Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 519 - Na míle daleko

Rina Mimoun, překlad: Petr Říhánek


[Dawsonův pokoj. Joey vypíná kazetu s nějakým filmem o jarních prázdninách a Dawson si balí věci.]

JOEY: Dobře, takže to řeknu přímo.

DAWSON: Ach, ne. Proč mám pocit, že přijde nějaká kvazifeministická tiráda?

JOEY: Zmlkni. Takže především, jarní prázdniny jsou lovecká sezóna. Florida je les a holky jsou terč.

DAWSON: Joey, děláš jako by v tomhle holky neměly na výběr.

JOEY: Ach, jistěže mají. Víš, buď se můžou dát dohromady s nějakým opilým kovbojem z Arizony nebo s nějakou rychlou známostí z nejbližší koleje. Nebo taky můžou zůstat doma a studovat, což, když se nad tím zamyslím, nezní až jako tak špatnej nápad.

DAWSON: Nepůjdeš už? Bav se. Zasloužíš si to.

JOEY: Nemůžeš se prostě vykašlat na tu velkou Hollywoodskou schůzku a jet s náma?

DAWSON: Po desátý , není to velká Hollywoodská schůzka. Jedeme do New Yorku, abychom se setkali s jedním agentem, co ho zaujal náš film. A je to jedinej agent, kterýho ten film zaujal.

JOEY: Dawsone, je to obrovský. Všechno, pro co jsi pracoval, všechno, co jsi kdy chtěl, se děje, protože jsi dokázal, aby se to stalo. Dokázal jsi to a já jsem na tebe moc hrdá.

DAWSON: No, díky, ale to-

JOEY: Ne! Už nenechám vyjít z tvejch úst žádný další sebeodsuzovačný slova. Válíš. Jedeš. Jsi zlatej hoch. Takže to přijmi. Víš, kdo by z tohohle všeho dočista bláznil?

DAWSON: Kdo?

JOEY: Mitch.

DAWSON: Jo, bláznil by.

JOEY: Bláznil. Úplně by bláznil.

DAWSON: Mluvil-- mluvil by o tom, až by mi z toho upadlo ucho. Chtěl by poznat toho agenta. Chtěl by znát seznam jeho klientů. Nejspíš--nejspíš by mě ukecal, abych ho vzal jenom na zkoušku.

JOEY: Je to zvláštní.

DAWSON: Co jako?

JOEY: Měl jsi tenhle rok, tenhle úplně strašnej rok, ale stejně sis nějak dokázal se vším poradit, jak nejlíp to šlo, víš?

DAWSON: To je jeden způsob, jak se na to dívat.

JOEY: Ty si to nemyslíš?

DAWSON: Všechno, co vím, je, že jsem se vrátil z LA. Z jednomu důvodu, velmi prostýho, velmi konkrétního důvodu. Někdy - vlastně často - mám špatnej pocit z toho, jak jsi se kvůli mýmu postoji po jeho smrti cítila.

JOEY: Nikdy jsem nic nenamítala, ani na jedinou sekundu. Aby ses přes to dostal, udělal jsi, co jsi musel udělat. Jo. A...

DAWSON: Co?

JOEY: Já nevím. Někdy si myslím, že je to tak lepší... když se nedotkneme našich snů.

DAWSON: Vážně tomu věříš?

JOEY: Já nevím. Ne. Ano. Strávila jsem půlku času přemýšlením, jaký to mohlo bejt, a druhou půlku s myšlenkou "taky dobře".

DAWSON: Myslíš, že se nám to někdy povede správně?

JOEY: Ne v tomhle životě.

DAWSON: A co v tom příštím?

JOEY: Nebo v tom po tom, až budeme oba kočky. Dobře, teď vážně... hodně štěstí.

DAWSON: Díky, tobě taky. Bav se, dobře? Nezapomeň se chránit před sluncem a přivez mi někakej suvenýr. A víš, ne abych si pak říkal: "Má spřízněná duše jela na Floridu a všechno, co jsem dostal, bylo tohle zavšivený tričko."

JOEY: Sbohem.



[Úvodní titulky.]



[Dawsonův džíp. Dawson a Oliver v tichosti jednou po silnici, když se Oliver na Dawsona otočí.]

OLIVER: Jsi si vědomej, že jsi za poslední hodinu a půl neřek ani slovo?

DAWSON: Poslouchám rádio.

OLIVER: Vypnul jsem ho před dvaceti minutama.

DAWSON: Ach.

OLIVER: Tak na co myslíš? Nebo bych měl říct "na koho"?

DAWSON: Na nikoho.

OLIVER: Dobře. Ale jestli se mnou nebudeš bavit, budu muset zpívat. Užij si to [imituje Elvise] Dawsone, jsme na dálnici, dostanem trochu z-

DAWSON: Přestaň. Joey. Myslel jsem na Joey. Už víckrát nezpívej.

OLIVER: Zajímavý. Bruneta se srnčíma očima, hm? Takže o co tady jde?

DAWSON: To je moc dlouhej příběh.

OLIVER: Vypadá to, že někam jdu, sportovče?

DAWSON: Dobrá. Zastav mě, až se v tom ztratíš.



[Montáž scén s Dawsonem a Joey z 1.série. Je slyšet rozhovor z úvodní scény seriálu.]

JOEY: Prostě si nemyslím, že je to dobrej nápad tady ještě spát.

DAWSON: No tak, přespáváš tu už od sedmi let.

JOEY: Jenom si myslím, že do naše vztahu zasahujou hormony a já se snažím zabránit dopadu.

DAWSON: Můžeme zůstat přátelé i přes sexuální podbarvení.

JOEY: Věci se mění, Dawsone. Vyvíjejí se.



[Joey sedí sama na pláži. Narazí do ní nějaký kluk. Když Joey za sebou uslyší křik Audrey, otočí se. Vidí Audrey na terase jejího domu a kamera se na ní přesune.]

AUDREY: Joey! Tady! Joey! Hej! Haló! Aach! Aach! Aaach!

[Za Audrey se objeví Pacey, popadne jí a odnese jí do ložnice.]

AUDREY: [směje se]

AUDREY: Hele, prima. Jaksi... jsem byla uprostřed... uprostřed něčeho. Mmm.

PACEY: Můj bože, miluju tuhle postel. Je větší než celej můj pokoj.

AUDREY: Jo, a k tomu přidej, že sem mý rodiče dali jedny z těch bezvadnejch pěnovejch madrací, takže je to superpohodlný.

PACEY: Tvý rodiče jsou úžasný lidi.

AUDREY: No, řeknu jim, že jsi to říkal.

PACEY: To udělej. Ví vůbec tvý rodiče, kdo jsem?

AUDREY: A ví tvý rodiče, kdo jsem já?

PACEY: Ne.

AUDREY: No, mý taky ne.

PACEY: To jsem si myslel.

AUDREY: Chci říct... co bych jim o tobě vůbec řekla?

PACEY: No, mohla bys jim říct, že jsem dobrej v posteli.

AUDREY: To by bylo asi příliš. Vážně, co bys řek svým rodičům o mně?

PACEY: Nic.

AUDREY: Správně.

PACEY: Správně. Je to správně, že?

AUDREY: Správně. Ano. Jasně.

PACEY: Správně, protože, a oprav mě, jestli se mýlím, poslední věc, co chtějí rodiče slyšet, je kolik mají jejich děti předmanželskýho sexu.

AUDREY: Jo, obzvlášť s klukem, co ani není můj kluk. Chci říct... oficiálně.

PACEY: Přesně.

AUDREY: Přesně.

[Začnou se mazlit.]



[Před domem Audrey. Jack sedí na střeše, když vycházejí z domu Joey a Jen, které ho hledají. Jack mluví do mobilu.]

JACK:

[do telefonu] Přál bych si, abys mi o tom dal vědět.

JOEY: Našli jsme ho!

JACK: [do telefonu] Dobře. Sbohem.

JEN: Co děláš tam nahoře?

[Jack sleze dolů.]

JACK: Nic. Co chcete?

JEN: No, rozdělujeme pokoje a myslely jsme si, že si dáme "kámen, nůžky, papír" o ten s vodní postelí.

JACK: Víte co, prostě -- prostě si vezměte kterej chcete. Dobrá? Já půjdu do obchodu a koupím nějaký nutný potraviny.

JOEY: Moh bys koupit nějakej jogurt?

JEN: Jo.

JACK: Klídek, jo? Řek jsem nutný potraviny, jasný? To je pivo a jell-0. Tak je to. Dobře.

JEN: Když ti dám peníze, koupíš mi něco proti horečce? Tak trochu cítím, že na mě něco leze a fakt ráda bych to utla v zárodku.

JACK: Jo, jen mi dej peníze.

[Zvoní mobil.]

[Joey zvedne svůj mobil a Jack a Jen jdou dovnitř.]

JOEY: Haló.

CHARLIE: Haló, krásko.

JOEY: No, začínala jsem se bát. Už jsi nevolal tři hodiny.

CHARLIE: Ach, takže máš ráda mý telefonáty.

JOEY: Co přesně chceš?

CHARLIE: Nic, vážně. Jenom tvou adresu.

JOEY: Žádnej problém. Jsem v čísle 359 na rohu Ani-zatracenou-náhodou aveneu a Vykašli-se-na-to ulice.

CHARLIE: Víš, vyzýváš mě, Joey Potterová.

JOEY: Myslela jsem, že jsme se dohodli, že si od těhlech nepřetržitejch telefonátů dáme přestávku.

CHARLIE: Koukni, byl bych šťastnej, kdybych ti moh přestat volat. Jen mi řekni, kde jsi.

JOEY: Jsem ve tvých snech, Charlie Todde.

CHARLIE: Hele, počkej chvilku. To mi znělo až moc podezřele jako flirtování.

JOEY: Možná... a takhle zní hluchej tón.

[Joey zavěsí.]



[Před domem Audrey u bazénu. Pacey, Jen, Joey a Audrey sedí u bazénu a nudí se.]

PACEY: Takže tohle jsou jarní prázdniny, hmm?

AUDREY: Jo.

PACEY: Víš, je to legrační, fakt to nevypadá jak z příručky.

AUDREY: Hele, já jsem obstarala dům. Vy jste se měli postarat o zábavu. Mohli bysme si objednat ňáký pizzy.

JEN: Mohli bysme si půjčit ňáký filmy.

PACEY: Mohli bysme hrát svlíkacího pokra.

VŠECHNY: Ne.

PACEY: Ach, ale no tak. Přece jsem vás už všechny předtím nahý viděl. Dobře, dobře. Půjčíme si filmy.

JEN: [kýchne]

PACEY: Pozdrav pánbůh!

JEN: Díky.

JACK: Pacey.

PACEY: Díky.

[Přichází k nim nějaký kluk.]

JOEY: Koukněte. Odkud znám toho kluka? Kdo to je?

JEN: Panebože. Není to Chris Hartford?

PACEY: Panebože. Filmová hvězda, co jsem si objednal z katalogu, je konečně tady. Už jsem se bál.

[Chris k nim dojde a obrátí se na Audrey, které je jeho přítomnost nepříjemná.]

CHRIS: Audrey! Doufal jsem, že tady budeš.

AUDREY: Chrisy. Páni.

JACK: Hele, ona objímá filmovou hvězdu. To je tak divný.

AUDREY: Promiňte. Lidi, tohle je můj kamarád Chris. Chrisi, tohle jsou mý kamarádi z vysoký.

JACK: Ahoj.

CHRIS: Chris.

JACK: Jack. My nejsme slavný.

PACEY: Jak se znáte?

AUDREY: No, chodili jsme spolu na střední. Chodili jsme do stejný školy. Co tady děláš?

CHRIS: No, MTV sponzoruje ten koncert v hotelu o pár bloků dál. Je to ta nová skupina, M2M. Znáte je?

JEN: Jo! Marit a Marion z Norska. Oblíbený jídlo Marit je nudlová kuřecí polívka, zatímco Marion dává v pití přednost pomerančový fantě.

[Všichni se smějí.]

CHRIS: V každým případě mám volný lístky, jestli chcete jít.

AUDREY: Vlastně jsme právě plánovali, že...

VŠICHNI:[pokašlávají]

AUDREY: Nebo, víte, mohli bysme jít na velkej MTV koncert, protože to je taky suprový.

CHRIS: Skvělý. Povedu vás.

JEN: Je to pravda, že jsi chodil s Jennifer Love Hewittovou?

[Všichni odcházejí, kromě Joey, Audrey a Paceyho.]

PACEY: Takže-

AUDREY: Neobtěžuj se ani ptát, protože odpověď je ne.

PACEY: Vážně? Nedostal se do první pětky?

AUDREY: Byli jsme kamarádi. Bože. Copak vypadám jak Babylonská šlapka? Na to neodpovídej. Jdi. Počkám na Joey.

[Pacey odchází.]

AUDREY: To je Chris.

JOEY: Jako ten Chris, co...

AUDREY: Přesně ten. Ten, na kterýho myslím pokaždý, když se kouknu na rádio. Můj dokonalej kluk ze střední, s kterým srovnávám ostatní kluky a kterýho ještě žádnej nepřekonal. Jo, to je on. Je tady. Zabij mě hned teď.

JOEY: Proč--proč jsi řekla Paceymu, že je to jen kamarád?

AUDREY: Musela jsem. Pacey a já jsme na hraně definování celý týhle záležitosti a kdyby věděl, že Chris byl láska mýho mládí, to by to prostě celý úplně zmátlo.

JOEY: Ale lhaní mu to všechno zlepší.

AUDREY: Hele, matko Terezo, proč si neskočíš na cigáro a nevrátíš zpátky mou dobrou kamarádku Joey.

JOEY: Máš pravdu. Promiň. Co potřebuješ?

AUDREY: Musím se jít vyzvracet.

JOEY: Ach, ne. Bude to dobrý.

AUDREY: Půjdu se převlíknout.

JOEY: Dobře. Budu tady.

[Joey zvoní mobil a Audrey jde do domu.]

JOEY: Haló?

CHARLIE: Joey Potterová.

JOEY: Zase ty.

CHARLIE: Jo, jo.

JOEY: Začala jsem mít pocit, že jsme se odcizili nebo tak něco.

CHARLIE: No, víš, dělám prostě svý nejlepší, abych tě vystopoval.

JOEY: A jak to jde?

CHARLIE: No, vlastně ani ne tak špatně.

JOEY: Vážně?

[Charlie se objeví za ní a dá jí ruku na rameno.]

CHARLIE: Ne. Hned ti zavolám zpátky.



[Před pódiem v davu, který čeká, až začne koncert, stojí Pacey vedle nějaké velmi atraktivní ženy, která ho balí.]

ŽENA: Jsi si jistej, že nechceš?

PACEY: Oceňuju tvou nabídku, ale s někým tu jsem.

ŽENA: Právě teď jí tu vedle tebe nevidím.

PACEY: Občas jí musím nechat pokecat si s jinýma lidma. Jsem takhle hodnej.

ŽENA: Neodcházej. Hned se vrátím. Mám něco na práci.

[Žena odchází.]

PACEY: Ženy, jasně, "ne" prostě neberou jako odpověď. Kdo se myslí, že je?

[Otočí se a zjistí, že ta žena je ve skutečnosti Marion z M2M, která se právě chystá zpívat.]

MARION: Ahoj, Miami!

PACEY: Ach, takže tohle ona je.



[Joey a Charlie přicházejí na párty a povídají si.]

JOEY: Takže teď jsi má stíhačka?

CHARLIE: Uuuf, stíhačka. No tak. To zní tak negativně. Radši na sebe myslím jako na umíněně vytrvalýho.

JOEY: No, čmuchalskou část jsi zvládnul dobře. Jak jsi mě vůbec našel?

CHARLIE: Víš, to je dobrá otázka. Jsem rád, že jsi se zeptala. A pamatuju si, že jsi nemohla dostat dost... hej!



[Párty. Osamocená Audrey sleduje hrát skupinu, když k ní zezadu přijde Chris.]

CHRIS: Vypadáš skvěle.

AUDREY: Aach! Ale jdi.

CHRIS: Myslím to vážně. Hodně jsem na tebe myslel, Audrey.

AUDREY: Víš ty co? Jsem vyprahnutá. Máš žízeň? Protože já si myslím, že jsem dehydrovaná.

CHRIS: Dojdu ti pro nějakou vodu.

AUDREY: Ne. Ne. Zůstaň a zatancuj si s pěknýma norkama a já se hned vrátím.

[Audrey se otočí a odchází. Narazí na Paceyho, který byl na cestě k ní.]

PACEY: Ahoj.

AUDREY: Ahoj.

PACEY: Jsi v pořádku?

AUDREY: Je mi fajn. Je mi... jo.

[Audrey od něj odchází pryč.]



[Joey a Charlie si spolu stále povídají.]

CHARLIE: Takže jsem zavolal na informace do Beverly Hills a dostal jsem 10 čísel na různý Liddelovy. Zavolal jsem na ty čísla a zeptal jsem se, jestli nemají dceru, co se jmenuje Audrey Liddelová. Jedni měli.

JOEY: Jenom jedni? To je věc.

CHARLIE: Myslel jsem si to. Tak jsem se jich zeptal, kde bych moh najít jejich dceru. Řek jsem jim, že jsem její partner na laborky a že mi náhodou sebrala poznámky. Takže mi dali číslo a já zase zavolal na informace... dostal k číslu adresu a jsem tu. Udělal jsem na tebe dojem?

JOEY: Neuvěřitelnej. Zvlášť když jsou rodiče Audrey právě teď v Evropě.

CHARLIE: Dobře. Řek mi to Pacey.

JOEY: Ty ses na mě ptal Paceyho? Po tom pekelným výletě? Tak tohle je působivý.

CHARLIE: Vážně? Sakra! Víš, vložil jsem tolik úsilí do tý historky. Dokonce jsem si to i napsal.

JOEY: Chudáčku Charlie. Pořád ses nenaučil požívat výhod upřímnosti. Teď mě omluv.

CHARLIE: Kam jdeš?

JOEY: Jsem sice polichocená, že sis tu historku dokonce i napsal a tak vůbec, ale to neznamená, že s tebou budu trávit čas.

CHARLIE: Ugh!



[Koupelna na MTV párty. Pacey vchází dovnitř a vidí tam Chrise, který si umývá ruce. Pacey jde k umyvadlu, aby si umyl své.]

PACEY: Hele, chlape, ještě jednou díky, že jsi nás sem dostal. Bylo to od tebe fakt bezvadný.

CHRIS:Jsem rád, že se bavíš.

PACEY: [směje se]

CHRIS: Takže, znáš Audrey opravdu dobře?

PACEY: Jo, tak by se to dalo říct.

CHRIS: Je skvělá, že jo? Prostě zábavná, nádherná...

PACEY: Chceš se mě na něco zeptat, nebo kolem toho budem tancovat celou noc?

CHRIS: Sakra, v tomhle nejsem dobrej.

PACEY: Tak o co jde? Ty jsi byl do Audrey na střední zakoukanej nebo tak něco?

CHRIS: Chodili jsme spolu 2 roky.

PACEY: Chodili jste spolu 2 roky? No, sakra. Takže to vám to celkem fungovalo, co? Gratuluju. To je-- to je skvělý.

CHRIS: Ach, chlape. Myslel jsem, že to víš. Pokouším se zjistit, jestli jste vy dva... ale vypadá to, že nejste, takže... bezva.

PACEY: Proč bezva?

CHRIS: Já nevím. Když jsem tu holku zase uviděl, prostě jsem si vzpomněl, jak moc jí miluju. Víš?

PACEY: Jo. Ne, jistě, já to chápu. Uf, ale, koukni, teď se tam vrátím, takže brzy zas nashle.

CHRIS: Dobrá.



[Charlie balí nějakou holku na MTV party. Přijde k němu Joey.]

CHARLIE: Byl tu chvíli jeden chlápek, co měl o nás zájem, ale právě teď prostě, víš, prostě se pokoušíme najít vlastní styl. Pokoušíme se muzikálně pozvednout.

DÍVKA: Jasně.

CHARLIE: Nechceme se komercializovat příliš rychle.

[Joey vstupuje do hovoru.]

JOEY: On je tak skromný.

CHARLIE: Promiň?

JOEY: Neřek ti svý jméno, že ne?

CHARLIE: Dobře, koukni, já tu holku sotva znám, takže kdybys mohla prostě, víš, jít pryč.

JOEY: Ani nevím, kolikrát jsem ti říkala, abys byl upřímnej, když se pokoušíš sbalit nějakou holku. Nestyď se za svůj úspěch.

DÍVKA: Jakej úspěch?

[Joey něco pošeptá dívce do ucha.]

DÍVKA: Och, páni. Vyrost z něj větší fešák, než jsem si myslela.

JOEY: Že jo? Když jsem to zmínila, vidíš to, viď?

DÍVKA: Jasně, naprosto. Naprosto. Vidím to. Díkybohu, žes mi to řekla. Pravděpodobně bych se nechala sbalit a jak bych se pak musela stydět. Měj se.

JOEY: Ty taky, Hillary.

[Dívka odchází]

CHARLIE: Takže, můžeš mi říct, co jsi tý holce řekla, že utekla?

JOEY: Řekla jsem jí... že jsi Hansonovic kluk-- ten malej, co vyrost. Což je vlastně kompliment. Vážně. Chci říct, že Hansoni mají v sobě větší hloubku, než si lidi uvědomujou.



[Montáž vpomínkovách scén z obdobích, kdy Dawson a Joey prožívali ve svém vztahu těžké časy. Je slyšet rozhovor z epizody 511.]

DAWSON: Prostě slyšíš to, co chceš slyšet.

JOEY: Ne. Myslím, že slyším to, co se mi bojíš říct.

DAWSON: Joey, bolí to být ti nablízku. Když tě vidím, dokonce i přes celou místnost, přináší to tisíce vzpomínek. Tak dlouho, jak si jen pamatuju, se všechno vždycky vrátilo zpátky k tobě. Bez ohledu na to, co se mezi náma stalo, myšlenka na tebe je přinejmenším neustála útěcha, ale... [povzdechne si] nemůžu se vrátit zpátky. Prostě to bolí. [povzdechne si]



[Dawsonův džíp. Dawson vypráví Oliverovi svůj a Joeyin příběh.]

DAWSON: Ty skutečně brečíš?

OLIVER: Trochu.

DAWSON: [směje se]

OLIVER: Je to všechno fakt moc smutný. Jak to skončilo?

DAWSON: O to jde. Neskončilo.

OLIVER: Dobře. V tvým srdci srdcí, jak bys chtěl, aby to skončilo?

DAWSON: Já nevím. Já... já nevím. Všechno, na čem mi ve skutečnosti záleží, je, aby byla šťastná.

OLIVER: Ježíši. Louiso, jsi nudná. Myslím, že by to mělo skončit tragicky. Za deset let kolem tebe projde na ulici. Nebudeš mít ani vindru a budeš patetickej. Rozběhneš se za ní, ale ona si bude myslet, že jsi nějakej šílenej pobuda. Pak až budeš přebíhat ulici... žuch! Srazí tě autobus.

DAWSON: Ty máš fakt problémy s koncema.

OLIVER: No tak. Řekni mi víc. Pro tohle žiju.

DAWSON: Dobrá.



[Párty. Joey mluví s nějakým klukem, který jí balí. Přichází Charlie.]

[Lidé tleskají.]

KLUK: Takže, poslouchej, příště až budeš v New Yorku... zavolej mi a já tě sbalím.

JOEY: Jo, a čím?

KLUK: Lístky na koncert, přístup do zákulisí a možná i prohlídka za scénou.

JOEY: Bezva.

KLUK: Jo.

[Charlie vstupuje do hovoru.]

CHARLIE: Promiň. Ten kluk tě obtěžuje?

JOEY: Ne.

CHARLIE: No, vypadá to, že jo. Prostě, víš, dej si vodchod, vole.

JOEY: Vlastně je to člen-

CHARLIE: Dit dit dit dit dit. Ha ha ha ha ha. Neříkej to. Ani neukazuj.

KLUK: Půjdu se vmísit do davu. Opravdu rád jsem tě poznal, Joey.

JOEY: Taky jsem tě ráda poznala.

[Kluk odchází. V dálce jde Jen, která se zastaví, když spatří, že se spolu Charlie a Joey baví.]

JOEY: "Dej si vodchod, vole"?

CHARLIE: Hele, fungovalo to, ne?

[Joey a Charlie odcházejí a k Jen přibíhá Jack.]

JACK:[ztěžka oddechuje] Jen, Jen. Našel jsem tě. Přihlásil jsem nás do hotelový tomboly. Můžeme vyhrát dvoutýdenní pobyt v Miami. Jo! Úžasný. Udělej hů-hů! No tak. Hů! Hů! No tak. Hů! Hů!

JEN: [kašle]

JACK: Hů. Hů. Jsi v pohodě?



[Později toho večera pořád na párty. Audrey a Pacey se hádají.]

AUDREY: Neměla jsem v úmyslu lhát, vážně.

PACEY: Jasně, že ne. Prostě sis nemohla pomoct.

AUDREY: Já jen-- nechtěla jsem právě teď vést tuhle debatu.

PACEY: Nevedli bysme tuhle debatu, kdybys mi to prostě řekla, Audrey.

AUDREY: Ale jdi. Nikdy bys to jen tak nepřešel. Ptal by ses mě na miliony otázek, jako to děláš vždycky.

PACEY: Jako to dělám vždycky? Já to vždycky dělám?

AUDREY: Chtěl bys vědět, jak dlouho jsme spolu chodili, kolikrát jsme spolu spali, jestli byl lepší než ty. Zničilo by to celej večer.

PACEY: To máš docela pravdu. Tvůj způsob je mnohem lepší, protože se teď náramně bavíme.

AUDREY: Mrzí mě to. Dobře? Zvorala jsem to. [povzdechne si]

PACEY: Je v tom víc, že jo?

AUDREY: Bože! Co víc chceš vědět? Ano, chodila jsem s Chrisem. Ano, milovala jsem ho. Byl jako... můj Dawson. Dobře? Rozchod s ním byla nejtěžší věc, co jsem kdy musela udělat a jednou za čas přemýšlím, jestli jsem neudělala chybný rozhodnutí. Tohle jsi chtěl slyšet?

PACEY: Ano, přesně tohle jsem chtěl slyšet.

AUDREY: Uf. Takže... já nevím--co? Máš na mě teď vztek?

PACEY: Ne, nemám vůbec vztek. Proč bych měl mít vztek?

AUDREY: Dobře. No, úplně mě mateš.

PACEY: Proč? Tohle měla bejt zábava. Pamatuješ, Audrey? Žádný závazky. Lhaní je pro lidi, co mají vážněj vztah, a to se nás nikdy netýkalo.

AUDREY: Ne. Máš absolutní opravdu. Díky moc, Pacey,

[Naštvaná Audrey odchází.]



[Na pláži. Joey a Pacey tam sedí a povídají si.]

PACEY: Někdy mi chce explodovat hlava, ale když o tom přemýšlím, věř mi, udělal jsem správnou věc.

JOEY: Jak jsi dokázal tohle zracionalizovat?

PACEY: Jen mě chvilku poslouchej. Jak by si poradil starej Pacey s komplikovaným milostným trojúhelníkem? Skočil by přímo do toho, se vší vervou, a stejně by tu holku nakonec ztratil.

JOEY: Pacey, tohle není vůbec stejnej-

PACEY: Eh, eh, to je v pohodě, protože... poučil jsem se z toho. Naučil jsem se, jak to poznat a jak se tomu vyhnout tím, že neudělám stejnou chybu dvakrát. A víš, jak se tomu říká, kámoško? Říká se tomu vývin.

JOEY: Pacey, jak vůbec víš, že jde o to samý?

PACEY: Protože řekla, že on je její Dawson. Což je samozřejmě můj osobní kryptonit. (pozn. Petra: nerost, který jako jediný může zabít Supermana :-)))

JOEY: Dobře, tak jsem měla Dawsona. Vidíš ho tu dneska se mnou? Ne. On je část její minulosti.

PACEY: Jestli jsem se z minulosti něčemu přiučil je to to, že Dawson není pro vás dámy otázkou minulýho času. Jestli něco, je minulost, přítomnost a budoucnost. Takže to, co já hledám, je žena, která nemá žádnou spřízněnou duši. Žádná spřízněná duše a malý nohy, to je všechno, co chci.

JOEY: Chceš Audrey.

PACEY: To se nestane.

JOEY: A ona chce tebe. Kdybyste si prostě připustili možnost, že se vzájemně potřebujete, mohli byste se skutečně zamilovat.

PACEY: Jasně. Tak a co ty? Skutečně se řídíš vlastní radou nebo to musím za tebe dělat já?

[Projde kolem nich Charlie se surfovým prknem v ruce.]

JOEY: On? Ne. To je jiný. Ani se mi nelíbí.

PACEY: Ne, jasně, že ne. Červenání, flirtování, smích, zpívání-

JOEY: Dobře. Možná se mi trochu líbí, ale je to jen tím stupidním zábavným způsobem. Rozhodně pro nás dva nevidím žádnou vážnou budoucnost.

PACEY: Kdo říkal něco o vážný budoucnosti? Mluvím o žhavý přítomnosti.

JOEY: V čem je pointa? Jestli jsem už-

PACEY: Pointa je... jel sem celou tu cestu, aby tě viděl. A volal mi - poněkud nepřátelskýmu bejvalýmu klukovi - aby zjistil, kde jsi. To vyžaduje odvahu.

JOEY: Nebo by to prostě moh bejt idiot.

PACEY: Moh. Proč to nezjistíš?



[Montáž scén těžkých časů, které spolu Dawson a Joey prožili, včetně jeho odjezdu na konci 4.série. Je slyšet rozhovor ze závěrečné scény epizody 502.]

JOEY: Nikdy jsem neřekla, ze mám ve všem jasno.

DAWSON: Dobře. Tak mi řekni jednu věc, kterou víš.

JOEY: Vím, že jsem tě tam chtěla. Na konci dne, když jsem se vrátila do svýho pokoje, chtěla jsem tě tam.

DAWSON: Proč?

JOEY: Já nevím proč. Nevím, co jsem měla na mysli. Já jen vím, že jsem tě tam chtěla.

DAWSON: Možná je tohle konec, jakej bychom měli mít. Možná je všechna ta přitažlivost, co cítíme jeden k druhýmu, pouze strach z pohnutí se dál a dospění.

JOEY: Tohle si opravdu myslíš?

DAWSON: [povzdechne si] Já nevím. Ale vím, že jestli nasednu do toho letadla, nikdy to nezjistím. Dobrá? Protože se pohneme dál, dospějeme. A za čtyři roky se vzbudíme a budeme jeden pro druhýho úplný cizinci. A to jediný, co vím jistě, je, že nechci, aby se to stalo. Ty ano?

JOEY: Ne.



[Před Dawsonovým džípem. Zastavili u benzínky a Dawson nadále vykládá o sobě a Joey Oliverovi, který pozorně naslouchá všemu, co říká.]

OLIVER: Takže, Dawsone, přemýšlíš o tom, že?

DAWSON: O čem?

OLIVER: Otočit auto a zamířit na Floridu.

DAWSON: Ne. Pfft. Ne. Ne. T-t-to by bylo úplně směšný.

OLIVER: Hmm?

DAWSON: Co, jsi blázen? Ne. To je... [povzdechne si] I kdybych o tom přemýšlel, co v tuhle chvíli zbývá říct?

OLIVER: Poslouchej, já nevím, co ti probíhá hlavou, chlape, ale ten příběh... způsob, jakým jsi ho vyprávěl... no, znělo to jako, že s tou holkou vychází a zapadá slunce.

DAWSON: To je pravda.

OLIVER: Tak proč odtud nezvedneš kotvy a neřekneš jí to?

DAWSON: Mám pocit, že na to nemám právo. Odehnal jsem jí a ona šla dál.

OLIVER: No, možná ano. Ale dokud si s ní o tom nepromluvíš, jak to vůbec budeš vědět?

DAWSON: [povzdechne si] Uff! A co ta schůzka?

OLIVER: No, přesunem jí. To se stává pořád. Schůzky přicházejí a odcházejí, ale tohle... tohle je, jak dosahuješ opravdový velikosti, můj příteli. Hm?

DAWSON: Kudy na Floridu?

OLIVER: Při Ceasarově duchu, jedem!



[Montáž scén. Charlie učí Joey surfovat. Nemocná Jen chodí po domě. Jack pije kafe z polní láhve. Jen si přisedává k Jackovi u stolu na verandě. Dawson a Oliver jedou v autě. Záběry na osamoceného Paceyho, Chrise a Audrey.]

JOEY: Nesurfujou lidi obvykle ve vodě?

CHARLIE: Budeš mít otázky ke všemu, co řeknu?

JOEY: Nejspíš ano.

[Charlie padá z prkna na pláž a Joey se směje.]

CHARLIE: Já vím, já vím, myslíš si, že je to zábavný, že jo?

JOEY: Jo.

[Charlie jí chce chytit. Joey utíká.]

CHARLIE: Jo?

JOEY: Aach!



Jen a Jack sedí u stolu a pijí kafe. Jen říká, že si je jistá, že to Jack včera pořádně rozjel. Jack říká, že nejspíše ano. Jen říká, že odpadl a ona ho uložila do postele. Dále říká, že má pocit, že Jack tolik pije, protože chce na něco zapomenout. Jack to odmítá s tím, že je mu fajn a nechce o ničem mluvit.



[Jack odchází a Jen jde dovnitř. Joey přichází z pláže.]

JOEY: Ach, ne. Je ti pořád zle?

JEN: Nenech se ošidit tím sípáním a kýcháním. Je mi fajn. [popotáhne nosem] Vypadáš celá rozpálená.

JOEY: Surfovala jsem. No, nebylo to opravdový surfování, ale dokázala jsem se na prkně udržet dobrých 5 sekund.

JEN: Dobrý. Učila tě Audrey?

JOEY: Ne. Vlastně Charlie.

JEN: Strávila jsi den s Charliem?

JOEY: Jo. Je to v pohodě?

JEN: Jo, jistě, že je. Já jen...[povzdechne si] Eh, já nevím. Prostě nevím, proč bys chtěla mrhat svým časem, Joey.

JOEY: No... je to můj čas. A konec konců mě občas rozesměje.

JEN: Jo. No, tak si tě omotává kolem prstu. Věř mi, dobře? Prošla jsem tím.

JOEY: Víš co? Myslím, že v tomhle budu následovat svý instinkty, ale díky.

JEN: No, a co ti tvý instinkty říkají, Joey?

JOEY: No, pro začátek mi říkají, že ty nejspíš nejsi nejlepší osoba, který by mě měla radit v týhle konkrétní situaci.

JEN: Koukni, nechci vidět, jak ti ublíží. To je celý.

JOEY: Ale no tak, Jen. Předtím jsi na mý city přece taky nemyslela. Chci říct, co ti říkaly tvý instinkty, když ses vyspala s Dawsonem?

JEN: Koukni, věděla jsem, že to bude problém, dobře-

JOEY: Ale nehleděla jsi na to a já jsem nic neřekla. Takže proč mi teď neprokážeš stejnou laskavost?

JEN: Dobře. Fajn. Fajn. Jestli pro tebe opravdu tolik znamená-

JOEY: Ještě ani nevím, co pro mě znamená, ale co znamená pro tebe?

JEN: Nic.

JOEY: Tak proč se do toho tolik pleteš?

[Charlie vchází do otevřených dveří.]

CHARLIE: Ehm... nechala jsi na pláži klíče.

JOEY: Díky.

JEN: Půjdu zpátky do postele. Prostě se necítím dobře.

[Jen odchází a Joey se otočí k Charliemu, který drží její klíče.]

JOEY: Víš co? Můžeme někam jít?

CHARLIE: Jistě. Kam?

JOEY: Kamkoli, jen pryč odtud.



[Později tu noc. Audrey stojí sama u bazénu, když se k ní zezadu přiblíží Chris a políbí jí na krk.]

CHRIS: Stýskalo se mi po tvých pihách.

AUDREY: Jak jsi se sem dostal?

CHRIS: Ta kašlající holka mě pustila dovnitř. Tyhle přímo tady, ty zbožnuju.

AUDREY: Dobře. Vsadím se, že bys moh mít každou pihu na světě, co bys chtěl, pane filmová-hvězdo-v-tréninku.

CHRIS: Hele, to neříkej. Vím, že si to nejspíš myslíš, ale prostě to neříkej, dobře?

AUDREY: Dobře.

CHRIS: Někdy přemýšlím, co by se stalo, kdybych šel za tebou do Bostonu. Byli bychom pořád spolu?

AUDREY: Já nevím. Jsme teď jiní lidé. Já jsem jiná.

CHRIS: Nevypadáš jiná. Jen trochu smutná, to je celý.

AUDREY: Budu v pohodě.

CHRIS: Někdy si přeju, abychom pořád byli na střední. Všechno vypadalo mnohem jednodušší.

AUDREY: Vím, co myslíš.

[Audrey a Chris se políbí a kamera se přesune na Paceyho, který stojí uvnitř a dívá se na ně. Podívá se na květiny, které drží v ruce, pak se otočí a odchází.]



[Na pláži u ohně. Charlie se pokouší postavit stan.]

CHARLIE: Víš, je v tom nějakej trik. Já jen... nemůžu si vzpomenout jakej.

JOEY: Jsem překvapená, že sis přivez stan.

CHARLIE: No, nemyslel jsem si, že mě necháš spát u sebe.

JOEY: Tak to máš pravdu.

CHARLIE: Dneska vypadáš fakt nádherně. [Joey se na něj podívá. Charlie jí chce políbit, ale Joey se odtáhne.] Zvoral jsem něco?

JOEY: Víš ty co? Promiň. Měla bych jít.

CHARLIE: Hej, hej, hej. Počkej, počkej. Ne. Ne. Nechci, abys šla.

JOEY: Nevím, co tu dělám. Ani nevím, kdo jsi, Charlie. A všechno, co vím o tobě najisto, je špatný.

CHARLIE: Víš víc než to. Měli--měli jsme úžasnej den a jedinej důvod, proč se na všechno tohle ptáš, je, co jsem udělal Jen.

JOEY: No, jo, to je podstatná část.

CHARLIE: Udělal jsem hroznou věc a přeju si, abych to nikdy neudělal, ale... to mě nedefinuje, Joey. Není to všechno, co jsem. No tak. Ty jsi nikdy nikomu neublížila?

JOEY: Pomůžu ti se stanem.

[Vezme si od něj stanové tyče.]



[Noc. Před domem Audrey. Dawson zastaví u domu. Oliver spí na sedadle. Dawson vezme svou tašku a zamíří k domu, když spatří Jacka, který stojí velmi opilý na střeše a divá se na bazén.]

JACK: Dawson Leery! Hů!

DAWSON: Jacku, jsi to ty?

JACK: Koukni na mě, kámo. Hů!

DAWSON: Ha ha ha! Hele, chlape, dej tam nahoře pozor.

JACK: Hele, koukni, umím lítat!

DAWSON: Proč neslezeš sem dolů?

JACK: Dobře, hned budu dole.

[Jack koukne dolů na bazén, pak se nakloní kupředu a padá do bazénu.]

DAWSON: Jacku! Jacku!

[Jack dopadá do vody a začne pomalu klesat ke dnu, když se tam potopí Dawson a vytáhne ho do bezpečí.]



[U bazénu. Jack má na sobě přikrývku a Dawson přichází převlečený v suchém oblečení a dává Jackovi svetr.]

DAWSON: Tady. Obleč si to.

JACK: Zvoral jsem to, Dawsone.

DAWSON: Tím se netrap, chlape.

JACK: Já si jen přeju -- přál sis někdy, abys ses moh ve svých životě vrátit zpátky?

DAWSON: [směje se] Skoro pořád.

JACK: Chci říct, prostě... začít zase po matuře a udělat všechno znova. Co bys udělal jinak?

DAWSON: Já nevím. Proč? Co ty bys udělal?

JACK: Myslel jsem, že si vedu dobře, dělám si nový přátele, zkouším nový věci, prostě... vybudovávám si celej novej život.

DAWSON: Co je na tom špatnýho?

JACK: Bylo to prostě moc těžký, chlape. To... nemyslel jsem si, že to bude takhle těžký.

DAWSON: Co sis nemyslel, že bude takhle těžký?

JACK: Můj život... vysoká. Vyhodí mě ze školy, chlape.

DAWSON: Vážně?

JACK: Jo. Já-já jsem se vykašlal na všechny závěrečný zkoušky, dobrá? Nepřečet jsem polovinu látky. Na tom nesejde, protože to nikdy nebudu schopnej zvládnout.

DAWSON: Proč? No... to neříkej. Dělej krok za krokem. Pomůžem ti s tím, jak jen budeme moct.

JACK: Ach, jo. Ta je skvělá věta. Jo, protože si to navzájem neustále říkáme. "Dawsone, tvůj táta umřel, ale víš co? Budeš v pořádku. Hele, dostaneš se z toho. My ti pomůžem."

DAWSON: Jo. A víš co? Pomohli jste. A to pořádně.

JACK: Tobey má novýho kluka. Volal jsem mu včera, jen abych mu řek ahoj. Zněl tak šťastnej. Jak můžu napravit svůj život, když ani nevím, kde jsem sešel z cesty. Já se chci vrátit. Chci prostě začít znova. Proč nemůžu začít znova? Proč? Já chci prostě začít znova.

[Dawson jen sleduje, jak Jack pláče. Neví, co má dělat.]



[Před MTV pódiem. Skupina uklízí na konci noci pódium a Audrey se na to dívá, když k ní přichází Pacey.]

PACEY: Přemýšlíš, že se staneš cesťákem?

AUDREY: Mám dobrou sílu v horní části těla. Myslím, že bych to zvládla. Pacey... musím ti něco říct.

PACEY: Políbila jsi Chrise.

AUDREY: Jo. A co sakra?

PACEY: Odklidil jsem pár paparaziů. Sledovali tě, dělali fotky. Nebylo to hezký.

AUDREY: Hm, to je docela zajímavý, ne?

PACEY: Jak to myslíš?

AUDREY: Víš... trávit všechen čas sledováním mě... to by mohlo jaksi znamenat, že máš zájem.

PACEY: Jo, mohlo, že?

AUDREY: Takže máš? Protože nemůžeme pokračovat v tom, co jsme dělali. A není to tím, že by to nebylo skvělý, protože to fakt bylo.

PACEY: Audrey-

AUDREY: Ne. Musím to říct.

PACEY: Ne. Můžu-

AUDREY: Dáš dámě minutku? Nejsem dobrá v týhle zranitelný záležitosti, dobře? Pacey, chci být tvá holka. Dobře? Oficiálně. A exkluzivně a... nastálo. A chci, abys chtěl to samý, ale jestli nechceš-

PACEY: Chci. Chci. A chtěl jsem ti to říct celej den.

AUDREY: Tak proč jsi to neřek?

PACEY: Nejspíš jsem jen čekal na svou chvíli.

AUDREY: No, a co takhle právě teď?

PACEY: Právě teď zní moc dobře. Audrey... budeš má dívka?

AUDREY: Ráda.

[Políbí se]



[Ráno. Kuchyně v domě Audrey. Dawson sedí sám u stolu, když přijde dolů Pacey.]

PACEY: Dawsone? Ahoj, myslel jsem si, že jsi to ty. Jak dlouho jsi tu?

DAWSON: Já...ha ha. Já nevím. Nevypadáš moc překvapenej, že mě vidíš.

PACEY: Chceš kafe? Udělal jsem čerstvý.

DAWSON: Ne. Díky. Už jsem ňáký měl. Ehm, jen jsem chtěl, ehm...

PACEY: Najít Joey.

DAWSON: Jo.

PACEY: Koukni, Dawsone, jestli jsi tu, protože si myslíš, že ty a Joey... cokoli si myslíš, je to špatnej nápad.

DAWSON: Víš, Pacey, jsem na... nespal jsem a řídil 26 těžkejch hodin.

PACEY: Myslím to vážně. Musíš to nechat bejt. To, co si navzájem děláte, vy hrdinové špatnýho načasování... musíš to nechat bejt. Je konec.

DAWSON: Ne, není.

PACEY: Ale no tak, Dawsone. Kolikrát si to budeš dělat? Kolikrát ještě budeš dychtit po návratu zpátky?

DAWSON: Nejspíš dokud se bude k čemu vracet.

PACEY: A co kdybych ti řek, že tu právě teď není nic k čemu se vracet?

DAWSON: [povzdechne si] Věř mi, Pacey, někdy si přeju, aby to tak bylo. Ale není. Cítím to. Vím, že ničemu z toho nevěříš a to je fajn. Ty jsi cynik. Já idealista. Tak nejspíš fungujem. Ale když cítím, že mě pohání něco tak silnýho... musím za tím jít. Je to... to jediný, co vím, jak dělat. Takže řekneš mi, kde je?

[Před odpovědí se Pacey na okamžik odmlčí.]

PACEY: Je s Charliem, Dawsone.



[V Charlieho stanu. Charlie a Joey tam leží plně oblečení a jen spolu mluví.]

JOEY: Podáš mi mý ponožky? Mrznou mi nohy.

CHARLIE: Jo. Víš, je skvělý, že jsem ten stan přesunul dovnitř. Ztratilas bys pár prstů na nohou, kdybysme zůstali na pláži.

[Kamera se vzdálí natolik, abychom viděli, že stan ve skutečnosti postavili uvnitř domu Audrey.]

JOEY: Okouzlující. Takže... kde jsme to byli?

CHARLIE: Sedmá třída, incident s ohýbáním železa.

JOEY: Aach, to bylo dobrý. Ta historka se ti bude líbit.

CHARLIE: [směje se]

JOEY: Och, chceš přestávku?

CHARLIE: Od tebe? Nikdy.

JOEY: Hmm... jsi dobrej v holých větách. Skoro až moc dobrej.

CHARLIE: Až moc dobrej?

JOEY: Uh-huh.

CHARLIE: Uh-uh. Děláš si srandu? Ležel jsem tu přímo vedle tebe celou noc a pořád jsem od tebe nedostal opravdovej polibek. Sakra, musel jsem ztratit svý kouzlo.

JOEY: To si nemyslím. Neztratils.

[Joey ho políbí.]



[Pláž. Dawson stojí sám na pláži a jen se dívá na moře. Sleduje, jak vlny narážejí na břeh. Vychází slunce. Zatmívačka. Epizoda končí.]