Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 518 - Rány na duši

Tom Kapinos a Jonathan Kasdan, překlad: Petr Říhánek


[Joey sleduje u Dawsona v pokoji film, který natočil s Oliverem. Utře si slzu z oka a zastavuje film v okamžiku, kdy nabíhají závěrečné titulky.]

JOEY: [popotáhne nosem]

DAWSON: Skončilo to?

JOEY: Uf, jo, o 2 hodiny a 45 minut pozdějc.

DAWSON: Já vím. Je to režisérskej sestřih. Je to moc dlouhý. Je to--to-- ty brečíš?

JOEY: Ne.

DAWSON: Protože to vypadá, jako bys brečela.

JOEY: Dobře, možná došlo k nějakýmu ronění slz nebo tak něco. Nepamatuju se.

DAWSON: Brečelas. To je dobrý, ne?

JOEY: Ne, pokud jsem se nudila až k slzám.

DAWSON: To zabolelo.

JOEY: Já vím. Promiň. Nic ve mně tak nevyvolává vnitřního tyrana jako pohled na nervózního filmaře.

DAWSON: [směje se] No?

JOEY: Je to dobrý. Je to fakt dobrý.

DAWSON: Myslíš?

JOEY: Jo, chci říct, že si myslím, že v tom opravdu něco je.

DAWSON: Vážně?

JOEY: Jo. Proto jsem brečela. Je to pěkně úžasná věc být tu ve chvíli, kdy se tvůj nejlepší přítel stává přesně tím, o čem snil celej svůj život. A víš, co mě fakt překvapilo?

DAWSON: Co?

JOEY: Charlie.

DAWSON: A co s ním?

JOEY: Byl... překvapivě dobrej.

DAWSON: Já vím. Zabíjí mě to! Ve skutečným životě ten kluk může bejt sotva považovanej za člověka, ale na plátně v sobě něco má. Nevím, co to je, ale funguje to.

JOEY: On není tak špatnej, Dawsone. Vím, že se k Jen zachoval jako pitomec, ale myslím, že to bylo spíš ze strachu než z čehokoli jinýho. Pod těma vlasama a postojem si myslím, že je-

[Do pokoje vchází Oliver.]

OLIVER: Svatá dobroto, Leery. Pracuješ rychle, co? Rozejdeš se s Betty a už máš v posteli Veroniku. Ahoj! Jak se ti líbí ten film? A jí se líbí?

JOEY: Když mě necháš odpovědět, řeknu ti to. Myslím, že je výbornej.

OLIVER: Jo. Jo, já vím. Ale byly tu snad někdy ňáký pochybnosti? Ale je to dobrá zpráva, co? Protože je nejvyšší čas, abychom to naše štěňátko promítli.

DAWSON: Jo, máme před sebou pořád spoustu práce.

OLIVER: No, tak to sebou radši hoď, šéfe. Zítřek se blíží strašlivě rychle!

DAWSON: Cože?

OLIVER: Aach.. zapomněl jsem ti to říct, že?

DAWSON: Co jako?

OLIVER: Zítra ten film ve škole promítáme pro herce, štáb a různý intelektuálský intelektuály.

DAWSON: Ne, to teda ne.

OLIVER: Vidíš... věděl jsem, že takhle zareaguješ. Proto jsem si to nechal pro sebe. Vlak už opustil stanici.

DAWSON: Promiň.

[Dawson následuje Olivera dolů po schodech. Joey převine film a zastaví ho na záběru Charlieho.]



[Úvodní titulky.]



[Filmová laboratoř. Dawson a Oliver mluví o filmu, zatímco se dívají na nějaký editovací program na počítači.]

OLIVER: Vážně, nejenže je tohle nejlepší film, na kterým jsem se podílel, ale tohle může bejt ten nejlepší film vůbec.

DAWSON: Děláš si srandu? Je to-- je to moc dlouhý, je to jako Anglickej pacient bez smíchu.

OLIVER: Dawsone, jsi na sebe až moc tvrdej. Chci říct, že já jsem scenárista. Já jsem ten, co by měl bejt zhnusenej svou prací, ale nejsem. Vlastně si myslím, že je to pořádnej nářez!

DAWSON: Neříkám, že to-- zapomeň na to. Neříkám, že je to strašný. Říkám, že to potřebuje ještě zatraceně hodně práce. Pár scén se musí přetočit.

OLIVER: Který?

DAWSON: Například ta sexuální.

OLIVER: Proč?

DAWSON: Z jistýho úhlu vidíš Charlieho v celý jeho... kráse.

OLIVER: Neříkej. Je to hodně vidět?

DAWSON: Dost na to, aby si to zasloužilo vlastní místo v hlavním titulcích.

OLIVER: Až ten film nevyhnutelně koupí nějaký velký studio, budeme mít peníze, abychom to digitálně odstranili. Co dál?

DAWSON: Mám pocit, jako bych pracoval s Gilbertem Godfreyem. Tohle je... já...

OLIVER: Víš, co je skutečnej problém, že jo?

DAWSON: [směje se] Prosím, pouč mě.

OLIVER: Pořád jsi nabouranej rozchodem s Jen.

DAWSON: Nemyslím si, že je to v tomhle, Olivere.

OLIVER: Ale jdi, kapitáne. Chodil jsi s ní měsíce. Pomohla ti ve smutku. Připravila tě o věneček, ne? Chci říct, že je mi jedno, jak bezvadně to chceš popřít, ale něco to znamenalo, kanče, vážně. Chceš o tom mluvit?

DAWSON: Ne.

OLIVER: Skvělý. Můžu se tě zeptat ještě na něco?

DAWSON: Jistě.

OLIVER: No... byl by to problém, kdybych jí, řekněme, pozval na rande?



[Dům Dannyho. Pacey Dannymu hlídá dům a divoce se miluje s Audrey. Slyšíme, jak Pacey padá z postele a vidíme Audrey, jak se na něj přes kraj postele dívá.]

PACEY:

[oddychuje] Panebože... kde... ses tohle naučila?

AUDREY: National geographic.

[Oba se smějí.]

AUDREY: Ale většina kluků ztratila vědomí někde uprostřed.

PACEY: S kolika klukama jsi tohle dělala?

AUDREY: Dost na to, abych věděla, že jsi byl dobrej.

PACEY: [zachrochtá a vklouzne zpět do postele.]

AUDREY: [směje se] Jsem fakt ráda, že se Brecher rozhod vzít svou ženu do Karibiku a jsem fakt ráda, že tě požádali, abys tu zůstal, dokud budou pryč.

PACEY: Jsem stejně rád jako ty. Vlastně jsem víc. Jsem potěšenější. Nejpotěšenější. A od pasu dolů nic necítím. To se mělo stát?

AUDREY: Dej mi další hodinku a upadneš do komatu.

PACEY: Kolik je dost?

AUDREY: O čem to mluvíš, Willisi?

PACEY: Ach, víš, o nic nejde, jen-- no--kolik.. kluků... je dost, aby...

AUDREY: Zaznamenala jsem přístup do svých nejsoukromnějších vod?

PACEY: No, jo. Se vší úctou, samozřejmě.

AUDREY: Fakt se mě na to ptáš?

PACEY: Ne, protože mi do toho nic není. Zapomeň na to.

AUDREY: Mm... s kolika holkama jsi-

PACEY: Šesti. Včetně tebe sedmi.

AUDREY: Přemejšlení nad tím ti moc dlouho nezabralo.

PACEY: Ne. Ha ha ha.

AUDREY: To není... moc.

PACEY: To není moc ve srovnání s čím?

AUDREY: Ve srovnání s ostatníma lidma.

PACEY: S ostatníma lidma jako jsi ty?

AUDREY: Ty mi fakt pokládáš tu otázku!

PACEY: Já ti odpověděl.

AUDREY: Nechceš vědět, s kolika chlapama jsem spala, Pacey. Věř mi. Myslíš si, že to chceš vědět, ale jakmile ti to řeknu, budeš si přát, abych to neudělala.

PACEY: To je to tolik?

AUDREY: [směje se] Řeknu to takhle. Slyšel jsi o Emmanuelle, lady Chatterleyový, Madonně?

PACEY: No, jo.

AUDREY: Puritánky.



[Dům babičky Jen. Jen je v kuchyni opřená o linku a něco si čte, když Dawson schází ze schodů. Když jí spatří, na chvilku se zarazí.]

DAWSON: Ahoj.

JEN: Ach, ahoj. Co se děje?

DAWSON: Nic. To vlastně není pravda. Uf... co se děje? Já jsem, uf... nervózní z dnešního promítání. Ten film není-- není dokončenej. Ale z vnější perspektivy vypadá jako dokončenej. Ale není --opravdu není -- není... dokončenej. Proč se usmíváš?

JEN: To je v pořádku, jestli je to divný.

DAWSON: Co jako?

JEN: Ty a já.

DAWSON: Ach. [směje se]

JEN: Myslím, že je v pořádku, když nevíme, jak si poradit s touhle další částí. Myslím, že by bylo divný, kdybychom to věděli, ne?

DAWSON: Jo. Jo, to jen, že-- ne.

JEN: Co?

DAWSON: Ne, to jen--tohleto je taková dobře známá scéna, víš? Ty a já tady, tak nějak kontrolující jeden druhýho, než vyrazíme do světa... bylo to takový pohodlný.

JEN: Pro mě taky. Nemyslím si, že to musí přestat. Doufám, že ne.

DAWSON: Jasně, ale... minulej tejden jsi byla u linky a já ti pokryl tvář polibky a teď... to udělat nemůžeme. Chci říct, že je to-- je to pryč.

[Jen k němu dojde a políbí ho na tvář.]

JEN: Kdo říká, co můžeme a nemůžeme dělat?



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey přichází ve chvíli, kdy se Joey u stolu líčí.]

AUDREY: Vidělas ten film?

JOEY: Mm-hmm. Říkala jsem to, ne? Neříkala jsem to?

AUDREY: Chci, abys ke mně byla upřímná, Joey. Přátelé jsou upřímní a ty taková musíš být: upřímná a nemilosrdná. Jak moc skvělá jsem byla?

JOEY: Bylas strašná.

AUDREY: Jen přímo do mě. Poradím si s tím.

JOEY: Ne. Jsi děsná.

AUDREY: Přestaň cukrlovat! Takže jakej je verdikt?

JOEY: Audrey, byla jsi fantastická! Jsi okouzlující a zábavná a nádherná a sexy a máte úžasnou chemii s Charliem, kterej byl, překvapivě, fakt dobrej.

AUDREY: Charlie? Proč se bavíme o Charliem. Jde o mě: můj výkon, můj vzhled, má budoucí kariéra. Jsem neurotická herečka, pro smilování matky boží. Měj nějakej soucit.

JOEY: Audrey, uvidíš ten film za míň než tři hodiny. Už se mě neptej.

AUDREY: Vypadáš sexy. Proč vypadáš sexy?

JOEY: No, já nevím. Já jen-

AUDREY: Počkej. Vypadám já sexy? V tom filmu, myslím. Vypadám sexy nebo vypadám chcíple? V jaký scéně vypadám nejlíp? Na konci? Vsadím, že na konci, že jo?

JOEY: Audrey.

AUDREY: Promiň, promiň.[povzdechne si] Můžu ti položit ještě jednu otázku? Není o filmu.

JOEY: No, jestli je o tobě, nemám zbytí.

AUDREY: Ne. Je o Paceym. Tohle ráno jsme spolu mluvili a on se mě zeptal, s kolika klukama jsem spala.

JOEY: Vážně?

AUDREY: Jo. No... jaksi. Já nevím. Prostě na to došlo.

JOEY: Řekla jsi mu to?

AUDREY: Ne! Ne! Ještě ne! Přemýšlím o tom. Co si myslíš, že bych měla udělat?

JOEY: Já nevím.

AUDREY: No, co bys udělala ty?

JOEY: No, musím říct, že upřímnost mi vždycky fungovala.

AUDREY: Měla bych mu to říct.

JOEY: Hmm, na druhou stranu, mužský ego je moc křehká a choulostivá věc, a když se tě zeptal, je to pravděpodobně kvůli tomu, že se potýká s nějakými hlubokými nejistotami, a v tom případě by mohla odpověď nadělat víc škody než užitku.

AUDREY: Neměla bych mu to říct.

JOEY: To záleží.

AUDREY: Na čem?

JOEY: Na tom, s kolika klukama jsi spala.



[V Paceyho autě. Pacey a Audrey hledají místo na zaparkování.]

AUDREY: Obvykle se nerada dívám na svou práci. Mám pocit, že to má vliv můj výkon, ale jsem ochotná udělat pro Dawsona výjimku. Víš, je to můj kamarád.

PACEY: No, to je od tebe ušlechtilý.

AUDREY: Dobře. Pořád nechápu, proč šla Joey napřed, zatímco já s tebou musím hledat místo na parkování.

PACEY: Všechno je to součást dohody.

AUDREY:

[směje se] A dohoda je jaká?

PACEY: Víš, naše uspořádání, v kterým jsme.

AUDREY: A jaký je to uspořádání?

PACEY: No, chci říct, že chápu, že tu nejsou žádný jasný definice toho, co máme, ale myslel jsem, vlastně, že my-- víš, možná se chceme dostat k bodu, kde začínáme definovat, co máme - bože, potí se mi dlaně. Proč to?

AUDREY: 27.

PACEY: Cože?

AUDREY: 27 chlapů.

PACEY: Cože?!

AUDREY: Prosím tě, zastav!

[Audrey ukáže kupředu, ale to už pomalu vrazí do jiného auta.]



Dům babičky Jen. Jen jde otevřít dveře. Stojí tam starší afroameričan, který zná její jméno a představí se jako Clifton. Přichází Jack, o němž Clifton ví, že je gay. Clifton jim řekne, že je kamarád babičky, která ho pozvala na promítání Dawsonova filmu. Přichází babička a k úžasu Jen Cliftona políbí. Jen hned vyzvídá, jestli spolu babička a Clifton chodí, což jí potvrdí. Jen se dále ptá, co Clifton dělá (je učitelem geometrie) a jestli je ženatý (je vdovec). Pak už je Jen spokojená a všichni odcházejí.



[Dawson je v zadní místnosti v kině a dává dohromady nějaké kazety, když tam přijde nějaká žena, která křičí do mobilu, aniž si všimne, že je Dawson v místnosti.]

AMY: Skvělý! Fantastický! Víš ty co? Pokud říkáme všechny ty věci, co jsme nikdy neříkali, nech mě říct tohle: myslím si, že jsi sebestředný, pseudointelektuálský hovado! Ne. Vždycky mám. Mám doktorát z kulturní antropologie. Co je to? Co to vůbec znamená? Ne. Neodvažuj se! Ty CDčka jsou moje! Haló?! Hal--bože-och!

DAWSON: Jste v pořádku?

AMY: Haló? Cože?

DAWSON: Promiňte. Nepokoušel jsem se tajně naslouchat. Jenže jste mluvila poněkud nahlas.

AMY: Proč spolu mluvíme? Proč vůbec vedem tenhle rozhovor?

DAWSON: Radši sklapnu.

AMY: Koukni, mrzí mě to. Prostě jsi mě přistih uprostřed velmi ošklivýho rozchodu.

DAWSON: To mě mrzí. Kdo dal kopačky?

AMY: On dal kopačky mně, z čehož mám fakt vztek, protože nemůžu říct, že ho mám vůbec ráda. Je to idiot. Prostě je to moc přitažlivej idiot, z čehož mám ještě větší vztek, protože jsem si vždycky myslela, že nad tohle jsem povznesená, což očividně nejsem. Učí tady pořád Litvack?

DAWSON: Ano, učí. Tenhle semestr má přednášky nazvané "Prsa, chlast a kulky: styl a podstata ve věku blockbasteru."

AMY: Ach, bože. Jsi uprostřed tý fáze, že jo?

DAWSON: Řekla blahosklonně.

AMY: Ach, ale jdi. Znáš tu fázi, kdy jsi prostě vystaven tý nejlepší avantgardě, co je k mání, takže Hollywood je samozřejmě na nic a nebylo by skvělý, kdybychom všichni mohli prostě pobíhat kolem s malýma digitálníma kamerama a natáčet se, jak chodíme na záchod, vše ve jménu pravdy a upřímnosti?

DAWSON: Vy jste teda případ.

AMY: To mi říkají.

DAWSON: A jste taky docela troufalá, vzhledem k tomu, že o mně nic nevíte.

AMY: Ach, jistěže vím. Vím o tobě všechno. Oblíbený film z posledních pár let, co tě teď hned napadne. A nepřemýšlej o tom.

DAWSON: Lola běží o život.

AMY: Lháři! To je film, kterým chceš lidem ukázat, jak bezvadnej jsi! Nemám zájem u bezvadný. Mám zájem o filmy, co tě rozpláčou, a ty nemáš ponětí proč. Mám zájem o filmy, o kterých se stydíš říct svým kamarádům, že jsi šel na jejich premiéru. Chceš vědět můj?

DAWSON: Prosím.

AMY: Hardball. Keanu Reeves trénuje jeden malej městskej ligovej tým a během toho změní jejich životy k lepšímu. Pohltilo mě to. Chci říct, že jsem brečela jak malá holka. Viděla jsem to v kině pětkrát.

DAWSON: Tak to to tedy vysvětluje.

AMY: Co?

DAWSON: Proč vám dal přítel kopačky. Jste sentimentální hysterka s opravdu příšerným vkusem na filmy.

AMY: Páni! Jak se jmenuješ, mladý muži?

DAWSON: Dawson. Dawson Leery.

AMY: Ach! [směje se]

DAWSON: Co?

AMY: Ráda tě poznávám, Dawsone. Jmenuju se Amy Lloydová. Jsem filmová kritička z Bostonského týdeníku. Jsem tu, abych zrecenzovala tvůj film.



[V kině. Joey vchází dovnitř a někoho hledá, když spatří Charlieho a pokusí se kolem něj projít, jako by si ho ani nevšimla.]

CHARLIE: Ahoj, Potterová.

JOEY: Charlie. Musel ses dostat přes paparazzie dost rychle. Když o tom mluvíme, kde máš snoubenku? Kde je Gwyneth Paltrowová?

CHARLIE: [směje se] No, rozešel jsem se s ní, víš. Potkal jsem někoho jinýho.

JOEY: To musí bejt teda kočka, aby předčila Gwyneth.

CHARLIE: Fakt úžasná. Možná ale mimo mou ligu. Víš, když trváš na tom škádlení, myslím, že to znamená, že by sis měla sednout vedle mě.

JOEY: Já nevím. Co ta záhadná holka, na kterou čekáš?

CHARLIE: No, hele, jestli se objeví, prostě tě odstrčím.

[Charlie vstane a nechá kolem sebe Joey projít, aby si sedla na vedlejší sedadlo.]

JOEY: Díky. Víš, ten film už jsem viděla.

CHARLIE: Jo? Byl jsem aspoň trochu dobrej?

JOEY: Pěkně dobrej.

CHARLIE: Co to s tebou dneska je?

JOEY: Nic. Co tím chceš říct?

CHARLIE: Ty víš, co chci říct.

JOEY: Já nevím, co chceš říct.

CHARLIE: No, vypadáš jaksi, já nevím, jinak.

JOEY: Jinak v dobrým smyslu?

CHARLIE: Jo. Pěkně dobrým.

JOEY: Ty taky.

CHARLIE: Jo? No, víš, asi je nemožný hrát roli sexy rockera 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Víš, někdy skutečnej Charlie Todd zvedne svou malou, deformovanou hlavičku. A já vím, že to není jako-

JOEY: Je to milý. Je milý, když to tak tvrdě nezkoušíš. Je to jako trávit čas se skutečnou osobou místo nějaký karikatury.

CHARLIE: Víš, navzdory populárnímu názoru nemusím bejt ve skutečnosti ďábel.

JOEY: [směje se] Nedělej si předčasný vyhlídky, hubeňoure. Porota o tom pořád ještě nerozhodla.

CHARLIE: Ha ha ha ha!



[Před Paceyho autem. Pacey si vyměňuje informace s mužem, do jehož auta právě vrazil.]

PACEY: Mrzí mě, že jsem do vás vrazil.

[Pacey se vrací a nasedne do svého auta.]

AUDREY: [povzdechne] Možná jsem měla počkat, dokud jsme nezaparkovali, co?

PACEY: No, ne, jestli ti šlo o efekt.

AUDREY: Jsi v pohodě?

PACEY: Jo, je mi fajn. Mý auto je trochu pohmožděný, ale mně je fajn.

AUDREY: Ne. Mluvím o tý sexuální záležitosti.

PACEY: Správně. Tohle. Pamatuju si na to.

AUDREY: Jsme... jakože v pohodě?

PACEY: O nic nejde. Jsme na tom fajn.

[Nastartuje auto.]



[V kině. Dawson dojde k Oliverovi, který vypadá velmi nervózně.]

OLIVER: Dobrá, kapitáne. Je čas to spustit. Jsi připravenej?

DAWSON: Proč jsi mi neřek, že jsi pozval kritičku?

OLIVER: Já nevím. Možná proto, že to mělo bejt překvapení. Ha ha!

DAWSON: Zbláznil ses? Olivere, já jsem režisér. Musíš se mnou takovýhle věci projednat.

OLIVER: Dobře, proč je to tak zlý? V jakým vesmíru je byť jen vzdáleně negativní, když kvalifikovanej, zaběhanej profesionál zhodnotí tvý mistrovský dílo?

DAWSON: Ani se nepokusím na tohle odpovědět.

[Objevuje se Amy.]

AMY: Dobře. Co se tu děje? Plánujete, vy dva pomatenci, že to promítnete, nebo si s náma budete jen tak zahrávat?

OLIVER: Dawsone, tohle je Amy Lloydová z Bostonského týdeníku.

DAWSON: Jo, potkali jsme se.

AMY: Vyměnili jsme si nepříjemnosti.

OLIVER: Koukněte, slečno Lloyová, uf, Amy. Kdybyste se prostě mohla posadit, pořád čekáme až se objeví pár VIP a pak začneme.

AMY: Poslouchejte, hoši, nabaštila jsem se a tak všechno, ale já nemám čas na amatérskou hodinku, takže mi brnkněte, až to tu dáte dohromady, dobře?

[Amy odchází]

OLIVER: Dawsone Leery, cos jí udělal?

DAWSON: Řek jsem jí, že má příšernej vkus na filmy. Ach! A možná jsem jí nazval hysterkou. Já... já si to nepamatuju.

OLIVER: Proč, och, proč jsi udělal něco takovýho? Je to proto, že mě nenávidíš?

DAWSON: Prostě jsme se spolu bavili.

OLIVER: Ježíšikriste! Nevíš, kdo je Douglas Cavell?

DAWSON: Kdo?

OLIVER: Přesně! A řeknu ti, proč ho neznáš. Protože před pár měsícema naše slečna Lloydová napsala něco nepříznivýho o jeho absolvenskym filmu, protože on řek něco nechutnýho o Bodu zlomu. Dneska starej Dougy sedí za pultem videopůjčovny ve svým rodným zapadákově.

DAWSON: Dobrá, uklidni se.

OLIVER: Ty se uklidni. Já budu vyvádět. Tohle je naše budoucnost. Tohle jsou naše celý životy. Ha ha ha! [odkašle si] Dobře, musíš udělat tohle. Musíš za ní jít. Musíš jí dostat zpátky, omluvit se, lízt jí do zadku, udělat cokoli musíš, jen abys jí dostal zpátky.

DAWSON: Dobrá. Dobrá, fajn. A co budeš dělat ty?

OLIVER: Já půjdu sbalit tvou bejvalou holku.



[Před kinem. Amy odchází pryč, když ven vyjde Dawson, spatří jí a rozběhne se za ní.]

DAWSON: Hej.

AMY: Hej.

DAWSON: Ahoj, mrzí mě to, ale neměl jsem ani ponětí, kdo jste.

AMY: Ach, a kdybys měl, lez bys mi do zadku?

DAWSON: Ne, já--jo, nejspíš jo.

AMY: Poslouchej, jsi moc milej kluk a mrzí mě, že jsem předtím byla hrubá, ale jak jsi řek, jsem případ a jsem sentimentální hysterka, takže půjdu a tobě popřeju hodně štěstí s tím tvým bijákem.

DAWSON: Změnilo by to něco, kdybych vám řek, že jsem váš velkej fanoušek?

AMY: Ne tak moc, ne, protože jak pravý pravidlo, filmový kritici nemají fanoušky.

DAWSON: To není pravda. Roger Ebert má fanoušky. Harry Knowles má fanoušky

AMY: Správně. Tak se jdi honit za nima a mě nech bejt.

DAWSON: Radši bych se honil za vámi, jestli si můžu vybrat. Jste trochu hezčí než oni. Ach, úsměv. Dobře, můžu na tom stavět? Uf--- ve vaší recenzi Na pokraji slávy, jste řekla, že to byl ten druh filmu, který nám připomíná, proč pořád chodíme do kina.

AMY: To bylo minulý podzim. Pamatuješ si to?

DAWSON: Pamatuju. Zamrazilo mě z toho v zádech.

AMY: Mě taky, když jsem to psala. Vždycky jsem měla tu recenzi ráda.

DAWSON: Byla to skvělá recenze.

AMY: Fakt se ti líbí má práce?

DAWSON: Každý čtvrtek mám takový rituál. Když vyjde týdeník, koupím ho. Zamířím do kavárny, sednu si a čtu si vaše recenze. Budu upřímnej. Ne vždycky s váma souhlasím. Chci říct, že někdy se při tom fakt naštvu, ale vždycky chci vědět, co si myslíte, což je důvod, proč mě myšlenka na to, že sedíte a opravdu se díváte na něco, co jsem režíroval, úplně sžírá strachy.

AMY: Proč to tedy neuděláme? Proč nezamíříme do tý kavárny a neuvidíme, co a jak? Kdo ví? Třeba budeš mít štěstí. Mám divnou náladu.



[Kino. Audrey vejde dovnitř a rozhlédne se, když konečně spatří Joey. Rychle k ní dojde.]

AUDREY: Joey, potřebuju si pokecat.

JOEY: Teď?

AUDREY: Haló? Znamená pro tebe něco výraz "vše pro rodinu"?

JOEY: Ano, princezno.

[Joey vstane a následuje Audrey do zákulisí kina.]

AUDREY: Dobře. Takže, co kdybys mluvila s Paceym a vyšlo z tebe, že jsi spala s 27 lidma?

JOEY: Ježíšikriste!

AUDREY: Víš co mi můžeš, viď?

JOEY: Sexovala jsi s 27 různýma lidma?

AUDREY: Ne, ne tak úplně.

JOEY: Ne?

AUDREY: Trošku jsem si to číslo upravila. Malá chvilka kreativní matiky.

JOEY: Takže jsi spala s víc než 27 různýma lidma?

AUDREY: Dobře, koukni, o to nejde. Jde o to, že jsem přemýšlela o tom, cos ráno říkala, a pak jsem si vzpomněla, co o takovýhlech věcech říkávala Mercedes Lowensteinová.

JOEY: A co říkávala?

AUDREY: No, říkala, že když přijde na muže a sex, trochu upravená pravda je vždycky lepší než skutečná pravda.

JOEY: Audrey, to je příšerná rada. Mercedes Lowensteinová je idiot.

AUDREY: Ne. Mercedes Lowensteinová je šlapka.

JOEY: Nemůžeš takovýhle věci dělat napůl. Musíš mu říct celou pravdu a nic než pravdu.

AUDREY: Takže pomáhej mi bůh?

JOEY: Myslím to vážně, dobře? Zamysli se nad tím. Jestli to neuděláš, jestli ho necháš věřit týhle lži, může být cokoli, co se mezi váma od týhle chvíle stane, tak skvělý, jak by mohlo být? A ne pro něj, pro tebe. Audrey, zasloužíš si něco skvělýho. Musíš tomu věřit. Takže teď jdi udělat těžkou věc.

AUDREY: Dobře.

JOEY: Hodně štěstí.



[Joey se vrací zpět a sedne si vedle Charlieho]

CHARLIE: Všechno v pohodě?

JOEY:[povzdechne si] Relativně řečeno.

CHARLIE: Takže kdy to vlastně vypukne?

JOEY: Proč? Jsi nervózní?

CHARLIE: Možná... trochu. Chápej, ta holka, záhadná holka, která je mimo mou ligu, objevila se a je tu právě teď, a já fakt, fakt chci na ní udělat dojem. A prostě jsem doufal, že tohle publikum--tohle publikum mě může prostě úplně žrát a pak mě možná bude vidět tak, jak chci, aby mě viděla.

JOEY: No, ukaž mi jí. Řeknu ti, jestli máš doufat nebo ne.

CHARLIE: [směje se] No... ona, ehm... ona sedí přímo vedle mě.

JOEY: Víš, nejsi ani trochu tak bezvadnej, jak si myslíš, že jsi, Charlie Todde.

CHARLIE: Víš, všechno ukazuje na opak, jsem přesně tak bezvadnej, jak si myslím, že jsem.

JOEY: Celej ty. Chápej, kluci jako ty chodí každej den kolem s absolutním přesvědčením, že jsou neúlisnější věc po másle. Je to tak. Vlastně mě to uvádí v úžas. Chceš vědět proč?

CHARLIE: Proč?

JOEY: Protože ve skutečnosti všechno, co cítíš a myslíš si v každým okamžiku, ti je zřetelně vepsáno ve tváři.

CHARLIE: Vážně?

JOEY: Jo.

CHARLIE: Ach! Dobře. Co mám vepsáno ve tváři právě teď?

JOEY: Mm, myslíš jsi, že jsem ta nejpřitažlivější a nejúžasnější žena, s kterou jsi kdy byl ve stejný místnosti. Ačkoli máš hrůzu z odmítnutí, líbím se ti a chceš mě vzít na řádný rande.

CHARLIE: [směje se] Ne.

JOEY: Ne?

CHARLIE: Uf-uf. Ve skutečnosti jsem myslel na to, že... že tě chci zatáhnout na záchodky a udělat ti hříšnou věc.

JOEY: Cos to řek?

CHARLIE: Nic. Ne. To byl vtip. Já-já jsem žertoval.

JOEY: Půjdu se kouknout po Dawsonovi.

[Joey se na něj rozzlobeně podívá a odchází.]

CHARLIE: Právě jsem to zvoral, co? Ach! Uuf! Jsem ďábel.



[Předsálí v kině. Jack a Pacey se občerstvují.]

JACK: [směje se] No, připravenej?

PACEY: Sakra, jo.

JACK: Jsi ospalej?

PACEY: Jo. Viděls tloušťku scénáře tohohle monstra? Bude potřeba 12 těhletěch věcí, aby mě to během toho filmu udrželo vzhůru, což znamená, že nejspíš budu muset chodit na záchod dost často, což je skvělá výmluva opustit sál, když se Charlie začne muchlovat s Audrey.

JACK: Och-och, fakt jsi do tý holky udělanej, co?

PACEY: Jo. No, já nevím. Možná. Je prostě jiná než ostatní holky, co jsem potkal předtím. A nestará se, co si myslí ostatní, a dostává mě to, chlape. Fakt dostává. [Audrey se objevuje za Paceym a Jack mu to chce říct, ale nemůže.] Víš, je chytrá, je zábavná, nemá ani ponětí, jak nádherná je, a vždycky říká věci, co bys nečekal, víš? Pořád mě překvapuje, drží mě ve střehu. Jako například právě teď. Vsadím se, že stojí přímo za mou, že jo?

JACK: Jo.

PACEY: Skvělý.

AUDREY: Musím bejt upřímná. Chci bejt upřímná. Není to 27. Je to 57.

[Pacey vyprskne své pití.]



Projekční místnost. Jen mluví s Oliverem, který si nervózně mne ruce. Jen se ptá, jestli je nervózní kvůli promítání. Oliver říká, že ne, ale poté, co se s ní Dawson rozešel a ona je volná, je v blízkosti ní nervózní. Jen mu odvětí, že není žádná šance, že by se mezi nimi něco stalo a že raději půjde. Otočí se k odchodu. Oliver jí řekne, že ví, že není ten typ kluků, po kterém holky šílí, ale že by jí dokázal překvapit. Dále jí řekne, že to sama ví a že ví, že když se na něj teď podívá, bude to jiné a proto je k němu stále otočená zády, protože je nervózní z toho, co by mohla zjistit. Jen mu odvětí, že aby mu dokázala, že se mýlí, tak se za 3 sekundy otočí. Napočítá do tří, otočí se, ale Oliver už tam není.



[Předsálí v kině. Jen schází dolů a narazí na Joey, která už tam byla.]

JOEY: Bude se to vůbec dneska promítat?

JEN: Já nevím. Ještě jsem ho neviděla.

JOEY: Neměly bychom se po něm podívat?

JEN: To si nemyslím.

JOEY: Půjdu na vzduch.

JEN: Půjdu s tebou.

JOEY: Dobře.

[Jdou ven.]

JOEY: Jen.

JEN: Joey.

JOEY: Lindleyová.

JEN: Potterová.

JOEY: Bylo by trapný, kdybych se tě zeptala na jednu otázku ohledně kluků?

JEN: Nejspíš, ale fakt ti na tom záleží?

JOEY: Ne, ve skutečnosti ne.

JEN: Dobře. Mně taky ne.

JOEY: Dobře. Ehm... máš zkušenost s potkání kluka, kterej fakt dobře vypadá a, já nevím, je jaksi...

JEN: Okouzlující?

JOEY: Ano, okouzlující. Moc, moc okouzlující a ty jsi téměř hypnotizovaná tím, jak okouzlující je a jak dobře vypadá, ale když pronikneš pod povrch, dokonce jen nepatrně, zjistíš, že je...

JEN: Blbec?

JOEY: Chtěla jsem říct "nula".

JEN: Jo. To se hodí na každýho kluka, s kterým jsem kdy chodila s výjimkou-

JOEY: Dawsona.

JEN: Jo. [povzdechne si] Můžu ti něco říct?

JOEY: Jistě.

JEN: Má babička chodí s 60-ti letým afroameričanem, co se jmenuje Clifton Smalls.

JOEY: Cože? To je nejspíš dobrý, ne?

JEN: Je. Vlastně je to fakt skvělý. Chceš vědět proč?

JOEY: Asi jo.

JEN: Je to skvělý, protože to znamená, že nezáleží na tom, kolik dobře vypadajících kluků nás neustále zklamává nebo kolikrát se přesvědčujeme, že tenhle vesmír začíná a končí s jedním z těhletěch debilních nul, znamená to, že jednoho dne, až všechen tenhle nesmysl skončí, může tu být náš vlastní Clifton Smalls, co na nás čeká.

JOEY: To je dobrá poznámka.

JEN: Díky. Myslela jsem si to.

JOEY: Ale do toho je dlouhá doba.



[Kavárna. Dawson a Amy sedí za jedním ze stolků a popíjejí kávu.]

AMY: Dobře, tak mi řekni, Dawsone, proč bych měla zůstat a kouknout se na ten tvůj film? Přesvědč mě.

DAWSON: Upřímně řečeno, nemám ani ponětí, proč byste měla ten film vidět. Ani nevím, jestli je dobrej nebo ne. Chci říct, že je... Oliver ho zbožnuje, ale, řeknu to takhle: Oliver může bejt trochu šílenej. Mý nejlepší kamarádce Joey se fakt líbil, ale mohla na ní udělat dojem jen hlavní dějová linie. Pracovali jsme na tom tvrdě, fakt tvrdě. Tím jsem si jistej. Ehm.. ale všechno mimo to, já...

AMY: Co?

DAWSON: Neměl bych vám to říkat, ale prostě si nejsem tak docela jistej, že je ten film hotovej. Chci říct, že jsou tam všechny části. Všechny elementy jsou tam, ale něco v tom jaksi-- mám prostě pocit, že je to neúplný.

AMY: Zeptám se na tohle: O co jde?

DAWSON: Ehm, je to love story o dívce, která může nebo nemusí být ďáblice.

AMY: Ne--ne příběh. O co jde? Jako o co jde u tebe?

DAWSON: Fakt nevím, jak mám na tuhle otázku odpovědět. Měl jsem opravdu bizardní, životměnící rok. Já--já jsem odešel z USC, abych byl s dívkou, kterou jsem tak či onak miloval po celej svůj život, a pak zemřel můj otec, což mi úplně rozvrátilo svět a pak jsem hlavou napřed skočil do fakt intenzívního vztahu s jinou holkou a právě jsme se rozešli a--a ten film s ničím z toho nemá co dělat, ale svým způsobem musí mít co dělat se vším. Promiňte. Plácám.

AMY: Neomlouvej se. To je skutečně film, kterej bych ráda viděla.

DAWSON: Vážně?

AMY: Ano. Cokoli je prosáknuto tolika vášní a bolestí zní daleko zajímavěji než polovina toho škváru, co běžně zabírá místo v našich národních multiplexech. Plus, jsi fanoušek, což těší mý přebujelý ego. Půjdeme?

DAWSON: Jo. Pojďme.

AMY: Dobrá.

[Když vstávají, Amy si někoho všimne.]

AMY: Ach můj bože.

DAWSON: Co?

AMY: Můj přítel.

DAWSON: Kde?

AMY: Támhle. Uf, prokaž mi laskavost.

DAWSON: Jistě.

AMY: Polib mě.

DAWSON: Cože?

AMY: Polib mě. Polib mě.

[Přitáhne si ho a vášnivě ho políbí.]



[Kavárna. Po chvíli Amy se zmateným Dawsonem přerušuje polibek.]

AMY: Viděl to?

DAWSON: Já nevím. Nevím, kterej to je.

AMY: Ach. [směje se] Fakt mě to mrzí, Dawsone.

DAWSON: Proč?

AMY: No, není to ani on. Prostě fakt vypadá jako on. Stejnej kabát, tak trochu.

DAWSON: Ach.

AMY: Fakt se za to omlouvám.

DAWSON: Neomlouvejte. Pojďme.



[Předsálí v kině. Audrey sedí na lavičce, když přijde Pacey a sedne si vedle ní.]

PACEY: Takže jsem myslel, že-

AUDREY: Pacey, než něco řekneš-

PACEY: Mohla bys na chvilku mlčet, prosím? Pokouším se ti říct, co si myslím, a tentokrát je to zajímavý.

AUDREY: Dobře. Promiň.

PACEY: Dobře. Takže, já vím, že jsi spala s jinejma klukama. Věděl jsem, že jsi spala s jinejma klukama, než jsme začali tohle celý patetický vyptávání. Věděl jsem, že jsi spala s jinejma klukama, než jsme spolu začali spát. Takže, fajn. Spala jsi s jinejma klukama. Akceptuju to. Samozřejmě, že hluboko ve svým srdci vím, že sis to neužívala, ale o to nejde.

AUDREY: [směje se]

PACEY: Jde o to, že-

AUDREY: O co?

PACEY: Jde o to, že mám svý obavy a nejistoty, ale jsou moje, ne tvoje. Na tom nezáleží. Jediná věc, na který záleží, je tohle. Jen tohle.

AUDREY: Jen tohle.

PACEY: Ano. Totálně mě dostáváš. Mmm. Poháníš mě, Audrey. Neustále.

[Políbí se.]

AUDREY: 5.

PACEY: Cože?

AUDREY: Spala jsem jenom s pěti lidma.

PACEY: Fakt?

AUDREY: Jo.

PACEY: Chci říct, že je to v pohodě, protože, víš, Joey mi něco povídala a viděl jsem tě s pár různýma-

AUDREY: Dobrá, mohla jsem být... kdysi... taková nějaká muchlovací poběhlice. Políbila jsem spoustu kluků a myslím, že jsem musela. Víš, takhle jaksi poznáš, když najdeš toho pravýho.

PACEY: Ta logika se mi líbí. Zkoušela jsi mě. Chtěla jsi vědět, jak budu reagovat.

AUDREY: Jo. Možná. Trochu. Já se fakt, fakt omlouvám, Pacey. To jen, že asi taky mám svý vlastní obavy a, já nevím, myslím, že jsem prostě... že jsem to potřebovala slyšet.

PACEY: Prošel jsem?

AUDREY: No, exceloval jsi a dokonce můžeš dostat odměnu.

PACEY: Fakt? No... pokud mi zůstane plnej rozsah pohybu od krku nahoru, můžeš dělat, cokoli je ti libo.



[Chodník vedoucí ke kinu. Dawson a Amy se vracejí do kina a mluví spolu.]

AMY: Chci říct, proč bych se vůbec měla starat? Ani toho kluka nemám ráda. Sotva s ním můžu vést rozhovor bez toho, abych mu nechtěla vyškrábat oči.

DAWSON: Jste velmi násilnická. Už vám to někdo řek?

AMY: Ha ha ha! Zmlkni.

DAWSON: Žádný vztah není jednoduchý, když víte, že není správný. Víte, dá se toho spousta říct o pohodlí a bezpečí. Prostě mít někoho ke komu se vracet domů, promluvit si, dotýkat se. Dokonce i když nejde o osobu, ale o přítomnost stabilizující síly v životě.

AMY: Asi tak.

DAWSON: Dám vám příklad: tenhle film mi jaksi pomoh udržet můj život pohromadě v době, kdy jsem to potřeboval nejvíc. Přinutil mě být odvážným a posílil mě.

AMY: Myslím, že mě napad jeden postřeh.

DAWSON: Dobře.

AMY: Není to ten film, u čeho se obáváš, že není kompletní. Jsi to ty a měl by ses toho bát, protože nejsi kompletní, ještě ne. Vlastně možná nikdy nebudeš. Ale stále se díváš kolem sebe, stále natáčíš filmy a stále je ukazuješ lidem a to je, co znamená být filmařem.

DAWSON: Dobrej postřeh.

AMY: Mám svý chvíle. Co bys říkal, kdybychom se šli kouknout na nějakej film?

DAWSON: Dobře, ale co když je strašnej? Co když jsem úplně promrhal svůj čas?

AMY: Jestli je strašnej, řeknu ti to u kávy a ty se se mnou můžeš zase pomuchlovat.

DAWSON: Mimochodem, můj je Road House... s Patrickem Swayzem. Viděl jsem ho, asi tak, 37 krát. Pokaždý, když ho dávají v televizi, musím ho celej skouknout. Mám kazetu. Zbožňuju ho. Nemám ponětí proč.

AMY: Ha ha ha! To bylo dobrý. Pojď.



[V kině. Oliver stále stojí v zákulisí kina plného lidí, kteří si přejí shlédnout film a jsou trochu napjatí, že musejí čekat. Dawson a Amy přicházejí do kina a zastavují se u Olivera. Amy si jde sednout.]

OLIVER: Panebože, dokázal jsi to. Dostal jsi jí zpátky. Jak jsi jí dostal zpátky?

DAWSON: Pomuchloval jsem se s ní.



[Střih na Joey, která sedí sama, a Charlieho, který k ní přichází s žalostným výrazem ve tváři.]

CHARLIE: Potřebuju laskavost.

JOEY: A kdo žádá? Je to trochu zranitelnej, tak trochu rozpačitej kluk, s kterým jsem seděla, nebo je to opravdu nechutnej protiva, od kterýho jsem odešla?

CHARLIE: Dobře, to je fér. Zasloužím si to.

JOEY: To není urážka. Je to legitimní otázka. Kterej kluk jsi? Jaksi bych to ráda věděla, než se začnu skutečně starat.

CHARLIE: Na to nemůžu odpovědět. Prostě na to zkouším přijít. Všechno, co vím, je, že když jsem sem dneska přišel, byla jsi se mnou jiná než kdy předtím. Já nevím proč. Nevím, co jsem udělal.

JOEY: To nebylo tebou. Byla jsem... zmatená.

CHARLIE: Dobře, ať je to, jak chce. Na tom nezáleží. Ani to nechci vědět. Protože, ať je to jakkoli, zvoral jsem to. Pokoušel jsem se bejt zábavnej a nebyl jsem. Chci říct, že jsem byl úplnej-- úplnej opak zábavnýho, a myslím si, že důvod, proč jsem byl takovej, je, že... tě chci pozvat na rande. Hodně moc. Hodně, hodně moc. A, víš, ty-- [směje se] Ty--ty mě znervózňuješ.

JOEY: Vím, že ano.

CHARLIE: Chci být ten první kluk, Joey. Kvůli tobě jím chci být.

JOEY: Takže co byla ta laskavost?

CHARLIE: Dobře. [povzdechne si] No, doufal jsem, že bys mě mohla nechat sedět vedle sebe a pak, možná, kdybych tu seděl, pak, možná... cokoli to bylo, co tě přimělo, abych se ti líbil, no, možná by se to mohlo stát zase.

JOEY: Nevsázej na to.

CHARLIE: [směje se] Příliš pozdě.



[Střih na Jen a Jacka, kteří sedí vedle babičky a Cliftona. Jen se koukne na Olivera, který kolem nich projde a usměje se ní.]

JEN: Ach můj bože.

JACK: Co?

JEN: Nic. Nic jsem neřekla.

JACK: Jo, řekla. Řeklas "ach můj bože."

JEN: Zmlkni. Neřekla, dobře? Jen tu sedím a v tichosti čekám, až začne film.

JACK: Dobře.



[Dawson vyjde na pódium, aby uvedl film.]

DAWSON: Dobrá. Mrzí mě to zdržení, lidi. Máte mý upřímný omluvy, ale myslím, že jsme připraveni a promítneme tuhletu věcičku, takže... jde o tohle: je to příliš dlouhý, hudba je prozatímní, mix nedokončenej, přenos ošklivej, pořád nemáme název, ale, uf... to, co uvidíte, je dílo lásky a ne jen Olivera a mé, ale každého v této místnosti, kdo věnoval svůj čas a svou energii a svůj talent. A, uf... možná jsme jediní lidé, co to kdy uvidí na plátně, ale na tom nezáleží, protože to je a vždycky bude momentka toho, kým jsme v určitém bodě v životě. Takže... držte se. Jedeme.

[Film se rozbíhá a následuje zatmívačka. Epizoda končí.]