Úvod Scénáře Spoilery Povídky Obrázky Různé Odkazy

Epizoda 503 - Návrat do Capeside

Jeffrey Stepakoff, překlad: Petr Říhánek


[Restaurace. Jen, Joey a Audrey sedí za stolem a servírka si zapisuje jejich objednávky.]

SERVÍRKA: Skvěle. Hned se vrátím s vaším pitím, dámy.

AUDREY: Tohle místo je naprosto neuvěřitelný: Boston. Jsem fakt ráda, že jsem se k vám rozhodla přidat.

JOEY: Chceš říct, že ses sama pozvala.

AUDREY: Přestaneš s tím? [Jen zvoní mobil.] Nikdo nevěří, že mě nezbožňuješ.

JEN: [do telefonu] Haló?

JOEY a AUDREY: [zpívají] Char-lie!

JEN: [do telefonu] Ha! Ahoj.

AUDREY: [k Joey] Takže máme rády toho Charlieho?

JOEY: Ve skutečnosti neznáme toho Charlieho. Vypadá to, že si Charlieho pěkně schovává pro sebe.

AUDREY: Jsem trochu znepokojená. Celý mi to dost připomíná "Devět a půl týdne". [Jen zavěsí.] Pozvánka k sexu?

JEN: Tak nějak. Jo.

AUDREY: Och! Věděla jsem to.

JOEY: Půjdeš?

JEN: Nevím. Mohla bych se tulit.

AUDREY: Vidíš, to je to, co mi chybí nejvíc, když nemám kluka - tulení. Je to lepší než sex. Kdyby tak jenom kluci věděli, jak snadné nás bylo učinit šťastné.

JOEY: Jo, ale víš co? I kdyby to věděli, stejně by to zvorali. Tulení jim něco říká jen jako předehra ke kopačkám.

JEN: Potkala jsem Charlieho před týdnem a jediná věc, kterou o něm fakticky vím, je, jak hrozný nosí trenýrky.

AUDREY: Jsou i horší věci, víš?

JEN: Jaký například?

AUDREY: No, například by moh nosit bílý přiléhavý punčocháče.

JEN aJOEY: Och!

JEN: Dobrá poznámka!

JOEY: Dobře. Teď půjdu na záchod a až se vrátím, byla bych fakt moc ráda, kdyby tahle epizoda "Sexu ve městě" skončila.

JEN: Dobře, Charlotto.

[Joey zamíří k záchodům, ale pak se zarazí. Její tvář zvážní a my vidíme, na co kouká - v okně dveří do kuchyně vidí kluka, co vypadá jako Pacey. Když servírka otevře dveře, vidíme, že je to opravdu Pacey.]



[Úvodní titulky.]



[Restaurace. Joey sedí na lavičce před restaurací, Jen si k ní přisedne.]

JOEY: Zajímalo by mě, jak dlouho je ve městě.

JEN: Tři a půl týdne.

JOEY: Myslíš, že tak dlouho?

JEN: Jo, jsem optimistka.

JOEY: Ty jsi to věděla?

JEN: Jenom, že je v Bostonu, ne, že pracuje v týhle restauraci. Přísahám.

JOEY: Proč jsi mi to neřekla?

JEN: Protože po mně chtěl, abych mu slíbila, že ti to neřeknu.

JOEY: Měla bych jít.

JEN: Ne, Joey... nechceš ho vidět nebo si s ním promluvit?

JOEY: Samozřejmě, že ho chci vidět, ale on očividně nechce vidět mě.

JEN: Ne -- to nevíš.

JOEY: Tři a půl týdne. Jen, kdyby mě chtěl vidět, moh, a kdyby mě chtěl vidět, nežádal by tě, abys mi to neříkala. [vstane a odchází]



[Dům babičky - Dawson je v obývacím pokoji, když se tam vrací babička s dekou a polštářem.]

DAWSON: Ještě jednou vám děkuju, že jste mě tu nechala.

BABIČKA: Docela se mi líbí mít uprchlíka přespávajícího na mém gauči. Tak to tu vypadá jako v Paříži ve dvacátých letech. Ach běda, žádné preclíky, ale na zítřejší cestu autobusem jsem ti napekla nějaké koláčky.

DAWSON: Jak si můžu být něčím tak jistý a zároveň z toho být tak nervózní?

BABIČKA: Zůstat v Bostonu. To je velké rozhodnutí.

DAWSON: No, s tím si můžu poradit. To, čeho se bojím, je říct o tom rodičům.

BABIČKA: Možná, že tě překvapí.

DAWSON: Možná bych tomu měl prostě dát víc času.

BABIČKA: Kvůli nabitému programu?

DAWSON: Kvůli -- kvůli tomu, že ani nevím, co jim řeknu.

BABIČKA: Pravda tě osvobodí.

DAWSON: Pravda mě zničí. Možná dopis.

BABIČKA: Když se mohl Mojžíš čelit faraónovi, ty se můžeš čelit svým rodičům.



Dům bratrstva. Jack se dobře baví, hraje s nějakým Blossomem, který to bratrstvo vede, videohru. Pak se ještě s nějakým Polarem baví o škole a tak. Jack se diví, kolik toho o něm ví. Blossom mu odvětí, že o těch, co přijmou mezi sebe, rádi ví všechno.



Kuchyně v restauraci. Pacey škrábe brambory, když se tam přiřítí Karen a začne nadávat na nějakou blondýnu, co vrátila salát, protože nesnáší ančovičky. Pacey si zase stěžuje, že ho Danny najal jako kuchaře a přitom to jediné, co mu dovolí dělat, je škrábat brambory. Karen se zlobí, že si Pacey nevzal kuchařskou čepici. Tu Pacey zásadně odmítá a diví se, proč je Karen tak nezvykle zamlklá. Ta opáčí, že má lepší věci na práci, než se vybavovat s novým kuchtíkem. Pacey odvětí, že on není kuchtík, protože kdyby byl, vařil by, zatímco on jen škrábe brambory.



Charlieho pokoj. Jen Charliemu oznamuje, aby si nezvykal, že ji uprostřed noci zavolá a ona hned přijde. Charlie se chce líbat, ale Jen se o něm pokouší něco zjistit. Ptá se ho, kde vyrůstal. Charlie odpoví, že všude. Ptá se ho, kde chodil na střední. On odpoví, ze na mnoha místech. Jen si stěžuje, že to nejsou opravdové odpovědi. Charlie namítne, že opravdové odpovědi jsou nudné a dlouhé. Nakonec se podvolí a řekne jí, že se narodil v Highland Parku ve státě Illinois. Jen řekne, že to nakonec nebylo tak těžké. Charlie odvětí, že to bylo mučení.



[Capeside - dům Leeryových. Dawson stojí před domem a dívá se na zátoku. Najednou z domu vyjde Mitch.]

MITCH: Dawsone?

DAWSON: Ahoj, tati.



[Dům Leeryových - obývací pokoj. Dawson se dívá na pohovku.]

DAWSON: Nová pohovka.

MITCH: Jakmile jsi odjel, tak se tvá máma vrhla na přestylizovávání.

DAWSON: Líbí se mi.

MITCH: Chybí mi ta má stará.

GALE: [přichází dolů] Dawsone! Nemůžu tomu uvěřit! To je ale překvapení! Jsi to opravdu ty?

DAWSON: Jsem to opravdu já.

GALE: Ach, koukni se na sebe! Panebože, jsi hubený jak proutek.

MITCH: Chci slyšet o LA. Už jsi jednal s Dreamworks?

GALE: Dostal jsi sušenky, co jsem ti poslala?

DAWSON: Ne, vlastně nedostal. Nedostal jsem ty sušenky, protože jsem si v LA nevyzvednul poštu. Víc než týden.

MITCH: Přednášky ti dávají fakt zabrat, co? No, dobře. Alespoň se něco naučíš.

DAWSON: Nevyzvednul jsem jsi poštu, protože jsem v LA nebyl.

GALE: To nechápu.

DAWSON: Byl jsem v Bostonu.

GALE: Uf... pořád to nechápu.

DAWSON: Ehm... víte, USC není pro mě. Chci odejít. Já vím, že je to pro vás překvapení, ale strávil jsem celý léto v LA, navštívil jsem všechny možný přednášky a to hlavni, co jsem se o LA naučil, je, že LA prostě není místo, kde bych chtěl právě teď být.

GALE: A Boston je?

DAWSON: Všichni mí přátelé jsou v Bostonu.

GALE: Ach, zlato. Najdeš si nové přátele v Kalifornii. Jen to bude chvíli trvat.

DAWSON: Mami, je v tom víc, než jen tohle. Je v tom víc, než jen tohle. Jsem... jsem na zásadní křižovatce svýho života a vím, že když si nevyberu tuhle cestu, budu toho hodně litovat.

GALE: Hmm... Kde bys bydlel?

DAWSON: S Jackem a Jen u babičky.

GALE: Co bys dělal?

DAWSON: Našel si novou školu.

GALE: Ach, Dawsone.

DAWSON: Mami, já vím, že zním úplně mimo, ale přísahám, že jsem o tom fakt hodně přemýšlel.

MITCH: Já jsem o tom sám přemýšlel a rozhodl jsem se... ty neodcházíš ze školy.

DAWSON: Takhle to nefunguje, tati.

MITCH: Když tady budeš stát a říkat mi o křižovatkách a cestách, co vedou k odchodu ze školy a válení se na gauči, tak ode mě neočekávej, že s tebou budu mluvit, jako bys byl dospělý [odchází z pokoje].

GALE: [v odposlouchávadle se ozve pláč Lily] Och! Lily, já vím, jak ti je. [jde nahoru a nechává Dawsona samotného]

DAWSON: Vítej doma.



[Pokoj Joey. Joey uklízí a Audrey se jí pokouší přimět, aby se rozpovídala.]

AUDREY: Dobře. Kdo byl ten kluk?

JOEY: Jakej kluk?

AUDREY: Ten kluk, kterýho jsi viděla včera večer v restauraci a kterej má očividně nějakej velkej vliv na tvůj život.

JOEY: Audrey, jedinej kluk, kterej má právě teď vliv na můj život je James Joyce a na toho se nemůžu soustředit, dokud to tu neuklidím.

AUDREY: Víš... v LA jsem byla něco jako terapeutka pro spoustu mých přátel. Lidi mi mohli kdykoli zavolat a popovídat si o svých problémech. Někteří dokonce připláceli za hovory z údolí a... ty máš velký štěstí, protože mě tu máš kdykoli chceš.

JOEY: Jo, to mám teda štěstí.

AUDREY: Tak proč nepřestaneš uklízet a nepovíš mi o něm?

JOEY: Nemáš rande s lakrosovým týmem nebo tak něco?

AUDREY: Mám o tobě teorii. Chceš jí slyšet?

JOEY: Ne.

AUDREY: Miluješ školu kvůli pravidlům a nenávidíš vztahy, protože je postrádaj. Takže chceš ho vidět nebo ne?

JOEY: Ano. Ne. Ano, ale jenom když on chce vidět mě a to on očividně nechce.

AUDREY: Ha! Bože, ty jsi teda případ. Samozřejmě, že tě chce vidět.

JOEY: Proč si to myslíš?

AUDREY: Protože... jsi krásná a nevíš o tom. Protože jsi chytrá a nevěříš tomu. Jsi ten typ holky, na kterou kluci nikdy nezapomenou. Joey, ty jsi ten typ holky, s kterou chtěj bejt ostatní srovnávaný.

JOEY: Já -- já nechci, aby se kvůli mně cítil nepříjemně.

AUDREY: Proč si myslím, že ty sama se nechceš cítit nepříjemně?

JOEY: Je to komplikovaný. Chci říct, že to skončilo ve zmatku a já to nechci ještě víc zhoršit.

AUDREY: Joey, nikdo tě nebude známkovat za to, jak si s tím poradíš, víš? Nikdo k tobě nepřijde a neřekne ti, co by se očekávalo, takže ty budeš vědět jak uspět. Vztahy jsou zmatený. Je to jejich přirozenost. Začínají ve zmatku a končí ve zmatku, a jestli chceš mít ve svým životě další vztah, měla by ses radši přestat zmatku bát.



Dům bratrstva - následující den. Jack se probudí na gauči a diví se, kde to je. Blossom mu řekne, že byl opilý a tak ho nenechali řídit. Pak mu opět opakuje, jak se jeden o druhého v bratrstvu starají atd. Chce po něm, aby se rozhodl, jestli se k nim přidá. Jack pak přede všemi přítomnými řekne, že je gay, a je překvapen, že už to ví. Jack se ptá, jestli jsou v bratrstvu i jiní gayové. Blossom mu odpoví, že by byl první. Jack se diví, protože si myslel, že tyto univerzitní spolky mezi sebe neradi přijímají menšinově orientované studenty. Blossom mu odvětí, ze ten jejich je jiný a že ho chtějí proto, že je gay.



Charlieho pokoj. Jen a Charlie jsou spolu v posteli. Jen chce vědět, jaká je Charlieho oblíbená barva. Ten odpoví, že barva jejích očí. Jen mu zakryje oči a chce vědět, jakou mají ty její barvu. Charlie to považuje za směšné, že by s ní týden spal a nevěděl, jakou má barvu očí. Odvětí hnědou, což je správně. Charlie říká, že to není jen jeho chyba, že je jejich vztah o sexu. Jen namítne, že její také ne. Charlie říká, že prostě ani jeden z nich nemá sám sebe pod kontrolou. Nakonec se dohodnou, že zkusí vydržet alespoň 12 hodin bez sexu.



Kuchyně v restauraci. I následující den Pacey stále pracuje na bramborách. Karen vejde do kuchyně a je stejně jako včera nabroušená. Opět vyhubuje Paceymu, že nenosí čepici atd. Pacey jen poznamená, že na něj vybuchla a on nemá ponětí proč.



[Capeside - Dawsonův pokoj. Dawson sedí na podlaze u své postele, když do pokoje vejde Mitch.]

MITCH: Když jsem byl ve tvém věku, strávil jsem hodiny a hodiny sezením a přemýšlením o životě.

DAWSON: Proč jsi přestal?

MITCH: No, asi mě příliš zaměstnal sám život, než abych jen tak posedával a přemýšlel o něm.

DAWSON: Doufám, že to se mi nikdy nestane.

MITCH: Dawsone... spím v pokoji s dětským odposlouchávadlem. Jsem unavený, takže mě netrap. Oba víme, o co jde. Jde o dívku.

DAWSON: Říkáš to, jako by to byla špatná věc.

MITCH: Natáčel jsi filmy už od té doby, co jsi byl malý kluk. Poprvé jsem slyšel o USC, když ti bylo deset, a poslední čtyři roky to bylo v Leeryovic domácnosti nepřetržité téma. Tak co to vyvádíš? Stahuješ ocas. Překonal jsi peklo a vysoké vody a všelijaké nepřízně osudu, které by obyčejného kluka donutily utéct, a skutečně jsi dokázal nemožné a dostal ses tam. Dokázal jsi to, Dawsone. Ty... jsi to dokázal. Teď jsi tam... máš před sebou celý život a přemýšlíš o tom, že to všechno zahodíš? Zbláznil ses?

DAWSON: Možná trochu.

MITCH: Chceš mluvit o tom, že stojíš na křižovatce, fajn, ale vyber si proboha vlastní cestu.

DAWSON: Tati, právě to se pokouším udělat.

MITCH: Ne, nepokoušíš. Následuješ Joey. Já vím, jak moc pro tebe znamená, ale opravdu si myslíš, že je moudré udělat velké životní rozhodnutí založené na někom jiném? Pamatuj, že už nejsi na střední škole. Sázky jsou vysoké. Tvá rozhodnutí mají skutečné následky.

DAWSON: Bože, no tak, tati, ty si fakt myslíš, že to nevím? Myslíš si, že nevím, že je tohle nejdůležitější rozhodnutí mýho života?

MITCH: Tak se rozhodni správně.

DAWSON: Tati, to není tak jednoduchý.

MITCH: Ale je. Dawsone... žiju dvakrát tak dlouho jak ty a jen se ti pokouším dát k dobru mé zkušenosti.

DAWSON: Tati, já nemůžu žit život, jakej bys pro mě chtěl. Nemůžu žít život, jakej jsi pro mě vybral. Musím mít svůj vlastní.

MITCH: Svůj vlastní?

DAWSON: Ano.

MITCH: Fajn. Tady je příležitost mít život, jaký jsi chtěl mít od té doby, co jsi byl malý kluk. [dává mu nějakou letenku]. Zamluvil jsem ti let na zítra v 15:30. Chop se téhle příležitosti, Dawsone. Chop se jí. Za chvíli bude pryč... a to je život.



[Dům Leeryových. Dawson sedí venku na dece s Lily. Gale a Mitch sedí opodál a dívají se na ně.]

GALE: Musím učinit malé doznání. Je to úplně a naprosto sobecké, ale já opravdu chci, aby odešel z USC, vrátil se zpátky a byl nám nablízku.

MITCH: Když jsem ho viděl stát před domem, srdce mi málem vyskočilo z hrudi a pomyslel jsem si: "Bože, ten kluk mi chybí." Chybí mi mít ho nablízku a vidět ho přes stůl při večeři. Chybí mi slyšet, co si myslí o filmu, který právě viděl. Víš, jak moc miluji svůj život? Mám úžasnou rodinu. Já vím, že to říkají všichni, ale věř mi, žiju dost dlouho na to, abych věděl, že to, co máme, je neuvěřitelně vzácné. Ale pochop... je to jediná věc, ve které jsem byl opravdu dobrý.

GALE: Ach, zlato.

MITCH: Ne, ne, ne. Jsem otec rodiny. Může celkem s jistotou říct, že nikdy nenapíšu báseň... [Gale se usměje] nebo nenemaluju obraz či nenatočím film, který změní svět. To jsem prostě neměl v kartách a je to v pořádku, protože možná, jenom možná... to dokáže náš syn. [Gale ho políbí] Za co to bylo?

GALE: Co můžu říct? Miluju své chlapce.



Charlieho pokoj. Jen a Charlie se pokoušejí nesexovat. Baví se o tom, na co jít do kina. Charlie zásadně odmítá filmy s titulky. Chvíli se o tom škorpí a nakonec Charlie říká, že se o sobě dozvěděli zase něco nového a že než se nadějí, 12 hodin uteče a zase budou moci sexovat.



Dům babičky. Jack se svěřuje babičce, že má možnost vstoupit do bratrstva. Babička si myslí, že je to skvělé. Ale když o tom Jack mluvil po telefonu s Tobeym, ten si myslel, že jen chtějí naplnit kvóty na počet příslušníků menšin v bratrstvu. Jack si to nemyslí, má pocit, že poprvé ve svém životě našel místo, kam skutečně zapadne. Babička ho podporuje s tím, že určitě nechtějí jen naplnit kvóty.



[Capeside. Gale a Dawson sedí venku na dece.]

GALE: Joey tě požádala, aby jsi zůstal v Bostonu?

DAWSON: Ne.

GALE: Jste vy dva...

DAWSON: Spolu? Ne. Nedává to žádnej logickej smysl, já vím. Posledních pár let svýho života jsem neudělal nic bez jasně narýsovanýho cíle. Vždycky jsem se ptal sám sebe: "Co je můj cíl? Čeho se pokouším dosáhnout?" A celej život mi vždycky všichni říkali, abych následoval svý srdce. Je ironický, že teď, když jsem konečně přišel na to, co to znamená, mi všichni říkají, že jsem blázen, když to dělám.

GALE: Ne, zlato. Neříkám, abys nenásledoval své srdce, ale... lidé se mění, Dawsone. To je skutečnost. Ty, všichni tví přátelé... změníte se. Takže, jestli jsi si absolutně jistý, že chceš s Joey být, jen se ujisti, že nezabráníš ani jednomu z vás v dospění. A, zlato, já neodmítám tuhle nádhernou ideu spřízněných duší, ale realita věčného spárování... no, docela upřímně, důležitá je jedna věc... víra. Takže si polož tuto otázku - je Joey ten typ člověka, ve kterého jsi ochoten vložit obrovský kus víry?



Charlieho pokoj. Charlie a Jen si dávají otázky typu oblíbené pití, prezident apod. Jen chce najít něco, co mají společného. Charlie namítne, že mají společný sex, a nevidí nic špatného na vztahu založeném na sexu. Nakonec se s jasným úmyslem přiblíží k Jen. Jen mu říká, že ale jednou musejí dostat jejich vztah z Charlieho pokoje. Najednou Charlie zjistí, že už spotřebovali všechny kondomy. Jen ho vyzve, aby šel nějaké koupit. Charlie odvětí, proč je kupovat, když je mohou ukrást. Popadne Jen za ruku a vyvede jí s pokoje s tím, že z něj stejně chtěla jejich vztah dostat.



[Bostonský přístav. Joey hledá Paceyho loď. Nakonec ho zahlédne a pomalu se k němu vydá.]

JOEY: [s pohledem na oblohu] Ve městě nejsou večer moc vidět, co?

PACEY: [Překvapený se k ní otočí. Trochu se usměje a vzhlédne na oblohu.] Hvězdy? Ehm.. ne, nejsou moc vidět. [pohlédne na Joey] Ale co sakra. Už jsem je všechny viděl předtím, ne?

JOEY: [konečně na něj pohlédne a usměje se] Já taky. [Pacey jí podá ruku a pomůže jí na palubu]

PACEY: Takže hádám, že to znamená, že mě Lindleyová práskla, co?

JOEY: Jí z toho vynech. Viděla jsem tě v restauraci.

PACEY: No, jo. Moje nový působiště.

JOEY: Až pak se trochu rozkecala.

PACEY: Což by vysvětlovalo, proč se tu už tak dlouho neukázala

JOEY: Kdepak, to je asi kvůli tomu, že má novýho kluka.

PACEY: Fakt? Tak to má dobrý.

JOEY: Jo. Takže ti asi řekla o společných nedělních večeřích.

PACEY: Jo, na něco takovýho si vzpomínám.

JOEY: No, je to-- je to hezký. Každej tejden se snažíme bejt pohromadě, protože v tak velkým městě se člověk snadno ztratí.

PACEY: To teda jo. Není tu dost hvězd, co by tě vedly.

JOEY: Možná bys moh občas přijít.

PACEY: Pokusím se.

JOEY: Protože, Pacey, byla bych-- byla bych nerada, kdyby to, že jsi nepřišel, mělo co dělat se mnou.

PACEY: S tebou?

JOEY: Nebo s tou věcí, který jsme říkávali romance. Bylo tu plno zloby a slz a vzájemnýho obviňování.

PACEY: Jo. Myslím, že si na to vzpomínám. Kdysi jsme spolu chodili, že?

JOEY: Jo, myslím, že jo? Ale já už málem zapomněla i na to, že jsem spala s půlkou fotbalovýho týmu.

PACEY: Fakt? Jenom s půlkou? Myslím, že to na tvý straně ukazuje neuvěřitelnou zdrženlivost.

JOEY: No, druhou půlku jsem musela nechat svý spolubydlící.

PACEY: Ach, spolubydlící. Bože, je mi jí líto. Čtyřiadvacet hodin denně uvězněná v malým prostoru s tebou -- to není zdravý. [oba se posadí]

JOEY: Já nechrápu.

PACEY: To bych se hádal.

JOEY: Takže, Pacey, ehm... tuhle jsem musela kvůli biologii přečíst jeden článek a tam psali, že v rozporu se všemi předchozími názory, se lidem mohou obnovovat mozkové buňky.

PACEY: A nemusí se k tomu používat žádný drogy?

JOEY: Tak to nevím... ale myslím, že to znamená, že v nepříliš vzdálené budoucnosti bude možné zapomenout na všechno špatné a pamatovat si jen to dobré.

PACEY: Já ti nevím. Mně se zdá, že už je to možný teď. Takže, řekni mi něco víc o tý tvý nový spolubydlící.

JOEY: Fakt to chceš vědět?

PACEY: Samozřejmě, že ano.

JOEY: Ne. Já chci vědět o tvý práci a týhle lodi. Je naprosto boží, Pacey.

PACEY: Jo, já vím. Technicky vzato vlastně moje není, ale prozatím je to dobrý. A práce je práce, ale tohle léto...



[Dům Leeryových. Dawson si dobalí tašku a sejde dolů. Gale tam má s sebou Lily.]

GALE: [k Lily] Dobře, miláčku. Ale jdi. Ach, ano. [k Dawsonovi] Zlato, nezapomněl sis svetry?

DAWSON: Ne, mami. Vzpomněl jsem si na všechno, co jsi mi připravila.

GALE: Dobře. Ehm, tady. [podává mu krabici se sušenkami] Upekla jsem ti je na cestu. Prosím tě, slib mi, že budeš víc jíst.

DAWSON: Slibuju.

GALE: [políbí ho] Mám tě ráda.

DAWSON: Já tebe taky. Sbohem, Lily. Sbohem. Dobře, miláčku. Buď hodná. Moc na maminku naplivej, jo? [Lily chytne jeho krabici se sušenkami] To jsou moje sušenky. Moje.

GALE: [k Lily] Neboj se, on se vrátí. [přichází Mitch]

DAWSON: [podává mu letenku] Doufám, že ti vrátí peníze. Tati, já vím, že si myslíš, že dělám chybu, ale jestli ano, je to chyba, kterou pro sebe musím udělat, dobrá? A vím, že když se nad tím zamyslíš, uvědomíš si, ze se jenom pokouším být takovým člověkem, jakým jsi mě naučil být.

MITCH: Myslím si, že děláš chybu, Dawsone, velkou chybu, a zklamal jsi mě. Ale nikdy, ani na jediný okamžik, nezapomínej, že tě mám rád... a vždycky tu pro tebe budu. [Mitch odchází]

DAWSON: Mami?

GALE: Bude v pořádku. Zavolej mu.

DAWSON: Zavolám. [Jde ven k taxíku a nastupuje. Mitch sleduje, jak taxík odjíždí pryč.]



Zdravotnické středisko na Boston Bay. Charlie a Jen tam vlézají oknem. Vyjde najevo, že to vlastně není krádež, protože ty kondomy jsou stejně zadarmo. Když tam Charlie nemůže dost dobře přečíst nápis na skříňce s kondomy, Jen pochopí, že je krátkozraký, což Charlie nakonec přiznává. A to je také důvod, proč nemá rád filmy s titulky - nesnáší brýle. Jen je ráda, že se o Charliem konečně něco dozvěděla.



Bratrstvo. Jack se ujišťuje u Blossoma, že ho nechtějí přijmout jen kvůli naplnění kvót. Blossom odvětí, že ne, a Jack nakonec do bratrstva vstupuje.



Kuchyně v restauraci. Přichází tam za Paceym Danny. Pacey mu hrdě oznámí, že už všechny brambory oškrábal a nakrájel na plátky. Danny je následně všechny hodí do koše s tím, že brambůrky ve své restauraci nepodává. Ukáže se, že všechno to škrabání brambor byla jen zkouška trpělivosti. Nyní může Pacey dělat kuchaře a rovněž se dozví, že jeho nové místo chtěla také Karen, a proto na něj byla celou dobu tak naštvaná.



[Worthington. Joey vchází na kolej a zkontroluje si poštovní schránku. Když dojde ke schodům, spatří tam sedět Dawsona.]

DAWSON: Jakej jsi měla víkend?

JOEY: Divnej a neobvyklej. A ty?

DAWSON: Divnej a nepříjemnej.

JOEY: Jsi v pohodě?

DAWSON: Ani ne. Odcizil jsem si rodiče a teď shledávám sám sebe brázdícím moře nejistoty. Ale co je na tom novýho, že?

JOEY: Můžu ti nějak pomoct?

DAWSON: Jo. Můžeš mi říct, že jsem beze vší pochybnosti udělal správný rozhodnutí a že tohle rozhodnutí nebude mít nic než jen pozitivní dopad na zbytek mýho života.

JOEY: Dawsone, to ti říct nemůžu.

DAWSON: Sakra.

JOEY: Ale můžu ti říct tohle. Není dobré či špatné, jsou jen následky tvých činů.

DAWSON: A co to sakra znamená?

JOEY: No, to tak úplně nevím. Říkal to minulej tejden můj profesor biologie a já si tehdy myslela, že to znělo dost hlubokomyslně.

DAWSON: Bezva. Měl bych prostě ihned naskočit do letadla.

JOEY: To ne. To už jsme zkusili. Nemůžem tě posadit do letadla. Jsi jako Dustin Hoffman v Rain Manovi. Co bys řek na šálek kávy?

DAWSON: Jistě. Je na čase, abych se s tímhletím tvým městem seznámil.

JOEY: Tak co Capeside?

DAWSON: Pořád to samý. Bourají nové Rialto a staví šestnáctisálové multikino nebo tak něco.

JOEY: Nejspíš nám to má něco naznačit.

DAWSON: A co?

JOEY: Že se všechno mění.



[Capeside - Mitchovo auto. Mitch se v noci vrací z nákupu. Zpívá si píseň "Drift Away" a jí kornout zmrzliny. Náhle mu spadne jeden kopeček. Pokusí se na něj dosáhnout, ale nemůže. Sehne se, aby na něj dosáhl, a když se narovná, osvětlí ho světla z protijedoucího auta. Ozve se zvuk srážky a zatmí se.]



[Závěrečné titulky.]