Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 520 - Každý svou cestou

Nicole Ranadive, překlad: Petr Říhánek


[Chodba na koleji. Audrey jde po chodbě a přichází ke dveřím svého pokoje, ale než je otevře, všimne si, že je na klice znamení, že by neměla Joey rušit. Zastaví se a pak se otočí bez toho, aby vešla do pokoje. Střih do pokoje. Vidíme spát v posteli Joey a Charlieho, plně oblečené. (Pozn. Petra: Dle oficiálních stránek se spolu mezi epizodami 519 a 520 Charlie a Joey vyspali)]

CHARLIE: Dobré ráno.

JOEY: To bys moh říct.

CHARLIE: Jak jsi se vyspala?

JOEY: [povzdechne si] No, vzhledem k tomu mluvení ze spaní a kradení přikrývek... vlastně ne moc dobře.

CHARLIE: Ta skvrna od slin na tvým polštáři svědčí o něčem jiným.

JOEY: To nejsou sliny!

CHARLIE: Jako loveckej pes.

JOEY: Já neslintám a jestli někomu řekneš, že slintám, tak řeknu, jak jsi ze spaní naříkal, že ti máma bere tvou Barbínu.

CHARLIE: Dobře, já ne-

JOEY: Jenom tak dvacet minut.

CHARLIE: Dobře, v tom případě jsem žádný sliny neviděl.

JOEY: [směje se] Víš, co se mi na tomhle líbí nejvíc?

CHARLIE: Co?

JOEY: Víš, kde jsem přišla k týhle jizvě?

[Ukáže mu loket.]

CHARLIE: Ne.

JOEY: Víš, kdo byla má učitelka v šestý třídě?

CHARLIE: Ne. Má byla paní-

JOEY: Pššt! Kazíš, co se mi na tom líbí nejvíc.

CHARLIE: Dobře, promiň. Ztratil jsem se u tý jizvy.

JOEY: Jde o to, že jsem tu doteď nebyla každej den tvýho života a tys tu nebyl každej den mýho.

CHARLIE: A to má bejt jako dobrá věc?

JOEY: Žít bez tíhy osmnácti let očekávání? Ano, to je dobrá věc. Zamysli se nad tím. V týhle chvíli všechno, co o tobě a tvým dětství opravdu vím, je, že... jsi si hrál s Barbínou.

CHARLIE: Dobře, to nebyla panenka. Dobrá? To byla m-- dobře. Tak možná byla. Barbie vypadá nahá fakt sexy.

JOEY: Říkej si cokoli je libo.

CHARLIE: Hele, koukni, existujou pravidla na informace získaný v posteli.

JOEY: Je to pod zámkem.

CHARLIE: Díky.

JOEY: Takže máš takovej ten plážovej domeček? Protože já jsem vždycky chtěla ten plážovej domeček.

[Smějí se a začínají polštářovou bitvu.]



[Úvodní titulky.]



[Restaurace. Audrey a Pacey přicházejí do práce a všimnou si, že tam nikdo není.]

AUDREY: Takže čet jsi ten oběžník?

PACEY: Vypadám jako typ kluka, co čte oběžníky?

AUDREY: Byl v obálce s tvou vejplatou. Obsahoval frázi "pod novým vedením". Nic ti to neříká?

PACEY: Koukni, říkám ti, že Danny není ani náhodou pryč. Mluvil jsem s ním těsně předtím, než jsme odjeli na prázdniny a nic mi o odchodu neříkal.

AUDREY: Pacey, nerada zklamávám tvou lásku k němu, ale neříkal vždycky Danny, že jednoho dne vzhlédneš a on bude pryč na cestě k nějakýmu skvělejšímu kulinářskýmu dobrodružství?

PACEY: Ano, ale myslím, že by mně to nejdřív řek.

AUDREY: No, víš co? Kdybys čet ten oběžník, tak bys o tom věděl.

PACEY: Audrey, to nedává žádnej smysl. Danny to tu miluje. On to tu jen tak nevyklidí.

AUDREY: Nemyslím, že měl na výběr, Pacey.

PACEY: Myslíš, že Dannyho vyhodili? Odjedu si na pět dní pryč na prázdniny a ten chlap jen tak zmizí. Prostě je pryč.

AUDREY: Já nevím. Nerozumím obchodnický mluvě, ale dle toho oběžníku to tu koupil nějakej velkej konglomerát a chce to proměnit v nějakej řetězec restaurací nebo tak něco.

PACEY: Odkdy máme organizaci, co komunikuje prostřednictvím oběžníků?

[Audrey sebere z pultu nějaký oběžník.]

AUDREY: Jak se zdá, tak odteď. "Na oběd zavřeno, personál se sejde s novým manažerem v 15:00." Museli bysme někoho zabít, aby nám zavolali?

PACEY: Jsem si jistej, že pro tohle všechno je nějaký logický vysvětlení.

AUDREY: Logický, ano. Dobrý, ne.



[Worthington. Joey právě opouští po přednáškách budovu, když k ní přibíhá Charlie.]

CHARLIE: Hej, neuvěříš novince, co mám.

JOEY: Charlie, na Boston Bay nemáte přednášky?

CHARLIE: No, jo, jistě, ale nikdo na ně nechodí.

JOEY: To hodně vysvětluje. Takže to řeknu přímo. Čekáš tady venku celou dobu, co-

CHARLIE: Ne, ne, ne, ne. Nečekal jsem tu celou dobu. Dobře, no, většinu tý doby. V každým případě, co víš o Prahnutí po lásce?

JOEY: Cože?

CHARLIE: To je skupina. Prahnutí po lásce. Jsou něco jako pocta Go-Gos.

JOEY: To fakt existujou lidi, co se chtějí odkazovat na Go-Gos?

CHARLIE: Jo, jistě, samozřejmě. Chci říct, že Go-Gos váleli... ve svý době samozřejmě. V každým případě, před pár tejdnama jsme jim dělali předkapelu a teď Lloyd chodí s Natashou, jejich bubeníkem, a chtějí abysme s nima jeli na turné.

JOEY: Skutečný turné?

CHARLIE: Ano! Chci říct, nic moc přepychovýho. Jsme jenom pár nadšenejch rockerů, víš, a 10 měst v dodávce-- chci říct, že je to přesně to, co jsme hledali.

JOEY: Charlie, to je úžasný! Gratuluju!

CHARLIE: Díky.

JOEY: Takže kdy odjíždíte? Tohle léto?

CHARLIE: Ne. Ve skutečnosti vyrážíme v pondělí.

JOEY: Ale to je uprostřed semestru.

CHARLIE: No, jistě, jo, ale ostatní kluci ani nechodí na vejšky, a tak, jak to vidím já... chci říct, že si myslím, že můžu školu přerušit a dohnat to příští rok, pokud teda neuděláme díru do světa.

JOEY: No, to zní, jakože sis to všechno promyslel.

CHARLIE: Skoro. Myslím, že bys měla jet se mnou.

JOEY: Charlie, to nemůžeš myslet vážně. Nežádáš mě, abych odešla ze školy a jela s tebou na turné, že ne? Chci říct, že tohle je můj život -- Worthington. Miluju to tu.

CHARLIE: Takže říkáš, že bych neměl jet?

JOEY: Ne, říkám, že si nemyslím, že bych měla jet já.

CHARLIE: Jasně. Dobře, promiň. Já vím, že to není fér. Tahle záležitost mezi náma-- právě jsme začali a zabralo mi to fakt spoustu času, abys o mně vůbec uvažovala. Asi se pokouším říct, že nechci, aby... aby to už skončilo.

JOEY: Neodjíždíš právě v tuhle chvíli, že ne?

CHARLIE: Ne.

JOEY: Tak to ještě neskončilo.

[Vezme ho za ruku a odvádí ho pryč.]



[Dawsonův pokoj. Dawson si balí tašku, zatímco Oliver sedí na jeho posteli a čeká na něj.]

DAWSON: Dobrá. Takže se nejdřív samozřejmě omluvíme za přesunutí schůzky a pak řeknu, že budeme rovnou mluvit o filmu, dobrá? Jak jsme ho natočili, kolik stál-

OLIVER: Klidně, ale jestli necháš většinu mluvení na mně, tak si myslím, že zjistíš, že to celý půjde mnohem líp.

DAWSON: Proč?

OLIVER: No, nechci ublížit tvejm citům, Dawsone, ale jsi trochu suchar. Chci říct, úhel kamery sem, světla tam... věř mi. To je, co dělám. Na schůzkách zářím.

DAWSON: Ty jsi byl na nějakejch schůzkách?

OLIVER: No, víš, zkušebních schůzkách... se členy rodiny.

DAWSON: Skvělý.

OLIVER: Přestal by ses tolik bát?

DAWSON: Olivere, kolika agentům jsme ten film poslali?

OLIVER: Padesáti.

DAWSON: Šedesáti. Kolik jich ve skutečnosti odpovědělo na náš dopis?

OLIVER: Jeden. Ale věř mi. Nemusíme se strachovat. Jsi fantastickej režisér a já jsem fenomenální scenárista. Až se nás po dnešku někdo zeptá, máte vy dva gentlemani zastoupení, řekneme: Proč, ano. Ano, máme.

DAWSON: Hodně lidí je talentovanejch, Olivere. A ne všichni mají agenty.

OLIVER: To je pravda. Víš proč? Protože to je celý o prezentaci. Vejdeme tam, vypadající jak milionový bankovky a kdo nás odmítne? Hmm?

DAWSON: [povzdechne si] Vím, že budu litovat, že jsem se na tohle zeptal, ale jak přesně toho dosáhneme?

OLIVER: Dobře. Viděl jsi Rain Mana?

DAWSON: Jo.

OLIVER: No, pamatuješ, jak sjížděli dolů po eskalátoru ve Vegas? Jo?

DAWSON: Tohle nesměřuje tam, kam si myslím, že ne?

OLIVER: To byl parádní vstup!

DAWSON: Olivere, ne!

OLIVER: Víš, jak skvělý by to bylo? Budeme vypadat jako neporazitelnej tým.

DAWSON: Na tuhle schůzku nepůjdem v oblecích.

OLIVER: A co aspoň košile, hmm?

[Dawson vezme svou tašku a odchází od Olivera.]

OLIVER: No tak! Vypadali bysme jako Siegfried a Roy!



[Pokoj Audrey a Joey. Audrey se líčí, zatímco Joey sedí na židli a povídá si s ní.]

AUDREY: Ach! Takže počkej chvilku. Řeknu to přímo. Čekal na tebe po přednáškách a pak tě požádal, aby s ním odjela?

JOEY: Ano.

AUDREY: Na turné?

JOEY: Ano.

AUDREY: Abys zpívala, že?

JOEY: Ne. Abych byla jeho holka.

AUDREY: Och! Charlie? Charlie Todd? Kluk, co ti zlomí srdce a pak vyjede po tvý sestře?

JOEY: Ano, šibalsky hezkej zkaženej kluk, kterýho jsme znávaly a milovaly, je pryč, úplně k nenalezení.

AUDREY: Elvis upustil budovu.

JOEY: Ano. No, ne, neopustil. Ve skutečnosti je právě teď dole a kupuje u pojízdnýho stánku něco k jídlu.

AUDREY: On je tady? Teď?

JOEY: Než odjede, chce se mnou strávit tolik času, jak je jen možný.

AUDREY: Ach, takže jakej je problém?

JOEY: Audrey, spousta úrovní byla přeskočena -- spousta, spousta úrovní.

AUDREY: Jo, ale je to jaksi romantický, ne? Chci říct, že tenhle kluk jel přes půl země, aby se před tebou plazil, a teď chce, abys ses k němu přidala na cestě k nějakýmu skvělýmu dobrodružství.

JOEY: To není romantický, Audrey. To je děsivý. A je to ještě horší.

AUDREY: Jak moc horší?

JOEY: No, když zjistil, že ve skutečnosti nejsem nadšená pro tu misi šílenství, začal mluvit o tom, že zůstane. Dokonce si myslím, že bylo použito slovo "my".

AUDREY: Ach, Ježíši! Spousta úrovní. Dobrá, ale neudělá to, že ne? Nezůstane.

JOEY: No, ne, ale-

AUDREY: Tak hlavu vzhůru! Jsem si jistá, že jen trochu přeháníš. Kromě toho to vypadá, že to nejhorší, co by se mohlo stát, je, že trošičku ublížíš jeho citům. Páni. Prémie! Koho by napadlo, že má Charlie Todd nějaký city? Ach můj bože. Musím jít. Mám se s Paceym setkat venku. Musíme se jít seznámit s novým manažerem v Civilization.

JOEY: Novým manažerem?

AUDREY: Jo. Napíšu ti oběžník.

[Audrey jde, otevře dveře a před nimi narazí na Charlieho.]

CHARLIE: Ahoj, Audrey.

AUDREY: Sbohem, Charlie.

[Charlie vchází s jídlem dovnitř.]



Restaurace. Všichni zaměstnanci se sešli na velké schůzi. Audrey se ptá Paceyho, jestli už dostal od Dannyho zprávu. Pacey odpovídá, že ne, a jeho záznamník říká něco o víkendu v New Yorku. Přichází nová manažerka, Alex Pearlová, která jim potvrdí, že restaurace byla minulý týden prodána, a oznámí jim, že noví majitelé hodlají otevřít řetězec restaurací. Ozve se Pacey s tím, že se mu nelíbí, když jsou lidé nuceni vzdát se něčeho, co vybudovali vlastníma rukama. Alex ho ujistí, že z toho měli všichni finanční prospěch a konec konců kvůli tomu se lidé do podobného podnikání pouštějí. Dále jim Alex oznámí, že dojde ke spoustě změn, včetně propouštění. Pacey si opět neodpustí poznámku a vymění i s Alex pár ostřejších vět. Nakonec jim Alex říká, že si s každým zaměstnancem zvlášť promluví, a dodá, že doufá, že si najdou čas, aby se seznámili s jejich zaměstnaneckou příručkou. Audrey poznamená k Paceymu, že jim právě skončila zábava. Dále je Alex ujišťuje, že si to ti, co budou propuštěni, nemusejí brát osobně. Audrey poznamená, že Alex je oficiálně ďábel. Po skončení schůze Alex přichází k Paceymu a Audrey. Alex se omlouvá, že zněla přísně, a dodává, že si názorů zaměstnanců váží. Následně sděluje Paceymu, že ho má prvního na seznamu a aby jí následoval do kanceláře.



Kancelář Alex. Když se oba usadí, Alex říká Paceymu, aby se usmál, že není konec světa. Pacey odvětí, že se jí to snadno říká, když se nemusí bát o práci. Pacey jí následně potvrdí, že nemá rád autoritu, ale měl rád Dannyho, protože ho naučil všechno, co zná, včetně jeho postoje. Pacey se pak ptá, jestli ho Alex teď vyhodí. Alex se zeptá, jestli je to, co chce. Pacey říká, že ne. Potřebuje tu práci a chce zůstat. Alex je ráda, protože ho plánuje povýšit. Dokud nenajde někoho nastálo, potřebuje vedoucího do kuchyně. Paceymu se to nezdá, protože si myslí, že je na takovou zodpovědnost trochu nezkušený. Alex říká, že jediné, co bude muset dělat, je udržovat status quo, a jestli si s tím nemůže poradit, tak na to místo může dát někoho jiného. Pacey říká, že si s tím poradí. Potřesou si rukama a Pacey odchází pracovat.



[Pokoj Joey. Charlie sedí na podlaze a listuje v nějakém časopise, zatímco se Joey učí ve své posteli.]

CHARLIE: Přijdeš dneska večer, že jo?

JOEY: Jistě. Nezmeškala bych vaše rozloučení s Bostonem.

CHARLIE: [povzdechne si] Poslouchej. Přestala by ses na vteřinku učit?

JOEY: Dobře.

CHARLIE: Hodně jsem přemýšlel o tom, co se dneska ráno stalo. A vzpomínáš si na tu část, jak jsem ti přišel říct o turné? Víš, nešlo to přesně tak, jak jsem plánoval.

JOEY: Jo. Bylo to trochu trapný.

CHARLIE: Jo, a... a myslel jsem, že... víš, možná bych neměl jezdit.

JOEY: Chceš říct, že bys neměl jet na to turné?

CHARLIE: Chci říct, že máš pravdu. Víš, škola je důležitá, ne? Možná není důležitá pro mě, ale, víš, teoreticky je škola důležitá, ale turné může počkat, ne? Chci říct, že už jsem dostal jednu příležitost a naskytnou se i jiný. A do tý doby...

[Políbí jí.]

CHARLIE: Koukni, měli jsme se spolu dobře. Chci říct, sakra, můžem začít s naší vlastní skupinou, ne? Ty a já.

JOEY: Charlie, já nemůžu-

[Než může Joey dokončit větu, Charlie jí políbí.]

JOEY: Nemyslím si, že tohle je nadále dobrej nápad.

CHARLIE: Koukni, vím, že máš o mně pochybnosti, Joey Potterová. A měla bys mít! Sakra, nějaký dny o sobě pochybuju i já sám, ale... není pro mě pozdě, abych dokázal, že můžu bejt řádnej člověk.

JOEY: Nejde o to, abys dokázal, že-

[Než může Joey dokončit větu, Charlie jí znovu políbí.]

CHARLIE: Budeme spolu skvělý, Joey. Ty a já. Vím, že je to správný rozhodnutí. Víc si promluvíme pozdějc.



[Kancelář agenta. Dawson a Oliver sedí na pohovce na recepci a čekají na schůzku.]

DAWSON: Dobrá, tohle je naše poslední šance přijít s nějakou strategií, než tam vejdeme.

OLIVER: Ten chlap nás nechá čekat ještě přinejmenším další půlhodinu. Ukazuje sílu. Hraje si s náma.

DAWSON: Nebo má skutečně moc práce.

[Recepční na ně pohlédne a usměje se. Pak se zase vrátí k svému počítači.]

OLIVER: Fíha.

DAWSON: Co?

OLIVER: Viděl jsi to?

DAWSON: Co?

OLIVER: Recepční. Myslím, že po mně právě hodila očkem.

DAWSON: Ani sem nekoukla.

OLIVER: Ach, ale koukla. Myslíš, že bych jí měl pozvat na rande?

DAWSON: Ne.

OLIVER: Jo, vztahy na dlouhou vzdálenost. Ona žije v New Yorku, já v Bostonu.

DAWSON: Správně. Přesně. To je ono.

OLIVER: Ale, víš, jestli by do toho byla ochotná jít, mohlo by to fungovat. Dobře, možná až půjdem ven. Teď to vypadá, že má moc práce.

[Oliver se vrací k svému časopisu.]

OLIVER: Ano. Pulp Fiction II.



[Kuchyně v restauraci. Pacey připravuje nějaké jídlo, když tam přichází Audrey s nešťastným výrazem ve tváři.]

PACEY: Jak to šlo? Ne tak špatně, hm?

AUDREY: Hůř.

PACEY: Ach, ale jdi. Ta ženská není ďábel. Jen si před náma hrála na drsňačku, aby nás postrašila. Pokoušela se získat si respekt. Vsadím deset ku jedný, že jí to nevydrží.

AUDREY: Dobře, no, můžeš mi dát vědět, jak se to všechno vyvinulo, dobře?

PACEY: Zaručuju ti, že to uvidíš sama.

AUDREY: Ne, ve skutečnosti neuvidím, protože už nejsem zaměstnanec týhle restaurace.

PACEY: Dala jsi výpověď?

AUDREY: Ne. Ta ženská mě vyhodila.

PACEY: Cože udělala?

AUDREY: Fakt chceš , abych to zopakovala?

PACEY: Ne, ne, ne. Promiň. O nic nejde, dobře? Vlastně se to snadno spraví, takže proč nejdeš domů, neuděláš si volnej večer a neodpočineš si. A já si s ní promluvím.

AUDREY: A k čemu to bude dobrý?

PACEY: Ne, nemůže to ublížit, ne? Jsem ochotnej vydat se na neznámej terén a bejt optimista a říct ti, že ti ručím za to, že zejtra odpoledne budeš mít svou práci zpátky.

AUDREY: Slibuješ?

PACEY: Slibuju.

AUDREY: Dobře.



[Uvnitř kanceláře agenta. Dawson a Oliver tam sedí a čekají, až Andrew dokončí telefonát.]

ANDREW: Jo, jestli nemají smysl pro humor, tak se na ně vykašli. Promiňte mi to. Promiňte, že jsem vás nechal celý den čekat. Andrew Waller.

DAWSON: Dawson Leery. Tím se netrapte. Jsme tady z toho vzrušení.

OLIVER: "Žízeň po pomstě"? Nebyli jste za to zodpovědný, že ne?

ANDREW: Dělali jsme na tom, ano.

DAWSON: Vlastně jsme o tom filmu po cestě sem mluvili. Byla to zajímavá volba, aby režíroval ten film.

OLIVER: Jo, ale ten scénář, "Pancéřová holka" má v sobě víc hloubky.

ANDREW: To musí být scenárista.

DAWSON: Jo. Vlastně to jsme oba, a jaksi proto jsme takovej dobrej tým, protože Oliver, kromě svýho vkusu, má taky schopnost myslet vysoko, skoro v nadlidských termínech.

ANDREW: A ty ho držíš při zemi?

DAWSON: Správně. Jo. Jako režisér jsem se naučil, že občas prostě musíte myslet v termínech toho, co je logisticky možný. Jinak nebudete mít co filmovat.

ANDREW: A natočili jste něco daleko přesahující obvyklý studentský film a věřte mi, že jsem jich viděl hodně.

DAWSON: Díky.

ANDREW: Takže to, co jsem s vámi chtěl probrat-

OLIVER: Ehm, může do toho na chvíli vstoupit?

ANDREW: Jistě.

OLIVER: Protože nemáme moc času. Ve skutečnosti dneska máme ještě spoustu schůzek. Ne že bychom byli proti, víte, kompromisu mezi naší uměleckou bezúhonností a vyděláním pár babek. Jde o tohle. Co Hollywood pořád hledá, ale nikdy toho nemá dost?

ANDREW: To je nějaká hádanka nebo tak něco?

DAWSON: Olivere.

OLIVER: Neboj. Já to vím. Mladý talenty! Ha ha ha. A to, můj příteli, jsme já a můj partner -- jsme mladý a jsme talentovaný.

ANDREW: S obojím bych souhlasil, proto jsem vás požádal, abyste za mnou přišli.

OLIVER: Takže střihnem na honičku, ne?

DAWSON: Nebo bychom si prostě mohli poslechnout, co nám ten pán chce říct.

OLIVER: Odkud je vůbec ten termín? "Střihnout na honičku". Je to Hollywoodskej termín. Nikdo nechce sledovat dlouhý nudný hodiny povídání. Chtějí se dostat přímo k vzrušující honičce. Není to tak?

ANDREW: Myslím, že je. Jo.

OLIVER: Takže... střihnem na honičku.

DAWSON: Dobře, končí další fascinující vydání "Anatomie frází".

ANDREW: Je... v pořádku?

DAWSON: To záleží na tom, co tím termínem myslíte.

ANDREW: Jen jaksi přemýšlím, jestli není sjetej.

OLIVER: Ha!

DAWSON: Ne. Je jenom výstřední.

OLIVER: Pane Wallere, nemáme v úmyslu mařit vaším časem.

ANDREW: No, v tom případě, Olivere, Dawsone. Rád jsem vás oba poznal. Díky, že jste se stavili. Budeme v kontaktu.

[Vyvede je ven.]



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey leží na své posteli a sleduje, jak Joey přechází po pokoji sem a tam.]

JOEY: Říkala jsem ti, že se to stane, Audrey. A říkala jsi, že přeháním, ale já nepřeháněla, že? Pořád jdeš dneska se mnou, viď? Aby to vypadlo míň jako rande.

AUDREY: Jo, jistě. Teď, když jsem přišla o práci, co jinýho můžu dělat?

JOEY: Je to oficiální. Jsem hroznej člověk.

AUDREY: Nejsi hroznej člověk.

JOEY: Jsem. Jsem nejhorší druh člověka, protože chytám kluky do svý sítě a pak je přiměju vzdát se svých snů. Nakonec jsou smutný, beze snů a žijou v Bostonu.

AUDREY: Jo, no, a co ty? Co tvý sny?

JOEY: Mám svůj sen. Tohle je můj sen.

AUDREY: No, potřebuješ snít víc.

JOEY: Audrey...

AUDREY: Správně. Dobře. Zaprvý, musíš přestat s tímhle přecházením, protože se mi z toho dělá špatně. A zadruhý, když to cítíš tak jasně, proč prostě neřekneš Charliemu, aby jel na to turné?

JOEY: Pokoušela jsem se. Ale přišel s touhle bombou a pak odešel.

AUDREY: Myslím, že v tom bylo zahrnutý líbání.

JOEY: Asi tak.

AUDREY: Dobře. No, chápu to.

JOEY: Chápeš co?

AUDREY: Problém. Postav se tomu tváří v tvář, bylo by těžký pro každou holku podívat se do těch rockovejch očí a říct: "Charlie, promiň. Myslíš, že bys moh vypadnout z města a nikdy mi nevolat po zbytek mýho života?"

JOEY: Audrey, o to nejde. Nechci ublížit jeho citům. Chci říct, jak říct někomu, kdo je do tebe očividně blázen, že ty nejsi...

AUDREY: Do něho blázen?

JOEY: Nejsem připravená bejt něčí holka a určitě nechci, aby kvůli mně někdo změnil svůj život.

AUDREY: Jsi si jistá, že to je to, co dělá?

JOEY: Říká, že mi chce dokázat, že může bejt řádným člověkem.

AUDREY: Ach. Je to mnohem horší, než jsem si představovala.

[Audrey padá zpět na postel a Joey se na ní dívá. Pak jen zamyšleně pohlédne do dálky.]



Restaurace. Alex mluví s jednou číšnicí a míří ke kuchyni. Vejde do kuchyně a ptá se, co se děje, že tři stoly čekají na své jídlo. Dále říká, že si myslí, že na dnes objednali příliš humrů. Pacey jí to potvrdí s tím, že Danny měl s tím obchodníkem dohodu. Alex mu připomene, že mluvila o změnách. Pacey toho využije, aby si promluvil o vyhození Audrey. Říká, že Audrey je úžasná číšnice a Alex by jí měla dát další šanci. Alex se ptá, jestli o ní má nějaký speciální zájem. Pacey odvětí, že Audrey je jeho dívka. Jeden z kuchařů srazí Alex Paceymu do náručí. Odtrhnou se od sebe a Alex říká, že teď není ten nejlepší čas na rozhovor, je moc práce, ale ráda si s ním o tom promluví později.



[Garáže. Dawson a Oliver po schůzce s agentem jdou zpět k džípu.]

DAWSON: Olivere, prokaž mi laskavost. Prostě mi řekni, že jsi tam neměl ponětí, co děláš, protože budu ohledně toho celýho fiaska mnohem shovívavější, když se budeš hájit nevědomostí.

OLIVER: Dobře, tak jsem to trošku přehnal.

DAWSON: Trošku? Olivere, vždycky to děláš. Vždycky předstíráš, že jsme něco, co nejsme. Sakra, co je špatnýho na tom být tím, kým jsme? Jsme amatéři.

OLIVER: Jen jsem se pokoušel udržovat konverzaci. Nechtěl jsem, aby bylo nějaký smutný, hrůzyplný ticho.

DAWSON: Jako to, co nastalo poté, co jsi nazval film toho chlápka pitomostí?

OLIVER: Dobře, moh jsem bejt ohledně toho víc diplomatickej. Příště slibuju plně Hollywoodský zacházení.

DAWSON: Jaký příště? Olivere, ten chlap se s náma už nikdy nesejde.

OLIVER: Dobře, Dawsone, trochu perspektivy, prosím. Andrew Waller je jenom vrchol ledovce. Je tu celej svět agentů čekajících, aby byli představeni oslepující brilantnosti Chirchicka a Leeryho.

DAWSON: Nikdo z nich neodpověděl na naše dopisy a telefonáty.

OLIVER: Jo, ale náš film je vážně nářez a příští bude ještě lepší. Jsme skvělej tým, chlape. Jsme jako bratři Cohenovi nebo Hughesovi nebo Wachowští.

DAWSON: Kromě toho, že nejsme bratři.

OLIVER: Jo, chci říct, ne, samozřejmě, že ne. Nikdy jsem neměl bratra.

DAWSON: Natočili jsme spolu jeden film, Olivere. Jeden film. A po dnešku si začínám myslet, že celý to partnerství je prostě špatnej nápad.

OLIVER: Cože? Chceš to partnerství ukončit?

DAWSON: Ne. Já jen... koukni, nepřišel jsem na tuhle schůzku s očekáváním, že to bude nějakej zázrak, že to změní navždy můj život, dobře? Ale chtěl jsem, aby to šlo líp něž takhle.

OLIVER: Jo, já taky, ale nešlo. Víš, vraťme se k natáčení filmů a pak, až dostaneme další šanci-

DAWSON: Další š-- Olivere, tohle byla naše šance! Byla to naše šance a my to zvorali!

OLIVER: Dobře! Promiň, že se pokouším bejt ohledně naší budoucnosti trochu optimistickej. Počkej chvilku. Ty říkáš, že nemáme budoucnost?

DAWSON: Pokouším se bejt realistickej a ty jsi prostě naivní.

OLIVER: Naivní? Já jsem naivní, pane "Hurá na Floridu naplnit můj romantickej osud"?

DAWSON: Tohle je jiný.

OLIVER: Jo, vsadím se, že je. Zpátky pojedu vlakem.

[Oliver popadne svou tašku a odchází. Dawson nemůže dělat nic jiného, než nevěřícně potřást hlavou.]



[Bar, kde hraje Charlieho kapela. Charlie je s kapelou na pódiu, zatímco je sledují Audrey a Joey. Dojdou ke stolu a posadí se.]

[Hraje rocková hudba.]

JOEY: To je tak depresivní. Dokonce nemůžu mít ani aférku. Jsme tak mladý. Tohle měla bejt zábava. Mělo to bejt bezstarostný.

AUDREY: A to bude, jakmile mu řekneš, co cítíš. Dej mu kopačky. Zlom mu srdíčko. Je to jedinej způsob, jak dostat toho kluka do autobusu na turné.

JOEY: No, jak se láme něčí srdce?

AUDREY: Ach, prosím tě. Jakobys to nikdo neudělala.

JOEY: Ne úmyslně.

[Přichází k nim Pacey.]

PACEY: Ahoj!

AUDREY: Ach, ahoj, zvládnul jsi to.

PACEY: Jo, konečně.

AUDREY: Tak mám zase práci, nebo co?

PACEY: Večerní shon nebyl nejlepší čas pro položení tý otázky, ale slibuju ti, že svý místo dostaneš zejtra zpátky. Protože když musím, umím bejt moc okouzlující a přesvědčivej.

AUDREY: Á, můj vychloubačnej hrdina.

JOEY: Tak jaká je nová šéfka?

PACEY: Otázka nezní, jaká je, ale jak vypadá.

JOEY: Trochu sexy?

AUDREY: Pokud se týká starších žen.

PACEY: Není tak stará.

JOEY: Jak stará?

AUDREY: Je starší než my. A je, no, mladší než babička Jen.

[Kapela dokončuje svou poslední píseň.]

CHARLIE: Díky všem. Dobrou noc!

[Střih zpět ke stolu.]

PACEY: Takže mi znova řekněte, co tady přesně děláme.

AUDREY: Poskytujeme morální podporu.

JOEY: Charlieho kapela jede na turné.

PACEY: A tak dospěla ke konci další beznadějná kapitola v milostném životě slečny Joey Potterové.

AUDREY: Ne. Říkala, že Charlieho kapela jeden na turné, ne Charlie. Charlie, jak to tak vypadá, se rozhod zůstat.

JOEY: Ze spousty důvodů.

AUDREY: Ale hlavně kvůli Joey. Vypadá to, že ten kluk je do ní dočista udělanej.

PACEY: Fakt? Ne, že bych moh říct, že ho viním.

JOEY: Díky.

AUDREY: Ach můj bože. Hej! To je ono.

JOEY: Co jako? [Joey na ní zmateně pohlédne]

AUDREY: Nic. Mám to. Jen mě nech, ať si s tím poradím, dobře?

PACEY: Poradíš s čím?

[Přichází Charlie a přisedne si k nim.]

CHARLIE: Tak mi gratulejte. Skutek dokonán. Charlie Todd už není více členem "Agresivní prostřednosti".

AUDREY: A Audrey Lidellová už nebude za blázna. A to si říkáš má kámoška!

JOEY: To jsem.

AUDREY: No, tak to bys mi možná ráda vysvětlila, proč jsi poslední tři měsíce spala s mým klukem!

PACEY: Cože?!

JOEY: Cože?!

AUDREY: Hele! Ticho! Nikdo se nestará, co říkáš! Je to mezi mnou a Bambiho očima támhle! Ačkoli jsem si jistá, že Charlie na to má taky názor! Ne že bys ses starala, co si myslí.

JOEY: Starám!

CHARLIE: Dobře, koukněte, moh byste mi někdo, prosím, říct, o co tady jde?

PACEY: Jo. Mně taky.

AUDREY: Jo, řekni jim to, rozvratničko! Řekni jim, jak pořád chováš k Paceymu jistý city! A teď, když vidíš nás dva spolu, zjišťuješ, jakej fantastickej kus chlapa je!

JOEY: Nezacházela bych tak daleko, ale...

AUDREY: Ano! Ano, zacházela! Vlastně, kdybys musela, poprala by ses o něj!

JOEY: Vážně? [Audrey vstává a udeří jí do ramena] Au!

AUDREY: Děvko!

[Začnou předstíranou rvačku.]

JOEY: Mrcho!

AUDREY: Au! To fakt bolelo!

JOEY: Ne!

[Joey vstane a vrátí Audrey ránu.]

AUDREY: Au!

JOEY: Au!

PACEY: No tak, dámy. Mě je dostatek pro-

[Pacey vstane, aby je zastavil, a dostane se mezi ně, ale dosáhne pouze toho, že ho obě udeří.]

PACEY: Au! Au! Dobře! Chucku, moh bys mi pomoct?

[Charlie popadne Joey a Pacey popadne Audrey.]

CHARLIE: Hej, hej, hej! Dobře, myslím že tady ta je zralá na prášky.

PACEY: Myslím, že bys zjistil, že jsou trochu šílený obě.

CHARLIE: Musím říct, že vás fakt nechápu, lidi. O co jde, nějakej vypracovanej soukromej vtípek?

PACEY: Ach, ano. Je to vypracovaný a je to soukromý. Jen tou vtipnou částí si nejsem moc jistej. Takže, Lucy, Ethel... mohli byste mladému muži říct, o co tady jde?! Protože já bych to řek, ale nevím, kde začít.

JOEY: Prostě jděte. Jsem v pohodě.

PACEY: Dobře.

[Pacey a Audrey odcházejí.]

CHARLIE: Páni. Vadilo by ti, kdybys mi řekla, o co šlo?

JOEY: Ne, uf... jen si nejsem docela jistá jak.

CHARLIE: S Paceym se ve skutečnosti nadáváte zase dohromady, že ne?

JOEY: Ne, nedáváme.

CHARLIE: Takže jakej účel mělo to malý umělecký představení?

JOEY: Šlo o to... přesvědčit tě... abys nezůstával.

CHARLIE: Nezůstával? Dobře, to by znamenalo můj odjezd.

JOEY: Musíš jet na to turné. Jestli nepojedeš, budeš toho litovat. A, Charlie, jestli zůstáváš kvůli mně... nezůstávej.

CHARLIE: Páni. Dá to zatraceně práce, aby ses jen rozešla s klukem.

JOEY: Reagoval bys na něco menšího?

CHARLIE: Jo. Asi ne.

JOEY: Můžu ti položit otázku? Kdyby nebylo mě, zvažoval bys, byť jen na okamžik, možnost, že na to turné nepojedeš?

CHARLIE: Ne.

JOEY: Začínáš chápat, o co mi jde?

CHARLIE: Víš, to není... není to moc dobrej pocit, že?

JOEY: Ne, ale... nikdo neprošvihne nejskvělejší příležitost svýho života, protože ho o to požádá ňáká holka.

CHARLIE: Jo, ale ty jsi mě nežádala, ne? [Vidí, že Joey svůj názor nezmění.] Jo.



[Před kanceláří Andrewa. Dawson čeká na schodech, když z nich schází Andrew a spatří ho.]

ANDREW: Ježíši, člověče. Co tady zatraceně děláš? Víš, kolik je hodin?

DAWSON: Hodinky jsem přestal sledovat před hodinama.

ANDREW: Jsi šílenější, než ten druhej, co?

DAWSON: Možná ještě šílenější, protože musím něco říct a neodejdu, dokud to neřeknu.

ANDREW: Poslouchám.

DAWSON: Dejte nám další šanci.

ANDREW: To je ono? To jsi chtěl říct? Čekal jsi pět hodin, aby požádal o další šanci?

DAWSON: Koukněte, já vím, že nemusíme právě teď vypadat jako nejskvělejší sázka do loterie, ale to je, co děláte, ne? Zvažujete šance lidí. Vsázíte na ty, co budou úspěšný. No, říkám vám, vsaďte na nás. Chci to jako jsem nikdy nic nechtěl. Tohle byl nejtěžší rok mýho života a zvoral jsem spoustu věcí, ale tohle nezvorám.

ANDREW: Kolik ti je? Asi tak 19, 20?

DAWSON: 19.

ANDREW: A z života máš fakt takhle zoufalej pocit?

DAWSON: Život je zoufalej. Život jsou šance, který nikdy nedostanete zpátky, a proto jsem tady čekal tak dlouho. Proto neodejdu, dokud nebudete přinejmenším souhlasit, že se kouknete na náš příští projekt.

ANDREW: Nepředstíráš to, že ne? Zoufalství, úzkost, mladistvý muka?

DAWSON: Bože, přál bych si, abych předstíral.

ANDREW: No, nepřej. Je to dobrá látka, tyhle teenagerovský zoufalosti. Je to jedna věc, kterou nemůžeš předstírat, když zestárneš. Taky velmi výdělečná.

DAWSON: Takže říkáte...

ANDREW: Říkám, abyste mi poslali váš příští projekt. A mezitím můžu obvolat pár lidí, zatahat za pár provázků, kouknout se kdo by se na ten film mohl podívat. Nemůžu ti nic slíbit, ale...

DAWSON: Rozumím.

ANDREW: Pak máme asi dohodu.



[Pokoj Joey a Audrey. Joey a Audrey spí, když jsou probuzeny hudbou, přicházející skrz okno.]

AUDREY: Ehm, co je to?

JOEY: Zkouším na to přijít.

AUDREY: Zní to jako umírající kočka.

JOEY: Myslím že je to hudba.

[Obě vstanou a dojdou k oknu. Spatří Charlieho, který venku hraje na kytaru a zpívá.]

AUDREY: Moh by bejt ještě roztomilejší?

JOEY: Ne, ale moh by bejt hlasitější.

AUDREY: No tak. Tohle je tak romantický. To je jak z toho filmu. To je, jako bys způsobila, že chce bejt lepším člověkem.

JOEY: Nebylo by pro společnost lepší, kdybych způsobila, aby chtěl bejt lepším hráčem na kytaru?

AUDREY: Dobře, je to oficiální. Jsi královna negativity. Korunovační slavnost proběhne pozdějc. Jdi. Jdi ven.

[Joey přichází k Charliemu.]

JOEY: Vzbudíš celou kolej, víš?

CHARLIE: No, víš, jenom se pokouším vydělat trochu peněz, výdaje na turné.

JOEY: Takže ti jde jenom o pár drobnejch?

CHARLIE: Jo.

JOEY: Zajímavej výběr místa.

CHARLIE: Víš, myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit.

JOEY: Takže definitivně jedeš?

CHARLIE: Na turné? Jo.

JOEY: To jsem ráda.

CHARLIE: Myslel jsem si, že budeš. Víš, nikdy nemusím bejt tak chytrej jako ty, ale stanu se řádným člověkem a toho dne tě prostě můžu přijít hledat.

JOEY: To by se mi líbilo.

CHARLIE: Nezabouchneš mi dveře před nosem?

JOEY: Ne. Protože to nikdy nšlo o to, že bys nebyl řádnej člověk. Šlo o dělání důležitýho rozhodnutí o svým životě založeným na...

CHARLIE: Na tobě.

JOEY: Chtěla jsem říct na nezávazný aférce.

CHARLIE: Jo, ale ty jsou někdy nejlepší. Bláznivý, záhadný, napínavý. Jsou pěkně silný.

JOEY: Ale nejsou skutečný a netrvaj a nemůžeš na nich postavit svůj život.

[Charlie jí políbí.]

CHARLIE: No, měl jsem se dobře.

JOEY: Já taky.

CHARLIE: Takže je to asi tady. Teď bych měl asi prostě jít, zmizet do západu slunce.

JOEY: Východu.

CHARLIE: [směje se] Jak je libo.

JOEY: Dej na sebe pozor, Charlie.

CHARLIE: Dám.

[Otočí se a odchází. Joey sleduje, jak mizí v dálce.]

CHARLIE: Aach.



Restaurace. Pacey dokončuje úklid, pak jde ke dveřím kanceláře Alex a zaklepe na ně. Po vstupu se omluví Alex, že jí vyrušuje, a říká, že doufá, že by mohli dokončit rozhovor z dřívějška. Zase žádá pro Audrey další šanci. Pak začne Alex Paceyho svádět. Zeptá se ho, jak je starý, a když jí to řekne, odvětí Alex, že vypadá starší, a dodává, že je trochu mladý na to, aby se usadil. Pacey odvětí, že neví, jak moc jsou s Audrey usazení, ale určitě jsou spolu. Alex říká, že to je vše, co myslela usazením, a dodá, že je to škoda, protože v tomhle městě nejsou žádní hezcí volní muži. Pacey vrátí řeč zpět k Audrey. Alex odvětí, že by s tím něco mohli udělat, a dodá, že oba chtějí to samé. Pak Paceyho políbí. Pacey se odtáhne s tím, že si nemyslí, že oba chtějí to samé, že muselo dojít k nedorozumění. Alex ten pocit nemá. Pacey si ale trvá na svém a říká, že je pozdě, že by měl jít. Alex se ptá, jestli si tím je jistý. Pacey zopakuje, že si myslí, že by měl odejít, a odchází.



[Před domem babičky Jen. Noc. Dawson vychází sám z domu, zavře za sebou dveře a vydá se po chodníku, když se za ním objeví Joey.]

JOEY: Hej, ne tak rychle, cizinče.

DAWSON: Ahoj, právě jsem se šel najíst.

JOEY: U babičky není jídlo? To musí bejt znamení apokalypsy.

DAWSON: Má toho na sobě trochu moc.

JOEY: Ach, jasně - pan Smalls. Láska nejspíš dělá s lidma legrační věci.

DAWSON: Ano, to dělá. Takže co tě sem přivádí?

JOEY: Uf. Stavila jsem se, abych zjistila, jak šla ta schůzka.

DAWSON: Fajn.

JOEY: Šlo to tak dobře, jak jsi doufal?

DAWSON: Řekněme, že to začalo špatně, ale skončilo to dobře.

JOEY: Jak dobře?

DAWSON: Myslím, že mám asi agenta.

JOEY: Skvělý. Lepší než skvělý. Gratuluju. To je splněnej sen.

[Obejme ho.]

DAWSON: Skoro.

JOEY: To jídlo, na který jdeš, nebylo by to čistě náhodou něco v pizzerii?

DAWSON: Možná.

JOEY: A nechtěl bys čistě náhodou nějakou společnost?

[Společně zamíří pryč od domu.]

DAWSON: To bych moc rád. Takže co se stalo za těch pár posledních dní? Zmeškal jsem něco?

JOEY: Ehm... jako obvykle. Víš, zlomila jsem pár srdcí, začala pár barovejch rvaček.

DAWSON: Jako obvykle...

JOEY: Jo, něco takovýho.

[Odcházejí do dálky. Zatmívačka. Epizoda končí.]