Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 507 - Úzkost

Allison Robinson a Joshua Krist, překlad: Petr Říhánek


[Ordinace doktora Reisse. Končí Dawsonovo vyšetření.]

DAWSON: Jen úplná ztráta kontroly. Takže mi nic není?

DR. REISS: Všechno je v pořádku. Krev, EKG, všechno normální. Ještě o něčem bych měl vědět?

DAWSON: Já, ehm... měl jsem takové epizody. Uf, no, návaly, opravdu... kdy mě celýho polije pot a mám pocit, že omdlím.

DR. REISS: Už jsi někdy omdlel?

DAWSON: Ne, ale... měl jsem k tomu blízko.

DR. REISS: Jak dlouho to trvá?

DAWSON: Ehm, pár týdnů.

DR. REISS: [povzdechne si] Dawsone... jak dlouho je to od smrti tvého otce?

DAWSON: Asi tak měsíc. Zešílím?

DR. REISS: Nejsi šílený, Dawsone. Stres se projevuje různými způsoby a něco tak zásadního jako je ztráta rodiče, by klidně mohlo zpustit to, co popisuješ.

DAWSON: Ale já si nemyslím, že je to tím. Chci říct, že to bylo... obtížné, ale vyrovnal jsem se s tím jako každý jiný.

DR. REISS: No, tyhle epizody by mohly být způsob, jak se s tím vyrovnáváš. Koukni, tohle-- tohle není má parketa, ale znám v Bostonu jednu doktorku, která ti, myslím, může pomoct. Specializuje se na takovéto věci... zármutek, ztráta milované osoby.

DAWSON: Myslíte cvokařku?

DR. REISS: Jo. [do interkomu] Tracy... Dawson potřebuje navštívit doktorku Weirovou. Weirová je v Bostonu nejlepší.

DAWSON: Není někdo blíž? Protože já fakt musím zůstat nablízku mámě.

DR. REISS: Jediná další možnost by byla Providence. Koukni... věř mi. Weirová stojí za výlet.

[Přichází Tracy se zápisníkem]

TRACY: Jsi objednán zítra na pátou.

DR. REISS: Skvěle. Dej mi vědět, jak to šlo.

DAWSON: Dobrá. Díky.



[Pokoj Joey. Joey vchází do pokoje a vidí Audrey uklízet.]

JOEY: Ahoj.

AUDREY: Ahoj.

JOEY: Potřebuješ, abych tě vzala do zdravotního střediska?

AUDREY: Cože? Ne, proč?

JOEY: Uklízíš.

AUDREY: Jasně, jasně. Chápu. To byl vtip, že? Páni. Joey Potterová udělala vtip. Možná bych měla vzít do zdravotního střediska tebe.

JOEY: [zasměje se] Vážně... proč tahle rutina Marthy Stewartový?

AUDREY: [povzdechne si] Má matka.

JOEY: A co s ní?

AUDREY: Je na jeden den ve městě a přijde na návštěvu.

JOEY: Chceš říct, že se seznámím s ženou odpovědnou za tvůj příchod na svět? To by mohla bejt zábava.

AUDREY: [povzdechne si]

JOEY: Nebo ne?

AUDREY: Ne, Joey. Žádná zábava. Dokonce ani nic vzdáleně podobnýho zábavě. Ve skutečnosti nejspíš tak vzdálený zábavě, jak jen je to možný.

JOEY: Takže to chápu tak, že máte nějaký problémy.

AUDREY: [povzdechne si] Viděla jsi někdy takovej ten filmeček zvanej "Nejdražší maminka"? Tahle žena systematicky ničila mou sebeúctu.

JOEY: Mně nepřipadá, že postrádáš sebeúctu.

AUDREY: Ha ha, dobře... jen počkej a uvidíš. Zejtra touhle dobou budu jen stín svýho dřívějšího já.

JOEY: Myslím, že trochu přeháníš.

AUDREY: Mluvíme tu o ženě tak sebestředný a nejistý, že si půjčovala mý šaty a vyjížděla po mejch klucích. Je jako hrozba společnosti, nepřítel všech dcer kdekoli. Připrav se na nejhorší, Joey. Objeví se něco takhle zlýho.

JOEY: Dawson nevolal, že?

AUDREY: Jako bych ti to mohla zapomenout říct. Dobře, jasně. Asi bych mohla. Ale ne, nevolal.



Na Paceyho lodi se spolu baví Jen a Pacey. Jen si stěžuje, jací jsou chlapi hrozní a že ta dívka, co viděla před Charlieho pokojem určitě nebyla jeho sestra a kdo ví, jestli ta v restauraci ano. Pacey jen přikyvuje. Jen si rovněž postěžuje na Jacka, který se s ostatními kluky z bratrstva věnuje převážně konzumaci piva.



Restaurace. Pacey si nalévá polévku. Přijde Karen a začne mu hubovat, že zaměstnanci si mohou brát jen určené jídlo a ne, co chtějí, a že by ho také za to mohla prásknout a že si Pacey myslí, že v restauraci může mít vše, co chce. Pacey odvětí, že očividně nemůže mít vše, co chce. Karen se zasměje. Přichází Danny a dá Paceymu výplatu. Pacey mu dá přívěšek, který našel u sebe na lodi, s tím, že patří jeho ženě. Danny mu poděkuje a požádá ho, jestli by jeho loď mohl zase použít a to pokud možno hned dnes večer. Pacey mu odvětí, že dnes to nejde, protože pořádá párty pro přátele. Karen to hned volá na celou restauraci a všichni mají radost, že bude párty.



[Dům Leeryových. Dawson zvedne telefon, zamyslí se a pak namačká číslo. Joeyin mobil několikrát zazvoní a ve chvíli, kdy už chce Dawson zavěsit, ho Joey zvedne.]

[Zvoní mobil]

JOEY: Haló?

DAWSON: Joey, ahoj. To jsem já.

JOEY: Dawsone. Ahoj, jak se máš?

DAWSON: Uf, ahoj... promiň, že-- že mi to chvíli trvalo, než jsem ti zavolal. Měl jsem, uf... měl jsem tu, víš, plný ruce práce.

JOEY: To jsem si myslela, ehm... jak ti bylo?

DAWSON: Víš, bylo mi fajn... asi...

JOEY: Asi? Dawsone, ehm... můžeš-

DAWSON: Takže, uf... poslouchej, myslím, že bych tenhle víkend moh bejt ve městě.

JOEY: Fakt? To je skvělý, ehm... potřebuješ místo na přespání?

DAWSON: Ne, já-- já myslím, že přespím u Jacka a Jen.

JOEY: Ach, ehm... to by asi taky šlo. Do města přijede máma Audrey, takže...

DAWSON: Dobře. Takže... jo. Já... takže, co já, uf... já prostě-- já ti prostě zavolám, až se dostanu do města.

JOEY: To zní dobře.

DAWSON: Dobrá. Ahoj.

JOEY: Ahoj.



[Pokoj Joey. Audrey stojí na váze a její matka se pokouší přečíst údaj na stupnici.]

AUDREY: Fajn. Koukni. Jsi teďka šťastná? Je nějakej div, že tě nenávidím?

KAY: Ach, jsi taková královna hereček, Audrey.

AUDREY: Ha ha.. Jasně. Tohle říká sama Stella Adlerová.

KAY: Ahoj, drahá.

JOEY: Zdravím.

AUDREY: Joey, tohle je má matka. Mami, tohle je Joey Potterová.

KAY: Tolik jsem toho o tobě slyšela, drahá. Tak moc mě těší, že tě poznávám

JOEY: Také vás moc ráda poznávám.

KAY: Máš takovou pěknou štíhlou postavu. Nezkusila jsi někdy modeling?

JOEY: Uf, ne.

AUDREY: Jestli jsi zvědavá, proč jsem stála na váze, tak proto, že si tahle bláznivá ženská myslí, že jsem přibrala 10 liber.

KAY: To jsem neříkala, Audrey. 5 liber, možná.

AUDREY: Mami, máš ponětí, jak dlouho mi zabralo, než jsem se ohledně svýho těla cítila dobře?

KAY: A není důvod, abys nemohla, zlato. To je prostě známý fakt, že prváci na vysokých mají sklon se přejídat. Joey, jak stará ti připadám?

AUDREY: Och!

JOEY: Promiňte?

KAY: Uvádím tě do rozpaků. Chápu. Řeknu to jinak. Vypadám spíše jako Audreyina matka nebo Audreyina sestra? Buď upřímná.

JOEY: Uf... [povzdechne si] Určitě jako sestra.

KAY: Přesně. A víš, proč to tak je? Protože o sebe velmi dbám. Tvé tělo je tvůj přítel a člověk by se k němu měl tak chovat.

AUDREY: Dobře, prostě mě zastřel. Prosím! Zastřelíš mě hned teď?

KAY: Musíš s námi jít na večeři.

JOEY: Ach, uf... já vlastně nemůžu.

AUDREY: Joey? Viděla jsi tu díru v koupelně?

JOEY: Jakou díru? Jo, támtu díru.

[Audrey odtáhne Joey do koupelny.]

AUDREY: Promiň. Nemůžu uvěřit, že jsi jí řekla, že vypadá jako má sestra.

JOEY: Co jsem měla říct? A musím připustit, že vypadá mladě.

AUDREY: Jo, diky jejím dvěma nejlepším přátelům, kolagenu a botoxu. Joey, nemůžu s ní bejt dneska večer sama. Musíš s náma jít na večeři.

JOEY: Nemůžu. Čekám, až zavolá Dawson.

AUDREY: Máš mobil.

JOEY: Ale chtěli jsme potom jít ven.

AUDREY: To je potom. Potřebuju tě teď.

JOEY: Audrey... [povzdechne si]

AUDREY: Joey... díky. Zachránila jsi mi život.



[Dům babičky. Dawson vchází dovnitř.]

DAWSON: Haló?

JEN: Dawsone. Co tu děláš?

DAWSON: Byl jsem v sousedství. Myslel jsem si, že se stavím a kouknu, jak se máte.

JEN: No, moh jsi mi říct, že přijedeš. Babička by ti upekla buchtu.

DAWSON: To je dobrý. Když mluvíme o babičce, myslíš, že by jí vadilo, kdybych se tu dneska utábořil.

JEN: Ne, samozřejmě, že ne. Jsi v pořádku?

DAWSON: Jo. Jo, je mi fajn.

[Jack sejde ze schodů a obejme ho.]

JACK: Myslel jsem si, že slyším známej hlas. Nazdar, chlape. Jak je? Rád tě vidím.

DAWSON: Taky tě rád vidím.

JEN: Poslouchej, musím běžet, ale popovídáme si pozdějc.

[Jen si vezme kabát a vydá se na odchod.]

DAWSON: Dobrá, kam jdeš?

JEN: Mm... nikam.

DAWSON: Vypadáš dost dobře na holku, co jde nikam.

JEN: No, díky. Přijmu to jako kompliment a chytře odložené pozvání na pozdější rande.

DAWSON: Jo, chytře to odkládáš, Jen.

JACK: Vlastně jdu taky ven. Půjdu se do bratrstva pobavit s kámošema. Chceš jít se mnou?

DAWSON: Víš co? To zní skvěle.

JACK: Fakt?

DAWSON: Jo... pokud mě nezahrnuje.

JACK: [odfrkne si] Děláš si srandu? No tak, pojďme.

DAWSON: Dobrá.



Před Charlieho pokojem. Přichází Jen a zaklepe na dveře. Charlie otevře, ale zůstane stát ve dveřích. Diví se, co tam dneska Jen dělá, když se domluvili na zítra. Jen odvětí, že je tam ona a je tam on, tak to snad nevadí a že se můžou svléknout. Charlie se vymlouvá a Jen mu říká, jak je pro dívku hrozné, když se někomu nabídne a on jí nechce. Charlie odvětí, že tak to není, že se jen musí učit na zkoušku. Jen odvětí, že si tedy jen vezme svetr. Charlie se diví, jaký svetr. Jen mu řekne, že ten, co u něj tuhle zapomněla. Charlie namítne, že ho nemá, protože ho dal do čistírny. V té chvíli vychází z koupelny dívka jménem Nora a ptá se Jen, kdo je. Jen odvětí, že Charlieho holka. Nora odvětí, že je taky Charlieho holka.



[Dům bratrstva. Párty je v plném proudu a Jack a Dawson stojí s ostatními u stolu a pijí ze džbánů pivo.]

KLUK 1: Připraveni?

KLUK 2: Připraveni?

KLUK 1: Jedem.

KLUCI: Dobrá, jedem! Jedem! Jedem! Jedem! Jedem! Pij! Pij! Pij! Mmm.

[Dawson si bere džbán od Jacka, dopije ho a položí na stůl chviličku před tím, než kluk naproti němu.]



[Přepychová restaurace. Audrey, Joey a Kay sedí za stolem a jedí.]

KAY: To vypadá dobře.

AUDREY: Díky.

KAY: To je smetanová omáčka?

AUDREY: To je Dijon.

KAY: Vypadá jako smetana. Pracuješ?

AUDREY: Ne, mami, nesnáším práci. A ty to víš.

KAY: No, než jsem ráno nasedla do letadla, ušla jsem šest mil v jemném písku. Moje záda mě zabíjejí.

AUDREY: To je skvělý, mami.

KAY: Jsi sarkastická?

AUDREY: To byla legrace.

KAY: Ptáš se mě, nebo mi to oznamuješ, protože se ti na konci zvedl hlas, jako by to byla otázka, ale mám nejisté podezření, že nečekáš na odpověď.

AUDREY: Myslím, že se tomu říká zpívání. Netušila jsem, že to dělám.

KAY: No, měla bys. Protože takhle zníš jako nějaká... kalifornská blondýna.

JOEY: Omluvíte mě? Musím si... zavolat.

KAY: Jistě.

[Joey vstane, jde na opačnou stranu restaurace a pokouší se dovolat Dawsonovi.]

[Zvoní mobil]

[Dawson koukne na svůj mobil a vidí, že mu volá Joey. Pak dá mobil zpět do kapsy.]

KLUK: Dawsone. Připravenej? Druhý kolo, brácho.

DAWSON: Jdeme na to.



Charlieho pokoj. Jen a Nora sedí na posteli a zpovídají Charlieho. Charlie se začíná vymlouvat, že s ani jednou nikdy nemluvili o žádných závazcích a že to takhle na vysoké chodí. Potkávají se noví lidé, zažívají se nové věci. Říká, že je potkal v tutéž noc na té párty a obě se mu líbily, tak se prostě stalo, co se stalo. Pak se omlouvá a říká, že ani jedné nechtěl ublížit. A dodá, že má návrh. Že to sice nejde vrátit zpět, ale mohou se pohnout vpřed. Nora se ptá, co tím chce jako říci. Charlie jim navrhne "trojku".



[Přepychová restaurace. Joey se vrátila ke stolu.]

AUDREY: Takže... ve škole dělají na Rackovi. Přemýšlím o divadle.

KAY: Vážně? To je skvělé. Říkala ti Audrey, že jako dítě trochu hrála?

JOEY: Jo, chtěla jsem si ten její film vypůjčit.

AUDREY: O moc jsi nepřišla.

KAY: Chybí ti to, zlato?

AUDREY: Ne. Můžu přijít i s lepšíma způsobama, jak se ze sebe cítit špatně.

KAY: No, mně to chybí.

JOEY: Byla jste herečka?

KAY: Modelka, herečka... všechno.

AUDREY: Byla Gisele svý doby.

KAY: Těžko. Ale byla tu spousta show a pár obálek sem a tam, ale hraní... to je to, co jsem pro sebe opravdu chtěla.

AUDREY: Víš, když se podíváš pečlivě, můžeš jí zahlídnout v jedný starý epizodě "A-týmu".

KAY: Když jsem zjistila, že čekám Audrey, měla jsem točit film se Scorcesem.

AUDREY: A to je důvod, proč mě nenávidí... zničila jsem jí kariéru.

KAY: To není pravda, drahá. Nebyla jsem moc dobrá. Ty, ty jsi byla dobrá.

AUDREY: Já jsem strašná.

KAY: Nejsi, Audrey. Jenom jsi postrádala soustředěnost. Víš, od hereček se vyžaduje skvělá disciplína, něco, co jsi nikdy neměla.

AUDREY: To není pravda, mami.

KAY: Audrey, prosím tě. Už od mala jsi přelétala od jednoho k druhému -- hračky, kluci, školy. Máš ponětí, do kolika soukromých škol Audrey v posledních čtyřech le-

AUDREY: Mami, fakt si nemyslím, že to chce Joey slyšet.

KAY: Do šesti! Během čtyř let, což musí být určitě nějaký rekord. Každou ukončila nějakým strašlivým skandálem.

AUDREY: Mami? Prosím tě, přestaň. Ztrapňuješ mě.

KAY: Já tě ztrapňuji? To je mi tak líto, Audrey, ale... ale opravdu si nemyslím, že víš, co je to cítit se trapně, ne, dokud nemusíš vysolit pěticifernou částku pro nějakou pitomou školu v Nový Anglii, aby vůbec uvažovali, že přijmou tvou dceru... jejíž školní záznamy jsou velmi dobrou definicí trapnosti. Ty víš, že skutečnost, že jsi vůbec tady na Worthingtonu je zázrak, Audrey. Měla by ses toho naučit vážit.

JOEY: Víte co, paní Liddellová?

KAY: Kay, prosím.

JOEY: Víte, Kay, ehm, během celý večeře jsem tu seděla a neposlouchala nic jinýho, než jak ponižujete svou dceru. A nevím, jestli jste na ní naštvaná, protože není taková, jaká byste si přála, aby byla, nebo protože je jí osmnáct a vám ne. Audrey se možná převádí, ale přinejmenším není nikdy nudná. A možná má zájem o spoustu rozdílných věcí, ale tak má prostě široký rozhled. A k té disciplíně, má jí očividně dost, protože bez ohledu na to, co jí říkáte, ona se nějak dokáže usmát a snést to. Jak vidíte, já takovou disciplínu nemám. Audrey, jdeme. Je párty.



Charlieho pokoj. Všichni tři sedí na posteli a probírají Charlieho návrh. Jen se ptá na názor Nory. Nora odvětí, že když do toho půjde Jen, tak ona taky. Charlie chce vědět, s čím začnou. Jen mu řekne, aby se svlékl. Charlie odvětí, že až po ní. Nakonec holky Charlieho přemluví a on se začne svlékat. Když se úplně svlékne, Jen mu řekne, aby zavřel oči, že se teď svléknou ony a že jsou stydlivé. Charlie ochotně zavře oči a těší se na to, co přijde. Holky ho ale vytočí až na chodbu. Když Charlie zase otevře oči, Jen a Nora mu zavřou dveře od pokoje a tak Charlie zůstává na chodbě, kde se mu několik lidí směje.



Venku. Jen a Nora se smějí. Jen nemůže uvěřit, že si opravdu myslel, že se dají ukecat do "trojky". Že je Nora sice krásna, ale není to Jenina parketa. Gratulují si ke skvělé práci a ještě vyjde najevo, že Jen vzala Charliemu nějaké CDčko a Nora zase poznámky na pondělní zkoušku z dějepisu. Házejí to do koše. Pak Jen řekne, že až se vrátí domů, umyje s Charlieho tričkem záchod. A posteskne si, že si opravdu myslela, že potkala kluka, který je hezký i upřímný. Nora si to myslela také. Jen pozve Noru na párty na Paceyho loď, ale ta odmítne s tím, že půjde k sobě na kolej, pustí si nějakou hudbu a bude přesvědčovat sama sebe, že být sama není hrozné. Jen odvětí, že to není špatný nápad. Nakonec se domluví, že by se někdy mohly sejít.



[Paceyho loď. Párty je v plném proudu a Pacey podává Audrey pití.]

AUDREY: Dík.

PACEY: Není zač.

AUDREY: Tahla loď je fakt úžasná, víš to?

PACEY: To je. A doufám, že jednoho dne budu mít taky takovou.

AUDREY: Ale mezitím to musí bejt docela magnet na holky.

PACEY: Víš, to nemám rád. Nemůže mít kluk prostě rád všechny tyhle námořnický věci?

AUDREY: Pověz mi něco, tohle hraní si na pozdního Hemingwaye, fakt ti to zabírá?

[Přichází k nim Joey.]

JOEY: Co to tu děláte, lidi?

PACEY: Tvá spolubydlící mě balí.

AUDREY: Nebalím!

PACEY: Balíš.

AUDREY: To by se ti líbilo.

PACEY: Hele, říkám jen to, co vidím, dámo.

AUDREY: Radši by sis měl dávat pozor, protože bych ti taky mohla pozdějc udělat do lodě díru nebo tak něco.

[Joey vezme Paceyho stranou]

PACEY: [směje se] Nemám slov.

JOEY: Ani já. Mluvil jsi dneska s Dawsonem?

PACEY: Ne.

JOEY: Měl mi zavolat, až se sem dostane, ale nezavolal.

PACEY: Mně taky ne. Volal jsem mu ohledně párty. Ale zpátky mi nevolal.

JOEY: Doufám, že je v pořádku.

[Přicházejí Dawson, Jack a kluci z bratrstva.]

MUŽSKÝ HLAS: Hů!

PACEY: My o vlku...

JACK: Kde je? Kde je?

DAWSON: Pacey!

PACEY: Dawsone!

DAWSON: Pacey!

PACEY: Dawsone.

DAWSON: Nazdar, chlape, hádej co? Jsem v Bostonu.

PACEY: Já vím.

DAWSON: Lidi, tohle je můj nejstarší kámoš, Pacey Witter. Pacey, tohle je Brady a Moskowitz a kluk v modrý košili.

AUDREY: Dawson Leery?!

DAWSON: Nazdar, Audrey!

AUDREY: Ahoj! Jak se máš?

DAWSON: Já se mám moc dobře. A jak ty?

AUDREY: Skvěle.

[Pacey bere Jacka stranou.]

PACEY: Ty jsi ho opil?

JACK: Jo, měl v bratrstvu pár piv. Proč?

PACEY: No, tak nějak jsem myslel, že bylo cílem zařídit, aby se cítil líp, střízlivej.

JACK: Já tak nějak myslel, že bylo cílem zařídit, aby se cítil líp, tečka. No tak, koukni na něj.

[Pacey koukne a vidí Dawsona, jak se baví s Audrey.]

DAWSON: Diky, Audrey. Jo.

JACK: Řek bych, že se cítí líp.

PACEY: Já bych řek, že právě teď těžko něco cítí.

JACK: No tak, chlape. Účel světí prostředky.

[Střih na Dawsona a Audrey]

DAWSON: Moc jsme se neviděli.

AUDREY: To je fakt.

DAWSON: Pokaždý, když tě vidím, ty... ty odcházíš ze dveří nebo něco.

AUDREY: No, měl bys přijíždět častějc.

DAWSON: Chybíš mi.

[Obejme jí a přijde k nim Joey.]

JOEY: Ahoj.

DAWSON: Joey! Joey! Joey! Ach, Joey. Měl jsem ti zavolat.

JOEY: Jo, měl.

DAWSON: Měl jsem-- měl jsem ti zavolat. Je mi to tak lito-- tady, vydrž. Nech mě to napravit. [vyndá telefon] Vydrž. Neboj se... [do telefonu] Tady je Dawson. Právě ti volám. No tak, Joey. Zvedni to. Vím, že tam jsi.

JOEY: Dawsone, co je to s tebou dneska?

DAWSON: Pššt. Nechávám ti vzkaz. Joey! Nazdar, to jsem já, Dawson! Jsem na párty na Paceyho lodi a přál bych si, abys tu byla. Ty tu nejsi. A je hrozný, že tu nejsi. Měl jsem ti zavolat a je mi tak líto, že jsem ti nezavolal. Chtěl jsem a už--už jsem fakt skoro volal-- ale víš co? Nemoh jsem. Já jsem ti prostě nemoh zavolat. Dává to nějakej-- dává to nějakej smysl? Dávám nějakej smysl, nebo tu prostě jako opilej idiot blábolím do tvýho záznamníku? Myslím, že přesně to dělám. Ale to nic. Protože ty jsi mně nechala opileckej vzkaz, a kdybys nenechala, asi bych se vrátil do LA. Víš ty co? Vlastně bych tam pořád byl právě teď. A možná by byl můj táta pořád naživu. Takže, díky, Joey. Oceňuju to. Dobře. Zavolej mi. Čau.

[Oněmělá Joey na něj jen hledí, Dawson se otočí ke klukům z bratrstva.]

KLUCI: Dawsone! Skvělá párty, Dawsone! Víc piva, brácho! Ach, tady je. Nemůžu tomu uvěřit! Hej, dej mi jedno. Tady máš.



[Paceyho loď. Je ráno a Dawson je mimo. Přichází Pacey a nese sklenici džusu.]

PACEY: Vstávej. No tak.. Vypij to.

DAWSON: Co je to?

PACEY: Fak to chceš vědět? Je to šťáva z kyselýho zelí, med a trocha Tabasca.

DAWSON: To je odporný.

PACEY: Ano, je. Ale bude ti líp. Kluci z restaurace na to přísahali.

DAWSON: Panebože. Nemůžu to udělat.

PACEY: Dobrá.

DAWSON: Prosím tě, řekni mi, že to, jak se má hlava cítí, nemá nic společnýho s tím, jak jsem se choval.

PACEY: Jak se tvá hlava cítí, nemá nic společnýho s tím, jak jsi se choval.

DAWSON: Nejsi moc dobrej lhář.

PACEY: Koukni, očividně jsi toho hodně dusil uvnitř. Skombinoval jsi to s párem nebo dvanácti pivama a už to bylo.

DAWSON: Bojím se, že jsem Joey řek něco fakt hroznýho.

PACEY: Jo, boj se. Boj se hodně. Docela jsi včera večer zazářil. Koukni, jestli tě to utěší, myslím, že ti Joey odpustí mnohem dřív, než si odpustíš sám. Budeš se cítit líp.

DAWSON: Díky.

PACEY: Musím do práce.



[Před pokojem Joey. Kay a Audrey stojí na chodbě a Kay se hotoví k odchodu.]

KAY: Obejmi mě.

AUDREY: Dobře, mami. Asi...asi bys měla jít. Auto čeká.

KAY: Už se mi stýská. Mám pocit, že jsem si tě dost neužila.

AUDREY: No, myslím, že to stačilo.

KAY: Jen chci, abys věděla, že jediný důvod, proč jsem ti řekla některé ty věci, co jsem řekla, je z lásky. Víš, jak moc tě mám ráda?

AUDREY: Kamarádky?

KAY: Kamarádky.

AUDREY: To je milý, mami. Ale víš, co jsem v tý řeči postrádala? Omluvu. Už to víckrát nedělej, dobře?

KAY: Nechceš, abych za tebou víckrát jezdila?

AUDREY: No, to by bylo úžasný, ale to se nestane. Takže... já nevím. Zkusme prostě... zkusme bejt na sebe hodný. Dobře? Protože já vím, že jsem možná rozmazlenej fracek, ale, docela upřímně, jsem jediný dítě, který máš. A ty jsi možná zlostná psychotička, ale jsi má zlostná psychotička. Víš, co chci říct?

KAY: Omlouvám se, Audrey.

AUDREY: Já taky, mami.

KAY: V pořádku?

AUDREY: V pořádku.

KAY: Dej na sebe pozor, miláčku.

AUDREY: Ty taky, zajdo.

[Kay odchází a Audrey jde do pokoje.]

AUDREY: [povzdeche si.] Odešla.

JOEY: Jsi pořád celá.

AUDREY: Jo, díky tobě.

JOEY: Co jsem udělala?

AUDREY: Bránila jsi mou čest, Joey, to a vzala jsi mě na párty. Chci říct, že jsem se pro jednou nemusela pozvat sama.

JOEY: To nic nebylo.

AUDREY: Ne, to něco bylo. Dokázala jsi, že se ohledně sebe cítím... dobře. Věř mi, to něco je. A slyšela jsi všechno, co říkala... doufám, že jsem v tvejch očích neklesla nebo tak něco.

JOEY: Prosím tě. Jsem jen ráda, že jsem mohla pomoct.

AUDREY: Jen bych si přála, abych ti mohla tu laskavost oplatit.



[Dům babičky. Dawson vejde dovnitř s hlavou v dlaních a spatří za stolem Jen, jak jí.]

DAWSON: Ahoj, co že jsi vzhůru tak brzy?

JEN: Posttraumatickej hladovej syndrom. Chceš něco?

DAWSON: [posměsně vzlikne]

JEN: Budu to brát jako "ne".

DAWSON: Takže potřebuješ jídlo na utišenou, kvůli...

JEN: ...tomu, kdo zůstane beze jména, ano.

DAWSON: Je ten, co zůstane beze jména, důvod, proč jsi včera večer nepřišla na Paceyho párty?

JEN: Hmm. Moc jsem se na zábavu necítila. Jaký máš zážitky s bratrstvem? Fakt si tě nedokážu představit s takovou bandou pitomců.

DAWSON: Jo, ale já ti nevím. Posledně, když jsem tu byl, kolem mě všichni chodili po špičkách, což mi jenom všechno připomínalo.

JEN: Mmm, tvůj život právě teď vypadá tak strašně, že si to ani neumím představit, ale... všichni se pokoušejí dělat, co jen můžou, víš?

DAWSON: Jo, máš pravdu. Jsem šťastnej kluk. Mám pár úžasnejch přátel.

JEN: Nezapomínej na to

DAWSON: [jemně zasténá]

[Položí hlavu na stůl a Jen mu začne masírovat záda.]



Restaurace. Pacey pracuje, když přichází Karen a vypadá vyčerpaně, což Pacey hned poznamená. Karen odvětí, že je přepracovaná. Pacey namítne, že si myslel, že jde večer na schůzku s přítelem. Karen odvětí, že mu do toho něco přišlo a bylo málo servírek, takže pracovala. Pak se zeptá Paceyho, jaká byla party. Pacey odvětí, že ne tak dobrá, jako kdyby tam byla ona. Karen slíbí, že na příští přijde. Pacey si všimne jejího přívěsku, který vypadá stejně jako ten, co vrátil Dannymu. Zeptá se, jestli je nový. Karen odvětí, že ne, že ho má po své babičce a že si myslela, že ho ztratila. Pacey posmutní a Karen se zajímá, jestli je v pořádku. Pacey odvětí, že je mu fajn.Karen se vydá na odchod a přitom narazí na Dannyho, s kterým se vzájemně pozdraví.



[Nádraží. Joey a Dawson tam přicházejí před odjezdem jeho vlaku zpět do Capeside.]

DAWSON: Joey, posledních patnáct minut jsem se pokoušel přijít na způsob, jak ti říct, jak moc mě to mrzí, a prostě nevím jak. Jakoby angličtina najednou nebyla můj rodnej jazyk.

JOEY: Nejsme už teď za potřebou formálních omluv? A mimoto... včera v noci ses choval jako pitomec, myslím, že se cítíš dost hloupě.

DAWSON: To je pravda.

JOEY: Tohle je to dvoudolarový kino, o kterým jsem ti říkala.

DAWSON: Ani nevím, kdy jsem byl naposled v kině.

JOEY: No, možná, že až přijedeš příště, tak tam můžem zajít. Chci říct, že sedadla jsou samozřejmě nepohodlný a páchne to tam po připáleným popcornu asi tak z roku 1975, ale má to ten půvab starých kin.

DAWSON: Víš, myslíš si, že by pomohlo zajít do kina a ztratit se ve světě někoho jinýho, ale nepomohlo. Pravda je, Joey, že nevím, co si se sebou počít.

JOEY: Dawsone, tvůj táta právě zemřel. Máš právo se takhle cítit.

DAWSON: Víš, proč jsem tenhle víkend přijel? Abych navštívil cvokařku. No, specialistku na zármutek, abych byl přesnej.

JOEY: No, jak to šlo?

DAWSON: Nešlo. Vykašlal jsem se na to.

JOEY: Proč?

DAWSON: Já nevím. Já nevím. Nic mi v těhlech dnech nedává smysl. Můžu ti něco říct? I když tě to možná rozesmutni? Joey, když jsem se rozhod nevrátit se do LA... všechno, co jsem moh dělat, bylo snít o jediný věci. O líbání s tebou. Já--já jsem se tak těšil na ten den, kterej by byl konečně správnej, abysme tu spolu zase zkusili, víš? Poprvý za věčnost to vypadalo tak možný. Vypadalo to, že je to hned za rohem. A pak zemřel. A ono to prostě zmizelo. Žil jsem v tom úžasným světě snů a byl jsem z něho prostě vytrženej a... nemám ponětí, jak se tam vrátit. A to, co mě děsí nejvíc, je... že se tam možná nikdy nevrátím.

[Joey ho políbí.]

JOEY: Najdeš cestu zpátky. A já mezitím budu snít za nás oba.

HLÁŠENÍ: Pozor, prosím. Vlak do Capeside v Massachusetts odjíždí z nástupiště 23. Opakuji, vlak do Capeside v Massachusetts odjíždí z nástupiště...

JOEY: To je tvůj.

DAWSON: Jo.



[Závěrečné titulky.]