Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 513 - Nebezpečné sblížení

Rina Mimoun, překlad: Petr Říhánek


[Dům babičky. Jen rukama zakrývá Dawsonovi oči a vede ho od předních dveří do kuchyně.]

JEN: Dobře, přestaň přešlapovat. Přestaň, dobře. Dobře, tady. Nekoukej se. Nekoukej se.

DAWSON: Nekoukám se -- nekoukám se. Věř mi.

JEN: Podvádění se nevyplácí.

[Oba se zasmějí]

JEN: Dobře. Dobře, doprava. Doprava.

DAWSON: Tudy?

JEN: Dobře. Teď vejdeme...

DAWSON: [vrazí do dveří.] Au!

JEN: Promiň.

DAWSON: To nic.

JEN: To byly dveře.

DAWSON: Jo.

JEN: Dobře, tady je židle. Dobře, posaď se na ní. Posaď se na židli. Dobře. Dobrá. Otevři oči.

DAWSON: Uvědomuješ si, že vzhledem k týhle hře na zakrývání očí, musí na stole nevyhnutelně bejt dárky, že?

JEN: Ty si uvědom, že kritizování způsobu předání dárků znamená, že už žádný nikdy nedostaneš.

DAWSON: Jsi moc hezká.

JEN: Dobrá. Jelikož máš dneska velký den a nestihli jsme nákupy pro opětovný návrat do školy...

DAWSON: Myslíš jako armádní výprodej?

JEN: Jasně, protože nic tak nezapůsobí první den ve škole jako pouchnoucí laciná bavlna, ehm, ale myslela jsem spíš na základy. Tužka číslo jedna a dvě.

DAWSON: Á, klasika.

JEN: Ořezávátko. Volný listy papíru. Desky na ty volný listy papíru.

DAWSON: Působivý. Moc dobrý.

JEN: Propisky. Gumy. Gumy. Ehm, a pravítko.

DAWSON: Matiku ve filmový škole nemáme, ale oceňuju to.

JEN: A nakonec to nejlepší. [Jen vyndá z tašky desky s motivem E.T.-ho.]

DAWSON: Panebože.

JEN: [zasměje se] Fakt jsem chtěla koupit takový ty s držátkem na tužku, ale měla jsem pocit, že to už by bylo moc.

DAWSON: Hezký, že jsi zdrženlivá. [zasměje se] Díky, Jen.

JEN: Takže jsi trošku nervózní?

DAWSON: Ne, vůbec ne. Máme tři přednášky, víš? Nic moc zdrcujícího, o což jde.

JEN: Jo, to je dobrý. Prostě tam zhlehka vklouzneš. Do toho přísnýho vysokoškolskýho rozvrhu pospávání a pití.

DAWSON: To je plán. Kdy, uf, začíná tvá show?

JEN: Ehm... uf, už se to fakt blíží. Ehm, vlastně už bych měla skoro vyrazit. Sejdeme se na oběd?

DAWSON: To by bylo fajn. [Políbí jí na rozloučenou.]

JEN: Zlato, musím jít.

DAWSON: Dobře. Dobře.

JEN: Počkej! Zlato, zlato. Zapomněl sis svý desky.

DAWSON: Och. Nějak jsem je přehlíd. Jak bych bez nich vůbec moh opustit dům.

JEN: Mmm. [zařehoní se]

DAWSON: Díky.

JEN: Ahoj-ahoj. [zařehoní se]

[Dawson dojde ke dveřím.]

JEN: Měj se ve škole hezky, miláčku. [Zařehoní se, otočí se a zašeptá] Je tak roztomilej!



[Úvodní titulky]



[Joey a Elliot se spolu baví u ní na pokoji.]

ELLIOT: Přiznej to. Je to jen o krapánek lepší než romány Jackie Collinsový. Je to oplzlý a bez myšlenky.

JOEY: No, neuvědomila jsem si, že jsi tak obeznámenej s prací Jackie Collinsový. Chci říct, že se za to nemusíš stydět.

ELLIOT: Neměň téma tím hraním si s vlasy, kterým se mě snažíš rozhodit. Mám tě prokouknutou, Potterová.

JOEY: [zasměje se] Promiň. O čem že jsme to mluvili?

ELLIOT: [povzdechne si] Jen jsem chtěl, abys připustila, že jedinej duvod, proč se ti líbí kniha profesora Wildera, je ten, že si myslíš, že je hezkej.

JOEY: No, to nemůžu, protože to není pravda. Je zcela zřejmý, že jedinej důvod, proč se ti jeho kniha nelíbí je, že si myslíš, že snižuje tvou přitažlivost pro dámy.

ELLIOT: No, to ukazuje, jak málo mě znáš. Já je nepřitahuju vůbec.

JOEY: Myslím, že trochu jo.

ELLIOT: Takže, můžu se tě na něco zeptat?

JOEY: Můžeš.

ELLIOT: Dobře.. V pátek večer, pokud nemáš nic na práci, a já vím, že je teprve pondělí, ale, víš, někdy si lidi plánujou výlety nebo tak hodně dopředu, takže-- Nechtěla bys něco skouknout? Nebo... něco pojíst? Se mnou?

JOEY: Zveš mě na večeři a do kina?

ELLIOT: Tak nějak, ale večeře a kino zní jako... rande, víš? A takhle to znělo mnohem líp. Pro mě... podle mě.

JOEY: Ráda bych... s tebou v pátek něco pojedla a skoukla.

ELLIOT: Fakt?

[Audrey vejde dovnitř a okamžitě od Joey a Elliota odvrátí hlavu.]

AUDREY: Jéje! Jéje! Vyrušuju? Je někdo nahej?

JOEY: Ne!

AUDREY: [otočí se k nim] Och. Bomba. Dobře, dobře, dobře. Vypadáš úžasně! Co to máš s vlasama?

ELLIOT: Víš, to je má narážka, takže... uf, uvidíme se na přednášce.

JOEY: Budu tam.

ELLIOT: Měj se, Audrey.

[Joey a Audrey upřeně pozorují, jak Elliot odchází z pokoje.]

AUDREY: Hmm. Někdo má kluka.

JOEY: Audrey, tvý pošťuchovací metody ze základky tentokrát fungovat nebudou.

AUDREY: Kdo má kluka? Joey má kluka! [Nakloní se a zalechtá jí.]

JOEY: Dobře, dobře, ještě jednou mě zalechtej a přísahám, že tě kousnu.

AUDREY: Vážně, Joey. Jak to s tím hezkým klukem je? Chodíš s ním nebo co?

JOEY: Zaprvý, jmenuje se Elliot. Není to můj kluk. Nemám žádnýho kluka. Jen se... vzájemně poznáváme.

AUDREY: Ale líbí se ti?

JOEY: Proč by ne? Je to...

[obě odvětí současně] hezkej kluk.

AUDREY: Hezkej kluk.

AUDREY: Och! [zasměje se]

JOEY: Ahoj. [Vstane a odejde.]



Dům bratrstva. Jen si přijde popovídat s Jackem, který právě hraje kulečník. Jack si nevyzvedává poštu a tak mu Jen přinesla dopis ze školy. Jack si ho přečte a vyjde najevo, že mu hrozí vyloučení, jelikož neuspěl u několika zkoušek. Jen to dost rozruší, Jack si z toho však velkou hlavu nedělá s tím, že ty zkoušku složí tento semestr. Jen o tom chce mluvit, ale Jack odvětí, že si s ním buď může zahrát kulečník, nebo odejít. Jen tedy odejde.



[Dawson se prochází po areálu své nové školy a prohlíží si to tam. Nakonec vejde do jedné z budov.]



[Oliver je v mezipatře, naklání se přes ramena několika studentů, a kouká na něco na obrazovce počítače.]

OLIVER: Teď je to lepší, ne? Dobře.

[Otočí se a spatří dole Dawsona.]

OLIVER: Hej! Dawsone Leery!

DAWSON: Oliver, že?

OLIVER: Jako by ses nepamatoval. [sejde dolů.] Ahoj! Takže... jsi tady. Rozhod ses. Fantastický.

DAWSON: Díky za tip.

OLIVER: To nestojí za řeč. No, zasvětím tě do pár základních věcí v týhle naší školičce.

DAWSON: Bezva.

OLIVER: Slyšel jsem, že... uf, ta holka s copánkama? Tvrdí, že si zašpásovala s Tarantinem, jako by to byl nějakej společenskej úspěch, co? [zasměje se]

DAWSON: Myslím, že tě slyšela.

OLIVER: Teď třeba ten kluk s rádiovkou? Úžasný D.P. Picasso, co se světla týče. Velká škoda, že má ego velký jak nějakej malej stát.

DAWSON: [k tomu klukovi s baretem.] Ahoj. Jsem tu nový.

OLIVER: Mmm. Teď ten kluk támhle nahoře, napsal a režíroval největší pitomost, co kdy vyšla z filmový školy!

DAWSON: Víš ty co? Já--já se budu, uf... představovat sám.

OLIVER: Dobře. Hej. Hej. Cokoli je libo.



[Rádiová stanice. Jen má svou show. Uvede se a vyzve prvního volajícího. Je to Audrey.]

AUDREY: [mluví do telefonu, zatímco provádí jógu.] Uf, Jen, ahoj. Tady Audrey Liddellová. Dobře, a má otázka dne zní: Proč kluci udělaj cokoli, aby získali tvý číslo, ale jakmile ho jednou maj, nikdy ho pořádně nevyužijou? Chci říct, proč zavolaj jenom, když si chtěj zašpásovat. Ach, a poznámka pod čarou: Odkud se vzal výraz špásovat. Pokud špásování znamená sex, tak proč lidi neříkaj místo špásování sexování?

JEN: Zaprvé, musím to prostě znova zopakovat, Audrey, nemusíš si představovat plným jménem pokaždé, když voláš do rádia, protože to má být důvěrné.

AUDREY: Jo, no, já nemám co skrejvat, zlato.

JEN: Zadruhé, volající, vaše otázky se nemusí týkat jen sexu. V životě jde přece o mnohem víc než o... špásování. Existuje láska a... romantika a něžnost...

AUDREY: Už jsi s tím veřejným prohlášením skončila? Bezva. Dobře, tak tohle se mi stalo. Sobota večer, mám nový báječný boty. Vypadám dobře. Potkám jednoho kluka - říkejme mu prostě Velká hlava...

JEN: Audrey, tady tě přeruším, protože už vím, co se děje.

AUDREY: Vážně?

JEN: Topíš se v negativní energii. Ztratila jsi lásku.

AUDREY: Cože jsem ztratila?

JEN: Lásku. A měla bys jí najít, měla bys jí přijmout a měla by ses podělit o smích a teplý šálek čaje s nějakým mužem, který je hoden tě milovat.

AUDREY: Chceš po mně, abych si dala čaj s chlapem, co je mě hoden?

JEN: Nechci tě vidět zavírat dveře skrývající spoustu možností, Audrey. Chci vidět, jak je otevřeš. Nech vstoupit sluneční svit.

AUDREY: Dobře. Omlouvám se. Chtěla jsem mluvit s Jennifer Lindleyovou.

JEN: Druhý volající, jste ve vysílání.



Před domem bratrstva. Jack drží fotbalový míč a říká Blossomovi, jestli si nechce zahrát. Blossom se zeptá, co to bylo za sexy holku, co za ním byla. Jack odvětí, že to byla Jen, která ho přišla trápit se studijními výsledky. Blossom se diví, že má Jack studijní problémy, protože na střední škole byl výborný žák. Jack odvětí, že se lidé mění. Ale Blossom mu řekne, že s tím musí něco udělat, protože to vrhá špatné světlo na bratrstvo. Jack odvětí, aby se nebál, že tento semester všechny zkoušky zvládne. Blossom řekne, že jelikož se blíží test ze sociologie, měl by se Jack učit a ne hrát fotbal.



[Dawson, Oliver a ostatní studenti sedí v kině a sledují film.]

DAWSON: Co je to?

OLIVER: Můj novej scénář.

DAWSON: Bezva. Chceš, abych si ho přečet?

OLIVER: Ještě líp. Chci, abys ho režíroval.

DAWSON: Aha, nemůžu... nehledám...

OLIVER: Ne, ne, ne. Přečti si ho. Pak si promluvíme.

DAWSON: Dobrá.

OLIVER: Úžasný desky!

DAWSON: Diky.



[Joey jde po areálu školy, když se odnikud vynoří Elliot.]

ELLIOT: J-jak ti sedí čínská kuchyně?

JOEY: Cože?

ELLIOT: Na pátek. Některým lidem vadí karry. Já k nim nepatřím, ale jestli ty ano, pak, fakt, o co jde?

JOEY: Jsi tak divnej.

ELLIOT: Příliš divnej?

JOEY: Ne! [zasměje se] Budu tě průběžně informovat.

WILDER: Jdete pozdě na mou přednášku.

JOEY: Vy taky.

WILDER: To máte pravdu. Zdravím, Elliote.

ELLIOT: Zdravím, pane profesore. Teď budu muset jít.

JOEY: Dobře. Ahoj. [Joey zamíří do třídy.]

WILDER: Vy, počkejte. Mám nějaké zprávy na frontě paní Lazareové.

JOEY: Aha. Dobrý zprávy nebo zprávy, co znamenají, že budu celý víkend ponořená do lejster?

WILDER: Ach, tak rychle to uteklo. Skončili jsme. Lépe řečeno, vy jste skončili. Nyní plánuji využít plody vaší těžké dřiny publikací v nějakém obskurním časopise, který nikdo, dokonce ani má matka, nebude cist. Tak co vy na to?

JOEY: Na co? Víte, na učitele angličtiny se moc jasně nevyjadřujete.

WILDER: Večeře, v pátek večer. Vezmu vás všechny ven na oslavu. Bylo to lepší?

JOEY: O moc.

WILDER: Dobře. Bude to slavnostní, tak si oblečte své nejlepší džíny.

JOEY: Žádný problém. Budu tam.

WILDER: Skvěle. A teď oficiálně jdete pozdě na mou přednášku. Tss, tss, tss. Co si s vámi jen počneme, Joey Potterová?

JOEY [k sobě]: V pátek večer.



[Jen a Dawson spolu mluví v kuchyni u babičky.]

JEN: Tak promluvíš si dneska s Oliverem? Odkládal jsi to celej tejden.

DAWSON: Já vím. Já vím.

JEN: Fakt je ten scénář tak špatnej?

DAWSON: Ne. Vůbec mi nepřipadá špatnej. Je v něm spousta fakt dobrý látky. Mám pár nápadu, jak ho vylepšit.

JEN: Přirozeně.

DAWSON: Ale nemám důvod, proč bych se do toho ponořoval, protože to nebudu režírovat, takže...

JEN: Ale já nechápu proč, když ten scénář není špatnej.

DAWSON: Není to můj scénář. Chci říct, že nevím, jak režírovat slova někoho jinýho. A ani to nechci. Chci se věnovat vlastní látce.

JEN: Á, bezva. Takže ty máš, ehm, nějakej nepoužitej materiál, co se tu povaluje a o kterým jsem ještě neslyšela?

DAWSON: O to nejde. Jde o to, že právě teď nechci režírovat nic. Takovejhle projekt převrátí člověku život vzhůru nohama a můj život se právě začal vracet k normálu, víš? Nejsem připravenej se ponořit do nějakýho filmu. Obzvlášť ne filmu někoho jinýho.

JEN: Á, chápu.

DAWSON: Já vím, co děláš. Chodil jsem na terapii. Znám ty triky.

JEN: Dobře. Jako tvá podporující holka ti musím říct, že když máš tenhle pohled v očích, a... chvěješ se...

DAWSON: Možná je to jen tím, že jsi nablízku.

JEN: Přirozeně, přispívám k tomu, ale to není celý. Dawsone, tobě se ten scénář líbí, tak proč jsi s ním nepromluvíš? Proč si ho nevyslechneš?

DAWSON: Budu o tom přemýšlet.

JEN: Dobře, musím jít. Producent si chce se mnou před vysíláním promluvit.

DAWSON: Dobře. Oběd pořád platí?

JEN: Absolutně.

DAWSON: Bezva. [zasměje se] Pojď sem!



[Pokoj Joey a Audrey. Pacey netrpělivě čeká na Audrey, která končí jógu. Joey sedí u stolu.]

PACEY: Společný dojíždění do práce byla chyba. Teď to chápu.

AUDREY: [hlasitě vydechne] Všechno má svůj čas. Skončila jsem. Stejně nemůžem odejít, dokud nepomůžem vyřešit Joey její malý dilema.

PACEY: Jaký dilema?

JOEY: Žádný.

AUDREY: Joey si domluvila dvě rande na jeden večer.

JOEY: Audrey? Když takhle vykulím oči, co to podle tebe znamená?

PACEY: Jak Marcia Bradyová, Joey. Tak povídej. Kdo jsou ti šťastní soutěžící?

AUDREY: No, za prvními dveřmi čeká hezkej kluk.

JOEY: Jmenuje se Elliot, proboha.

AUDREY: Sladký mladý hoch, který je do naší Joey blázen. Hezký, zábavný, ale obléká si pletené vesty, což je to jediný, co proti němu mluví.

PACEY: To je špatný.

AUDREY: Kohopak to máme za druhými dveřmi?

JOEY: Můžem s tím přestat?

AUDREY: Ach, ano, profesor. Zakázané ovoce, jestli chceš.

JOEY: Není to ovoce. Je to můj učitel a není to rande, je to akademický setkání s celou-

AUDREY: No, což neznamená, že by to nemohlo skončit randetem, vy dva cukrující jak holoubci.

JOEY: Á, překrásnej obrázek, Audrey, ale to se nestane. A když dneska odvolám rande s Elliotem, bude to jenom kvůli mé akademické kariéře.

PACEY: Hele, oprav mě, jestli se mýlím, ale nejsi už hodně napřed, co se tvý akademický kariéry týče? Jediná věc, kterou si právě teď odepíráš, je společenskej život, ne?

JOEY: Mám společenskej život. No, co je tohle? Společenský.

AUDREY: Dobrá, poslouchej. Jsem plně pro, aby ses vyspala s oslňujícím panem profesorem.

PACEY: Jo. Udělej to. To je dobrý.

AUDREY: Ale docela upřímně si nemyslím, že máš tu odvahu. Což je fajn, protože hezkej kluk má vážnej potenciál kluka na chození. Což znamená, že není žádnej důvod, aby sis s ním nevyšla. Ledaže... ledaže...

JOEY: Ledaže co?

AUDREY: No, ledaže nejsi ještě na kluka připravená.

JOEY: Proč bych neměla bejt připravená na kluka?

AUDREY: Kluci zabírají čas a... a někteří lidé si myslí, že jsou připravení, ale nejsou a... není to jenom chození na večeři a nějaký to muchlování po tom.

PACEY: Není?

AUDREY: Ne! Je to o stažený svý obrany. Víš, odpustit si prázdný řeči a opravdu si dovolit být intimní s někým novým. Fakt jsi si jistá, že jsi na tohle připravená?

JOEY: Ano. Stoprocentně připravená.

AUDREY: Dobře. Bezva. Pak tedy hádám, že si dneska vyrazíš s hezkým klukem.

JOEY: Dobře.

PACEY: Pojďme.



Jack jde k domu bratrstva. Je tam Blossom a ještě jiní kluci. Jack řekne, že má výsledky testu. Blossom se zeptá, jak dopadl. Jack dostal jedničku. Blossom má radost a navrhne, že to oslaví. Jdou to říci ostatním.



[Filmová učebna.]

PROFESOR: A ať už si půjčil z videoknihovny "Strach a touhu" kdokoli, mohl by to prosím vrátit, aby mohli úkol dokončit i ostatní?

ŽENA: [dívá se na Dawsonovy "E.T. desky"] Mmm?

DAWSON: Byl to dárek.

PROFESOR: Uvidíme se v pondělí.

OLIVER: Už sis přečet ten můj scénář?

DAWSON: Olivere. Ehm...jo.

OLIVER: Skvělý! Mám tady předběžnej natáčecí plán. Je flexibilní.

DAWSON: Víš, Olivere, nemůžu to točit. Promiň.

OLIVER: T-ty to nemůžeš točit? Proč? Jak? T-ty to musíš točit, Dawsone. T-ty jsi jedinej, kdo to může točit.

DAWSON: Jsem polichocenej, ale, uf, je... je to komplikovaný.

OLIVER: Cože? T-ten příběh? To má bejt. N-nechápeš flashbacky? N--n--nebyly dost jasný, nebo-

DAWSON: Ne, to jsem nemyslel. Ehm... ačkoli ty flashbacky, já... já si nemyslím, že jsou třeba. Používáš je jako berličku. Myslím, že ten příbeh můžeš vyprávět i bez nich.

OLIVER: To byla poznámka?

DAWSON: Jistě.

OLIVER: Ty máš... poznámky k mýmu scénáři?

DAWSON: Pár.

OLIVER: Jo. Dobrá. Pojďme.

DAWSON: Kam?

OLIVER: Na oběd.

DAWSON: Dobře. Mám plány se svou holkou, takže...

OLIVER: A přines se svý poznámky.

DAWSON: Dobrá.



Restaurace. Jen sedí u pultu a cosi ujídá, zatímco Pacey pracuje. Pacey jí řekne, že jestli jí tam Danny najde, vyhodí ho. Jen si mu stěžuje, že jí producent řekl, že její show byla tento týden strašná a jestli se to nezlepší a nebude taková jako předtím, zruší jí. Pacey se zeptá, kdy předtím. Jen odvětí, že před tím než se dali s Dawsonem dohromady. A říká, že to nedává smysl, protože předtím byla na dně a teď je šťastná. Pacey odvětí, že jemu to smysl dává, protože nikdo nemá rád šťastné lidi. Jen se zeptá, jestli by nechtěl raději položit otázku ohledně vztahu někomu, kdo má zdravý, láskyplný vztah. Pacey odvětí, že ani náhodou, že by raději chtěl radu od někoho, kdo je na tom ještě hůře než on sám. Jen řekne, že jestli jí chtějí protivnou a sarkastickou, tak taková bude. Na mobil jí volá Dawson, kterého pozdraví zdrobnělinou a Pacey jen podotkne, že dostane zcela jistě padáka.



[Pokoj Joey. Joey má v ruce telefon.]

[Zaklepání na dveře]

ELLIOT: Ahoj. Přemýšlel jsem, jestli není sedm moc brzy. Vím, že jsme řekli v sedm třicet, ale bál jsem se, abysme neprošvihli film.

JOEY: Vlastně, Elliote, právě jsem ti... právě jsem ti chtěla zavolat.

ELLIOT: Je všechno v pořádku?

JOEY: Všechno je fajn. Ehm... myslím, že na mě něco leze.

ELLIOT: Och.

JOEY: A chtěla jsem počkat, až jak se budu cítit, víš, protože jsem si fakt dneska večer chtěla vyjít.

ELLIOT: Jasně. Samozřejmě.

JOEY: Ale... škrábe mě v krku a...

ELLIOT: No... nechci, abys onemocněla.

JOEY: A já nechci, abys ty onemocněl.

ELLIOT: Jo. To taky.

JOEY: Takže já-já myslím, že bude lepší, když zůstanu doma a půjdu si brzy lehnout.

ELLIOT: Jo. Tak to bude určitě nejlepší.

JOEY: Promiň, že je to tak poslední chvíli.

ELLIOT: Nemohla jsi vědět, že nastydneš, ne? Měla bys odpočívat a hodně pít. Možná si můžem vyjít jindy nebo tak.

JOEY: [šeptem] Určitě. Dobře.

ELLIOT: Bezva. No... uzdrav se. Ahoj. [Elliot odchází.]

[Joey zavře dveře a lehne si na postel.]



[Dům babičky. Jen sedí na posteli a prohlíží si nějaký erotický časopis.]

JEN: Pořád si dáváš vycpávky. Proč? Prsní implantáty by pro tebe byly správná volba. Och, páni. Já nemám nic. Ale fakt si mi líbí ty boty.

DAWSON: Dobře, tyhle nejsou moje.

JEN: Ztratila jsem svůj náboj. Ztrácím svou show a je to tvá chyba.

DAWSON: Jak přesně?

JEN: No, protože-- protože jsi mě učinil šťastnou a já jsem teď nudná. Jsem šťastná a nudná. Jsi na sebe hrdej?

DAWSON: Vypadáš tak roztomile s Penthousem na klíně.

JEN: Dawsone, tohle je vážný. Tohle je problém.

DAWSON: Mám lepší problém. Oliver chce s náma jít na večeři.

JEN: Cože? Už jsi s ním strávil celej den.

DAWSON: Já vím. Já vím. Ale ještě jsme neprošli všechny poznámky. Prošli jsme jen asi tak půlku scénáře.

JEN: Och, zlato. Ty ten film budeš točit?

DAWSON: Ne. No, já... já jsem se ještě nerozhod, ale nejspíš ne.

JEN: No, pak teda nechápu, proč by s náma měl jít na večeři.

DAWSON: Nemusí. Jen řekni slovo a zavolám mu, aby na to zapomněl.

JEN: Ne, to je fajn. Ať přijde.

OLIVER: [vykoukne ze schodiště.] Vidíš? Říkal jsem ti, že jí to nebude vadit. Hezký porno. Och. Dobře. Vy... fajn. Já prostě...

[Oliver odejde z pokoje.]

DAWSON: [povzdechne si] Říkal jsem mu, aby počkal dole.



Restaurace. Jack popíjí s kamarády. Erik se baví s Jackem o jeho studijních neúspěších. Jack se diví, jakto, že to všichni vědí. Eric odvětí, že to už patří k bratrstvu a žertuje, že jim nevadí, že je Jack hloupý, budou prostě kolem něj užívat méně slabik. Pak odchází k ostatním a Jack si nechá nalít dalšího panáka.



[Profesor Wilder a jeho studenti vycházejí z restaurace.]

WILDER: Takže, nechal jsem, uf, nechal jsem vám dostatek času na skutečnou zábavu pro pateční večer? Ach, vy jste si mysleli, že když jste navrhli večeři v šest, že mi to nedojde? Jo. Dobře, jďete. Jďete. Město čeká.

STUDENTI: Mockrát vám děkujem. Díky.

WILDER: Není zač. [studenti odcházejí] A co vy, Joey Potterová, kam vy vyrážíte tento fajnový večer?

JOEY: Nikam. Jenom zpátky na kolej.

WILDER: Ach. No, tak to jdete mým směrem. [Joey přijímá Wilderovu nabídnutou paži.]



[Střih. Joey a profesor Wilder jdou po chodníku.]

JOEY: Ne, mýlíte se. Přečetla jsem to na jeden zátah. To musí něco znamenat.

WILDER: Jo, znamená to, že jsem napsal knihu do koupelny. Přečtete to, než zčervenáte.

JOEY: Myslím to vážně. Myslím, že to bylo upřímné a komplexní. Dobře, možná ne komplexní. Ale moc dobře napsané. Zvlášť ta část o té dívce. To... to bylo překrásné.

WILDER: To je vlastně má oblíbená část.

JOEY: Byla založená na skutečné osobě? Protože jsem přišla na to, kdo jste z těch kluků vy. Jste Michael, že?

WILDER: Jo. Proč to zastírat? Á, jasně. Bylo by to špatné psaní.



[Restaurace. Dawson, Jen a Oliver sedí u stolu v nějaké restauraci.]

DAWSON: To není pro příběh důležitý.

OLIVER: Jak můžeš říct, že to není důležitý? To vysvětluje, proč se bála být milovaná. Tomu se říká páteř příběhu. Haló?

DAWSON: Tomu se říká zbytečnost. Nemusíš podtext otloukat lidem o hlavu.

JEN: Když jsem to četla-

OLIVER: Jak ti můžu věřit? Dokonce se ti ani nelíbí konec.

DAWSON: Líbí se mi konec. Jenom nejsem přesvědčenej, že je to tak nejlepší.

JEN: Protože to skutečně není to nejlepší-

DAWSON: Kromě toho jsi říkal, že se nad tím zamyslíš.

OLIVER: Zamyslel jsem se nad tím a je to špatnej nápad.

DAWSON: Kdy ses nad tím zamyslel? Byl jsem s tebou celej den.

JEN: Dá si se mnou někdo zmrzlinovej pohár? Nikdo?



[Joey a profesor Wilder jdou po chodníku.]

JOEY: Ne. To jen, že... měla jsme pocit, že jste to vy. Trochu suchý a sebeodsuzovačný. Líbil se mi. V knize, chci říct. Ale ta dívka není vůbec taková, jakou jsem si jí představovala.

WILDER: Představovala jste si koho?

JOEY: Vaší manželku.

WILDER: Nemám manželku.

JOEY: Vy... pamatuju si, že jste mi řekl, že máte ženu a dítě.

WILDER: Vážně? To ode mě nebylo pěkné. Používám ženu a dítě, abych se vysekal z věcí, které nechci podniknout.

JOEY: To myslíte vážně? Prostě lžete?

WILDER: Ne, nelžu. Já... vytvářím postavy.

JOEY: Takže, co ta dívka v knize? Nebo je to jenom další vymyšlená postava?

WILDER: Ne, Sandrine byla velmi skutečná.

JOEY: Miloval jste jí?

WILDER: Ano, miloval.

JOEY: Proč jste se rozešli?

WILDER: Bože, milión důvodů. Já nevím. Byla bláznivá, což je přesně to, co chcete v jednadvaceti. Když zestárnete, přestanete to chtít.

JOEY: A co chcete, když zestárnete?

WILDER: Kafe. Chci kafe. Nechcete zajít na kafe?



[Restaurace. Dawson a Oliver se stále baví jen spolu a Jen se pomalu začíná zlobit.]

DAWSON: Když nebudeš přístupnej k ničemu, co říkám-

OLIVER: Byl bych přístupnej, kdybych si myslel, že ty jsi přístupnej.

DAWSON: Byl bych přístupnej, kdybych si myslel, že máš pravdu. Ol-Olivere, máš k tomu filmu moc blízko.

OLIVER: Dobře, víš ty co? Tohle nefunguje. Budu tě muset nechat jít.

DAWSON: Ty mě vyhazuješ?

OLIVER: Jestli tomu chceš říkat takhle.

DAWSON: Nemůžeš mě vyhodit, nikdy jsem nesouhlasil, že ten tvůj film natočím- [Oliver odchází.] Chápeš tohohle kluka?



[Joey a profesor Wilder jdou kolem řeky.]

WILDER: Tak a co vy? Narážím na jistý příběh o jistém klukovi. Co se stalo?

JOEY: Nic. Potkal někoho jiného, nebo jí znovu potkal, jestli se tomu tak dá říct. [sednou si na lavičku] Ať je to jak chce, je konec. Mezi námi je konec.

WILDER: To je mi líto.

JOEY: Co můžete dělat?

WILDER: Začít randit, asi.

JOEY: Asi. Chci říct, že se pokouším, ale...

WILDER: Ale co?

JOEY: Je to prostě těžké. Vyžaduje to energii a námahu a nemáte žádnou záruku, že to bude mít na konci dne cenu.

WILDER: Ne, to nemáte.

JOEY: Tak co s tím?

WILDER: Nic. Měla byste toho nejspíše nechat. Vstoupit do kláštera. V hábitu byste vypadala dobře.

JOEY: Děkuju vám. Víte, myslíte si, že si dělám srandu, ale je to velmi přitažlivá představa.

WILDER: Ale jděte. A připravit se o mrazení v páteři z čerstvé lásky. Nikdy.

JOEY: Jo, ale o to jde. Chci říct, že to vypadá, že se člověk nikdy nezakouká do těch správných lidí, víte? Z hezkých kluků, co jsou pro vás vhodní, vám nikdy nezamrazí v páteři.

WILDER: Tak z koho vám mrazí v páteři, Joey Potterová?

JOEY: [pauza] Z lidí, z kterých by nemělo.

WILDER: No, to nevypadá moc fér.

[Dlouhou chvílí na sebe upřeně hledí.]

JOEY: Ne. Není to vůbec fér. [Nakloní se k sobě a políbí se.]

WILDER: Och. Dobře. Och, páni. Půjdu do vězení, že?

JOEY: Ne. Ne. Ehm, to je v pořádku. Myslím, že federáli z toho vynecháme. Myslím, že jsem dokonce spoluviník.

WILDER: Vážně? Dobře. Díkybohu.

JOEY: Ale měla bych jít.

WILDER: Jo. Skvělý nápad. Pojďme.

JOEY: Uf, možná bych měla jít napřed.

WILDER: Ano, to byste měla. A já půjdu potom. Do svého domu. A vy půjdete do svého domu.

JOEY: Na kolej.

WILDER: Na kolej.

JOEY: Správně.

WILDER: A já půjdu domů.

JOEY: Dobře. [Joey odchází a pak se ohlédne zpět] Dobrou noc, pane profesore.

WILDER: Dobrou noc.



Restaurace. Jack popíjí s kamarády. Blossom mu řekne, že vidí, že se dá učení a večírky vyvážit. Jack odvětí, jak je dojemné, že jsou jak nejlepší kámoši, ale ve skutečnosti jde Blossomovi jen o zájem bratrstva a o Jacka mu vůbec nejde. Blossom řekne, aby Jack krotil emoce, že mu vlhnou oči a je to, jako by mluvil s holkou. To Jacka naštve. Přiběhne k nim Pacey. Jack řekne, že nemůže uvěřit tomu, že neviděl, jací jsou v bratrstvu pitomci. Blossom odvětí, že ho Jack zklamal. Měl jim vylepšit obraz a přitom ho zhoršil, nemělo cenu ho do bratrstva brát. Jack Blossoma praští. Pacey se je pokusí od sebe odtrhnout. Chvíli se perou, až je od sebe Pacey a kluci z bratrstva odtrhnout. Jack v té chvíli rozbije sklenici na baru a pořeže se. Kluci z bratrstva hned odejdou. Pacey posadí Jacka na židli a Audrey mu staví krvácení.



[Joey se vrací do svého pokoje a spatří, že před dveřmi nechal Elliot košíček plný léků a přání brzkého uzdravení. Vypadá to, že se cítí provinile.]



[Dům babičky. Jen se ve svém pokoji líčí, když tam vejde Dawson.]

DAWSON: [zaklepe na dveře] Takže, přemýšlel jsem o včerejším večeru. Myslím, že jsem si s tím moh poradit líp.

JEN: Jo?

DAWSON: Jo. Chci říct, chudák Oliver. Ten kluk byl fakt naštvanej. Jasně, je urážlivej.

JEN: No, to je slabý slovo.

DAWSON: Ale má fakt jedinečnej hlas a je očividně do toho scénáře děsně zažranej. Což je dobrý, víš? Takovej bych byl i já. Vlastně se v něm tak trochu vidím. Pamatuješ si, jakej jsem býval?

JEN: Hmm.

DAWSON: Když jsem natáčel ten film o Brooksovi a ten před ním.

JEN: A ten před ním.

DAWSON: Jo. Což mě dovedlo k myšlence, že jsem připravenej režírovat slova někoho jinýho. Víš, svoje jsem točil už tolikrát, myslím, že by to pro mě byla naprosto nová výzva.

JEN: Mm-hmm.

DAWSON: Myslím, že bych se mu měl omluvit.

JEN: Hmm.

DAWSON: Zlobíš se na mě?

JEN: No, gratuluju ti. Jen jsem na tebe byla za včerejšek naštvaná.

DAWSON: Vážně?

JEN: Ano. Zaprvý, úplně ses vykašlal na náš oběd a pak jsi pozval "Dennise, postrach okolí" na večeři, což je úplný narušení našeho osobního času, kterej je vzácnej, nemyslíš?

DAWSON: Jistě, že je.

JEN: A pak jsi nechal toho velkohubýho chytráka, aby se ke mně choval, jako byhc byla cukrkadlová tyčinka. Ani jeden z vás vůbec neposlouchal, co jsem říkala, a musíš uznat, že jsem měla pravdu o ty první sexuální scéně, že je úplně nanic. Byla to jen Oliverova výmluva, aby se moh podívat na párek ňader. Proč mu nedáš dvacku a neřekneš mu, aby si zašel do strip-baru?

DAWSON: Jen, je mi to moc líto.

JEN: [na chvíli se odmlčí] Panebože! Je to tu zas! Musím jit! [Jen odchází z pokoje.]

DAWSON: Co je tu zas?

[Jen se vrací do pokoje a políbí ho.]

JEN: Odpouštím ti.



[Joey vejde do pokoje, kde zrovna Audrey stojí na hlavě.]

AUDREY: Dokázala jsem to, Joey. Jsem jogínová mistrině. Jsem rovná, jsem vybalancovaná. Nic nemůže narušit můj vnitřní klid.

JOEY: Audrey, včera večer jsem políbila Wildera a odkopla hezkýho kluka. [sedne si na postel]

AUDREY: [padá na zem] Jéje. Dobře. Och. To nebylo fér. [vyleze na postel]

JOEY: S Elliotem jsme si nevyšli, takže to technicky vzato nebyly kopačky.

AUDREY: Počkej, vrať se k tomu polibku. Co se stalo? A co je nejdůležitější, zapojilas jazyk?

JOEY: No, políbili jsme se. Odtáhla jsem se. Konec příběhu. Každá jiná holka že školy by se s ním nejspíš vyspala.

AUDREY: Počkej chvilku. Ty říkáš, že jsi s ním chtěla vyspat?

JOEY: Ne. Já nevím. Ale já jen... já jsem ho nechtěla přestat líbat.

AUDREY: Tak proč jsi přestala?

JOEY: Protože jsem zpanikařila. Vyděsila jsem se, jako se vždycky vyděsím.

AUDREY: Dobře. To se stává.

JOEY: Jo, ale, Audrey, je mi z toho špatně. Chci říct, že jsem přišla na Worthington, abych změnila svůj život a stala se někým jiným. A co se stalo? Můj stupidní život mě sem následoval.

AUDREY: No, to byl nešťastnej vývoj událostí.

JOEY: A já jsem v pasti. Nemůžu dost dobře předstírat, že jsem někdo jinej, protože mě tu už všichni znají.

AUDREY: Proč musíš bejt někdo novej? Kdybys to nebyla ty, možná bysme taky nebyly kamarádky.

JOEY: Jo, ale... no, to máš pravdu.

AUDREY: Přemýšlej o tom, Joey. Tyhle příležitosti, který se ti nabízej, se nabízej tobě, ne mně. Ne nikomu jinýmu. A ty se jich jenom musíš chopit. Přestaň plejtvat svůj čas toužením být někým jiným. A prostě se chop toho, co k tobě přichází. Protože nikdy nevíš, kdy ti to zase zkříží cestu. [krátká pauza] Takže... jak líbá? Na stupnici od jedný do deseti.

JOEY: Dvacet.

AUDREY: Ó! Je tak rozkošnej.

JOEY: Jo, bylo to dobrý. Neměla jsem to zarazit.



Jen má zase svou show. Nějaká Brenda jí volá, že se s ní chce její kluk rozejít jenom proto, jaké nosí spodní prádlo. Jen jí rozhořčeně řekne, že má jen dvě možnosti: buď se s nim rozejde, nebo se s nim rozejde.



Restaurace. K Paceymu přijde Jack a položí na bar bankovku na úhradu škody. Pacey jen chce vědět, proč si to Jack dělá. Jack se zeptá, co přesně si dělá. Pacey se rozpovídá, o tom, že Jack kašle na školu a že takový nikdy nebyl, a že moc pije a tráví čas s klukama, co ho včera v postatě napadli. To Jack odmítá připustit. Pacey mu připomene, že to bylo deset na jednoho a pak ho tam krvácejícího nechali. Zeptá se Jacka, jestli za to bratrstvo stojí. Jack odejde.



[Před filmovou školou. Dawson přistoupí k Oliverovi.]

DAWSON: Olivere. Můžu s tebou mluvit? Já... jen jsem ti chtěl říct, že se myslím, že máš možná pravdu o tý jedný scéně. Je v ní důležitá informace-

OLIVER: Ne, škrtnul jsem jí.

DAWSON: Aha. No... dobře, protože jí nepotřebuješ. Koukni, omlouvám se. Trochu jsem to včera přehnal. Myslím, že má část se to snaží celý sabotovat. No, vyšlo jí to. Nechtěl jsem se do ničeho zapojit. Jen jsem chtěl chvíli bejt sám se sebou, znovu se pomalu seznamovat se světem, víš? A pak... jsi po mě hodil svůj scénář a mně se fakt líbil. Nadchnul mě a... a to nechci. Tak nějak jsem se pokoušel... cítit tak málo, jak jen to jde. Možná ti to nedává žádnej smysl, ale-

OLIVER: Ne, dává mi to dokonalej smysl. Bál ses, že se s nadšením ponoříš do novýho projektu, což by a sebou nevyhnutelně přineslo i určitou ztrátu nadšení, až ho dokončíš. Nejspíš už máš pádů dost.

DAWSON: To mám.

OLIVER: A k tomu vina, že bys moh dělat něco, při čem by ses cítil dobře, když se máš vypořádávat s tou... s tou velkou věcí. Víš co, Dawsone? Nemůžu ti zaručit, že se žádná z těch věcí nestane, ale jestli se pokoušíš proplouvat životem a necítit nic dobrýho jen proto, abys necítil nic špatnýho... to není cesta k žití.

DAWSON: Fakt chci režírovat tvůj film.

OLIVER: Dobře.

DAWSON: Děkuju ti.

OLIVER: Nemáš zač.

DAWSON: Ale mám jednu otázku.

OLIVER: Spusť.

DAWSON: Proč to nerežíruješ ty?

OLIVER: Ehm, jo. To je část toho, o čem jsem ti chtěl říct. Pamatuješ na roli Gaga?

DAWSON: Hlavní postavu?

OLIVER: Jo. Chci ho hrát. [Nasadí si sluchátka a odchází.]

DAWSON: [uvědomí si, co mu Oliver právě řekl, a rozběhne se za ním.] Počkej. Olivere.

[Závěrečné titulky.]