Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 511 - Nespoutanost

Jeffrey Stepakoff, překlad: Petr Říhánek


[Potterovic motel. Joey sedí na gauči a kouká na televizi. Do pokoje vejde Bessie a v ruce má nějaké dopisy.]

JOEY: To je pošta?

BESSIE: Ne, Joey, známky ti ještě nepřišly.

JOEY: Věř mi, známky jsou to nevzdálenější, co mi teď zrovna leží na mysli.

BESSIE: S tím nonšalantním postojem můžeš přestat, vím, že z toho šílíš.

JOEY: Ve skutečnosti šílím z něčeho jinýho.

BESSIE: Chceš o tom mluvit?

JOEY: Bessie, přestaň mě štvát.

BESSIE: Mluvila jsem o Dawsonovi a Jen.

JOEY: Díky moc, že jsi mi to připomněla, Bessie. Jestli ti to nevadí, ráda bych se teď vrátila k užívání si prázdnin.

BESSIE: Měla by sis prázdniny užívat, tak proč nevstaneš z toho gauče a nejdeš se někam pobavit?

JOEY: Jen proto, že nejsem v Daytoně a neúčastním se nějaký soutěže "mokrý tričko", neznamená, že se nebavím.

BESSIE: No tak, Joey. Kdy jsi naposled udělala něco divokýho?

JOEY: Jsem divoká dost často.

BESSIE: Nechat si vlasy uschnout na vzduchu se nepočítá.

JOEY: Nůžky přijdou na řadu pozdějc, jo?

BESSIE: Nemáš komu zavolat?

JOEY: Možná zavolám Dawsonovi a Jen. A možná ne.

[Někdo zaťuká na dveře.]

BESSIE: Ahoj.

PACEY: Ahoj. Zbožňuju to tu. Potterovic motel. Je to jako včera, co jsem se tu v kuchyni otáčel s Frederickem Frickem.

JOEY: Neměl by ses otáčet v kuchyni s Dannym Brecherem?

PACEY: Ne, musel jsem přijet do města a něco vyzvednout. Jak si užíváš prázdniny?

BESSIE: Zapustila tu kořeny.

JOEY: Vlastně se mám úžasně. Čtu, odpočívám, koukám na televizi a totálně si užívám sama sebe.

PACEY: No, to rád slyším. Jen jsem se stavil, jestli nechceš odvést do Bostonu, ale vidím, že...

[Oči Joey se rozsvítí.]

JOEY: Ty se vracíš do Bostonu?

PACEY: Jo, právě vyrážím.

[Joey vstane, popadne kabát, jde k Paceymu a popadne ho za ruku.]

JOEY: Ahoj, Bessie. Měla jsem se úžasně. Díky za všechno. Mám tě ráda. Dej za mě Alexanderovi pusu. [Vytlačí Paceyho ze dveří] Dělej.



[Úvodní titulky]



[Dawsonův džíp. Dawson a Jen jedou do Capeside a Jen listuje nějakými brožurami.]

JEN: Koukni na tohle. Musíš se zapsat na tyhle přednášky, Dawsone. Ehm, "Rodina Kasdanů: Vládnoucí dynastie Hollywoodu."

DAWSON: Ty fakt chceš, abych se zapsal na tu místní vysokou, co?

JEN: Vypadá to, že mají úžasnej filmovej program a myslím, že by se ti tam nejspíš líbilo.

DAWSON: Dobře. No, popřemýšlím o tom pozdějc. Teď si chci vychutnávat významnost tohohle okamžiku. Je to vůbec poprvý, co beru nějakou holku domů.

JEN: [zasměje se] No, nerada ti tenhle okamžik ničím, ale myslím, že pro mě je taky zlomovej. Je to poprvý, co mě někdo bere domů.

DAWSON: Fakt?

JEN: Jo, obvykle mě berou do motelu.

DAWSON: To už máme za sebou.

JEN: Jo, to máme.

DAWSON: Jestli si to chceš zopakovat, stačí jen říct.

JEN: Dawsone Leery, proč jsem šokována tvou troufalostí?

DAWSON: Víš, možná to nechceš dělat u babičky, zatímco se mi tvá ruka činí na stehně, protože to je trochu, uf...

JEN: Promiň.



[Paceyho červený mustang. Joey a Pacey se vracejí do Bostonu a povídají si.]

JOEY: Samozřejmě, že skončil s ní. Chci říct, že Jen je spontánní a divoká. Kluci nakonec vždycky skončí s divokou holkou. Viděla jsem mu to ve tváři v tu chvíli, co jí poprvý spatřil, jak vystupuje z taxíku.

PACEY: Fakt by ses na to měla vykašlat, Joey.

JOEY: Kašlu na to. Fakt na to kašlu. Vlastně na ně zřídkakdy vůbec myslím, Pacey.

PACEY: Aha, prostě ti jen tak náhodou přišli zrovna na mysl.

JOEY: Ne, ve skutečnosti jsem přemýšlela, jestli je tohle auto tvoje.

PACEY: To fakt je. Všech 289 koní.

JOEY: Jak jsi přišel ke všem těm koním?

PACEY: Víš, vlastně mám pro tebe lepší téma. Právě se tak nějak stalo, že je v Civilization volný místo servírky. Máš zájem?

JOEY: Jistě si nemyslíš, že existuje sebemenší šance, že bych zase servírovala jídlo hladovým?

PACEY: Vím jen, že s tvýma zkušenostma by tě Brecher přivítal s otevřenou náručí.

JOEY: Jo, a po doporučení, co bych dostala od paní Valentinový, by pro mě byl občerstvovací a nápojový průmysl uzavřen.

PACEY: Hele, když o tom mluvíme... už ses mrkla na známky?

JOEY: Ještě ne.

PACEY: Fakt? Připadá mi, jako by ti to bylo volný, Joey.

JOEY: No, to jsem já. Když dojde známky, jsou mi úplně volný.

PACEY: Takže z nich vyšiluješ.

JOEY: Ne, Pacey. Promiň, že tě zklamu, ale změnila jsem se.

PACEY: Fakticky?

JOEY: Čapla jsem testy, dostala ze sebe to nejlepší a nic víc udělat nemůžu, tak jdu dál.

PACEY: Řekni mi upřímně, že nepoběžíš omrknout známky, jakmile se dostaneš na kolej.

JOEY: Víš, mezi myšlenkou a jejím uskutečněním je zásadní rozdíl.

PACEY: To je pravda a taky je zásadní rozdíl mezi říkáním, že se změníš, a opravdou změnou.



[Dům Leeryových. Dawson a Jen dojedou k domu a Dawson vystoupí jako první.]

JEN: Nemůžu vystoupit.

DAWSON: Já to zvládnul.

JEN: Díky. [povzdechne si] Dawsone, co říkala tvá matka, když jsi jí o nás řek?

DAWSON: Nic, fakt.

JEN: [zakňučí] Čuchám problémy na obzoru.

DAWSON: Nemůže to bejt tak hrozný jako ta pekelná večeře. Nemyslíš?

JEN: Ale pozná, proč jedeme tak pozdě.

DAWSON: Jak by to mohla poznat?

[Gale vyjde z domu.]

GALE: Ach, jste tu.

JEN: Zdravím.

DAWSON: Ahoj.

GALE: Už jsem se začínala bát.

DAWSON: Jo, na chvilku jsme zastavili. Abysme vzali benzín.

JEN: Abysme si odpočinuli... a vzali benzín.

DAWSON: Pak jsme trochu odpočívali.

GALE: Zlato?

DAWSON: Jo.

GALE: Máš naruby tričko.

DAWSON: Pojďme, uf, pojďme se najíst.

JEN: Jsem prostě moc hladová holka, co má dneska za sebou dlouho cestu.



[Před pokojem Joey. Joey a Pacey právě přišli ke dveřím.]

PACEY: Takže, co tady budeš dělat těch pár dní úplně sama?

JOEY: Budu si užívat toho, že mám celej pokoj jen pro sebe.

[Otevřou dveře a spatří Audrey, která sedí na posteli a poslouchá hudbu.]

AUDREY: Joey?!

JOEY: Audrey.

AUDREY: Ahoj! Chyběla jsem ti?

JOEY: Audrey, co tady děláš?

AUDREY: No, přijela jsem včera večer. Bože, tak ráda tě vidím. Je to tu tak opuštěný. Nikdo tu není a já umírám hlady.

PACEY: Napadlo tě, že by sis zašla do restaurace? Pár jich tu v Bostonu je.

AUDREY: A jíst sama? Prosím tě.

JOEY: Myslela jsem, že jsi s rodičema.

AUDREY: Jo, to jsem byla. Ale děsně jsme se pohádali kvůli penězům, dokonce navrhli, abych nosila tenistky. Věříš tomu?

PACEY: No, co je špatnýho na teniskách?

JOEY: Těžko ti padnout k růžovýmu sexy oblečku.

AUDREY: Och, a představte si, že už nemůžu dělat průvodkyni. Podle všeho si nějaká ženská stěžovala, že jsem vyjela po jejím synovi. Jak jsem měla vědět, že chodí na střední? Co říkáte? Vypadá to, že si asi budu muset sehnat nějakou práci.

[Joey pohlédne na Paceyho a usměje se.]

AUDREY: Co?



[Restaurace. Pacey mluví s Audrey o práci a co se od ní očekává.]

AUDREY: Na tuhle práci se dokonale hodím. V podstatě budu jíst každej večer s novýma lidma a užiju si spoustu švandy.

PACEY: No, v popisu práce je donést jim večeři, ne s nima chodit.

AUDREY: Jasně, to vím, ale... lidé chtějí při večeři trochu osobitosti. Chtějí dobrý jídlo profesionálně naservírovaný. Zbožňuju, jak zní názvy všech těch jídel vzrušivě. Poslouchej, ehm, "grilované fois gras, polité mangovou omáčkou." Krásně to podávám. Co je to sakra fois gras?

PACEY: To jsou upravený kachní játra.

AUDREY: Fuj, to zní strašně.

PACEY: To nemůžeš říct, dokud jsi to neochutnala. Věř mi, dostalo by tě to.

AUDREY: [zasměje se] Řekni mi něco. Tohleto ti obvykle na holky zabírá?

PACEY: Co jako?

AUDREY: To "Když jsem takhle vášnivej ve smyslným umění vaření, představ si, jak dobrej jsem v posteli".

PACEY: Mm-hmm.

AUDREY: Hmm. Představ si, jak dobrej bys moh bejt, kdyby sis přistříhnul nehty.

PACEY: No, mám moc práce.

AUDREY: Hele, to ty jsi mluvil o profesionalitě, kámo.

[Připojuje se k nim Danny, který už je chvíli poslouchal.]

DANNY: Nazdar, Wittere. To je tvá holka?

PACEY: Ne, ne. Neee, to je Audrey. Přišla na pohovor na místo servírky.

AUDREY: Ahoj. Fakt se mi líbí, co jste tady s tím provedl.

DANNY: Vítej na palubě, Audrey.

AUDREY: Cože?

DANNY: Vítej na palubě. Každá žena, která umí Wittera takhle usadit, je ten druh žen, které chci, aby pro mě pracovaly. Můžeš začít zítra?

AUDREY: Jasně!

DANNY: Fantastický. Skočím ti pro pracovní smlouvu. A ty, mladý muži, se ujisti, že ochutná fois gras. Je to fantastický.

AUDREY: Zbožňuju tohohle chlapa.



[Obývací pokoj u Leeryových. Dawson a Jen spolu sedí na pohovce a Gale vejde s tácem s pitím a svačinou.]

GALE: Jéje. Och, to je v pořádku, zlato.

DAWSON: Vezmu to.

[Dawson od ní vezme tác a položí ho na stůl.]

GALE: Díky. Takže, ehm, Jen, jak to jde ve škole? Už jsi přemýšlela o hlavním oboru?

JEN: Ani ne. Já jen-- prostě se to právě teď pokouším brát den po dni. Tak jak se má rozkošná Lily Leeryová?

GALE: Tuhle udělala své první krůčky. Byla, no, moc roztomilá.

JEN: Jé.

DAWSON: Ale ještě jsi nezajistila schody.

GALE: Zlato, zajistím je.

DAWSON: Dobře.

JEN: Už jste se seznámila s novými sousedy?

GALE: Víš, lidé, co koupili váš starý dům, ho používají jen přes léto. Zbytek roku je prázdný.

JEN: Myšlenka na to, že je dům plný pavučin, je tak trochu smutná.

[Zazvoní telefon.]

GALE: Omluvte mě. Haló? Ne, pořád je tam díra? No, ne, jaksi to potřebuju opravit...

DAWSON: Počkej, klempíř ještě neopravil tu díru v restauraci?

GALE: Chystá se na to.

DAWSON: Dej mi to [bere si od ní telefon] Měl jste to opravit minulý týden. Ne. Setkáme se tam za patnáct minut. Budu tam.

GALE: Zlato, sotva jsi přijel. Zůstaň s Jen.

DAWSON: Tím se netrap, jo? Hned se vrátím.

JEN: Dobře.

[Dawson se skloní a políbí jí. Pak odejde a nechá Jen s Gale samotné.]

GALE: Takže vy dva teď spolu chodíte.



[Joey se ve škole dívá z jedné nástěnky na druhou a hledá své známky. Ze všech prednášek má jedničky. Pak se otočí, aby se koukla na známku z angličtiny, ale ještě není vyvěšená. Když chce odejit, narazí na profesora Wildera.]

WILDER: Á, má oblíbená obsesivně-kompulzivní prvačka.

JOEY: Jen jsem šla do knihovny.

WILDER: Ta je na druhé straně areálu.

JOEY: Žádný div, že jsem jí nemohla najít.

WILDER: Ha ha ha. Jak jste dopadla?

JOEY: Dosud čtyři jedničky.

WILDER: Vsadím se, že hledáte tohle.

JOEY: Ach.

WILDER: Ach? Ach co? Ach můj bože? Ach sakra? Ach, okamžitě mi to dejte, než vyskočím z kůže? Stojíte před zjištěním výsledků svého potu a píle a "ach" je všechno, co řeknete?

JOEY: Báječně se bavíte, že?

WILDER: Výhoda zaměstnání.

[Joey si od něj vezme výsledky a zjistí, že dostala jedničku.]

JOEY: Ach můj bože.

WILDER: Beru to tak, že nemáte žádné námitky, nebo máte?

JOEY: Ne. Ha ha ha.

WILDER: Zasloužíte si to.

[Joey nadšeně skáče na místě a pak Wildera obejme.]



[V klubu. Joey a Audrey sedí spolu za stolem a baví se o tom, jak objala profesora Wildera.]

AUDREY: Objetí?! Jakej druh objetí?

JOEY: Bylo to jen objetí.

AUDREY: Je mi lito, ale objímání se s nejnádhernějším chlapem na škole nikdy nemůže bejt jen objetí. Jak dlouho to trvalo?

JOEY: Já nevím.

AUDREY: Dobře, naprosto přesně, který části těl se dotýkaly a kde?

JOEY: Dobře, vyspali jsme spolu.

AUDREY: Fakt?

JOEY: Přímo tam v kanceláři kvestora na umakartu. Byl to divokej, vášnivej, žhavej, zvířecí sex.

AUDREY: Nesnáším tě.

JOEY: Bylo to objetí. Měla jsem radost. Bylo to objetí z radosti, takže o nic nejde.

AUDREY: Vůbec žádný líbání? Přísaháš?

JOEY: Audrey, samozřejmě, že ne.

AUDREY: Dobře, no, fakt, že můžeš přinejmenším obejmout profesora Wildera, dokazuje, že máš pořád ještě naději.

JOEY: To ráda slyším.

AUDREY: Tohle je naše noc, Joey Potterová. Budem slavit. Uvolníme se. Dneska políbíme ňáký kluky.

JOEY: Jaký kluky?

[Kolem nich jde nějaký kluk a Audrey ho zastaví.]

AUDREY: Ahoj. Promiň. Vím, že to může znít trochu přidrzle, ale, ehm, políbil bys tady mou kamarádku?

KLUK: Klidně.

JOEY: Víš, ráda bych se s tebou muchlovala, ale... dokud se mi úplně nezahojí jazyk, já--já si myslím, že je to příliš riskantní.

AUDREY: To ten piercingovej incident... bylo to zlý.

[Kluk se na ní divně podívá a odejde.]



Restaurace. Pacey se hotoví k odchodu a Danny ho zastaví s tím, že si s ním chce promluvit. Pacey hned řekne, aby se nebál, že už Audrey říkal, že zítra nemá přijít oblečená jak striptérka. Danny odvětí, že o Audrey nejde, ta se mu líbí. Jde o Paceyho. Za těch šest měsíců, co je tam, se naučil vše od jablek až po cukiny a udělal na Dannyho dojem. Zvyšuje tedy Paceymu o dvacet procent plat, což Paceyho šokuje. Vzápětí mu Danny dá ještě obálku s vánoční prémií, o níž neměl Pacey ani ponětí.



[Klub. Audrey a Joey jdou na taneční parket a pozorují hrající kapelu.]

AUDREY: Bože, zbožňuju vysokoškolskej život. Proč bych kdy chtěla všechno tohle opustit?

JOEY: Protože nakonec musíš splatit všechny půjčky, kterýma to všechno platíš.

AUDREY: Dobře. Ne, dneska žádnej pragmatismus. Vykašlu se na něj. Jen iracionální, lehkomyslnej, fantastickej úlet. Ách. Když na to přišla řeč, no, támhle je polibkuhodnej klučina. Je rozkošnej.

[Joey vzhlédne ke kapele a spatří baskytaristu, o kterém Audrey mluví.]

JOEY: Rozkošnej?

AUDREY: Ale jdi, Joey. Ten kluk je nádhernej.

JOEY: Dobře, je nádhernej a... povědomej.

[Pozná, že je to Charlie.]

AUDREY: Máme chytrou záminku, jak se s ním můžeš seznámit.

JOEY: Co kdybych došla k němu nahoru a řekla: "Nejsi ty Charlie, ten kluk, co ponížil Jen?"

AUDREY: To je Charlie? Ten pitomec Charlie?

JOEY: Osobně.

AUDREY: Ách, takový krásný tělo pro pitomce. Jen má dobrej vkus na chlapy. Chci říct... na muzikanty, víš? Tihle kluci válí.

JOEY: Vím, co chceš říct.

AUDREY: Ne, fakt. Chci říct, že se zlepšujou. Jsem zvědavá, jestli si mě pamatujou, jak jsem s nima zpívala.

JOEY: No, na tebe je težký zapomenout, Audrey.

AUDREY: Fakt si to myslíš?

JOEY: Je jen málo věcí, kterýma jsem si jistější.

AUDREY: Půjdu si s nima popovídat, jo?

JOEY: Hodně štěstí.

[Audrey odchází a zezadu se k Joey připlíží Pacey.]

PACEY: Baf!

JOEY: [zalapá po dechu]

PACEY: Ha ha ha ha. Takže tady se všechny ty krásny a chytrý holky scházej, co? Začnu do vysokoškolskejch klubů chodit častějc.

JOEY: Dostal jsi můj vzkaz?

PACEY: Jasně. Samý jedničky. Jsem si jistej, že se příští semestr zlepšíš, Joey.

JOEY: Jsem ráda, že ses k nám rozhod přidat.

PACEY: No, mám dneska co slavit. Povýšili mě.

JOEY: To je skvělý. [Náhle si Joey uvědomí, kdo zpívá.] Hele, ten hlas znám.

[Audrey zpívá.]

JOEY: Audrey je vzrušená z nový práce, a když je Audrey z něčeho vzrušená...

PACEY: Jak jsme se vůbec mohli dostat přes střední bez týhle holky?

JOEY: Bůh je mi svědkem, že sama nevím.

[Audrey stále zpívá.]

[Když skončí, ozve se potlesk a ovace]



[Dům Leeryových. Jen a Gale zajišťují vrátky schody.]

JEN: Víte on prostě... má rád vás a tuhle rodinu a tenhle dům natolik, že...

GALE: Někdy přemýšlím, jestli mu to nebrání, aby se pohnul ve svém životě dál. No, zdá se, že v jistých ohledech mu to jde celkem fajn.

JEN: V ohledech, kterými nejste moc potěšená.

GALE: To je to tak očividné?

JEN: Všechno je mezi námi vážně hezký. Jsem do něj fakt blázen a chci, aby byl šťastný.

GALE: No, tak to chceme obě totéž.

JEN: Jak byste se cítila, kdyby se přestěhoval k mé babičce?

GALE: No, chyběl by mi tu, ale, ehm, vím, že potřebuje své vlastní místo.

JEN: Říkal vám o té, ehm, filmové škole v Bostonu, na kterou se byl podívat?

GALE: Ne, nezmínil se o tom. Pokaždé, když zmíním školu, změní téma, ale byla bych ráda, kdyby se vrátil do školy.

JEN: Já taky.

GALE: Takže, mluvila jsi s ním o tom?

JEN: Hmm, no, kroužila jsem kolem.

GALE: Och, ne, zlato. Nemůžeš kroužit kolem, musíš mu to opravdu říct.

JEN: Jen se bojím, abych ho netlačila do něčeho, na co není připravený.

GALE: Ne, ne. Jen, Dawson zdědil tvrdošíjnost po svém otci. Věř mi. Budeš na něj muset zatlačit.



[Klub. Joey stojí u baru, když k ní přijde kluk z dřívějška.]

KLUK: Jen jsem chtěl, abys věděla, že se nemusíme líbat. Jsou i jiný věci, uf--no, ahoj, ehm, jmenuju se Tom.

JOEY: Jsem si jistá, že jsi fakt milej kluk, pravděpodobně světová třída, ale má kámoška támhle se fakt potřebuje vrátit na mateřskou loď. V pohodě?

[Kluk odejde.]

MUŽSKÝ HLAS: Můžu ti koupit něco k pití?

JOEY: Jasně, podtext a humor nemají žádnej účinek na stupiditu. Moh bys mě, prosím, nechat bejt.

[Otočí se a spatří, že je to Charlie.]

CHARLIE: Milý.

JOEY: Fakt si myslíš, že bys měl používat slova, kterým nerozumíš?

CHARLIE: Přestaň. Prostě přestaň.

JOEY: Přestaň s čím?

CHARLIE: S kastrační odkopávací rutinou. Obrannýma mechanismama. Koukni, úplně chápu, že holka, co vypadá jako ty, nějaký potřebuje, ale se mnou se na ně můžeš vykašlat. Všechno, co chci, je se s tebou seznámit a trochu si popovídat. Dobře. Fajn. Začnu. Ahoj. Já jsem Charlie.

JOEY: Charlie, co kdybychom se bavili o tom, proč ze všech holek v klubu jsem já ta vyvolená. Chci říct... co na mě vzbudilo tvůj zájem?

CHARLIE: To je tím, jak si dáváš vlasy za uši. Víš, to gesto, co děláš. Někdy, když mám těžkou noc, kouknu se do publika po někom, kdo opravdu poslouchá. To mi dává pocit sounáležitosti. A viděl jsem tebe, jak jsi stála vedle svý kámošky a zírala na mě. A... všimnul jsem si způsobu, jakým si neustále dáváš vlasy za uši, jako by ses pokoušela pozorně poslouchat. A pomyslel jsem si, že se chci s touhle nádhernou holkou seznámit.

JOEY: Tak mi pověz: fakt ti tohle funguje?

CHARLIE: Ani nevím. Nejsem jako zbytek těch neandrtálců tady.

JOEY: Ne?

CHARLIE: Tohle jsem nikdy předtím neudělal.

JOEY: Fakt?

CHARLIE: Jo.

JOEY: Takže na Jen Lindleyovou jsi musel použít jinou taktiku, co?

CHARLIE: Hmm. Joey, chytrá holka z Worthingtonu.

JOEY: Charlie, děvkař z Boston bay.

CHARLIE: To je hluboce ponižující. Mm. Hele, nemůžeš vinit kluka, že to zkouší.

JOEY: Ne, ale nemusím si s ním dávat pití.



[Před domem Leeryových. Je večer, Dawson přijde k verandě a spatří Jen, která tam na něj čeká.]

DAWSON: Zasexujem si?

JEN: Och, já nevím. Vypadáš dost unaveně, kámo. Nemyslím, že bys to zvládnul.

DAWSON: Jsem osmnáctiletej kluk, kterej právě přišel o panictví. Byla bys překvapená, co všechno zvládnu. Jak to tady šlo?

JEN: No... většinou jsme si s tvou mámou povídali.

DAWSON: Nějaký potíže?

JEN: Trochu, ale.. myslím, že jakmile zjistila, že mám zájem o víc, než jen o tvý tělo, zlepšilo se to.

DAWSON: Prosím tě, řekni mi, že o tomhle jste se nebavili.

JEN: Bavili jsme se o tobě... a o přestěhování se do Bostonu. Je tam jistý podkroví s tvým jménem na dveřích, podkroví, který by bylo fakt skvělý místo na učení.

DAWSON: Víš, vážně jsem o tom přemýšlel, ale právě teď... není prostě správnej čas.

JEN: Ve skutečnosti je a já nejsem jediná, kdo si to myslí.

DAWSON: Dobře, kdy jste se s mámou náhle tak sblížily, abyste se začaly domlouvat na tom, co je pro mě nejlepší?

JEN: [povzdechne si] Zlato, nežádá se od tebe, abys tu byl za manžela. Rodiny jsou komplikovaný.

DAWSON: To není tak jednoduchý.

JEN: Myslíš, že to nevím?

DAWSON: No, musíš přiznat, že nejsi ta nejlepší osoba na světě, která mi může dávat rady ohledně rodičů.

JEN: To není fér.

DAWSON: Jen konstatuju fakta, Jen. Jak mi můžeš dávat rady, jak se stavět k mý matce, když dokonce ani nemluvíš s tou svou? Oceňuju, jakou máš starost o... můj život, ale... jestli se chceš bavit o tom, jak bych ho měl žít, měli bysme najít jiný téma.

JEN: Ve skutečnosti se s tebou právě teď nechci bavit vůbec.

[Jen se na něj naštvaně pohlédne a pak odejde a nechá ho na verandě samotného.]

DAWSON: [povzdechne si]



[Klub. Audrey a Pacey hrají kulečník. Pár kluků zírá na Audrey, která umísťuje do díry další kouli.]

PACEY: Hej! Dovolíte? Zkoušíme tu hrát.

AUDREY: Jo, zkoušíme tu hrát. Tak neobtěžujte.

PACEY: Jasně, vidím, jak tě to obtěžuje.

[Audrey umísťuje do díry černou kouli a vyhrává hru.]

AUDREY: Dobře. Ty je postavíš, já je tam nasázím, zlato.

JOEY: Ahoj!

PACEY: Ahoj. Chceš si s ní zahrát?

JOEY: Ach... Ne. Nechám tě užít si trápení.

PACEY: Díky. Takže, pověz mi, jak dlouho ti to dneska trvalo, než jsi se běžela kouknout na známky?

JOEY: Dobře, jsem prostě posedlej blázen. Klidně to přiznám. Není pro mě naděje.

PACEY: Ne, to není pravda. Jedna tvá část ví, jak se odvázat. Jen jí musíš... občas nechat projevit.

JOEY: Jaká část?

PACEY: Ta druhá Joey. Bezstarostná holka, co ví, jak pít a hrát svlíkacího pokra a odjet na léto na moře. Ta holka, co se může postavit před zástup úplnejch cizinců a zazpívat na soutěži krásy.

JOEY: Druhá Joey?

PACEY: Ano, ta druhá Joey. Holka, co toho ví dost, než aby se trápila něčím, co nemůže ovlivnit.

JOEY: Jako jsou Dawson a Jen.

AUDREY: Hele, lidi, chcete vědět, proč ještě zbužňuju kulečník? Protože mi křída na tágo ladí k očním stínům! Bezva, ne?

JOEY: Víš, myslím, že půjdu k baru a budu tu druhou holku vyhlížet.

PACEY: Tak tak. No, jestli tu druhou holku uvidíš, koupila bys ji na mě drink? Vlastně, koupila bys nám všem drink, na mě?

[Pacey jí dá stodolarovku.]

JOEY: Jistě. Páni, kdes vzal takový prachy?

PACEY: No... pracuju do roztrhání těla.

[Joey odejde k baru, kam přijde Charlie a pokusí se jí dát drink.]

CHARLIE: Tohleto je určitě tvý pití.

JOEY: Zase ty?

CHARLIE: Hele, co můžu říct? Nevzdávám se snadno.

JOEY: Víš, nabídnout holce pití nevynahradí podvádění její kámošky.

CHARLIE: Nehledám rozhřešení. Hledám druhou šanci.

JOEY: No, Jen právě teď neplave v přístupných vodách. Možná jsi to neslyšel.

CHARLIE: Mluvím o tobě.

JOEY: Druha šance se mnou? Ani jsem si nevšimla, že jsi měl nějakou první.

CHARLIE: Co tak strašnýho jsem udělal? Dobrá, vyjel jsem po tobě. To je zločin? Prosím tě! Jsem vinen jen tím, že mě přitahuješ. Nikdy jsem ti neřek nic, co bych tak nemyslel. Myslím si, že jsi krásná, a abych řek pravdu, jsi k smrti oslnivá.

JOEY: Cože, to celý "jsem jen basista, co tě může hodit domů k mámě" nefungovalo, tak to teď zkoušíš s jednoduchýma lichotkama?

CHARLIE: Dobře, tak jsem ze sebe předtím udělal šaška. Na to jsem připravenej.

JOEY: No dobře. Protože v tom jsi fakt mistr.

CHARLIE: Šij si do mě, jak chceš. Přinejmenším se nebojím chopit šance.

JOEY: Co, ty naznačuješ, že já jo?

CHARLIE: Kdy naposled ses nějaký chopila?

JOEY: No, do toho ti nic není.

CHARLIE: Upjatost vám na Wothingtonu přednášej, nebo je to prostě předpoklad pro přijetí?

JOEY: Nejsem upjatá.

CHARLIE: Tak proč mi neřekneš, kdy ses naposled chopila šance?

JOEY: Protože ti nebudu vyprávět o svým lehkomyslným chování.

CHARLIE: Vsadím se, že toho moc na vyprávění není. A taky se vsadím, že seznam prudérních perfektností pokračuje a pokračuje, až do nekonečna. No tak. Joey... chytrá holko z Worthingtonu, kdy naposled jsi udělala něco úplně a nesporně divokýho?



[Molo u Leeryových. Dawson sedí na konci mola a dívá se do vody. Přichází k němu jeho matka.]

DAWSON: Mami, co tady tak pozdě děláš?

GALE: Myslela jsem, že půjdu ven a nadýchnu se čerstvého vzduchu.

DAWSON: A budeš mít malou... otevřenou promluvu do duše svýmu synovi?

GALE: Začínám být na stará kolena opravdu špatná ve skrývání svých pocitů.

DAWSON: Nejsi stará.

GALE: Je to zábavné. Než jste sem dneska přijeli, bála jsem se, co by se mohlo v mém domě dít, až půjdu večer spát, a... teď se trochu bojím toho, co se neděje.

DAWSON: Poprvý jsme se pohádali, asi. Vyřešíme to.

GALE: Dokud se opravdu nedostaneš z tohohle domu, nemyslím si, že to vyřešíš. Ne, Dawsone, dokud se nezačneš probouzet každý den s myšlenkou na sebe, nemyslím si, že budeš vůbec schopný... mít vztah a chodit do školy a začít žít život, jaký si zasloužíš mít.

DAWSON: Dobrá, mami, plánuju dělat všechny tyhle věci. Chci si jen bejt jistej, že je o vás s Lily postaráno.

GALE: S tím jsi hotový. Právě teď. V téhle chvíli to končí.

DAWSON: Mami...

GALE: Ne. Je čas. Podívej, jsem nejspíš více na vině, než si uvědomuješ. Má část tě má ráda kolem, ale to prostě není fér a není to správné, a když jsem tě dneska viděla s Jen a uvědomila si, jak moc tě chce v Bostonu, všechno se mi tím vyjasnilo. Chci říct, že ta dívka je... do tebe zakoukaná od hlavy až po paty. Záleží jí na tobě a tvé budoucnosti.

DAWSON: Nevím, jak bych bez ní tímhletím prošel.

GALE: Lily a já... my budeme v pořádku. Slibuji. Najmu si nějakou výpomoc, když bude třeba. Takže, Dawsone... jeď do Bostonu. Nastěhuj se do toho podkroví. Byl jsi pro mě v posledních měsících taková pomoct, že ti ani nemůžu nikdy dost poděkovat. Mám z tebe pocit, který vím, že by měl i tvůj otec. Zlato, jsem na tebe hrdá.

DAWSON: Dobrá. Čeká mě nějaký omlouvání.

GALE: Jo. Jdi dovnitř a řekni jí, co k ní opravdu cítíš. A jestli to nezabere, plaz se. To tvému otci vždy bezpečně zabíralo.

DAWSON: Dobrou noc.



[Klub. Audrey právě Paceyho znovu porazila a Pacey začne znovu rozestavovat koule.]

PACEY: Dobře, poslední hra.

AUDREY: Dobrá. Poražený zaplatí stůl.

PACEY: Jasně--hele, když mluvíme o penězích, kde je Joey?

AUDREY: Nevím. Je pryč už dost dlouho.

PACEY: Dobrá. Zůstaň tu, půjdu se po ní mrknout.

AUDREY: Ne, počkej, počkej! Půjdu s tebou!

PACEY: Myslíš, že je možný, že šla domů?

AUDREY: Nevím. Možná někoho potkala. Domluvili jsme se, že dneska políbíme nějaký kluky.

PACEY: To nezní jako dohoda, na kterou by Joey přistoupila.

AUDREY: Dobře, no, udělala jsem jí sama, ale ona tam byla.

PACEY: Audrey, poslouchej! Poslouchej!

AUDREY: Ach můj bože! Taky to slyšíš?

[Na pódiu spatří zpívající Joey.]

PACEY: To bych řek.

AUDREY: Ne, to není možný!

PACEY: To je možný. Sleduj.

[Joey na pódiu skutečně řádí jak rocková zpěvačka.]

AUDREY: To nemůže bejt ta holka, co spí v mým pokoji! Kdo je to!?

PACEY: To je "druhá Joey".

AUDREY: Páni! Nemůžu tomu uvěřit!

[Joey stále zpívá.]

AUDREY: Ach můj bože!

[Potlesk a ovace]

AUDREY: Joey, jsi má hrdinka!

[Joey odchází za scénu a přestává se smát tomu, co právě udělala. Přijde za ní Charlie.]

CHARLIE: Páni! Joey, to bylo úžasný! Absolutně, pozitivně úžasný! Vážně jsem neměl jsem ani tušení, že to v sobě máš!

JOEY: Tak to asi taky nevíš, že mám tohle.

[Popadne ho a políbí ho.]

[Po polibku se Joey odtáhne a Charlie je pořád v šoku.]

JOEY: Nikdy už mi neříkej upjatá!



[Dawsonův pokoj. Přijde tam Dawson a spatří stát Jen v pyžamu u okna.]

DAWSON: Jsi nádherná.

JEN: Dobře, omluva přijata.

DAWSON: Jen takhle? Měl jsem připravenou, no, velmi vášnivou promluvu.

JEN: Jo, nepotřebuju jí.

DAWSON: Jsem připravenej se plazit.

JEN: Ne.

DAWSON: Páni, tuhle taktiku si musím zapamatovat pro příště.

JEN: Měl jsi pravdu. Ehm... nemám žádný zkušenosti z první ruky s tím, čím procházíš. Skoro nikdo, koho znám, je nemá.

DAWSON: A ty jsi měla pravdu. Je na čase, abych se přestěhoval do toho podkroví.

JEN: Můžeme zařizovat!

[Jen pohlédne z okna na dům babičky. Dawson k ní přistoupí a zezadu jí obejme.]

JEN: Mmm. Bože, je to zvláštní.

DAWSON: Co jako?

JEN: Je tak zvláštní, jak to dopadlo. Všechny ty roky jsme bydleli vedle sebe, ale... museli jsme se přestěhovat do jinýho města, abysme se dali dohromady. Mmm. Škoda, že jsme tam spolu nikdy nebyli.

DAWSON: To by byla sranda.

JEN: No, jak říká babička: žádný výčitky.

DAWSON: Jen, nerad ti to říkám, ale ten dům ti už nepatří. Její dům bude vždycky patřit mně.



[Klub. Audrey a Pacey hledají Joey.]

PACEY: Kampak asi ta rocková hvězdička zmizela?

AUDREY: Možná šla domů.

PACEY: Ne, Joey by neodešla bez toho, aby mi o tom řekla.

AUDREY: Možná někoho potkala.

PACEY: [směje se] Joey Potterová a odejít s klukem? To dřív přijde konec světa.

AUDREY: [směje se] Och. Ehm. Já--víš co? Úplně jsem na to zapomněla, ale, ehm, než jsme odešly, Joey říkala, že možná bude muset odejít dřív... Učit se.

PACEY: Učit se co? Vždyť se teď ani nemá co učit.

AUDREY: Znáš naší Joey - malou slečnu dokonalou.

[Odcházejí a nevidí Joey, která sedí na pódiu. Přistoupí k ní Charlie.]

CHARLIE: Potřebuješ odvoz.

JOEY: Nepotřebuju nic.

CHARLIE: Ledaže máš ňájakej nečekánej vztah s ochrankou. Tvý kámoši odešli. No tak. Dovol mi, abych tě odvez na svý motorce. Zavezu tě kamkoli chceš.

[Joey se rozesměje.]

CHARLIE: Co? Zase jsem ze sebe udělal šaška?

JOEY: Ne, samozřejmě, že máš motorku.

CHARLIE: A co má jako bejt?

JOEY: A samozřejmě, že nechápeš.

CHARLIE: Hele, je to Harley!

JOEY: Tím jsem si jistá.



[V domě babičky. Jen a Dawson jsou zabalení nazí v dece před krbem. Vloupali se do domu a před krbem se spolu vyspali.]

DAWSON: Jen, myslíš, že bydlení pod jednou střechou všechno zhatí?

JEN: Ne, pokud se rychle naučíš zacházet se záchodovým prkýnkem.

DAWSON: Promluvím si s Jackem.

JEN: Mmm, to zní dobře. Nikdy jsem nechodila s nikým, koho jsem znala a měla rada a věřila mu, takže...

DAWSON: Vypadá to, že ses dostala do zdravýho vztahu.

JEN: Hmm. Vypadá to tak. Takže, kdy si myslíš, že ve zdravém vztahu přestává zábava?

DAWSON: Nemám ponětí. Ale myslím, že máme příležitost to zjistit.



[Před kolejí. Pacey přiveze Audrey domů.]

AUDREY: Díky za odvoz, Pacey. Tohle je úžasný auto. Fakt jsem se dneska bavila.

PACEY: Jo, já taky.

AUDREY: Chci rict, že je mnohem větší zábava si vyjít s tebou, než, no, s nějakým sexy klukem, s kterým bych chtěla chodit.

PACEY: No, díky, myslím. Chceš doprovodit do pokoje?

AUDREY: Ne, to je v pohodě. Během prázdnin je tu spousta bezpečáků. Jsem v úplným bezpečí. Vsadím se, že Carlos je právě teď v hale. Zajímalo by mě, jestli už jeho žena porodila.

PACEY: Pěkně ses skamarádila s lidma, co tu dělaj přes prázdniny, na někoho, kdo se vrátil minulou noc.

AUDREY: Jo. No, taková jsem, víš. Kamarádská Audrey.

PACEY: Mmm. Nikdy jsi domů neodjela, co?

AUDREY: Fakt jsem se dost pohádala s našima o peníze. Bylo to prostě trochu horší, než jsem říkala. Dobře? Bylo to mnohem horší. Neříkej to Joey, jo? Já vím, že to zní trochu divně, ale... někdy existujou věci, o kterých nechceš, aby tvý blízcí věděli.

PACEY: Ha ha. To mi nezní divně. Vlastně tomu rozumím líp, než si myslíš. Protože vidíš tenhle nádhernej stroj před sebou?

AUDREY: Ano.

PACEY: Měli ho na policejní stanici v Capeside tři měsíce. A můj táta mi ho právě dal. Říkal, že chce, aby ho měl někdo, kdo si ho zaslouží. A ještě mi řek, že je na mě hrdej. Je to poprvý za celej můj život, co jsem od něj tyhle slova vůbec slyšel. Je na mě hrdej.

AUDREY: Ale?

PACEY: I kdyby to byla pravda, jak dlouho to může vydržet? No, nikomu o to neřeknu.

AUDREY: Dobře.

PACEY: Dobře. Rodiče jsou podivný stvoření.

AUDREY: Ha ha ha. Já vím. Jak z jiný planety, co?

PACEY: Dobrej bože.

AUDREY: Hele, Pacey... [Audrey políbí Paceyho na tvář.]

PACEY: Za co to bylo?

AUDREY: Ta dohoda, co jsme s Joey udělaly. Vím, že ona to neudělá. Myslela jsem, že jedna z nás by měla. Doufám, že ti to nevadí.

PACEY: Zřídkakdy mi vadí polibek od krásné ženy.

AUDREY: Dobře. No, uvidíme se zejtra v práci.

PACEY: Jo, jasně.

AUDREY: Víš co? Těším se na to.

PACEY: Jo. Bezva.

[Pacey nastartuje auto.]



[Ulice před klubem. Joey jde sama po ulici, když se vedle ní objeví Charlie na motorce.]

CHARLIE: Hele, naskoč. Svezu tě.

JOEY: Radši se projdu.

CHARLIE: Půjdeš v takovýhle zimě až na kolej?

JOEY: Jistě.

CHARLIE: Nechtěla bys radši někam zavést? Někam, kde je teplo? Hele, no tak. Vím, že tvá část chce naskočit na tuhle motorku a odjet se mnou. Jestli to tak není... tak co měla znamenat ta pusa?

JOEY: Dobře. Možná... jen možná existuje má druhá část, holka, co žije hluboko uvnitř, a možná se občas odváže a dělá věci, co by mohly některý lidi šokovat. Ale, Charlie... jestli se někdy někomu o ní zmíníš nebo o tom, co dneska vyváděla... úplně popřu její existenci.

CHARLIE: Večer s tebou byl zábavnej, Joey. Chytrá holko z Worthingtonu.

JOEY: Dobrou noc, Charlie.

[Charlie nastartuje motorku]



[Závěrečné titulky.]