Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 506 - Rozčarování

Rina Mimoun, překlad: Petr Říhánek


[Dům Leeryových. Gale skládá nějaké deky, když do pokoje vejde Dawson.]

DAWSON: [drží něco chlupatého, co vypadá dost pavoukovitě] Mám to. [Gale vykřikne] Je to chumáč vlasů. Promiň. Jen jsem myslel, že bys chtěla vědět, že je vyčištěná vana.

GALE: Díky, zlato. Ale pro příště nemusím vidět takový hrozný a lepkavý předmět doličný.

DAWSON: Promiň. Ehm, takže vana je vyčištěná, zaplatil jsem všechny účty na příští měsíc. Co ještě? Jo, moh bych dát Lily novej dudlík. Ten poslední už úplně rozžvejkala.

GALE: Miláčku, proč si nedáš oddych?

DAWSON: Nepotřebuju oddych. Jen mi řekni, co je třeba udělat.

GALE: Ne, nic není třeba udělat. Tak to prostě je. Právě teď od tebe nic nepotřebuju. Takže, co kdybys přijal nabídku Joey? Volá sem skoro každý den a prosí tě, abys jí navštívil.

DAWSON: Jo, ale tady to prostě bylo tak hektický. Musí tu bejt ještě něco jinýho, co jsem zapomněl udělat...

GALE: Zlato? Já jsem v pořádku. Můžeš na pár dní odjet. Já se nezhroutím. Takže.... jeď do Bostonu. Navštiv své přátele. Až se vrátíš, Lily a já budeme přímo tady. [Gale odchází z pokoje a Dawson upře zamyšlený pohled na telefon. ]



[Úvodní titulky.]



[Boston. Joey a Audrey běhají v parku. Joey běží normálně, zatímco Audrey nemůže popadnout dech.]

AUDREY: Takže, každý ráno, když odcházíš do práce, ve skutečnosti...

JOEY: Běhám. Ano.

AUDREY: Nebalamutíš mě jenom proto, aby sis mohla jít dát zmrzku sama?

JOEY: Ne.

AUDREY: Protože si uvědom, že bych na tuhle skamaráděcí seanci nikdy nepřistoupila, kdybych si myslela, že je v tom zahrnutej skutečnej pohyb. [Hroutí se na lavičku, zatímco Joey běží dál.] Musím si... sednout. [Joey zjišťuje, že běží sama, a vrací se k Audrey.]

JOEY: Dobře, shrňme si to. Objeví se kolem jedný, budem koukat na filmy, objednáme si pizzu, bude to jen já a on, vůbec žádnej nátlak. Všechno hezky zlehka.

AUDREY: Zlehka obvykle nezahrnuje takovej pečlivě naplánovanej itinerář, ale budiž.

JOEY: Jo, ale já to jen plánuju pro případ, že by to bylo nějak divný, víš? Chci říct, že na mě čeká plán, nehledě na požadavky mých nohou. Měli bysme nejspíš půjčit nějaký filmy, než se sem dostane, jen pro případ, že by nechtěl jít ven, tak to bude asi lepší, ne?

AUDREY: Proč jsi tak nervózní? Je to jen Dawson. Znáte se už od tý doby, co jste byli placenta.

JOEY: Přesně. Je to Dawson. Můj nejlepší přítel na celým světe, kterej mě právě teď potřebuje víc, než mě kdy potřeboval, a to je velkej nátlak. Víš, co když to zvořu a řeknu všechny ty špatný věci a na konci dne mu nebudu stačit.

AUDREY: Dobře, tak máš menší trému. To nic není. Už jsem to párkrát zažila i u sebe.

JOEY: O to nejde. Nebojím se, že zpackám text v nějaký hloupý hře. Bojím se, že zpackám celou svou budoucnost s jediným... já prostě... chci, aby měl odpočinkovej, příjemnej víkend.

AUDREY: No, proč nepočkáš, až se sem dostane? Možná se ho můžeš zeptat, co chce dělat.

JOEY: To by si musel vybírat a dělání rozhodnutí je stresující a já... já prostě nechci, aby se z čehokoli stresoval.

AUDREY: Takže neplánuješ nadhodit tu celou...

JOEY: Ne. Bože, ne. Nenadhodím řeč o tom polibku, nenadhodím řeč o celý tý záležitosti s přestěhováním se do Bostonu. O takovejch věcech řeč nebude.

AUDREY: To zní jako párty.

JOEY: Párty jsou stresující.

WILDER: [jedoucí na kole] Joey Potterová. Dívka, kterou jsem hledal.

JOEY: Zdravím.

WILDER: Rychle, Rose Lazareová.

JOEY: Uf... slavná mrtvá spisovatelka z dvacátých let, skoro jako Dorothy Parkerová.

WILDER: Ano. Tak, tak, tak. Manžel Rose Lazareové?

JOEY: Pan Lazare?

WILDER: Ano, ale taky zemřel. Vlastně zemřel právě teď. Což znamená...

JOEY: Že jsme velmi smutní?

WILDER: Ne. Chci říct, ano, ale ne. Znamená to, že majetek Rose Lazareové už nepatří jejímu choti, ale instituci, které byl odkázán. Což je?

JOEY: Prosím vás, přestaňte.

WILDER: Worthington! Věděla jste, že sem chodila? No, chodila. Nicméně skutečná novinka je, že jsem byl právě já vybrán, abych uspořádal její majetek.

JOEY: Páni! Gratuluju! Nemám ani ponětí, co to znamená.

WILDER: Znamená to, že všechno, co kdy napsala, nepublikované práce, knihy, které nikdy nedokončila, povídky, které nikdo nikdy nečetl - můžeme se tím vším probrat a s trochou štěstí najdeme nějaký skrytý skvost dost dobrý k publikování.

JOEY: My?

WILDER: Dávám dohromady tým - pět studentů, aby pomohli s proséváním, katalogizováním, zařazováním a vy budete součástí týmu. Řekněte ano.

AUDREY: Ano. Ano!

JOEY: Ano, rozhodně. Bože, to bych byla moc ráda.

WILDER: Skvěle. Skvěle. Zítra večer bude u mě doma slavnostní večírek. Seznámíte se se zbytkem týmu.

JOEY: Počkejte, zítra večer nemůžu. Přijede za mnou blízký člověk.

WILDER: Přiveďte jí.

JOEY: Jeho, a přivedla bych, ale měl úmrtí v rodině a já si nemyslím, že by to byl dobrej nápad.

WILDER: Jste vyřazena z týmu.

JOEY: Cože?

WILDER: Dělám si legraci, jste pořád v týmu. Ale zkuste přijít. Servíruji Brie (pozn Petra: nějaký plesnivý sýr). [Wilder odjíždí.]

AUDREY: Miluju Brie.

JOEY: Jsem v týmu?

AUDREY: [pozoruje odjíždějícího Wildera] Myslíš, že už nemůžu přestoupit do jeho třídy?

JOEY: [popadne ji, aby pokračovali] Pojď!

AUDREY: Je sexy!!



Charlieho pokoj. Jen sedí na kraji postele a zkouší brnkat na kytaru, zatímco jí Charlie masíruje. Jen se ptá, co dělá zítra večer, a Charlie odvětí, že bude pracovat v rádiu. Jen to zklame, protože ho chtěla vytáhnout na divadelní hru, na kterou musí jít kvůli škole. Charlie žertuje, že mu pak ty nejlepší scény může přehrát v soukromí. Nahá. Jen namítne, co by na to řekl Shakespeare, a scéna končí tím, že se začnou líbat.



Kuchyně v restauraci Dannyho. Pacey a Danny házejí čtvrťáky do sklenice. Přichází Karen s tím, že čuchala nějakou klukovinu už za dveřmi. Pacey namítne, že to byly nejspíše jeho feromony. Karen mu odvětí, že spíše potřebuje silnější deodorant. Pak se napoprvé trefí čtvrťákem do sklenice a odchází. Pacey jí sleduje a Danny mu říká, že už viděl lepší chlápky se o ní pokoušet a pohořet. Pacey namítne, že neměli jachtu. Danny se ptá, kdy si jí bude moci prohlédnout. Pacey odvětí, že kdykoli. Domluví se na zítřejším večeru. Danny říká, že se to bude určitě líbit jeho manželce Emily.



Jack spolu s jinými dvěma novými členy bratrstva hraje kulečník. Baví se o přijímacím týdnu do bratrstva, kdy musejí nováčci posluhovat ostatním. Najednou Jack venku zahlédne Tobeyho, kterému o tom, kde Jack je, řekla Jen. Jack má velkou radost, že ho Tobey takhle nečekaně navštívil. Představí ho ostatním a pak jdou spolu k domu babičky Jen. To přijímání do bratrstva se nazývá "Pekelný týden" a celá ta myšlenka se Tobeymu moc nelíbí. Jacka mrzí, že kvůli tomu nebude mít na Tobeyho moc času, ale slíbí mu, že si zítra udělají výlet po Bostonu.




[Pokoj Joey. Audrey má nohy na stole a lakuje si nehty. Joey nějakým sprejem ten stůl čistí.]

AUDREY: Joey? Bacha na mou tvář.

JOEY: Promiň.

AUDREY: Co se stalo s zlehka, žádnej stres?

JOEY: Co se stalo s tím, že vypadneš, než se sem dostane?

AUDREY: Je 12:48. Mám spoustu času, abych si dodělala nehty. [někdo klepe na dveře] Aha. Hned jdu. [Joey otevře dveře a obejme Dawsona. Audrey se kolem nich protáhne a ani se na Dawsona nepodívá.] Ahoj, brouku. Sbohem, brouku.

DAWSON: Sbohem, Audrey. [jdou s Joey dovnitř a zavírají dveře] Je pořád divná?

JOEY: Divnější každým dnem.

DAWSON: Tak jak se máš?

JOEY: Skvěle. Chci říct, jsem v pohodě.

DAWSON: Ve škole dobrý?

JOEY: Jo. Chci říct, že mi můj profesor řek o jednom projektu, co zněl dost úžasně. [na chvilku se odmlčí] No,vlastně o nic zas tak velkýho nejde. Ve skutečnosti mě to trochu mate. Ne, že bys tím nebyl teď zmatenej i ty. Prostě je to těžký vysvětlit, ale... Jak je tobě?

DAWSON: Jsem v pohodě.

JOEY: Než zapomenu, něco pro tebe mám. Koupila jsem to v jednom knihkupectví. Ehm... [podává mu knihu s názvem "Jak se vyrovnat se smrtí rodičů"] Jen jsem si myslela, že bych byla ráda, kdyby mi jí někdo dal, když má máma...

DAWSON: Díky. Vypadá... velmi nápomocně. [Dawson a Joey začnou mluvit současně. Pak se oba odmlčí.] Čeho máš spoustu?

JOEY: Ehm, mám spoustu filmů. Myslela jsem, že bychom se na ně mohli podívat a strávit tak den.

DAWSON: Celej den?

JOEY: Ach, ne, chci říct... nemusíme.

DAWSON: Víš co? Je to skvělej nápad. Jsem trochu zmoženej.

JOEY: Myslela jsem si, že bys moh být.

DAWSON: Měla jsi pravdu.

JOEY: No, jakým filmem chceš začít?



V domě babičky telefonuje Jen s Paceym a přemlouvá ho, aby s ní šel do divadla. Nakonec si dá sluchátko od ucha, aby neslyšela, co Pacey namítá, a nekompromisně mu oznámí, že ho vyzvedne v sedm. Pak do pokoje přijde Tobey a Jen se diví, že není s Jackem, jak se domluvili. Tobey odvětí, že tam, kde se měli sejít, Jack nebyl. Jen se rozčiluje, že se na něj vykašlal kvůli těm blbcům z bratrstva. Pak říká Tobeymu, že se Jack mění, ale Tobey namítá, že vypadá šťastný. A že se jen opozdil a teď už na něj určitě čeká.



[Pokoj Joey. Joey a Dawson se koukají na Charlieho andílky.]

JOEY: Chceš ještě pizzu?

DAWSON: Ne, díky.

JOEY: Chceš ještě kafe? Mohla bych pro něj skočit dolů do automatu.

DAWSON: Ne, to je dobrý. [V televizi je vidět během filmu hrozná bouračka. Dawson odvrátí zrak, zatímco se Joey překotně pokouší televizi vypnout. Nakonec jí vypíná.]

JOEY: Já jsem prostě šla přímo do oddělení s komediema, aniž bych si to uvědomila. Musíš si myslet, že jsem ten nejnecitelnější idiot na týhle planetě.

DAWSON: To bych si nikdy nemyslel. To je v pohodě.

JOEY: Ne, není to v pohodě, Dawsone, protože teď bys měl bláznit a já tě o to absolutně okrádám tím, že jsem to celý udělala o mně, když to není, a já vím, že není a...

DAWSON: A já vím, že ty víš.

JOEY: Vidíš, je to tu zas, děláš mou práci. To ode mě se očekává, že budu ta, kdo ti pomáhá, aby ses cítil líp.

DAWSON: Nic se od tebe neočekává.

JOEY: Jenom jsem ti chtěla dopřát opravdu odpočinkovej víkend. Možná měla Audrey pravdu. Možná bysme měli prostě vypadnou ven.

DAWSON: Tak pojďme.

JOEY: Teď?

DAWSON: Proč ne?

JOEY: Dobře, no, můj profesor pořádá ve svým domě cosi, co by mohla bejt tak trochu zábava. Podle všeho tam bude Brie.

DAWSON: Miluju Brie.

JOEY: To všichni. Dobře. Vezmu si kabát.



Jen a Pacey jdou po ulici. Pacey vychvaluje Karen a říká, že cítí milostné spojení. Jen se ptá, jestli s ním Karen flirtuje. Pacey odvětí, že ano, pokud se v definici flirtování vrátí do třetí třídy. Pak Pacey vychvaluje Dannyho, kterého považuje za svého nového mentora - průvodce životem a starší verzi sama sebe. Najednou Jen uvidí v okně nějaké restaurace Charlieho s nějakou dívkou. Jen se rozzuří, že jí říkal, že bude večer pracovat. Jen chce vpadnout do restaurace a nakopat Charliemu zadek, ale Pacey ji uklidňuje, že půjdou do divadla a zítra jí to Charlie vysvětlí, nebo alespoň bude mít Jen chladnější hlavu. Jen odvětí, že fajn, a vyrazí ke dveřím restaurace. Pacey jí stihne zastavit, přehodí si jí přes rameno a přes její protesty jí odnáší pryč. Charlie a ta dívka pohlédnou z okna, ale příliš pozdě na to, aby je spatřili.



Tobey a Jack sedí v tichosti nad večeří v restauraci. Jack se ptá, jestli to tak bude celý večer. Tobey se zlobí, že mu Jack nezavolal. Jack odvětí, že nemohl, protože si Tobey odmítá pořídit mobil. Tobey se ptá, jestli nemohl přerušit to, co dělal a co vlastně dělal. Jack to nemůže říct, protože je to součástí pravidel "Pekelného týdne". Pak si řeknou, že se jim po sobě stýskalo, a Jackovi zazvoní mobil. Členové bratrstva od něj něco chtějí, co zabere jen půl hodiny. Tobey říká, že je to v pohodě, ať jde. Domluví se, že se sejdou za tu půl hodinu. Tobey se nakloní, aby Jacka políbil, ale ten už odbíhá.



V divadle se Pacey a Jen prodírají lidmi, aby se dostali na svá sedadla. Hrají Othella a Pacey chce nějakou zkrácenou verzi. Jen mu řekne, že je to o muži, kterého podváděla žena, a tak jí nakonec zabil a pak i sám sebe. Potom vstane a odchází pryč. Pacey jí následuje.




[Wilderův dům. Joey a Dawson vcházejí dovnitř.]

WILDER: Joey, přišla jste. [Joey mu zamává]

JOEY: Chceš se seznámit s mým profesorem?

DAWSON: Ne, nejdřív se půjdu kouknout, co je v kuchyni.

JOEY: Chceš, abych šla s tebou?

DAWSON: Držela mě za ruku?

JOEY: Budu někde tady.

DAWSON: Dobře. [Dawson jde do koupelny a opláchne si obličej.]



Pacey a Jen jsou znovu před restaurací a Pacey se pokouší zabránit Jen, aby šla dovnitř. Nakonec ho Jen natlačí dovnitř, i když jí říká, že je to opravdu špatný nápad. Jen zamíří ke stolu Charlieho, přisune si židli a hned spustí, jak se mají a že by si taky dala kafe. Vezme si to Charlieho a vyleje mu ho do klína. Charlie pak konečně dostává možnost tu dívku představit, je to jeho sestra Elisa. Pacey se jen směje.



Jack s těmi dvěma novými kluky z bratrstva čekají, co na ně ostatní přichystali. Jack se svěřuje s problémy, které mu to působí vzhledem k návštěvě Tobeyho. Jeden z kluku mu říká, že měl Tobey nejdříve zavolat a ujistit se, že má Jack čas. Jack namítá, že ho chtěl Tobey překvapit. Kluk odvětí, že ho chtěl spíše zkontrolovat. Nakonec mu oba ti kluci poradí, aby se ve svém životě pohnul dál.




[Wilderův dum. Dawson je v kuchyni a pozoruje Joey. Přijde k němu nějaká dívka.]

DÍVKA: Vypadáš žíznivě. Chceš sklenici vína nebo tak něco?

DAWSON: Ne. Vlastně, kdes dostala tu láhev vody?

DÍVKA: Tumáš. Vem si mou. [Dawson se napije] Neboj. Nemám vůbec žádný bacily. Beru asi tak pětkrát denně listerin. Jsem úplně závislá. Tak jak se jmenuješ? Chodíš na Worthington?

DAWSON: Ne, promiň -- není tu horko? Mně -- mně je fakt horko. Je ti horko?

DÍVKA: Chceš, abych otevřela okno?

DAWSON: Jo, to by bylo skvělý. Díky. [Dívka otvírá okno, ale když se otočí, je Dawson pryč.]

DAWSON: [přistoupí k Joey] Promiň. Musíme jít.

JOEY: Je všechno v pořádku?

DAWSON: Je mi fajn.

JOEY: Pane profesore, tohle je-

DAWSON: Promiň. Musím jít hned teď.

JOEY: Opravdu mě to mrzí. [venku] Dawsone, co se děje?

DAWSON: Já nevím. Já prostě -- nemoh jsem v tom domě zůstat už ani vteřinu. Promiň.

JOEY: To je dobrý, to jen, že jsi to byl ty, kdo chtěl jít ven.

DAWSON: Já vím. Já vím. Tuhle jsem byl -- byl jsem v sámošce, čekal jsem ve frontě a najednou jsem to už nemoh vydržet. Byli přede mnou jenom dva lidi, ale já jsem prostě věděl, že když v tu chvíli z toho obchodu nevypadnu, tak exploduju. Jsou to ty nejdivnější pocity. Je to jako úplná ztráta kontroly.

JOEY: Ale neztratil jsi jí. Udržels to uvnitř sebe a vyšel ven.

DAWSON: Jo, ale štve mě, že nevím, kde se tyhle pocity vzali. Chci říct, že je to prostě -- je to prostě jedna náhodná emoce. Prostě mě to zčistajasna přepadlo.

JOEY: Takhle jsi se dneska cítil?

DAWSON: Jo. Chtěl jsem jít ven. Chtěl. Chtěl jsem vypadnout. Ale jakmile jsem tam vešel -- v tu chvíli, kdy jsem prošel dveřma, v tu chvíli jsem už venku být nechtěl. Prostě jsem najednou změnil názor. Úplně jsem změnil názor bez nějakýho dobrýho důvodu.

JOEY: Poslouchni, to se smí. To se smí.

DAWSON: Já vím, ale taky tam bylo asi milión stupňů, nebo ne? Chci říct, bylo tam horko, že?

JOEY: Jo. Bylo.

DAWSON: Jo. Chci říct, že to-- že to nepomohlo.

JOEY: Víš, možná, že jsi nemocnej. Řádí chřipka.

DAWSON: Jo. Jo, to -- to bude asi ono. To... vadilo by ti, kdybychom se vrátili zpátky na kolej?

JOEY: Ne. To je fajn.

DAWSON: Skvělý.



Jen a Charlie jdou po ulici. Jen mu říká, že viděla, jak drží ruku té dívky a tak si myslela, že spolu něco mají. Charlie odvětí, že si prohlížel sestřin zásnubní prsten. Jen říká, že si myslela, že bude Charlie v rádiu, ten odvětí, že mu vyměnili směnu, chtěl Jen zavolat, ale myslel si, že už bude v divadle, a pak mu volala sestra, že má velkou novinku. Jen se omlouvá za jeho kalhoty od kafe a slibuje, že mu za omluvu bude měsíc přát. Charlie říká, že se mu musí Jen naučit věřit a že on jí také nepodezíral, když jí viděl s Paceym. Říká, že spolu mají něco moc mimořádného, s čímž Jen naprosto souhlasí. Pak se Jen znovu omlouvá.



V domě babičky se Tobey dívá na televizi. Přichází Jack a začíná se omlouvat. Tobeyho to nezajímá a pak se začnou hádat. Tobey chce, aby Jack přiznal, že je pro něj bratrstvo důležitější než on. Jack říká, že to není tak jednoduché, protože Tobey zase odletí a on tu stráví čtyři roky. A co má dělat - čekat až si našetří peníze, aby mohl za Tobeym do Kalifornie zaletět? A že poprvé ve svém životě může být úplně otevřený, protože ho v bratrstvu přijímají takového, jaký je. Tobey mu říká, že chce, aby byl pro Jacka priorita. Jack odvětí, že to je. Ale Tobey říká, že on na Jacka myslí celou dobu, ať už dělá cokoli a jsou od sebe jakkoli vzdálení. Nakonec říká, že on už pro Jacka očividně priorita není. Končí slovy: "Je to tak, že jo?" Pak odchází.



Pacey pracuje v kuchyni, když přichází Karen. Jako obvykle se špičkují a pak přichází Emily, která Dannymu přinesla peněženku, co zase nechal doma. Z řeči Pacey pochopí, že s Dannym v noci na lodi nebyla a začne o tom přemýšlet.




[Pokoj Joey. Dawson si balí tašku.]

JOEY: Nezapomeň na kartáček na zuby.

DAWSON: Je tam. Joey, díky.

JOEY: Za co?

DAWSON: Za to, že jsi mě sem vytáhla, vzala mě ven. Všechno svědčí o opaku, ale fakt jsi mi pomohla, abych si cítil líp.

JOEY: Vážně?

DAWSON: Jo. Samozřejmě, že ano. [obejmou se] No, měl bych jít.

JOEY: Jsi tady vždycky vítanej, Dawsone.

DAWSON: Dobře. Já, uf -- já ti brzy zavolám. [Dawson odchází a Joey se opře o dveře. Jde k své posteli a najde na ní knihu, co dala Dawsonovi. ]



Jen a Tobey čekají před domem babičky na taxíka. Jen si nemyslí, že se Jack ukáže. Tobey říká, že si nemůže pomoct a vyhlíží ho, protože je tu "ta hloupá fantazie, v níž kluk, který ti zlomil srdce, náhle zjistí, že udělal největší chybu svýho života, a najde tě. Kdekoli jsi, přiběhne a řekne: 'Nemůžu bez tebe žít. Jsi celej můj svět, a když mě hned teď nevezmeš zpátky, nikdy už nebudu víc milovat.'" Tobey se ptá Jen, kde se tahle fantazie v lidech bere. Jen odvětí, že z filmů a televize a z toho malého místečka v srdci, kde sídlí naděje. Pak Jen říká, že toho bude Jack litovat. Přijíždí taxi. Tobey říká, že toho možná bude Jack litovat a možná taky ne a že každý rozchod vždy jednoho více bolí a tentokrát je to on. Obejmou se a Tobey říká, ať se drží Charlieho. Jen říká, že bude. Poslední, co Tobey řekne, je, že si opravdu myslel, že Jack přijde.



Pacey pracuje v restauraci, když za ním přijde Danny a řekne mu, že klíče od lodi mu nechal v zásuvce a poděkuje mu s tím, že se jeho žena měla skvěle. Odchází a Pacey pro sebe ironicky utrousí: "To jsem rád."



V domě babičky připravuje Jen košík s jídlem, když přichází Jack v saku bratrstva. Hrdě oznamuje, že "Pekelným týdnem" prošel a je oficiálním členem bratrstva. Jen odvětí, jestli ho vůbec zajímá, že zlomil Tobeymu srdce. Pak se začnou hádat. Jen říká, že od té doby, co je u bratrstva už nejsou vlastně kamarádi. Jack kontruje, že by mohl říct, že je to od té doby, co začala vídat Charlieho. Pak Jack říká, že všichni dospívají odděleně a že chce potkávat nové lidi a mít nové zážitky a nebát se, že při tom někomu ublíží. Jen říká, že by to měl říci Tobeymu. Jack odvětí, že to říká jí. Nakonec Jen prohlásí, že musí jít za Charliem.



Jen vchází do Charlieho koleje. Nese košík s jídlem a balónek s nápisem: "Promiň". Když je na rohu chodby, spatří Charlieho, jak vyjde s nějakou dívkou ze svého pokoje. Jen se skryje za roh a vidí, jak Charlie tu dívku na rozloučenou políbí. Pak Charlie zajde zpět do svého pokoje a ta dívka projde kolem Jen ven z budovy.




[Pokoj Joey. Joey leží na posteli a Audrey poskakuje na místě. Připravuje se na jejich ranní běhání.]

AUDREY: Dobře... dobře, Potterová, jdeme. Mám walkmana, mám láhev vody, mám novou třpytivou rtěnku, která je mimochodem bombová! Jsem připravená běhat! A ty nejsi šťastná.

JOEY: Ne, já jsem šťastná. A to je problém.

AUDREY: Protože jsi neurotická?

JOEY: Ne. Protože bych neměla být šťastná. Chci říct, že právě odjel můj nejlepší přítel na celým světe. Neviděla jsem ho skoro měsíc a jakmile odešel dveřmi, tak se mi ulevilo. Jak moc je tohle hnusný?

AUDREY: To není hnusný. To je upřímný.

JOEY: Proč cítím takovou vinu? [Audrey si přisedne k Joey na postel a soucitně jí pohladí po noze. Všimne si Dawsonovy knihy.]

AUDREY: Jo... on tu knížku nechtěl?

JOEY: Já nevím. Možná jí zapomněl, nebo je to možná jeho způsob, jak mi říct, abych se do toho nepletla, ale upřímně řečeno, si stejně nemyslím, ze by mu ta kniha pomohla.

AUDREY: Proč jsi mu jí teda dávala?

JOEY: No, protože -- protože jsem věděla, že jakmile ho uvidím, všechno, co jsem mu chtěla říct, se vypaří a já ze sebe nic nedostanu, a chtěla jsem, aby věděl, jak se cítím. A nechtěla jsem psát e-mail, protože to je prostě -- to je prostě tak neosobní, a... myšlenka na napsání dopisu mi připadala divná.

AUDREY: Souhlas. Skutečný dopisy píšou jenom starý báby na penzi.

JOEY: Jasně. Takže jsem mu dala tuhle knížku a něco jsem mu tam napsala a teď si to nikdy nepřečte. A všechno, co si bude z tohohle víkendu pamatovat, bude, jak jsem byla hrozná, a všechno, co si budu pamatovat já, bude, jak se právě teď cítím, což je úplně grogy..

AUDREY: Takže říkáš, že bysme měli přeskočit běhání a jít rovnou na zmrzku?

JOEY: Převleču se. [jde do koupelny] Hele, Audrey... díky.

AUDREY: [hází Joey svou rtěnku] Zkus třpytivou rtěnku. Je fakt bezvadná.

JOEY: Dobře.

[Audrey otevře knihu a čte, co tam Joey napsala. Slyšíme hlas Joey.]

"Drahý Dawsone, když se stane něco takového, chceš kolem sebe shromáždit lidi, ty, co pro tebe nejvíce znamenají. Ty, které považuješ celý čas za samozřejmé. A chceš tyhle lidi vzít a držet je tak pevně, jak jen můžeš, a říct jim, jak jsou ti drazí, jak to, že je znáš, dělá tvůj život lepší každý jednotlivý den, co prožíváš. Protože, když se stane něco takového, uvědomíš si, jak by bylo hrozné, kdyby to nevěděli, kdyby si nebyli vědomi hlubokého vlivu, který měli na tvůj život. Takže já Ti chci v tuhle chvíli říct, že tě mám ráda, Dawsone, a jsem tu pro Tebe... teď, navždy a všechny dny mezitím. S láskou, Joey."



[Závěrečné titulky.]