Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 517 - Cesta do pekla

Anna Fricke, překlad: Petr Říhánek


[Školní chodba. Joey jde chodbou a přibíhá k ní Charlie.]

CHARLIE: Joey Potterová. Přesně ta holka, co hledám.

JOEY: Fakt jsi řek křestní i příjmení, že jo? Pomáhá ti to rozlišit dámy?

CHARLIE: No, víš, nechci si splíst Joey z Worthingtonu s Joey z Amherstu.

JOEY: Jo, jednou jsem kolem ní prošla na ulici. Nelíbily se mi její pohledy.

CHARLIE: To je zábavný, protože na tebe nemá.

JOEY: Víš, teď fakt není vhodnej čas na protivný tlachání, takže jestli je děsivá část večera skončena-

CHARLIE: Nech to bejt, jo? Potřebuju tě.

JOEY: Prosím tě řekni mi, ze teď nevyprskneš, ze jsi o mě ztratil milostnej zájem.

CHARLIE: Ne, ale, víš, měla by sis vzpomenout na to zpívání.

JOEY: Myslela jsem, že jsme se dohodli, že o tý noci už nebudem nikdy mluvit.

CHARLIE: Myslel jsem, žes mluvila jen o tý líbací části.

JOEY: No, a ty o ní právě mluvíš.

CHARLIE: Dobře, poslouchej, poslouchej. Tenhle víkend máme velký vystoupení. 5 písní, zahájení, je to neuvěřitelně velká věc. Dokonce nám i zaplatí. 500 babek.

JOEY: Páni, to je měsíční částka za gel na vlasy.

CHARLIE: Aach. Koukni, tohle je tak trochu naše první velká šance, ale odešla nám hlavní zpěvačka.

JOEY: Hmm. Nemohla snést bassovýho kytaristu, co musí dostat všechny holky?

CHARLIE: Ne, v současný době je jenom jedna, co chci.

JOEY: Aach. Charlie, jsem polichocena, vážně, jakýmsi povinným způsobem, ale-

CHARLIE: Potřebuju, abys zpívala.

JOEY: Cože?

CHARLIE: Přišel jsem za tebou s otevřenou náručí, Joey, čistě jako kluk žádající holku o laskavost.

JOEY: Fakt bys mi věřil, co se týče zpívání s tvou skupinou?

CHARLIE: Absolutně. Znamená to, že to uděláš?

JOEY: Budu o tom přemýšlet.

CHARLIE: Fakt to uděláš, že jo? Tady je seznam písní.

[Dává Joey do ruky nějaký papír.]

JOEY: Dobře, řekla jsem, že o tom budu přemýšlet, a čím déle tu stojíme, tím víc musím myslet na tebe a 10 tisíc důvodů, proč to nechci udělat.

CHARLIE: Díky.

[Charlie odchází pryč, pak si pomalu začne poskakovat a radovat se.]



[Úvodní titulky]



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey a Pacey se muchlují na její posteli, když Audrey přestane a posadí se.]

AUDREY: Mmm! Mmm, jo, víš, je to fakt skvělý a všechno, ale to napětí z toho, že Joey může každou chvíli vejít do dveří, je jaksi vyčerpávající.

PACEY: A tos mi říkala, že nemáš žádný fantazie.

AUDREY: Ty víš, o čem mluvím, Pacey.

PACEY: Vlastně nevím. Právě teď mi moc krve v mozku nekoluje.

AUDREY: No, tyhle muchlovací schůzky bývaly jak ze starý školy, ale teď se to rychle změnilo v království sprosťáren. Tvý auto, můj pokoj, společný záchodky. Dámě se musíš dvořit, Pacey.

PACEY: Takže o to jde, co? Máme ten rozhovor, že jo?

AUDREY: Musíš si sehnat byt.

PACEY: O to jde? A já myslel, že mi dáváš kopačky.

AUDREY: Mmm! Tak kopačky? V ničem ti nebráním, sportovče. Odleť si do světa, můj motýlku, osvoboď se.

PACEY: A to musím?

AUDREY: Ne. Jen si musíš sehnat byt. Vážně, mám právě teď... všechny možný druhy zábran.

PACEY: Máš zábrany?

AUDREY: Jo, chci říct, že opravdu nemůžu nechat vlát svou bláznivou vlajku se všemi těmi varováními od mý armády.

PACEY: Tak to si teda určitě musím sehnat byt. Mmm. Půjdu.

AUDREY: Dobře. No, klidně. Zavolej mi odkudkoli, kde se dneska v noci uvelebíš.

PACEY: Zavolám. Dobrá.

[Pacey vstane, vezmi si kabát a do pokoje vchází Joey.]

PACEY: Potterová.

JOEY: Wittere.

[Pacey odchází.]

AUDREY: Hele, než zapomenu, hádej kdo volal?

JOEY: Ehm-

AUDREY: Ne, zapomeň na to. V tomhle jsi hrozná. Volal Charlie.

JOEY: Zase? Je vytrvalej.

AUDREY: Takže pojedem?

JOEY: Řek ti o tom?

AUDREY: Jsem po telefonu moc okouzlující, Joey, a budeš si ze mě dělat blázny, když mi řekneš, že to neuděláš.

JOEY: Bylo to v tom baru celkem zábavný, ale-

AUDREY: Celkem zábavný? Ale jdi, bylo to skoro trapný. Musela jsem tě prakticky odtáhnout z pódia, jsi taková mediální prostopášnice.

JOEY: Ne, ale jde o to, že je to dneska. Chci říct, že bychom museli odjet asi tak-

AUDREY: ...za hodinu, já vím. Máme to s Charliem pod kontrolou.

JOEY: No, nepojedu v dodávce s jeho bandou pochybnejch kytáristů.

AUDREY: Jen buď v klidu a soustřeď se na svůj heroickej výkon. Náhodou znám kluka s pěknym fárem.

JOEY: Proč mě Charlie požádal? Je to blázen?

AUDREY: Dobře, budu prostě upřímná. Docela jsem tu noc zbořila barák, ale Charlie požádal o zpěv tebe. Takže buď je zastrašenej mým talentem, což je docela pravděpodobný, nebo je do tebe udělanej. Beru tu druhou možnost a nemyslím si, že je to tak špatná věc, Joey.

JOEY: Chci říct, že když to udělám, což jsme, jak se zdá, rozhodli, že udělám, je to pro zábavu, ne pro Charlieho. Jen aby bylo jasno.

AUDREY: No, bylo to řádně zaznamenáno. Teď si sbal nějaký šaty. A ne z tvý skříně, dobře? Z mý.



[Pokoj Jen. Dawson balí dárek, zatímco si Jen zkouší různé oblečení.]

DAWSON: Je to ode mě úplně hloupý, že dám svý sestře jako dárek k narozeninám šatičky?

JEN: Ne, myslím, že je to skvělý. Konečně získává svůj vlastní smysl pro módu, místo typický nestoudný nahoty.

DAWSON: Hele, když o tom mluvíme...

JEN: Proč mi trvá tak dlouho, než se obleču? Jedeme do Capeside na oslavu prvních narozenin Lilly. Na koho se snažím udělat dojem?

DAWSON: Dostalas mě.

JEN: Chceš říct, že jsem tě dostala, nebo že jsi ze mě zmatenej?

DAWSON: Cože?

JEN: Já nevím. Oblékám se.

DAWSON: Pokračuj.

[Zaklepání na dveře.]

BABIČKA: Jennifer, Dawsone, doufám, že jste slušní, když už jsem vstoupila do pokoje, a já... [nahlédne dovnitř a vidí Jen, která si obléká blůzu] Ach. Omlouvám se, myslela jsem, že jste, uf... zapomeňte na to. Ehm, Joey na tebe čeká u dveří, Dawsone.

DAWSON: Ha ha. Díky.

[Babička odchází.]

DAWSON: Páni, najednou se cítím fakt starej a nudnej.

JEN: Proč? Jen proto, že nás babička nenačapala v kompromitující pozici?

DAWSON: Ano, přesně tak.

JEN: Víš, ne každý ráno musí začít trapným setkáním s babičkou.

DAWSON: Já vím, já vím. Měli bychom jít, pokud nechceš, uf...

JEN: Chci a udělala bych to, ale právě jsem se konečně oblíkla. Nejsem prostě v týhle chvíli v náladě, abych to ze sebe zase shodila.

DAWSON: Dobře.

JEN: To bylo snadný.

DAWSON: Cože?

JEN: Nechceš snad se mnou sexovat při každý příležitosti?

DAWSON: To teda jo. Řekla jsi, že na to nemáš náladu. A jsi celý ráno divná, což mě jaksi taky zbavuje nálady, takže než se tahle malá hádka, co se snažíš začít, stane podnětem pro tvou show v rádiu, prostě sejdu dolů a otevřu dveře.

[Dawson odchází z pokoje.]

JEN: Chytráku.

[Dawson se zastaví a otočí se.]

DAWSON: Jsi v pohodě? Vážně.

JEN: Jo. Jo, Dawsone, je mi fajn.

DAWSON: Dobře.

JEN: Dobře.



[Před domem babičky. Dawson vychází ven, kde na něj čeká Joey s dárkem v ruce.]

DAWSON: Dokonalý načasování. Odjíždíme za 10 minut.

JOEY: Ach. No, vlastně, Dawsone, stavila jsem se, abych ti řekla, že nemůžu jet.

DAWSON: Něco ti do toho přišlo?

JOEY: Tak nějak. Je to dlouhej příběh, a--no, já-- já jedu zpívat s Charlieho skupinou. Když to vyslovíš nahlas, zní to trochu šíleně.

DAWSON: Co, Charlie Charlie?

JOEY: Přesně ten.

DAWSON: Dobře, no, budeš nám chybět. No, mně budeš chybět víc než Lily, ale nemůžeš to dítě vinit. Má malý rozpětí pozornosti.

JOEY: No, můžeš jí to za mě dát? Je to jenom něco malýho. Já... doufám, že se jí to bude líbit.

DAWSON: Je to barevný a lesklý. Bude to zbožňovat.

JOEY: Užij si hezkej výlet.

DAWSON: Jo, ty taky. Bez tebe to nebude stejný.

JOEY: Ha ha! Ahoj.

DAWSON: Ahoj.



[Kuchyně v domě babičky. Jack sedí u stolu a jí nějaké müsli, když vchází Jen a vezmi si sklenici pomerančového džusu.]

JEN: Tohle je nějakej novej druh pomerančovýho džusu?

JACK: Mm-hmm. Myslím, že je v tom trochu dužiny, místo spousty dužiny.

JEN: Zajímavý. Myslím, že se rozejdu s Dawsonem.

[Jack vyprskne müsli zpět do misky a nastává chvíle trapného ticha, kterou přeruší příchod Dawsona.]

DAWSON: Připraveni vyrazit?

JEN: Jo.

DAWSON: Dobře.



[Capeside. Před Dawsonovým domem. Babička, Jack, Jen a Dawson přijíždějí v autě babičky. Vystoupí a vidí, že je tam spousta lidí.]

DAWSON: Páni. Neměl jsem ponětí, že tu budou takový davy. Škoda, že si na to Lily nebude vůbec pamatovat.

GALE: No, poslední dobou jsem byla tak trochu zavřená doma. Narozeniny Lily byly prostě hezká výmluva, jak pozvat nějaké staré přátele.

[Přichází nějaký muž s malou holčičkou v náručí.]

NATHAN: Káva je hotová, Gale. Hej, ty musíš být Dawson. Rád tě poznávám.

DAWSON: Ahoj.

GALE: Ach, promiňte, jsem tak nevychovaná. Ehm, Dawsone, zlato, tohle je můj přítel Nathan a jeho dcera Haley.

NATHAN: Řekni ahoj. Ahoj. Ha ha ha!

DAWSON: Uf, tohle je má dívka Jen.

JEN: Ahoj.

NATHAN: Rád tě poznávám.

JEN: Taky vás ráda poznávám.

GALE: No, ehm, myslím, že už je všechno připravené. Samozřejmě kromě toho, že jsem zapomněla vyzvednout v pekařství dort.

JACK: Víte, můžeme tam s Jen zajet, paní Leeryová, žádný problém.

JEN: Jo, to není vůbec žádný problém.

GALE: Ach, díky. Takže, Evelyn, Dawsone, co takhle nějakou kávu?

JEN: Hned jsme zpátky.

[Všichni jdou dovnitř a Jen a Jack je sledují odcházet.]

JACK: No, teď mu kopačky dát nemůžeš.

JEN: Jacku, to není sranda.

JACK: Ne, to není sranda, Jen, což je důvod, proč spolu pojedem pro ten dort, a tak mě budeš moct zasvětit do toho, o co tady zatraceně jde. Nastup do auta.



[U Paceyho auta. Pacey a Audrey si povídají na jedné straně auta, zatímco Joey čeká na druhé.]

PACEY: A necháš mě vybrat hudbu?

AUDREY: Když chceš. Bude to zábava, Pacey. Jsou horší způsoby, jak strávit sobotu, než cestovat s pár hezounama.

PACEY: To je pravda. Ale pořád se mi nelíbí nápad poskytnout zábavu tomu bídákovi a jeho vysmátý kapele.

AUDREY: Charlie Todd.

PACEY: Nechci, abys znala skutečný jméno toho kluka. Prostě nechci, aby ses s ním cítila v bezpečí nebo tak něco. Tenhle kluk dokonce ani není z tvejch společenskejch kruhů. Jistě, krouží kolem jako sup, ale ve skutečnosti není v tvejch kruzích. Víš, co chci říct?

AUDREY: Ne, ale žene se k nám alarmující rychlostí.

PACEY: Musíš si dělat srandu.

[Přižene se k nim přijíždí Charlie.]

CHARLIE: Díkybohu, že jsem vás našel. Kluci odjeli v dodávce před hodinou.

JOEY: Možná se ti pokoušeli něco naznačit.

CHARLIE: Zaspal jsem. Nevadilo by vám, kdybych se k vám přidal?

AUDREY: No, nevidím žádnej důvod, proč bys nemoh.

PACEY: Takže to byl tvůj náhradní plán? Víš, kdybys zaspal a zmeškal odjezd?

CHARLIE: No, uf, tak nějak.

PACEY: To je prostě paráda.

CHARLIE: Cože?

JOEY: Nic. Pacey, vím, že je to strašný ale není toho moc, co bez něj můžou dělat, a pokud...

CHARLIE: Ach, diky. Vy, lidi, válíte.

JOEY: Fakt mě to mrzí, Pacey. Nikdo to neplánoval.

PACEY: To bych neřek. Jsem si pěkně jistej, že vysmátej hoch támhle to plánoval. [kňučí] "Zmeškal jsem odvoz." Ty víš, že po tobě jede, Joey.

AUDREY: Haló! Tvá současná známost stojí přímo před tebou.

PACEY: To s tebou nemá nic společnýho. Jen jsem viděl, co ten kluk udělal Jen. Nechci, aby to udělal někomu dalšímu z mejch přátel.

AUDREY: Dobře, prostě... si užijeme, co to je-- velkej výlet s pestrou osádkou a hromadným sexuálním napětím.

PACEY: Přihoď pytlík vepřových kůžiček a máme dohodu.

AUDREY: Dobře.

PACEY: Ale budeš toho kluka ode mě držet dál. Vážně.

[Uvnitř auta. Joey a Charlie čekají na zadním sedadle.]

CHARLIE: Ha ha ha!

JOEY: Co?

CHARLIE: To jen... myslím, že o tomhle se mi jednou zdálo.

JOEY: O čem to mluvíš?

CHARLIE: Ty, já, velká zadní sedačka.

JOEY: Tohle sedadlo nemá žádný skrytý úmysly.

CHARLIE: Hele, neřek jsem, že má.

JOEY: Je to čistě o práci.

CHARLIE: To jsou všechny moje transakce na zadním sedadle.

[Dveře se zavírají.]

[Motor startuje]



[V autě. Audrey a Pacey jsou vpředu a Joey a Charlie vzadu.]

AUDREY: Ach, vypadá to, že jsme jenom půl hodinky od Salemu.

PACEY: Nevím, jestli bys tam byla v bezpečí, zlato.

JOEY: Hele, Charlie, ještě jednou, jak se jmenuje to místo, kde hrajeme?

CHARLIE: "My", hm? Věděl jsem, že je jen otázkou času, kdy začneš přijímat život rockový hvězdy.

PACEY: Jo, styl starý školy ti fakt moc nejde, kámo.

CHARLIE: Hele, je to fakt fajnová jízda, Pacey. Kolik tě to fáro stálo?

PACEY: Ty víš odkud pocházím, Charlesi, není zdvořilý rýpat do osobních finančních afér. Takže, jak se vlastně jmenuje to místo, kam míříme?

CHARLIE: Uf, Opilec a smrt.

PACEY: Ach, to zní jako hezký rodinný místečko.

CHARLIE: Ne, je to skvělý. Chci říct, že jsem tam vlastně ještě nebyl, ale pár kluků jo. Slyšel jsem, že je tam fakt bezvadný publikum. Je to jako bejt na opravdovym koncertě, víš? Ne jen parta vysokoškoláků zabíjejících čas.

[Charlie ve tváři Joey spatří nervózní výraz.]

CHARLIE: Hele, neboj se.

JOEY: Já se nebojím.

CHARLIE: Jsi jen vzrušená?

JOEY: Nejsem nic.

CHARLIE: Ha ha ha! Jo, jasně. Už si představuješ drogový doupě a jakým způsobem zlikviduješ hotelovej pokoj nejdřív.



[Před domem Dawsona. Jen a Jack sedí na lavičce a povídají si.]

JACK: Co je s tebou a Dawsonem? Zevšednělo to?

JEN: Aach... ne, prostě se to... jaksi vyjasnilo, protože já, víš, skočila jsem do toho tak rychle a všem jsem říkala, že se mýlí a že já mám pravdu a skutečně je nám s Dawsonem souzeno být spolu, a to bylo šílený. Mám pocit, jako by to existovalo v nějakým paralelním vesmíru, a teď je to prostě jaksi...

JACK: ...bezpečný.

JEN: Uf. Když si to přiznám, tak... budu skutečně vypadat jak dysfunkční plakátový dítě. A nejde o to, že by mě rocker Steve přiměl nově se podívat na význam lásky, ale-

JACK: ...ale něco jsi cítila.

JEN: Ne, něco mi chybělo. To, jak někoho poprvý potkáš a rozhodneš se sám pro sebe, jestli ano nebo ne. A já nechci bejt holka, co je naštvaná, protože sobotní noci nejsou větší zábava. Chci říct, že si to Dawson nezaslouží. Už toho prožil dost.

JACK: Jen, měla bys mu to říct.



[Uvnitř Dawsonova domu. Dawson stojí v předsíni a kouká se, jak si na podlaze hraje Lily s nějakými dalšími dětmi, když k němu přijde Nathan.]

NATHAN: Takže, Dawsone, tvá matka mi říkala, že si užíváš ten nový filmový program v Bostonu.

DAWSON: Jo.

NATHAN: Jo. Trochu jsem fušoval do filmu, když jsem chodil na Amherst. Nic tak pokročilého, co děláš ty, to mi věř.

DAWSON: Ne, teprve jsem začal.

NATHAN: Ach. C-co ten Matrix? Chci říct, že použili spoustu té nové, uf, digitální technologie, že?

DAWSON: Jasně.

[Dawson se podívá na hrající si Lily.]

NATHAN: No, tahle tady, to tě tedy řeknu. [Nathan se skloní a zvedne Lily] Pojď sem, slečno Lily Prohnaná, měli bychom si na tebe dávat pozor, viď? Řeknu ti, dostane se k pastelkám a její máma jí nazývá géniem. Ahoj, génie. Staré vizuálně kreativní geny kolují nejspíše v krvi všech členů téhle rodiny.

DAWSON: Omluvte mě na chvilku.



[V Paceyho autě. Nějakou dobu jsou na cestě a v autě je mrtvolné ticho. Ve vzduchu je cítit napětí.]

CHARLIE: Hej, Pacey?

PACEY: Jo, Chuckie.

CHARLIE: Koukni, mně nevadí sedět na zadním sedadle, ale potřebovali bychom trošku šlápnout na pedál, jestli víš, co chci říct.

PACEY: Fakt mi to právě řek?

AUDREY: Jo.

CHARLIE: Koukni, chápu, že musíš brát ohled na tuhle stařešinu, ale pohni s tím, chlape, máme trochu zpoždění.

PACEY: No, možná bys měl lepší čas na starým praseti, co, Chuckie?

AUDREY: Hele, dobře, kluci. Není třeba žádný urážení aut. Charlie, zlato, jsem si jistá, že to stihnem. A, Pacey, zlatíčko, trocha rychlosti nikdy nikomu neublížila.

CHARLIE: Víš, jestli chceš, abych řídil, bábi, můžu klidně přeskočit dopředu, dobrá?

PACEY: Ha ha ha. Dobře.

[Pacey zastaví a všichni vystupují z auta.]

AUDREY: Co to děláš?

PACEY: Nechávám propuknout vztek. Chucklesi, vypadni z mýho auta.

CHARLIE: V čem je problém?

PACEY: Není žádnej problém. My odjíždíme, ty stopuješ.

CHARLIE: Ach, no tak, chlape, jsi směšnej.

PACEY: Já jsem směšnej?!

CHARLIE: No jasně.

PACEY: Koledoval sis o to hned od chvíle, co ses ráno nepozvanej objevil.

CHARLIE: Víš, věř mi, lituju toho každou vteřinou víc a víc, ale nedělej předčasný závěry, protože mě vůbec neznáš.

PACEY: A ty neznáš mě, protože kdybys znal, odebral by ses na odchod před pěti minutama.

CHARLIE: Nemůžu tomu uvěřit. Ty si nemyslíš, že tě zvládnu?

AUDREY: Hele, kluci, víte co? Máte oba úžasný svaly a holky jsou ohromený. Můžeme teď prostě jet?

PACEY: Vyzýváš mě?

[Pacey do něj strčí.]

CHARLIE: Měl bych se obtěžovat?

[Charlie strčí do Paceyho.]

PACEY: Chceš to? Tak jo. Jdeme na to.

[Audrey popadne Paceyho za ruku a táhne ho do lesa.]

PACEY: Zlato, mohla bys prostě vteřinku počkat?

AUDREY: Brumlo, pojď! Pojď se mnou teď hned.

PACEY: Mám tu jednu malou nevyřízenou záležitost-

AUDREY: Ano, ale tvý neadrtálský charisma mě dostalo. Prosím tě, pojď se mnou do lesa.

PACEY: To není fér, to není fér.

AUDREY: Co?

PACEY: To není fér.

[Zmizí v lese.]

CHARLIE: Jo, nech ženušku, ať se o tebe postará.

[Charlie se otočí k Joey, která na něj udělá pohled.]

CHARLIE: Uf! Co má za problém?

JOEY: Co máš ty za problém? Ten kluk tě vzal s sebou, protože je to slušnej člověk. Proč jsi považoval za nutný mluvit?

CHARLIE: Já nevím, chci říct, že je to dobrej způsob, jak strávit 6-ti hodinovou cestu. Hele, musíš uznat, že to úplně přehnal.

JOEY: O to vůbec nejde. Proč jsi nemoh bejt slušnej spolucestující na zadním sedadle a prostě ho ignorovat?

CHARLIE: Na tyhle věci existujou pravidla.

JOEY: Ach, bůh vám zakazuje myslet za sebe.

CHARLIE: Co tím chceš jako říct?

JOEY: Očividně jsi ho pořádně naštval. Myslím, že jsi nejspíš jeho nabušená blonďatá verze.

CHARLIE: Ha! Myslíš si, že jsem hezkej.

JOEY: Řekla jsem nabušenej blonďák a ty si hned myslíš, že jsem do tebe udělaná. Tohle nebude nikdy fungovat.

CHARLIE: Ne, ale myslíš na to.

JOEY: Jo. [svůdně] Hele, jestli budeš hodnej, možná bychom se pozdějc mohli stavit na zmrzku.

[Audrey a Pacey se vracejí, oblečení mají nějak pomuchlané a oba mají na tváři široký úsměv.]

AUDREY: Dobře, teď můžeme jet.

CHARLIE: Už je to dobrý?

JOEY: Charlie. [k Audrey] Cokoli jsi udělala, a nechci žádný detaily, díky.

AUDREY: Není zač.



[Molo u Dawsonova domu. Jen a Dawson sedí na jeho konci, mluví spolu a Dawson při tom nervózně houpe nohama.]

DAWSON: Úplně blázním. Chci říct, že jsem--ts!, že jsem neočekával, že máma začne randit. Já prostě-

JEN: Myslím, že by ses na to měl možná připravit. Možná ne na Nathana, ale... na možnost Nathana.

DAWSON: Dobrá, to je skvělý, připravím se, ale právě teď jsem naštvanej a trochu šokovanej.

JEN: Jestli tě tvá máma naštvala, proč si s ní prostě nepromluvíš?

DAWSON: No, jaksi se pokouším mluvit s tebou.

JEN: Jde dál.

DAWSON: Od mýho otce?

JEN: Promiň. To jsem nechtěla říct. Chci říct, že jde dál ve svým životě. To by tě mělo... trošičku těšit.

DAWSON: Vážně?

JEN: Lidé se prostě občas potřebují nadechnout a jednat na základě svých impulsů. Tvá máma nebude vždycky reagovat tak, jak si myslíš, že by měla.

DAWSON: Já vím, že nejsem její dozorce. Jen říkám, že mám právo reagovat, ne? Nebo možná ne.

JEN: Neřekla jsem, že nemáš.

DAWSON: Ne, ale, Jen, pokouším se s tebou mluvit a možná se ty pokouším mluvit se mnou, ale mám pocit, že nevedeme stejný rozhovor.

JEN: Víš co? Prostě se namaluju támhle do rohu.

DAWSON: Ne, promiň. Já jsem... jsem fakt trouba. Nechtěl jsem se tě dotknout.

JEN: Nedoknul ses mě. Já jen-- nechci... říct něco, čeho budu nakonec litovat.

DAWSON: Jako co?

JEN: Nic. Já jen... já chci prostě jít. Půjdu.

DAWSON: Počkej chvíli, co-

JEN: Nic, dobře?

DAWSON: Dobrá, mluvili jsme spolu a pak tu náhle mezi náma byl světadíl. Chceš mi říct, o co jde?

JEN: Ne. Ehm... jen se chci prostě nadechnout. Půjdu někam s Jackem.

DAWSON: Dobře.



[Bar Opilec a smrt. Joey, Audrey a Charlie vstupují do baru a vidí motorkářský bar plný samých vazeb. Vidí ceduli "Zbraně zakázány" a otvory po kulkách pokrytý bar.]

[Hraje tvrdý rock.]

JOEY: Ehm, prosím, řekněte mi, že jsme se tu stavěli jenom pro instrukce.

PACEY: Jo, protože jsem si jistej, že přátelští hosté tohohle baru prostě umírají touhou nám pomoct, kurážným vysokoškolákům.

AUDREY: No, má to svý kouzlo. Jdu se porozhlídnout.

CHARLIE: Dobře, koukněte, kluci tu nejsou a nemáme žádnej čas na zkoušku.

JOEY: To myslíš vážně?

CHARLIE: Ne, to je v pohodě. Tyhle lidi pravděpodobně moc nezajímá tvůj zpěv, jestli víš, co chci říct.

PACEY: To je skvělý. Možná bys z ní moh vytřískat trochu peněž, až show skončí, jestli víš, co chci říct.

CHARLIE: Ach, ale jdi, chlape.

PACEY: Jen mě zajímá, proč jsi vůbec Joey na tohle místo vzal.

CHARLIE: Je skvělá zpěvačka. Myslel jsem, že by se mohla pobavit.

PACEY: A ty by ses moh trochu pobavit při pohledu na ní, co?

JOEY: Dobře, kluci, stojím přímo tady.

[Vrací se Audrey.]

AUDREY: Promiňte, promiňte. Lidi, hádejte co? Vzadu je jedna holka. Dělá takový to vězeňský tetování, 10 babek za jedno. Dobrá, jdem to omrknout.

JOEY: To zní božsky.

[Joey a Audrey odcházejí.]

PACEY: Dám si na tebe pozor.

CHARLIE: Nevím proč, vzhledem k těm lidem okolo.



[Uvnitř šatny. Audrey líčí Joey.]

JOEY: Ta skupina před náma je pěkně populární.

AUDREY: To není soutěž, zlato. Není třeba bláznit, nemá to cenu, fakt. Moc to neznamená podlehnout Sabbath Tribute.

JOEY: O to nejde. Já--mně je to jedno. Kromě toho, že mi to není jedno. Pokoušela jsem se celej čas se o to nestarat, ale nonšalantnost se ke mně nehodí a já prostě chci nad nima vyhrát, ale něco mi říká, že se to nestane.

AUDREY: Jo, neděláš moc dobře věci, co neděláš moc dobře, ale, hele, tyhle lidi už nikdy neuvidíš. Ačkoli noc je mladá. Kdo ví, kdo upoutá tvou pozornost.

JOEY: Myslím to vážně, Audrey. Chci říct, že hrát před těmahle lidma je dost jiný, než hrát před partou vřelých a natěšených vysokoškoláků. Aach, proč jsem vůbec řekla Charliemu ano?

[Zaklepání na dveře. Vchází Charlie.]

CHARLIE: Hej, Joey? Začínáme za pět minut. Dobrá, představím tě a pak... vypadáš oslnivě.

JOEY: Díky.

[Charlie odchází.]

AUDREY: A mimochodem řekla jsi ano, protože jsi zvědavá.

JOEY: Nikdy jsem neřekla, že se mi líbí.

AUDREY: Nikdy jsem neřekla, že se ti líbí, řekla jsem, že jsi zvědavá. Zřejmý rozdíl.

JOEY: Musím jít zpívat.

AUDREY: Ach, ano, vím, jak vážně bereš svou hudbu.

JOEY: Zmlkni.

AUDREY: Hele, nikdy se neutrhuj na svou stylistku, Joey. Nikdy!

[Audrey jde ven a připojuje se k Paceymu v publiku.]

PACEY: Všechno v pořádku?

AUDREY: Ach, malý stádium paniky... myslím.

PACEY:No, možná to je proto, že přední řada si brousí nože zubama.

AUDREY: Kdy si z tebe stal pan Máma? Myslela jsem, že zbožňuješ takovýhle putiky.

PACEY: Pro sebe ano, pro příležitostní známý ano, ale ne pro svý přátele.

[Joey vchází na pódium a Charlie jí představuje. Ozývá se smích a pískot. Joey začne tlumeně zpívat. Publikum bučí a křičí.]

[Kamera se přesouvá z nervózní Joey zpět na Audrey a Paceyho.]

AUDREY: Možná bude muset sundat šaty, Pacey.



[Obývák Leeryových. Dawson pozoruje spící Lily a Gale tiše vchází do pokoje, aby se k němu připojila. Nese dárek od Joey, ale není ještě otevřený.]

GALE: Ahoj.

DAWSON: Ahoj. Zhasla jako svíčka.

GALE: Aach, no docela řádila. Takže, kam šla Jen?

DAWSON: Šli se s Jackem projít. Myslím, že večírek byl na ně trochu divokej. Vlastně jsme se pohádali.

GALE: Kvůli čemu?

DAWSON: Asi to bylo kvůli, uf... pohnutí se dál.

GALE: Hmm. Na jaký jsi byl straně?

DAWSON: Podle všeho jsem proti tomu, ale... čím déle tu sedím a koukám na Lily, tím méně zřejmý jsou mý důvody.

GALE: Někdy nejsou důvody, zlato. Vybrat si nový směr v životě není vždy něco, na co potřebuješ seznam. Prostě se cítíš jinak. Ani to třeba nechceš, ale když přijde volba na pohnutí se dál nebo pokoušení se napasovat do skořápky svého bývalého já, no... asi to závisí na tom, s čím chceš žít.

DAWSON: Měl bych najít Jen.

GALE: Ach, najdete se. Dneska nikdo nikam nejde. Její babička omdlela v pokoji pro hosty.

DAWSON: Ha ha ha! Parádně se odvázala.

GALE: Ha ha ha! Aach, víš, zapomněli jsme otevřít tenhle.

DAWSON: Ten je od Joey.

GALE: Jo, bylo opravdu divné nemít jí tady.

DAWSON: Jo, na to jsem právě myslel.

GALE: No... myslím, že půjdu poklidit a, uf, dobrou noc.

DAWSON: Hele, mami?

GALE: Já vím. Měla jsem ti to říct. Ale, zlato, abych byla upřímná, nevěděla jsem co říct.

DAWSON: To, co řeknu, je, že, uf, rád jsem se dneska seznámil s tvým přítelem.

GALE: Hmm. Diky. No, dobrou noc, zlato.

DAWSON: Dobrou noc.

[Gale odchází. Dawson se usadí, vezme dárek od Joey a otevře ho. Nejde uvnitř album s kresbami, a když ho otevře, čte: "Šťastné první narozeniny, Lily! Ať jsou všechny tvé roky naplněny takovýmito vzpomínkami. S láskou Joey." Dawson otočí stránku a vidí, že jsou v albu kresby od Joey. Na první je molo před Dawsonovým domem. Dále kresba Dawsona držícího Lily, kresba Mitche, kresba Mitche, Gale a Lily a nakonec kresba celé rodiny. Všechny kresby přinášejí Dawsonovi šťastné vzpomínky.]



[Bar Opilec a Smrt. Joey stále zpívá a dav bučí. Charlie jde k ostatním klukům ze skupiny a něco jim pošeptá. Skupina začne hrát "I hate myself for loving you" (Nenávidím se, že tě miluju). Charlie začne zpívat a Joey se k němu přidá. Zpívají duet. Publiku se to líbí a Joey se více ponořuje do písně. Davy šílí.]



[Před barem. Skupina dává vybavení do dodávky a Joey a Charlie se s někým z baru baví. Audrey a Pacey se na ně dívají.]

PACEY: Ach, bože, myslela by sis, že ten kluk je Jimmy Page.

AUDREY: Jo, až na to, že je rok 2002. Co to s tebou je Pacey? Nic jsem neříkala, ale v týhle chvíli myslím na to, že pojedu domů s támhletím zrzkem. [Ukáže na jednoho z motorkářů.]

PACEY: O nic nejde. Já jen.... on je prostě ten kluk. Když jste s Dawsonem natáčeli film, musel jsem se koukat, jak ti strká jazyk do pusy snad 40-krát, zatímco jsme se my dva pořád vypořádávali s celou touhle záležitostí, dobře? Takže, když ho vidím, jo, chci ho praštit a, fajn, jestli to ze mě dělá špatnýho kluka, jsem asi špatnej kluk, ale když vidím vás dva pohromadě, šílím z toho, dobře? A přeju si, abych moh na tebe udělat hned teď dojem tím, že řeknu něco sebeujištujícího, ale nemůžu, protože se starám, a to je prostě to nejlepší, co můžu dělat, takže myslíš, že bysme si teď mohli prostě skočit na hamburger nebo něco, prosím?

AUDREY: Ne. To je úplně ta poslední věc, co chci právě teď dělat.

PACEY: Fajn. Dojdu pro auto.

AUDREY: Hej. Spíš jsem myslela, že bychom mohli omrknout ten motel naproti.

PACEY: Zmeškal jsem něco?

AUDREY: Nemůžu uvěřit, že ho chceš... praštit kvůli mně, Pacey. To je tak... výtržnicky roztomilý.

PACEY: Fakt?

AUDREY: Fakt.

[Začnou se líbat a přicházejí k nim Joey a Charlie.]

JOEY: Nechci přerušit příjemnou chvilku, ale, ehm, jste připraveni vyjet?

AUDREY: Ano, vlastně... plány se trošku změnily, Joey, protože jsme s Paceym fakt unavený.

PACEY: [zívne]

AUDREY: A nemyslíš, že by byl dobrej nápad strávit noc v támhletom motelu?

JOEY: Ne, to opravdu ne.

PACEY: No, víš, není to Potterovic motel, ale nevadilo by ti, žes prošvihla nějakej místní půvab?

CHARLIE: Hele, mně to zní skvěle, lidi, jsem-- jsem zničenej.

AUDREY: No, napadlo by vás to? Tenhle gentleman s něčím souhlasí.

JOEY: Šokující.

[Joey vypadá nešťastně.]



[Před motelem. Joey sedí na jednom z křesel u bazénu, když k ní přichází Charlie s klíčem od pokoje.]

CHARLIE: Vánek od vody je v tomhle ročním období příjemnej.

JOEY: Exotickej, fakt.

CHARLIE: Mám pro nás pokoj.

JOEY: Nech mě hádat. Neměli žádný oddělený postele.

CHARLIE: Ne, ne, přísahám. Ani jednu. Jsi nervózní?

JOEY: Kvůli tomu, co se stalo po plese? Myslím, že budu v pohodě.

CHARLIE: Šli jste s Paceym na ples spolu?

JOEY: To opravdu šli.

CHARLIE: Bože, to musí bejt divný. Mít ho tu s tvou spolubydlící.

JOEY: To je způsob, jak to rádi děláme. Chci říct, nejsi ten kluk, co potkal mou kámošku Jen?

CHARLIE: Dobře, dobře. Netřeba připomínat. Takže, je-- je to jedinej kluk, s kterým jsi spala?

JOEY: Víš, tohle je nevhodná otázka ve velmi mnoha rovinách.

CHARLIE: Koukni, jen se zkouším pohnout dál. Proč musíme vždycky tlachat? Proč nemůžem mít vážnej rozhovor?

JOEY: Proč musíme mít vážněj rozhovor?

CHARLIE: Asi nemusíme. Hele, jen nevím, proč by sis nemohla udělat novýho kámoše. Chci říct, že zbytek tvejch přátel spolu spí.

JOEY: Dobře. Dostals mě. Máš pravdu. Ano, Pacey je jedinej, s kým jsem spala.

CHARLIE: Já spal jenom s dvěma holkama. Jedna na střední škole a pak Jen.

JOEY: Fakt? Teď mám k tobě fakt blíž.

CHARLIE: Měla bys. Tohle moc lidem neříkám.

JOEY: Cos řek tý holce, s kterou jsi Jen podváděl? To se nepočítá?

CHARLIE: Och, správně.

JOEY: Je to vlastně srdceryvný. Vidět na vlastní oči selhat unavenou rutinu.

CHARLIE: Ha ha ha. Bože, nemůžu uvěřit, jak moc shazuješ mou hru, Joey Potterová.

JOEY: No, dělám, co můžu.

CHARLIE: Víš, myslím, že ti dám dobrou noc. Když ti bude zima nebo budeš trochu zvědavá na pokoj, je to číslo 7.

[Dává před ní na stůl klíč.]

JOEY: Dobrou noc, Charlie.

CHARLIE: Uvidíme se pozdějc, Joey. Víš, dneska jsi byla fakt skvělá.

JOEY: Dík. Tak nějak jsi mi pomoh.

CHARLIE: Ha ha ha. Ne, nepotřebovala jsi to. Jenom jsem nemohl odolat nutkání.

JOEY: K čemu?

CHARLIE: Být tak blízko něčemu tak úžasnýmu.

JOEY: Dobrou noc.

[Charlie odchází, zajde za roh a narazí na Paceyho, který nese papírový pytlík.]

CHARLIE: Promiň.

PACEY: Jsem v pohodě.

CHARLIE: Dlouhej den, co?

PACEY: Jo.

CHARLIE: Jídlo pro dámu?

PACEY: Jo, něco takovýho.

CHARLIE: Ty dvě jsou jedny z nejnáročnějších žen, co znám, a nějak jsi dokázal vybojovat obě.

PACEY: "Vysocenáročné" je ve skutečnosti jen jinej způsob jak říct "vysocekvalitní".

CHARLIE: To je hezkej způsob, jak na to dívat. Tak mi něco řekni. Proč jsme najednou začali vést normální rozhovor?

PACEY: To fakt nevím. Byla to hezká věc, cos dneska večer udělal, a možná jsem jen unavenej z toho, že tě tak intenzivně nenávidím, ale neudělej chybu, jestli uděláš něco, co Joey ublíží, budeš toho litovat po zbytek svejch dní.

CHARLIE: Jo, to jsem si myslel. Takže teď mě jen tak trochu nenávidíš?

PACEY: Kdybych byl tebou, nebral bych si to tak osobně. Není to krátkej seznam.

CHARLIE:[směje se] Přeju ti dobrou noc, chlape.

PACEY: Tobě taky.

[Charlie odchází a Pacey si jde promluvit s Joey.]

PACEY: Zůstaneš tu celou noc?

JOEY: Myslela jsem na to.

PACEY: Jestli se o něco pokusí, víš, kde mě najdeš, že?

JOEY: Myslím, že si s ním poradím.

PACEY: Potom, co jsem tě dneska viděl uchvátit motorkářskej bar, jsem si pěkně jistej, že by sis s Charliem poradila. Vlastně se vsadím, že kdybys chtěla, mohla bys mu roztříštit srdce na milion kousků.

JOEY: Kdybych chtěla něco takovýho udělat.

PACEY: Jistě. Chudák kluk.

JOEY: Ha ha.



[Motelový pokoj Audrey a Paceyho. Audrey skáče na posteli, když vejde dovnitř Pacey se sáčkem v ruce.]

AUDREY: Díkybohu. Co, musels vyrobit vlastní šmejdský kondomy?

PACEY: Ha ha. Zbožňuju způsob, jak přemejšlíš. Ale nikdy jsem neřek, že jdu ven pro kondomy.

AUDREY: No, ne. Řek jsi, že jsi na něco zapomněl. A řek jsi, že jsi mě nikdy neviděl nepřipravenou, takže-

PACEY: Možná jsem prostě šel ven, protože jsem chtěl udělat romantický gesto.

[Vyndá ze sáčku malý dortík a z kapsy vyndá svíčku.]

AUDREY: [směje se] Aaa. A já pro tebe nic nemám. [Pacey zapálí svíčku.] Kvůli čemu to je?

PACEY: Tohle je naše první společná noc. Žádné spolubydlící, žádný zadní sedadla, žádná ochranka. Jen ty a já.

AUDREY: Správně.

[Audrey sfoukne svíčku.]

PACEY: Přála sis něco?

AUDREY: Přála.

PACEY: A mělo to něco společnýho se čtyřma stěnama a Ikea katalogem?

AUDREY: Vždycky jsem si myslela, že jsi spíš kluk, co nakupuje v železářství.

PACEY: Vždycky jsem věděl, že jsi holka, co má ráda klasiku.

AUDREY: Mm. No, to ukazuje, nakolik mě znáš.



[Před školou. Jen a Jack sedí na schodech, když k nim přijde Dawson.]

DAWSON: Jak jen jsem moh vědět, že vás najdu tady?

JACK: Jo, je to asi nějakej hybrid "patetickýho" a "předvídatelnýho".

DAWSON: Ha ha ha.

JACK: Dobře, když mluvíme o patetickým, myslím, že se půjdu kouknout na, uf, fotbalový hřiště. Zaběhnu si pár koleček, protáhnu ramena. Uvidíme se pozdějc, lidi.

JEN: Ahoj.

[Jack odchází.]

DAWSON: Tak co se dneska stalo?

JEN: Já nevím.

DAWSON: Řekni mi cokoli.

JEN: Dobře. Před čtyřma rokama jsem vystoupila z taxíku, a-- tys tam stál a vypadal jsi tak otevřenej a nevinnej a šťastnej a já si pomyslela, že jsi kluk pro mě, a dala jsem do toho tak nějak--dala jsem do toho všechno a, víš, nepochybuju ani na chvilku, že jsi ten nejlepší kluk, kterýho kdy poznám, a přála bych si, víš, aby sis mě prostě vzal, protože-

DAWSON: No, tak proč tohle děláme, Jen? Chci říct, že je důvod, proč to dřív fungovalo. Je důvod, proč jsme se dali dohromady. Nebo ne?

JEN: Dawsone, nemyslím si, že jsem to jen já.

DAWSON: Tenkrát to bylo správný.

JEN: Navzájem jsme se potřebovali.

DAWSON: Takže co se právě stalo? My jsme se--

JEN: Jo. Jo, to jsme se.

[Sedí spolu v tichu, Dawson si Jen k sobě přitáhne a ona si o něj opře hlavu.]



[Před motelovým pokojem Joey a Charlieho. Joey pomalu vloží klíč do zámku, otevře dveře a pomalu vstoupí do pokoje. Sundá si kabát a podívá se na Charlieho, který už spí v posteli. Joey tiše dojde k posteli a opatrně si lehne na přikrývku. Koukne na spícího Charlieho, usměje se, otočí se na svou stranu a zavírá oči.]