Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 516 - Osamělé místo

Gina Fattore, překlad: Petr Říhánek


[Pokoj Joey. Dawson a Joey sedí na podlaze a společně sledují televizi, kde běží nějaký film. Film skončí a Dawson televizi vypne.]

DAWSON: Takže... co si myslíš?

JOEY: Mm. Já nevím. Bylo to tak... tak... nudný.

DAWSON: Nu-nudný? Co vás to na Worthingtonu učí?

JOEY: No, chceš, abych lhala a řekla, že jsem to pochopila?

DAWSON: Nejde o pochopení. Pauline Kealová říkala, že ti může Goddard připadat nesrozumitelnej a stejně můžeš být uchvácená jeho brilantností.

JOEY: Ví Jen o tobě a tý Paulině, o který bezustání mluvíš?

DAWSON: Jen chápe mou potřebu setkávat se s jinýma filmovýma kritikama.

JOEY: Takže tohle je fakt tvůj domácí úkol? Jen sedíš a koukáš celej večer na filmy?

DAWSON: Jo, a zejtra to budu absolvovat zase, kdyby ses ke mně chtěla připojit. Ve škole poběží film, uf, Nicholase Raye, kterej musím skouknout.

JOEY: A Nicholas Ray je kdo?

DAWSON: Režírující rebel bez příčiny. Měl velkej vliv na francouzskou novou vlnu. Měla bys na to jít. [Dawson vyndá z videa kazetu.]

JOEY: Takže máte tohle pečovatelství na směny, nebo je v tom nějakej jinej systém?

DAWSON: [povzdechne si] Tvý přátelé s tebou prostě chtějí trávit nějaký čas. Je to problém?

JOEY: Ne, ale není to nutný.

DAWSON: Dobře, takže tě vyzvednu zejtra v sedm.

JOEY: Fajn. Chceš, abych tě vyprovodila?

DAWSON: Ne, to je v pohodě. Jen zůstaň hezky tady.

JOEY: Dawsone... jsem v pohodě. Fakt.

DAWSON: Já vím. Já vím. Jen si myslím- [zasměje se] Ty mě prostě nenecháš říct, jak jsem šťastnej, že jsi v pořádku.

JOEY: Ne. Promiň. Ale ráda jsem tě zase viděla a... strávila s tebou nějakej čas.

DAWSON: Jo. Jo, já taky.

JOEY: Takže se uvidíme zejtra.

DAWSON: Ahoj zejtra.

[Dawson se na ní na chvilku zahledí a pak odejde.]



[Úvodní titulky.]



[Dawsonův pokoj. Dawson sedí za laptopem a stříhá film, když se objeví Jen s úsměvem ve tváři.]

JEN: Dobře, no, nezačíná to před sedmou, takže máš nejspíš ještě čas se převlíct do jednoho z tvejch suprovějších triček.

DAWSON: Mý trička nejsou suprový?

JEN: Špatně jsi mě pochopil.

DAWSON: Jo, já-já jsem, vlastně... Kam si vlastně myslíš, že dneska jdem?

JEN: Na koncert... Veneer. Začínají turné po Severní Americe a musím s nima po koncertě udělat rozhovor, protože nikdo jinej nechtěl.

DAWSON: A já říkal, že tam půjdu?

JEN: Mluvíš, jako opravdickej kluk.

DAWSON: To jen, že- [zasměje se] Dneska ve škole promítaj film a, uf, jde o to, že jsem požádal Joey, jestli by se mnou nešla. A nějak nemám dobrej pocit z toho nechat jí samotnou.

JEN: Jasně, chápu.

[S trochu zklamaným výrazem ve tváři si sedne na kraj postele.]

DAWSON: Trápí tě to?

JEN: [povzdechne si] Jen si někdy přeju, abysme začali úplně od začátku, to je celý.

DAWSON: Ahoj, já jsem Dawson. [Roztomile se na ní usměje.]

JEN: Ahoj, já jsem Jen. [usmívá se, až se téměř směje.] Dobře, jdi. Jdi do kina s Joey.

DAWSON: Jsi si jistá?

JEN: Ano, samozřejmě, že jsem si jistá. Jsem si naprosto jistá.

DAWSON: A co ten koncert?

JEN: Stejně by se ti tam nelíbilo, budeš se bavit v kině a já půjdu na koncert s někým, kdo oceňuje kvality rock and rollu.

[Políbí se.]



[Pokoj Joey a Audrey. Audrey poslouchá při úklidu rádio, když někdo zaklepe na dveře. Audrey ztlumí rádio a jde otevřít. Je to Pacey.]

AUDREY: [povzdechne si] Ach. To jsi ty. Já jdu pozdě do práce nebo co?

PACEY: Samozřejmě, že nejdeš pozdě do práce. Dneska máš volno, a jestli si dobře vzpomínám, Joey má přednášky, což znamená-

[Chce jí popadnout, ale Audrey ho zarazí.]

AUDREY: Pacey, nevím, jak ti to říct, takže ti to prostě řeknu... Ehm... ta noc... obávám se, že musí zůstat jen krásnou vzpomínkou.

PACEY: [povzdechne si] Měl jsem zavolat, viď? Věděl jsem, že mám zavolat. Chci říct, že jsem tě viděl v sobotu, ale proč jsem prostě nezved telefon a nezavolal. Bylo by to tak snadný.

AUDREY: Pacey... aby bylo jasno, když jsme se spolu vyspali, vytvořili jsme nějakej druh... kosmický nerovnováhy, chápeš? Něco jako vír v karmě, jestli chceš, což znamená, že nás vyhledávává špatná energie. Chápeš? Vznáší se tu ve vzduchu.

PACEY: Hmm. No, nevím, jak ti to mám říct, ale ti chlápci z Krotitelů duchů nejsou skutečný vědci.

AUDREY: Shrňme si to. V pátek večer jsme se spolu vyspali v tvým aute.

PACEY: Ano, vyspali.

AUDREY: Mysli, Pacey. Co jinýho se ještě v pátek večer stalo?

PACEY: No, Joey měla takovej menší incident s kriminálním živlem, ale je v pořádku. Byli jsme s ní. O to jde?! O tohle?! Ne, ale jdi. To nemůžeš myslet vážně.

AUDREY: Je mi to lito, Pacey. Takhle to prostě je.

PACEY: Ale je v pořádku! Ani mi nedáš šanci říct, jak je tohle směšný?

AUDREY: Vím, co vím.

[Vytlačí ho ze dveří a chce je zavřít, ale Pacey jí zarazí.]

PACEY: Dobře, tak fajn. Nemusíme spolu spát.

AUDREY: Cože?

PACEY: Nemusíme spolu spát. Mužeme spolu strávit nějakej čásek a trochu se navzájem poznat. Takhle se můžeš zbavit špatný karmický energie a já to můžu zvládnou mnohem líp, než s tím zavoláním.

AUDREY: Ne. Je mi líto. Já prostě - nemám zájem. Prostě s tebou nemůžu trávit čas, Pacey, ne po tom, co se tu noc stalo. Dobře, možná, kdyby byl sex špatnej.

[Ve tváři Paceyho se objeví široký úsměv.]

PACEY: Myslíš, že sex byl dobrej?

AUDREY: No, jo. Ty ne?

PACEY: Jo, ale, víš, díky.

AUDREY: Není zač. Vidíš, tohle je přesně důvod, proč se s tebou nemůžu scházet. Ne, je mi líto. Nebudu procházet platonickým mučícím testem. [povzdechne si] Taková prostě nejsem.



[Před pracovnou profesora Wildera. Joey čeká přede dveřmi. Když se otevřou, vyjde z nich Wilder a nějaká studentka.]

WILDER: [povzdechne si] A nebojte se za mnou přijít, kdybyste si zase nevěděla rady, ano?

STUDENTKA: [zasměje se]

[Studentka odejde a Wilder a Joey na sebe chvíli v tichosti hledí. Pak jí Wilder pokyne, aby šla do pracovny a zavře za ní dveře.]

WILDER: [povzdechne si] Každý den jsou pro nás Hromnice, slečno Potterová. Problém je, že se nikdy nepoučíme.

JOEY: No, myslela jsem, že by nám pomohla změna místa činu.

WILDER: Takže máte nějakou akademickou výmluvu, nebo je tohle, uf, čistě společenská návštěva?

JOEY: Ne. Myslela jsem, že vám dlužím vysvětlení.

WILDER: Že jste v pátek večer odešla z mého domu a nikdy se nevrátila?

JOEY: Mělo to důvod.

WILDER: Jsem si jistý, že ano, ale, dobrý bože, neříkejte mi ho.

JOEY: Proč ne?

WILDER: No, zničila byste ten románový efekt, který jste vytvořila, když jste odešla - je to jak z Hanryho Jamese - Editha Whartonová. Celá Lily Bartová. Už vás někdo přirovnal k Lily Bartové, slečno Potterová?

JOEY: Ne. Ale jestli si dobře vzpomínám, skončila v chudobě, sama a zabila se.

WILDER: Dobře, špatný přiklad. Možná-možná, uf, Fanny Priceová nebo-nebo možná Jane Eyreová. V každém případě, taková jste. Jste dívka z románu z 19.století, která by se zarytě odmítala vdát pro peníze bez ohledu na to, jak by to pozvedlo její společenské postavení. Dívka, která by řekla ano, vyspala by se na to... znovu objevila své morální principy a ráno poté zlomila mládenci srdce, což samozřejmě pouze zvyšuje vaší přitažlivost. Principy jsou neuvěřitelně sexy, víte?

JOEY: [povzdechne si] Můžu teď mluvit?

WILDER: Jen když mi slíbíte, že nebudete nic vysvětlovat.

JOEY: No, to vám slíbit nemůžu.

WILDER: V tom případě se obávám, že jsme ve slepé uličce.

JOEY: Takže.... takhle to je? Je mezi náma konec jen proto, že to řeknete?

WILDER: Ke koncům jsme ještě v přednáškách nedošli, že? Nejlepší konec v celé literatuře? A neříkejte Odysseus, protože všichni říkají Odysseus.

JOEY: To nemůžete myslet vážně.

WILDER: Myslím, že oba víme, co se v pátek večer stalo.

JOEY: Vážně?

WILDER: Jo. Zachránila jste mi ten večer život. Život a nejspíše mou kariéru - ani jedno není dost působivé, aby si to zasloužilo zachránit, ale... uf, to, co se pokouším říci, je... že nemusím vědět, proč jste se ten večer nevrátila. Jen vám musím poděkovat.

[Otevřou se dveře a dovnitř nahlédne nějaká žena.]

ŽENA: Och, promiň, Davide. Skončili jste?

WILDER: Joey?

JOEY: J-jo. Skončili jsme.

WILDER: Nashle na přednášce.

JOEY: Díky.



Před domem babičky. Pacey hází bez efektu kamínky do okna. Zpoza rohu přijde Jack. Pacey mu vysvětlí, že chce mluvit s Audrey, která je uvnitř. Požádá Jacka, aby jí poslal dolů s tím, že je Pacey odpočatý a připravený se hádat. Pacey ví, že je Audrey uvnitř, protože se s Jen připravují na odchod na koncert. Jack se zeptá, proč je Pacey tak rozrušený. Pacey odvětí, že mu řekne něco o holkách - chtějí, aby se jim zavolalo, i když říkají, že nechtějí, aby se jim zavolalo, a to platí zvláště, když došlo k sexu. Pacey pak Jackovi vysvětlí, že kvůli jejich sexování si Audrey myslí, že přepadení Joey byla jejich vina. Jack si myslí, že je to směšné, což Paceyho potěší. Nakonec mu Jack řekne, že má smůlu, protože Jen a Audrey už na koncert dávno odjely. Pacey se tedy zeptá, co má Jack na večer v plánu. Jack ví o jednom baru, kde není třeba občanka. To se Paceymu líbí a tak tam spolu vyrazí.



Zákulisí na koncertu. Jen a Audrey poněkud zabloudily. Audrey to však nevadí, protože je přece bezva být v zákulisí. Chce, aby jí Jen slíbila, že jí přenechá toho hezkého. Jen namítne, že Audrey říkala, že jsou všichni v té kapele hezcí. Audrey tedy chce, aby jí přenechala zpěváka. Jen Audrey upozorní, že narozdíl od ní, která se snaží zapomenout na Paceyho, je tu ona z čistě profesního důvodu - udělá rozhovor s kapelou a pak se vrátí domů za Dawsonem. Audrey jí připomene, že ten je právě teď s Joey. Jen odvětí, že jí to ani trochu nevadí, protože narozdíl od Audrey je ona schopná mít dospělý a vážný vztah plný důvěry. V té chvíli narazí na jednoho muzikanta z kapely, Steva. Vzápětí se objeví další, Wynn. Jen jim řekne, že jde z rádia udělat rozhovor a představí jim Audrey. Muzikanti se zeptají, jaký byl koncert. Holky odvětí, že byl dobrý. Audrey prohodí k Jen, že změnila názor a chce toho s vousama.



[Kino. Dawson a Joey si koupí lístky a jdou dovnitř.]

JOEY: Takže chápu to dobře, že se ti to tu začíná líbit?

DAWSON: Jo. Začíná se mi to tu líbit. Nejdřív jsem si nemyslel, že sem zapadnu, ale-

JOEY: ...teď jsi stejně náročnej jako ostatní.

DAWSON: Goddard není náročnej. Je moc zábavnej. Jak bys mohla nezbožňovat film, kde chlap používá falešnej pas na jméno Laszlo Kovacs?

JOEY: No, to je hezký, zvlášť když nemáš tušení, kdo to je.

DAWSON: Je to neuvěřitelně slavnej filmař. Tohle jsi kdysi věděla.

JOEY: Chyba. Jen jsem předstírala, že vím takovýhle věci, abych ne tebe udělala dojem.

DAWSON: [zasměje se] Změnila ses víc, než jsem si představoval.

JOEY: Jo, no, ty jsi zase teď blázen do francouzkejch bijáku.

DAWSON: Není to tvůj, uf, učitel?

JOEY: Cože?

DAWSON: Ten-ten chlápek s tmavýma vlasama. Nemůžu si vzpomenout na jméno - tvůj profesor.

[Joey spatří Wildera a pak spatří nějakou ženu, která je tam očividně s ním.]

JOEY: Jo, to asi je.

DAWSON: Neměli bychom ho jít pozdravit?

JOEY: Ani ne.

DAWSON:[zmateně] Dobře.



Bar. Jack a Pacey jsou v baru, popíjejí a povídají si. Po chvíli Pacey poznamená, že je to tam sice hezké, ale není tam moc žen. Náhle si uvědomí, že jsou v baru pro gaye. Jack mu to potvrdí a dodá, že se měl o tom nejspíše zmínit, ale Pacey odvětí, že to je v pohodě, že mu to nevadí. Jack si jde odskočit.



Rádiová stanice. Steve si prohlíží CDéčka a flirtuje s Jen. Zajímá se, jestli má kluka. Jen odvětí, že mu do toho nic není. Na jiném místě sedí na pohovce Audrey a Wynny a povídají si. Wynny vypráví, kam všude ještě pojedou. Pak vytáhne fotku své přítelkyně, Kim, která právě dokončuje dokrorát z antropologie. Audrey řekne, že je hezká. Pak Wynn ještě ukáže fotku jejich psa s tím, že to musí Audrey připadat nudné. Audrey odvětí, že to nevypadá moc rockandrollově. Wynn se zeptá, jestli myslí monogamii, Audrey přisvědčí a zeptá se, jestli měl Wynn vůbec někdy chuť udělat něco špatného. Wynn odvětí, že měl, ale neudělal to, protože Kim miluje. Audrey se zeptá, jestli je to opravdu takhle jednoduché, protože si myslela, že jsou vztahy více komplikované. Wynn odvětí, že to jsou - ty špatné vztahy.



Bar. Pacey si povídá s nějakým mužem, když k nim přijde Jack. Pacey mu představí muže jako Jeffa. Jack si odvede Paceyho stranou. Pacey se nadšeně rozpovídá o tom, že ten chlápek je významný kritik restaurací a že ho ukecává, aby napsal o restauraci, kde s Audrey pracují. Jack se zeptá, co za to ten chlap chce na oplátku. Pacey nechápe, o čem to Jack mluví. Jack se ho tedy zeptá, jestli si všiml, že Jeff visí na každém jeho slovu. Paceymu to nakonec dojde a řekne, že poprvé ve svém životě chápe, jaké je to být opravdu sexy ženou. Jack navrhne, aby šli říct Jeffovi, že Pacey není gay. Pacey nesouhlasí s tím, že by si myslel, že ho schválně klamal. Jack tedy řekne, že tam půjde sám a vysvětlí Jeffovi, jaký je Pacey idiot. Pacey odvětí, že by měli počkat, dokud Jeff neslíbí, že napíše ten článek o restauraci, protože by jí to moc pomohlo. Jack namítne, co Pacey řekne, až ho Jeff požádá o telefonní číslo. Pacey odvětí, že se mu podívá přímo do očí a dá mu Jackovo číslo. Jack řekne, aby neblbnul a aby mu šli říct pravdu.



Rádiová stanice. Jen dělá se Stevem a Wynnym rozhovor o jejich turné po Americe.



[Kino. Joey a Dawson dojdou do sálu a Dawson ukáže na dvě volná sedadla.]

DAWSON: Třeba tady.

JOEY: Jo.

[Joey se posadí a všimne si, že se rovněž posadili Wilder a jeho společnice.]

DAWSON: [povzdechne si] Jsi si jistá, že ho nechceš jít pozdravit?

JOEY: Bože, ne. Víš, jak by to bylo trapný? Chci říct, že je očividně na rande nebo tak něco.

DAWSON: Jo, ale když tě uvidí, nebude se divit, proč jsi nic neřekla?

JOEY: O čem je vlastně ten film?

DAWSON: [zasměje se] Říká, aby změnila téma.

JOEY: No?

DAWSON: Uf, Humprey Bogart je scenárista, kterýho obviní z vraždy. Celý je to hodně dvojsmyslný.

JOEY: Takže musíš bejt filmovej nadšenec, abys to chtěl vidět.

DAWSON: Nebo musíš být opravdu dobrá kamarádka toho filmovýho nadšence.

JOEY: Správně. Jako my. Mohou být jen přátelé.

DAWSON: Tvůj učitel a ta, co jí líbá? [Joey se otočí a spatří, že Wilder vášnivě líbá svou společnici.] Joey? Ty jsi zakoukaná do svýho profesora angličtiny?

JOEY: Cože? Ne. Je to-je to divný.

DAWSON: Není to tak divný. Učitelé maj soukromý životy. Čas od času někoho políbí.

JOEY: Jo, spoustu lidí. [světla zhasínají] Začíná to.



Rádiová stanice. Audrey a Wynn sedí na pohovce a povídají si. Wynn se zeptá, jaký je ten kluk, po kterém Audrey šílí, a řekne, že jelikož se dobře neznají, může mu říct pravdu a jeho rady budou úplně neutrální. Audrey odvětí, že je to kuchař a bývalý kluk její spolubydlící. Zeptá se Wynnyho, jestli věří v Boha. Wynn odvětí, že to záleží na tom, jestli se ho bude snažit Audrey obrátit na víru. Pak se Audrey rozpovídá o tom, jak byla Joey přepadená a že jí nechala ten večer Joey vzkaz, který kvůli sexu s Paceym vyslechla až ráno. V tom vzkazu Joey říkala, že stráví noc u kamaráda (Joey přespala u babičky Jen) a aby se Audrey nebála, na jejím hlase však bylo něco divného a tak Audrey udělala dohodu s Bohem - ať je Joey v pořádku a Audrey se dá na oplátku na cestu mravní čistoty. Wynn se zeptá, jak do toho pasuje vyjíždění po muzikantech. Audrey se smíchem odvětí, že Bůh po ní nechce, aby byla jeptiška. Wynn tedy řekne, že po ní Bůh nejspíše chce, aby nechala jen toho jednoho konkrétního kluka, Paceyho. Audrey odvětí, že to tak musí být, že to bylo znamení, jinak, že je to s Paceym jednoduché. Wynn řekne, že možná tohle je znamení. Audrey o tom přemýšlí.



Rádiová stanice. Jiná místnost. Jen a Steve sedí na pohovce a povídají si o vášni v umění. Jen řekne, že umění má být vášnivé. Steve odvětí, že umění vám má dělat dobře. Jen se zeptá, jestli to je všechno, k čemu umění je. Steve odvětí, že ne, ale jestli člověk od něj potřebuje více, je v jeho životě něco špatně. Jen se zeptá, jestli chce říct, že je v jejím životě něco špatně. Steve odvětí, že neví, natolik dobře jí nezná a znovu se ji zeptá, jestli má kluka. Jen se zeptá, proč se o to pořád zajímá. Steve odvětí, že má o ní zájem. Přisune se k ní blíže, ale Jen ho zastaví s tím, že má kluka, opravdu hodného kluka, kterému by ani za sto milionů let neublížila.



Bar. Pacey si s Jeffem stále povídá o restauraci. Jack se nudí a náhle Paceyho přeruší s tím, že je načase, aby vyšel s pravdou ven. Pacey tedy začne Jeffovi vysvětlovat, že není gay, ale než to z něj vypadne, Jeff za něj vetu dokončí s tím, že pochopil, že není volný a že mu to došlo, protože s Jackem vypadají jako pár. Pacey přisvědčí, že to tak skutečně je a obejme Jacka kolem ramen. Jeff při odchodu řekne, že to obvykle nedělá, ale udělá výjimku. Dá Jackovi vizitku, aby mu zavolal, kdyby se s Paceym rozešli. Když odejde, Pacey žertuje, že se ho to dotklo.



[Kino. Joey a Dawson se dívají na film, ale je očividné, že Joey mysli na něco jiného. Náhle spatří vstát a odejít Wildera a tak sama vstane a jde za ním.]

JOEY: Omluv mě.

[Před sálem. Wilder tam stojí sám a Joey k němu zazadu dojde.]

WILDER: Skvělý název. Myslím, že bych ho mohl ukrást. (pozn. Petra: Film se jmenuje "Osamělé místo", stejně jako ta epizoda.)

JOEY: Jak jste věděl, že jsem to já?

WILDER: Viděl jsem vás přijít. Měl bych žárlit?

JOEY: Žárlíte?

WILDER: [vydechne] Jako Medea.

JOEY: Je to jen kamarád.

WILDER: Ta moje není.

JOEY: Není co?

WILDER: Kamarádka. Chci říct, že je, ale někdy si vyjdeme, dáme si pár drinků a pak jdem ke mně. Zapomíná, proč pro ní nejsem ten pravý.

JOEY: Proč mi to říkáte?

WILDER: Pokouším se ve vás vzbudit nenávist.

JOEY: No, funguje to. Tak jaký je nejlepší konec v literatuře? A neříkejte Odysseus. Všichni říkají Odysseus.

WILDER: To je snadné. Sentimentální výchova od Flauberta.

JOEY: A co se tam stalo?

WILDER: Nic, vážně. Jen dva staří přátelé, kteří spolu sedí a vzpomínají na nejlepší věci, které se jim nikdy nestaly.

JOEY: Jak můžete vzpomínat na něco, co se nikdy nestalo?

WILDER: Snadno. Chápejte, Flaubert věřil, že očekávání je nejčistší forma radosti... a nejvíce spolehlivá. A zatímco to, co se vám skutečně děje, vám může přinést zklamání, to, co se vám nikdy nestalo, nemůže. Nikdy to nepovadne. To, co se vám nestalo, bude navěky vryto ve vašem srdci s pocitem milého smutku.

JOEY: To zní...

WILDER: Hluboce?

JOEY: Zbaběle.

WILDER: [povzdechne si] No, uf, my akademici obvykle nevíme nic o-

[Joey ho políbí.]

JOEY:... odvaze.

WILDER: Páni. Bůh mě opravdu trestá.

JOEY: Za co?

WILDER: Já nevím. Když mi bylo osmnáct, musel jsem něco provést nějaké dívce. Nepokoušíte se mě svést, abych si to rozmyslel, že ne?

JOEY: Ne. Moc dobře jeden druhého neznáme, že?

WILDER: Ne, neznáme.

JOEY: Máte o mně takovou tu představu, takovou tu ne úplně pravdivou představu.

WILDER: Hrdinky z 19.století?

JOEY: Jo. A ačkoli to není pravda, byla bych raději, abyste odešel s tím, že to pravda je.

WILDER: Myslím, že na tom se můžeme dohodnout. Měl bych se asi vrátit. Je to mezi námi v pořádku?

JOEY: Jistě.

[Otočí se, ale zastaví se a otočí se zpátky na Joey.]

WILDER: Za pět let... budete znát všechno, co znám já a víc. A já vám budu připadat jako největší tupec, kterého jste kdy poznala.



[Před sálem. Joey sedí na lavici s kournoutem popkornu, když se objeví Dawson, který nese jejich kabáty.]

DAWSON: Ahoj.

JOEY: Ahoj. Právě jsem se chystala vrátit dovnitř.

DAWSON: S tím si nedělej starosti. Chtěla bys pokračovat v tom, o čem jsme mluvili předtím?

JOEY: [povzdechne si] Zmeškáš zbytek filmu.

DAWSON: [zasměje se] Mám pocit, že tohle může být trochu zajímavější.

[Vyjdou z kina.]

JOEY: Potkal jsi někdy někoho, kdo tě vnímal... chci říct, opravdu tě vnímal... ale nějak viděl jen to nejlepší?

DAWSON: Myslíš někoho kromě tebe?

JOEY: Ne takhle. Myslím někoho staršího. Někoho, kdo viděl, čím bys mohl být. Kdyby...

DAWSON: Kdyby co?

JOEY: Kdybys to prostě nebyl ty.

DAWSON: [zasměje se] No, po dnešku si tak nějak myslím, že to nejsi ty. Líbala jsi svýho profesora.

JOEY: [zasměje se]

DAWSON: Líbala jsi chlápka, co ti dává známky.

JOEY: Tohle je konstruktivní?

DAWSON: Promiň.

JOEY: Takže nejhorší část je, že ten večer, cos mi volal z natáčení...

DAWSON: Jo?

JOEY: Byla jsem u něj doma. Sama. A šla jsem tam s tím, že to všechno urovnám.

DAWSON: Mm-hmm. Ale ve skutečnosti se to ještě víc zkomplikovalo.

JOEY: Nemyslím, že by odpověď na tohle zněla jako od Joey.

DAWSON: Myslím, že musime přijít s novou definicí výrazu jako od Joey.

JOEY: Prostě jsi zavolal a já odešla a očividně jsem se tam nevrátila, což je nejspíš dobrý, protože... bych ze sebe udělala gigantickýho šaška.

DAWSON: Tohle neříkej. Podstoupilas riziko. Žilas. Zažila jsi něco, ne?

JOEY: Asi jo. Ale nikdy to nebudu vědět.

DAWSON: Vědět co?

JOEY: Co bych udělala... v okamžiku pravdy. Víš, zpanikařila bych, zvládla bych to? Jediný způsob, jak to zjistit, by byl-

DAWSON: ...zastavit čas. Vrátit se zpět.

JOEY: Jo.

DAWSON: Chtěla bys to udělat, kdybys mohla?

JOEY: Ne. A vím, že to zní divně.

DAWSON: Všechno se děje z nějakého důvodu, ne?

JOEY: Není to tak špatný, vážně. Nevědět. Má to v sobě takový... milý smutek.

DAWSON: Hmm. Myslím, že tenhle pocit znám.



Bar. Jack a Pacey si povídají. Jack poznamená, že o tomhle baru mu řekla Audrey a že je skvělá. Pacey souhlasí. Pak se chystá Pacey k odchodu s tím, že jde ulovit holku, zeptá se Jacka, jestli půjde s ním, ale ten chce zůstat. Pacey odejde.



Před rádiovou stanicí. Wynn a Steve se hotoví k odjezdu dodávkou. Audrey poděkuje Wynnymu za radu a rozloučí se s ním. Steve se loučí s Jen. Řekne jí, že s jejím klukem to musela být láska na první pohled, protože je úžasná. Jen odvětí, že byli nejdříve přátelé. Steve se diví. Jen namítne, že to, že jsou lidé nejdříve přátele, neznamená, že nemají ve vztahu vášeň. Steve se omlouvá s tím, že nechtěl její vztah shodit, ale že věří na spojení "téhle osobě, téhle cizince... je určeno být součástí mého života" a že to k ní dnes cítil. Jen odvětí, že muzikantovi, který přijel do města jen na 24 hodin, se to snadno říká. Steve jí pak dá na památku tričko.

[Steve nasedne do dodávky a Jen jde a stoupne si vedle Audrey.]

AUDREY: Víš, tohle rozhodně nebyl takovej večer, jakej jsem čekala.

JEN: Jo, já vím. Promiň, že jsem si vzala toho povrchního.

AUDREY: Ne, to se stává. Víš, možná to byl boží způsob, jak mi říct, že nejsem tak povrchní, jak jsem si myslela.

[Dodávka odjede a spatříme Paceyho stojícího u svého auta.]

AUDREY: Mmm... nebo to možná je... Ách!

JEN: Jdi. Do toho. Učiň ho šťastným.

AUDREY: Proč bych měla chtít něco takovýho udělat?

JEN: Dobře, fajn. Učiň z něj chudáka. Je mi to jedno. Jen za ním jdi.

AUDREY: Dobře. Ahoj.

JEN: Ahoj.

[Audrey jde k Paceymu, zatímco Jen zamíří jiným směrem.]

PACEY: Nepotřebuje svést?

AUDREY: Má, ehm, auto.

PACEY: A ty potřebuješ svést?

AUDREY: [povzdechne si] Potřebuju život.

PACEY: Jo, to jo, že?

AUDREY: Koukni, Pacey... myslím, že se musím omluvit.

PACEY: Mně?

AUDREY: Možná jsem to trochu přehnala.

PACEY: Neříkej?

AUDREY: Nemohla jsem si pomoct, chápeš? Štěstí mě prostě vytáčí. Je to jako ty perfektně upravený trávníky na začátku Modrýho sametu. Prostě víš, že pod nima číhá něco zlýho.

PACEY: Ty víš, v čem je skutečnej problém, že Audrey?

AUDREY: Ne, prosím tě, pouč mě.

PACEY: Mnohem víc se se mnou bojíš spát podruhý, než ses bála poprvý. Chápej, hodně jsem se toho dneska naučil ve svým oblíbeným baru pro gaye a dospěl jsem k tomu, že odmítám odpověď ne.

AUDREY: No, to od tebe není moc hezký.

PACEY: Ne, není. A tohle asi taky ne.

[Políbí jí.]

PACEY: Mmm. Tak co změnilo tvůj názor?

AUDREY: Potkala jsem fakt sexy muzikanta.

PACEY: Počkej chvíli. Ten sexy muzikant byl...

[Než může říct něco dalšího, Audrey ho políbí.]



[Podkroví. Dawson si na posteli čte knihu, když přijde Jen s tričkem, které jí dal Steve.]

JEN: Přinesla jsem ti tričko.

DAWSON: Bezva.

JEN: [zasměje se] Mohla bych ti přinést ještě něco?

DAWSON: [zasměje se]

JEN: [povzdechne si] Mmm. Tak jak je Joey?

DAWSON: Věřila bys, že skoro měla aféru se svým profesorem angličtiny?

JEN: Joey?

DAWSON: Mm-hmm.

JEN: Joey Potterová?

DAWSON: Jo.

JEN: Páni.

DAWSON: Vlastně to bylo bizardní. Bylo to skoro jako potkat novou osobu nebo tak.

JEN: Co to znamená?

DAWSON: Já nevím. Já jen... no, mluvil jsem s ní dneska a prostě jsem si uvědomil, kolik času uteklo... jak moc jsme se všichni změnili.

JEN: A to je špatný?

DAWSON: Ne nezbytně.

JEN: [povzdechne si] Můžu se tě na něco zeptat?

DAWSON: Na co?

JEN: Myslíš si, že když, uf, když dva lidi maj vztah, měli by mít vášeň pro stejný věci, aby to fungovalo?

DAWSON: Ne. Ne pokud mají vášeň jeden pro druhýho.

JEN: A my ji máme. Že? Máme vášeň jeden pro druhýho.

DAWSON: Nemáš o nás pochybnosti, že ne?

JEN: Ne. Ne, jen jsem unavená. Ja nevím. Jsem šílená.

DAWSON: [zasměje se]

[Položí knihu a obejme jí. Kamera se vzdaluje.]



[Závěrečné titulky.]