vyplivne do dřezu.]

JACK: Ááá! Bože!

EMMA: [řehoní se]

JACK: To je příšerný.

EMMA: [směje se] Ano, já vím!

JACK: Jak to piješ?

EMMA: No... [hravě ho praští zakroucenou utěrkou] ale jdi...

JACK: Jo, jdu.

[Jack jí začne honit, nakonec jí chytí a zvedne jí do vzduchu.]

EMMA: Ááá.



[Paceyho práce. Je brzy ráno a Pacey je tam sám. Z jednoho ze stolů si vezme nějakou knihu a začne si jí procházet, když si všimne, že do místnosti vešel Rich, který je překvapen, že tam Paceyho vidí. Pacey se na něj jen usměje.]

PACEY: Dobré ráno.

RICH: Dobré ráno.



[Worthington. Joey jde znovu pozdě na Hestonovu přednášku. Nakonec tam doběhne a jde si sednout. Heston rozdává nějaké papíry.]

HESTON: Á, tak rád tě vidím, Potterová. Doufám, že ti naše otravná přednáška nenarušila veledůležitej e-mailovej program. Vypotilas včera v noci další skvost?

[Studenti se smějí.]

JOEY: Vlastně ano. Doufala jsem, že to je ono. Vy jste to nedostali?

HESTON: Á, tohle je ve skutečnosti kopie toho článku, který jsem vám dal za úkol přečíst. Vím, že tvoje minidramata ti nejspíš zabránila, abys skoukla byť jen osnovu.

JOEY: No, většina včerejška se skládala z pitvání mýho osobního života. Omlouvám se, že jdu pozdě, pane profesore, ale první polovina přednášky se obvykle skládá z vašeho odhalování, jak zahořklý jste, jak jsme my blbý a jak je literatura mrtvá. Přemýšlel jste, že byste se dneska pohnul k něčemu trošičku víc stimulujícímu?

[Heston se nad Joeyinou odpovědí usměje a pokračuje ke všem.]

HESTON: No, já--já myslím, že jsme spolu trávili příliš času, Potterová, když tě tak poslouchám. Chci říct, že jsem přemýšlel, že dnes budu učit, ale nevím, jestli toho mám dost co nabídnout, se vší tou dřinou a publikovanými články. Ale jestli všichni trváte na stimulaci, proč nediskutejeme popis Jamese Joyceho Dívky pláži. Já jsem příliš otřelý, abych na něj vrhl světlo, ale možná to můžete udělat vy. Wilsonová... co si myslíš?

[Joey se podívá na Eddieho, který se na ní usměje a souhlasně na ní pozvedne obočí.]



[Natáčení v Los Angeles. Dawson sedí v nějaké kanceláři u svého laptopu a pokouší se napsat Joey e-mail. Má napsáno "Milá Joey" a neví, jak dál. Nakonec začne psát, ale je přerušen hlasem Todda, který se ozve z jiné místnosti.]

TODD: Leery! Dělej, přestávka skončila!

[Dawson zavře poštu, aniž by e-mail odeslal, a odejde za Toddem.]



[Zatmívačka a závěrečné titulky.]