Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 601 - Děti jsou v pořádku

Tom Kapinos, překlad: Petr Říhánek


[Epizoda začíná poslední scénou předchozí série, kdy se Joey rozhodovala, jestli má vrátil letenku do Paříže.]

JOEY: Plně vratná, že?

ÚŘEDNÍK: To se vsaďte. Škoda, že jí nemůžete použít. Paříž je prý na jaře úžasná.

JOEY: Jo. To jsem slyšela. [Joey letenku nakonec vrátí a scéna je střižena na Joey sedící na molu před Potterovic penzionem, kde si čte nějakou knihu. Následuje několik záběrů z jejího léta.]

JOEY: Takže jsem do Paříže neletěla. To, co Dawson ten večer řekl, znělo zcela jistě pravdivě. Měl pravdu. Můj život na mě čekal. Ale to neznamená, že jsem musela totálně vyčistit svou jedinou kreditku a letět přes půl světa, abych ho našla. To určitě. Místo toho jsem si dopřála jednoduchá, relativně nestresující potěšení léta v Capeside. Přečetla jsem spoustu knížek, vyposlechla spoustu CDéček, obsloužila spoustu stolů v Jachtovým klubu. Á... a potkala jsem kluka. Byl moc hezkej a moc milej a šlo to moc dobře, až do okamžiku, kdy řekl...

KLUK: Myslím, že jsem do tebe zamilovanej.

JOEY: Já vím. Chudák Joey Potterová. Zamiloval se do ní hezkej kluk. Jak tragický. Ale bylo to úplně nevhodný vyjádření náklonnosti.

[Joey zvedne pohled z LA a následuje střih na Paceyho a Audrey jedoucí v kabrioletu. Za nimi se na plátno promítají záběry LA.]

JOEY: No, na druhou stranu, Pacey a Audrey, ti byli chytří. Ničím se nezatěžovali. Prostě si jen užívali. Přišli, viděli a pěkně nakopli LA zadek.

[Střih na Jacka sedícího před počítačem. Přes obrazovku běží e-mail.]

JOEY: Zpátky v Bostonu, Eric, zaslepený kluk z bratrstva, si zvykl na to, jak se věci mají, a ti dva si užívali velkolepé léto a dělali všechny ty věci, co jsou zamilovaní mladí lidé zvyklí dělat. Ale pak Jack podlehl osudu obvykle určeném pro heterosexuální ženy - dostal kopačky kvůli někomu mnohem mladšímu a hezčímu, než je on... a k tomu e-mailem. Upad do deprese. Fakticky. Ale vstal, oprášil se a vrátil se rovnou přímo do hry.

[Vidíme scénu, kdy Jack pomáhá se vyplížit nějakému klukovi z jeho pokoje po té, co babička zajde do jiného pokoje.]

[Střih na Jen sedící na pohovce před svými rodiči.]

JOEY: Mezitím, 3000 mil odtud v Tony Hampston byla slečna Jennifer Lindleyová seznámena s velmi znepokojující novinkou. Pan a paní Lindleyovi své jediné dítě posadili a informovali jí, že se rozvedli. Byla tak šťastná.... opravdově, neskutečně šťastná. Byla přesvědčená, že to bylo to nejchytřejší, co její rodiče kdy udělali. A kupodivu to, co následovalo, bylo možná nejlepší léto jejího mladýho života.

[Střih na Joey v jejím pokoji na koleji, jak se dívá na fotku Dawsona. Jde a přidá si jí na nástěnku, co má na zdi.]

JOEY: A pak je tu Dawson. Pravda je, že jsme spolu celý léto nemluvili. Ani slovo. Což je asi divný, ale stejně tak není. Já... já jsem se mu chystala zavolat. Vážně. Ale z jednoho týdne se stal měsíc a než jsem se nadála... jsme zpátky ve škole. To, co Dawson ten večer řekl, znělo zcela jistě pravdivě - můj život na mě čeká. Vím to. A fakt bezva je, že nemám absolutně žádný tušení co očekávat. Ale cokoli to je... jsem na to připravená. Jsem nažhavená. Sem s tím.



[Úvodní titulky.]



[Joey se svojí školní taškou běží po areálu školy a mrkne na hodinky, protože evidentně jde někam pozdě. Při tom vrazí do nějakého muže, který skončí na zemi.]

MUŽ: Ouha. Páni. Na holku máš dost tvrdou ráno.

JOEY: Moc se omlouvám. Jdu pozdě.

MUŽ: Už jsi slyšela o budíku?

JOEY: [nevrle] Řekla jsem, že se omlouvám.

[Joey odejde.]

MUŽ: Jo, no, omluva mýmu naraženýmu zadku nepomůže, nebo snad jo?



[Joey dorazí do kanceláře profesora, s kterým má schůzku. Narazí na sekretářku, která z jeho kanceláře právě vychází.]

JOEY: Zdravím. Ehm... Joey Potterová za profesorem Hestonem. Já... fakt se omlouvám, že jdu pozdě.

SEKRETÁŘKA: Žádný strach, drahá, sám má menší zpoždění.

[Joey vejde do kanceláře a otočí se, když tam vejde nějaký muž. Je to ten muž, kterého před minutou srazila na zem.]

JOEY: Doprčic. [povzdechne si]



[Před kolejemi. Audrey a Pacey zastaví auto, vystoupí z něj a přes střechu auta na sebe pohlédnou.]

AUDREY: [povzdechne si] Nejspíš bysme ho měli vzbudit.

PACEY: A musíme?

AUDREY: Hele, já vím, že jsi nebyl moc dychtivej ho sem svést, ale co jsem měla dělat, Pacey? Vyrůstala jsem vedle něho. Jeho máma a táta chtěj, aby chodil na Worthington. No tak. Není tak špatnej, ne?

PACEY: No... když pominu vnucování mi svýho pochybnýho hudebního vkusu, při každý příležitosti básnil o tom, kolikrát tě viděl nahou.

AUDREY: Nikdy mě neviděl nahou.

PACEY: Vážně? Ví o tetování.

[Audrey bouchne do střechy a upře zrak na zadní sedadlo a vykřikne. Jack Osborne na zadním sedadle vyskočí. Vzhledem k jeho mluvě se v následujících okamžicích hodně "pípá".]

AUDREY: Vzbuď se ty malej perverzáku!

JACK: Co je do[píp]?!

AUDREY: Co máš s tím, že jsi mě viděl nahou?

JACK: Kur[píp], tys jí to řek?

PACEY: Jen, cos mi řek, šéfe.

JACK: Díky moc. Díky kur[píp] moc. Já ti věřím a tohle je má odměna?

AUDREY: Poslouchám, Jacku.

JACK: Vzpomínáš si na dalekohled v mým pokoji? No, ve skutečnosti na hvězdičky moc nejsem.

AUDREY: Si piš, že to na tebe řeknu tvýmu tátovi.

JACK: Posluž si. Taky se mrknul.

AUDREY: Och!

JACK: Ale neboj, líbilo se mu, co viděl.

AUDREY: Dobře. No, tak to řeknu tvý mámě a ta ti nakope zadek, Jacku.

JACK: Jo, jo, jo. Ať si. Pusť mě ven. Musím se vych[píp].

[Jack vystoupí z auta a nechá je samotné. Audrey jde k Paceymu a vlepí mu velkou pusu.]

PACEY: Ohhh! Gahh. Mmm! Mmm. Mmm... mmm! Za co to sakra bylo?

AUDREY: Mmm. Konec je nablízku, drahý.

PACEY: O čem to mluvíš, dámo?

AUDREY: Nechápeš to, Pacey? Žádná skvělá dvojka to ve skutečným světě nezvládla. Sid a Nancy, Bonnie a Clyde, Dawson a Joey. Jak můžeš sakra čekat, že my dva máme sebemenší šanci?

PACEY: Dobře, Stello Adlerová, co je to s tebou?

AUDREY: [povzdechne si] Léto skončilo, Pacey. Teď začíná návrat k nudný normálnosti. Koukni na tyhle... civilisty, co si jdou za svým... ženou se na přednášky, kupujou si knížečky. To stačí, aby se z holce udělalo šoufl.

PACEY: Když o tom mluvíme, proč se neženeš s nima?

AUDREY: Protože se první den na přednáškách nikdy nic neděje. Totální ztráta času.

PACEY: Přirozeně.

AUDREY: Měl jsi hezký léto, Pacey?

PACEY: Měl jsem fantastický léto. Díky moc, že jsi mi ukázala LA. A díky, že jsi mě představila otci, bez kterýho bych teď neměl žádnou pracovní nabídku.

AUDREY: Jo, chceš něco vědět? Vlastně jsi neměl na tátu udělat dojem, Pacey.

PACEY: Co jsem měl udělat, poděsit ho?

AUDREY: Ano. Ale o to nejde.

PACEY: Fakt? O co jde?

AUDREY: Jde o tom, že nechci, aby se s tebe stal nějakej nudnej ouředníček, Pacey.

PACEY: No, já... já se pokusím, slečno Liddellová, ale fakt potřebuju práci a bylo by hezký mít pro změnu při ruce zase trochu hotovosti.

AUDREY: Žijem ve městě s asi tak osmi miliónama restaurací. Vyber si.

PACEY: Třeba chci pro sebe něco lepšího. Třeba to chce ve skutečnosti Pacey Witter taky někam dotáhnout. Kromě toho, párty nemůže trvat věčně, baby.

AUDREY: Bla, bla, bla, bla, bla, bla. Odneseš mi tašky?

PACEY: Ano. Dobře.



[Hestonova kancelář. Profesor Heston se probírá Joeyinou složkou, zatímco Joey sedí na židli na opačné straně stolu.]

HESTON: [zasměje se]

JOEY: Co?

HESTON: Já--já nemůžu uvěřit, že jsi řekla doprčič.

JOEY: Jen... tak nějak mi to uklouzlo.

HESTON: Chci říct, že je to tak hloupý. I Doris, má sekretářka, by nejspíš přišla z jadrnější podobou mé oblíbené kletby.

JOEY: No, Doris očividně hrubými výrazy nešetří.

HESTON: Hm-mmm. Hele, zítra máš narozeniny.

JOEY: To je pravda.

HESTON: Nějaký velký plány?

JOEY: Uf, ne.

HESTON: Taky dobře. Nemáš toho moc co oslavovat. Tady se píše, že ti stýpko sotva pokrývá školný. Máš práci?

JOEY: Uf, ne.

HESTON: Hledáš nějakou?

JOEY: Ano.

HESTON: V oddělení angličtiny by se něco našlo. Výzkumná asistentka. Máš zájem?

JOEY: Jistě, možná.

HESTON: "Jistě, možná."? Je to práce, Joey, kvůli který se studenti vzájemně bodaj do zad. Popřemýšlej o tom. Dej mi vědět. Ó, tak tohle -- tohle je problém.

JOEY: Co?

HESTON: Píše se tu, že ses zapsala na mý přednášky z literatury.

JOEY: Jo, já... přišlo mi, že vypadají zajímavě.

HESTON: Jsou taky trochu náročný pro druhačku.

JOEY: Očividně mě neznáte, pane profesore, protože kdybyste znal, uvědomil byste si, že můj status druhačky není žádný problém. Ehm, kromě toho jsem přečetla většinu knih z doporučené literatury.

HESTON: A co "Poslední odbočku na Brooklyn"? Četla jsi tu knihu?

JOEY: "Poslední odbočka na Brooklyn". Ehm... [zavrtí hlavou]

HESTON: Uděláme dohodu. Přečteš jí před první přednáškou a já zapomenu na fakt, že jsi teprv druhačka. Dobře?

JOEY: Dobře. Moment -- před první přednáškou? První přednáška je dneska.

HESTON: To je pravda.

JOEY: Ve tři.

HESTON: Jo. O co ti jde?

JOEY: To nic. Zapomeňte na to.



[Dům babičky. Babička něco vaří, když do kuchyně sejde Jen s velkým úsměvem na tváři.]

JEN: Dobré ráno, babičko.

BABIČKA: Dobré ráno, vnučko.

JEN: Babi-

BABIČKA: Musím ti něco-

JEN: Už jsem ti někdy řekla, že jsi má hrdinka? Že jsi všechno, čím jsem vždycky chtěla bejt?

BABIČKA: No, to je milé, drahá.

JEN: Babi, všimla sis na mně dneska ráno nějaký změny?

BABIČKA: Ne.

JEN: No, jak se tak stává, jsem šťastná. Dneska je první den mýho druhýho ročníku a já bych fakticky nemohla mít větší radost. Nevím, jestli sis toho všimla, ale obvykle jsem zamračená.

BABIČKA: Ne. Vážně? Toho jsem si nebyla vědoma.

JEN: Ano. A zatímco stále cítím jistý odpor k životu, náhle jsem shledala, že jsem šťastná, že tu jsem.

BABIČKA: No, to je -- to je hezké, drahá.

JEN: Víš, čím si myslím, že to je? Myslím, že krach Lindleovic manželství obnovil mou víru v lidstvo. Chci říct, že jestliže ti dva blázni můžou učinit krok zlepšení svých životů a-- životů lidí kolem sebe, pak je možný všechno. [Babička se otočí a pohlédne na ní] Co?

BABIČKA: Co se stalo mé vnučce? Jestli jsi jí snědla, chci abys jí okamžitě vyplivla.

[Zvoní telefon.]

BABIČKA: Haló? Á, zdravím, pane Smallsi. Ne, nemám žádné plány. Ráda bych se k vám připojila na čaj v Bostonském muzeu umění. Jé. Jé. To by bylo prostě nádherné.

[Jen vyjde z kuchyně a narazí na Jacka, který schází po schodech ještě s nějakým klukem. Jen je zarazí, koukne do kuchyně, počká, až babička zmizí z pohledu, a pak klukům rukou naznačí, že mohou jít.]



[Pokoj Joey. Pacey leží na posteli Audrey a mne si oči, když do pokoje vejde Joey. Audrey je za zavřenými dveřmi v koupelně. Pacey vyskočí a jde k Joey.]

JOEY: Čau ty.

PACEY: Joey. Díky bohu. Hele, nemám čas, ale ať se stane v následujících třiceti sekundách cokoli, nebo ať udělám cokoli, nebudeš chtít, abych se tu u vás utábořil. Chápeš? Jen...

[Audrey vyjde z koupelny.]

PACEY: Ahoj.

AUDREY: Joey Potterová, pokud mě zrak nešálí.

JOEY: Má Nemesis. Vítej zpátky.

AUDREY: Díky. Hele, může, ehm, tady s náma Pacey na pár dní zůstat?

JOEY: Ehm... víš ty co? Teď na to není nejlepší doba. Uf... mám toho moc na učení a, no, vždyť znáš Paceyho. Je jako malej. Když se mu nedostává dost pozornosti, začne vyvádět, a pak to jeho krkání, srkání, prskání -- je to nechutný, fakt.

AUDREY: Jo, já vím.

PACEY: Hele, stojím přímo tady.

JOEY: Promiň, ale nejdu do toho.

AUDREY: Chápu. Dobrá, no, zdá se, že jsi odkázanej na babičku, amigo.

PACEY: No, to je prostě úžasný. Víš, po tom všem, čím jsme spolu prošli, Joey, jsem si fakt myslel, že na to kejvnejš. Fakticky jsi mě trochu ranila.

JOEY: No, když to postavíš takhle.

PACEY: Ne. Ne, ne, ne. Nezkoušej z toho teď vyklouznout. Nedá se to napravit. Pojďme, Liddellová.

AUDREY: Co dneska podniknem?

JOEY: No, já nevím. Mohli bysme jít ven a slavit.

AUDREY: Á, chceš oslavit můj návrat na Worthington? To je tak sladký, Joey.

JOEY: Jasně, protože to je to jediný, co připadá k oslavování do úvahy.

AUDREY: Očividně. Dobrá, no, zatím, zajdo.

[Odejdou a Joey se posadí na postel a začne číst knihu, o které jí řekl Heston.]

[Zvoní telefon a zapne se záznamník. Joey jen poslouchá.]

DAWSON: Joey. Čau, to jsem já, Dawson. Dlouho jsme se neslyšeli, co? Ha ha. Uf, koukni, jsem na víkend ve městě. Ehm, přemýšlel jsem, jestli by ses nechtěla sejít, možná na, uf, na kafe nebo tak.

TODD: Vypadni od toho zatracenýho telefonu, Leery! Neplatím tě, abys ses vykecával s nějakou holubičkou!

DAWSON: Počkej. Vteřinku, Todde. Uf, Joey, jestli si tohle poslechneš, sejdem se ve dvě, v, ehm, v tý kavárně. Paleo sun. Určitě víš, kde to je. Jo? Musím jít. Čau.

TODD: Leery!



[Dům babičky. Jack sedí na gauči a hraje nějakou videohru, když dolů sejde Pacey. Má na sobě oblek a pokouší si uvázat kravatu.]

PACEY: Co si myslíš?

JACK: Jo. Jo, to je, uf, dost dobrý, kámo. Padne ti. Vlastně na tobě vypadá líp než na mně.

PACEY: Nemyslíš si, že vypadám až moc nastrojeně, že ne?

JACK: Uf... ještě jednou, cože je to za práci?

PACEY: No, prodávám akcie.

JACK: Co ty víš o prodávání akcií?

PACEY: Vůbec nic, ale otec Audrey si podle všeho myslí, že bych v tom byl dobrej. Řek mi, že jsem přirozenej makléřskej talent a měl bych toho využít, když můžu.

JACK: No, musím přiznat, Pacey, že máš vhodnej stupeň protivnosti pro tohle konkrétní povolání.

PACEY: Díky, kámo.

JACK: Mm-hmm.

PACEY: [povzdechne si] Takže takhle vypadá život v domě babičky, co?

JACK: Jo. Tak nějak.

PACEY: Je to trochu...

JACK: Nic moc?

PACEY: Chtěl jsem říct divný, ale jo, nic moc to dost dobře shrnuje.

JACK: Jo. K tomu přidej, že je čím dál tím těžší žít, jestli víš, co myslím.

PACEY: Jo. Vím, co myslíš. Ne, nevím. Co myslíš?

JACK: Na tak, vždyť víš. Potkáš někoho, líbí se ti, chceš ho vzít na nějaký trochu soukromější místo-

PACEY: Och. Mmm.

JACK: Nejspíš nechceš slyšet zbytek, takže-

PACEY: No, kvůli mě se necenzuruj. Pacey Witter s kámošením se s gayema žádný problémy nemá.

JACK: Jo.

PACEY: Pomyslel jsi někdy na vlastní bydlení?

JACK: Jo. Pořád. Ale nemůžu si ho dovolit.

PACEY: Jasně, já taky ne, ale... co kdybysme si našli něco dohromady?

JACK: Ty a já, spolubydlící?

PACEY: Jistě. Proč ne?

JACK: Napadá mě milión důvodů, proč ne.

PACEY: Jmenuj jeden.

JACK: No... můžu si to ještě promyslet?

PACEY: Dobře, jdu nám najít nějaký bydlení.



[Přednáškový sál. Když tam Jen vejde, je už skoro plný. Jen si sedne na jedno volné sedadlo u uličky a pokouší se zorientovat.]

JEN: Je tohle historie umění?

[Otočí se a zjistí, že vedle ní sedí babička.]

JEN: Ááá! Co tady děláš?

BABIČKA: To co ty, drahá.

JEN: Ty chodíš na mý přednášky?

BABIČKA: Mm-hmm.

JEN: To je děsný.

BABIČKA: Pokoušela jsem se ti to říct ráno, ale ty jsi jen žvatlala a já jsem ze sebe sotva mohla dostat slovo.

JEN: Jak k tomu došlo?

BABIČKA: No, navštěvovala jsem jedny z Cliftonových letních přednášek a byla to taková radost. Zapomněla jsem, jak jsem si užívala přednášky, takže jsem se přímo tam a tehdy rozhodla, že se vrátím do školy.

JEN: Bezva. Takže nejen, že samýma rozpakama skončím dřív v hrobě, ale ještě to děláš kvůli chlapovi?

BABIČKA: Jennifer, věř trošku staré ženě. Dělám to kvůli sobě.

JEN: Dobře, fajn, ale proč to musela být historie umění? Proč nemůžeš chodit na hezký přednášečky z matiky? Víš, co jsem slyšela, tak užívání týhle části mozku pomáhá staršímu pokolení odvrátit první příznaky Alzheimera.

[Uličkou jde učitel a zastaví se vedle nich.]

UČITEL: Mám vás rozsadit, dámy?



[Nějaký byt. Pacey přijde ke dveřím, za kterými je slyšet hra na bubny. Pacey zaklepe na dveře. Hra na bubny utichne a nějaká dívka přijde otevřít.]

EMMA: Ahoj.

PACEY: Čau.

EMMA: Emma.

PACEY: Pacey.

EMMA: Tak pojď dál, Pacey.

PACEY: Dík. Páni. Máš to tu fantastický, Emmo.

EMMA: Jo, to mám. A taky drahý.

[Pacey si začne hrát s bubny.]

PACEY: Ty jsou tvoje?

EMMA: Uf, ne, mýho kluka. Protože, víš, je sakra nemožný uvěřit, že by nějaká holka uměla hrát na takovej hudební nástroj, takže musí bejt někoho jinýho, co?

PACEY: To jsem ne -- trošku mi ujíždí pusa. Ale pokud tě to utěší, znělo to skvěle.

EMMA: Jak jsem řekla, tenhle byt je drahej. Studuješ?

PACEY: Ne, ne. A ty?

EMMA: Jo. Berkleeskou hudební školu.

PACEY: Bubny.

EMMA: Jo.

PACEY: Jasně.

EMMA: Máš práci?

PACEY: Uf, vlastně ne, ani ne.

EMMA: No, moc ráda jsem tě poznala, Pacey.

PACEY: Á, ne, ne, ne. Zejtra mám jeden obrovskej pracovní pohovor. Jestli je to k něčemu dobrý. Je? Dobře. Emmo, máš to tu fantastický. A jestli mi dáš šanci, jsem si dost jistej, že by s placením nebyl problém, protože mám dalšího kámoše, kterej hledá...

EMMA: Další kluk?

PACEY: Jo, skvělej kluk.

EMMA: Ne, bydlet s klukama je příšernej nápad. Vždycky to skončí katastrofou. Zejtra mi sem znova přijde jeden lesbickej pár a jak Debbie tak Donna jsou výdělečně činný.

PACEY: Ale myslíš, že by ti mohly pomoct po schodech s bubnovacím náčiním, kdykoli budeš mít vystoupení?

EMMA: Podle toho, jak vypadaly, jo, mohly. A vlastně vypadaly líp než ty.

PACEY: Dobře, to beru. Jestli mě musíš demaskulovat, tak fajn, ale dej mi šanci. Přivedu Jacka, představím vás, jo?

EMMA: Hele, jsem si jistá, že ten Jack je fešák světový třídy, ale fakt to není nutný.

PACEY: Fakt nechápu, čeho se to tak bojíš. Jde o sexuální napětí? Protože vím, že by to bylo nepříjemný, dva kluci a holka bydlící spolu, ale můžu ti dost dobře zaručit, že neexistuje absolutně žádná šance, že by jsme se do tebe Jack nebo já zakoukali, protože-- protože-- to nevyznělo dobře. Ale existuje dobrej důvod. Nech mě to zkusit znova.

EMMA: Hele, to nebude nutný.

PACEY: Ne, říkám, že ani jeden...

EMMA: Ztrať se, kámo.

PACEY: Protože on je ga...

[Emma mu přibouchne dveře před nosem.]



[Přednáškový sál. Jack a Jen sedí vedle sebe a čekají až začne přednáška.]

JACK: Co to děláš?

JEN: Ujišťuju se, že babička není i na týhle přednášce.

JACK: Ale jdi. Nech stařenku na pokoji. Kromě toho, nemyslím, že je historie populární kultury její šálek kávy.

JEN: Kdoví? Ta ženská je šílená. Jako liška.

[Zavřou se dveře a Jack spatří, jak do místnosti vejde dosti pohledný muž.]

JACK: Dobře, dobře. Já-- jé.

JEN: Co?

JACK: [odkašle si]

[Jen spatří toho muže, který vyjde na pódium a odloží si tašku.]

JEN: [šeptá] Je nádhernej.

JACK: Jo. Jak říkáš.

PROFESOR: Vítejte, přátelé a sousedé, v, doufám, příjemném semestru. Vsadím se, že si myslíte, že to bude snadná záležitost. A když se podíváte na některé z těch věcí, kterými se budeme zabývat - věci jako filmy Keanu Reevese, vzestup WB, a proč jsou televizní reality show špatné...

JEN: [šeptá] Myslíš, že je gay?

JACK: Ty se ptáš mě? No tak, já mám ten nejhorší gayradar na světě.

JEN: Já myslím, že je gay. O kolik se chceš vsadit?

JACK: Co takhle milión dolarů? [imituje Austina Powerse]

JEN: Dohodnuto.

PROFESOR: Dobrá. Kdykoli jsem připraven zodpovídat dotazy. Abych řekl pravdu, jsem v podstatě stejný jako vy. Blázen do populární kultury. Má žena si myslí, že moc koukám na televizi a má nejspíše pravdu, ale mám dobrou výmluvu. Je to má práce.

[Jack ústy naznačí slovo ŽENU.]

JEN: Jak to chceš?

JACK: Ve stovkách. Všechno je to o Benjaminech, baby.



[Joey sedí u stolu před kavárnou. Zatímco čeká na Dawsona, čte tu knihu. Začíná jí docházet trpělivost, koukne na hodinky a pak zpět do knihy. Chvíli v tom takto pokračuje a pak popadne tašku a odběhne.]



[Přednáška profesora Hestona. Přednáška už začala a Joey se snaží tiše vplížit dovnitř.]

HESTON: "Poslední odbočka na Brooklyn" je považována za jeden z klasických amerických poválečných románů. V mé-

[Heston si všimne Joey.]

HESTON: Zdravím. Jak se vede?

JOEY: Dobře.

HESTON: Posaď se, prosím. Můžeme ti něco nabídnout? Ujisti se, že je to sedadlo v pořádku, protože támhle je také volné místo.

JOEY: Tohle je fajn.

HESTON: Kde jsme to byli? Jo, jasně. "Poslední odbočka na Brooklyn" je považována za jeden z klasických amerických poválečných románů. V mé-

[Zvoní mobil.]

[Všichni začnou kontrolovat své telefony. Je to Joeyin mobil v tašce, který zvoní, a Joey ho v rozpacích vyndá.]

HESTON: Jestli to nemůžeš zarazit, zvedneš to už?

JOEY: Nechci být nevychovaná.

HESTON: Fajn. Nechceš to zvednou, tak to zvednu já. [Vezme si telefon a přijme hovor] Haló? Kdo to je? Audrey. Ne, tady profesor Greg Heston. Ne, Joey právě teď nemůže k telefonu. Ale pokud bys jí snad ráda vyřídila nějaký vzkaz? Jistě. Jo. Ne, dobře. Chápu. Jo, měj se. [Zavěsí a podá telefon zpět Joey. Několik studentů se směje.]

HESTON: Takže, kde jsme to byli? [odkašle si] Víte co? Než zapomenu, Joey, ukázalo se, že to Dawsonovi nevyšlo. Trošku z toho blázní, ale chce se s tebou a kámošema sejít asi tak v 8:30 v Pekelný kuchyni. Jo?

JOEY: Díky.

HESTON: Bylo mi potěšením. Takže, kde jsme to byli? Jo, jasně. "Poslední odbočka na Brooklyn". Nějaké názory? Joey?

JOEY: Uf... zcela upřímně, pravda je, že jsem si stihla přečíst jenom jednu vinětu.

HESTON: Joey... je to tady tvůj první den a už jsi porušila slib.

JOEY: Mrzí mě to, ale-

HESTON: Činy, Joey. Ne omluvy. Takže, uf, co si myslíš o tom, co jsi stihla přečíst?

JOEY: Myslím, že je to srdcervoucí. Ehm... chci říct, že ti lidé, jsou... prokletí. Jako by v tom světě nikdy nevysvitlo slunce.

[Jeden student si posměšně odfrkne]

HESTON: Ty. Jak se jmenuješ? Haló. [ten kluk na sebe ukáže] Jo, ty.

EDDIE: Eddie. Jmenuju se Eddie.

HESTON: Eddie. Ahoj, Eddie. Co se ti nelíbí, Eddie?

EDDIE: Vůbec nic.

HESTON: Ach ne, to je děsný. Cítím opačné stanovisko.

EDDIE: Ne, ne, já jen, uf- jen, uf...

HESTON: No tak. Ven s tím.

EDDIE: Já nevím, jen mám pocit, že je to trochu blahosklonný ty lidi litovat. Kdo říká, že ve světě, kde nevysvitne slunce, nemůže existovat krása?

HESTON: Ty jsi tu knihu přečet celou, že Eddie?

EDDIE: Jo. Před roky. Je skvělá.

HESTON: No, tak to máš před slečnou Potterovou náskok. Takže, pojďme dál.

[Eddie na Joey mrkne.]



[Bar Pekelná kuchyně. Pacey a Audrey hrají kulečník. Pacey vyšťouchne kouli ze stolu a Emma, která pracuje u baru, kouli chytne a vrátí jí zpátky na stůl.]

PACEY: Ááách! Moc mě to mrzí. Ahoj.

EMMA: Zase ty.

PACEY: No, tohle musí bejt nějaký znamení, nemyslíš?

EMMA: Myslím, že je spíš předzvěst blížící se katastrofy.

AUDREY: Kdo to je?

PACEY: Tohle, má drahá, je slečna Emma Jonesová. Ta s tím fantastickým bytem, o kterým jsem ti říkal.

AUDREY: Jo, aha.

PACEY: A tohle je, slečno Emmo Jonesová, má milovaná holka Audrey. Klíčová slova "má holka".

EMMA: Co tím chceš jako naznačit?

PACEY: Že mám holku. Přímo tady. Překrásnou, úžasnou holku.

EMMA: Tak to máš dobrý, kámo.

PACEY: Ale já mám holku. Takže se nemáš čeho bát. Víš, co myslím?

EMMA: Ne, ani ne.

PACEY: Dobře, řekni jí to ty.

AUDREY: Co jí mám říct?

PACEY: Řekni jí, jakej jsem skvělej člověk. Jakej bych byl skvělej spolubydlící.

AUDREY: Já jí nic neřeknu. Je to kočka.

EMMA: No, díky.

AUDREY: Není zač. Nechci, abys bydlel s kočkou. Nějak spolu moc vycházíte.

PACEY: To je skvělý. Na chvíli přehodíme rychlostní stupeň, rád bych ti představil mýho kámoše Jacka. Jacku, tohle je Emma.

[Když se k němu Pacey otočí, Jack se pokouší jíst. Právě má v puse velké sousto.]

JACK: Hmm?

PACEY: Řekni ahoj, Jacku.

JACK: Ahoj.

PACEY: Jack je gay.

EMMA: Moc na to nevypadá.

PACEY: Jacku?

JACK: Hmm?

PACEY: Ty. Gay.

JACK: Á, jo.

PACEY: Vidíš?

EMMA: No, tak to má Jack dobrý.

PACEY: Tak? Přiblížili jsme se k získání toho bytu?

EMMA: Ne.

PACEY: To bych neřek.



[Před Pekelnou kuchyní. Joey se podívá skrz okno a spatří Audrey, Paceyho, Jen a Jacka sedící u stolu. Joey se usměje a jde dovnitř.]



[O trochu později. Joey stojí u jukeboxu a mračí se, když k ní přijde Pacey.]

JOEY: To je tak nefér. Kdy bude hrát má písnička?

PACEY: No, možná se na ní teď jukebox vykašlal, na jednu noc bylo dívčích rockovejch odrhovaček dost. Děkujem mnohokrát.

JOEY: Víš co mi můžeš?

PACEY: Rowr. [Pacey jí kousne do ruky.]

JOEY: Pacey. Blbče. Takže vysvětlil bys mi to teď?

PACEY: Co přesně bych ti měl chtít vysvětlit?

JOEY: Dnešní ráno. Jistou šílenou touhu nebýt uvězněn v jistým pokoji s jistou krásnou blondýnkou, s kterou jsi strávil celý léto.

PACEY: Á, to.

JOEY: Ano, to.

PACEY: Vzpomínáš si na to naše společný léto?

JOEY: Tak trochu.

PACEY: Dobře. Vzpomínáš, jak jsme byli zaláskovaní a nechtěli jsme, aby to léto skončilo, když jsme se vrátili?

JOEY: Mluv za sebe, ale... na něco takovýho si vzpomínám.

PACEY: Abysme se mohli porafat, nejsem vůbec nešťastnej, že tohle léto končí. Čímž neříkám, že jsem se nebavil, protože jsem se bavil, absolutně. Jde jenom to, že každou noc jiná Hollywoodská párty s jinejma Hollywoodskejma kámošema a "Hollywoodská Audrey" je trochu...

JOEY: Únavná.

PACEY: Jedním slovem, ano.

JOEY: Koukni, jsem trochu rozpolcená, protože, chápej, ta má část, co je náhodou tvá blízká kámoška a bejvalá milenka, říká, hele, život je příliš krátkej. Musíš dělat to, co tě činí šťastným, jasný? Ale pak má druhá část, ta část, co je náhodou blízká kámoška Audrey a její spolubydlící, říká, víš ty co? Zlom jí srdce a já ti zlomim nos. Jasný?

PACEY: Jasný.

JOEY: Pojď.

[Jdou ke stolu, kde sedí Audrey, Jen a Jack.]

JOEY: Tak kde je?

AUDREY: Myslíš "Godota" Leeryho? Nevím. Takhle to vypadalo celý léto. Když jsme se vzbudili, byl už pryč, a nevracel se domů před půlnocí. Todd mu dával asi fakt zabrat.

JOEY: Kdo je Todd?

AUDREY: Pamatuješ si na toho režiséra, co ho minulý léto vyhodil? No, tohle léto ho najal jako svýho asistenta. To je prostě Hollywood.

JOEY: A co Oliver?

AUDREY: [zasměje se] Zdrhnul. Nesnášel LA. Pořád říkal, že doslova vidí, jak mu duše opouští tělo. Dawsonovi nechal na polštáři vzkaz, na kterým bylo: "NASHLE V PEKLE, LEERY." Dramatickej až do konce. Ty jsi s ním vůbec nemluvila?

JOEY: S Oliverem?

AUDREY: S Dawsonem.

JOEY: Ehm... ne. Pořád jsem se mu chystala zavolat, ale...

AUDREY: Zajímavý.

JOEY: Půjdu mrknout na svou píseň. [Joey zamíří k jukeboxu, kolem něhož jde Emma, zrovna když nějaký kluk začne do jukeboxu mlátit.]

KLUK: Říkám ti, že ta věc mi sežrala dolar.

EMMA: No, je to jukebox, ne automat na jídlo. Čekal jsi, že na tebe vyplivne čokoládovou tyčinku, co?

KLUK: Chceš mě přechytračit?

EMMA: Bojím se, že to je nevyhnutelný.

[Joey k ni přistoupí.]

KLUK: Na co čumíš?

JOEY: Na opilce s rozeplým poklopcem. Na co čumíš ty?

[Kluk odejde.]

EMMA: [směje se] To bylo dost dobrý.

JOEY: To nic nebylo. Sama sis vedle dost dobře.

EMMA: Jo, práce na takovýmhle místě ti zcela jistě přibrousí jazyk.

JOEY: Mluv mi o tom. Středoškolský roky jsem strávila obsluhováním stolů v podobným místě. Udělaly ze mě nevrlý děvče.

EMMA: Nehledáš náhodou práci, co? Protože by se nám určitě hodilo nevrlý děvče, co se o sobe umí postarat.

JOEY: Ehm... já nevím. Možná.

EMMA: Ehm, jak se jmenuješ?

JOEY: Já jsem Joey. Joey Potterová.

EMMA: Já jsem Emma Jonesová. No, popřemýšlej o tom, Joey.

JOEY: Popřemýšlím.

EMMA: A já vím, že je ten jukebox rozbitej. Sama pořád čekám, až uslyším "White Wedding."

[Zpět u stolu.]

PACEY: No, bylo to skvělý, lidi, ale jdu domů.

AUDREY: Cože?! Ty amatére!

PACEY: Musím si odpočinout, srdíčko.

AUDREY: Já ti nevím, Pacey. Kdybych někoho najímala já, chtěla bych vidět vejít někoho s váčkama pod očima a páchnoucího pivem a sexem

PACEY: Dobře, no, budu to brát v potaz, ale stejně půjdu.

AUDREY: Tenhle novej Pacey se mi nelíbí. Ani trochu. Co se stalo se starým Paceym?

PACEY: Starej Pacey je vyčerpanej. Starej Pacey má za sebou 3000 mil ve třech dnech. Ty nejsi unavená? A nemáš zejtra přednášky?

AUDREY: No, ano. Ale taky mám svý priority.

PACEY: Dobře, Demando. Jdu domů. Bratři, sestry.

[Pacey vyjde z baru a Audrey ho venku dohoní.]

AUDREY: Hej, Wittere! Počkej.

PACEY: Ach, no tak, Audrey. Kolikrát ti to musím říkat? Potřebuju oddych.

AUDREY: Prosím tě, nebuď ke mě ošklivej, Pacey. Věř mi. Asi tak dvě minuty tě bude mrzet, že jsi byl ke mně ošklivej a budeš se cítit jako pitomec a já tě toho chci uchránit.

PACEY: O čem to mluvíš?

[Audrey vytáhne kartu od hotelového pokoje a podá mu jí.]

PACEY: Co to je?

AUDREY: To je klíč k pokoji v jednom z nejsměšnějších luxusních hotelů v celým Bostonu. Myslela jsem, že bysme měli strávit poslední společnou noc letních prázdnin stylově. Se všema těma motelama a tak jsem si myslela, že by to mohla bejt příjemná změna. A slibuju, že tě nechám odpočívat. Žádný sexuální hrátky. Nic. Jen totální hlubokej REM spánek.

PACEY: Máš pravdu. Cítím se jako pitomec.

AUDREY: Vidíš? Říkala jsem ti, že se to stane.

PACEY: To jo, viď? Hele, mrzí mě to. Já jen-- fakt chci zejtra udělat dobrej dojem. Tvůj táta byl dost laskavej, aby kvůli mně vstoupil na tenkej led, a já ho nechci zklamat, protože to bych tak nějak zklamal i tebe a to by bylo hrozný.

AUDREY: Pacey...

PACEY: Ano?

AUDREY: Začínáš bejt na mě moc vážněj. Jdi. Jdi se prospat.

PACEY: Nevím, jak doslovní musíme ohledně toho "odpočívání" bejt.

[Společně zamíří do hotelu.]

[V Pekelné kuchyni. Joey sedí u stolu a mluví s Jackem a Jen o svých pracovních nabídkách.]

JOEY: Tak buď můžu pracovat pro toho potrhlýho profesora a postoupit v akademický kariéře, nebo můžu dělat tady, kde mě budou balit opilý hulváti a přijdu si na slušný dýško. Co si má holka počít?

JACK: Ani si nemyslím, že je to pro tebe volba, Jo.

JEN: Jo, já taky ne.

JOEY: Co tím chcete říct?

JEN: Ale jdi, postavena před volbu se Joey Potterová vždycky vydá po rozumný cestě a v tomhle případě je rozumná cesta dělat pro potrhlýho profesora.

JACK: Hezky řečeno.

JEN: Díky.

JOEY: Jsem šokovaná a otřesená. Tohleto si o mně myslíte?

JACK: Jo, na tom není nic špatnýho. Jde jen o to, že, víš, taková jsi. A mi tě za to máme rádi.

JEN: [zívne] Dobrá. Musím domů. Naše dáma pokračující ve vzdělávacím procesu chce brzy ráno vyrazit za knížkama, takže se musím vyspat do krásy. Jdeš, Jackie?

JACK: Ukecala jsi mě. Jdeš, Jo?

JOEY: Ehm, ne, myslím, že tu ještě chvilku pobudu. Co?

JEN: Nic. Je to roztomilý.

JOEY: [povzdechne si] Jděte. Zmizte odtud.

[Odejdou a my pak vidíme montáž scén, ve kterých Joey sedí a čeká. Stále se čas od času dívá ke dveřím. Nakonec to vzdá a vydá se na odchod. Vyjde z baru a přejde silnici. Před barem v té chvíli zastaví taxík, ze kterého vystoupí známá postava.]

DAWSON: Joey!

JOEY: Mmm. [Joey se otočí se a široce se usměje.]



[V Pekelné kuchyni. Joey a Dawson sedí u baru a povídají si. Vidíme, že jsou moc šťastní, že se konečně sešli.]

DAWSON: Dobrá, hádej co?

JOEY: Co?

DAWSON: Hádej.

JOEY: Jsi gay.

DAWSON: To a... tuhle jsem telefonoval se Stevenem Spielbergem.

JOEY: Fakt?

DAWSON: Tak nějak.

JOEY: Co myslíš tím "tak nějak"?

DAWSON: Volal Toddovi a já řek: "Vydržte vteřinku, prosím." a předal telefon Toddovi.

JOEY: To je ono?

DAWSON: Třásly se mi ruce.

JOEY: "Vydržte vteřinku, prosím"? To je to nejlepší, cos moh udělat pro svýho dětskýho hrdinu?

DAWSON: Byl jsem přesvědčenej, že tě zase minu.

JOEY: Skoro jo. Všichni odešli. Já byla na řadě.

DAWSON: Ale nemohla ses odhodlat k odchodu, co? Musela jsi mě vidět.

JOEY: Nefandi si. Abys věděl, před třema hodinama jsem hodila do jukeboxu dolar. Nechtěla jsem odejít, dokud neuslyším svou písničku.

DAWSON: Dobře. Dobrá. Má chyba.

JOEY: Tak mi řekni o tom filmu, na kterým děláš.

DAWSON: Ehm, je to horor.... ať si říká Todd cokoli. Rád říká lidem, že je to hitchcockovskej thriller, ale to je jak říkat, že "Šťastnej Gilmor" je pocta Woody Allenovi. Vypadáš skvěle, mimochodem.

JOEY: Díky.

DAWSON: Takový věci neříkám dost často. V tu chvíli, kdy jsem tě spatřil, jsem si pomyslel: "Bože, vypadá skvěle.", ale nic jsem neřek, takže... to říkám teď.

JOEY: Tohle je nějaká balící metoda, co jsi pochytil přes léto v LA?

DAWSON: Nemůže říct kluk holce, že vypadá skvěle bez toho, aby v tom byla zahrnutá nějaká manipulace?

JOEY: Obyčejně ne.

DAWSON: Dobře, máš pravdu. Ale jde o nás dva. Obvyklý pravidla se na nás nevztahujou. Nikdy se nevztahovaly.

JOEY: Můžu se tě na něco zeptat?

DAWSON: Jasně.

JOEY: Přes léto jsme spolu nemluvili. Vůbec. Proč to?

DAWSON: Rychlá a jednoduchá odpověď by byla, že jsem měl fakt, fakt moc práce a nebyl na to čas. Což je pravda, ale... o to ve skutečnosti nejde, protože jsem na tebe myslel po celou dobu a na to, co jsi řekla - že se všechno mezi náma vyřeší samo a já prostě... měl jsem kvůli tomu z nás takovej dobrej pocit. Já... no, asi jsem ten pocit nechtěl zničit. Dává to nějakej smysl?

JOEY: Vlastně to dává dost dobrej smysl. Víš, co to znamená?

DAWSON: Co?

JOEY: Odvážím se říct, že jsme možná dospěli.

DAWSON: Ach bože...

JOEY: Co?

DAWSON: To zní tak nudně.

JOEY: Pravda. Smutný, ale pravda. Ale... co naděláme. Vypadáš... jinak.

DAWSON: Jak jinak?

JOEY: Prostě jinak. Dobře jinak... jako, že žiješ svůj sen.

DAWSON: Nevím, jestli se dá nošení kafe a obeznámenost s Toddovým poršákem považovat za žití snu, ale...

JOEY: Ty víš, co myslím.

DAWSON: Jo, vím. Tak a co ty?

JOEY: Co já?

DAWSON: Dělala jsi v létě něco speciálního? Potkala jsi někoho speciálního?

JOEY: Mmm, nikoho, kdo by mě cenu zmiňovat. A ty?

[Náhle Joey konečně zaslechne z jukeboxu svou písničku.]

JOEY: Á! Konečně!

DAWSON: Tu písničku znám. Je to skvělá písnička.

JOEY: Jo, to je.

DAWSON: Co je?

JOEY: Nic. Jen mi něco připomíná. Léto mezi sedmou a osmou třídou a "Beze stopy".

DAWSON: Byla na soundtracku nebo tak?

JOEY: Ne. Přinejmenším si to nemyslím. Ehm... šli jsme na ten film do Rialta, vzpomínáš? A když jsme vyšli ven, lilo, tvá máma nás přijela vyzvednout, ale auto bylo přes ulici, takže jsi mě vzal za ruku a běželi jsme k němu. Trvalo to nejspíš jenom deset sekund nebo tak, ale když jsme nasedli do auta, mohla jsem myslet jenom na to, že... jsi mě držel za ruku.

DAWSON: A co to má společnýho s tou písničkou?

JOEY: Hrála v rádiu v autě tvý mámy.

DAWSON: Och.

[Dawson vstane a nabídne Joey ruku.]

JOEY: Co to děláš?

DAWSON: Chtěl jsem tě požádat o tanec.

JOEY: Zbláznil ses.

DAWSON: Jo, ale ta nabídka pořád platí.

[Začnou na tu písničku tancovat.]



[Pokoj Joey. Dawson doprovodil Joey do pokoje. Vejdou dovnitř a Joey si odloží kabát a kabelku.]

JOEY: Díky, žes mě doprovodil.

DAWSON: Nemusíš děkovat. Takovej jsem. Dobrá, měl bych nejspíš jít.

JOEY: Víš, nemusíš.

DAWSON: Ne?

JOEY: Audrey je dneska s Paceym.

DAWSON: Á, bezva.

JOEY: Takže si můžeš vzít její postel, jestli chceš.

DAWSON: Snadno bych si moh vzít taxíka zpátky do hotelu.

JOEY: Ne, to ne. Nechci, abys takhle pozdě chodil venku.

DAWSON: Díky.

JOEY: Nemusíš děkovat. Taková jsem.

[Joey jde do koupelny. Když vyjde, spatří, že Dawson mezitím na posteli Audrey usnul. Joey si s napůl zklamaným výrazem ve tváři vleze do své postele.]

DAWSON: Joey, jsi vzhůru?

JOEY: Jo.

DAWSON: Promiň. Usnul jsem.

JOEY: Musíš bejt vyčerpanej. Prospi se. Můžem se popovídat ráno.

DAWSON: Kolik je?

JOEY: Za pět dvanáct.

DAWSON: Sakra.

JOEY: Co se děje?

[Dawson dojde k hodinám nad Joeyinou postelí a posune je z 11:55 na 12:05.]

JOEY: Co to děláš?

DAWSON: Podvádím. Už nemůžu dál čekat. [Sáhne do své tašky, vyndá zabalený dárek a podá ho Joey.] Všechno nejlepší, Jo.

JOEY: Jsi jedinej, kdo si vzpomněl.

DAWSON: Jo, to jsem já.

JOEY: Díky, Dawsone.

[Otevře dárek a vyndá takovou tu skleněnou kouli, ve které sněží, s motivem Hollywoodu.]

DAWSON: Je to klišovitý, já vím.

JOEY: Ne, není to vůbec klišovitý. Je to dokonalý.

DAWSON: Víš, jak jsi předtím mluvila o žití snu, přemýšlel jsem o tom a chci, abys věděla, že bych nejspíš žádnej sen nežil, kdyby nebylo tebe. Chci říct, že stále častějc se dostávám do těch neuvěřitelně surreálnejch situací a pokaždý... pokaždý si v koutku svý mysli pomyslím: "Co by si Joey myslela, kdyby mě právě teď viděla?" Víš, myslím, že každej má někoho, kdo ho vyzývá a povzbuzuje ho za hnaním se za věcma, který jsou mimo jeho dosah. Pro mě jsi tím člověkem ty. Takže, jo, možná jsme spolu přes léto nemluvili, a kdo ví, možná shledáme, že spolu v průběhu času mluvíme čím dál tím míň a život se nám stále víc staví do cesty, ale... musím říct, Jo, že já ten pocit nemám. Protože ty jsi se mnou všude, kam jdu. Všechno nejlepší.

JOEY: Díky.

[Obejmou se a to objetí trvá poněkud dlouho. Joey náhle ucítí, že jí Dawson hladí po zádech. Pomalu se odtáhne a pak si navzájem pohlédnou hluboce do očí. Po další dlouhé chvíli se k sobě začnou naklánět, nejdříve se jejich rty jen dotknou, ale pak se začnou líbat vášnivěji. Polibky vedou k vášnivému mazlení a pak Dawson pomalu položí Joey na postel. Stále při tom pokračují v mazlení a následuje zatmívačka.]

2.část