Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 509 - Hotel New Hampshire

Diego Gutierrez, překlad: Petr Říhánek


[Paceyho loď. Pacey a Dawson sedí za stolem a povídají si.]

PACEY: Tak jak je, chlape?

DAWSON: Víš, z větší části je mi fajn.

PACEY: Z větší části, což budu interpretovat tak, že říkáš, že právě teď neshoříš v plamenech, ale něco ti leží na mysli, takže proč mi prostě nepovíš, co to je?

DAWSON: [povzdechne si] Nic. Fakt. Což je--já nevím-- abych ti řek pravdu, což je tak trochu problém. Nevím, co si mám se sebou sakra počít.

PACEY: A zcela určitě se navrátíš na USC, co?

DAWSON: Ne, a vím, že je to správný rozhodnutí. Ale naneštěstí to je tak všechno, co vím.

[Zasmějí se]

PACEY: No tak, chlape. Musíš si dát menší pauzu. Právě jsi prošel peklem. Všechno, co ve skutečnosti potřebuješ, je čas, protože než se naděješ, naskočíš zase plnej jistoty na sedlo a předvedeš svý starý kousky. A musíš přijít na správný místo.

DAWSON: Fakt, jo?

PACEY: No jo, chlape. Mluvíš se samotným králem neřízenosti. Co si myslíš, že jsem dělal celý ty roky na střední? Zdokonaloval jsem si život bez cíle.

DAWSON: Víš, minulej rok jsi s tímhle asi odjel pryč, ale tenhle rok, Pacey, mi připadáš dost řízenej.

PACEY: Jo, já vím. Je to hrozný, co? Ale co můžu říct? Miluju život v kuchyni. Zbožňuju dokonce i ty poměry v kuchyni. Sandwich?

DAWSON: Jasně.

PACEY: Ale s těma poměrama nevyhnutelně přichází dívčí drama.

DAWSON: Och?

PACEY: Jo. Všechno to začalo, když jsem se pokoušel pomoct jedný holce ze sebezničujícího vztahu. Ale pak přihoď malinkatý náznak mé velmi nejasné myšlenky, že mě přitahuje, a její absolutní nedostatek přitažlivosti ke mně. Chápeš, co se ti snažím říct?

DAWSON: [směje se] To je hrozný. Chceš si o tom promluvit?

PACEY: Ne. Abych ti řek pravdu, není to vlastně až tak zajímavý. A není to nic, s čím by sis měl dělat starosti vzhledem k tomu všemu, co se ti poslední dobou honilo hlavou.

DAWSON: [povzdechne si] No... ať už to má jakýkoli význam, Pacey, kterýho znám by přišel na způsob, jak tý holce pomoct, bez ohledu na drama.

PACEY: Vážně?

DAWSON: Bezpochyby.



[Úvodní titulky.]



[Dům Jen. Joey a Jen sedí u stolu a učí se. Jen to začne nudit.]

JEN: Dobře. Joey, je čas na přestávku. Čtu tutéž větu pořád dokola. A to prostě -- to prostě není dobrý.

JOEY: Nemusíš mě žádat dvakrát.

JEN: Bezva!

JOEY: Hele, kde je Jack?

JEN: Hluboko v zemi bratrstva.

JOEY: Řek ti o tý zimní formální záležitosti?

JEN: Ehm, jo. To mi zní tak trochu povědomě, ale... abych byla upřímná, všechny ty jejich záležitosti jsou pro mě španělská vesnice.

JOEY: [zasměje se] Chápu. Nepomyslel by na to, aby tě požádal o doprovod, takže k roli poslušné společnice jsem odsouzená já.

JEN: Cítím s tebou. Vážně. Vidět Jacka, jak předstírá, že je jedním z těch pitomců z bratrstva... to fakt nemusím.

JOEY: Ale jdi, nemůže to bejt tak hrozný, ne?

JEN: No, jsem si jistá, že tu babička někde má nějaký prášky na předpis, co by ti tím pomohly projít, Joey.

JOEY: [zasměje se] Díky, ale myslím, že to zvládnu. Hele, Jen? Ehm...když už mluvíme o klucích v našich životech... jak je na tom v těhlech dnech Dawson?

JEN: Ty se ptáš mě?

JOEY: No, jde o to, víš -- že jsem ho nějakej čas neviděla a vím, že jste vy dva občas spolu... asi jsem jen potřebovala vědět, že je v pořádku.

JEN: Je mu líp. On, ehm, navštěvuje cvokařku. A myslím, že je to pro něj fakt dobrý, víš? Bude v pořádku.

JOEY: Dobře. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Je, ehm... je jaksi těžký nebýt ta.... kdo s ním tím vším prochází, víš?

JEN: Jasně.

JOEY: Myslím, že jsem se s tím konečně vyrovnala, což je ještě těžší si přiznat bez toho, abych se cítila jako úplnej pitomec.

JEN: Ach, přestaň s tím, Joey. Nejsi pitomec.

JOEY: No, každopádně jsem ti chtěla říct, že si neumím představit lepšího člověka, který by tu pro něj teď byl, než jsi ty. Jsem fakt ráda, že tu pro něj jsi.

JEN: Díky.



Dům bratrstva. Všichni se připravují na párty. Dle Polara je to jejich největší událost před svátky, musí to být dokonalé a každý musí zaskórovat. Aby zajistili poslední bod i pro ty, co s žádnou holkou zrovna nechodí, začnou zhotovovat seznam holek, které si dají snadno říct. Jeden kluk se zmíní, že Jack má sexy kamarádky na Worthingtonu. Jack nakonec přizná, že zná jednu, co by jejich požadavkům vyhovovala. Přidělují jí ke klukovi jménem Eric.



Byt Karen. Karen otevře dveře a najde venku Paceyho, který říká, že to možná bude znít absurdně, ale že už více nechce sedět a dívat se, jak se trápí, když je něco, co s tím může udělat. Pozve jí ven. Karen odvětí, že s ním jít na rande nemůže. Pacey jí přesvědčuje, že si potřebuje odpočinout od svého vztahu a nemusí to brát jako rande, bude to jen platonické. S přátelskou schůzkou Karen souhlasí.



[Ordinace Rachel. Dawson má další sezení.]

RACHEL: Takže je to tvůj kamarád Pacey, o kom mluvíš?

DAWSON: Jo, ale není to jen on. Jsou to všichni mí přátelé. Jako by -- jsou to 2 měsíce a všichni pořád -- pořád mě udržují mimo dění, jako by se mě pokoušeli chránit. Chci říct, že se na mě dívají jako na nějakou... křehkou, snadno rozbitnou věc, místo Dawsona, člověka. Já vím, že to myslí dobře. To jen, že... že to dělá skutečně nemožným jít dál.

RACHEL: Zmínil ses o tom před nimi?

DAWSON: Jo. No... vlastně ne. Ne, nezmínil jsem se o tom před nimi.

RACHEL: A co ten filmový festival, o kterém jsi mi povídal? Nemá už brzy vypuknout?

DAWSON: Tenhle víkend.

RACHEL: Pojedeš tam?

DAWSON: Neplánoval jsem to, ne.

RACHEL: Mohlo by být pro tebe dobré vyrazit na chvíli na cesty. Pomohlo by ti to vyčistit hlavu. Mohl bys s sebou vzít někoho ze svých přátel, kterým se cítíš být tak odcizen. No tak, musí existovat někdo, koho můžeš vzít.



Rádiová stanice. Za Jen tam přichází Nora - holka, s kterou jí Charlie podváděl. Jen jí uklidňuje, že tam dnes Charlie není a že by jí to stejně bylo jedno. Nora odvětí, že by chtěla mít její sebekontrolu, že ona o něm pořád sní, zvláště když připočte tu záležitost s "já se změnil". Jen se diví, o čem to mluví. Nora odvětí, že určitě ví, jde o všechny ty milostné dopisy, které jim neustále posílá, v nichž je přesvědčuje, že se změnil. Jen se diví ještě více, protože jí žádné takové dopisy Charlie neposílá. Je to jasné, Charlie chce zpět jen Noru. Nora se Jen omlouvá, ale Jen odvětí, že je to v pohodě.



[Kavárna. Jen brečí na pohovce. Dawson kolem ní dá ruku a přitáhne si jí k sobě, aby jí utěšil.]

JEN: Já chci klišovitý milostný dopisy. Prostě nechápu, proč si vybral jí a ne mě. Je na mně něco špatnýho?

DAWSON: Jen, na tobě nic špatnýho není.

JEN: To jen -- celou tu dobu jsem si myslela, že nás obě podváděl stejně, víš? Ale ne, ona byla jeho holka a já jen... flundra.

DAWSON: Flundra?

JEN: Jo.

DAWSON: [směje se] Flundra?

JEN: [směje se] To jsem já. Flundra.

DAWSON: Ach, Jen.

JEN: Mělo by to být jinak. Já bych měla utěšovat tebe, víš?

DAWSON: Ne, prosím tě. To je to nejmenší, co můžu udělat. A věr mi nebo ne, pomáhá mi to. Hodně.

JEN: Prostě tu nechci bejt. Z myšlenky, že bych na jednoho z nich narazila, se mi chce zvracet.

DAWSON: Dobře, tak odtud vypadněme. Na tenhle víkend.

JEN: No, tak jo. Kam chceš jet?

DAWSON: Už jsi někdy byla v Hooksettu v New Hampshiru?

JEN: Ne. [zasměje se]



[Pokoj Joey. Joey a Audrey se připravují na párty v bratrstvu.]

AUDREY: Můžu ti něco říct? Jsem z toho tak nadšená. Byla jsem tak vzrušená, když Jack zavolal. Dobře, uznávám, dohody na poslední chvíli můžou bejt trochu nepříjemný, nemluvě o tom, že rande na slepo můžou bejt nebezpečný jak wrestling. Joey. Stojíš mi před zrcadlem.

JOEY: Blázne.

AUDREY: Ach, bože! Haló, ohyzdo. Budou si mi vůbec líbit nějaký mý šaty?

JOEY: Audrey, vypadáš skvěle. Kromě toho fakt netuším, co je na tom tak velkýho. Chci říct, že chci sice Jackovi věřit, ale jsem si jistá, že je to další večer bratrský zhýralosti, maskovaný jako událost.

AUDREY: Dobře, suchare. Zaprvý, Jack říkal, že ten Eric je zatraceně hezkej, což mi zní dost zajímavě. A zadruhý, na někoho tak pokrokovýho jako jsi ty, je neuvěřitelný, jak jsi zaslepená, co se týče bratrstev.

JOEY: Slova "pokrokový" a "bratrstvo" nepatří do jedný věty.

[Audrey si zkouší jiný kabát]

AUDREY: Co tenhle? Joey, jdeme na dvojitý rande. Trochu nadšení, prosím.

JOEY: Dobře, dobře. No, když nic jinýho, tak se pobavím s Jackem, ne?

[Někdo zaklepe na dveře]

AUDREY: Moment, moment. Dobře.

JACK: Ahoj.

JOEY: Ahoj, hezoune.

JACK: Páni! Joey, vypadáš nádherně.

JOEY: Díky.

JACK: Audrey. Ahoj. Jak je?

AUDREY: Skvěle.

JACK: Dobře. Dobře. Ericu, tohle je Joey.

ERIC: Ahoj. Rád tě poznávám.

JOEY: Taky tě ráda poznávám.

ERIC: Tohle je Audrey.

AUDREY: Ahoj.

ERIC: Ahoj. Jack měl pravdu. Jsi pěkná kočka.

AUDREY: Díky. Víš, asi sebou budeš muset máknout. [zasměje se] No, pojďme.

JACK: Půjdem?

JOEY: Jo, jo, pojďme.



[Hotel v New Hampshiru. Dawson a Jen přijdou k recepci, aby se zapsali.]

ŽENA: Mohu vám nějak pomoct?

DAWSON: Jo. Já jsem Dawson Leery. Přijeli jsme na filmový festival.

ŽENA: Panebože! Jsi fakt hezkej. Ještě hezčí než na fotce.

DAWSON: Máte tu fotku?

ŽENA: Mm-hmm. To je tvá dívka?

JEN: Ha! Ha! Ha!

KLUK: Bezva! Tvůj film je užásnej! Je vyprodanej. Porazil jsi Olivera, víš? On je v tomhle jinak nejlepší.

DAWSON: Omlouvám se. Kdo je Oliver?

ŽENA: To je naše místní celebrita.

KLUK: Ačkoli nevím, co je na něm tak velkýho. Podle mě vypadá tak trochu retardovanej.

ŽENA: Je prostě výstřední, Trevore. Bože!

[Dawson a Jen jdou po schodem do pokoje.]

DAWSON: Dobře, tak si to ujasníme. Nejlepší bude, když se hned otočíme a vrátíme se zpátky domů.

JEN: To bych neřekla. Uznávám, že lidi v tomhle městě jsou trochu... mimo, ale kdo by moh popřít, že by se nám oboum mohlo zbožňování hodit? A jak líp bych mohla strávit večer, než jako dívka největší celebrity ve městě?

DAWSON: Bože, zlato, máš pravdu.

JEN: No... páni!

[Otevřou dveře od pokoje a vidí, že je to líbánkové apartmá.]



[Párty v bratrstvu. Joey, Jack, Audrey a Eric právě dorazili.]

JOEY: Vy jste to tu fakt rozjeli.

KLUK1: Sigma Ep. Neočekávej nic menšího.

KLUK2: Skvělá dodávka, chlape.

KLUK3: Skóruj, velkej brácho. Skóruj.

JOEY: Co to bylo?

JACK: Nic. Ti kluci jsou prostě praštěný.

ERIC: Můžu vám vzít kabáty, dámy?

AUDREY: Jasně.

JOEY: Vis, tohohle by se měla Jen taky účastnit. Měla bych jí zavolat.

JACK: To nemůžeš. Odjela na víkend s Dawsonem.



Rybí restaurace. Pacey a Karen jsou na jejich schůzce. Karen si pochvaluje večeři. Pacey poznamená, aby si všimla, že je drží mezi lidmi, aby odolala pokušení na něj skočit, když už souhlasili, že to bude jen platonické. Karen si povzdechne, že má pravdu, že se nechává chlapy snadno unést. Pacey odvětí, že si zaslouží být víc než jen Dannyho aférka, že si zaslouží někoho, kdo by jí také miloval.



[Před kinem. Jen a Dawson odcházejí z kina po té, co shlédli jeden z nominovaných filmů.]

DAWSON: Dobře. Byl dobrej.

JEN: Jo, byl fakt dobrej.

DAWSON: Což je poslední hřebíček do rakve.

JEN: Jakej hřebíček? Jaký rakve?

DAWSON: Jak jsem moh dostat první cenu? Chci říct, že buď můj táta věnoval křídlo Hooksettský veřejný knihovně, nebo ti lidi nemaj ani ponětí, co je dobrý a co špatný.

JEN: Dobře. Tohle musí přestat.

DAWSON: Co musí přestat?

JEN: Tohle -- lidi v tomhle městě jsou dokonale milí. A ty je obviňuješ ze špatnýho vkusu, což je očividně jenom způsob, jak podlomit vlastní umělecký schopnosti. A ty máš obrovskej talent, takže přestal bys, prosím tě, s tím sebeshazováním? Nebo se s tebou rozejdu.

DAWSON: Nemůžeš se se smou rozejít. Nikdy se se mnou nerozejdeš. Fyzická přitažlivost je příliš silná.

JEN: Dostal jsi mě, tygře.

[Z kina vyjde Oliver a přijde k nim.]

OLIVER: Hej! Leery? Tvůj film by měl bejt radši dobrej, chlape. Tenhle filmovej festival zásadně dává první cenu filmu se svěžím duchem a jedinečnou vizí. Vyhrál jsem tři roky za sebou a prostě se mi nelíbí myšlenka, že mě porazil nějakej Hollywoodskej packal, víš? To se mi prostě nelíbí. [Obrátí se na Jen.] Ahoj. Jsi fakt hezká.

JEN: Kdo se hádá?



Před bytem Karen. Pacey doprovází Karen po jejich schůzce domů. Diví si, že si nedá po večeři cigaretu. Karen odvětí, že kouří jen, když je nervózní nebo mrzutá. Pacey to považuje za dobrý signál, že se s ním dobře bavila, stejně jako to, že za celý večer ani jednou nekřičela ani si nestěžovala, jak mívá ve zvyku. Začne jí skládat komplimenty, že má skvělý vkus na šaty a smyl pro humor. Karen odvětí, že se s ním večer skvěle bavila. Rozloučí se a Pacey jí chce políbit na tvář, Karen ho však políbí na ústa. Začnou se muchlovat, vejdou v objetí do bytu, kde padá Pacey na pohovku a Karen na něj.



[Kino, chvíli po skončení Dawsonova filmu o panu Brooksovi.]

POŘADATEL: Hned poprvé, když jsem viděl tento dokument, jsem věděl, že jsem v rukách talentovaného filmaře, ale stejně tak jsem byl pohnut dopisem, který s ním přišel. Byl to dopis od otce toho filmaře, který mě říkal, že absolutně nemohu ignorovat práci jeho syna. Upřímně řečeno, předpokládal jsem, že se mi ten film nebude líbit, protože, no, přišel až tři dny po termínu. Ale jsem sám otec a vím jednu či dvě věci o rodičovské pýše. Takže jsem neochotně vložil kazetu do videa. A po pěti minutách jsem věděl, že měl Mitch Leery pravdu. Absolutně jsem nemohl ignorovat práci jeho syna. Takže, dámy a pánové, představuji vám filmaře, který stojím za letošním vítězným snímkem... Dawsona Leeryho.

[Po postrčení od Jen, přijde Dawson na pódium.]

DAWSON: Uf... nevím, co říct. Můj táta... miloval filmy. Miloval je... v tom nejopravdovějším slova smyslu, ale nezajímal se o jejich natáčení. On prostě... miloval se na ně dívat. Začal mě brát do kina už v tom nejútlejším věku. Miloval jsem to. Bral mě do kina na filmy a pak... a pak mi o nich povídal. A díkybohu, že to dělal, protože jinak bych tady teď nestál. Ehm, díky moc za tuto cenu a za vřelé přijetí toho filmu Věnuji tento film svému otci a budu na něj vzpomínat pokaždé, když na tuto cenu pohlédnu. Takže, díky. A velmi speciální dík patří mé dívce, Jen Lindleyové.

[Jen se usměje a trochu se začervená.]



Párty bratrstva. Audrey a Eric sedí na lavici a mluví spolu. Audrey se moc nebaví. Eric se jí ptá, co dělá za sport a dá jí ruku kolem ramen. Audrey se to nelíbí a ptá se, co to dělá. Eric odvětí, že nic a jde jí pro pití. U baru Eric narazí na Jacka, kterému vyčítá, že mu o Audrey lhal, že je upjatá a samé "ne, prosím". Jack odvětí, ať jí dá čas, že si určitě dá říct. Eric namítne, že už na ní vyzkoušel všechny své triky a nic. Jack odvětí, aby mu věřil a nebál se, že je Audrey jednoduchá a nakonec se s ním jistě vyspí. Pak se Jack otočí a spatří Joey, která celou dobu stála za ním a slyšela vše, co říkal.



Byt Karen. Pacey se obléká a hotoví se k odchodu. Říká, že ví, že to není jednoduché, ale není důvod, proč by jim to nemohlo fungovat. Karen odvětí, že se nic nemění a že to neznamená, že navázali nějaký vztah. To Pacey ví. Karen se zeptá, proč to vůbec začal. Pacey namítne, že ho Karen políbila první. Karen odvětí, že to byla chyba. Pacey se zeptá, jestli to udělala jen kvůli pomstě Dannymu. Karen odvětí, že to není tak jednoduché. Pacey řekne, že je, a odejde.



[Večírek pro soutěžící filmového festivalu.]

FOTOGRAF: Dobře. Zmáčkněte se trochu. Dobře. Vydržte. Dobře. Děkuji mnohokrát. Jsem vám zavázán.

OLIVER: Víš, fakt jsi mi to natřel, Leery. S pýchou jsem si myslíval, že jsem jedinej blázen v Americe, kdo ví, kdo byl A.I. Brooks. Ale vážně, chlape, ten film je fantastickej. Jsem odrovnanej.

DAWSON: Díky.

OLIVER: Víš, nejsi ani z poloviny tak hroznej, jak jsem si myslel.

DAWSON: Nejsem, uf, Hollywoodskej packal?

OLIVER: Dobře. Dobře. Měl bych někdy bejt trochu opatrnější v úsudku. Takže, jak se ti líbí na USC?

DAWSON: Uf, vlastně jsem odtamtud odešel. Ehm, nebylo to prostě pro mě. A co ty? Tvůj film je skvělej. Proč zůstáváš tady?

OLIVER: No, vyrost jsem tu. Chodím na školu do Bostonu. Na jedno fakt divný místečko pro vizuální umění, plný bláznů a lemplů. A víš, mohlo by ti sedět. Jo, měl by ses někdy stavit.

DAWSON: Určitě. Díky. Stavím se.

OLIVER: Bezva. Ach, přichází tvá dívka.

DAWSON: Ona, uf...

OLIVER: Ahoj.

JEN: Ahoj.

DAWSON: Jen, tohle je Oliver.

JEN: Och. Jo. Bože. Tvůj film byl fantastickej.

OLIVER: Díky. Ehm, a ty jsi pořád fakt krásná.

JEN: Díky.

OLIVER: Právě jsem chtěl říct Dawsonovi, jaký má štěstí. Jste skvělej pár.

JEN: No, moc díky.

OLIVER: Žádnej problém. Ehm, uvidíme se ještě?

DAWSON: Jo. Uvidíme.

[Jen se zasměje]

JEN: Slyšel jsi to, zlato? Máš štěstí, že mě máš.

DAWSON: Tak to docela určitě.



[Párty v bratrstvu. Jack a Joey se hádají o tom, co se právě stalo.]

JACK: Co?

JOEY: Jak můžeš o Audrey takhle mluvit?

JACK: Sama jsi o ní tak mluvila.

JOEY: Jo, ale to bylo předtím, než jsem jí poznala. A nechodila jsem kolem a neprodávala jí nejvyšší nabídce.

JACK: Byla to jen hloupá, neškodná legrace. O nic nejde.

JOEY: Nemůžu uvěřit, co jsi právě řek. Jacku, co se s tebou stalo? Kdy se s tebe stal tenhle idiot?

JACK: Počkej. Ty to nechápeš.

JOEY: Máš pravdu. Nechápu, protože ses to nikdy neobtěžoval vysvětlit. Vypadá to, jako by ses nemoh dočkat okamžiku, až se dostaneme do Bostonu, aby ses na nás moh vykašlat a najít si nový přátele.

JACK: Co--co? To není pravda.

JOEY: Ne?

JACK: Koukni...

JOEY: Co?

JACK: Cítím se tu doma. Pro jednou mám rodinu, která není na pokraji sebezničení. Chci říct, že s těmahle klukama konečně žiju svůj život, místo abych se neustále bál o život někoho jinýho.

JOEY: Fakt? Protože mám pocit, že se schováváš, Jacku, jako bys nás a sám sebe odháněl, protože je možná prostě jednodušší být jedním z těch hovad.

JACK: Hovad?

JOEY: Jo.

JACK: Ani nikoho z nich neznáš.

JOEY: No, fakt se teď nechci za nima rozběhnout a seznamovat se, protože vím, že jsou to všichni pasáci.

JACK: Vidíš, teď přeháníš, Joey. Víš co? Pokaždý, když něco nevyhovuje tvým mravním standardům, odepíšeš to, jako by to byla ta nejhorší věc na světě.

JOEY: Mravním standardům?

JACK: Jo.

JOEY: Jacku, zkus obecnou slušnost a respekt.

JACK: Joey, rozhlídni se kolem. Všichni se tu baví. Nikdo nikoho nenutí, aby tu byl.

JOEY: To je pravda. Nikdo mě nenutí, abych tu byla.



[Pokoj v hotelu. Jen vyjde v pyžamu z koupelny, Dawson sedí na posteli a přemýšlí.]

JEN: O čem přemýšlíš?

DAWSON: O tátovi. V dobrým. Fakt v dobrým. Tak, jak jsem dlouho nebyl schopnej. Stát tam přede všema těma lidma a mluvit o něm to bylo prostě... bylo tak hezký na něj vzpomínat. Víš, poprvý jsem byl konečně schopnej bez pocitu viny ocenit to, jak skvělej byl táta a jaký jsem měl štěstí, že jsem ho poznal. Bez pocitu, že jsem ho zklamal. Nechci to zakřiknout, ale... odvážím se říct, že jsem šťastnej.

JEN: No, v to doufám, protože si to zasloužíš.

DAWSON: A musím za to hodně poděkovat tobě.

JEN: Jak jsi na to přišel?

DAWSON: Nějak jsi dokázala přijít na způsob, jak tu pro mě být. A... uf... nikdy nebudu schopnej přijít na slova, který by vyjádřily, co to pro mě znamená.

JEN: Poslouchej, já... to je to nejmenší, co můžu udělat pro kluka, co mi vrátil víru v opačný pohlaví.

DAWSON: [zasměje se] To jsem udělal?

JEN: Ano, to jsi udělal.

DAWSON: Páni. A jak jsem to udělal?

JEN: Protože... ehm... ne. Když to mezi náma tenkrát před lety nefungovalo, ehm... stále jsi pro mě dokázal najít ve svým srdci místo.

DAWSON: Proč to mezi náma nefungovalo?

JEN: Byl jsi zamilovanej do Joey.

DAWSON: Ne. Příliš to zjednodušuješ. Vypadá to, že ti musím připomenout, že to ty ses rozešla se mnou.

JEN: Jo, ale, já-- ach, bože. Rychle jsem skoukla svý chyby a následně jsem... ehm... po tobě vyjela velice rozpačitým způsobem.

DAWSON: To je pravda. Vyjela. Ach, bože. A stydím se to přiznat, ale fakt jsem si to užíval. Fakt. Zbožňoval jsem to, zvlášť, když jsi byla první holka, který jsem otevřel svý srdce a tak všechno.

JEN: To jsem byla?

DAWSON: Bože, jo. Dost osudovým způsobem. Ale... nicméně... myslím, že zcela jistě znám důvod, proč to mezi náma nefungovalo.

JEN: Proč?

DAWSON: Nikdy jsem tě fyzicky nepřitahoval.

JEN: Tohle si myslíš?

DAWSON: Jo. Myslím, že sis myslela, že jsem neškodnej.

JEN: Jo.

[Dojde k němu a políbí ho, pak se začne odtahovat, ale Dawson jí začne líbat intenzívněji. Začnou jeden druhého svlékat.]



[Hotelový pokoj. Jen a Dawson leží na posteli po té, co se spolu právě vyspali. Jen se podívá na Dawsona.]

JEN: Koukni, jak se usmíváš.

DAWSON: Takže o tomhle všichni mluví?

JEN: To je ono.

DAWSON: Hmm... to nebylo... takový, jaký jsem si to představoval.

JEN: Nebylo?

DAWSON: Ne. Všichni mi vždycky říkali, že poprvý to není nikdy tak dobrý, jak si představuješ. To bylo... prostě fantastický. Uf, byla jsi-

JEN: Pššt! My. My byli.

DAWSON: Máš pravdu. My. My jsme byli skvělý.



Restaurace. Danny dělá na nějakých papírech, když přijde Pacey s tím, že si musí promluvit. Pacey chce dát výpověď. Danny se zeptá, jestli je to kvůli Karen. Pacey odvětí, že ano, že se to zkomplikovalo a že mu je to líto, protože to neměl v úmyslu. Danny odvětí, že měl a že mu nemusí lhát. Pacey se diví, že mu to říká chlap, co podvádí svou ženu a jeho dostal doprostřed toho všeho. A zeptá se Dannyho, jestli to někdy s Karen skončí. Danny odvětí, že ano. Pacey řekne, že to je fajn, ale stále chce dát výpověď. Danny odvětí, že ho Karen předběhla a sama dala výpověď. A že se Paceymu omlouvá, že ho do toho zatáhl, a dodá, že práce je pořád jeho, jestli chce.



[Pokoj Joey. Joey vejde dovnitř a najde tam Jacka a Audrey, kteří si povídají.]

JOEY: Je všechno v pořádku?

AUDREY: Ano. Jen jsem Jackovi uložila pronést pěknou omluvu, ale prošel. Pojď sem, ty! [obejmou se]

JACK: Je mi to tak líto.

AUDREY: Já vím. Já vím. Žádný výčitky, jo? Jen spousta usmiřování. A příště, až mě pozveš, tak mě radši dej dohromady s někým, kdo si ví s holkama dost rady na to, aby nesahal k řečem o svalech a sportu.

JOEY: Vážně, co to mělo znamenat?

AUDREY: Netrap ho, zajdo.

JACK: [povzdechne si] Dobře, uf... jde o to, Joey, ehm... že toho není moc, co můžu říct, abych obhájil svý včerejší chování. Prostě... někdy je to fakt těžký, víš, vyvažovat věci, potkávat nový přátele, pokoušet se je dát dohromady se--se starými. Já nevím.

JOEY: Asi nepomáhá, když staří přátelé dělají rychlý úsudky... aniž o těch nových něco ví.

JACK: No, vlastně tohle občas potřebuješ, abys nebyl takový hovado.

JOEY: Víš, Jacku, vyrůstáš v malým městě, myslíš si, že máš tu nejotevřenější mysl a jsi na všechno připravenej. A pak se konečně dostaneš do velkýho města a najednou tě toho pořád spousta překvapuje a je jedno, jak otevřenou mysl sis myslel, že máš, pořád se toho máš spoustu co učit o věcech, na který jsi nikdy ani nepomyslel.

JACK: Jo.

JOEY: Jestli je bratrstvo to, co potřebuješ, musíme se to naučit přijímat. Musím se naučit být vůči tomu míň vyhraněná.

JACK: Pojď sem.



Lavička před restaurací. Sedí tam Karen a přijde k ní Pacey. Karen se mu omlouvá za to, co minulou noc řekla a že to byla stejně její chyba jako jeho, ale že toho ani na vteřinu nelituje. Že jí přiměl učinit rozhodnutí, které měla udělat už dávno. Pacey odvětí, že nemusí odjíždět. Karen namítne, že musí, aby se dala sama dohromady, a poděkuje Paceymu, že jí to přiměl si uvědomit. Dále nabádá Paceyho, aby zůstal u Dannyho, že to není tak špatný chlap a Pacey je v té práci dobrý. Pak se rozloučí a Karen nasedne do taxíku.



[Hotelový pokoj. Dawson a Jen si balí tašky k odjezdu.]

JEN: Zpátky do reality, co?

DAWSON: Hmm. Asi jo.

JEN: [povzdechne si] Dawsone? Musíme si promluvit.

DAWSON: Dobře. Tak mluvme.

JEN: Dobře. Prostě se cítím trapně a... je toho tolik v sázce, než abych si to nechala vyklouznout.

DAWSON: Co máš na mysli?

JEN: Já nevím. Chci říct, že jedna má část by si přála, aby minulá noc byla jen, ehm, krásná vzpomínka, a druhá část ví, že sex všechno mění. A já prostě nechci ztratit naše přátelství.

DAWSON: Dobře. Neztratíš mý přátelství. Slibuju.

JEN: Dobře?

DAWSON: A, ano, sex věci mění. Ale kdo říká, že to musí být k horšímu?

JEN: Co tím myslíš?

DAWSON: [povzdechne si] Já nevím. Nevím. Kdybych ti řek, že vím, kam to povede, lhal bych ti, protože to nevím. Všechno, co vím, je, že... se to minulou noc stalo a bylo to správný. A jestli sex věci mění, víš co? Říkám, pojďme do toho. Jsem připravenej to objevovat.

JEN: Dobře. Jdu do toho. Přála bych si, abysme nemuseli odjet.

DAWSON: Tak zůstaneme.

JEN: Zůstaneme?

DAWSON: Jo. [Vysype obsah své tašky na podlahu.] Zůstaneme. Alespoň na pár dní. Konec konců, tohle je líbánkový apartmá, ne?

JEN: A já jsem tvá dívka.

[Dawson jí zvedne a odnese zpátky do postele.]



[Závěrečné titulky.]