Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 512 - Spací pořádek

Jed Seidel, překlad: Petr Říhánek


Paceyho loď. Pacey uklízí palubu, když se objevuje Melanie. Chvíli žertují, že se neznají, pak Pacey řekne, že měl vždy pocit, že se jejich cesty ještě setkají, a zeptá se, co jí trvalo tak dlouho. Melanie odvětí, že měla moc práce. Pacey řekne, že to zní jako by tím myslela kluka. Melanie odvětí, že tam jeden kluk byl, ale nefungovalo to. Pak se zeptá Paceyho na práci. Je překvapená, že Pacey pracuje ve známé restauraci, a pak mu řekne, že má špatnou zprávu - její strýc tu loď, na které Pacey bydlí, prodal. Ale má rovněž dobrou zprávu - strýc koupil jinou, větší loď, se kterou vypluje za tři dny k Řeckým ostrovům, a poslal jí, aby se zeptala Paceyho, jestli nechce jet také. Pacey jen odvětí, že je to zajímavá nabídka. Melanie je trochu překvapená jeho vlažnou reakcí a řekne mu, aby si to promyslel. Pak odejde.



[Úvodní titulky]



[Koupelna u babičky Jen. Jen se líčí, když Dawson otevře dveře a následně na ně zaklepe.]

DAWSON: Můžu dovnitř?

JEN: Žena se krášlí. Vstup na vlastní riziko.

DAWSON: Po zápisu budou promítat absolventský filmy z loňska. Chceš jít se mnou?

JEN: [povzdechne si] Šla bych, ale až nějak ošulím zkoušku z filosofie, musím na šichtu do rádia.

DAWSON: Aha. Tak pojďme dneska na večeři, nebo tak. Je to nějaká doba, co jsme si naposled vyšli.

JEN: Nemůžu. I večer musím bejt v rádiu.

DAWSON: Víš, nikdy mě nenapadlo, že si dáváš na líčení tolik záležet.

JEN: Nemáš tušení, kolik času zabere, aby to vypadalo, že se moc nelíčíš.

DAWSON: Myslel jsem, že znám všechny tvý tajemství.

JEN: Nikdy nebudeš znát všechny dívčí tajemství.

DAWSON: A ty náhodou neznáš rozzřešení tajemství, kam se poděl můj zubní kartáček, že ne?

JEN: Byl modrý, že?

DAWSON: To je on.

JEN: [povzdechne si] Jo... myslela jsem, že je starej, tak jsem ho použila na řasy. Promiň.

DAWSON: To je v pohodě. Prostě použiju tvůj, jestli ti to nevadí.

JEN: Vlastně...

DAWSON: Jen, spíme spolu tři týdny.

JEN: Já vím, ale je to můj kartáček.

DAWSON: Dobře. V pohodě. Žádnej problém. Máš to tu jak u zubaře.

JEN: No, mám různé možnosti se spoustou různých využitích. Víš co-- Dawsone, prosím. To je má zásuvka.

DAWSON: Ano, to je.

JEN: Promiň. Nechtěla jsem na tebe vyletět. Já...

DAWSON: Musela bys toho udělat mnohem víc, abys mě vyděsila. [políbí jí] Dobré ráno.



[Přednáška profesora Wildera. Wilder končí přednášku tím, že napsat první knihu je velká věc, něco jako manželství, člověk by to neměl podniknout, dokud mu není pětadvacet. Chce, aby si studenti přečetli dvě knihy z osnov. Jedna je mistrovské dílo a druhá škvár, a pokud nepoznají, která je která, měli by přemýšlet o změně životních plánu. Pak studenti vstanou.]

WILDER: Ne tak rychle, slečno Potterová.

[Joey se zastaví. Všichni ostatní odejdou, kromě jednoho kluka.]

JOEY: Zdravím.

WILDER: Zdravím. Joey, je v této třídě někdo, s kým byste si přála se blíže seznámit?

JOEY: To je nějaký chyták?

WILDER: Mám nejisté podezření, že támhleten kluk na vás čeká. Elliote! Elliote Sawyere. Jmenuje se Elliot. Elliote, čekáte na mě?

ELLIOT: Ehm... ne.

WILDER: A máte skutečně rozvázané boty?

ELLIOT: Ne, ani ne.

WILDER: Zřídkakdy se v těchto záležitostech mýlím. Elliote, chtěl jste se pokusit flirtovat s touto dívkou?

ELLIOT: Ne. Ne, já jsem jen...

WILDER: Och, to je moc špatné. Asi nejste ani z poloviny takový chlap, jaký jsem si myslel.

[Wilder odejde a nechá je samotné.]

ELLIOT: Ty si na mě nepamatuješ, viď?

JOEY: Měla bych?

ELLIOT: Seděl jsem za tebou na ekonomii.

JOEY: No, obvykle koukám dopředu. Učitelé to fakt oceňujou.

ELLIOT: No, potkal jsem tě na tý party na začátku roku. Na Boston bay.

JOEY: Aha. Jasně.

ELLIOT: Koukni, uf... tu noc se stala spousta divnejch věcí.

JOEY: To nemůžu popřít. Měla bych asi jit. Mám další přednášku.

ELLIOT: Jasně. Hele, kam jdeš? Na jižní stranu nebo-

JOEY: Na severní.

ELLIOT: Já taky. No, moh bych tě doprovodit. Možná bysme se mohli stavit na kafe nebo tak.

JOEY: Ehm, vlastně jdu pozdě na schůzku se svou spolubydlící. Jo. No, asi se zase někdy uvidíme.



Rádio. Jen pouští písničky. Volá nějaká dívka, která se jí svěřuje s problémy se svým klukem - sex je na její vkus až příliš rychlý. Jen ji uklidňuje, aby se nebála, že není sama a že se to dá vyřešit, především musí pochopit křehkou povahu mužského ega.



Dům bratrstva. Dawson tam pomáhá Jackovi stěhovat věci. Dawson se zeptá, co bude s babičkou a Jen. Jack odvětí, že je má rád, ale je na čase, aby začal žít svůj vlastní život a bude to tak nejlepší, protože Jen evidentně bratrstvo nesnáší. Jdou do Jackova nového pokoje, který mu uvolnil Blossom s tím, že ho Jack vyhrál v loterii. Sám Blossom teď bydlí s Ericem. Když jsou Jack s Dawsonem zase sami, Jack mu řekne, že je to trochu divné - to, že bydlí šéf bratrstva s jiným klukem, nováčkem, a Jack má pokoj sám pro sebe.



[Restaurace.]

DANNY: Audrey.

AUDREY: Danny.

DANNY: Stůl číslo šest.

AUDREY: A co s ním?

DANNY: Nejsou spokojení.

AUDREY: Nemůžu říct, že bych jim to vyčítala. Losos se dneska moc nepoved. Nechtěla bych bejt v tvý kůži.

[Přichází Pacey.]

AUDREY: Čau, krasavče!

DANNY: Mě nikdy neříkáš krasavče.

AUDREY: To proto, že jsi dost starej, abys byl můj tata, Danny.

DANNY: Au. Jak to jde, Wittere?

Pacey říká, že si s Dannym potřebuje promluvit. Než však stihne něco říci, Danny mu oznámí, že jejich pekař chleba je už zase ve vězení a Pacey za něj zaskočí. Danny se rozpovídá o tom, jaké je pečení chleba umění a že je Pacey ten největší přirozený kulinářský talent, kterého kdy Danny zaměstnával, neví, co by si bez něj počal. Pak je Danny odvolán pryč. Audrey se zeptá Paceyho, co se děje, že vypadá nešťastně. Pacey odvětí, že nic a povzdechne si.



[Kuchyně v domě babičky. Babička sedí za stolem, když vejde Dawson.]

BABIČKA: [povzdechne si] Jack to nechal za sebou. Myslím, že to musí být dílo ďábla. [povzdechne si] Tak jaký byl zápis, Dawsone?

DAWSON: Ehm... trochu divný. Vůbec tam nezapadám.

BABIČKA: Proč?

DAWSON: No... protože mě až tak neštve vláda a nekouřím trávu a podle všeho toho nevím zdaleka dost o nový francouzský vlně.

BABIČKA: Och, no, budeš jim prostě muset jednu, dvě věci ukázat. Ne?

DAWSON: To máte pravdu. Já, ehm... chci jen říct, že já... [povzdechne si] Musí to být pro vás divné vidět nás s Jen spolu... přímo pod vaší střechou, a já chci, abyste věděla, že si myslím, že je vaše vnučka úžasná.

BABIČKA: To je od tebe moc milé, Dawsone. A-a-máš pravdu. Bylo to trochu zvláštní. Ale ráda si myslím, že jsem s Jeninou pomocí ušla za posledních pár letech dlouhou cestu. Kdysi jsem dokonce ani nemohla vyslovit slovo "penis".

DAWSON: Víte co, bylo by... bylo by fajn, kdybyste ho už nikdy znovu nevyslovila.

[Oba se zasmějí.]

BABIČKA: To půjde.

DAWSON: Jakákoli pravidla stanovíte, slibuju, že je budu dodržovat.

BABIČKA: Dawsone, ty jsi prostě ten nejmilejší mladý muž, kterého znám. Samozřejmě s výjimkou Jacka, který, jak všichni víme, o poctivost mou Jennifer nikdy nepřipraví. Vše, co žádám, je, abyste k sobě byli ohleduplní, a už ode mě neuslyšíte ani slovo. Dohodnuto?

DAWSON: Dohodnuto.

BABIČKA: Když už mluvíme o Jennifer, právě vysílá.

Babička zapne rádio. Jen mluví v rádiu s další dívkou, která si stěžuje, že se svým klukem chodí tři měsíce a on se začal odtahovat. Jen odvětí, že je to přirozené, po třech měsících končí líbánkové období. Dívka žádá Jen o radu. Jen se omlouvá, že se s tím nedá nic dělat, chlapy nakonec prostě odcházejí. Dívka namítne, že něco se s tím musí dát dělat. Jen odvětí, že obvykle na chvíli pomáhá častý sex a nejlepší způsob, jak si s chlapy poradit, je stejný jako s jinými katastrofami, holka musí vědět, co přijde a připravit se.

[Dawson ztlumí rádio.]

BABIČKA: [povzdechne si] Jennifer, ona vždy byla tak... provokativní.

DAWSON: Jo, to byla.

BABIČKA: Jsem si jistá, že tomu sama ve skutečnosti nevěří. Jen se nejspíše dala pohltit plameny populární kultury.

DAWSON: Jo.



[Knihkupectví. Joey si prohlíží knihy a narazí na nějakou od někoho známého. Položí jí a vidíme, že jí napsal Wilder, který se v té chvíli objeví za ní.]

WILDER: Doporučením nevěřte. Jsou všechna koupená.

JOEY: Tohle jste napsal vy?

WILDER: Nestoudné, že? Doporučovat vlastní práci. Pouze takto dokázala ta monstróznost zůstat v tisku po všechny ty roky. Do toho, přečtěte si to první.

JOEY: "Velká jízda skrz pokřivenou duši... Neal Pollack." Počkejte chvilku, to je...

WILDER: ...největší žijící americký spisovatel? Jistě. To ovšem o ničem nevypovídá, neboť jsem tehdy spával s jeho nevlastní dcerou.

JOEY: [zalapá po dechu] Takže to je ta dívka v knize.

WILDER: A jak víte, že je v té knize nějaká dívka?

JOEY: No, v každé knize je vždy nějaká dívka.

WILDER: Víte, slečno Potterová, pro své vlastní dobro byste si měla dávat pozor, co říkáte. Za chvíli s vámi budou flirtovat všichni kluci ve třídě. Ne, že by mi do toho něco bylo.

JOEY: Tak o čem to je?

WILDER: No, o skupince přátel, kteří spolu bydlí, spí spolu, spí s přáteli těch druhých -- je to velmi incestní -- zahalená verze mě samotného ve dvaceti.

JOEY: Vy jste to napsal ve dvaceti?

WILDER: Jo, dost katastrofální účes, že?

[Joey se podívá do knihy a spatří jeho mladší verzi s děsným účesem.]

WILDER: Ale víte, co se říká? Je dobré zůstat za dobře s tou osobou, kterou jste býval či bývala, když to nejméně čekáte, může vás přijít strašit. A prosím vás, nečtěte to celou noc.



[Restaurace. Pacey sedí sám u stolu, když k němu přijde Audrey.]

AUDREY: Ahoj.

PACEY: Ahoj.

AUDREY: Takže... povíš mi, co se děje, nebo tě budu muset praštit?

PACEY: Jak si můžeš bejt tak jistá, že se něco děje?

AUDREY: No, protože obvykle jsi plnej energie, což může bejt trochu nepříjemný, ale musím řict, že... vysokoenergickej Pacey je suprovější než zachmuřenej Pacey.

PACEY: Nabídli mi práci.

AUDREY: Mmm, to je dobrý, ne?

PACEY: Ano, to je zcela určitě dobrý.

AUDREY: V jiný restauraci?

PACEY: Ne, na lodi.

AUDREY: Restaurace na lodi? To je nějaký divný.

PACEY: Ne, jde jen o loď. Loď, která popluje kolem světa a vezme mě s sebou.

AUDREY: Chápu. Promiň. Tak v čem je problém? To je přece tvoje, ne? Mladej muž a námořnická rutina.

PACEY: No, díky, že to v tvým podání zní tak stupidně, ale, ano, to je moje, a lhal bych, kdybych ti řek, že jsem nebyl u vytrží z vyhlídky, že se tam vrátím.

AUDREY: Ale...

PACEY: Ale... mám menší problémy nahodit o tom řeč s Brecherem.

AUDREY: Proč?

PACEY: Mám nejistý podezření, že mnou bude trochu zklamanej.

AUDREY: Proč? Protože restaurace bez tebe nemůže fungovat?

PACEY: Ne, protože vložil spoustu času a energie do toho, aby mě naučil, co umí.

AUDREY: Tak zůstaň.

PACEY: No, tohle je příležitost, na kterou jsem čekal celej rok.

AUDREY: Tak jeď.

PACEY: Víš, vždycky mě uvádí v úžas, jak jsi nápomocná, Audrey.

AUDREY: [zasměje se] Poslechni... Pacey, plavit se po širým oceánu mi zní jako úžasná příležitost, a jestli to je to, co chceš, měl bys to udělat.



Dům bratrstva. Blossom přichází k Jackovi do pokoje, protože ho Jack sháněl. Jack chce vědět, proč bydlí sám. Nakonec z Blossoma vypadne, že měl mít spolubydlícího, ale tomu nebylo moc příjemné, že by s ním měl bydlet, a bylo už pozdě, aby předělali rozdělení kluků do pokojů. Jack tuší, že s ním měl bydlet Eric. Blossom to nepotvrdí, ale omlouvá se Jackovi s tím, že netušil, že se něco takového stane.



Restaurace. Pacey přijde za Dannym do kuchyně, aby si s ním promluvil. Řeknu mu o nabídce, kterou dostal. Danny se zeptá, jestli to je to, po čem Pacey touží. Pacey odpoví, že ano, po tomto vždy toužil. A omluví se, že to říká na poslední chvíli. Danny odvětí, že se nic neděje, je to Paceyho životní příležitost a tak má za něj radost. Kdyby se už neviděli, popřeje Paceymu hodně štěstí. Danny odejde a Pacey za ním jen zmateně hledí.



[Restaurace. Později ten večer. Pacey a Audrey končí směnu.]

AUDREY: Takže... jak to vzal?

PACEY: Vlastně z toho měl fakticky radost.

AUDREY: Nevím, proč jsi tak překvapenej.

PACEY: Co tím chceš říct?

AUDREY: Nevím, proč jsi překvapenej, že z toho měl radost. Lidi, kterým na tobě záleží, prostě chtějí, abys byl šťastnej, ne?

PACEY: No, jo, jasně, ale-- já nevím- asi jsem jen-- asi jsem očekával, že bude víc...

AUDREY: ...zklamanej.

PACEY: Jo.

AUDREY: Možná jsi jen chtěl, aby byl trošičku víc zklamanej. Ne že by sis to někdy přiznal, Pacey, ale napadlo tě vůbec, že se ti tu možná opravdu líbí-- restaurace, město, tahle patetická, ale nesporná věc, který říkáš zdejší život.

PACEY: Jo. To všechno hodně bledne při srovnání s pohledem z paluby jachty uprostřed Karibiku.

AUDREY: Dobrá, dobrá, dostanu z tebe mořskou nemoc. [zasměje se] A pak, samozřejmě, chci říct, že existuje taky ještě jinej důvod.

PACEY: Vážně? A jakej?

AUDREY: Toužíš po mně.

PACEY: Audrey, jestli tě přitahuju, můžeš to klidně říct. Nemusíme hrát tyhle dětský hry.

AUDREY: Hmm, Pacey... jsi fakt milej a všechno. Jenže... já nevím. Jsi jaksi... nudnej.

PACEY: Nudnej? Já jsem nudnej? Ty si myslíš, že jsem nudnej?!

AUDREY: Jo. Já nevím. Je to fakt těžký vysvětlit. To bude celým tím chozením po vodě. To na mě fakt nezabírá.

PACEY: Nejsem nudnej. Já nejsem nudnej. Napadlo tě někdy, že bys taky nemusela bejt můj typ?

AUDREY: Ne!

PACEY: Ne?

AUDREY: Ne. Kluci nemaj typy.

PACEY: Co tím myslíš, že kluci... samozřejmě, že kluci maj typy. Nejsme lidi? Nemáme city?

AUDREY: Pacey.

PACEY: Ano?

AUDREY: Mám prsa. Vyspal by ses mnou.

PACEY: Ne. Nemyslím si, že bych moh.

AUDREY: Problémy s erekcí?

PACEY: Ne, žádný problémy s erekcí. Na mě jsi prostě moc oplzlá.

AUDREY: Fuj, oplzlá?! Říkáš to, jako bych byla Bette Midlerová nebo co.

PACEY: No, pravdu neskreješ.

AUDREY: [zasměje se]

PACEY: Chceš odvést domů?

AUDREY: Vlastně jo, to by bylo milý.

PACEY: Dobře.

AUDREY: Myslím, že se někdo snaží vzbudit tvůj zájem.

PACEY: Fakt?

AUDREY: Mm-hmm.

PACEY: Jak to víš?

AUDREY: No, buď se snaží vzbudit tvůj zájem, nebo můj, což znamená, že má buď fakt příšernej vkus na chlapy, nebo je to fakt chytrá lesbička.

PACEY: Fakt? [otočí se a spatří Melanie]

AUDREY: Kdo to je?

PACEY: Jen kamarádka.

AUDREY: Chápu. Pořád mě chceš odvést domů?

PACEY: Ani tak ne, ne. Myslel jsem na to. Ale odvezu tě.

AUDREY: Ne. Nedělej si s tím starosti, Wittere. Dneska mám chuť na taxíka. Poslouchej... buď opatrnej, použij všechny zbytečný formy ochrany a netlač jí hlavu do klína. Holky to nemaj rády.

PACEY: Myslíš?

AUDREY: Dobrou noc, Pacey.

PACEY: Jak se máš?

MELANIE: Dobře.

PACEY: Chceš se projít?

MELANIE: Mm-hmm.

PACEY: Dobře.



[Před domem babičky. Dawson sedí sám venku, když se objeví Jen, přicházející po ulici.]

DAWSON: Ahoj.

JEN: Ahoj. Co tady děláš?

DAWSON: Á, nic moc, jen tu sedím, přemýšlím a čekám na tebe.

JEN: Takže jsi poslouchal, co?

DAWSON: Poslouchal.

JEN: Jo. Vlastně poslouchala spousta lidí. Producenti si myslej, že jsem v tom dobrá. Chtějí mi dát vlastní pořad, kde bych mluvila s lidma o vztazích.

DAWSON: Ha, to je skvělý.

JEN: Jo, to je. [povzdechne si] Tak proč to neřekneš, Dawsone? Proč to ze sebe prostě nedostaneš?

DAWSON: Nedostanu ze sebe co?

JEN: Cokoli, kvůli čemu tady sedíš a čekáš na mě, aby sis promluvil.

DAWSON: Jen, seděl jsem tady a doufal jsem, že se si se mnou budeš chtít na chvilku vyjít. Nevím, jestli sis toho všimla, ale trávili jsme spolu víc času, když jsem bydlel jinde.

JEN: No, řekla jsem ti to ráno... mám fakt moc práce.

DAWSON: Dobře.

JEN: [povzdechne si] Cože? Dobře? Jsem, kdo jsem, Dawsone.

DAWSON: Jen, nebudu se s tebou hádat.

JEN: Co tím chceš říct?

DAWSON: [povzdechne si] Nejsem jako tvý ostatní kluci -- nebudu se s tebou hádat, nebudu ti lhát a nebudu tě podvádět. Půjdu do kina. Jasný? Jestli chceš jít se mnou, bude to skvělý. Jestli ne, uvidíme se, až se vrátím domů... protože já se vrátím. A budu se vracet bez ohledu na to, jak moc se mě budeš snažit odehnat. Takže, buď se můžeš spolehnout na mý slovo, nebo mě můžeš pořád testovat, ale ať už to bude jakkoli, Jen, výsledky budou stejný.

JEN: [povzdechne si]



Pokoj Blossoma a Erica. Jack tam přijde ve chvíli, kdy Eric sleduje televizi. Jack mu řekne, že mu došlo, že měli bydlet spolu. Eric to přizná s tím, že mu prostě nebylo příjemné bydlet s gayem. Nechtěl, aby si lidé mysleli, že je také gay. Přizná, že je trochu homofobní. Jack odvětí, že až si bude chtít opravdově promluvit, ví, kde ho najde, a naštvaně odejde.



[Pokoj Joey a Audrey. Joey leží na posteli, když přijde Audrey a odkopne své boty přes celý pokoj. Pak se zhroutí na postel vedle Joey.]

AUDREY: [zasténá] Dělání servírky je na draka!

JOEY: Hezkej vstup.

AUDREY: Nohy mám jak jeden ohromnej puchýř.

JOEY: Říkala jsem ti, abys sis tyhle boty nebrala.

AUDREY: Á, dobře. Je to oficiální. V něčem se vyznáš.

JOEY: Jak to šlo?

AUDREY: Mm, můžu ti to říct pozdějc? Jsem moc unavená na přemejšlení.

JOEY: Audrey, všimla sis vůbec, že tohle je má postel?

AUDREY: Co nadělám, když je nejblíž ke dveřím.

JOEY: Ne. Nemůžem tu spát obě.

AUDREY: Mm-hmm, jasně, že můžem. Bude to ta největší akce, co tahle postel kdy zažila.

JOEY: No, pro tvou informaci, dneska mě jeden kluk pozval na rande.

AUDREY: [přehnaně zalapá po dechu] Samozřejmě jsi řekla ne.

JOEY: Samozřejmě.

AUDREY: Protože jsi beznadějně zabouchnutá a fixovaná na Dawsona.

JOEY: Jak dysfunkční si myslíš, že jsem?

AUDREY: Hmm, jeden prášek lithia od úplně zblážněný holky.

JOEY: Víš, pro tvou informaci, to, co mě zabránilo v přijetí dnešní velmi lákavý nabídky, byl fakt, že ten kluk, co mě zval, byl jedna z tvejch trofejí.

AUDREY: Kterej?

JOEY: Elliot. Elliot Sawyer. Potkala jsi ho začátkem roku na tý párty na Boston bay -- hezkej a blonďatej, celej...Grispin Glover.

AUDREY: Tenhle kluk. S tím jsem nespala.

JOEY: Audrey, narazila jsem na něj, jak ráno vycházel z našeho pokoje.

AUDREY: No, jo... protože byl tak milej, že mě sem doprovodil, ale jakmile zjistil, že jsi má spolubydlící, dokolečka básnil o tom, jak jsi úžasná, a já jsem z toho nakonec usnula. Romance tím skončila.

JOEY: Och.

AUDREY: Jo...och.

JOEY: Víš, mohla ses o tom zmínit dřív.

AUDREY: No, nejspíš bych se zmínila, kdybych věděla, že máš o něj zájem.



Paceyho loď. Pacey připravuje pití pro sebe a Melanie, která sedí na pohovce. Vzpomínají na zážitky z léta. Pak Melanie řekne, že je ráda, že se Pacey dostane zase na moře, protože, když se tenkrát vrátili, vypadal moc smutně. Bylo jí ho líto. Je ráda, že se zase vrací na moře, ale ona sama je spíše domácí typ. Má svůj život v Bostonu - školu a přátele. Ještě řekne, že minulé léto si bude vždy připomínat s úsměvem. Skončí to tím, že se začnou s Paceym líbat.



Paceyho loď. Následující ráno. Melanie se obléká a Pacey vyjde z koupelny. Zeptá se, jak to dělá, že po ránu vypadá tak nádherně. Melanie odvětí, že minulá noc byla skvělá. Pacey v žertu řekne, že kvůli ní by mohl zůstat i na břehu. Rozloučí se s tím, že jí zase rád viděl. Melanie mu popřeje, aby si to na moři užil a zavolal jí, až se zase vrátí do Bostonu. Pacey jí to slíbí.



[Dům babičky. Dawson vejde do koupelny a všimne si dvou zubních kartáčků v držátku u umyvadla, když se za ním objeví Jen.]

JEN: Má jemné štětinky, šedesátka, správně?

DAWSON: Všimla sis.

JEN: Moh bys po sobě, prosím tě, nenechávat na umyvadle ty zaschlý kousky holící pěny?

DAWSON: To zvládnu.

JEN: Víš, proč se líčím?

DAWSON: Abys byla ve shodě s obrazem vytvářeným muži ovládanými médii?

JEN: [zasměje se] Ano... můj malý feministický příteli, to máš--to máš naprostou pravdu. Když jsem byla malá holka, naučila jsem se, že bych se měla skrývat, měla bych se zahalovat. Na ochranu. Víš, jak je divný bydlet s někým, být s někým, kdo bez ohledu na to, co uděláš, tě vždycky vidí takovýho, jaký skutečně jsi? Jde z toho trochu strach.

DAWSON: Mm-hmm, jde z toho velkej strach. Pomohlo bych, kdybych ti připomněl, jak moc se mi líbí to, co vidím?

JEN: Jo. Pomohlo.

DAWSON: Díky za nový kartáček.

JEN: Dawsone... dobré ráno.

DAWSON: Dobré ráno.

[Políbí se.]



[Kolej. Joey přijde k nějakým dveřím, ale neodvažuje se zaklepat. Otočí se, ale pak se znovu rozmyslí. Než stihne zaklepat, vyjde z těch dveří Elliot, trochu překvapený, že jí vidí.]

ELLIOT: Ahoj.

JOEY: Uf, ahoj.

ELLIOT: Ztratila ses nebo co?

JOEY: Jo, víš, všechny ty budovy jsou si podobný. Já, ehm, bydlím v...

ELLIOT: Jo, já--já vím.

JOEY: Asi jsem ti jen -- chtěla jsem ti něco říct.

ELLIOT: Aha.

JOEY: No, je to sranda. Ehm, ta noc, ta noc, kdy jsme se potkali, měla tak trochu jeden totálně mýtickej význam, kterej fakt neměla mít. Chci říct, že se stala spousta divnejch věcí, ale spousta jinejch divnejch věcí se nestala. Jo, já--já jsem-- já jsem čekala na kamaráda... tak nějak, ehm... ale to neznamená, že si nechci udělat nový přátele, tak jsem si nejspíš myslela, že bysme možná mohli začít od začátku. Chci--chci říct... od úplnýho začátku.

ELLIOT: Koukni, s tvou spolubydlící jsem nikdy nespal. O to jde, že?

JOEY: Jo, uf... v podstatě. Takže nechceš zajít na kafe nebo tak?

ELLIOT: Mám přednášku.

JOEY: Och.

ELLIOT: Vlastně ne. Jenom jsem chtěl vědět, jestli, uf, jestli budeš zklamaná.

[Otočí se a vydají se společně chodbou.]

JOEY: Takže to, co se tuhle stalo po Wilderovo přednášce, to bylo fakt rozpačitý.

ELLIOT: Jo, já vím. Dá to spoustu práce dostat tě na kafe.



Společenská místnost v bratrstvu. Blossom a Eric sedí spolu u stolu a čtou si, když přijde Jack a dá před ně svůj klíč od pokoje. Říká, že by tam neměl zůstávat. Blossom odvětí, aby to nedělal. Ale Jack namítne, že za takovýchto podmínek tam bydlet nechce. Vyjde ven a Eric jde za ním. Omlouvá se a řekne mu, že jestli s ním chce Jack bydlet, nebudu mu to už vadit, otevřely se mu oči. Jack odvětí, že si to rozmyslí.



[Paceyho loď. Pacey si balí nějaké věci, když za ním na loď přijde Audrey.]

AUDREY: Nazdar, námořníku.

PACEY: Ahoj, Audrey.

AUDREY: Tak jaká byla ta tvá, uf, nebezpečná známost, ta dobře vyvinutá blondýnka? Užil sis?

PACEY: Fakt to chceš vědět?

AUDREY: Fuj, ne, tupoune. Jen jsem byla za osinu v zadku.

PACEY: A v tom jsi fantastická.

AUDREY: Hele, nepřesunem to ven, Wittere?

PACEY: Ne, to ne, protože bys se mnou vytřela palubu a to by mi kolidovalo s balením.

AUDREY: Hmm. Pacey?

PACEY: Ano?

AUDREY: Vážně. Pojď na chvilku ven.

[Vyjdou na palubu. Na molu čekají Joey, Dawson, Jen a Jack.]

JOEY: [povzdechne si] Tak kdy jsi nám plánoval říct, že odjíždíš?

PACEY: [zasměje se] Mockrát ti děkuju, Audrey.

AUDREY: Neřek jsi mi, že je to tajemství.

PACEY: No, a taky jsem ti neřek, že není.

AUDREY: Ať si. Nemám čas na sémantiku, Pacey.

PACEY: Má se to tak, lidi, že...

JACK: Koukni, Pacey, nejsme tu, abysme tě přemluvili zůstat, jestli je to, co tě trápí, jo?

JOEY: Ehm, ne, to skutečně ne-- mimoto jsme si stejně mysleli, že tu s náma dlouho nezůstaneš, a abych to zkrátila, máme za tebe radost, Pacey. Víme, že tahle příležitost pro tebe strašně moc znamená, a tak jsme ti koupili tohle. Je to jen maličkost, která ti má připomínat tvý přátele v Bostonu.

[Dá mu dřevěnou krabičku. Pacey jí otevře a najde uvnitř překrásný sextant.]

PACEY: Mmm. Je krásnej.

JACK: To byl Dawsonův nápad. Pro případ, že by ses tam ztratil.

PACEY: Díky. To je fakt překrásnej sextant, ale nemůžu ho přijmout.

JOEY: Ale ano, můžeš.

PACEY: [zasměje se] Ne--ne, fakt nemůžu, protože... nikam neodjíždím.

JOEY: Neodjíždíš?

PACEY: Ne. Zůstávám tady.

DAWSON: Proč? Ne že bychom si stěžovali nebo tak.

JEN: Jasně, jo, jak řek, ale proč?

PACEY: No, protože... Boston není vůbec špatnej a poprvý ve svým životě nemám pocit, že mám před čím utíkat. A protože si nemyslím, že by to beze mě v Civilization přežili.

AUDREY: Nezapomeňme na fakt, že mě chceš.

PACEY: No, to se rozumí samo sebou.

JEN: To je skvělý.

DAWSON: To je skvělý.

PACEY: Jo, to je moc skvělý. Mam z toho radost, ale naneštěstí teď nemám kde bydlet.

JACK: Víš, pořád se ještě pro jednoho najde místo v domě babičky.

PACEY: [zasměje se] Díky, ale ne díky.

AUDREY: No, přiznej si to, Pacey. Jsi na nás přilepenej.

PACEY: Ano, jsem -- van de Brigands.

[Smích]

PACEY: Přilepenej, ale jsem tu.

VŠICHNI: Jo!

DAWSON: Už jeden máš?

PACEY: Jo, je v podpalubí, a, uf, abych řek pravdu, vím, kolik stál, takže... tady.



[Závěrečné titulky.]