Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 514 - Filmaři a anarchisté

Jonathan Kasdan, překlad: Petr Říhánek


[Pokoj Joey a Audrey. V pokoji natáčí Dawson Oliverův film. Hlavní role hrají Audrey a Oliver. Pacey drží mikrofon.]

Audrey a Oliver hrají. Postava Audrey říká, že postava Olivera spala se všemi studentkami a polovinou učitelského sboru, je to ten druh kluka, co holce zlomí srdce a pak si začne s její sestrou. Postava Olivera to odmítá, že je to nedorozumění a že takový není. Na závěr scény se políbí.

[Políbí se a pak se Audrey odtáhne.]

AUDREY: Tohle je směšný. To nemůžu.

DAWSON: Á, střih. Asi.

AUDREY: Amatéři. Jsem obklopená amatérama. Dawsone, moh bys mě na chvilku věnovat pozornost. Kdybych byla holka, co se snaží svíst kluka - a věř mi, byla jsem tou holkou mockrát - nikdy bych mu nenaznačila, jak moc ho chci. Nikdy. Vůbec nikdy. Chci říct, že to je přesně ten okamžik, kdy kluci ztrácej zájem. Promiň, to jen, že... je to slabě napsaný.

OLIVER: Hele, hele. Já jsem přímo tady.

DAWSON: Měli jsme točit animovanej film.

JEN: Kdyby-mohli-měli. Hmm.

DAWSON: Dobrá. Audrey... musíš proniknout do podtextu, chápeš? Uvědom si, že ona ví, že on ví, že ona ví, co je za kluka. Dobrá? Takže, když on ví, že ona ví, že on ví... Chápeš, kam tím mířím?

AUDREY: Jo.

DAWSON: Dobrá. Bezva. Dobrá. Takže teď tu scénu natočíme, než zestárnem a umřem tu ve spánku. Dobře. Zpátky na plac, lidi.

PACEY: Och, omlouvám se.

DAWSON: Pacey, když nebudeš tím mikrofonem houpat, zmenšíš riziko, že se dostane do záběru, což by, myslím, pokazilo věrohodnost filmu.

PACEY: Jasně. Tentokrát to bude dokonalý.

DAWSON: Dobrá. Kamera. Dobře. Klapka.

JEN: Scéna 27, záběr 3.

DAWSON: A... akce.



[Úvodní titulky]



[Wilderova přednáška. Profesor Wilder přednáší a Joey mu spolu s ostatními studenty naslouchá.]

WILDER: A pamatujte si, že není rozdíl mezi psaním příběhu a žitím vlastního života. Stejné prvky, které dělají okamžiky ve vašem životě žhavými, explodujícími, unášejícími - stejné věci fungují i na papíře. Když jim dá autor prostor, sami se vyvinou. Když je příběh vášnivý, je to proto, že život autora je vášnivý. Takže skutečná otázka zní: Co dělá život vášnivým? Konflikt. Co je konflikt? Hlavní konflikt v umění? Vzpomeňte si na filmy, které jste viděli, na písně, které jste slyšeli, na knihy, které jste četli. Být či nebýt. Bingo. Jinými slovy, vaše touhy proti vašim ideálům. Vaše hlava, či vaše srdce. Může mi někdo říci příklad z vlastního života konfliktu mezi svými touhami a ideály?

JOEY: Já mám příklad.

WILDER: Tak ven s ním.

JOEY: No, jde o ehm... jde o kluka.

WILDER: Samozřejmě. Není to tak vždy?

STUDENTI: [smích]

[zvoní zvonek]

WILDER: Ach, to je moc zlé. Byl jsem zvědavý, co nám povíte. Budete se o to muset s námi podělit příští týden. Ve stejném čase, na stejné podřadné stanici.



[V areálu Worthingtonu. Profesor Wilder vyjde z budovy, když k němu přiběhne Joey.]

JOEY: Musíme si promluvit.

WILDER: Vážně?

JOEY: Ano. To bylo nepříjemné.

WILDER: Ne, to bylo tvůrčí psaní. "Nepříjemné" vyučují o pár místností chodbou dál.

JOEY: Mělo by existovat nějaké označení pro lidi, co používají sarkasmus jako obranný mechanismus.

WILDER: Tady je. Sarkastičtí.

JOEY: Myslím to vážně.

WILDER: Jste v pořádku?

JOEY: Je mi fajn. Já... já chci říct, že bych lhala, kdybych řekla, že mě nedávné události vůbec nerozhodily.

WILDER: Mrzí mě to, Joey. Jsem hrozný. Já... já jsem vás připravil o nevinnost, že?

JOEY: Ne, nejste hrozný. A neříkejte, že vás to mrzí, cítím se pak-

WILDER: Laciná?

JOEY: Ne.

WILDER: Špinavá?

JOEY: Ne.

WILDER: Dobře, raději zmlknu, protože mi očividně chcete něco říct.

JOEY: Spoustu věcí.

WILDER: Dobře... nemohu slíbit, že budu mít na vše odpověď. Vlastně nemohu slíbit, že budu mít vůbec nějakou odpověď, ale jsem vám ochoten dát příležitost.

JOEY: Děkuju vám.

WILDER: Kdykoli budete připravena.

JOEY: Víte, tohle je tak trochu velký nátlak a já celá tuhnu, takže můžu to udělat jindy?

WILDER: Jistě.



[Restaurace. Pacey je sám v kuchyni a dělá omeletu, když tam vejde Audrey.]

AUDREY: Zase jsi tu včera přespal, že jo? Není to proti zdravotním předpisům?

PACEY: Dobré ráno, Audrey. No, jelikož máš dneska volno, můžu jedině předpokládat, že jsi se sem přišla poškorpit a zkritizovat mou osobní hygienu. Což je od tebe milý, ale fakt jsi měla nejdřív zavolat.

AUDREY: Můžu si vzít tu omeletu?

PACEY: Ne.

AUDREY: Měli jsme plán, víš? Říkal jsi, že mi pomůžeš.

PACEY: Jo, jasně. Osvěž mi paměť, šlo o prohlídku prsou, že jo?

AUDREY: Ne. Učení se textu Dawsonova filmu. Mluvili jsme o tom včera večer, vzpomínáš?

PACEY: Jen matně. A abych k tobě byl naprosto upřímnej, Audrey, teď se mi to fakt nehodí.

[Do kuchyně vejde nějaká dívka.]

RINA: Dobré ráno. Co je k snídani?

PACEY: Audrey, rád bych ti představil svou dobrou kamarádku, Ginu.

RINA: Promiň? Cože? Jak že se jmenuju?

PACEY: [kašle]-ina.

RINA: Jmenuju se Rina. R-I-N-A.

PACEY: To jsem přece řek, Rino. Řek jsem "Rina", že jo, Audrey?

AUDREY: Řek jsi "Gina".

PACEY: Díky.

[Rina naštvaně odejde z kuchyně.]

PACEY: No tak, zlatíčko, neodcházej naštvaná. Nebo, jestli musíš, přinejmenším neřiď naštvaná.

RINA: Přeju hezkej život, Stacey!

[Rina odejde z restaurace.]

PACEY [k Audrey]: Když se nad tím zamyslím, tak ta omelata je tvoje.



Dům bratrstva. Jack vejde do společenské místnosti, kde si kluci plánují den. Nakonec tam nechají Jacka a Erica samotné. Eric se zajímá, jestli je Jack v pořádku. Ten odvětí, že ano. Nakonec řekne, že je těžké zapomenout na ten večer, protože se na něj všichni vykašlali. Eric odvětí, že to ten večer Jack přehnal. Jack to uzná a řekne, že čas na omluvu už asi vypršel, a dodá, že se v blízkosti těch kluků cítí jako idiot. Eric žertuje, aby se přestal stresovat, protože opravdu je idiot. Jack se zasměje.



[Podkroví u babičky. Dawson na svém počítači stříhá natočené scény. Vejde Jen.]

JEN: Dobré ráno, sluníčko.

DAWSON: Je zataženo.

JEN: Hmm hmm hmm. To je teda nálada.

DAWSON: Před tejdnem jsem to viděl tak jasně. Teď na to koukám a všechno, co vidím, jsou tyhle velký děsivý překážky. Je to jako by ten film zmizel, prostě se někde po cestě ztratil. Já nevím. Nebo jsem se možná ztratil já.

JEN: Nemůže to bejt tak špatný, nebo jo?

DAWSON: [zasměje se] Ne tak špatný? Dobře, závěr nefunguje, ale máme necelejch dvanáct hodin, abysme ho přepsali, protože světla, co používáme pro tuhle část, máme pronajatý jenom do zejtra ráno. [zasměje se] Ale to skutečně nejhorší je, že to všechno blebne při srovnání se skutečným problémem.

JEN: A co je skutečnej problém?

DAWSON: Skutečnej problém je, že Oliver je bezpochyby ten nejhorší herec všech dob. Ó! Jack a babička mají víc sexuální chemie, než tihle dva.

[Vejde Oliver]

OLIVER: Ahoj, lidi. [Dawson a Jen na něj upřeně pohlédnou.] Co? Co jsem zmeškal?

DAWSON: Posaď se. Je načase, abysme se zamysleli, co je pro film nejlepší.

OLIVER: Nechápu.

DAWSON: Skouknul jsem nějakej natočenej materiál a dospěl jsem k názoru, že... že je možný, že pro tuhle konkrétní roli nejsi správnej herec.

OLIVER: Hmm. No, myslím, že se mejlíš. Ale na druhou stranu, ty jsi režisér, a jestli tenhle kumštýř musí zmizet ze scény, tak to tak bude, protože konečný rozhodnutí ohledně všeho, včetně obsazení, je na tobě.

DAWSON: Vážně? Nevadí ti to?

OLIVER: No, ale musíme tu roli přeobsadit dneska, jestli chcem večer natočil finále. Kde najdem herce, kterej na to sedne, no? Někoho, kdo je... sexy, charizmatickej a přitažlivej. A s duší si nedělá těžkou hlavu.

DAWSON: Přesně. Kde najdeme během šesti hodin takovýhleho kluka?

JEN: [zasměje se] Chodila jsem s nim.

DAWSON: To není špatnej nápad.

JEN: To teda je. Je to příšernej nápad. A do toho bys mě nikdy nenutil, že ne, Dawsone?



Před pokojem Charlieho. Jen zaklepe na dveře. Charlie jí pozdraví s tím, že věděl, že nemůže bez něj žít. Jen odvětí, že bez něj plánuje prožít zbytek života, ale potřebuje od něj laskavost. Charlie se zeptá, proč by jí měl laskavost prokazovat. Jen mu řekne, že se bude moct muchlovat s opravdu sexy holkou. To se Charliemu líbí a pozve jí dál.



[Pokoj Joey a Audrey. Do pokoje se vřítí Joey.]

JOEY: Ten chlap je neuvěřitelnej.

AUDREY: Já vím. Jak si moh nepamatovat její křestní jméno. Ne příjmení - příjmení bych pochopila. Spala jsem s několika klukama, jejichž příjmení se mi ráno po té vykouřilo z hlavy, ale křestní jméno?

JOEY: O kom to mluvíš?

AUDREY: Cože? Počkej... o kom to mluvíš ty?

JOEY: O Wilderovi.

AUDREY: Jasně. Wilder. Neuvěřitelnej.

JOEY: Takže tam stojím, úplně připravená říct všechno, co jsem nikdy neřekla, a pak přijde s tím jediovským mind-trikem a já najednou ani nevím, jak se jmenuju.

AUDREY: Jmenuješ se Joey Potterová.

JOEY: A odmítám se stát další členkou jeho stádečka. Víš, úplně tím chlapem poblázněná a redukovaná na blábolícího idiota při pouhý zmíňce jeho jména.

AUDREY: Můžu, ehm... bejt brutálně upřímná?

JOEY: Jako bys byla někdy jiná.

AUDREY: Jsi jím úplně poblázněna a jsi redukovaná na blábolícího idiota při pouhý zmíňce jeho jména. Ale nejsem si až tak jistá, že je to špatná věc.

JOEY: Jak to můžeš říct, Audrey? Kdysi jsem měla ... úžasnýho mentora. Někoho, kdo ve mě věřil a respektoval mě a byli jsme přátelé. Dobří přátelé. A, víš, kdykoli bys zmínila nějakou strašidelnou eférku mezi učitelem a studentkou, prostě bych to popřela.

AUDREY: No, dáma protestuje až přespříliš.

JOEY: Musím odejít z jeho přednášek. Chci říct, měla bych odejít z jeho přednášek? Já nevím.

AUDREY: Ptáš se mě na radu, nebo si tu jen tak plácáš?

JOEY: Jakou mám alternativu? Strávit zbytek roku blázněním po chlapovi, s kterým nemůžu bejt? Tím už jsem prošla. Jsou to muka.

AUDREY: Zajdo... dejchej. Zeptej se sama sebe, kdy naposled ses cítila takhle naprosto naživu jako právě teď?

[Obě se zasmějí.]

JOEY: O kom jsi to mluvila ty?



Dům bratrstva. Jack je v kuchyni, když tam přijde Eric. Jack řekne, že si myslel, že šel Eric s ostatními kluky očumovat holky. Pak spolu chvíli jen tak žertují a dohodnou se na odvetě ve videohře.



[Dům babičky. Jen čte s Charliem text. Dawson a Oliver je sledují. Když se dostanou ve scénáři k polibku, Charlie chce Jen políbit.]

JEN: Svět bolesti. Charlie, ještě jeden krok a vstoupíš do světa bolesti.

CHARLIE: Víš, Dawsone, kámo, je těžký se fakticky vžít do postavy, když mi nedá nic, s čím bych moh pracovat.

JEN: Hereckej tip: Říká se tomu používat vlastní představivost.

DAWSON: Dobře. Víte, viděl jsem dost. Takže, ehm, Jen... miláčku, ehm, Charlie, nevadilo by vám, kdybyste... na chvilku počkali ve vedlejším pokoji?

CHARLIE: Jasně.

OLIVER: Tak bude ti to nepříjemný mít v našel bijáku bejvalýho tvý holky?

DAWSON: Nemám na výběr.

OLIVER: Musím říct, že... je dost dobrej. Chci říct... jestli ti něco říká surovej hezoun, má verze v podání Tonyho Scotta, je tak dobrej, jakýho jen můžem sehnat, ne?

DAWSON: Jasně. Jo. Dobře, tak ho vezmem.

OLIVER: Ano. Problém vyřešen.

DAWSON: Dobře. Teď jen musím úplně překopat závěr a budem to moc dokončit.

OLIVER: [směje se] Panenko skákavá. Nejdřív mě vyšoupneš z hlavní role a teď chceš přepsat můj závěr?

DAWSON: Nedává smysl.

OLIVER: Ve skutečnosti je naprosto brilantní. Nejdřív se s ním rozejde, zlomí mu srdce a on jí pak odbouchne dvaadvacítkou. Poetická spravedlnost.

DAWSON: Myslel jsem si, že je to skvělý. Bylo to dokonalý. Ale... když jsem viděl natočený scény - jadadá.

[Vrací se Charlie.]

CHARLIE: Takže... dostal jsem tu roli nebo co?

DAWSON: No, to se uvidí. Můžeš se naučit text za tři hodiny?

OLIVER: Radši za dvě.

DAWSON: Hmm. Dobrá.



Pokoj Jacka a Erica. Dokončili videohru a pořád sedí na podlaze před televizí. Eric se zeptá Jacka, jaké to bylo, když si uvědomil, že je gay. Jack se rozpovídá, že to nebylo nic náhlého, svým způsobem to vždy věděl, nešlo o to, aby si uvědomil, že je gay, ale o to, aby si uvědomil, že je to v pořádku. Eric odvětí, že Jack je úžasný kluk, kterým by sám chtěl být. Pak se nakloní, jako by chtěl Jacka políbit. Jack koktá, jestli se nechce kouknout na televizi. Eric odvětí, že má práci a odejde.



[Dům Wildera. Wilder sedí u stolu a pracuje na svém laptopu. Vyhlédne z okna a spatří Joey, která před domem přechází sem a tam.]

WILDER: Ahoj. Ty jsi skautka, co prodává sušenky? Máš ty kokosový s čokoládou a karamelem? Ty zbožňuju.

JOEY: Vlastně jsem už přišla na to, co chci říct.

WILDER: Výborně. Dám vědět médiím.

JOEY: Myslíte, že byste si to mohl na pět vteřin odpustit?

WILDER: Ano. Ano, samozřejmě. To je možné. Jistě. Promiňte. Pojďte dál.

JOEY: Uf... já chci říct, že... že mě mrzí, že jste mě políbil.

WILDER: Ach můj bože, Joey, ani nemůžu říct, jak moc je mi to líto.

JOEY: Nepřišla jsem pro omluvu. Nechtěla jsem jí ten večer a nechci jí teď. No... takže za chvíli k vám přistoupím a, ehm, pevně vám potřesu rukou. V tichosti si porozumíme a já se otočím a odejdu odtud.

WILDER: A co mé přednášky?

JOEY: Nemyslím si, že se jich můžu účastnit, ne teď.

WILDER: No, to není žádná škoda.

JOEY: Víte co? Jděte se bodnout.

WILDER: Chytré, Joey. Ne. Chtěl jsem říct, že si povedete skvěle... s mou nebo bez mé pomoci.

JOEY: Aha. Tohle jste chtěl říct.

WILDER: Joey, máte to. Nadání. Cit. Jakkoli tomu chcete říkat. Já ne. Vy ano. Mezi námi je zásadní rozdíl. Všichni ti, z kterých se stanou profesoři angličtiny mohou nanejvíše po večer skládat trapné veršovánky. Jediné, na čem opravdu záleží, je váš talent a instinkt.

JOEY: Víte, fakt z vás mám těžkou hlavu. Protože pokaždé, když jsem připravena udělat rozumnou věc, vy řeknete něco, po čem...

WILDER: Po čem co?

JOEY: Nechci odejít pryč.



[Pokoj Audrey a Joey. Pacey leží na posteli, zatímco Audrey se scénářem v rukách přechází sem a tam.]

AUDREY: Dobře. Takže to sjedem ještě jednou, ale tentokrát to nebudu jen předříkávat, ale opravdu to zahraju.

PACEY: To je varování?

AUDREY: Ne, jen chci, abys dával pozor a pak mi to moh okomentoval.

PACEY: Dobře. No, já jsem připravenej.

AUDREY: Jen mi dej chvilečku, jo? Do toho! Do toho! Do toho! Jedem.

Začnou s Paceym přehrávat dialog, který ve scénáři končí polibkem.

[Začnou se vášnivě líbat, ale Audrey to přeruší.]

AUDREY: Počkej! Počkej! Tohle nebudu dělat!

PACEY: Uf, no, ne, samozřejmě, že ne. Já taky ne.

AUDREY: Protože... protože to by bylo špatný.

PACEY: No, očividně špatný. Proto jsme přestali.

AUDREY: Takže... takže... [povzdechne si] Máš ňákej komentář?



[Natáčení. Audrey a Charlie hrají, zatímco je sledují Jen, Dawson a Oliver a Pacey drží mikrofon.]

AUDREY: Střih. Střih.

DAWSON: Střih.

AUDREY: Omlouvám se, jo? Jde jen o to, že tady ten Charlie Sheen mi zabořil jazyk do krku. Hele, měla jsem pocit, jako by mi hledal bránici.

CHARLIE: Zase to nevyšlo.

DAWSON: Dobře, sjedeme to do toho polibku. Dobře? A, ehm, Pacey, mikrofon ti pořád padá do záběru a já začínám zapomínat na naše přátelství.

PACEY: Dobře.

DAWSON: Dobrá. Kamera. Klapka.

JEN: Scéna 14, záběr 12.

DAWSON: A... akce.

Charlie a Audrey hrají své role, opět dojde na polibek a Audrey dá Charliemu pořádnou facku.

CHARLIE: Au. Au! Praštila mě do ucha.

AUDREY: Je mi líto, takhle nemůžu pracovat, jasný? Je to úplně neprofesionální. A je to - [otočí se k Paceymu] - je to přespříliš intenzivní, když tu stojíš hned vedle mě. Jsi příšernej držič mikrofonu.



[Wilderův dům. Joey a profesor Wilder sedí na pohovce a povídají si.]

JOEY: Pamatujete si na to nepříjemné napětí ráno na přednášce?

WILDER: Ano. Je dobře, že jsme si s tím poradili.

JOEY: Jo. To je dobře, protože teď jsme sami ve vašem domě - moc se mi ulevilo, že tu není žádné nepříjemné napětí. Jsme prostě uvolnění.

WILDER: Jo, jo. Nikdy jsem nebyl takhle uvolněný. Já-já skoro usínám.

JOEY: Jste sakrastický.

WILDER: Koukněte, Joey, to-to, co vám chci říct, je, že-že si nemohu dovolit přijít o práci.

JOEY: To je to poslední, co chci.

WILDER: Ale je pro mě důležité, abyste věděla, že to, co se mezi námi stalo - nikdy jsem nic takového předtím neudělal.

JOEY: Já vím.

WILDER: Víte, Joey Potterová, já-já jsem nikdy nepotkal nikoho, jako jste vy.

JOEY: To říkají všichni kluci.

WILDER: Jo? No, mají pravdu.

JOEY: Zase jste sakrastický. Chcete si poslechnout můj příklad?

WILDER: Hmm?

JOEY: Můj příklad vnitřního konfliktu mezi mými ideály a touhami.

WILDER: Jste si jistá, že si to nechcete nechat na přednášku?

JOEY: Myslím, že to nejdříve řeknu vám.

WILDER: Dobrá.

[Nakloní se k sobě, až se skoro líbají.]

[Joey zavibruje mobil.]

WILDER: Vibrujete.

JOEY: Omluvte mě. [do telefonu] Haló? Ahoj. Co se děje? Hned? Jo. Hned tam budu. [k Wilderovi] Musím jít.

WILDER: Dobře.

JOEY: Omlouvám se.

WILDER: To nemusíte.

JOEY: Sbohem.

[Joey odchází, ale pak se na chvilku vrací a políbí ho. Pak opět jde.]



Jackův pokoj. Za Jackem přijdou Polar a Blossom s tím, že jim Eric řekl, že se ho Jack pokusil políbit. Blossom mu řekne, aby nezapíral. Jack se brání, že by nikdy nic takového udělat nemohl, a jestli si myslí, že ano, tak ho vůbec neznají. Blossom se ho zeptá, jestli jim chce tedy říct, že si to Eric vymyslel. Jack odvětí, že je mu to jedno, protože už si na to udělali nazor, a dodá, že se ještě ten den odstěhuje. Polar mu řekne, že to po něm nechtějí. Jacka to nezajímá a řekne jim, aby vypadli z pokoje.



[Natáčení. Pacey přijde za Dawsonem, aby si s ním promluvil.]

PACEY: Takže Dawsone, řekněme, že - čistě hypoteticky - že bych moh mít určitou představu, proč je tvá hvězda dneska tak podrážděná. A také řekněme, že - čistě hypoteticky - že bych moh bejt za její podrážděnost trochu odpovědnej. Což fakt není tak důležitý, vlastně jsem si jistej, že o nic nejde, takže na to zapomeň.

DAWSON: Pacey, má trpělivost je u konce.

PACEY: Dobře, no, jde o tohle. Políbil jsem jí.

DAWSON: Ty idiote. To ti nikdo nikdy neřek o prvním zákonu vesmíru?

PACEY: Ale jo. Energie se zachovává.

DAWSON: První zákon vesmíru je se nikdy nezaplést s herečkou.

PACEY: Pomoc. To vyžaduje přemejšlení.

CHARLIE: Koukni, jen jsem ti chtěl poskytnout pár nápadů... zejména, co se týká mý postavy.

JEN: Fakt mi dáš důvod, abych z tebe tu tupost nevymlátila? Hej, hej. Do toho, hubeňoure. Do toho! Protože dneska mi trošičku přeskakuje!

DAWSON: Klidný hluboký nádech.

CHARLIE: Týhle holce straší ve věži.

JEN: To ne - kdo řek, že mi straší ve věži? [uklidní se] Promiň.

DAWSON: Nevyslovené myšlenky, dobré myšlenky.

JEN: Jsem v pohodě.

[Přijde k nim Joey.]

JOEY: Čau, lidi.

DAWSON: Joey. Akorát včas. Vem Paceyho, i násilím, když bude třeba, a dostaňte Audrey ze záchodků.

JOEY: Dobrá.

DAWSON: Olivere... vem Charlieho, nejděte si nějaký klidný místečko a vágně přikyvuj, až ti bude říkat svý poznámky. Uf, Jen. Miláčku, nechci, aby ses tu zhroutila.

JEN: Dawsone, je to ďábel. Není dost možný, že je to antikrist, co uchvátil tělo hezkýho muzikanta?

DAWSON: Potřebuju, abys mi prokázala velkou laskavost.

JEN: Chceš, abych ho zabila.

DAWSON: Chci, abys šla domů. Hned. Prostě - prostě si vem svý věci a odejdi. Jedině tak to tu dokončíme.

JEN: Ale kdo bude dělat klapku?

DAWSON: Poradíme si.



[Před záchodky. Joey a Pacey se zastaví přede dveřmi, za kterými je slyšet pláč.]

JOEY: Pacey, proč Dawson naléhal, aby ses účastnil týhle mise? Stalo se něco mezi tebou a Audrey?

PACEY: Ne. Samozřejmě, že ne. Protože, kdyby se mezi náma něco stalo, bylo by to hrozný, strašný, příšerný, že?

JOEY: Pacey, ty jsi idiot.

PACEY: Dobře. Jestli mi ještě někdo řekne, že jsem idiot, fakt o sobě začnu pochybovat.

JOEY: Nenapadlo tě, že bych byla radši, kdybys ses dal dohromady s někým tak úžasným jako je Audrey, než s nějakou náhodnou buchtou, na jejíž jméno si ráno ani nevzpomeneš?

PACEY: Pamatuju si její jméno.

[Joey zaklepe na dveře]

AUDREY: Jděte pryč. Je tu děsná potopa. Mimo provoz.

JOEY: Audrey, to jsem já. Jsem tu s Paceym. Jdeme dovnitř.

PACEY: Co tím chceš říct? Nemůžu tam jít. To je místnost pro dámy.

[Joey ho chytne za ucho a táhne ho s sebou.]

PACEY: Joe--au, au, au.

JOEY: Audrey, v těch šatech vypadáš skvěle.

AUDREY: Fakt? Ne. Zapomeň na to. Nezasloužím si s tebou mluvit. Dokonce si ani nezasloužím bejt s tebou na jedněch záchodcích.

JOEY: Proč? Protože jsi políbila Paceyho?

AUDREY: Cože? Tys jí to řek? Jak jsi moh? Amatére.

JOEY: Audrey, Pacey mi to neřek. Došlo mi to.

AUDREY: To je úžasný, Joey. Jsi moc inteligentní. Příští zastávka, kosmodrom.

JOEY: Nezlobím se.

AUDREY: No, měla bys. Naše přátelství je to nejspeciálnější, co jsem tu našla. A co jsem udělala? Pošlapala jsem ho. Zradila jsem tě. A proč? Protože jsem slabá, když přijde na chlapy.

JOEY: Nejsi. No, dobrá, možná jsi slabá. Ale líbání Paceyho není slabost. Vlastně by to mohlo bejt pro vás oba to nechytřejší, co jste v poslední době udělali.

AUDREY: Fakt? Myslíš?

JOEY: [k Audrey] Mám tě ráda. [k Paceymu] Mám tě ráda. Mám vás oba ráda. Tím nejlepším, nejprosčím způsobem. A jediná věc, na který mi záleží, je vaše štěstí.

AUDREY: Ty nám jako dáváš svolení?

JOEY: Ne. Protože nepotřebujete mý svolení. To, co vám dávám, je mý požehnání... ať už má jakoukoli cenu.



[Dům bratrstva. Jack si nese tašku ke dveřím a všimne si Erica. Zastaví se přede dveřmi, a aniž by se na Erica podíval, promluví k němu.]

JACK: Chci, abys mi pozorně naslouchal, protože tohle už znovu neuslyšíš. Znáš pravdu. Víš, co se v tom pokoji opravdu stalo a co ne, a budeš s tím muset žít. A věř mi, když ti to říkám, Ericu... máš vážný problémy se s tím vyrovnat a potřebuješ vážnou pomoc. A já opravdově doufám, že jí najdeš.



[Natáčení. Dawson sedí na režisérské židličce a nikdo u něj není. Přijde k němu Joey, kterou při tom snímá kamera.]

JOEY: Moc se mi tu líbí.

DAWSON: Říká, když vychází ze záběru.

JOEY: Takže jestli tu nejsou žádný další krize, s kterých tě můžu vysekat...

DAWSON: Ne, ledaže bys mohla opravit konec.

JOEY: Co je špatnýho na konci?

DAWSON: Nejsem si dokonce ani opravdu jistej, že je špatnej. Já jsem prostě...

JOEY: Nejistej?

DAWSON: Jo.

JOEY: No, je to love story, že?

DAWSON: Hm-mmm.

JOEY: Takže to skončí tím, že žijou spolu šťastně až do smrti nebo ani tak ne?

DAWSON: Ani tak ne. Zabije jí.

JOEY: Och. Trochu depresivní. Trochu cynický na Dawsona, kterýho znám.

DAWSON: Podle všeho jsem teď uprostřed svýho temnýho období.

JOEY: Jestli je to opravdu tak, tak proč se to tak zdráháš natočit?

DAWSON: Protože má část si přeje, abych moh bejt pořád ten rozpačitej, romantickej kluk. Víš, ten, co věřil s takovým přesvědčením ve Spielbergovo evangelium. Víš, mám teď problémy s tím, co se týká sentimentality nebo popkornový zábavy nebo... pro nedostatek lepšího slova, nadějí.

JOEY: Tuhle jsem byla na autobusový zastávce a někdo vyřezal do lavičky slova "Naděje umírá poslední". To rčení se mi vždycky moc líbilo. Myslím, že jenom čekáš na znamení.

DAWSON: Čekal jsem. Už mi z toho málem upad zadek.

JOEY: A napadlo tě vůbec, Dawsone Leery, že možná já jsem to znamení, na který čekáš? Dobře to dopadne... pro nás všechny.



Autobusová zastávka. Jen jde po chodníku, když si všimne, že na autobusové zastávce sedí osamocený Jack. Sedne si vedle něj a zajímá se, co se stalo, že tu sedí tak sám. Jack odvětí, že to je těžké říct. Pamatuje si, jak byli na začátku roku v kavárně. Pak přišel ten kluk a pozval je na párty bratrstva. Potom má všechno tak nějak rozmazané. Pak se zeptá Jen, jestli se jí líbí film Nothing Hill. Jen odvětí, že ho zbožňuje. Jack si povzdechne a Jen se zasměje.



[Natáčení. Oliver přijde za Dawsonem a ukáže na scénář, který má v ruce.]

OLIVER: Máš pravdu. Ten konec je strašnej.

[Dawson se na něj podívá a pak dostane nápad. Popadne scénář a jde za Audrey.]

DAWSON: Audrey. Ahoj. Dobrá. Dobře. Uděláme tohle. Všechno tohle škrtnem. Prostě to nenatočíme, jo? Podržíme si to až sem a na zbytek zapomenem. A tímhle to ukončíme. Takže zapomeň na všechno, co bylo potom. Tohle je okamžik, kdy spustila svou obranu. Není to suchý, není to sardonický, je to jen upřímný a zranitelný. Takže, když... [šeptá]

AUDREY: Ale není to úplně-

DAWSON: Nejdřív to natočíme, otázky potom.

AUDREY: Dobře.

DAWSON: Franku, jsi připravenej?

FRANK: Jasně.

DAWSON: Dobře. Jdem na to. A zvládnem to napoprvý. Myslete na Orsona Wellese, dotyk ďábla. Všichni vědí, kde jsou. Všichni přesně vědí, co mají dělat. Jdem na to, lidi. Kamera [zasměje se] Klapka.

OLIVER: Scéna 32, záběr 1.

[Dawson se zasměje]

OLIVER: Co je?

DAWSON: A...akce!

CHARLIE: "Zničilas mi život. Zničilas mě!"

[Charlie vytáhne pistoli a nakonec ji dá zpět do kapsy, když si všimne, že Audrey má změněný text.]

AUDREY: "Já vím... a je mi to líto. Udělala jsem špatnou věc. Udělala jsem ve svým životě spoustu špatnejch věcí. Neměla jsem na vybranou. Musela jsem to udělat, protože to všechno byla součást cesty. Cesty... k tomuto místu, tomuto okamžiku, s tebou. Podstata života? Nemůžeš prohrát a nemůžeš vyhrát... ale musels to zkusit."

CHARLIE: "Jak--"

AUDREY: "Nemluv."

CHARLIE: "Ale--"

AUDREY: "Nemluv."

[Audrey vezme Charlieho za ruku a vzhlédne vzhůru. Začíná sněžit. Společně odcházejí do noci.]

DAWSON: [směje se] Zatmívačka.



[Parkoviště. Pacey a Audrey jdou k jeho autu.]

PACEY: Takže, poslouchej, myslím, že bych se měl asi omluvit za to, co se stalo v tvým pokoji. Můj mozek si prostě dopřál krátkou dovolenou na Bahamách. Fakt nevím, co to do mě vjelo.

AUDREY: Jo, ehm, já taky ne. To muselo bejt metodou. V poslední době jsem moc koukala na Jamese Liptona.

PACEY: Jo. To musí bejt tím, protože, víš, teď máme její svoleni a-

AUDREY: Ne. Nejsi můj typ. Nejsi můj typ.

PACEY: To už jsi říkala.

AUDREY: Já vím. Já jen... přesvědčuju sama sebe.

[Políbí se.]

PACEY: No, jaký to bylo?

AUDREY: Ne moc dobrý.

[Znovu se políbí.]

PACEY: Ne moc dobrý?

AUDREY: Hm-mmm. Dobře. Já-já půjdu domů. Hned teď.

PACEY: Dobrou noc.

AUDREY: Samozřejmě... nemám auto, takže... musím jít pěšky.

[Znovu se políbí.]

PACEY: No, ne. Tohle nemůžem. Víš, dneska večer jsi byla úžasná.

AUDREY: Fakt?

PACEY: Ano, fakt. A pak, jistě, je tu ta-ta věc, co děláš. Jak to děláš?

AUDREY: Co jako?

PACEY: Usměješ se a rozzáří se celý svět.

AUDREY: Hraju.

PACEY: Hmm.

AUDREY: Už kašleme na práci.



[Joey jde po chodníku a spatří ceduli - velké "T" v kruhu. Začne dělat sněhovou kouli.]

JOEY: Je to dva ku třem. Devátá směna, mety obsazeny, Sammy... někdo je na pálce. Potterová je jeden hod od věčnosti. Nápřah, hod. [Joey hodí kouli a strefí se doprostřed značky. Zvedá ruce nadšením nad hlavu.] Jóóó! A davy šílí.



[Závěrečné titulky.]